Skip to main content

Full text of "Zvon; týdeník belletristický a literární"

See other formats


t^m=i)m=i)^^^^^^^^^^^'^^^^^f^^^^^^^^' 






^%M&<& 





» 


M 


s^i^ 




Ml 




vgW^ 




S 


i 


^ 


rfk^ 


i 


^^ 


@ 




PMrc/iflseíi for í/ie 
lÍbrary o\ the 

UNIVEHSITY OF TORONTO 

from the 

KATHLE^ MADILL BEQUEST 






i^ 








m 


M» 


i^ 


,!';» 





r^sMfiit rT>^#* 



.Af *» /^«!s#A /r-svtóisu /^^AtÉk. /^rtlftL /2^«Pfti /r^ 



mmmmmmmmmmmi 



?(S0©@S®(^e®Ws(»(£#(g®»(£®(í 



m^&í^mmmmmmmmB 



)mmmm 




■^mmmmmmmm 




M^ M^ M^ m^ mt^ m^ mc^ ^«^ m^^ mí=^ m^ ^ 




TÝDENNÍK BELLETRISTICKÝ A LITERÁRNÍ 



v r 



ROCNIK Ví. 



ORGÁN A MAJETEK SPISOVATELSKÉHO DRUŽSTVA 



REDAKČNÍ KRUH 

ALOIS JIRÁSEK - K. V. RAIS - M. A. ŠIMÁČEK - JOS, THOMAYER 

ZIKMUND WINTER ^ 



ZODP. VYDAVATEL A REDAKTOR M. A. ŠIMÁCEK. 



1^ 



V PRAZE 

NÁKLADEM F. ŠIMAČTkA 

1906. 



0CT3llBÍ3b 



^^'^-'S/FV Of ^^ 







Tiskem České grafické akciové společnosti >Unie« t Praze. 




OBSAH 



BÁSNĚ. 

Beneš Kamil, V těžkých chvílích 563 

Bílá Magda, Reflexe, Žít budeš tím, Písnička, 

Západ 785 
Černý Boleslav L., Zklamání 554, Rispetti : 

Nepřítel, Prach, Půlnoc 688 

Červenka Jan, Z knihy „Připravuji se na cestu" : 
Narostlo trávy. Západy hoří 52, Píseň 53, Stará 
zvonice 244 

Červinka Karel, U rybníka, Na mezi 228, 
Srpnová noc 229, Zimní hon, Zimní noc 230 

Doubrava Viřém, Sen přijde ke mně 611, 
Z dob bludu. Ve chvíli volnosti, V poslední 
naději, „Potůčku žvatlavý" 612 

Epigramy různého obsahu 64, 80, 112, 
128, 144, 160, 528, 624, 720 

Heyduk Adolf, Chebští vrahové 3, Jeseň 1 15, 
Žehnající ruce, V květnici mládí. Rozdíl, Buď 
jako květ 241, Všecko pryč 242, Sophokles 355, 
Žito kouzelník 481, Karlu Havlíčkovi 717, Volné 
verše 757 

Jahn Methoděj, Kvetoucí jabloně 598, Sen 659 

Jesenská Růžena, Jaro, V červenci 629, Ro- 
mance o zvonech 712 

K a r m e n Svat., Večer na Doubravce 735, Tichý 

západ, Smutná láska 736 
Klose Antonín, Všední drama 211 
Kovanda St., Píseň 135 
Krofta V., Na známý motiv 137 
Křiká v a L., Z knihy „Pouť Blažeje Jordána": 

Desillusion, Obloho má . . ., Druh chorých opět 

jsem 772 



Kvapil Jaroslav, Věčná láska 65, Z nové 
knihy „Závoje" : Bezhvězdná noc, S hudbou 
193, Kirké 194, Rekviem, Pozdní rondeau 276, 
Summum 277, Lazar 517, Modro, Ticho, Hora 
matutina 596 

Levá M.. Bez nadpisu 570 

Lancová Juliana, Sen 419, Mé dítě 420 

Mach ar J. S., U Thapsu po 6. dubnu r. 46 pi. 
Kr. 20, Votum senátu 20, T. Pomponius Atticus 
21, Berenice 68, Křesťanka 69, Poustevníci 70, 
Saul 161, 179, Flavius Claudius Julianus impe- 
rator augustus 305, Ó25, Vínek z olympické 
olivy 501, Ibis, 503, Parrhasias 577, Krajina 
asijská 721, Mučeník 722 

Mužík Aug. Eug., Adam 147 

Ostravický Č., Khd, Fragment, Návrat 151, 

Dokument 345, Lokálkář 748 
Pokorný Viktor, Poslední noc karnevalu 375 

Procházka Fr. S., Z písniček kovářova syna: 
Stří/lík 35. Matce, Píseň, Oko 36, Sedí domek 
37, Jos. V. Sládkovi 97, Ječmínkovo narozeni 
289, Věnec básníku (Svatopluku Čechovi) 372 

Skarlandt Julius, Rozloučení, Můj kraj 215, 

Vidina 216 
Sládek Jos. V., Vanitas 273, Od roka do roka. 

Přes údolí slzavá. Večer 401, V náruči boží 402, 

Jaro 513 
Suchý Lothar, Episoda z roku 1848 83, 

Poesii 84 
Svoboda F. X., ^Nezapomenutelný dojem 340, 

Otčině, Rodné krajině 341, Nebeský obrázek 545 
Š í 1 J., Zlatá studně. Pod Petřínem 443 

Vrchlický Jaroslav, Toulky podzimní : Vstup, 
Píseň, Péro 6, Ocúnky, Zvonce v mlze 7, 
Cestou, Mangart, Alpský hřbitov 48, Píseň 



n 



v Alpách, Ozevy 50, SvlaČce na úhoru: Oda, 
Sobě, In memoriam, Píseň 257, Sonet, S knihou 
básní Petrarkových, Ztraceno 258, Paní Annii 
Vivanti a její dcerušce Vivianě, Večer doma, 
Impromptu v dešti 385, V staré zbrojnici 386, 
Maska smrti. Staré ženy. Píseň 453, Domus 
mundus, Při návštěvě u Pokorného-Pikuh'ka 529, 
Marno 530, Mé romancero: Jo (triptych), Pog- 
gio 641, My cestujeme s Bohem 642; Korálové 
ostrovy: Cestou, Žit, Pár dobrých slov, V dešti 
697, Láska 698 

Zima Stanislav, Dědičná bible 132, Stará 
jabloň i 68, Příběh 671 



ROMÁNY, NOVELLY, POVÍDKY, 
ČRTY, AFORISMY ATD. 

Čechová Růžena, V obrazárně 472, 488 

H a m z a F r. Dr., Kněz Lidu 783 

Havránek K. V., V peristylu železnice, 266, 283, 
299, 310 

Hejda Frant. K., Host. Humoreska 148, 166, 

— Clown Tobby 314, 331, 346, 356, .^78, 389, 411, 
424, 433 

— Korektury. Humoristická črta 785 

Jesenská Růžena, O krásné Siranuš 745, 
764, 769 

Jonáš Karel, Pětiprstec, 102, 123, 138, 145, 171, 
184, 201, 218, 230, 242 

K o z á k J a r.. Přítel Šust 699, 713 

Kvedrová Žofka, Židovské dítě 520 

L e g e r K., Vendulka, husarka malá 337, 362, 376, 
395, 402, 427, 444, 457, 475, 486, 506, 513, 
539, 555, 566, 585, 601, 615, 635, 651, 666, 
680, 688 

Nečásek Antonín, Akáty 234, 245 

Novotný Karel, Senoseč, 752 

Olbracht Ivan, Dvě kapitoly románu 225, 249, 
264, 281, 291 

— Hra na pohádku 660 

— Břemeno 728, 733, 749, 758, 773, 790 

O s t r a v i c k ý Č., Krise 722, 736 

Rais Karel V., V neděli. Podhorská kresba 9, 
22, 33, 56, 72, 81 

S u m í n Jiří, Zaslíbení 561, 587, 599, 609, 632, 
647 



Svoboda F. X., Probuzený tygříček 11, 17, 42, 
58, 65, 90, 106, 116, 129, 154, 168, 188, 197, 
209 

Š 1 e j h a r Josef K., Jeho svátek 685, 704, 709 
Viková-Kunětická Božena, Medium kre- 
slící 449 
— Medium mluvící 536, 551 

Winter Zikmund, Mistr Kampanus. Historický 
obraz 1, 25, 40, 50, 70, 88, 104, il3, 133, 152, 
164, 182, 199, 216, 232, 248, 258, 278, 297, 
308, 329, 342, 359, 373, 386, 409, 418, 440, 
460, 465, 490, 497, 523, 530, 546, 571, 582, 
593, 617, 625, 643, 657, 676 

Vraz E. St., Naše mula 177, 277, 293 



vzpomínky, studie a stati 

POUČNÉ. 

Bauše B., Člověk doby ledové 312, 327 

D u š e k V. J., Z kulturních poměrů dnešního Ruska 
649, 663, 678 

Emingrová Katynka, Copánek 274 

Hnil Íčka Č., Bedřich Smetana v mladých letech 
613, 630, 645 

J a m o t R. E., Paběrky 7 

J o š e k V., Svatá inkvisice. — Uragonády. 261 

Král Josef, Dojmy z cesty po Řecku a Turecku 
453, 469, 483, 504, 518, 533, 548, 564 

Nejedlý Zdeněk, Vzpomínka na J. J. Langra 
691, 702, 717 

Pražák Albert, J. V. Sládek jako básník 84, 98, 
120, 135 

— Literární význam Ladislava Quisa 321 

— Svatopluk Čech a myšlenková povaha jeho díla 
353, 369, 392, 404, 420, 435 

R á d 1 E m., Fantasie 726, 740, 753, 762, 776 

Souček St., Císař Josef II. a český jazyk 739 

Stašek Antal, Z literárních vzpomínek 4, 27, 37 

Thomayer Josef, O bídě epileptiků 194, 212 

W., Vzpomínka (na F. V. Jeřábka) 295 

Vlček Jaroslav, První práce novellistické Jo- 
sefa Jiřího Kolára 53, 75 

Zeman Oldřich, F. Jennewein jako člověk 580, 
596 

Zima J., Z register kupeckých 301 



REJSTŘÍK JMNENÝ I VĚCNÝ. 

Z RUBRIK LITERATURA, DIVADLO, VÝTVARNÉ UMĚNÍ a TÝDEN. *) 



Achenbach Ondřej, jubileum narozenin 64 — 
Akademie české výroční shromáždění 207 — Aka- 
demie výtv. umění, školní výstava 694 — Aksakov 
Ivan Sergějevič, výročí smrti 400 — Almanach král. 
hl. města Prahy 351 — de Amicis Edmondo, nová 
dramata 511 — Andrejev, * Červený smích 303, 
nové drama 743, 767 — ďAnnunzio Gabriele, -Oheň, 
*Hřích sestry Orsoly 156, II sogno di un tramonto 
ďautumno 240, jeho psavost 511 — Antoine odpírá 



vstupenky do divadla kritikům 112, jmenován ředi- 
telem „Odeonu" 591 — jArenskij Antonij Stěpa- 
novič 416 — Armáda císařská je vis major 756 — 
Aš, Na puti v Sión 351, 694 — Averkijev, Slo- 
boda Nevolja — Avostalisův pastorek 672 

Bahr Hermann, Die Andere 176, 206 — Balzac, 
jeho rukopisy 64 — Barjatinskij V. V,, Kučurgin 
na vsi 206 — Barrěs, ••Nepřítel zákonů 303 — 



*) Hvězdička před názvem kniliy neb divadelní liry znuiiiCiiii referát. 



ni 



t Bartoš František 656 — Baudouin de Courtenay 
J. N., 60. narozeniny 448 — t Baumbach l^udolí 48 

— Begovič Mikin, Venus victrix 463 — Beneše- 
fřebízského V. cena 669 — Bernhardtová Sarali ne- 
vrátí se do Paříže 590, udělení rádu čestné legie 
744 -^ Bernstein Henry, Renaissance 527 — Beyer- 
lein, Čepobití 142 — Bjórnstjerne Bjornson, nová 
práce 780 — Borisov Alexandr, výstava obrazů 
159 — „Bouda" kde stávala? 640 — Bourges 
Élémir, *Ptáci odletí a květy opadají 254 — 
Brabec Julius, * Slavnosti svadání 285 — Bracco 
Roberto, -Zelené ovoce 383 — Brány malostranské 
r. 1624 400 — Bratr český v Praze r. 1593 720 — 
t Bratršovský Ludvík 240 — f Breton Jules 696 — 
Brožíkova deska v Třemošné 63 — Budil Vendelín, 
výročí činnosti 432 — Budmani Petar, 70. naroze- 
niny 128 

de Caillavet viz de Flers — Calma-Hury- 
chová Marie^* Nálady 492 — Capus Alfréd a Arěne 
Emanuel, * Žena proti muži 334 — Carducci, úsudek 
o něm 744 — Censura divadelní odstraněna ve 
Francii 206, její poměry v Rusku 707 — Coolus Ro- 
main v. Weil René — f Corďhomme Charles 464 

— Corneille Pierre, výročí narození 639 — f Cvetič 
Miloš 240 

Čapek Tomáš, The Slovaks of Hungary 446 — 
Čarodějnictví v době husitské 272 — Casopisectva 
českého výstava 464 — Časopisy polské literární 
575 — Čečetka F. J., * Adamita ^351 — Čech Svato- 
pluk, * Doplněk prosy 302 — Čechov A. P., *Jest 
život krásný 191, jeho dopis Leontěvovi 496, způsob 
jeho práce 696 — Čechové na učení v cizině 432 — 
Čelakovský Jaromír, 60. narozeniny 447 — Červinka 
Vine, Literatura a život v současném Rusku 604, 
622,^637, 670 — Četba, její statjstika dle věku 112 

— Čirikov E., Mužici 495 — Čišinský Jakub, 50. 
narozeniny 756 

Dánské umění, výstava 207 — Davidov A. A., 
Princ zahradník 159 — Dělnictvo české a jeho zá- 
pas za práva 160 — f Desrousseaux H. L. 768 — 
Dětský pokrokový časopis 432 — Deyl R., vy- 
stoupení v Nár. divadle 15 — Dickens Charles, 
jeho poslední dny 732 — Diplom chirurgův z r. 1615 
544 — Divadelní hry z doby předshakespearovské 
708 — Divadelních ředitelů amerických trust 756 

— Divadlo letní lidové v Petrohradě 606 — Di- 
vadlo loutiiové v Paříži 708 — Divadlo na Kr. 
Vinohradech, položení zákl. kamene 63 — Di- 
vadlo ve vlaku 683 — Donnay Maurice, Paraítre 
495 — Dostojevskij F. M., výročí smrti 368, 605 

— Dramata předshakespearovská 708 — Dramatická 
produkce ve Francii 240 — Dramatických autorů 
rakouských spolek 576 — Dramatiků a hudebníků 
ruských spolek 527 — Dramatiků českých klub 96, 
319 — t Drinov Marin Stěpanovič 464 — Duse 
Eleonora rozpouští společnost 623, zakládá novou 
731 — Dvořák Antonín, příběhy z jeho života 15, 
31, 47, 63, 79, 95, 111, 128, 143, 176, 192, 286, 
336 — Dyk Viktor, * Satiry a sarkasmy 382 

t Edelfeldt Albert 48 — Emlerova deska v Lí- 
báni 32 — Evangelium, pravý zlomek nalezen 608 

Falějev N. J., nové drama 743 — Farina Sal- 
vátore, 60. narozeniny 320 — Fibich, nová výprava 
jeho oper 158 — Finské národní museum 708 — 
Fischerova T., *Přeháňky 541 — Flajšhans V., ^Sva- 
topluk Čech 446, 479 — Flaubertovy dopisy o Zolovi 
111, 400 — de Flers a de Caillavet, *Logika srdce 
95 — Fraudet René, nový „Rostand" 683 — Frída 
Vladimír, *Preludia 191 — fFuhrer O. R. 432 — 
Fujiko, japonská herečka 591 

•jGarcia Manuel 684, 719 — Gíjsiorowski W.. 
Paní Walewska 694 — Gautier, jeho rukopisy 64 — 



Gebauer Bohuslav *Východočeské otrokářství 767 — 
t Giacosa Giuseppe 79 — t Gib Emanuel 64 — 
Giordano Umberto, nová opera 731 — Glinkův 
pomník v Petrohradě 384 — Goll Jaroslav, 60. na- 
rozeniny 695 — Gomulicki Viktor o úpadku pol- 
ského ruchu literárního 271 — GorKij Maxim, Nová 
dramata 47, *Žalář HO, Děti slunce 143, ^Tulák 
304, Barbaři 495 — Goude;.u Emile, jeho osud 
606 — Gribojedov, Hoře z rozumu 431 — Grigo- 
rovič D. V., ^Povídky 399, způsob jeiio psaní 696 

— Guler contra Czambel 429 — Gužewski Adolf, 
Dziewica lodowców 399 

Habberton John, *Hýta a Batul 237 — f Hart 
Heinrich 696 — Hartleben O. E., -O utrženém kno- 
flíčku 622 — Hauptmann G., jeho „Hanička" v Ru- 
sku 63, Pippatanz 206 — f Havelský Josef 256 — 
Havlasa Jan, "^^Lidé na horách 510 — Havlíček-Bo- 
rovský K., něm. překlad „Křtu sv. Vladimíra" 304, 
výročí smrti 719, pomník v Jičíně 731 — Havluj 
L,, "Epigramy 191 — Hejda Frant. K., '-Ve „Starém 
cechu" 731 — Helsingfors, národní museum 708 — 
f de Heredia José Maria 64 — Hervieu P., Záhada 
95 — Heyduk Adolf, •■Východ a Západ 637 — Hla- 
dík Václav, '-Valentinovy ženy 268, *Barevné skizzy 
a malé povídky 767 — Holeček F. S., *Vyznavači 
slunce a jiné povídky 46 — Holý Josef, *Ada- 
movské lesy 398 — Horákova Abigail, '-Ejhle 
člověk 574, 590 — Hranilovič Jo van, 50. narozeniny 
271 — Hrdina J. L., *Teta Blondýna 793 — Ho- 
lárek E., * Válka 303 — Horký Karel, ^Paličovy 
sloky 334 — Hudební Lexikon Johna Towera 683 

— t Humpal-Zemanová Josefa 528 — Husaři, pů- 
vod jejich 48 — Husité odůvodňují konfiskace 
statků kněžských 256 

Chorvatské divadlo, jihoslovanský večer 63 

Ibsen Henryk, *Paní z námoří 255, nekrolog 
607, pomník v Itálii 744 — flrwing Henry 96, 
jeho pomník v Americe 542 — Islandské divadlo 655 

Jahn Methoděj, *Tiché světy 350 — Jak se 
píše 96, 112, 144, 160, 192, 224, 288, 400, 416, 
480, 592, 672, 732, 780 — Jamot R. E., *Žloutne 
listí 237 — Jana Lucemburského pomník v Kresčaku 
63 — Japonský časopis tištěný latinkou 368 — 
Jednoty krasoumné výstava 543, 559, 591, 623 — 
Jensen Alfred, *Jaroslav Vrchlický 743 — Jesen- 
ská Růžena, *Román dítěte 285, píše o prame- 
nech , Legendy ze smutné země" 742 — Jevrejnov, 
Stjopik a Maňuročka 319 — Jičín, výstava mla- 
dého umění 795 — Jihoslovanský večer v chor- 
vatském divadle 63 — Jihoslovanského umění 
výstava 768 — Jirásek Alois, '''Bratrstvo II. 13, 
Překlad „Psohlavců" 142, *Lucerna 174, 286, 590, 
^Rozmanitá prosa II. 381, obdržel cenu Třebíz- 
ského 669, německý překlad „Lucerny" 707 — 
Jiří Poděbradský, jeho meč 416 — Jiří II. Sasko- 
Meiningenský, 80. narozeniny 479 

Kalda J., *Ogaři 141 — Kalendářové motanice 
192 — Kamínek K., *Dvě 222 — Kanonýři vojnou 
nadšení 480 — Karlík H., *Tiché ozvěny 463 — 
„Kde domov můj" kde se poprvé zpíval 416 — 
Kielland A., jeho dílo 696 — Klassický večer diva- 
delní v Krakově 240 — Klášterský Ant., *Sny a 
toulky 62 — Klement František, '^Dva obrazy ze ži- 
vota starořímského 30 — f Klika Jos., 464 — Klub 
českýcii dramatiků 96, 319 — Knihkupectví a na- 
kladatelství ve Francii 144 — Knihovna česká ve 
Vídni 128 — *Knihy dobrých autorů 303 — Knižní 
produkce v Německu 560 — Kolarič-Kišur, Fred 
iioč 240 — z Koldína Pavel Kristián a jeho dědic- 
tví 684 — Kolman Karel. *Mušky 430 — Komenský 
J. A., ^Labyrint světa a ráj srdce 654 — Konrád 
Jos. D., *Bouřliváci 253 — Korolenko Vlád. G., jeho 
proces 639 — f ryt. Kořistka Karel 320 — Koso- 



IV 



rotov, Božíkvět 270 — f Kostlivý Stanislav^SO — Ko- 
stromskij, Mrtvá hladina 143 — Kott F. S., 80. na- 
rozeniny 25b — t Kozarac Josip 780 — Kozlowski St., 
Kazimierz Wieiki i Esteika b23 — Krále českého 
příjem 384 — Královec J. O., *Mezi barevnými 
světly 156 — , Krásna Praha", výstava 3b7 — 
Krasuumne jednoty výstava 543, 559, 591, b23 — 
Krccar z Kůzokvětu Jarmil, *V mé duši věčný smu- 
tek dlí . . . 558 — Krejčí F. V., Die tschechische 
literatur 32 — Křesťanšii hrdinové roku lo04 592 

— Kritikíi divadelních svaz v Petrohradě 448 — 
Kritikům odepřeny vstupenky do divadla 112 — 
fKrivenko S. N., 695 — Krocína z Drahobýle 
Václava obrazy 320 — Krossing A., jubileum 142 

— t Krylov Viktor AI. 448 — Kupkova výstava 
v Praze 460, 60b — Kuprin A. J., Pojedinok 527 

— Kuřátka odkázaná Františkánům 17b — Kvapil 
Jaroslav, tíóhmisciies Theater 239, *Sirotek 671. 

„Legenda ze smutné země" a její prameny 742 

— Letiner Feidinand zakládá historicko -umělecký 
ústav 31 — t Lejkin Nikolaj A. 320 — Lelian Mac, 
Ihe jury of řate 591 — Leinaitre Jules, *Slečna šaíářka 
447 _ Leoncavallo, nová opera 731 — f Lepušič 
Ivan 794 f Lesevic V. V., 224 — Leskovar Janko, 
===Propadlé dvory 541 — z Lešehradu tm., 'Kanti- 
leny snů a vůní jara 492 j Lhota Antonín 15 — 
,LiDuše" 303 — ý Liebscher Karel o28 — Lionardo 
da Vinci, Večeře Páně 112, jeho hrob 768 — 
Liška K. Chr., *Feminissima 462, 528 — *Lite- 
ratura česká devatenáctého století 254 — Lite- 
ratura ruská současná 604, 622, 637, 670 — ý Loch- 
vická Marja Aleksandrovna 32 — Londýnská divadla 
v uplynule sezóně 707 — Lorimer J. H., *0d piky 
366 — Lortzing, Pytlák 494 — Lothar Rudolf, Die 
Rosentempier 142 — Loutkové divadlo v Paříži 708 

— Ludwig Otto, nově nalezená veselohra 756 

t Lukeš J. L., 399 — Lužická Věnceslava, 70. na- 
rozeniny 208, 352. 

Maeterlinck M., Modrý pták 32, 558 — Mahen 
Jiři, "Úspěch 335 — Máchal Jan, 50. narozeniny 
111 — Machar J. S., '= Vteřiny, *Hrst belletrie 366 — 
Máchova podobizna 415 — Malba u sv. Martina 
v Praze 368 — Malířova Helena, -^Bratrství 46 — 
Malířský konkurs r. 1604 448 — Malířský kurs mi- 
strovsky roku 1730 576 — „Mánes", výstava českého 
umění 511, o27 — Marguerittové P. a V., Le coeur 
et la Loi 111 — Maria Anna, *i\a horách 174 — de 
Marivaux Pierre, *Hra náhody a lásky 605 — Martič 
' Grga, memoiry 157 — Mařatka, podobizna Bozdéchova 
15 — Masak J. M., *Mladá krev 492 — Mascagni, 
Vestilia 731 — Massis Henri, Jak Zola skládal své ro- 
mány 576 — Mašek Karel *Betlém 221 — „Matice 
Lidu" 303 — Mattuš t\arel, 70. narozeniny 592 — 
de Maupassant Guy, ^-Úklad a jiné novelly 110, jeho 
dopis 5b0 — Meč krále Jiřího 4i6 — Medvecký K. 
A., Detva 174 — f Medvěděv Petr Michajlovič 384 
— j Menderová Naděžda Ivanovna 480 — Merhaut 
Josef, *Vranov 706 — f Meurice Paul 224 — Mic- 
kiewicz, nová báseň jeho 80, výročí smrti 208, zdra- 
matisování jeho „Konráda Wallenroda" 707 — Mien 
Juliusz 160 — Michtíl-Angelo, nález jeho krucifixu 
48, nová soška 592 — „Mistr Prahy" v XVI. stol. 
640 — Moor K., ^'^Hjórdis 127 — Morálka křesťanská a 
buddhistická 144 — Mourek V. E., 60 narozeniny 
756 — Mozartovo jubileum 430 — Mudroň Pavel, 
70. narozeniny 208 — Musorgskij Modest Petrovič, 
výročí smrti 480 ^ Musset A., jeho pomník v Pa- 
říži 432, netištěné básně 624 — Muzikant laciný 732. 

Národní divadlo, zápas o něj 205, 222, 238, 
269, 495, zadání jeho 480 — Nečásek Ant., ''Jařmo 
millionů 574 — Nejedlý Z., Počátky husitského 
zpěvu 510 — Někrasov N. A., *Komu na Rusi blaze? 
268, způsob jeho práce 696 — Němirovič-Dančenko 



V. J., 696 — Nietzsche. ='=Antikrist 303 — Nowac- 
zyňski A., Kajetán W^gierski 623, 670 — f Novák 
\ énceslav 48, 240 — j Nowinski Józefat 743 — No- 
vorossijské university cena 558. 

Odběratelé knih 143 — Olenin A. L., Věščij 
zvon 480 — Opera jihoslovanská 768 — Operetni 
představeni v blázinci 144 — Orzeszkowá Eliza, 
40. výročí liter, činnosti 056 — Ostrčil Otakar, sym- 
fonie A-dur 542, hudba k „Sirotku" 683 — Ostrov- 
ský Aleksandr N., výročí smrtí 656 — Osvětový 
svaz 128 

Palác krásných umění v Petrohradě 496 — 
Palacký Frapt., výročí smrti 592, jeho „Dějiny" a 
nakladatelství B. Kočího 795 — Památník vzácný 
429 — „Pan Tadeusz" jako opera 558 — Panýrek 
D., ^Znamenaní, Než přijde lékař 78, /První pomoc. 
Lékař a škola. Zdravotnické epištoly pro lid 350 — 
Patera Adolf, 70. narozeniny 720 — Paul Adolf, 
Ďáblův kostel 655 — ý Petersen Vladimír Karlovic 
432 — Pfleger-Moiavský Gustav, výročí smrti 31 — 
Pisemskij Aleksěj F., ^^isícduší 62 — Plagiát a trest 
za něj r. 1571 5^8 — Podolinskij A. J., výročí na- 
rozenin 732 — Polák Milota Zdiiad, výročí smrti 
463 — Polské literární časopisy 575 — Popovič 
Jovan St., výročí smrti 28« — Potapenko J. N., způ- 
sob jeho prače 696 — Pou^ojczyk Aleksandr, Cri- 
censes 575 — Poznaňské národní divadlo v krisi 
623 — „Prázdniny" a jejich reklama 720 — Preissig 
Vojtěch, *Byl jeden domeček 238 — Prešernův po- 
mník v Lublani 16 — Procházka Arnošt a jeho mluva 
112, 176, 24u, 272, 368 — Procházka Fr. S., *Šotci 
krále Holce 220, ='-Král Ječminek 621 — Protest 
„Zvonu" proti uděleni nadace Novotného 288 — Pu- 
chalski E. zdramaiisoval „Konráda Wallenroda" 707 

— Puškinův pomník v Petrohradě 416, jeho museum 
744 

Racek Adolf, -'^Lyrikův pád 755 — Radimský 
Václav, výstava obrazu 223 — Raffaelova Madonna 
v Londýně 756 — Rais K. V., *Stehle 30, překlady 
„Kaiibova zločinu* 46, 62 — Ředitelů divadelních 
v Americe trust 756 — Rej z Naglowic, výročí na- 
rozenin 695 — Rejanová zřizuje si divadlo 542 •— 
Rembrandtovo jubiieum 695 — i\épin 1. J., jeho nové 
portréty 512 — Rericn Nikolaj Konstantínovič, jeho 
výstava 'áóo -■ Reyuiontuvi „Chjopi" na jevišti 694 

— Richepin, Don Quichotte 143, *Flibustýř 779 — 
Rimskij-Korsakov, nova opera 623 — Rodin August 
čestným doktorem 708, — Rokyta Jan, *Hradby pa- 
dají 204 —- Koliinat Maurice, jeho portrét od Rodina 
96 — Románek z r. 1518 224, — Roosewelt hrdinou 
komedie 623 — Kosegger P. K., *Moje království ne- 
beské 125 — Rosný J. H., =*=Ztracené duše 669 — 
Rostand E., Země snů 731 — Rovetta G., V den vy- 
znaní víry 590 — Rozkošný, -^Černé jezero 285 — 
Ruská censura divadelní 707 — Ruská divadla, nová 
sezóna 743 — Ruská literatura současná 604, 622, 
637, 654, 670 — Ruské nepokoje v divadelní stati- 
stice 496 — Ruské umění v době revoluce 432 — 
Ruský život současný 604, 622, 637, 670 

•jšl. Saar Ferdinand 720 — Sabatier Pavel, 
='-Život sv. Františka z Assisi 125 — t Sacconi Giu- 
seppe 64 — Saint-Saens, 70. narozeniny 80 — - 
Sainte-Beuve, jeho rukopisy 64 — Salon pro drama- 
tické umění v Paříži 159 — Sandová, její rukopisy 
64 — Shakespear, --^Večer tříkrálový v nové výpravě 
126, provozování jeho dramat v Japonsku 127, ■'•Ju- 
lius Caesar v nové výpravě 526 — f Sharp Wílliam 
272 — Shaw George B., jeho díla zapovězena 
v Americe 272, ^^Člověk nikdy neví 318, Major Bar- 
bara 352, mluví o svých příjmech 463, Caesar a 
Kleopatra 479, ^Kapitán Brassbound 495 — Schaukal 
R., 'i^Grossmutter 414 — Schnitzler A., Zwischen- 
spiel 159 — t Schulzová Anežka 143 — Schumann 



Robert, výročí smrti 731 — Sjezd dramatiků a hu- 
debnícíi spisovatelů rusl<ých 431 — Sláva Roman, 
*Smutl<y Kainovy 589 — Slavík F. A., 60. naro- 
zeniny 768 — Slováci, anglický spis o nich 446 — 
Síowacki Juliusz, Nowa Dejanira 510 — Smetanova 
„Prodaná nevěsta" v Brusselu 558 — Smollett M. 
D., *Přihody Rodericka Randoma 779 — Sochor 
Václav, 50. narozeniny 80 — f Solovjev Jev- 
genij Andrejevič 32 — f Sorel Albert 684 — 
Sova A., *Tři zpěvy dnešků a zítřků 14, *Dobro- 
družství odvahy 429 — Spinozův portrét 160 — 
Spoelberch de Lovenjoul, jeho vzácné rukopisv 64 
— Srb Adolf, *Karel Havlíček Borovský 573 — 
t Sremac Stjepan 794 — Srokowski Koníitanty. Bo- 
haterowie 176 — Stefanyk, *Povídky 303 — f Sto- 
roženko Nikolaj Iljič 352 — Stuckenberg Viggo 
224 — Sudermann H., Stein unter Steinen 111 — 
Suchý Lothar, *Matka 157 — Sukennikov, Děti 
367 — Sullv Mounett dramatikem 559 — „Svato- 
bor", výroční shromáždění 638 — Svaz divadel- 
ních kritiků v Petrohradě 448 — Svaz osvětový 
128 — „Světová knihovna", jubileum 500. čísla 
220 — Svirskij A. J., Turma '^51, nové drama 
743 — Svoboda F. X., *Démon 414. *Dva romány 
603, „Démon" přeložen do ruštiny /67 — Svoboda 
Vojtěch, *Černožlutý květ 558 — Svobodová Rů- 
žena, *Plameny a plaménky 204 

Ščeglov .í. L., Vpád Mamajevův -223, Způsob 
jeho práce 696 — Sevčenko F. H., pomník v Ky- 
jevě 656 — Simon Frt., výstava obrnzú 270 — 
f Šípek František 336 — Šípy husitské 32 — Sír 
Josef, *Robotou života 94 — Skoda Jo''>ef, prof., vý- 
ročí narozenin 208 — Smaha Josef, jeho odchod od 
Nár. divadla 238 — Spažinskij J. V., Kněžna Tara- 
kanova 223 — Spillar J., Výstava obrazů 79 — 
Štolba Josef, 60. narozeniny 528 — Stúr Ludevít, 
výročí smrti 287 

Táborský František, *Hrdinné touhy 478 — 
Tainův pomník v Bougiersu 64 — Tantiémy českých 
dramatiků 319 — Taxy medické r. 1750 708 — 
Těrpigorev S. N., Způsob jehn práce 696 — The- 
ckeray W. M., *Kniha snobů 350 — Tinan, *Příklad 
Nlnony de Lenclos 303 — Tisovský J. E., *Král 
Myška a princ Junák 221 — Tolstoj Alexej Konst., 
*Car Feodor 4^3 — Tolstoj L. L., Za kulisami vojny 
431 — Tolstoj L. N. přestěhuje se do Petrohradu 
96, Plody osvěty 399, jeho kout v „Historickém 
Museu" 400, jeho nejnovější práce 560, 639, 
novella Božské-Lidské 743 — f Tomič Josef 
707 — Tower John jeho hudební slovník 683 — 
Trachtenberg, Fimba 319 — Traversi Giannino An- 
tona, Náramek 191 — Tréval E. proti reklamě 
,Máje" 352 — Trýb A. V, *Knvoklát 558 — Tuno- 
šenskij V. V., nové drama 743 — Turgeněv, akce 
pro postavení jeho pomníku 16 — Tuszowská-Bo- 



šniacka E., Obrona Czenstochowy 367 — Twain 
Mark, 70. narozeniny 208 — Tvrdohlavost česká 
80 — Tyl J. K., Jiříkovo vidění v novém nastudo- 
vání 14, výročí smrti 684 — Týnský chrám, jeho 
stav 672 

Uher J., *Kapitolv o lidech kočovných a jiná 
nrósa 525 — Ukrajinské museum 708 — „Umělecké 
divadlo" v Moskvě 352, 493, 591, 655, 743 — Umění 
krásných palác v Petrohradě 496 — Umění výtvar- 
ného výstavy v Petrohradě 512 — Universitv novo- 
rossijské cena 558 — Úpadek literatury a jeho pří- 
čina 31 — Urážka na cti r. 1549 112 — Ústí nad 
Labem bvlo české 16 — Ústřední jednota českého 
herectva 128. 142 

Vacek-Kamenický F. J., výročí smrti 319 — 
Weil René, Raphaél 542 — Velflík Albert V., 50. 
narozeninv 463 — Velhartickv A., *Povídky o mi- 
lenkách 413 — Wenig Adolf, *Zahrada srdce 285 — 
Verlain Pavel, pocta jeho v Paříži 208 — Wert- 
heimka divná 192 — Vesuv, jeho výbuch znázorněn 
v divadle 559 — de Wetter Karel, *Zpěvy duše 
191 — Viková-Kunětická Božena, *Pán 253, její „Pří- 
těž" provozována v Záhřebe 767 — Wilde Oskar a 
jeho smrt 512 — Vilhar Miroslav, pomník jeho 
768 — Vilím Jan, 50. narozeniny 560 — Villa 
Santa Petronilla vyhořela 496 — f Winklerová- 
Křenelová Marie 400 — Víno které je lepší? 336 
— Vivanti Annie o Carduccim 744 — Vladislav IL 
s vlněným kloboukem 96 — Vlček Jaroslav, *Dě- 
jiny české literaturv 204 — Vodák J. a jeho 
kritiky 640 — Vojáček Hynek, 60. výročí činnosti 
skladatelské 512 — z Wojkowicz Jan, *Meditace 
589 — tWojtasiewicz Wíadyslav 352 — fWoldnch 
Jan N. 352 — Voltaire, *Candide 794 — Wolzogen, 
der Hilfsbremser 159 — Vrchlickv J., *Láska a smrt 
62, *Píseň o Vinetě 693 — Wíinsch Josef, jeho 
dobročinné odkazy 47 — Wydžga Tomasz, Pan Ta- 
deusz (opera) 558 — Vyskočil Quido Maria, *Mechy 
rodných střech 589 — Wyspiaňski St., Smiefč 
Ofelji 707 

Záhrobní život existuje či ne? 544 — f Za- 
charjasiewicz Jan 575 — Zaleski Konrád, *Z bratniej 
nivy 669 — Zapovězené ovoce 352 — t Zawadzki 
Bronislav 80 — Zeman Josef, *Sen těžké hodiny 
335 — Zeyer, ruský překlad „Gompači a Gomura- 
saki" 430 — t Ziči Michajl A. 448 — Zima Stani- 
slav, *Rhapsodie 382 — Zlodějská výmluva 624 — 
Zola, úsudek Flaubertův o něm 111, 400, jak skládal 
své romány 576 

Železniční divadlo 684 — Zen royné právo 
r. 1536 144 — Zena lékařkou 96 — Zeny život 
za deset kop 608 — Zídek Daniel 464 — Život 
záhrobní existuje^^či- ne? 544 — Župan Franta, 
*V pavučině satiry 78 





Zikmund Winter: 



MISTR KAMPANUS. 

HISTORICKÝ OBRAZ. 



I. 



Den před zkouškami. 

Asi hodinu před nešporem tu neděli 
před sv. Václavem — byl svítivý 
příjemný den podzimní — vyšli z kol- 
leje Rejčkovy dva studenti, patrně oba 
alumnové té studentské kolleje. 

Měřínský Samuel šel jaksi ustrašeně, 
mdle o krok napřed; rázněji, veseleji za 
ním kráčel student Knobelius, zapínaje si 
k boku pás s tesáčkem, zbraní studentům 
přísně zakazovanou. 

Knobelius je statný, svalnatý jun, 
frňousy pod- nosem má na svých dvacet 
let dosti mocné, ruce jako řezník, marně 
mu neříkají v kolleji Haratláp. 

Student Samuel je tenký a dlouhý tak, 
že kollegové, když jim svou mravností 
překáží v světnici, musejí ho odnášet a 
vyhazovat na dvakrát. Tak aspoň říkají. 
Je bled po tváři, vyvaluje stále oči, jakoby 
všeho se bál a je dobráček. Kollegové 
posměvači dali mu jméno Kordulka. 

Oba — Kordulka i Haratláp — smě- 
řují po příkopě k vápenici a k přívozu. 

Ulicí nejdou sami. Za nimi i před 
nimi jdou rozmanití lidé v nedělské ozdob- 
nosti a strakatosti. Všickni k přívozu. 

Kordulka se zastavuje a fňukavě dí 
Knobeliovi, jenž ho strká: 

*Zejtra zkouška! < 

»Cert ji, co po ní, děláme ji všickni 
a nebojíme se!« odsekl Knobelius velikou 
svou ruku strkaje pod páži ustrašeného 
kadidáta gradu bakalářského. 

»Nestraš se, Kordulko,* pokračuje 
Haratláp měkčeji, »tys naložil na Aristotela 
a všecky ostatečné vědy tolik potlivé práce 
a dření, že bakalářem budeš, a my ostatní, 
kteří jsme kladli Aristotela za hřbet, budem 
taky. Jen pojď, hýbej se, dobře pravil 

ZVON. Roč VI. 



kollega Moller, že studia nemají býti tesk- 
liva, před zkouškou právě má člověk dáti 
se na veselost, aby zjasnil a zbystřil mysl, 
a Moller tomu rozumí — « 

»Herež, rozumí!* s lehoutkým po- 
směškem odmítá Kordulka, > rozumí I Na 
jaře nedokázal bakalářské zkoušky, byl od- 
vržen pro neuměni, propter ingenii infir- 
mitatem, inu neuměl !« 

»Ale jdi, cendáte, zejtra bude umět, 
nestarej se o sebe ani o žádného, ty ne- 
smíš se děliti a loučiti od nás, jen pojď, 
studia nemají býti tesklivá, na ostrově bu- 
dou panny, střílení ku ptáku, ale panny, 
hlavně panny I « A mlaskl. 

»Vím, že sloužíš pannám i paním 
mnoho snažně!* s výtkou Kordulka pro- 
hodil právě na rohu při lázni malované či 
písané, od níž do ulice na železném ra- 
meni pět lesklých medenic holičských vi- 
selo a chřeplavým crcalo zvukem. 

Knobl držel se Kordulky jako klíště 
pevně. 

V tom od zadu plácne na ramena obou 
studentů stejnou ranou z obou ručí mladík, 
jenž jich došel, kráčeje k ostrovu bystřeji 
nežli oni. 

»Salvete domini !« vzkřikl, plácnuv. 

Oba rychle obrátili hlavy. Na tváři 
dlouhého studenta rozhostil se pocit ne- 
příjemného překvapení, ale trval jen mžik; 
potom student zase vyvaloval stejně jako 
prve oči jako by se pořád něčeho bál. 

Druhý zatím již tázal se příchozího 
mladíka, jenž vypadal tváří tak trochu jako 
židáček : 

»Jářku, Vokoune, je to pravda, že 
místo Aristotela nosíš u sebe rejstra, 
v kterých popsána jsou jména panen praž- 
ských hodných a nehodných, a těch ne 
hodných že víc!« 

číslo 1. 



ZIKMUND WINTER: MISTR KAMPANUS. 



»Mám rejstra, mám zaznamenáno, které 
chytají jako louč a které nechytají,* s ja- 
kýmsi sebevědomím odvěce mladý pan 
Vokoun z Vokounštejna, při tom hladě 
svoji oholenou tvář, v dolejší části poně- 
kud otlemenou. 

»Je hloupý jako mé boty,« přišeptl Kno- 
belius dlouhému Samuelovi. Ten optal se: 

» Půjdete, pane Vokoune, zejtra taky 
ke zkoušce bakalářské?* 

> Ovšem, proč bych nešel, titul aka- 
demický mi nemůže škodit, ač ho nepo- 
třebuji.* 

»Arci, arci,* posmál se Haratláp, *syn 
zmocnělého měštěnína, bohatého advokáta, 
řečníka, piv nákladníka! Dobře tě zovou 
kollegové Glorií, Vokounštejnů všecek rod 
samá glorie !« 

Dlouhý Samuel do toho: 

>Kdo vám řekl, že se dnes sejdou 
kollegové z kollejí i famulové z Karolina 
na ostrově?* 

>Váš spolutovaryš Mollerus vulgo Stě- 
nička mi to oznámil a vyzval mne; proto 
jdu!« 

Samuel vzdychl: »Ten Mollerus, ten 
prožluklý Štěnička, na všecko zlé nás vede, 
všeho zlého vůdce a hlava, ten to stroubil 

dnes — a zejtra examen « Při tom se 

drápal z těžké ruky Knobeliovy, ale marně. 
Vol, nevol, musil v před. 

Stáli u přívozu. 

Před jejich zrakem veliký pohled na 
vinice siónské a petřínské, lemovaný vzne- 
šenou kathedrálou hradu pražského; kde 
při vinicích štěpnice, tu mdlá zeleň vin- 
ných keřů ovroubena tmavou zelení pro- 
stříkanou zlatem a barvou pomorančí, kte 
rou rozsypává podzimek. Všecko koupe 
se v slunci. A dole mohutná řeka, jejíž 
drobné a rychlé vlnky perletí prosvitují, 
ve vodě ostrov zelený, z něhož veliký topol 
ohromným svým nažloutlým chocholem 
kývá jakoby na vítanou těm, kteří se pře- 
vážejí a kteří se shromáždili u přívozu. 

Přívoz dnes nezvykle hojný. Pracují 
dva veliké prámy, dvě lodi řezané a ko- 
cábka. Pět převozníků ohání se vesly a 
tyčemi, všecky lodi plny lidí, a nové houfce 
čekají na břehu. 

Matouš Pulpit, měšťan a prostáček, 
spatřiv v houfe známé studenty, proklestil 
si cestu k nim. 

Knobelius vítal jej jako milého sou- 
seda kolleje Rečkovy. 

Pulpit dubovým vypitým hlasem, po- 
třásaje ruce studentům, mluvil: 

»Jak se máte, pánové, jak se máte?* 

Knobelius za ostatní: 



»Inu, máme se, jak mužem, a vy, zá- 
možný měštěnín, jak chcete.* 

»Vy vždycky něco bystrého díte,« od- 
větil Pulpit, jemuž lichotilo, že se má, jak 
chce, »vždy něce bystrého, mordydy, mor- 
dydy, ale co medle vám schází, už od sva- 
tého Jakuba je prázdno od škol, a ty psí 
dni, jak tomu říkáte, trvají, mordydy, až 
do Havla přec?!* 

Knobelius Pulpita neposlouchal; stál 
sic u něho, ale s toužebností drzou hle- 
děl na děvčata, která s matkami a tatíky 
čekala na převoz. Také Vokoun vyvaloval 
někam jinam oči. 

Dlouhý Samuel odpověděl z plného 
srdce a. z plné rozbolněné duše: 

» Čerta, psí dni, pravé psí dni, zejtra 
začíná se nám examen bakalářské; proto 
starám se!« 

>Je to vidět na očích, že se staráte, 
ale na ostrově vyrazíte to všecko z mysli, 
uvidíte, že obdržíte na examen všickni 
dobrou chválu, božičku, co už já těch stu- 
dentů poznal, málo kdy jsem vídal, že se 
učili. Děvečky mi strašili, pavlač mi v domě 
rozbořili už několikrát nočními přílezy, na 
koUej potloukali noc co noc, jako kdyby 
hřmělo, a budili mne, a přece všickni, ko- 
lik jsem jich znal, jsou už bakaláři, ano 
většina mistry!* 

Samuel už také poslouchal jen uchem 
jedním. Vcházeje v loď říkal si v hlavě 
formulky logické barbara, darii, A est B, 
B est C 

Převozník odrazil. 

Kocábka dosti hluboce namočila boky 
v perleťovou vodu. Nějaké děvče písklo. 
Pulpit napomenul rozšafně převozníka: 

»Ať ti loď neujde, mordydy, a nepod- 
razí se pod vor!« 

Převozník, silák bronzové barvy v čer- 
vené jupici, jako mají plavci z Podskalí, 
na mluvícího měštěnína ani nevzhledná 
drolil v zubech asi dvakrát slovo, »mor- 
dydy, neujde*. Při tom strkal bidlem klidně, 
až vzácný náklad k ostrovu přistrkal. 

Jenom břehy ostrovně, kde jindy pradlí 
tlukou kroutí prádlo a věší je na koly, 
byly dnes klidný. 

Dva, tři osamělci stáli tu jako sochy 
s pruty rybářskými, a po břehu chodily 
slepice s mohutným kotem, pyšným svým 
pánem. 

Knobelius si ho všiml a pravil, že 
ten kohout kráčí vážně jako professor, ale 
škareda vášnivá se může ženit a professoři 
nesmějí. 

Samuel s bázlivýma očima odvrátil se. 

(Pokračování.) 



Adolf Heyduk: 



chebští vrahové. 



Den se krátí, temné blednou lesy, 
na hlavy jim mlha roušky věsí, 
s vršků sosen ozývá se časem 
černý havran přidušeným hlasem. 

Letní cestou pod větvemi buků 
pestré čety Valdštýnských jdou pluků, 
jimi ovit, v nosítkách si hoví 
hrdý Albrecht, vůdce ocelový. 

Bez lomozu v urychleném spěchu 
voj se bére po zkypřelém mechu, 
mdle jen šumí keř a mlází kštice, 
tkne-li se jich meč neb bradatice. 

Bez hovoru vojsko dál se bére, 
barva kabátců se tratí v šeře, 
jenom někdy zachvěje se chvatem 
clona lektik protkávaná zlatem. — 

Tajemno a smutno v lese bylo, 
záhy slunce do oblak se skrylo, 
červánek jen, který posud neleh', 
jako krev se jevil na čepelech. 

Kolem nosítek jdou dvorní páni, 
vrchní pěších, jízdy kapitáni, 
nejzáz všech dva nejvyšší těch sborů: 
Trčka s Kinským jedou v rozhovoru. 

Snědý Trčka, uzdou hově koni, 
ke Kinskému vranou hlavu kloní 
a na jeho rámě ruku klade: 
> Nechápu,* dí, »pane kamaráde! 

Nechápu, proč se vší vojska směsí 
v ty jsme odbočili temné lesy, 
či pět hodin nadcházky nás spasí? 
To ví Bůh, proč pospícháme asi ! 

Ani Seni, ve hvězdách čta nově, 
o záměru neví voj vodově, 
ani Hov, milec jeho prvý, 
nesčetl to s vůdce chmurné brvy. 

Dumá, mlčí; pokyny ni slovy 
nesvěřil se druhu přítelovi. 
Bůh ví, co se zrodí v jeho lebu, 
nežli dojdem v půlnoci as Chebu ?« 

»Co se zrodí? Orel se to zrodí, 
a kam slétne, všemu zavévodí, 



aby dobře bylo v času ve zlém ; 
možná snad, že lev to bude s žezlem !« 

Zaslech' slova prvý nad tisícem: 
starý Buttler; záští škublo lícem, 
od pat k hlavám změřil pány oba, 
k sobě sám děl: »Vše odhalí doba! 

Brzy bude konec vaší hádce; 
v >achtu« Friedlandský je zemězrádce, 
orel vojsk, leč nad tou vaší hlavou 
v duchu vidím káň už krákoravou. 

Ze Stříbra již tajnými jsem slovy 
do Chebu psal listy Gordonovi; 
proč ta malá nadcházka vás leká? 
Důvěrník můj od rána již čeká. 

Čeká, vím, vždyť desátá již padla, 
v Chebu z jasana jsou večeřadla, 
jídel — vín tam hojnost, do zásoby, 
vše je hotovo — i čtyři hroby! 

Spěchejte jen, páni; před půlnocí 
musíme být v Chebu živou mocí, 
slíbili jsme za vzácné Áo dary : 
já za Doksy, Gordon za Smidary !« 

Všecko ticho zas, dál táhnou s hory 
k městským hradbám Valdštýnovy sbory; 
a již v Chebu první vůdce říše 
s vojska plukovníky prázdní číše. 

Noc se krátí, dvanáct s věže bije, 
všecko posud hoduje a pije, 
však kde Buttler s Gordonem, kde druzí? 
Spí snad, jízdou znaveni a chůzí? 

Zamyšlený, s ohnivými hledy 
s Kinským hovoří zas Trčka snědý: 
»Věř mi, bratře, při tom dnešním plesu 
divný nepokoj v svém srdci nesu. 

Nevím proč, a mysl marně bádá, 
ale všecko vůkol na mne padá, 
je mi hůř, než ondy, boj když prvý 
zatopil má prsa vřelou krví. 

Smutno je mi; kol sklíčené duše 
všechen žal Čech ztýraných mi kluše; 
tak-li mořit budem vlastní hroudu, 
utone nám v slz a krve proudu.* 



z UTERÁRNÍCH VZPOMÍNEK ANTALA STAŠKA. 



Na to Kinský: »Rve mne to, co tebe, 
prachem děl se halí české nebe, 
a mně zdá se, na černém že koni 
duše má zem rodnou v zkázu honí,* 

Zaslech Hov, poblíže jenž seděl, 
druhů řeč, a v smíchu propověděl: 
>Ale bratři, statní škarohledi, 
nejspíš se vám špatně v sedlech sedí! 

Tof po dlouhé jízdě jenom mdloba, 
znaveni jste, jinak zříte oba, 
já však vidím, jak v té zemi naší 
slunce slávy v nádheře se vznáší. 

Vzhůru číše, česká sláva vstává ! 
Co mé hrdlo dnes vám provolává, 
zahlaholím zítra všechněm sborům: 
Vivat Albrechtus, rex Bohemorum !« 

Číše o číš zvučí, ruch se množí: 
> Vivat Albrecht, král náš z vůle boží, 
zítra budem »Te deum< již zpívat. . . 
Albrechtus, rex Bohemorum, vivat!. .« 

Nedopili, dveřmi z levé strany 
řinuly se lesklé partisany. 



Buttler v čele temnými dí slovy: 
» Zjímejte ty zrádce císařovy I < 

Hodovníci od hostiny vstali, 
chopili se mečů, v boj se dali, 
kopí roj však smělý v náhlé seči 
mečů Valdštýnských byl pětkrát větší! 

Těsnaly se zbraně do chomolu, 
číše, mísy — kácely se dolů, 
na stole co bylo i kol štola, 
vínem v půl a krví zniklo zpola. 

První padl Trčka, Kinský po něm, 
v posled Hov, mečem ťátý, oněm' ; 
zrada na dlaždice večeřadla 
porubaných bujná těla kladla. 

A zas Buttler: »To je vykonáno! 
Dychtiv jsem, jak zvolá Hov ráno, 
a jak ten, jenž výše nad tím stropem 
posavad se baví heroskopem. 

Vzhůru k němu ! Vyčistíme všudy ! . . . 
Nuže, Deveroux, mužně vpřed ; jste chudý, 
buďte bohat! — Dejte vína sborům! 
Vivat Fernandus, rex Bohemorum!* 



Z LITERÁRNÍCH VZPOMÍNEK ANTALA STAŠKA. 



I. 



Hřbitovní kvítí*, kterým Jan Neruda 
r. 1858 zahájil svou básnickou čin- 
nost, padlo do čiré tmy končících 
se let padesátých předešlého století jako 
výstřel z ručnice, jenž zazněl do černé 
noci. Jiskra zakmitla, vzduch se otřásl. 
Staří, vyrušeni z dřímavého klidu, lekli se, 
zakleli a zatykali si uši ; my mladí obraceli 
jsme oči v stranu, odkud zadunělo, kde se 
zajiskřilo. 

» Pravý nerudá,* huboval Antonín 
Vánkomil (Zefyrin) Maloch, náš professor 
češtiny na jičínském gymnasiu, kam jsem 
tenkráte chodil do školy, a strhal mladého 
spisovatele dle všech tehdy platných zá- 
konů školské kritiky, jež hledala v umění 
ne člověka, ale jen krásu a měřila ji na 
žejdlíky a lokte. Hrůzou vstávaly vlasy 
starým vlastencům, jejichž nevystižitelným 
ideálem byla a na dlouhou dobu zůstávala 
»Slávy Dcera«. Zdálo se jim, jakoby mladé 
básnické pokolení, na jehož čelo se Neruda 
postavil, sahalo svatokrádežnou rukou na 



nejdražší jejich duševní statky. Staré ná- 
zory i životní i umělecké tak srostly s jejich 
bytostí, tak hluboce se jim vkořenily do 
mozků, že básnický směr » Hřbitovního 
kvítí* připadal jim jako rouhavé kacířství, 
ba skoro jako osobní urážka. Rána na ránu 
dopadala proto na Nerudu, a Vrfátko vy- 
harcoval ve jménu uraženého vlastenectví 
proti kacířským novotářům i v úředních 
> Pražských Novinách*. 

Nynějšímu pokolení těžko i vysvětliti 
i pochopiti, čím tenkráte byla nejen mlá- 
deži, ale vší veřejnosti nově vyšlá česká 
kniha. Nebylo ve smyslu doby naší ani 
veřejného politického života ani hospodář- 
ského pokroku ani sociálního ruchu; duše 
národa utekla se skoro celá do historické 
vědy, srdce národa do slovesného umění. 
Kniha byla takměř jediným všenárodním 
projevem a měla význam, jakého u nás 
vším právem již pozbyla. Pamatuji se, 
s jakou dychtivostí jsme každého týdne 
čekávali na Mikovcův » Lumír*, abychom 
se v něm dočtli, zdali vyšlo něco nového. 
V horečné touze zdála se nám každá 



z LITERÁRNÍCH VZPOMÍNEK ANTALA STAŠKA. 



u Stýbla vydaná modlitební knížka oboha- 
cením české literatury. Ve vlnách germani- 
sace tonoucí strach a pud k životu chytal 
se každé vytištěné české písmenky jako 
záchrany před smrtí. Lítostí jsme skoro 
plakali, když nám, malým studentíkům, 
v první gymnasijní třídě brzy po počátku 
školního roku 1853—1854 vzali zbytek 
českých učebnic, mezi nimi i Staňkův pří- 
rodopis, a nahradili jej učebnicí německou, 
z níž jsme musili professoru Kazbundovi 
po němečku odříkávati, jak dlouhé ohony 
mají krávy, psi, lišky a jiná zvířátka. 

Česká kniha byla hlavní hybnou silou 
— ovšem že jednostrannou. Proto zůstal 
i náš národní život dlouho jednostranně 
literárním, řekl bych příliš školským, a 
zmeškal vyvíjeti svou sílu v jiných obo- 
rech, jmenovitě v oboru hospodářském. 

Ale žádná z tehdejších knih nepůso- 
bila na nás tak, jako Barákem redigovaný 
»Máj« a Nerudovo > Hřbitovní kvítí*. Ne- 
vystihovali jsme rozumem jejich dosah, ale 
vycítili jsme zavanuti větérku, osvěžujícího 
školní dusno, v němž se potily naše práh- 
noucí duše; vycítili jsme, že ozvalo se 
něco nového, a potvrzovaly nás v tom 
zděšené výkřiky » starých*. 

Je s podivením, že ve > Hřbitovním 
kvítí« nepostřehl tenkráte takměř nikdo 
budoucího velmistra naší mladé literatury, 
ač již z této první básnické sbírky tušiti 
bylo lva. Ex ungue leonem. Ale byl přece 
jeden »starý«, jenž Nerudu počal pocho- 
povati; a je opět s podivením, že to byl 
kněz Jablonský, s kterým jsem se stýkával 
v Krakově v první polovici let šedesátých. 
Jsa sám ve veršovnictví formalistou, jenž 
vytýkával mladším básníkům i nedbání tak 
zvané caesury čili přerývky, chválíval přede 
mnou ovšem hlavně Nerudovu prosu; ale 
» Písně kosmické*, vydané r. 1878, tedy 
v době, kdy jejich spisovatel musil ještě 
zápasit o uznání, nadchly starého Jablon- 
ského k pohnutému telegramu. Poslal jej 
Nerudovi z Krakova do Prahy v lednu 
r. 1879, tiskl mu v duchu ruku, která psala 
tak krásné verše, a z několika slov depeše 
bylo cítit, jak hluboce byl ušlechtilý kněz 
ten při četbě dojat. 

Neruda býval proti pochvalám obrněn ; 
tak se alespoii tváříval. Ale takovému 
uznání neodolal a rád se jím pochlubil. 
Byl jsem svědkem, když se zálibou četl 
telegram ten v domácnosti Dra. Vojtěcha 
Frice, u něhož jsem byl tenkráte nějaký 
čas hostem. 

Není úkolem těchto řádků oceňovat 
Nerudovu literární činnost; tof věcí odbor- 
níků. Já načrtnu jen něco málo rysů jeho 
povahy, jak na mne z bezprostředního 
dojmu a styku působila. Od jeho smrti 



neuplynulo ještě ani patnácte let a již se 
nám osobnost jeho ztrácí v mlhách, stá- 
vajíc se upřílišováním skoro mytickou. 
Sdílí osud lidí nad obecnou úroveň vysoko 
vynikajících, kteří na počátku veřejné čin- 
nosti stávají se terčem útoků a po smrti 
bývají vynášeni do nebe. 

11. 

Když na konci jara a počátkem léta 
1866 zuřila válka pruskorakouská, seděl 
jsem v Krakově. Bylo to několik trpkých 
a trapných týdnů. Poštovní spojení bylo 
válečným během přerušeno; z domova 
jsem neměl ani zpráv ani peněz; vzduchem 
svištěly pověsti, že Čechy jako dobytá 
země připojeny budou k Prusku; vedle 
toho stálé očekávání, že německé vojsko 
potáhne od západu na Krakov. Většina 
známých a přátel ujela; město zůstalo 
poloprázdné. Pojala mne tenkráte v životě 
poprvé a naposled hrozná tesknice po 
domově. 

Jednoho krásného letního rána věšeli 
za městem na »bloniach« k smrti odsou- 
zeného vyzvědače. Měl jsem pošetilý ná- 
pad, že jsem se šel na popraviště podívat. 
Přišel jsem, když ošklivá exekuce byla vy- 
konána a viděl jsem již jen na šibenici 
visící mrtvé tělo, jež dle tehdejšího suro- 
vého zákona musilo tam na odiv a na 
postrach zůstati po celý den až do západu 
slunce. — Kolem tlupili se přicházející a 
odcházející lidé, většinou sprosté ženské. 
Odsouzenec byl polský židek obvyklého 
rázu, v dlouhém kaftaně, s černým vousem, 
s pejzy a se vším typickým úborem i vze- 
zřením. Okolnost ta byla snad příčinou, 
že zevlouni tropili nad mrtvolou surové 
šašky a házeli neurvalými poznámkami. 

Pojal mne takový hnus a zároveň ta- 
ková bolest, že jsem se rychle odvrátil a 
utíkal nazpět do města. Opustily mne má- 
lem všechny ostatní smysly a před oči se 
mi postavil zevlující, jízlivě se smějící tlum 
kolem mrtvoly. Nevěděl jsem, mám-li více 
opovrhovat bezcitným davem, jenž provádí 
u šibenice své šašky, nebo zákonem, jenž 
přikazuje trest smrti a dovoluje takové 
hnusné divadlo. Nemohl jsem se dlouho 
zbavit ani té představy ani té myšlenky, a 
zdálo se mně, že jsem teprve nyní pochopil 
jak Beccaria tak i Viktora Huga, velikého 
nepřítele trestu smrti, jehož dílo » Odsou- 
zencův poslední den« (Le dernier jour 
ďun condamné) jsem do češtiny převedl 
a v Hálkově » Zlaté Praze < r. 1865 pod 
pseudonymem Tomeš uveřejnil. Hlodající 
ve mně tesknice a visící nade mnou hnusná 
představa sužovaly mne tak, že jsem po 
několik dní nebyl ani práce schopen, 



JAROSLAV VRCHLICKÝ: TOULKY PODZIMNÍ. 



V té době mne došel oklikou přes 
Německo a přes království polské prostřed- 
nictvím jednoho ze spolužáků zapečetěný 
dopis, daný na pruskou tehdy poštu v se- 
verních Cechách. Dychtivě jsem roztrhl 
obálku a z ní na místě listu vypadl šva- 
bachem tištěný leták »Pláč koruny české«. 
Za našich dnů jest brožurka ta velkou bi- 
bliografickou vzácností a snad by se ne- 
našel v celém království ani jediný výtisk. 
Ale v době pruské okupace kolovala mezi 
naším lidem v tisících exemplářů. Byla 
psána slohem prostonárodním od člověka, 
jenž, nadán hlubokým smyslem pro světo- 
dějné události, dobře vystihl i duši našeho 
lidu i podstatu našich dějin. Palacký, jemuž 
se dostal spisek ten také do rukou, mínil 
prý, že původcem jeho byl nějaký evan- 
gelický pastor. Mýlil se. 

Leták byl velezrádný; proto byl po 
skončené okupaci od rakouských úřadů 
horečný po něm shon, a běda těm, u nichž 
byl nalezen. Ale mně se stal hned milým 



osvěžením. Vanul z něho hluboký cit s ne- 
zachvěným přesvědčením. Působil prosto- 
tou i silou zároveň. Obsah malé knížečky 
zahnal rázem všechnu tesknici a tak roze- 
hřál i rozehrál obraznost a představu 
všeho, co mně bylo ve vzdáleném domově 
milého, že jsem se dal pod dojmem četby 
do veršování. Napsal jsem za necelé tři 
dny »Z horské krčmy*, vylíčil tam několik 
typů našich krkonošských lidí a odeslal 
po nějakém čase Nerudovi, jenž byl tehdy 
spoluredaktorem » Květů*, v nichž již před 
tím byly vytištěny mé dopisy z Krakova. 
Nestaraje se více o verše ty, dověděl jsem 
se teprve v Čechách, kam jsem se na 
konci r. 1866 vrátil, že byly uveřejněny a 
že se líbily. Na počátku r. 1867 došel jsem 
si do redakce pro honorář a setkal se po- 
prvé osobně s Nerudou. Setkání to bylo 
krátké, záleželo z povrchního rozhovoru 
dvou lidí, kteří se poprvé seznamují, a ne- 
zanechalo u mne trvalejšího dojmu. 

(Pokračování.) 



Jaroslav Vrchlický: 



A 



TOULKY podzimní. 



JDo větru a do sloty, 
jejichž řádění jsem v jizbu slyšel, 

v chmurné, prázdné samoty 
nehostinných hvozdů jsem dnes vyšel. 



VSTUP. 



Tenkrát hrály v souzvuku 
příroda zlá s nezkrotným mým nitrem, 

žal můj vzal mne za ruku 
a my spěli rozdeštěným jitrem. 



PISEN. 



Sedává oblaka — prostoru ptáci, 
v šíleném chvatu proč letíte v dál? 
vidin mých duha již bledne, se ztrácí, 
do dálky hřmíte vy — mně zbývá žal ! 



Upadlo péro havraní 

v cestu mou s výše zlehýnka 

Ó, nic tak srdce neraní, 

jak smutné lásky vzpomínka! 



Kdybyste, mraky, na křídla vzaly 
žalné ty trosky mých veselých dnů, 
pohled by na ně alespoň stálý 
nezrýval prázdno mých nocí a snů! 



PERO. 



A jen se stočil po stráni 
a ztich' kdes v rokli pak, 
já stál, na péro havraní 
svůj upíraje zrak. 



Já upřel hned svůj k němu hled. 
Mám tebou psát svůj žal? 
Houk' vítr: »Neslákaš víc zpět, 
co jednou osud vzal!« 



O, znám tě, znám a dobře vím, 
můj osud havran jest, 
on věštby kynem tajemným 
tě hodil do mých cest. 

Ó, nic tak duši neraní 
jak lásky klam a lež. 
Sem pojď, ty péro havraní, 
zde na mém srdci lež! 



R. E. JAMOT: PA BERKY. 



OCUNKY. 



Ocúnků plamínky fialové 
smutně se z lučin zas zvedají, 
v dál přes ně prchají moji snové, 
před zimou asyl snad hledají. 

Ó, lefte jen, leťte jen do daleka, 
lásku mou kdes tam snad najdete, 
potěšte v žalu ji, vím, že čeká, 
ve skřehlé ručky jí dechněte! 



Ó, lefte jen, lefte jen s čápy na jih 
nad kalná rybníků zrcadla! 
o příštích mluvte k ní našich rájích, 
o lásce mojí, že nesvadla. 

Kterak jí říše tká blaha nové, 
v kterých tak hýřila divě dřív, 
ocúnků plamínky fialové 
nežli sv z podzimních ztratí niv! 



ZVONCE V MLZE. 



Krav zvonce v mlze zpívají, 
jich stáda nevidím, 
neb třásně mlhy splývají 
až dolů k nohám mým. 



Tak podivně, tak měkce zní 
těch zvonců snivý hlas, 
až mlha spadne, počkej, s ní 
tvé slunce vzplane zas. 



To zvonce ty mi zpívají 
a jak jdu v mlze dál, 
mé touhy v dálku splývají 
a s nimi též můj žal. 



R. E. Jamot: 



PABERKY. 



Bylo to v srpnu r. 1904. Vedro a sucho, 
jakého hrubě nikdo nepamatoval, se- 
žehly český kraj. Potoky vyschly, ve 
velikých řekách vyčnívaly černé kameny 
z řečiště. O mnohém takovém kamenu, 
druhdy vodou pokrytém, neměli lidé v mí- 
stě ani potuchy. Louky jindy zelenou Ota- 
vou porostlé byly žluté, spálené. Brambo- 
rová nať na mnohých místech úplně po- 
schlá, na některých polích jen jen živořila. 
Zelí zničeno Podél drah všude spálená 
strniště, ohořelé lesy a keře. Jiskry z pa- 
rostrojů sršící na nesčetných místech za- 
pálily. 

Smutek se rozhostil po českém kraji. 
Strach našeho rolnického lidu má sice 
obzvláště rád veliké oči, ale tentokráte byl 
oprávněn, zvláště v krajích, kde brambor 
tvoří podstatnou částku potravy lidové 
téměř po celou zimu. 

O takovém žhavém dnu se sálajícím 
sluncem na počátku srpna stál jsem po 
jitru na nádražíčku postaveném do tako- 
vého bramborového kraje. 

Několik chudobně oděných venkovanů 
stálo zde jako já, čekajíce na ranní vlaky, 
které se zde potkávají. Jak se dá mysliti, 
tvořilo sucho a smutná bezprostřední bu- 
doucnost látku k živému, avšak tesknému 
rozhovoru venkovanů. 



»Už dnes stojí kilo bramborů osm 
krejcarů, co bude stát v zimě, jak se uži- 
víme?* Slova ta jedním z mužů prone- 
sená, po dnes tkví mně živě v paměti. 

Mezi tím přihrnulo se na nádraží za 
hlučného rozhovoru hejno Pražanů z blízké 
villegiatury. Mladíci a dívky ve společnosti 
převládali. Oboje pravý typ Pražáka na 
letním bytě. Mladíci za každou cenu 
vtipní, kritisující, ze všeho na venkově po- 
směch si tropící a obmezení. Vyfintěná 
děvčata, libující sobě v pepických obratech 
slovních. Mluvily o své společnosti jako 
o »patalionu«. 

Za hlučné zábavy pražské společnosti 
a teskného hovoru venkovanů potáhla se 
část oblohy šedivým mrakem a řídké krů- 
pěje deště počaly krápati na sprahlou 
půdu. 

»Ještě by se na některých místech, 
kde jsou těžší půdy, brambory spravily,* 
povídá jeden z osmahlých venkovanů upí- 
rajících toužebně zraky k nebesům. 

»Ježíši, jen aby nepršelo, to by se 
nám výlet zkazil,« zvolá jedna ze slečinek 
pražských. 

Z úst venkovanů ozvaly se hlasy ne- 
spokojenosti. »Jim k vůli nemá pršet, aby 
se jim výlet nepokazil, my můžeme při 
tom hlady zajít. « 



R. E JAMOT: PABERKY. 



Poslouchal jsem stoje opodál projevy 
z obou táborů. Pomyslil jsem sobě, komu 
as dobré nebe vyhoví. 

V tom, než přijel vlak, mraky se roz- 
ptýlily a žhavé slunce svítilo dál vysušujíc 
ubohý kraj až do spálení. 

Pražanům se skutečně výlet vydařil. 



Šel jsem polem o bílou sobotu veli- 
konoční; svátky byly sice tentokráte pozdě, 
až v druhé polovině dubna, nicméně pří- 
roda byla značně opožděná. Před tím ještě 
v dubnu mrzlo a padal sníh. Jaro se víc 
tušilo, než vidělo. Podleska nekvetla, ba 
ani podběl. Tráva teprve místy počínala 
se zelenati. Z blízkého háje jen málo ptáků 
se ozývalo. Pěnkavy, sýkory a jen zřídka 
kdy kos. Zastavil jsem se poblíž háje a 
pohlížel do přírody. Bylo v tom okamžiku 
ticho, ale jen krátce, hned na to již se 
ozval s výše lahodný zpěv ptačí. Bylo to 
flétnové tremolo roztomile se po kraji roz- 
lehající. Vzhlížím vzhůru a vidím poleto- 
vati několik ptáků ve výši. Byli tak vzdá- 
leni, že jsem nerozeznal na nich žádného 
detailu. Vznášeli se pomalu do výše a než 
dostoupili vrcholku svého vzletu, spustili 
své flétnové tremolo a snášeli se po té, 
stále v tremolu, znenáhla k háji. 

Zpěv ptačí vzbudil ve mně vzpomínku 
z útlého mládí. Přišla mi na mysl dřevěná 
chaloupka v zapadlém kraji. V jediné svět- 
nici, kde se vařilo a pralo, v koutě u okna 
verpánek, kolem něhož se od rána do ve- 
čera ševcovalo. A na zdi klícka. Nizounká, 
podlouhlá, zeleným plátnem pokrytá. V té 
klícce ptáček, který už koncem února po- 
čínal zpívati. V celé vesnici ptáka znali, a 
pták ten zpíval též flétnová tremola, jako 
se ozývalo v dnešní bílou sobotu s oblak 
nade mnou. Byla to linduška. 

Proti mně kráčel venkovan. Jsa zvyklý 
z lesnatého rodného kraje svého, že lidé 
znají všeobecně ptáky po hlase i po peří, 
myslím si, že i zde ve středních Čechách 
jest tomu tak, a ptám se proto s důvěrou 
starého venkovana, jenž mne právě do- 
cházel, jaký pták že to právě zpívá tam 
v oblacích. Stařec se zastavil, vytáhl 
krátkou dýmku z úst a rozšafně chvíli na- 
slouchá zpěvu ptačímu. Pak se obrátí ke 
mně a povídá: »Vědí, oni tady říkají ptá- 
kům všelijak. Jedněm říkají taky pin- 
ka vy. « — 



Seděl jsem jednou as tak v polovici 
září ve veřejném sadu bologneském. Mám 
za to, že sad ten se jmenuje giardino 



Marghérita. Bylo již hezky k večeru, a ne- 
maje co lepšího před večeří na práci, trá- 
vil jsem nějakou hodinku ve zmíněném 
parku sedě na lavici ve stínu rozkošně 
kvetoucích hybišků. Květy slezovitého to- 
hoto keře skvěly se ve všech skoro bar- 
vách. Byly mezi nimi blankytně modré, 
růžové, bílé. Keře pak pialy se do bujné 
výšky, o níž v našem kraji při těchto ke- 
řích se nám nezdálo. Kdo viděl u nás hy- 
bišek vysoký přes tři metry? 

V této meditaci o hybišcích mně vyru- 
šily divoké pokřiky z nejbližšího soused- 
ství. Udiven povstávám a blížím se k místu, 
odkud pokřiky zaznívaly. Bylo snadno do- 
píditi se zdroje těchto pokřiků. V kole 
lemovaném keři sedělo na židlicích as 
osm mužů, podle úboru dělníků. Jeden 
z nich měl v rukou časopis a četl z něho 
nahlas, ostatní s oživenými tvářemi po- 
slouchali. Nerozuměl jsem na vzdálenost, 
v níž jsem se zastavil, obsahu předčíta- 
ného článku. Článek byl podle všeho však 
řízný, snad velmi řízný, neboť posluchači 
vyrušovali čtoucího každým okamžikem 
nějakým poplašným výkřikem. 

>Abasso Tarmata!* 

»Operai alle arme!« 

»Abasso il papal* 

»Abasso i preti!«*) 

Za těchto výkřiků vidím blížiti se stráž- 
níka. Parbleu, povídám si: tohle dopadne 
pěkně. Takoví nakvašení posluchači — 
k tomu všemu vznětliví Vlaši nedají se jen 
tak z holá pozatýkati. Z toho může býti 
krvavá řež. A přiznávám se — ovšem ne 
ku své cti — že v tu chvíli srdnatost ne 
byla mou vlastností. Koncipoval jsem 
rychle plán, jak bych se dostal brzy a bez- 
pečně mimo dosah těchto revolucionářů. 
Byl jsem v cizím kraji, málo znalý terénu 
a poměrů, a zbytečný konflikt s policií byl 
dobře možný. 

Za tohoto mého uvažování dospěl 
policejní strážník až blízko hlučící společ- 
nosti a naslouchal této, mně aspoň ne- 
zvyklé zábavě. 

Podobá se pravdě, že strážník byl fi- 
losof. Hodnou chvíli klidně stál a ani ne- 
dutal. Čtenář dočetl svůj list, složil jej do 
kapsy a povstal k odchodu. Druzí učinili 
tak též. A strážník se také klidně vzdálil. 
Všecko se rozešlo v pokoji, každý jiným 
směrem. Patrně k večeři. 

Tuto příhodu zažil jsem r. 1891, tedy 
o naší pražské jubilejní výstavě. Od těch 
dob jsem byl v Bologni vícekráte, ale nic 
se v městě tom nezměnilo. Itálie má svou 
armádu. Dělníci se nechopili zbraní. Papež 



*) Pryč s armádou, dělníci do zbraně, pryč 
s papežem, pryč s knězem! 



KAREL V. RAIS: V NEDÉLI. 



Lev XIII. zemřel a nastoupil papež Pius 
desátý. Také o kněze není doposud v Itálii 
nouze. 

To všecko patrně filosof strážník 
r. 18Q1 při pokřiku zmíněných posluchačů 
předvídal a neporušil zbytečně veřejný klid. 



Na feriální pěší cestě, konané před 
lety v Pošumaví, dorazili jsme s přítelem 
do Hrádku před Sušicí. Do téhož Hrádku, 
v němž nezapomenutelný František Pravda 
dlouhou řadu roků mistrnou rukou kreslil 
mrav českého lidu. 

Bylo nedělní odpoledne. Šli jsme již 
několik hodin, vyšedše po poledni z Vel- 
hartic, jejichž zajímavý hrad v plné míře 
pozornost naši byl upoutal. Nebylo divu, 
že jsme byli při parném dnu unaveni, žíz- 
nivi i hladoví. A tak jsme tedy vešli do 
hrádeckého hostince, jak se nám právě na 
cestě namanul. Rozumí se, že vešli jsme 
do hostinské místnosti, neboť zahrady ne- 
bylo. Hostinská pak místnost taková, jak 
mně nerozlučně souvisela s pojmem ho- 
spody, v útlém mládí vytvořeném. Ač byla 
obloha jediným modrým pásmem bez 
oblaků, a slunce svítilo jako do důchodu, 
byla všecka okna šenkovny pečlivě uza- 
vřena. Ve zdi nedávno bílené byly zaráženy 
dřevěné skoby. Na jedné z nich visel věnec 
cervuiáíň. V celé šenkovné žil roj much 
tichý, koníemplativní život, ale nad věncem 
cervulátů měly přece jen mouchy svůj 
hlavní tábor a rozletěly se v nespokojeném 
bzukotu, když neohrožený šenkýř věnec 
cervulátů sňal, aby nás hladovící nakrmil. 

Ve středu místnosti byl podlouhlý 
stůl, kolem něhož sedělo as deset venko- 
vanů. Měli klobouky na hlavě a všichni 
kouřili. Poněvadž byla okna pečlivě uza- 
vřena, neušel nám ani jeden obláček kouře. 
Ba naopak, celá šenkovna byla vyplněna 
stejnoměrně modravým kouřem, štípajícím 



do očí. Rozumí se, že venkované hovořili, 
jak to bývá zvykem, hlavně o poměrech 
hospodářských. Hovořili klidně a velmi 
rozumně. Obzvláště však upoutal mezi 
nimi pozornost mou starší člověk, dobrý 
šedesátník, sedící v čele stolu. Měl tvrdý 
černý klobouk s vodorovnou střechou na 
hlavě. Tvář měl vyholenou až k okraji 
dolní čelisti. Za okrajem této vinuly se 
dlouhé pruhy šedivých vousů. Zejména 
z podhradí vynikal vous zvláště mohutný. 
V mém mládí podobná úprava vousů ne- 
byla vzácná. Stařec klidně seděl. Mluvil málo 
a tiše, avšak promluvil-li, ztichli ostatní a 
poslouchali. Stařec pak zpravidla pronesl 
některou bystrou poznámku, která svědčila 
o značné moudrosti životní. 

Stařec se mně velmi zalíbil. Mysli! 
jsem si, že je hej takovému realistickému 
povídkáři, jako je František Pravda (tehdy 
ještě žil) psát interessantní povídky ze ži- 
vota českého lidu, když má kolem sebe 
takové karakíeristické modely, jako byl 
stařec v čele stolu. Jen jedna věc mně ru- 
šila dobrý dojem, jaký ve mně stařec 
vzbudil. Všichni jeho soudruzi pili pivo. 
On jediný měl před sebou sklenku kořalky, 
již uvážlivě srkal, >To bys mně, staříku, 
přec neměl ten svůj pěkný obrázek kaziti !« 
pravím si v duchu. 

Během této meditace postavil šenkýř 
také před nás sklenici s pivem, a já chtivě 
sáhnul po své, abych se konečně napil. 

Ale běda! Sotva kdy jsem ochutnal 
něco ohavnějšího, jako byl nápoj před nás 
postavený a názvem piva neprávem se ho- 
nosící. Jako Homer popisoval bůh ví jak 
dlouho Achillův štít, tak i o kvalitě našeho 
piva by se byly daly popsati nečítané 
stránky ! 

Slyšel jsem, že Konfucius nepil víno, 
nebylo-li dobré. 

Odprosil jsem v duchu svého staříka. 

To byl takový Hrádecký Konfucius. 



Karel V. Rais: 



v NEDĚLI. 

PODHORSKÁ KRESBA. 



Pšeničkova babička byla vzhůru již před 
pátou hodinou a ne a ne ještě schrůp- 
nout. Ležíc jen tak na posteli v tiché 
své sedničce, chvilku šeptala si Otčenáše, 
ale brzo přerývalo je myšlení jiné. 

Dokud ještě se svým nebožtíkem ho- 
spodařívala, byla by si vždycky nejkrás- 
něji pospala ráno, když musela vstávat. 
Tenkrát si myslívala: Dá-li mi Pánbůh 
dočkat vejměnku, to si pospím! Teď je 



tuhle v sedničce sama svou paní, a sotvaže 
začne svítat, je spánek ten tam a marno 
se převalovat. Ještě že si vždycky po obědě 
pěkně sedřimne! Malé vlhké oči, obklo- 
pené houštinou drobných vrásek, těkaly 
nevelkou sedničkou: na stříkaném stropě 
utkvěly, na obrázky po trámových stěnách 
se zadívaly, na zšedlé hodiny, jejichž krátké 
kyvadélko před ciferníkem rychle se kmi- 
talo — a zase se přivřely. Stařena zkoušela, 



10 



KAREL V. RAIS: V NEDĚLI. 



nebylo-li by přec ještě možno sdřimnout. 
Ale očím se nechtělo. Slezla tedy zívajíc, 
zatápěla a postavila na kávu. V košili a 
krátké staré kanafasce bylo jí nevelký kus 
a skoro samá ostrá kost. 

Když v kamnech zapraskalo, všecka 
zbystřela. Ošplýchnuvši se, zčísla trošek 
krátkých i řídkých šedin a šla se podívat 
oknem. 

Slunce již pěkně svítilo, rozkvetlé 
slezy v zahrádce se na něm vyhřívaly, 
měsíčky byly již také otevřeny a v ka- 
ždém tkvěla rosná slza. Topolům na návsi 
leskly se listy, holubi proletovali se nad 
dědinou, ale lidí dosud viděti nebylo, je- 
nom tamhle vzadu za obloženým barákem 
starý Vohnoutek popásal straku s červin- 
kou. Ještě dále nad lučinami ploužily se 
útržky mlhy, ale lesy až tam vzadu stály 
zelené jako brčál. 

Stařena vzavši s poličky mlýnek na 
kávu mezi kolena, mlela dávajíc pozor, aby 
tuze nepískal. 

Za krátko byla světnička mile prohřátá 
a plna kávové vůně. 

V tom na síňce před sedničkou za- 
pleskaly těžké kroky bosých nohou, v koutě 
tam něco zarachotilo a zase se kroky vzda- 
lovaly. 

Stařena mračíc se hleděla na dvéře. 
» Francka hloupá, myslí, že ještě spím a 
schválně rachotí!* 

Obuvši si nedělní brynelky, přehodila 
bílou sukni a již chystala lžíci, bílý kafá- 
ček a z jarmárky vyndala nevelkou, již na- 
krojenou bábovku. Postavivši ji na stůl, 
podívala se na ni zprava, zleva, uštípla 
kousíček tu, kousíček tam a zalahodila 
jimi seschlým rtům. 

Když byla káva uvařena, nalila si jí 
polovici do bílého hrnku, polovici uložila 
v troubě, aby byla večeře. Snídala s ve- 
likou zálibou: upíjela, přikusovala, pomla- 
skávala a ukrojený kousek bábovky pro- 
hlížela s radostnou spokojeností, že se jí 
včera tak povedla. Bílá je, perníku dost a 
cukru také hezky. 

Posnídavši, všecko nádobí dala do po- 
řádku a dostrojovala se: černou sukni si 
vzala, moherovou halenku, polohedvábný 
černý šátek s modrou proužkou. 

Že ještě neodbilo šest, usedla k pro- 
střenému stolku a v Nebeklíči po nebožce 
matce se probírala chystajíc tak modlitby, 
které se dnes v kostele přemodlí. 

Po čtvrti na sedmou, podívavši se ještě 
do zrcátka, vycházela ze sedničky, modlitby 
s bílým šátečkem majíc přimknuty k prsám. 

Na záspi potkala se se synem, velkým, 
širokoramenným, černovlasým, již trochu 
ohnutým; byl ještě nedostrojen, ale obut. 



»Dobrytro ti dej Pánbůh,« pozdravila 
a usmála se. 

«Dobrytro, dobry tro — tak už do 
světa ?« suše, ale břitce odvětil. 

»l do světa!* zasmála se a přihnuta, 
drobnými kroky odcházela. 

»Tak šťastný návrat!* volal hlučněji 
a ostřeji. 

>Dej to Pánbůh — i to víš, že se vrá- 
tím!* a jdouc právě vedle zahrádky, utrhla 
si kousek bazalky a položila ji na šáteček. 

Po návsi dědiny Lažánek třpytila se 
dosud stříbřitá rosa, prostříkaná zlatými 
kvítky. Hejen hus tu dnes nebylo, za to 
u stavení asi na třech stranách prozpěvo- 
vali kohouti — nějaký mladík ještě chatrně, 
takže si stařena povídala: Pane, ty to umíš! 

Tu tam po dvorku, po záspi přeběhl 
někdo z domácích, ale cestou nepotkala 
nikoho a teprve na vozovce k městečku 
Lažanům dohonil jí kmotr Malinka, seschlý, 
bělovlasý dědeček s placatou čepicí na 
hlavě a v starodávném zelenavém sosáku 
skoro až na zem. 

>Dej Pánbůh dobrytro, tak do ko- 
stela?* ještě švarně dupaje a bystře vy- 
kračuje jadrně pozdravoval a úsměv krčil 
se mu v každé vrásce. 

Zastavila drobné kroky a s úsměvem 
kývala: > Pěkně vás vítám — také na ranní ?« 

» Pozdrav nás Pánbůh, kmotřičko,* a 
podával ruku, »naši mají dnes hlavní skli- 
zuňk pšenice, proto raději běžím teď, byla 
ráno červinka na východě, začnem dřív. 
U vás nebudou vázat?* 

»U nás? Ale ani nevím, toť snad bu- 
dou, včera bouřili od božího svítání a šli 
klást. Tak pomáháte?* a trošku se za- 
smála. 

Staroch mávl paží v uzounkém rukávě. 
»Jednomu to nedá, třebaže jim už čmerta 
jsem pláten. Ale tolik let jsem se na tom 
nažejbroval, tak aspoň všecko vidím.* 

>I vy jste pořád jako křemenák, ale 
co já ! Snop nezdvihnu, ohýbat se nemůžu, 
nebo hned jdou na mne mrákoty, a kdy- 
bych nahrabovala, polámala bych se, že 
by mě tetka Lánská hned musela přijít 
namazat. A potom, víte, kmotříčku, kdy- 
bych viděla, že jsou oni ke mně, byla 
bych snad taky, ale ani nepožádají.* 

»1 to mě taky ne,* a hlasitě se za- 
smál. 

»Taky bych se konečně o to neprosila, 
ale dělají spíš, jakoby to muselo být. A jak 
jsou [ináč k člověku! Pro lidi se napeče 
placek, povidly se namažou, taková svačina 
se dává, skleničku každému podají, ale já 
abych si nosila svůj kousek chleba. Tu 
úctu by za práci taky mohli vzdát.* 

Stařec přikyvuje, jen se usmíval. 



P. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYQŘÍČEK. 



11 



»TuhIe po senách kafe navařila buchet 
napekla po kolika pekáčích, ale myslíte, 
že podali? A ještě se mně Francka, dě- 
večka, smála, že se mi záda nechtějí ohý- 
bat, protože jsem je prý k tomu nikdy 
pořádně neměla. U vás je všecko jinač, ke 
stolu s nimi jdete a jste pořád jako ho- 
spodář.* 

»Inu, jdu ke stolu — ale když zas 
jinač vejměnek odpouštím — « 

»Ó to já bych nemohla, to zrovna 
řeknu ; vejměnek je můj, ten jsem si s ne- 
božtíkem vysloužila, a my jsme ho taky 
museli dávat.« 

Malinka jenom přisvědčoval. 

• Povídám — kdyby oni byli! Ale tluče 
máslo, a myslíte, že podá pomazánku? 
Tvaroh dělá, ale namazat nedá, jenom před 
člověkem říká; že je jako mandle. Homo- 
lek měli kolik prken, ale jen je počítá, 
jestli jí některá neubyla. Ovoce sušili, ale 
jedinou opečku neposlali.« 

Na lažanské štíhlé věži rozezvučely 
se dva zvony, a jásavý jejich zpěv vznášel 
se nad městečkem, kolem bílého chrámu 
skupeným, nad širými poli, z poloviny po- 
kosenými, nad zelenými lučinami, pestří 
květů pokropenými. 

Ticho bylo, jakoby každý stvol zbožně 
vnímal hlaholivou píseň. 

V městečku bílé stěny starého zámku, 
zánovní škola, fara, pivovar a několik ka- 
menných domů sousedských při ranním 
slunci jasně, ostře vynikaly z nízkých střech 
dřevěných a ze zahrad s mnohými koša- 
tými štěpy. Z několika komínů zvolna 
kroužil modravý kouř a rozplýval se v čiru 
pod rozklenutou pomněnkovou oblohou. 

Lesy na okraji doliny se zamodrávaly, 
a vedle hnědého homolovitého kopce bělal 
se vesnický kostelík, jakoby také naslou- 
chal ranní písni městských zvonů. 

»Kdo pak dnes bude kázaí?« promluvil 
zas kmotříček. 

»V neděli kázal mladý, tak dnes snad 
starý. 

A šli kousek mlčky. 



»Dnes ona se stará Hlásková nepo- 
žene sednout si před samou kazatelnu, 
když na ni posledněkrát křikl dolů, aby se 
vyspala doma!« a celým obličejem starco- 
vým zahrál smích. 

Pšeničková se také zachychtla. »Inu, 
kdyby si zdřimla, kdo by jí měl za zlé 
při jejím věku, ale chrápat nahlas !« 

>Bodejf, povídala naše hospodyně, že 
jí bylo hodnou chvíli divno, co to kde 
mezi kázáním rachotí, až tu najednou slyší 
s kazatelny: ,Povídám, Hlásková, vyspat 
jste se měla doma!* A hodně se prý roz- 
křikl, ale bába jakoby nic, až jí teprve žen- 
ské kolem pořádně zatřásly. Potom se dí- 
vala, co se kde stalo!* 

*Tof že se mohla vyspat doma, ale 

bylo horko a pak « a mávala rukou. 

»Víte, měl on pan farář taky zlost! Pán- 
bůh mě chraň, abych něco mluvila, ale 
když on to kázání taky jen tak povídá. 
Mladému se to nestane, aby mu někdo 
usnul.« 

»Inu, pravda, křičet už tak nemůže a 
jadrné to taky není jako u mladého, když 
nejsou zuby, ale musí se zas říct, že co 
povídá, je pravá zkušenost. « 

Uličkou mezi dřevěnými, chatrnými 
domky docházeli již ke kostelu, obklope- 
nému hřbitovem, jehož černé kříže i bílé 
pomníky vynikaly nad oprýskanou, křivo- 
lakou zdí. Po třech kamenných stupních 
ve stínu dvou košatých lip vyšli na písči- 
tou cestu mezi hroby. 

Malinka se zastavil a přeletěv hřbitov 
pohledem pravil s úsměvem: »Tak co, 
kmotra, kdy my už tady budeme?* 

»I pane, ještě na to nepomejšlím — « 
zasmála se. 

»Ale všickni naši rostenci jsou už tady !« 

» Docela všickni ne — a já bych ráda 
zůstala naposledy!* 

»Pánbůh vám to dej!« Podal jí ruku 
a šel se pomodlit ke své nebožce; stařena 
Pšeničková chvátala rovnou do kostela, 
aby jí snad někdo oblíbeného místa ne- 
zasedí. (Pckfačování.) 



F. X. Svoboda: 



PROBUZENÝ TYGŘÍČEK. 



Tisícerými příliodanii, rozháze- 
nými po všech věcích, utkány 
jsou příhody tvého života. 

I. 

Vlak, jedoucí z Brna po vlárské trati, 
stanul na nádraží kunovickém. Bylo 
odpoledne, den jasný a teplý, v druhé 
polovici července. Z oken vozů vyhlíželo 



obecenstvo, několik osob vystoupilo a ně- 
kolik vsedalo. 

Ve voze druhé třídy, jenž stál uprostřed 
nádražní budovy, v oddělení pro nekuřáky 
seděli dva páni, kteří spolu nemluvili. Oba 
jeli z Brna, nudili se, trpěli horkem, ale 
do hovoru se jim jaksi nechtělo. Naopak, 



12 



F. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYGŘÍČEK. 



vyvinulo se mezi nimi zřejmé nepřátelství, 
ačkoli se viděli poprvé. 

Jeden byl žid, obchodník z Uherského 
Brodu, černý, zcela vousy zarostlý, s očima 
zkoumavýma a všetečnýma, jehož zavazadla 
zabírala všecka místa. Měl lehký, mohérový 
šat stříbrné barvy, slaměný širák a všechen 
se třpytil šperky. Jel odkudsi z lázní, tvář 
měl opálenou a zdravím svítící. Hned 
v Brně pokoušel se zapřísti hovor se svým 
sousedem, ten však se vyhnul, jakoby mu 
podobné dotazování působilo bolest. Žid 
po chvíli započal znovu, ale opět marně. 
Muž, sedící s ním, nevlídně se zamračil, 
jakoby mu byl někdo šlápl na nohu, a 
obrátil se k oknu. Žid měl dojem, že ne- 
známý muž nenávidí židů, a jako uštknut 
sezlil svou hezkou tvář i černé oči. Ačkoli 
již dotazů nečinil a ani pohledem o ne- 
mluvného muže nezavadil, přece si po- 
čínal tak, že šířil kolem sebe msíivost 
i nenávist. Tak vyvinulo se mezi nimi ne- 
přátelství. 

Druhý muž, vysoký, štíhlý třicátník 
světlých vlasů i vousů, po francouzsku do 
dlouhé špičky sestřižených, byl supieníem 
z Prahy, doktorem filosofie, pravým vášniv- 
cem přírodních věd, věřícím, že se dočká 
místa universitního professora. Oči jeho, 
modré jako čekanky, plné dětského svitu 
a patrné blouznivosti, dotvrzovaly tuto 
jeho důvěru v budoucnost. Tvář jeho, 
hezká a snědá, stále jaksi zajímavě za- 
chmuřená, na první pohled s přídechem 
kočičí vychytralosti a zákeřnosti, jevila se 
brzy zkušenému oku jako obraz vášnivého, 
snivého a vzdorně pyšného nitra, v němž 
hořely dětinnost, ilíuse i vroucí odhodla- 
nost. Sloučení těchto vlastností nečinilo 
však jeho tvář milou, nýbrž takovou, jakoby 
svědčící o nespolehlivosti nitra, o jakési 
rozvrácenosti vnitřní a o neustálé proměn- 
livosti. Brzy se stával pozorovateli záhadou, 
čím dále, tím složitější a mlhavější. Nemel 
proto mnoho přátel, dráždil svou náhlostí 
skutků i rozmarností. 

Byl oděn pečlivě a vkusně; pohyby 
jeho prozrazovaly společenskou vyškole- 
nost i jemný cit pro krásu. Kladl nohy 
i ruce tak šťastně, že každé chvíle a v každé 
té posici mohl býti portrétován nejlepším 
malířem. Po celou cestu nejevil pražádného 
zájmu o krajinu, byl zamyšlen, chtělo se 
mu sníti i přemýšleti, a nemohl proto 
snésti klidně židovu dotěravost. 

V Kunovicích přistoupil k oknu, 
u něhož stál i jeho soused, aby se napil 
čerstvé vody. V té chvíli jakýsi vysoký, 
hezký muž, přebíhající s nosičem zavazadel 
od vozu k vozu, přistoupil k jejich oknu 
a otázal se, je-li tam ještě místo. 

»Ne, zde je obsazeno!* řekl žid rozhodně. 



Pán s nosičem odběhl ke druhým 
vozům, ale opět se vracel. 

Doktor filosofie, jemuž v první chvíli 
bylo příjemno, že žid tak obratně cizího 
pána zapudil, pojednou se vzrušil a za- 
volal okénkem: 

»Jen račte vstoupiti, místa je dosti !< 
A bylo mu milo, že mohl žida potrestati 
za všecky nepříjemnosti, jež mu byl cestou 
způsobil. 

Pán vstoupil, poklonil se a ukládal 
zavazadla. Velké, hnědé oči jeho laskavě 
se podívaly na doktora, jakoby mu děko- 
valy. 

»Všude je plno,« řekl s přívětivým 
úsměvem, > patrně samý host do Luha- 
čovic* 

»Ano, a mimo to je sobota,« podotkl 
professor. 

Žid se naň ohlédl a tvář jeho se po- 
hrdavě zašklebila. 

Pán, který vstoupil, byl as třicetipěti- 
letý, pěkné, silné postavy, jemné, růžové 
pleti, s přívětivě hledícíma očima, jež svěd- 
čily o veselé, trpělivé duši. Rty jeho byly 
neobyčejně svěží a krásné, mezi hebkým, 
hustým černým plnovousem jako maliny 
červené a stále jakoby se usmívající. Tvář 
jeho činila dojem starší, ale po rozmluvě 
jakoby omládla, jakoby zdůvěrněla a zlaska- 
věla. První dojem vážnosti z dlouhého 
vousu zmizel po několika větách. 

Usedl živě, s úsměvem a domluvným 
pohledem na professora. Hnědé, až zlaté 
oči jeho snažily se vyjádřiti posměšek na 
nepřívětivého žida. 

Pjofessor se usmál, ale ničeho ne- 
řekl. Žid vytáhl z kapsy noviny a četl. 

»Zdá se, že jedete do Luhačovic?* 
otázal se professor neznámého pána s krás- 
ným vousem. 

»Ano!« odvětil tento živě, patrně po- 
těšen ochotou tazatelovou. »Obávám se, že 
nenaleznu bytu!« 

»Proč jste si ho v čas nezamluvil? 
Teď je největší nával hostí !« 

»Znám se s ředitelem a doufám, že 
mi něco opatří. Těším se.« 

»Já tam též jedu,« prohodil professor 
nachýliv se ku předu, »zajímá mne otázka 
českých velkých lázní. « 

Žid se po něm ohlédl, stáhl rty, po- 
hodil rukou a hlasitě se zasmál. 

> Věříte, že se Luhačovice rozvinou na 
veliké české lázně ?« otázal se pán s černým 
vousem. 

»Ano, již dnes mají význam ... V po- 
sledních letech, kdy se staly majetkem 
akciové společnosti, rozkvetly jako zázra- 
kem. Což jste neviděl prospekt?* 

>Oh ano, viděl! — Vy jste si byt již 
zamluvil ?« 



LITERATURA. 



13 



»Ano ... ale odpusťte, nepředstavil 
jsem se ještě: Doktor filosofie Jan Stra- 
chovský z Prahy.« 

Pán s hebkým vousem se živě usmál, 
oči mu zasvitly a ruka jeho uchopila ruku 
professorovu. 

» Advokát Kalas z Prostějova!* před- 
stavil se a ihned^ mluvil dále: >Snad jste 
autorem článku »Říše přírodních zákonů « — 
toho znamenitého, populárního článku? 
Zaujal mne . . .« 

»Ano,« odvětil Strachovský a svěsil 
hlavu. Modré oči jeho zcela se zavřely. 

»Těší mne, že vás poznávám. Doufám, 
že si v Luhačovicích spolu o těchto otáz- 
kách promluvíme!* 

»ÍProsím . . .« 

» Budete se léčit ?« 

»Ne - jsem zdráv, ale zkusím píti vodu.« 

»Já též . . . Těším se na slováckou 
společnost !< 

» Podíváte se po okolí ?« 

>V neděli — na kroje. Jednou po- 
jedu do Kyjova, jednou do Brodu a do 
Trenčína. Možná, že se podívám i dále,* 
mluvil Kalas živým hlasem, všecek potěšen 
seznámením s mladým filosofem, jehož tvář 
velice jej zaujala svým měnivým výrazem. 

Na chvíli umlkli. 

» Krásné byty jsou prý v domě Augu- 
stiánském!* promluvil advokát. 

»Nevím. Já budu bydliti v Jestřábí!* 

»Ach, to je ta čarovná villa . . . pama- 
tuji se na obrázek !« 

» Strachovský přistoupil k oknu. Da- 
leký, úrodný kraj ležel před ním. Zahleděl 
se až k zamlženým obzorům a pocítil ja- 
kousi nepříjemnou tíhu na prsou. Vzpo- 
mněl si, jak se v Praze těšil, že bude po 
celou cestu zabrán do snů i vzpomínek, a 
nevrle se zasmál. Byl unaven již a horkem 
zemdlen. Zápach z uhelného kouře a množ- 
ství padajících sazí stával se mu nesne- 
sitelným. 

V Uherském Brodě vystoupil žid ne- 
poroučeje se. Bylo slyšeti z nádraží jeho 
rozkazování. 



Strachovský si oddechl. 

»Nesnesitelný člověk! Zkazil mi ná- 
ladu úplně!" zvolal a jal se otírati si čelo 
šátkem. 

>Zlobil se asi, že jste mne zavolal! « 

»Již dříve se zlobil. Nechtělo se mi 
s ním hovořiti . . .« 

» Pochopuji — « 

»Byl bych si rád něco myslil. Bohužel, 
zkazil mi všechen rozmar !« pravil Stra- 
chovský a povstav, napřímil se. »Teď je 
mi volno, jakoby ch se sebe ranec setřásl.* 
Po chvíli dodal: »Těším se již! O sedmé 
jsme v Luhačovicích. Můžeme si vzíti spo- 
lečný povoz!* 

»Prosím!« 

>Máte tam známou společnost?* 

»Ne — ale někoho známého jistě na- 
leznu!* pravil advokát dívaje se na zlaté 
hodinky. »Jak jsem již řekl, znám se s ře- 
ditelem. My stárnoucí mládenci buď samo- 
taříme, anebo se zachytíme na některou 
společnost, v níž jsou hezké ženy, a služeb- 
níčkujeme.* 

*Což rádi činíte I « zasmál se Stra- 
chovský. »Ostatně, vy jste mladý muž!« 

»Ano, činíme to velice rádi, a často 
se stává, že se uvnitř znepokojíme — « 

»To by bylo správné, a že se oženíte - * 

»Ne, na to není vždy odvahy. My se 
pobouříme, ale pro sebe, a zapomeneme.* 

>Jsíe přesvědčen, žese již neoženíte?* 
otázal se professor s úsměvem, jakoby mu 
bylo příjemno mluviti tímto způsobem. 
»Což v tomto věku chladneme? Naopak, 
teprv v té době se ženíváme!* 

»Ó — to nelze říci tak snadno! Oženil 
bych se ihned, kdybych byl tak zamilován, 
že bych zapomněl na pohodlí, moudrost 
a klid!* 

»Jaký jste to člověk? Což jste tedy 
dosud zamilován nebyl?* 

»Ano, ale ne tak. Tiše jsem si zatrpěl, 
zastýskal a bylo zase dobře!* zasmál se 
Kalas, a rty jeho zahořely nachem. Drobné, 
bělostné zuby se v nich zasvítily. 

^Pokračování.) 




LITERATURA. 

Alois Jirásek : Bratrstvo, Tři rhapsodie. II. M á- 
r i a. Sebraných spisů díl XXXII., nákl. J. 
Otty. Cena 480 K. 

Není náhodou, že hned tehdy, když před šesti 
léty začala vycházeti v časopise první část »Bratr- 
stva« (Bitva u Lučence), i pak, když vyšla 
knižně, ozvaly se s několika stran současně hlasy, 
že tato trilogie bude beze vší pochyby vyvršením 



románového umění Jiráskova. Uchvátily všecky cti- 
tele a čtenáře Jiráskovy nová síla a nový vzlet, 
s jakými největší český epik rozvinul široký obraz 
válečných dějů na půdě uherské, za slavného ve- 
dení Jiskry z Brandýsa, v onom klassickém věku 
bohatýrské slávy české, »jenž plýtval krví, ale zsílil 
slovanský kořen«. 

Nedávno vyšla v Sebraných spisech Jirásko- 
vých druhá, prostřední část bohatýrské trilogie 
Maria. Vyšla skoro současné s českým překladem 



14 



DIVADLO. 



oné části kulturně-historického díla francouzského 
slavisty Arnošta Denise, kde slovutný fran- 
couzský učenec jednak z nesprávné či špatně pocho- 
pené informace, jednak z praemiss příliš jednostran- 
ných zcela povrchně a paušálně znevažuje vehký 
historický i umělecký význam Jiráskova literárního 
díla. Na českém foru literárním, beztoho nekoneč- 
nými polekami až příliš často zaměstnávaném, není 
třeba bráti zvlašř v ochranu českého spisovatele 
proti bezděčnému omylu francouzského historika. 
Značný, zcela mimořádný v našich literárních pomě- 
recn (a stále stoupající) konsum Jiráskových spisíi 
je nejlepším vyvrácením výtky »nudnosti«, a kdo 
jen v duchu přelétne skvělou řadu Jiráskových dél 
až k velikým románovým cyklíím právě z poslední 
periody jeho spisovatelské činnosti, nedá se zvi- 
klati v přesvědčení pravé o uměleckém vý- 
znamu dél tohoto moderního romanopisce histori- 
ckého, u něhož lze bezpečně sledovati stále stou- 
pající kvality umělecké jak v románové a dramati- 
cké skladbě, tak v umění vyprávěcím a v jazyko- 
vém bohatství a jeho ryzosti. 

Středem líčení i hlavního zájmu v »Márii« 
jest právě žena, nesoucí toto jméno: Maria, lstivá 
Uherkyně, zemanka, jež upadla do tábora Jiskro- 
vých hejtmanů, milostnice Talafúsova. V širokém 
proudu líčení, jež obepíná stejně tichy život ve 
skrovné slovenské kurii v Zemanském Podhradí, 
jako v hlučném táboře Jiskrově, a zase v osamělém 
hradě Rychnavě, kde si Talafús schoval svoji »že- 
nimu«, nebo v Košicích při slavné s>bitvě«, v níž 
utkali se k vííh Marii dva nejlepší hejtmani Ji- 
skroví, Pobera z Lomu nevím kam domii a Tala- 
fiis — všude Jirásek ovládá svou mnohotvárnou 
látku s takovým mistrovstvím líčení slovného i ba- 
revného, s takovým smyslem pro plastiku celku 
i dramatičnost jednotlivých scén, že jeho román 
nelze čísti jinak, než s nejživějším vzrušením a 
s dokonalým uměleckým požitkem. A právě Mariu, 
jejíž postava je skutečným ideovým i technickým 
středem románu, Mariu, která vinu a hřích svého 
vzdání se proklatým »kacířům< smývá svými intri- 
kami s jagerským biskupem a snahou, p»ospéti 
aspoň vyzvědačskými službami svým krajanům, vy- 
líčil tu autor s tak měkkým pochopením, s tak za- 
ujatou svěžestí citu a s tak dokonalým proniknutím 
ženské psychologie, že by už bylo na čase, po- 
opraviti konečně starou legendu, opakující až do 
omrzení, že ženské postavy jsou slabou stránkou 
Jiráskova umění. Autoru »Vojnarky«a »M á- 
r i e« křivdí takový paušální úsudek rozhodně. 

V. Kol. 

A. Sova: Tři zpěvy dnešků i zítřků. Básně. 
V Praze. Nákladem lidového družstva tiskař- 
ského. R. 1905. 

Sovovy písně politické neslouží propagandě 
žádné politické strany, idea krotí v nich objektivně 
tendenčnost, jsou povýšeny nad politické hemžení 
a nemají, nebo spíše nechtějí míti určité zabarvení 
strannické. Politickými jsou pouze potud, že vznikly 
pod bezprostředními nárazy současného života po- 



litického, že byly vyvolány vzkypělou úvahou o ná- 
rodním příslušenství a národním životě. 

Tato čísla poesie jsou u Sovy příznačná. Lze 
z nich jasně viděti živelní výbuchy básníka jemné 
citlivého, prudký spád allegorisace k banalitám 
dnešků i zítřků a výstižné snížení úrovně básnické 
řeči. Kymácí z nich touha, silnými a velikými slovy 
zachřestiti okovy, tížícími současný život národní, 
touha po nápravě, po reformaci. Nad ironickou 
jiziivostí vítězi vroucím citem podložená vášnivost 
myšlenek i výrazu. 

Ale tomu, kdo se nedá mýliti hlomozem in- 
vence a slovníkových výstřelků, bije z těch veršů 
do duše beznadějná resignovanost, konečný to do- 
jem a nesmírně zajímový účin této poesie. 

Nerozjitří, sama rozjitřená, nerozpálí, sama 
rozžhavená, ale hází úo duše led vystřizlivělosti tato 
poesie. Chce hlásati sílu, ale vnuká mátožnou re- 
signaci, bezradnost a beznadějnost. 

Mimoděk zachycuje s účinnou realitou ny- 
nější fázi českého člověKa moderního v jeho vzta- 
zích k současnému životu národnímu. Proto bude 
a zůstane dokumentem i tehdy, kdy stopy této 
naši zachmuřené a nevlídné doby nepragmatického 
života politického vyhlazeny budou rozmachem 
nové renaissauce a národní sebedůvěry. — inka. 



DIVADLO. 

ČINOHRA, v Tylově báchorce »Jiříkovu 
vidění* je nezmarná síla přitažlivosti; nově na- 
studována a scénována, docílila hned o prvním 
představení (4. t. m.) plného domu a strhla něko- 
likráte i při otevřené scéně obecenstvo k hlučnému 
potlesku. Nový Jiřík p. Wiesnerův nemohl míti 
ovšem té síly, aby zatlačil vzpomínky na nezapo- 
menutelný výkon p. Mošnův v úloze té, a pí. 
Fabiánova rovněž nedovedla vyrovnati se mistrné 
Kačence-Kristýnce pí. Cavallarové; leč přes to 
oba noví interpreti těchto úloh měli velice šťastné 
momenty ve svých výkonech, a jmenovitě snaha 
po ostrém odlišování postav, v nichž Jiřík s Ka- 
čenkou v jednotlivých dějstvích vystupují, došla 
náležitého úspěchu. Po této stránce ještě účinněji 
vedl si p. Innemanův blanický duch Severin. 
Nejšťavnatější a do stylu hry nejvíce vpadajíci vý- 
kon podal p. Sedláček svým Bonifácem Bonati- 
desem ; rozkošnou Efrozinou, neohroženou dcerkou 
jeho, byla pí. Červená, a neodolatelnou zamilo- 
vanou starou pannou Poličanskou pí. Pštros- 
sová. V novém scénování omezen balet jen na 
II. oddělení, což je hře jen na prospěch, a dbáno 
za to v kostýmování pečlivěji doby, v níž se bá- 
chorka odehrává (r. 1849), dále zvýšen malebností 
a efekínějším osvětlením účin obrazu předvádějí- 
cího vnitřek Blaníku. Boj u vojenského tábořiště 
v oddělení III. a hromadná scéna s továrním děl- 
nictvem v oddělení IV. vystupňovány novým na- 
studováním k sytějšímu účinu. O režii zasloužil se 
p. K. Mušek. = 



VÝTVARNÉ UMĚNÍ — TÝDEN. 



15 



* Prokop v Šimáčkově »Jinéni vzduchu* 
neslušel p. Deylovi z Plzně při druhém jeho vy- 
stoupení na scéně Národního divadla tak dobře 
jako »niilenec« Donnayův při prvním. Role byla mu 
trochu velká i nebyl s to, ji doobléci; zdálo se na 
první pohled, že talentovaný umělec nechtěl jí obě- 
tovati svůj šťastný a vděčný vzhled. V kuse je ně- 
kolik míst, kteráž mluví o ^prkenném Mojžíši* a 
pod., nedostatek švihlosti, zevnějšku zdá se býti 
tedy přímo předepsán pro hamburského bratrance 
Hely Elisovy. Nebýt aspoň těch černých brejlí na 
očích Prokopa p. Deylova, byl by mistrně imper- 
tinentní výkřik slečny Žanky, jedné z hvězd spo- 
lečnosti v »Palmě« : »prosím ji, kdo je tóóó?!« zcela 
déplacován i déplaisován. Podle mého soudu stalo 
by se celé další drama bezpředmětným od toho 
okamžiku, jakmile do něho vstoupí Prokop p. Dey- 
lův, takový okázalý elegán krasavec sonorního hlasu, 
pravzor uhlazenosti, i nemohlo by býti pochyby, že 
jeho vítězství nad soupeřem — poněkud přemasko- 
vaným špinavcem p. Muškovým — by muselo být 
zrovna okamžité, bez domluv matky Heliny, bez 
výmluv Hely samé, platících právě nemotornosti, 
prkennosti Prokopově. Prokop p. Deylův není 
churavcem, který přece vozí s sebou celou lékár- 
ničku, nýbrž je to »fešák« prvního řádu, docela 
moderní »secesní« fasony, který tvoří předmět 
nadšení a také nadšené oběti dnešních typů 
Helina ovzduší. Tento pán neobjevil by hloubky 
duše a srdce Helina, vnímavého i pro sonátu Ba- 
chovu, první blahý zlatý paprsek křísícího slunce 
z otevřeného okna, jímž proudí svěží vzduch za- 
plašující těžkou kocovinu z »Palmy«. Poměrná zda- 
řilost scény u harmonia byla spíše úspěchem vel- 
kého umění pí. Kvapí love; nejúčinnější scéna, 
unášející výlev a shledání obou srdcí po návratu z di- 
vadla, kdy nesličný Prokop jenom svými dušev- 
ními kvalitami dokoná opanuje duši Hehnu na 
celý život, byl za to úplně zmařen, a to jediným 
výkřikem Prokopovým na hrdle Helině, tak nelid- 
ským a nepřirozeným, že prvním okamžikem zdálo 
se, jako by se byl udal někde mimo jeviště. Mám 
letitou vzpomínku na kulaté slzy, viděné po této 
scéně v očích divadelního referenta, který tehdy 
psal ještě pod palaeontologickým pseudonymem. 
Tentokráte končilo Simáčkovo drama rozčarováním 
vinou této chyby v podání Prokopa. Výkony sta- 
rého obsazení byly na známé výši; pí. Hubnerová 
zahrála Zanku nevyrovnatelně, k nezapomenutelné 
illusi. KMČ. 

VÝTVARNÉ UMÉNÍ. 

— Mařatkův Bozděch — nové bronzové 
poprsí ve foyeru Národního divadla — téměř u ni- 
koho, kdož znali spisovatele Bozděcha osobně, ne- 
setkalo se se souhlasem, co se týče trefnosti po- 
doby. Nic nemůže být přirozenějšího než to, neboť 
Mařatka nenáleží k nim; fysickým okem svým 
Bozděcha nikdy neviděl, leda ve svém dětství, ale 
bysta, kterou divadlu dodal, jistě kryje se s před- 
stavou umělcovou o Bozděchovi na vlas : tak v něm 



žil. Tim řečeno, že není-li věrnou podobiznou — 
a tou nemůže býti ve smyslu dokonalém portrétní 
plastika, sdělaná v nepřítomnosti objektu, třeba na 
základě masky (negace života), fotografií, kreseb 
a jiných pomůcek, jichž Mařatka neměl ani v ta- 
kové dostatečné míře — přece může býti dílem umě- 
leckým. A tím nesporně jest Mařatkova práce se 
jménem Bozděchovým v nečetném divadelním pan- 
theonu nesmrtelných. Kteraký jest však smysl této 
démonické hlavy jako portrétu Bozděchova, když 
snad jen vzdáleně originál připomíná? Mařatka 
alegorisuje osud Bozděchův, anebo spíše zpodob- 
ňuje karakter, který se setkal s tragickým osudem 
zemřelého básníka, neboť co vyzírá z této masivní 
masky energických rysů těsně drhnoucích až ke 
karikatuře, je především hluboká a drsně jímající 
tragika, je to nezapomenutelná face i profil, zaře- 
závající se do paměti. Tento plastik Bozděcha pro- 
cítil, jako jeho pařížský mistr svého Balzaca, po 
svém. Třeba že od Rodina existuje ještě i aka- 
demicky a detailně věrné poprsí francouzského 
romanopisce. /C/WC. 



TÝDEN. 

Dokud byl Antonín Dvořák na živu, kolovaly 
každou chvíli ve společnosti české pestré zprávy 
o jeho výrocích, bystrém pozorování, geniálních 
roztržitostech a podobně. Dvořák zavřel oči, a roz- 
manité ty detaily, které mnohdy tak přispívaly ke 
karakteristice velikého člověka tohoto, upadnou 
v zapomnění; jistě ku škodě naší. Dvořák se nám 
stane tak dobře postavou nezřetelnou, jako je dnes 
již mnohá individualita z nedávné minulosti naší. 
Kdo dnes z mladších generací ví o intimním 
životě V. Hálka, J. J. Kolára a p.? Četné ty karak- 
teristické črty ze života Dvořákova žijí tou dobou 
ještě v paměti mnohých jeho přátel a známých a 
dají se tudíž zachytiti. Následkem toho zahajujeme 
na tomto místě sbírku takovýchto karakteristických 
črt ze života velikého mistra. 

Dvořák seděl kdys na balkoně v Národním 
divadle. Dávala se opera, která jej, jak se podo- 
balo, málo bavila, V druhém aktu náhle přikloní 
se k sousedu svému — redaktoru mladočeského 
listu — a dí mu polohlasně: 

>Poslouchejte, ti Staročeši nesvedou nic.« 
Načež nečekaje na odpověď sousedovu, odvrátil se 
a mlčel nepromluviv po celý akt slova více. 

V třetím aktu náhle se zase přikloní k témuž 
sousedovi a zase mu polohlasné praví: 

»A ti Mladočeši také ne! 

A mlčel zase dále. 

• 

— V dějinách českého umění vý- 
tvarného bude smrt třiadevadesátiletého doyena 
české malby, Ant. Lhoty (t 10. září 1905), býva- 
lého professora staré akademie malířské v Praze> 
už jen pouhým biografickým datem ; umění odumřel 
již několik desítek let před tím, zrovna téměř sou- 
časně s patriarchální dobou vývoje našeho výtvar- 
nictva, jejímž býval typickým představitelem. Le 



16 



TÝDEN. 



gendář svatých a historie česká byla nalezištěm 
jeho sujetů, podání doby jeho komposicí, pieta 
stylem, vřelé pak nadšení českého člověka, jehož 
květ spadá kolem poloviny minulého století, Lho- 
tovou tendencí. Jemu podařilo se tradice mládí 
jeho a kolébky věku XIX. společně s Javůrkem a 
Scheiwlem a j. přenésti až přes mezník, který byl 
současně úhelným kamenem novodobé evoluce 
českého umění; na osazení tohoto spolupracovali 
Lhotovi žáci, a jména, která se vyhrnula u nás 
s jadrným až zvukem v druhé polovině století de- 
vatenáctého, téměř všechna byla v matrice Akade- 
mie malířské za professorování Lhotova. Sotva víc 
pojí je se školou jeho současnosti. Život zesnulého 
Lhoty zhruba kryl se s minulým věkem, bezmála 
pět desítek let z něho byl Lhota umělcem výkon- 
ným ; cítíme, že těmito giganty stáří s námi loučí 
se stále ještě století před 5 lety teprve zesnulé. 
Nemohou za to, že přežili svou dobu i své umění 
<ak dokonale, že vyčísti jména čelných prací na 
příklad Lhotových znamená současníkům předklá- 
dati skutečně jen jména. Zásluhy jeho zaznamená 
zevrubná historie, až pojednávati bude o epoše 
vítězství romantismu nad klasicismem, o dobách, 
kdy vzdor všemu a všemu, žilo umění, dnes zhrdané, 
intensivněji společný život s národem než za dneš- 
ního aristokratisnni, kdy producenti s konsumenty 
uměleckého požitku tvoří společně třídu výlučnou. 

KMČ. 

« 

V neděli dne 10. září odhalen byl v Lublani 
na Mariánském náměstí krásný pomník největšímu 
slovinskému básníku Fr. Prešerenovi, jenž 
jest současně jediným z jihoslovanských spisova- 
telů, jejichž sláva pronikla až daleko za rodné hra- 
nice. Byl to lyrik dumavý a snivý, básník lásky a 
životní disharmonie mezi vytoisženým ideálem a 
skutečností v duchu romantismu ; pln vlasteneckého 
zápalu, zavadil-li o národnost, pln lásky k člově- 
čenstvu, pěl li své ódy o lidském srdci a jeho ci- 
tových povinnostech. Roku 1847 vydal své Po e žije, 
z nichž bylo překládáno mnoho do cizích jazyků; 
sám překládal zamilované básníky, jako Byrona, 
jemuž se podobal mohutným dechem lyrickým, 
Petrarku, Uhlanda, Růckerta a Platena, k nimž 
rovněž chodil do školy. Byl veliký umělec formy, 
přímo virtuos verše, na tu dobu vzhledem k jazy- 
kové nedokonalosti téměř podivuhodný. Pěstoval 
epos (Krst pri Savici), ódu, sonet, tercinu, 
šestinu i stanci s neobyčejným zdarem. Zemřel 
jako advokát v Krani (teprve od r. 1846) roku 1849, 
a pochován je na tamním hřbitově, kde mu přátelé 
postavili už třetí rok po smrti malý pomník. »Zvon'< 
u příležitosti 100. výročí jeho narozenin (* S./XU. 
1800) přinesl hned v I. svém ročníku ukázky jeho 
poesie (str. 123 a 124). Literární svět český zastou- 
pen Ibyl pří slavnosti odhalení Jaroši. Vrchlickým 
a Gabrielou Preissovou. Pomník je dílem sochaře 
Ivana Zajče. 



Bude zajímavo sděliti, že v době, která ze- 
jména ve Francii může být nazvána »poniníko- 
vou«, nemá veliký ruský spisovatel Ivan Turge- 
n ě v doposud nikde ani jediného pomníku, ač dne 
3. t. m. uplynulo právě od jeho smrti plných dva- 
advacet roků. Smrtelné pozůstatky nesmrtelného 
básníka, jenž ve Francií slrávil velikou část svého 
života, převezeny byly z Bougivalu u Paříže do 
Petrohradu. V Orelu, rodném jeho měatě (* 1818), 
počali ihned po smrti sbírati jeho přátelé na po- 
mník. Prodlením dvacíti roků sehnal se tak kapitál 
4632 rublů 50 kopejek. Dalších 450 rublů vynesly 
dobročinné koncerty. Peníze se uložily do jakési 
spořitelny, která zkrachovala, a tím komitét pro 
postavení pomníku přišel o všecko. Tu stalo se, že 
jakýsi ctitel Ti.rgeněvův získal básníkovo poprsí od 
Antokolského a dal je na vlastní útraty postaviti 
do zahrady »Šlechtické hnízdo* zvané, odkud čer- 
pán děj stejnojmenného románu spisovatelova. Tím 
měla býti rozdmýchána agitace na velký pomník. 
Ale výsledek se nedostavil, a náš přítel umění se- 
bral bystu a postavil ji po 2 letech do vlastní za- 
hrady. Jen jediná veřejná knihovna v Orelu nese 
jméno Turgeněvovo, jinak ani jediné znaménko 
nepřipomíná, že se tu narodil jeden z největších 

duchů Ruska. — m — 

* 

České Ústí nad Labem. Ústí nad Labem 
začalo se germanisovati pomocí vlády již v době 
bělohorské. Ale r. 1608 bylo ještě všecko české. 
Toho léta pekaři ústečtí prosí krále Rudolfa, 
aby jim stvrdil pořádek, který jim vydali a nařídili 
konšelé. Král srvrdil. Máme jej před rukama. Ně- 
které věci v něm zajímají. Na přiklad zkouška mi- 
strovská. Kandidát mistrovství musil ukázati své 
umění jedním pečením bílého chleba a jedním rež- 
ného. Při tom směla mu pomáhati některého 
mistra manželka a učedník, kteří by hnísti a váleti 
uměli. Když kandidát zkoušku dovede, musí se 
hned oženit a krám si objednat, tři kopy grošů 
českých a čtyři libry vosku dát do cechu. Kdyby 
si mistři vyčetli lež, »jak se to Často stává«, platí 
pokutu libru vosku. V krámech smí každý pekař 
volat na kupce, ale jakmile se kupující zastaví a 
chléb do ruky vezme, žádný víc ho pobízet nesmí, 
sic platí libru vosku. Že si ústečtí pekaři potrpěli 
na pitku, to souditi lze už z toho, že i učedník, 
když chtěl list na vandrování, musil dát mistrům 
kolaci (pitku). Velmi křesťanský jest článek, jímž 
se dovoluje mistrům chléb nezdárný nebo zkažený 
prodávati v trhový den, kdy sejde se hodně cizích 
lidí. Jindy ne. Tedy cizí mohl býti napálen. Takové 
a jiné články dali konšelé v Ústí Labském svým 
pekařům pěknou češtinou (pěknější než mluvíme a 
píšeme dnes), a pekaři zase pěknou češtinou pro- 
sili krále Rudolfa, aby jim je potvrdil, a král po- 
tvrdil jim vše, arci také po česku. Co tomu říkají 
dnešní na Cechy zuřiví konšelé von Aussig? 

W. 

V PRAZE, dne 15. září 1905. 



Majitel: Družstvo. — Zodp. redaktor a vydavatel: M. A. Šimáček, - Nakladatel: F. Šimáček. 



Tiskem »Unie« v Praze. 




F. X. Svoboda: 



PROBUZENÝ TYGRÍČEK. 



(Pokračování.) 



Strachovský, pohlížející naň bedlivě, po- 
myslil si: »Ó, ty jsi již často trpěl !« 
Pojednou se živě pohnul, dotkl se jeho 
ruky a prohodil: >A možná, že se v této 
chvíli něco nepatrného přihodilo, že třeba 
neznámý obchodník musil jeti do Vídně, 
a že tímto příběhem bylo rozhodnuto, že 
se oženíte!* 

Advokát se zasmál: 

»A co má vůle? Co má vůle? Jak by 
to bylo možná?* 

Strachovského tvář jemně zahořela. 

»Zdá se vám to asi na první dojem 
žertem nebo i nesmyslem, ale není tomu 
tak,« mluvil živě, stále se rozohňuje, »řekl 
jsem vážnou, a snad i strašnou pravdu. 
S vámi se ku příkladu stane dnes nebo 
zítra převrat, ale tento převrat jste ne- 
způsobil vy, nýbrž skutek neznámého člo- 
věka kdesi třeba ve Vodnanech, a ke 
všemu skutek nepatrný, zcela směšný.* 

Hnědé oči advokátovy se zalíbením 
a ohnivým zájmem upřely se na rty Stra- 
chovského, jež se nervosně chvěly. 

»To mne zajímá,* řekl tichounce, a 
přihladil si hebký, černý vous. 

»Myslil jsem též, že jsem se zamiloval 
do slečny Kornetový sám, že jsem se roz- 
hodl o své budoucnosti, o své lásce . . . 
Ach tak! Odpusťte tedy,* omlouval se, 
aniž advokát chápal, proč se omlouvá, 
»ale věc se má takto: Jedu do Luhačovic 
jen proto, že je tam slečna Kornetová. 
Milada Kornetová z Brna. Znáte ji?« 

Advokát zavrtěl hlavou. Tenké, dlouhé 
prsty jeho přejely po obrubě kabátu. 

»Má nevěsta,.* pokračoval Strachovský 
rychle, jakoby toužil co možná brzy všecko 
své štěstí pověděti, >je tam s rodiči, ale 
oni dosud o ničem nevědí. Zasnoubili 
jsme se sami v Praze, pochopíte to, za- 
milovali jsme se a řekli si, že se vezmeme !« 

ZVON. Roč VI. 



»Vy jste milí, milí snoubenci!* pro- 
hodil advokát s laskavým úsměvem a po- 
třásl mu rukou. 

»Chtěl jsem však říci něco jiného,* 
pokračoval professor, » abyste pochopil, co 
jsem vám před chvílí napověděl. Seděli 
jsme nedávno s panem Malinou, známým 
slečny Kornetový, učeným, hloubavým 
mužem, a dávali si otázky o osudu a ná- 
hodě. A tu mi pojednou řekl: ,A vy my- 
slíte, že jste sám rozhodl o své budouc- 
nosti?' ~ Narážel na sňatek ^s Miladou, 
který je jen otázkou času. ,Řeknu vám 
něco, co vás překvapí,* pokračoval, ,řeknu 
vám, že jsem o tom rozhodl před dvěma 
lety sám, ač jsem vás tehda ani neznal. 
A k tomu ještě proč, z jaké směšné pří- 
činy !' A vypravoval, že byli připraveni jeti 
do Swinemiinde, že však mu krejčí ne- 
přinesl v čas nové bílé šaty flanelové a že 
proto jeli jinam. Zahuboval na krejčího 
před kýmsi, který mu řekl: ,A proč byste 
jeli do Swinemiinde, jeďte na Rezek! Jeli 
tedy na Rezek. Tam se seznámili s Korne- 
tovými, slečna Milada všecka se zamilovala 
do paní Malinové, která ji zvala do Prahy, 
a tak se stalo, že se sešla i se mnou. 
A teď račte uvážiti, pane doktore !« pravil 
Strachovský bera jej za ruku. »Jaká zvlášt- 
nost ! Tehda, před dvěma lety, lidé zcela 
mi neznámí rozhodovali o mém životě !« 

Kalas pronikl smysl této věty. 

»Je to až děsné!* zvolal. >Ano, tak 
se stalo 1 Vy jste si někde přemýšlel, jak 
si tvoříte vlastní budoucnost sám, snad 
jste i tomu věřil, a kdesi na Rezku sešli 
se náhodou jacísi lidé a ač jste neměl ani 
tušení, určili váš příští život, tuto vaši 
lásku! Ano, ale je to strašné !« 

>A ke všemu jaké malichernosti tu 
působily !« všechen oživen mluvil Stra- 
chovský. 

číslo 2. 



18 



F. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYQŘÍČEK. 



> Zaráží mne téměř — že flanelové 
šaty Malinový před dvěma lety již převra- 
cely váš život!* 

>Ano, a nyní pochopíte, proč jsem 
řekl, že se třeba v této chvíli kdesi u kohosi 
něco nepatrného stalo, a že se tím roz- 
hodl váš osud!« 

»A bez mé vůle, bez mého vědomí 1« 

»Ano, zcela mimo!« 

»Je v tom cosi strašného ! Nevíme při 
sebe menším skutku svém, komu jsme 
jím změnili směr, jaký převrat jsme určili 
a snad i jaký žal jsme způsobili! Věřte 
mi, takovou úvahou by dospěl člověk 
k úplnému zapření své vůle!* 

>Ano, každým skutkem hřešíme!* 

»Pravda, je to strašné!* připojil ad- 
vokát a velké, zlatěhnědé oči jeho zasvitly 
živostí. 

»A možná, « všechen zaujat a zrůžo- 
vělý mluvil professor, »že ta maličkost, 
když vás žid odbyl a když jsem vás ze 
vzdoru zavolal, je taky takovým seménkem 
velikého převratu. « 

Kalas zbledl. Poznámka ta pronikla ho 
jakousi tajemnou mocí. Dotkl se svých 
černých vousů a zamyslil se. 

Strachovský se naň z blízka zahleděl, 
a zdálo se mu, že tvář advokátova rychle 
se proměiíuje, že se stává ztrnulou a přís- 
nou. »Cosi byzantského je v jejím výrazu, « 
pomyslil si, >v tenkém vyniklém nose, 
v hebkém dlouhém vouse a nachových 
rtech.« A všechen byl vznícen svým úspě- 
chem, dojmem, jaký v nitru Kalasově 
svými poznámkami vyvolal. Chtěl ještě 
něco říci, aby prohloubil udivení jeho, ale 
pojednou jakoby podlehl sám jakési hlu- 
boké hrůze, jíž nerozuměl, jakoby byl 
uchvácen něčím zcela jiným, zůstal jako 
ztrnulý, s pohledem zostra naří upřeným, 
a jako bleskem vznikla v něm myšlenka, 
že z tváře nového známého, s nímž se 
setkal jen ze vzdoru proti nepříjemnému 
židovi, dívá se ona neznámá budoucnost' 
jež tímto setkáním vznikne. »Bože, co 
vidím?* myslil si jako pomaten. »Co jsem 
rozeznal v té tváři ?« Neměl však od- 
povědi. Jen jakési těžké pohnutí jakoby 
vznikalo z této, pojednou tak záhadné by- 
tosti, jejíž záhadnost vznikla nejasnou před- 
stavou budoucnosti. A v té chvíli dosud 
skloněná tvář Kalasova jakoby se pozvedla, 
jakoby se hnědě oči rozšířily, měsíčně za- 
leskly, jakoby rty se pootevřely, ale ne- 
mohouce ničeho říci jakoby se opět bo- 
lestně sevřely. 

Avšak i jeho nitro podlehlo čemusi 
hrůznému. Rychle se měnící tvář Strachov- 
ského jej zmátla. »Ten člověk má zvláštní 
tygří nos, hezký, ale výraz jeho tím di- 
vočí. Žertuje snad se mnou, hraje komedii. 



anebo je upřímný člověk?* napadalo jej 
mimo vlastní vůli. Ani on však neměl od- 
povědi. 

Oba hleděli si dlouho do očí, aniž 
mohli promluviti. Jeden i druhý báli se 
prozraditi, co pocítili. 

II. 

Ze stanice Újezda vyjeli ve společném 
voze do Luhačovic. Bylo stále horko, ale 
zde, jak bylo zjevno na silnici, nedávno 
pršelo, takže nebylo prachu. Kočár jejich 
vyjel první a unikl ostatním osmi povozům, 
na nichž sedělo mnoho nových hostí. 

Kalas se rozhlížel krajem. Zajímaly 
jej kroje, které od Kyjova již v polích po- 
zoroval, a zajímala jej i krajina sama, ale 
mezi tyto obrazy zaplétaly se mu živé 
představy všeho, co zažil ve vlaku. Po- 
divné poznámky Strachovského o vzdá- 
lených příhodách a skutcích, které pře- 
vracejí lidský život, znepokojovaly jeho 
nitro. Hledal v paměti své doklady, a sku- 
tečně, nacházel takové události. Snažil se 
proniknouti zákony takových pochodů, 
ale ku podivu, vše se mu stávalo mlha- 
vější než před chvílí. Kladl si otázky: »^Proč 
jsem se dosud neoženil? Proč jsem ad- 
vokátem v Prostějově? Proč jsem opustil 
Prahu ?« A hledal na takové otázky od- 
povědi v nesmírném počtu malých udá- 
lostí. Shledával všechen vznícen, že se 
rozešel s Marií Vahalovou pro tanec, který 
tančila proti jeho vůli s hezkým dirigentem 
Rusem. » Kdybych byl před tím nebyl 
v Kyjevě, byl bych se s tím mužem ne- 
znal. Hle, rozešel jsem se po letech s Marií 
proto, že jsem byl dávno před tím v Ky- 
jevě.* Ale tu se mu stalo, že nalezl více 
takových příčin, jež všecky jakoby měly 
tento výsledek. > Kdyby mi byl nezemřel 
bratr, byl bych Marie nepoznal,* uvažoval, 
»poznal jsem ji na jeho pohřbu v Kutné 
Hoře«. A hned ho napadlo: »A kdybych 
byl tehda nešel na kruchtu ve Slaném, 
ještě za svého dětství, kde jem poznal 
varhaníka Trnku, s nímž jsem po letech 
jel do Kyjeva, byl bych se s Marií ne- 
rozešel. Avšak — kdybych byl na tu kruchtu 
nešel — poznal bych býval Marii?* Zde 
se zarazil, nemoha rozeznati, není-li snad 
i zde^ spojitosti. 

Úvahy jeho zanikly v nesmírném moři 
takových droboučkých událostí, jež všecky 
jeho život proměňovaly. 

»0 čem přemýšlíte? otázal se po 
chvíli Strachovský, jenž byl znepokojen 
přibližováním se Miladě Kornetové. 

» Kdybych byl nešel za svého dětství 
na kruchtu ve Slaném, byl bych se ne- 
rozešel s Marií, « odvětil Kalas pokyvuje 
vážně hlavou. 



F. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYQŘÍČEK. 



19 



»Nuže — porozuměl jste mi?« po- 
dotkl Strachovský se zájmem, pochopiv, 
co odpověď znamenala. 

»Úplně. — A o čem vy přemýšlíte ?« 

»Napadá mne — « nařekl Strachovský, 
ale na chvíli umlkl, jakoby nevěděl, co říci. 
Dodal pak: 

>Jde mi o slečnu Miladu, o níž jsem 
mluvil. Vzpomněl jsem si, že byste mohl 
snadno pochybiti a vyzraditi nás — « 

»Jak to?« 

>Vidím, že musím býti upřímnější. 
Rodiče její o ničem nevědí. Máme smlu- 
veno, že přijedu do Luhačovic jako cizí, 
že se přičiním přiblížiti se jejich společ- 
nosti a že se tak seznámíme. Rozumíte mi? 
A vy snadno mohl byste pronésti slovo, 
které by nás vyzradilo.* 

»Máte pravdu, děkuji za upozornění, 
ačkoli sotva budeme ve stejné společnosti!* 

» Ovšem, ale jde o všecky případy. 
Jest pravděpodobné, že se ocitnete též 
mezi námi.< 

»Je to možné — « 

»Jsem již poněkud rozčilen tím, že 
ji dnes spatřím,* pojednou promluvil Stra- 
chovský s živostí, kteráž prozrazovala touhu 
po podobném hovoru, »a ani byste neřekl, 
že má láska vlastně byla příčinou vašeho 
přistoupení k nám. Chtělo se mi totiž 
vzpomínati a prožívati svou touhu, ale žid 
neustále vrtal, jak by mne dostal do roz- 
mluvy. Rozčilil mne. Přiznám se, že jsem 
v tomto vedru o nikoho nového nestál, 
ale ze zlosti, abych žida vytrestal, zavolal 
jsem na vás.« 

»Ach, to byl protiva !« 

»Byl. Ale teď, dovolte — prohodil jste 
před chvílí cosi o jakési Marii. Patrně 
vážný román a snad i vysvětlení, proč 
jste zůstal svoboden !« 

Kalas položil hlavu nazad a zahleděv 
se na modré nebe pronesl zvolna: 

»Marie Vahalová — « 

»Uhodl jsem tedy?« 

»Ano, román, vzácný můj román!* 
promluvil Kalas s jakousi zatrpklostí a po- 
hodil rukou. Oči jeho zatékaly po lesnaté 
stráni, k níž zabíhaly lučiny plné modro- 
fialových kakostů. »Ale hořký a smutný, 
na nějž nerad vzpomínám. Vám je veseleji !« 

»Snad. Zdá se . . . Ostatně, kdož ví . . . 
Jak jste to řekl? Kdybych byl nešel za 
svého dětství na kruchtu ve Slaném, byl 
bych se nerozešel s Marií — Kdož ví, 
jaká malich ;rná událost v mé minulosti 
dávno již určila i mé rozloučení s Miladou !« 

»Ano, je to možné!* 

»Vidíte — !< zvolal Strachovský s udě- 
šením, maje před zrakem ohromnost mi- 
nulosti. 



I Kalas pocítil hrůzu, kterou dříve již 
cítil, a z nepochopitelné příčiny nemohl se 
v té chvíli dívati na tvář professorovu. 
Odvrátil se a pátral mezi vrbami, nakupe- 
nými v louce u potoka. 

»Ale co potom člověk je?* prohodil 
po chvíli plesknuv rukou o kraj kočáru. 

» Směšná hříčka I « 

»Ano, neboť zde si něco buduje, 
všechno štěstí si tvoří, a zatím již dávno, 
pradávno si sám určil malinkou událostí 
pád tohoto štěstí !« 

> Nechtěl bych zažiti, co vy jste zažil!* 
řekl Strachovský s vášnivostí, jež vznikla 
hluboko v srdci. 

» Nemáte příčiny, abyste se obával — « 

»Snad ne, ale kdo pronikl v tajemství 
minulosti jako my, cítí, že není nikdy 
v bezpečí — « 

>Věřte mi, nerad si přiznávám, že je 
vlastně vše určeno, ale někdy proniknu až 
k podstatě a musím to uznati.« 

»Ach, ovšem, vše je určeno, poněvadž 
je vše následkem,* 

Kalas se rozhlédl krajinou. Zelené 
stráně osvěžily svými jasnými odstíny jeho 
zasmušené nitro. Obrátil se ke Strachov- 
skému : 

»Dnes již zažijeme večer v Luhačo- 
vicích, Těším se! Mám rád letní večery 
v neznámé krajině mezi neznámými lidmi. 
Uvidíte slečnu Miladu ještě dnes?* 

»Ó jistě! Bude buď na promenádě, 
nebo na louce poblíž místa, kde obyčejně 
povozy s hosty zastavují. Tak máme smlu- 
veno. « 

»Znáte se dlouho?* 

»Dovolíte-li, povím vám krátce, jak 
jsme se seznámili!* s nápadnou živostí 
a ochotou promluvil professor, a když se 
Kalas uklonil, jal se vypravovati: 

»Před třemi měsíci jsme se zasnoubili* 
Jaký dojem na mne takové zasnoubení 
učinilo, pochopíte, povím-li vám něco 
o sobě. Nedotazujte se mne proč, ale je 
to svatá pravda: nepoznal jsem ženy ani 
lásky do této doby. Nebyl jsem nesmělý, 
ani chladný, ale tak nějak nešťastný, že 
jsem ničeho neprožil. Zaplanul jsem sice, 
zatoužil, ale krátce, aniž jsem čeho dosáhl. 
Názor můj na ženu byl a je proto nejasný 
a jistě nesprávný. Byl jsem vždy nevinný 
jinoch, ačkoli mi to nikdo nevěřil, a ač- 
koli každý o mne soudil, že jsem zkušený 
milovník a svůdce žen. Oči mé i tvář má 
prozrazovaly světáctví, tak říkávali někteří. 
Nebránil jsem se tomu nařknutí, poněvadž 
mi bylo milým. Velice rád slýchal jsem 
o sobě podobné řeči, zdálo se mi, že se 
stávám pro ženy zajímavějším. 

Přes to, že jsem vyrostl bez žen, 
nebyl jsem nezamilovaný. Naopak, byl jsem 



20 J, S. MACHAR: Z BÁSNÍ. 

snadno opojen a snadno upadal jsem do svém životě, mazlil jsem se v duchu s bu- 

sladkého blouznění. doučí svou ženou a cítil jsem, jak věrně 

Uvažte, co se mohlo státi. Před pěti a vroucně budu ji milovati, 
roky ocitl se můj otec — obchodník — Nemohl jsem se dočkati zasnoubení, 
na pokraji zkázy. Měl jsem nešťastně pro- Dohazovač, který se byl s otcem do- 
vdanou sestru, jež vyssála, aniž jí to co mluvil, dlouho se neukazoval. Očekával 
pomohlo, otcův obchod. Matky jsem již jsem ho netrpělivě i s obavou, že snad se 
neměl. Studoval jsem na universitě. A tu vše zkazí. Později oznámil mi otec, že 
otec přišel ke mně s určitým plánem, že s ním mluvil, že je vše připraveno a že 
se musím oženiti, že má bohatou nevěstu v zimě pojedeme za nevěstou na venek. 
pro mne, že je vzdělaná, hezká, ale jaksi Připomněl též, že je slečna jaksi melan- 
nešfastná a smutná. Zachráním prý jeho cholická, že je jí třeba muže citlivého, něž- 
obchod a budu prý mít sám nejen dobrou něho, právě takového, jako jsem já. Ne- 
zenu, ale i velké jmění. Tato otcova no- zalekl jsem se toho, naopak, byl jsem 
vina mne zmátla, opojila a nadchla. Všechen k ní v duchu ještě laskavější a pln ne- 
pobouřen představou, že budu mít ženu, trpělivosti očekával jsem dohazovače, až 
bloudil jsem po Praze a snil o neznámé nás seznámí. On však, jakoby spěchu ne- 
té bytosti. Jen nezkušený člověk mohl tak bylo, dlouho nepřicházel. Býval jsem až 
snadno přivoliti, tak rychle se nadchnouti, rozechvěn netrpělivostí a těšením. 
Vysnil jsem si nejněžnější obrazy o příštím (Pokračování.) 



J. S. Mach AR: 

Z BÁSNÍ. 
U THAPSU PO 6. DUBNU R. 46. př. K. 

Ualeko, široko oceán žhavého písku. 
Nahoře klenba nebes v šedivo rozpálená. 

K východu v parách svítí bílé zdi Thapsu 

a moře za nimi pruh jak šedě zmodralý mrak. 

Ticho kol . . . V písku tom na sta a tisíce leží 

těl mrtvých se stopou ran v lebkách a na prsou jen. 

Jako měď červená ve slunci svítí ty tváře, 

v jich tazích ztuhlý je vztek a v sklenných pohledech vztek. 

Modravé mouchy hýří v černých ran děrách, 
mravenci přičinliví pryč vlekou uschlou tu krev. 

Zbabělé hyeny po břichách plíží se kolem, 
havran a ohavný sup veslují k hostině sem — 

dědici republiky, hrobaři Svobody římské, 
vítězi poslední všech. Bez citu milosrdní. 



VOTUM SENÁTU. 

Ovět celý patří právem jenom Římu: vždy spatříš hroby padlých Říma synů, 

Evropou projdi širou, mnoholidnou — vždy noha tvoje zem šlapati bude, 

Asii zcestuj, matku starých říší — jež pila římskou krev. Je slušno tedy 

pod slunce africké řiď kroky svoje — — by netlely jich kosti v půdě cizí — 

hranice říše posunouti v dáli, 
vlast rozšířit a svět obemknout celý. 
Vždyť na těch hrobech sedí římská Sláva 
a hledí na svět planoucími zraky. 



J. S. MACHAR: Z BÁSNÍ. 



21 



T. POMPONIUS ATTICUS. 



Je pravda, vůle bohů zastřela nám 
běh věcí příšUch — ale moudrý člověk, 
jak kormidelník ndící loď umně 
úskalím vyhýbá se zkázonosným, 
ničivým vírům, písku zrádných mělčin 
a v bouře čas na moře nevychází. 

Běh mého žití Cornelius Nepos, 
můj drahý přítel, v historiích svojích 
vypsati hodlá: taký obraz bývá 
ne památkou jen, však i povzbuzením 
a příkladem; jen takto summu žití 
a zkušenosti odevzdat lze dětem 
a přátelům jak jmění nastřádané. 

Nuž, vyřkni jenom Pomponia jméno — 

a v Římě každý člověk tobě řekne: 

muž rozšafný. — Ta chvála je mou chloubou 

a statkem . největším. (Po přízni ovšem 

božského Augusta, jenž panovati 

nám račiž dlouho ve zdraví a štěstí!) 

Je^zdraví, pravda, velkým darem bohů 
a štěstí k tomu úsměvem jich zlatým 
na smrtelného bydlitele země — 
však rozšafnosti oběma je třeba, 
by člověka los závisti byl hoden. 
Neb zdraví, štěstí, tof dva bujní oři, 
jimž rozšafnost dá uzdu a je řídí 
k vytknutým cílům . . . 

Daru rozšafnosti 
i Augustu je hojně v úděl dáno 
i Pomponiu. (Že své jméno stavím 
hned za Caesarem, není vypínáním 
či chloubou lichou. Vznešený sám často 
se v žití mého události vmyslí, 
pak důmyslně hovořívá o nich 
a poctu vzdávává mně, tvrdě často, 
že přátelství mé jedním z klenotů je 
života jeho.) 

Přátelé a druzi, 
když v minulé se někdy vmyslím časy, 
jež v nekonečné dálce být se zdají, 
ne délkou tak jak mnohostí těch dějů, 
jež mezi mnou a jimi nyní leží, 
(vždyť Mariův syn, Cicero kdys byli 
ve škole se mnou, Catilinu znal jsem 
a SuUa Felix mne si kdysi vážil 
nad všechny smrtelníky!) — druzi moji, 
v ty doby patříte-li ze dnů našich, 



tu vidíte, že valným mořem dějů 

můj život proplul ... A vždy s rozšafnosti . . 

Když tenkrát navzájem si Sulla s Činnou 

tenčili zlostně počet svojich přátel, 

já do Athén šel. Já se neprohlásil 

(výsledků neznaje těch dravých hněvů) 

ni tak ni onak. Rozšafně a zavčas 

jsem poděděný dům i statky prodal: 

neb v dobách pohnutých už bývá zvykem 

i život brát i statky, když pak skryješ 

i život kdesi v němém koutě dálky, 

tu statky vezmou — ale holý život 

zlým břemenem je bez pozemských statků. 

Já tedy prodal. Tak jsem mohl skrýti 

i život svůj i jmění v stínu vědy 

v Athénách slavných. Tu jsem ovšem mohl, 

když městu potřeba se dostavila, 

či jednotlivce navštívila bída, 

pomoci půjčkou. Jmění mé tím rostlo, 

neb peníze, tof jako proudy řeky, 

čím běží dál, tím mohutní a rostou. 

A při tom slul jsem dobrodincem Athén, 

(je vidno, že byl nezištný můj obchod!), 

občanské právo dát mi chtěli, sochu 

postavit chtěli k řadě dobrodinců — 

já odmít — jednak není radno ani 

v dnech nebezpečných vznítit pokřik slávy 

kol osoby své, která touží žíti — 

a jednak neslušno, by římský občan 

vlast zaměňoval, třeba v dobách trudných, 

jež minout mohou. — Obilí jsem dával, 

když Athény hlad měly — druzi moji, 

já často nemohl jít po ulici, 

neb láska řecká taková už byla 

že rozmačkat mě mohla. Slovně pravda. 

Když do Athén pak Sulla Felix přišel, 

tu rázem jsem si získal přízeň jeho. 

Já řecky mluvil jako rhetor jakýs, 

já Homéra znal, deklamoval místa 

z nádherných tragedií — Felix slouchal 

a pihovatou rukou tiše jezdil 

si v rusých vlasech. Byl jsem kolem něho 

jak jeho stín. 

A v Řím když klid se vrátil 
i já se vrátil v město. S Ciceronem 
já v přátelství žil důvěrném a vřelém, 
(vždyť sestra má se stala jeho ženou!), 
však také s Hortensiem, sokem jeho, 
já neznepřátelil se, neb jen blázen 



22 



KAREL V. RAIS: V NEDĚLI. 



a pošetilec z nepřátel svých přátel 
i svoje nepřátele hloupě činí. 
Kdo nepřizná, že nerozum to hrozný? 
Vždyť nepřítel je vždycky jedem žití 
a chladným stínem na výsluní libém. 

Když Caesar s Pompejem se znesvářili, 

já jako jazyk vážek trval v středu 

a neklonil se k žádné straně. Z domu 

já nevycházel, aneb jenom málo, 

a nemoc předstíral jsem, která vlastně 

v mém těle byla, neboť mnohé noci 

já spáti nemoh', úzkostmi se potil 

a myšlenek zlých přívalem byl mučen — 

toť nemoc přece? Ne-li, co je nemoc? 

Když Pompě] US mě přímo pozval k sobě 

karas do Thrabie, s úctou jsem mu vzkázal, 

že peněz mohu zapůjčiti jemu, 

jak uráčí se, ale aby nestál 

o přítomnost mou, zdráv že nejsem zrovna 

a námah cesty obávám se. Ano. 

A když pak Caesar do Říma se vrátil, 

(to Pompejus už v Egyptě byl zabit), 

já k Caesaru šel. Dobře shodli jsme se 

a v přátelství jsem žil s tím řídkým mužem. 

A právě tak mě rozšafnost má vedla 

v pozdějších bouřích: já se nenaklonil 

ni k Antoniu ani ku Brutovi: 

i tomu k válce peníze jsem půjčil, 

i onomu skyť požádaných podpor, 

však za svou nevzal věc jich. Tak jsem zůstal 



i v sporu Augusta a Antonia, 
kdy nerozumné přenáhlení hnalo 
mých přátel tolik v černý jícen zkázy. 
I Cicero můj nerozvážně došel 
života konce — hořce zaplakal jsem 
při zprávě oné . . . neboť TuUius mě 
víc miloval než bratra svého Quintn. 
Ta rovnováha rozšafnosti, druzi, 
má vadu svou, jen jednu, ale vadu: 
že nelze v nouzi pomáhati druhým, 
byť přátelé i nejlepší to byli — 
tak ruce založiv a lkaje v duši 
jsem musil patřit na pád Ciceronův . . . 

Však, druzi moji, nechci vykládat víc. 

Já žil svůj život. Cornelius Nepos 

jej vypíše, a on má stil a soudnost, 

tož čekat lze, že závěry své jasně 

a správně vyloží nám. Bude vidno, 

že rozšafnost je vším a vším v tom žití. 

To říci chtěl jsem. Nechci zdržovat vás, 

neb kvapí noc, a chvíle nařízená 

lékařem po hostině k zažívání 

již uplynula. Hostina ta arci 

nebyla skvělá, však to zásadou mou 

nehovět břichu: hoví-li se jemu, 

pak mozek nad svým stavem v bídě spláče. 

Však znáte mě už. 

Nutno, staré údy 
uložit k odpočinku. Buďte zdrávi, 
přátelé moji! Vespolek i zvláště! 



Karel V. Rais: 



v NEDĚLI. 

(Pokračování.) 



Hned za vchodem sáhla do kropenky 
a křižujíc se, polohlasně vydechla: 
» Pochválen buď Pán Ježíš Kristus !« 

V kostele porůznu sedělo pět stařen; 
všecky na ráz obrátily hlavy, řekly: »Až 
na věky amen!* a bystře kývaly. 

Pšeničková sedla si do třetí lavice od 
zadu až ke stěně; byl z toho místa dobrý 
rozhled. Rozevřela Nebeklíč, ruce na něm 
sepjala a klečíc říkala nalezenou modlitbu; 
kdykoli však někdo vcházel, pohleděla 
stranou, někdy pokynula, jindy mlčky po- 
zorovala. 

Kostel se plnil; starší vstupovali do 
lavic, mladší nastavili se před nimi, mezi 
nimi i vzadu pod kůrem až ke dveřím. 



I viděla Pšeničková, kdo tu je od nich 
z Lažánek, kdo odtud z Lažan, kdo z Lí- 
sková, z Bystřiny, z Kalů, Struhařova, kteří 
známí přišli pospolu, kde panínáma, ne 
vesta každá zvlášť, vejměnkář s hospodá- 
řem každý jindy; spatřila kalskou Ma~ 
counku, jež tu již řadu neděl nebyla, pro- 
tože prý marodila, a pomyslila si o ní, že 
ji to pořádně sebralo. Potom při mši svaté, 
ačkoli se nábožně modlila a chvílemi i ten- 
kým hláskem prozpěvovala, spozorovala, 
že mladá paní stará má zas nové šaty a 
že jsou podle nějaké docela zvláštní módy; 
paní starostová městečka že rná tu hlavu 
pod kloboukem zas docela na jiný způ- 
sob — dokud to starostenství u nich ne- 



KAREL V. RAIS: V NEDÉLI. 



23 



bylo, držela se pořád po starosvětsku, ale 
teď začíná hůř módu honit než některá 
panička, která v tom vyrostla, na příklad 
správcová nebo kasírka; Boučkovi struha- 
řovští že začínají také nějak panštět, tetka 
náhle a nenadále přišla v šátečku na hlavě, 
kdežto až dosavad nosívala salup nebo 
dokonce jen loktušku, strejc že už nemá 
na krku černý šátek, ale toho motejlíka že 
si tam taky pověsil! 

Pan farář měl dnes, v době velkých 
žní, kratší výklad jenom od oltáře. Na vel- 
kou marnost a pýchu huboval, proti ná- 
ramné parádě, která se teď zvláště u mla- 
dých pěstuje, kázal a povídal, jindy že 
platívalo * Sedávej, panenko, v koutě, cnost- 
ná-lis, najdou tě!«, ale teď že už žádná 
nechce být skromná jako popelka, každá 
se jen vynáší jako ta její pyšná sestra. 
Už i na všech jsou mladice samý řetízek a 
brazoleta; celý týden jsou v polích na 
slunci, ale v neděli před Pánaboha jdou 
s parazonkem a v rukavičkách, jakoby se 
styděly za zdravé opálené tváře a mozo- 
lovité ruce. 

Tatíkům se při té řeči protahovaly 
koutky úst, dědkům smálo se ve vráskách, 
babky na sebe pomrkávaly a pokyvovaly, 
že to je všecko čistotná pravda. 

Babička Pšeničková se také usmívala, 
ale stranou nepohleděla; teprve po chvíli 
rozhlédnuvši se spatřila až vzadu pod ků- 
rem lískovskou sestřenici Kotyčku, s kte- 
rou se dávno neviděla. Tu již neměla ka- 
lého pokoje a jen čekala, až bude konec, 
aby si s Kotyčkou porozprávěla jmenovitě, 
jak to v Struhařově u zíti jejich Konopy 
dopadá. Míval ten Konopa Kotyččinu dceru, 
ale před půltřeíím rokem mu odešla. Dvě 
léta po smrti ženině dělal moudrého člo- 
věka, takže všecko přátelstvo už soudilo, 
že v té dobrotě zůstane a nad dětmi se 
nezapomene, zvláště když Váša měl už 
před vojnou a Tonce bylo šestnáct, takže 
celou domácnost zastala: ale tu najednou 
ho to posedlo a už jen ženit a ženit a 
k tomu ke všemu vybral si ženskou 
o hodně mladší a ne ze vsi, ale tady z mě- 
stečka, dceru po domkáři a panském be- 
dnářovi. 

Pan farář ještě stařeny upoutal, když 
oznamoval, že požehnání bude dnes hned 
o půldruhé, a za koho budou v tom tý- 
dnu slouženy mše svaté; poslouchala také 
ohlášky svateb, ale žádné nové neslyšela, 
všecko jen podruhé a potřetí. 

Po požehnání byla by nejraději hned 
utíkala, aby se jí Kotyčka neztratila, ale to 
možná nebylo, protože lidé z lavic vždycky 
až naposled vycházeli. Konečně octla se 
zase pod kůrem, kropila se, křižovala, ale 
v tom uslyšela; 



»Však by neměl hubovat jenom na 
mladice, také leckterá bába stará se pa- 
rádí! « 

» Bodejť — ještě se dočkáme, že si 
taky tu kukaň pověsí na hlavu !« bublalo 
to vzadu. 

Pšeničková sklonila se ještě víc a ani 
hlavou nehnula ; poznala dobře, to že Sej 
korka barácká z Lažánek hovoří s Krejzo 
vou a jí že to patří za šáteček a halenku. 
Nevídáno — podle nich se bude řídit! 

Rychle vystoupila z vrat chrámových 
a utíkala za bílou loktuškou lískovské se- 
střenice, až ji za široký fěrtoch zatahala. 

Kotyčka, stařena hrozně ohnutá, ještě 
ve špenzru, krátkých sukních a sameto- 
vých střevících, poobrátila se celou půlí 
těla, povznesla hlavu a zvolala: »I Bože, 
Nanka, pozdrav tě Pánbůh, holka !« a po- 
dala velkou, hnědou pravici. Černovlasá 
byla, ale lící tuze rozrytých vráskami, 
osmahlých; v dásních zbylo jí už jen ně- 
kolik zubů. 

» Vítám tě, to jsme se dávno neviděli ~ 
nikdy se neukážeš !< Pšeničková všecka 
oživěla — odpovídala a zabočila stranou 
mezi hroby. 

>I prosím tě, vždyť já sem nemůžu, 
u nás je tolik práce — ty bys spíš mohla !« 

Babička Pšeničková se napřímila, drob- 
ný obličej jí velmi zvážněl a oči měla po- 
plašeny: 

»0 milá zlatá, co by ti tohle napadlo, 
kde pak já můžu tak daleko!* 

»Bodejť, běháš jako kuřátko !« ze ši- 
roka, pleskavě odvětila lískovská. 

»I o to by nebylo, ale — « a rozhlédla 
se — »oni by mi u nás dělali zle!* a 
trudně pokývala. 

»Co by mohli dělat — to si jenom 
myslíš !« a Kotyčka se usmála. 

Ale Pšeničková jen ručkou mávala a 
stýskala: »Ty nevíš — ty nevíš !<« 

» Nevídáno, abys k nám přiběhla, vždyť 
jsme p/eci sestřenice!* 

»Ó, to by bylo hned: Vida, pořád že 
je už stará, ale do Lísková na klep běží, 
to ji nohy nebolí!* 

»Ale jdi, nic by neřekli ! Ale ty, Nanko, 
dobře vypadáš, a jak ti ten šáteček a ju- 
pička sluší! A pojď mne aspoň vyprovodit, 
když musím pospíchat,* hlučně hovořila 
Kotyčka. 

»Vždyť jsi taky na vejměnku — « 

>I bodejť, ale když je pomoci všude 
potřeba, tak s tátou pomáháme, jak mů- 
žeme. To víš, tam na těch našich kame- 
ništích má se syn co ohánět a zvláště když 
jsou tři děti!« 

»No, kousek půjdu, ale dřív se tuhle 
pomodlím!* a vysunuvši vrchní sukně, 
poklekla k slehlému rovu, na němž z dlouhé 



24 



KAREL V. RAIS: V NEDĚLI. 



řídké trávy vzhlíželo jenom několik chatr- 
ných měsíčků. Pokřižovala hrob, sebe, a 
rty se jí zachvívaly modlitbou, 

Lískovská učinila také tak a modlíc 
se, přes tu chvíli utírala si oči. 

»Jak jen můžu, zaběhnu si do Lhotky 
ke kostelíčku pomodlit se u naší Lojzky,« 
po chvilce pravila plačky — »tak tam chu- 
dák má dcera jediná leží a máma tuhle se 
ještě klácá světem. Proč si radši Pánbůh 
mě starou nepovolal ?« . 

»No mlč — mlč — nech to jeho mou- 
drosti!* 

Také jinde po hřbitově klečeli u hrobů, 
a tu a tam ženské po dvou, po třech živě 
rokovaly. 

Když se Pšeničková pomodlila, po- 
křižovaly hrob a mlčky odcházely ze hřbi- 
tova. 

Na městečku zaskočila si Kotyčka do 
krámu, koupit trochu kávy, cukru, perníku 
a skořice do buchet; Pšeničková chtěla 
počkat venku, ale potom také šla za ní a 
koupila třikrát po krejcaru cukroví. Když 
opět vyšly, podávala kornoutky sestřenici : 
»Na, vezmi to těm malým u vás!* 

»Co by ti tohle, holka, napadlo, budeš 
si dělat škodu — mají u vás taky ještě 
dvě, že si rády smlsnou !« bránila se lís- 
kovská. 

»Jen jim to vezmi, kdyby našich Pepka 
a Frantík byli ke mně, taky bych jim někdy 
přinesla,* a vnutila jí kornoutky. 

»Tak Pánbůh rač nadělit, to se ha- 
lanti budou oblizovat — já jen někdy že 
preclíček přinesu.« 

Kráčely do uličky, Kotyčka, tuze ohnutá, 
krokem dlouhým, Pšeničková vedle ní mno- 
hem čiperněji. 

»Vavroušková stará u nás dnes v noci 
umřela, jestli jsi ji znala,« promluvila lí- 
skovská. 

>Ale jdi — i bodejť že znala, ta už mu- 
sela být stará!* 

»I snad přes osmdesát!* 

>No však proto!* 

>Už kolik časů jen tak doma po 
dvorku přecházela a teď nějaký den chví- 
lemi šla i do postele. Včera jí, aby nevě- 
děla, poslali pro pana doktora. Když přišel, 
pěkně ho sic přivítala, ale potom se roz- 
hubovala: »Co je to lidi napadlo pro pana 
doktora posílat!* A když ji chtěl prohlížet, 
povídala; »I prosím jich, na mně už je 
škoda každé správky! Ale jim se dělá 
něco na tváři! Človíčku zlatý, na tohle 
cibuli, trošku opečenou cibuli. Oni jsou 
sic doktor, ale poslechnou mě a dávaj si 



to!* A musel jí slíbit, že si to bude dě- 
lat. V noci usnula, ani nikdo nevěděl.* 

»Když byla už tak stará! A kolik je 
tobě ^- asi pětasedmdesát, ne?« 

»Šest, šest,» kývala Kotyčka. 

»Vidíš, a mně teprva dvaasedmdesát!* 
a zasmála se. 

»Však ty si tady pobudeš!* 

»A bodejť bych nepobyla, naší ma- 
mince taky bylo přes osmdesát a ještě tu 
mohla být, kdyby se byla neuhnala. Svoje 
mám, proč bych teda odtud utíkala! To 
já si, pane, teď vždycky v neděli v po- 
ledne zajdu v městečku do hospody u Bu- 
báků. Mám doma něco shánět, tak si to 
pořídím lip a jdu si pěkně na ranní, na 
hrubou i na požehnání. Polívku dostanu, 
kousek masa, knedlíky, omáčku a někdy 
třeba ještě něco!* a při té švitorné řeči 
špička jazyka několikráte ukázala se na 
vpadlých rtech. 

Kotyčka jdouc stále tak ohnuta, jen 
se tiše usmívala. 

V tom se Pšeničková hlasitě za- 
chychtla: »A to, pane, oni u nás mi to 
nepřejou! Jozef mi tuhle povídal: >Tak 
jste zas byla na hospodě?« *A byla, byla,* 
smála jsem se. »Namoutě milou, vy tak 
jako nějaký pan kancelářský!* »A proč by 
ne, třeba jako pan kancelářský!* A Váša, 
jako nejstarší, mi zas jednou řekl: »Tak 
jste zas debužírovala?« »A debužírovaia, 
hochu, na troje jsem měla!« »Pane, to 
ono se to debužíruje, když to jiní ode- 
dřou!« »Taky jsem se dřela na jiné!« tak 
jsem ho odbyla. Co jim je potom, jak já 
se o své živobytí starám. Syn má své, 
dcera má své, taíc co!« A ty malé, Pepka 
a Frantík taky si začali: » Babičko, měla 
jste dobrý oběd?* povídala mi. »A měla, 
holka, měla, tuze dobrý.* A kluk mi jed 
nou zrovna za dveřmi křičel: »Ó, to je 
mlsná baba!« zrovna jako bych snad ani 
jíst nesměla. Dřív, když jsem si něco uplá- 
cala, vždycky jsem jim taky kousek strčila, 
ale teď už ne, aby věděli!* 

V širých polích bylo již porůznu vi- 
děti lidi, kteří obraceli nebo nahrabovali. 
Krásně bylo, obloha jako zrcadlo, a slunce 
hodně hřálo, takže koníci na všech stra- 
nách vesele si cvrkali. 

Po stařenině řeči šly obě chvilku 
mlčky, až potom lískovská zahovořila: 
»Milá holka, u našeho zeťáčka na Struha- 
řově se všecko změnilo — co já si na- 
stejskám — « a hřbetem dlaně utírala si 
slzy. 

»Co pak — co pak se děje?* velmi 
oživěle tázala se Pšeničková. (Pokračování.) 



25 



Zikmund Winter: 



MISTR KAMPANUS. 

(Pokračování.) 



Ostrov bylo lze přehlédnouti několika 
mrky oka. Slívové stromy jeho měly 
již listí na mále, tedy nepřekážely 
rozhledu. Ostrov divočina zelená. Příchozí 
zvlášť ukazovali si na prostranství v půlnoč- 
ním cípe, kde zdvihala se vysoká tyč, na 
jejíž špici byla tři prkénce tak zbita v hro- 
madu, že podobala se trochu nějakému roz- 
křídlenému ptáku. Kolem tyče bylo nějaké 
husto lidí shromážděno. Tu a tam lidé 
pocházeli po dvou i v skupinách, cestou, 
necestou i po pažite, s něhož otavu moudrý 
nájemce ostrova už sebral před týdnem. 

Většina příchozích směřovala volnými 
kroky k ohromnému topolu, jenž jistě byl 
nejméří půl druhého objetí a nad sto let, 
a pod tím topolem chalup rozkládá se 
hrazděná, prkenná i cihlová, kolem níž 
posedají na hrubých lavicích při dlouhých 
stolech lidé obojího pohlaví a každého 
věku. Mají před sebou korbele dřevěné, 
číšky cínové i skleněné, nalité pivem, mlé- 
kem, vínem. 

Nápoje roznášeli nájemce, žena jeho, 
a šenkéřka Makuše, na kterou se všech 
stran volali. 

Pekařské tvrdé svítky prodával mezi 
stoly nějaký pekarčík hrbovitý. 

Děti drobnější vztekaly se rozpustile 
za chaiupí při chlívku, v němž bolestným 
a zase vzteklým hlasem tenorovým prote- 
stovala svině sprasná proti svému trápení. 
Kluci ji štěrbinou vstrkali proutí do nosu. 
Taky pro změnu zábavy lezli do chlívce, 
kde stála kráva v jakýchsi rozpacích, ne- 
mohouc dobře pochopiti dnešní křik kol- 
kolem. 

Studenti příchozí nezůstali nikde pod 
stromem, ale rovnou kráčeli pod přístřešek 
a odtud do vnitř do sednice, kde věděli, 
že jest jich náčelník Jiří Mollerus, vulgo 
Štěnička. 

Sednice plna. 

U stolu seděli měšťané se studenty a 
bakaláři, všecko v dobré shodě a v přátel- 
ské žáby vce ; díl hovořili, díl v karty hráli. 

Mollerus byl z těch. Ušel z kolleje už 
hned k poledni, snad že hrál za všecken ten 
čas ; byl rozehřát, toť patrno, snaltě kabát a 
seděl tu tak v košili a v poctivicích, visu- 
tých volně na umaštěných kšandách. Byl 
to človíček zdravé plné tváře, malých chyt- 
rých očí, poněkud vysedlých kostí lícních, 
s kozí bradkou, s pačesem trochu do čela 
a celkem všecek baňatý a na studenta, 
který má jíti zítra teprve k první zkoušce 
akademické, trochu usedlý a skoro přezralý. 



Právě dohrán v kartách »rok«, když 
dlouhý Samuel, hromotluk Knobelius, a ti- 
těra Vokoun byli ve dveřích s Pulpitem. 

Mollerus oznámil počítači, kolik má na 
papír každému napsati jakožto výsledek 
hry právě dokončené, a zatím, co student 
psal, a ostatní hráči mu olůvko i počet 
ohledávali, vstal Mollerus a dával vítání 
soudruhům, tlustými prsty vzhůru zdvihaje 
cínovou pintu. 

>Vítajte! Tož jste tu konečně !« mluvil 
hlasem zvolným, klidným skoro kazatel- 
ským, který se k veselému vítání vlastně 
dobře nehodil, >všickni žízniví pojďte k vo- 
dám, pojďte, poslechněte proroka Izaiáše, 
včil pojďte, kupujte bez stříbra a beze vší 
odměny víno a mléko!* 

>To by se šenkéřka poděkovala za 
takové hosty !« vskočil do řeči student 
Jiří Bergerus. 

Ale Moller nedal si řeč trhati. Klidně 
bez úsměvu, jako by věčné pravdy před- 
nášel, pravil: 

>Když Berger mezi nás vstupoval do 
kolleje, dali jsme mu příjmení Zavřiústa, 
včil rcete enom, jestli se mu to příjmení 
hodí?« 

Vesele vzkřikli studenti: 

»Hodí!« 

>Včil to už marno, nebraň se a zavři 
ústa!* doložil Mollerus a hned pokračo- 
val: »Vítajte přátelé, vítajte, pane soused 
Pulpite, v očích dělají se mi mžourky po- 
hnutím, když pomním, že tento mordydy 
Pulpit na naše předky ani na nás nikdyž 
nežaloval v Karolinum, ač naši předkové 
zbořili mu pavlač, anobrž milý soused 
náš již náctekráte za ubohé kollejní alumny 
řád u šenkéřky platil ochotně a štědře, a 
bádám, že včil dnes ho Jidáš měšcem ne- 
bací, a že pan soused laskavě se pohne 
zas. Vivat Pulpit, vivat academia !« 

Zahřměla malá sednice aspoň dvaceti 
hrdly. 

>Ten slovácký bakula umí hovořit!* 
poznamenal Bergerus k Samuelovi, jenž 
sedal k němu. 

»Co žádný nemyslí, to on!« s povzde- 
chem tiše vyčítal Samuel, jemuž formule 
logické, barbara, darii, celarent a jiné jako 
těžké klády ležely na mozku. 

Zatím už Mollerus kázal vyhoditi vo- 
jenské či cestovní lože ze světnice ven, 
aby bylo víc místa, studenti přivlekli od- 
kudsi židlu s lenochem, všecko posedalo 
a tisklo se v skrovném prostoru k sobě. 



26 



ZIKMUND WINTER: MISTR KAMPANUS. 



Mollerus již zase smlouval s hráči nový 
kartu rok. 

i>Tak bohatě nehrám!« pravil vyjed- 
návaje. 

» Zanechejme tedy toho,* mínil jeden 
z hráčů, na pohled měšťan řezník, >páni 
studentes budou radš něco břitkého poví- 
dati!. 

»A co by — ne — pane masarčíku,< 
dosti rychle namítne Mollerus, >včil po- 
hrajem jako prve o půl pinty piva; as 
platí za šestnáct očí, šístka za osmnáct!* 

A již míchá karty, dosti hbitě je pro- 
pouštěje svými prsty, jež byly jako nadí- 
vané jitrničky. A za chvilenku vymítal 
první kart, na němž pět ok hrubým dřevo- 
rytem nakreslených. 

»Vy pořád myslíte na examen!« plís- 
nil dobrácky Pulpit dlouhého studenta za- 
dumaného, »mordydy, nový rektor pan 
Kampanus je dobrý člověk a býval taky 
studentem, a ví, že mladý člověk nemůže 
všecko umět, já také sešiju lépe kožešinné 
blány než můj tovaryš, mordydy!* 

Rektor týnské školy, Daniel Třebícký, 
jenž loni šťastně vykonal zkoušku mistrov- 
skou, sedě proti měštěnínovi s mírným 
úsměvem pravil: 

» Hádám, že studenti nemají mistra 
Kampanusa tuze rádi; je snad první z re- 
ktorů, který je posílá bez milosrdenství 
do kurníku v Karolinum, když vynechají 
lekcí školní, a to nechutná, v kurníku je 
smrad.* 

>Nové chvoštiště včil hladce mete!< 
ozval se Mollerus, jenž při hře činil se 
hluch a nevida, ale slyšel i viděl. 

Samuel a dva, tři jiní rozpačitě se tvá- 
řili, Berger Zavřiústa křikl : »Bác!< A Kno- 
belius zřejmě vyznal, že Moller má pravdu. 

V tom přišli noví studenti, fámulové 
professorů z Karolinum, na jednoho vo- 
láno Hovorko i Hovorinuse, na jiného 
Macku i Mathiade. 

Ještě dobře neusedli, rektor týnský, 
drže se předešlé rozprávky, pravil: 

>Mně se líbí při Kampaňoví, jak se 
ujímá reformace naší akademie Karlovy, 
on a mistr Nudožerský znamenití bojov- 
níci!* 

»To rádi slyšíme, to dnes něco platí, 
kdyžtě Jezuviti ve svém Klementinum proti 
našim tak jsou čilí a od velikých pánů 
tak na mnoze podporovaní,* souhlasil je- 
den z měšťanů. 

»Včil zatím opravili v kolleji Karlově 
enom hodiny a v ostatních kollejích staré 
hodiny, staré voškrdy nechali tak ! Tož re- 
formace!* prohodil Moller měkce. 



»Jak to, mordydy. hodiny?* ptá se 
zvědavý Pulpit. 

Knobelius vysvětlil: »Do kolleje pro- 
fessorské pořídili nové hodiny německé, 
ukazující 12 hodin, aby se lekcí v čas 
mohly konati, nám však studentům v kol- 
lejích zanechali českých hodin, které ne- 
jdou a neukazují, a proto chodíme do 
lekcí pozdě, nebo taky riechodíme, tím 
vinny ty mrchy, hodiny. Štěnička Slovák 
dobře řekl.« 

Po tom brzy Knobelius se s Vokou- 
nem vytratili ven. 

Rektor Třebícký nepokojně hladě se 
po rusých vlasech, napřed již poněkud 
prořídlých, odpíral těm řečem horlivěji nežli 
prve; modrá jeho očka brala na se barvu 
oceli : 

»A což,* pravil, »když teď nové tři 
professory, nová umění, obdržela akademie, 
to není počátek reformace? Neměla medi- 
cíny, ted tu Huberus bude jí učit, neměla 
práv, teď Sudetus začne, neměla hebrej- 
štiny, teď má na to Kamenka mistra. Což 
to nic?« 

»Musíš rácovat, jen pěkně přiznej 
barvu, milý kazimase!« zvolal Moller k řez- 
níkovi, a jakoby souviselo pravil směrem 
k Třebíckému: 

»A co by — pane rektor — což tři 
professoři noví, když staří jich mezi sebe 
nepřijali, Kamének,^ hebrej, nemá s rodinou 
co jíst, má víc v Židech než doma, žádná 
reformace. Karolinum je dům u tmy, ad 
noctuam, a zůstane domem u tmy!«3: 

»Snad byl, ale nebude, Nudožerský a 
Kampanus jsou osvěta !« pravil rektor týn- 
ský přesvědčivým hlasem. 

»Nudožerský je Slovák, můj krajenín, 
včil smějete se nám Slovákům, možno, že 
vám Slovák pomóže, ale Kampanus, zvo- 
níček, školometa — mám žaíudské eso, 
masaříče — 

» Kampanus je ozdoba České země, 
insigne decus Bohemiae, nejlepší náš rytmů 
skladatel!* dí Třebícký. 

Pulpit kýval hlavou přisvědčivě, ačkoli 
veršům rozuměl jako kráva varhanům. 

»Rhetoriku vycpává věchtem!* pro- 
hodil Mollerus. 

V tom v otevřených dveřích zjeví se 
maličký bakalář malostranský pan Basilides, 
líbivý panáček, s velikou hlavou, klikatým 
nosem, vyfintěný v krejzlíku a v planém 
samete. 

»Hihi, to je vás tu nahromadě,* volal 
do světnice, » venku je lépe, přišli teď střelci 
s kušemi, budou střílet brzo, polezte z pe- 
lechu, hihi!* (Pokračování.) 



27 



Z literárních vzpomínek ANTALA STAŠKA. 



(Pokračování.) 



Blíže jsem se s ním počal stýkat teprve 
r. 1870, když, přestěhovav se jako ad- 
vokátní pomocník trvale do Prahy, za- 
padl jsem do hospodské společnosti »u Je- 
žíška*, již z jiných zápisků známé, v níž 
Neruda vévodil. Skládala se z mladých 
literátů, ze žurnalistů, několika divadelních 
herců a z jiných umělců. I mistr Smetana 
býval tam hostem. Na mne činila hospod- 
ská společnost ta dojem, že má být proti- 
váhou » Umělecké Besedě*, jíž se Neruda, 
jak známo, zúmyslně stranil. Zlí jazykové, 
jichž v naší pražské společnosti bývalo 
vždy dost a dost, tvrdili, že činí tak z řev- 
nivosti na Hálka, jenž vévodil v sobotních 
večírcích literárního odboru. Mně sám Ne- 
ruda říkával, že nesouhlasí se složením 
» Umělecké Besedy «, jak byla zařízena, 
proto že tam nechodí a dává přednost 
umělecké >knajpě«. A dlužno přiznat, že 
tato umělecká »knajpa« měla větší přitažli- 
vost. My mladší sedávali jsme sice rádi 
v sobotu s Hálkem, jenž byl příjemným 
společníkem a mistrem ve vypravování, 
zvláště anekdot; ale jiné dny spěchali jsme 
k »Ježíškovi<r, kde bývalo ještě dlouho přes 
půlnoc veselo, rušno a hlučno. 

Poměr mezi Nerudou a Hálkem byl 
zvláštní. Pracovali spolu v jedné redakci, 
totiž v »Národních Listech« ; sdružovali se 
často k společnému vydávání belletristi- 
ckých časopisů; druh o druhu nepro- 
mluvil křivého slovíčka, každý z nich 
s přísnou rozhodností odmítal sebe menší 
někým jiným pronesenou nepříznivou na- 
rážku proti druhému ; ale v nejvniternějším 
nitru se rádi neměli. Různilif se příliš i co 
do životních názorů i co do povah. Hálek 
byl měkký, naivní, nekritický. Bylo až s po- 
divením, s jakou lehkověrností šel ku pří- 
kladu svědčit do Vídně Sabinovi, jenž tam 
pro urážku na cti žaloval jakéhosi reda- 
ktora (tuším redaktora Vaterlandu), že ho 
ve svém denníku nařkl ze špiclovství — 
a to v době, kdy v Praze již i vrabci na 
střechách si cvrlikali, že Sabina opravdu 
s policií styky má. Neruda naproti tomu 
byl povahy tvrdší, drsnější, pánovitější a 
vynikal vždy břitkou kritičností. — Hálek 
činil dojem milého, dobrého, upřímného 
člověka venkovského ; Neruda člověka velko- 
městského. 

K různosti té družila se ještě jiná 
okolnost. Hálek měl snadný úspěch. >Ve- 
černí Písně « pronikly hned, ostatní práce 
brzy. Všechen jeho životní i umělecký 
názor odpovídal náladě tehdejšího mlad- 
šího pokolení; měl připravenou půdu; 



nemusil si pracně dobývat myslí; nalezl 
duše do kořán otevřeny. Stál na úrovni 
své doby a měl za nedlouho následovníky, 
řekl bych skoro svou školu. Jednu chvíli 
nesla se valná část české lyriky duchem 
i formou » Večerních Písní «. 

Jinak bylo u Nerudy. Stál širokým 
světovým rozhledem, velikým nadáním a 
vzděláním vysoko nad svými vrstevníky; 
vystihl také brzo všechnu malichernost, 
všechnu zvrácenost tehdejších našich lite- 
rárních, společenských i politických po- 
měrů. Tona sám osobně až po pás ve své 
době, narazil svými moderními názory, 
novými myšlenkami, ironií a sarkasmem 
na titěrnost naduřeného vlastenčení, jež 
křičívá, že se mu sahá na život, když se 
mu odhalují, řežou a pálí vředy a jiné 
boláky. Kromě jeho feuilletonů, jež se líbily 
jen osobám, které v nich nebyly šlehány, 
a přestaly se jim líbiti, jakmile přišla s vý- 
praskem na ně řada, nemohl dlouho pro- 
niknouti. Musil si dobývat půdy krok za 
krokem — a to namáhavě, v stálých po- 
tyčkách, v stálém boji. Slýchával jsem ještě 
na počátku let sedmdesátých, když byl 
na vrcholu své tvůrčí síly, příkré ba ne- 
smyslné proti němu odsudky; česká spo- 
lečnost se hemžila literárními i osobními 
proti němu útoky, jimiž jej napadali jak 
veřejně, tak po straně i lidé vážní. 

Někdy se mně zachtělo trochu jej po- 
škádlit. Oslovil jsem ho jedenkrát otázkou, 
zdali ví, kteří tři čeští mužové jsou hlav- 
ními sloupy, na nichž jako na pilířích spo- 
čívá klenba celé literatury. 

» Kteří?* ptal se zvědavě a upřel na 
mne pátravé oči. 

> František Jeřábek, Gustav Pfleger- 
Moravský a Bohumil Janda,« větil jsem, 
opravdově se při tom tváře. 

Podíval se na mne se svým zvlášt- 
ním, vždy trochu ironickým úsměvem a 
vystihnuv, že to nemyslím opravdu, otá- 
zal se: 

»Kdo pak ti pověděl tu velkou histo- 
rickou pravdu ?« 

Jmenoval jsem vynikající tehdy osobu, 
od níž jsem před tím úsudek ten slyšel. 

> Vyřiď mu, že je osel,« odsekl, za- 
pálil si dle zvyku viržinku a několik dní 
se mnou nemluvil, jen se na mne ironicky 
usmívaje. Bylo to v době, když měl 
s Jeřábkem polemiku. 

Toto neuznání, jež se prolomilo te- 
prve v druhé polovici let osmdesátých} 
kdy jeho síly dlouhou chorobou byly již 
napolo zlomeny, činilo jej trpkým, často 



28 



Z LITERÁRNÍCH VZPOMÍNEK ANTALA STAŠKA. 



sarkastickým. Nerad o tom sice mluvíval, 
odmítal narážky, ale v nitru ho to hlodalo. 
Měl hrdé sebevědomí duševní převahy nad 
svým prostředím; byl si své ceny vědom, 
někdy až příliš vědom. Po své pouti do 
Orientu, který procestoval ve společnosti 
Emanuela Kittla a tuším také jeho při- 
spěním, napsal »Obrazy z ciziny« a da- 
roval mně výtisk s autografem. Pochválil 
jsem mu po přečtení knihu tu slovy, že 
česká literatura neměla dosud cestopisu 
tak výborného. 

»Česká literatura?. . . Hm, celá evrop- 
ská literatura nemá nic takového* — od- 
větil mně hrdě. 

Nevím, zdali tomu tak; ale vím, že 
čtenářstvu málo známé »Obrazy z ciziny* 
jsou jednou z nejkrásnějších, nejpoetičtěj- 
ších a nejdojemnějších knih, které jsem 
kdy četl. 

Jeho trpkost stupňována byla i diva- 
delními úspěchy štastnějších dramatiků, 
kteří mu byli vrstevníky, totiž Hálka a Je- 
řábka, jemuž prý kdysi Neruda nabízel, 
aby po francouzském způsobu spisovali 
divadelní kusy společně. Jeřábek prý od- 
mítl, a protože potom Neruda v »Národních 
Listech* zhaněl jednu z jeho her (tuším 
veselohru »Tři doby země české*), strhla 
se z toho polemika, jež, jak bývá, skončila 
osobními nájezdy. 

Veřejné, až do konce let sedmdesá- 
tých táhnoucí se neúspěchy byly asi psy- 
chickou příčinou, že se Neruda obtočil 
hloučkem svých přívrženců v hospodské 
společnosti nejprve u »Ježíška«, pak u » Lí- 
bala* a později jinde. Říkával sám o sobě 
a, pamatuji- li se dobře, kdesi také napsal, 
že bývá každého večera králem ve své 
hospůdce. A opravdu jím také byl. 

Ale právě toto kralování, jež bylo ab- 
solutní, ač jinak osvícenské, způsobilo, že 
mne pojala z počátku nechut proti neob- 
mezenému vladaři. Když jsem viděl, jak 
rád se zabývá svou vlastní osobou, s ja- 
kou bezpříkladnou vážností za číšníkovy 
pomoci myje a utírá si blíže hostinského 
stolu ruce po jídle, jako by konal důležitý 
akt; když jsem slýchával, s jakým sebevě- 
domím vypravoval nepatrné, nic nezname- 
nající události, kde dnes chodil, koho po- 
tkal, bylo mně to hodně odporné. Vzpo- 
mněl jsem si sice, že s podobnou, mně 
do hloubi duše protivnou rozvláčností 
rozšlapával i Gothe ve svém spise »Dich- 
tung und Wahrheit« každou sebe hlou- 
pější, sebe nicotnější událost svého života; 
ale proto se mně to nestalo milejší. 

Mimochodem podotýkám, že Neruda 
měl ve své povaze mnoho, co mně připo- 
mínalo Gotha, pokud na jeho osobnost 
souditi lze z autobiografie »Aus meinem 



Leben*: jasný, řekl bych epický klid a 
hrdé sebevědomí, jehož rubem bývala 
mnohdy ješitnost. Oba si nemálo zaklá- 
dali na tom, že vzbuzují u ženštin zvláštní 
zálibu. O Gothovi je to světoznámé, a po 
Nerudovi toužila a hořela za mladších jeho 
let mnohá srdéčka i dívek i žen. Věděl 
o tom a někdy se tím i pochlubil. Jedné 
z pražských svých přítelkyň vypravoval, 
že se za ním, když byl v Paříži a šel pěšky 
po ulici, ohlédla i sama císařovna Eugenie, 
jež právě tam tudy v kočáře přejížděla. 

Zdá se mně, že si Neruda byl této 
podobnosti s Gothem trochu vědom, jeho 
dopisy z let sedmdesátých mladším literá- 
tům, ku příkladu mně, počínaly často slovy 
»můj milý« — což bylo napodobením Go- 
thových velkopanských, blahosklonných 
dopisů Schillerovi, jež bývaly nadepsány: 
»mein lieber Schiller*. 

Nechut má byla zvyšována i Nerudo- 
vou nedůtklivostí, jež nesnesla odporu. 
Býval jsem v mladých letech učiněná ne- 
gace a rád jsem se přel. Pronesl- li náš 
velitel nějaký náhled, buďto jsem mu od- 
poroval nebo jsem na něj ani nereagoval. 
Obé ho dráždilo. Proto byla nechut ta 
vzájemná — u Nerudy větší než u mne. 
S obou stran padala v nepřítomnosti dru- 
hého často ostrá, velmi ostrá slova. Vytý- 
kával mně po straně, že prý má povaha 
není taková, jak se zračí v mých prvních 
verších »Z horské krčmy* , jež se mu velmi 
líbily. Při pražských poměrech rozumí se 
samo sebou, že se doneslo vše jemu, co 
jsem mluvil o něm já, a mně, co řekl 
o mně on. Vzájemná kyselost dostoupila 
vrcholu i z jiného důvodu. 

Tenkráte žil v Praze Rus Konstantin 
Šorov, jenž pod pseudonymem Dněprov- 
skij vydal r. 1873 u Řivnáče první ruskou 
čítanku pro české školy, jmenovitě pro 
obchodní akademii. Býval předním v Pa- 
říži písařem čili, jak říkal, tajemníkem rus- 
kého romanopisce Boborykina, nevalného 
přítele našeho národa, vlastně pražské če- 
ské společnosti, o kterou při svých po- 
tulkách po Evropě trochu zavadil, a dopi- 
soval po celou dobu do »Petrohradských 
Vědomostí*. Měl jsem rád nešťastného 
muže toho, jenž z neznámých mně příčin 
nesměl se vrátit do vlasti a zhynul napo- 
tom ve Vídni sebevraždou. Naší pražskou 
společností nebyl stejně nadšen, jako vět- 
šina jeho rodáků, bývají-li upřímní. Říkával, 
že společnost pražská záleží až na malé 
výjimky z duševních plebejců. Nestranil se 
jí sice, ale chodíval často samoten a smu- 
ten, ač smutek před jinými skrýval. Když 
ho pojala někdy známá ruská »chandra« 
nebo hrozná »skuka«, když počal do sebe 
pobručívat některou unylou maloruskou 



z LITERÁRNÍCH VZPOMÍNEK ANTAL\ STAŠKA. 



29 



dumku; nebo když se jal deklamovat Pu- 
škinovy verše: >i grustno i skučno i ně- 
komu ruki podať« — bývalo mně ho hrozně 
líto. Někdy se mu položil na tvář zvláštní 
úsměv: poloděíinský, poločtverácký; a když 
jej ve společnosti nenadále někdo oslovil, 
začervenal se, ač byl již starší muž. Z Čechů 
si nejvíce zamiloval nebožtíka starého Brau 
nera, u něhož býval hostem, a rád o něm 
vypravoval veselé anekdoty. Sám byl uči- 
něným typem ruského člověka. Mně, jenž 
se u něho s mnohými jinými učil po ru- 
sku, často říkával: >u vas oceň mnogo 
vragov« — máte mnoho nepřátel. Ale ne- 
věřil jsem mu a nedbal toho. 

O člověku tom roznesla se lichá po- 
věst, že slouží tajné policii. Na konci let 
šedesátých a dlouho do let sedmdesátých 
nebyla v české společnosti pověst taková 
žádnou řídkostí a nezůstaly jí ušetřeny 
ani osoby nejzasloužilejší. Vždyť pode- 
zření tomu neušel tenkrát ani profesor 
Tomek a jiní vážní lidé. Přinesla vlnu 
tu doba krutá soudní i policejní persekuce 
proti všemu, co bylo české, a jak perse- 
kuce ta řádila, toho dokladem je vzácný 
dokument české historie, totiž Arbesova 
kniha, kterou podle velezrádného letáku 
z r. 1866 pokřtil týmž jménem >Pláč Ko- 
runy České. « 

Šorov patřil k liberální straně, netajil 
se nikdy nechutí proti stávajícím na Rusi 
zlořádům a znepřátelil si tím naše caro- 
filské vlastence, kteří ani o ruských po- 
měrech ani o ruských stranách neměli po- 
nětí a dávali se namnoze informovat od 
českých, v carské říši sloužících profesorů, 
když některý z nich přijel na prázdniny 
do Prahy. Připadali mně professoři ti jako 
Gogolův Chlesfakov z »Revisora«, když 
vypravuje o Petrohradě aneb alespoň jako 
naši krejčovští tovaryši, když přijdou z Ví- 
dně do své malé dědinky a rozpovídají se 
o zázracích velkého města. Při takové 
jedné návštěvě rozhlásil v Nerudově spo- 
lečnosti Němec, syn Boženy Němcové, 
jenž ^ byl tehdy profesorem v Oděse, že 
prý Šorov je vlastně ruský žid. Nebylo to 
pravda. Neměl k tomu jiného důvodu, než 
že ^se mnozí ruští židé nazývají >Šor« a 
že Šorov byl nepřítelem ruské vlády. 

Tím se stalo, že se naši lidé, kteří 
měli odjakživa úctu a smysl jen pro carské 
jenerály a jiné vysoké carské činovníky, 
stranili nešťastného Konstantina Kyryliče, 
jemuž najednou hozeno na svědomí i špic- 
lovství i židovství. Ani Neruda, ač jinak 
právě v takových věcech velice jemný, 
taktní, veřejnému mínění málokdy podlé- 
hající, neubránil se tomu a vyslovil vůči 
mně podezření, že snad Šorov, jenž býval 



také u »Ježíška« v jeho společnosti, vy- 
nésti by z ní mohl mnohé řeči policii. 

Měl jsem tolik psychické znalosti, 
abych hned postřehl, že se stal terčem 
obyčejných pražských klepů. 

»Co by mohl policii zrazovat? Snad 
ne náš všední hospodský žvást?* odsekl 
jsem Nerudovi hodně nešetrně. 

Ale slova >náš všední hospodský 
žvást « ho přímo urazila a netajil se tím. 
Dostali jsme se do slovní potyčky, jejímž 
důsledkem bylo, že jsem se po nějaký čas 
vzdaloval jeho společnosti. 

A přece jsem ho měl v nejvniternějším 
nitru rád. Imponoval mně svou vždy klid- 
nou, jasnou mužností. Byl jsem naprostým 
stoupencem jeho literárních snah. Cenil 
jsem vysoko jeho veliké nadání. Některé 
jeho práce mne hluboce dojímaly. Vycítil 
jsem, že je částečně i tvůrcem naší novo- 
dobé prosy, jejíž sloh mně byl vzorem, a 
radoval jsem se šlehům, které ve feuille- 
tonech udílel českým titěrnostem, hloupo- 
stem, české opozděnosti. Jeho boj proti 
literárním i politickým autoritám jakož proti 
spuchřelému starovlastenčení mne přímo 
uchvacoval. 

III. 

V té době založil Dattel s Drem. 
Grégrem knihkupecký závod na Ferdinan- 
dově třídě a sháněl se po spisovatelích, 
kteří by něco napsali, co by mohl svým 
nákladem vydat. Radií se s Nerudou, jenž 
prý mu mimo jiné ukázal i na mne asi 
těmi slovy, že kdybych něco napsal, bylo 
by to rozhodné dobré, ale že sotva něco 
napíšu, že jsem lenoch. Bylo to všech ka- 
várenských a hospodských mých známých 
obecné tehdy o mně mínění, které mně 
Dattel věrně tlumočil. 

Měl jsem právě rozepsaného »Vác- 
lava«, veršovaný román, jenž byl mou 
první slovesnou prací. Pospíšil jsem a 
první díl byl brzo ukončen. Dattel jej 
přijal do nákladu s podmínkou, že ho dám 
Nerudovi prozkoumat, aby schválil, nebo 
neschválil. Na jaře r. 1872 odevzdal jsem 
mu svůj rukopis; přečetl jej s neobyčejnou 
ochotou i rychlostí, pochválil a poradil, 
aby byl vydán. Tak se stalo, že » Václav* 
byl věnován Nerudovi. 

Mezi tím jsem se s ním i osobně do- 
konale smířil a přicházel, jako dříve, do 
jeho společnosti. Seděli jsme jedenkráte za 
letního vedra u » Ježíška* v zahradě spo- 
lečně s překladatelem mnohých divadelních 
her a librett Emanuelem Zůnglem. Zapadl 
tam jen náhodou; jsa právě v dobré pi- 
vové náladě, jal se mnoho, široce a zdlou- 
havě vykládat něco o Góthově Faustu. 
Zachtělo se mně chytit jeho rozpoutaný 



30 



LITERATURA. 



jazyk na uzdu a trochu ho poškádlit; ptal 
jsem se, dává-li přednost třetímu dílu 
Faustu před druhým, či naopak. 

»Vždyf žádný třetí díl není,« skočil 



mně Neruda do řeči dřív, než Ziingel mohl 
odvětit, a podíval se na mne zrakem trochu 
vyčítavým, ač jinak nebýval nepřítelem ta- 
kových žertíků. (Pokračování.) 




LITERATURA. 

Karel V. Rais: »Stehle«. Podhorský obraz. 

V Praze 1905, nákladem F. Šimáčkovým. 

S titulní kresbou M. Alšovou. Stran 433 za 

4 K 50 h. 

Uměni K. V. Raisovo je uměním vroucí a 
vniterné lásky. V ní hluboce tkví svými základ- 
ními kořeny a k jejímu projevu se i vrací ve svém 
literárním podání. Láska ta je tak mocná, že se 
zdá býti jedinou téměř pákou veškery umělecké 
erudice autorovy, jediným téměř pramenem básni- 
ckého jeho tvoření, ať už na knihy jeho pohlížíme 
po stránce vnitřní, sujetové, ať po stránce vnější, 
stylové. Láska mu diktovala základní motiv (který 
ostatně bývá téměř vždycky karakteristickou znač- 
kou určitého tíhnutí umělcova), ale diktovala mu 
i jeho propracování, vyvrcholování a vůbec vše, 
čím vyrůstá motiv ten v dílo umělecké. Ať vezmeme 
kteroukoli z význačnějších postav Raisových ro- 
mánů, ba kteroukoli z jeho zamilovaných osůbek 
episodních, vidíme, jak se s ní laskal, jak na ni 
vroucně pohlížel milostí vzníceným okem. A to 
mu umožnilo, že jí i viděl do duše. Proto také na 
příklad i řeč jeho lidí je tak prostodušně jímavá 
a vroucí, nehledaná a prostě plynulá, poněvadž ve 
chvíli, kdy autor náš postavu svoji črtal na papír, 
rozmlouval s ní ve své duši. 

O této stránce umělecké povahy Raisovy 
mnoho se už psalo. Na jeho spiciální zálibu ve 
venkovskérn obyvatelstvu chudých podhorských 
krajů východních nebo severovýchodních Čech 
upozornilo se s nemenší důrazností. Téměř všecky 
jeho knihy mluví o ní svorně, a přece jen v řadě 
jeho slovesných plodů nalezneme tolik jemných 
odstínů básníkovy hluboké citovosti, že každé jeho 
nové dílo nám kus po kuse odkrývá vždy nové a 
nové pohledy do jeho bohatě nadané duše. 

Ve »Stehleti« je to nesmírně jímavý projev 
lidského, bratrského chápání a s ním spojeného 
soucitu, který nás uchvátí při kresbě hlavní ro- 
mánové postavy. Je tu líčen podhorský zámožný 
rolník, pantáta Břízek — »stehle«, jak mu přezděli 
pro jeho měkkou, nesmírně oddanou lásku k pří- 
rodě a k jejím malým zpěváčkům ... Je ženat — 
bezdětek ... ale i on měl kdysi svoje mládí a 
a zžíravé nutkání lásky — a z těch dob pochází 
také zárodek jeho rmutné a hlodavé bolesti celého 
života. Jeho syn, doposud ženě vůbec, a jemu blíže 
neznámý, objeví se na obzoru, a passivnímu do- 
bráku Břízkovi nastává vnitřní peklo: jen aby se 
žena, jeho rozšafná, dle mínění celého městečka 
velmi pořádná, hodná žena, toho nedověděla!... 
Snáší nesmírná muka pochyb a nejistoty ; obcházívá 
poštu a čekává listonoše, aby se snad nějaké psaní 



nedostalo do nepovolaných rukou; zžírá se a ničí 
vnitřními plameny, až ulehá . . . »Život se mi 
nepoved !« povzdychne si pouze na smrtelném 

loži 

Je v Břízkově životě, jak nám jej vykreslil 
Rais, mnoho bolestí. Ale ještě více měkké vrouc- 
nosti je v něm, vřelých záblesků náhle propukají- 
cích přátelství, která se uzavírají prvním pohledem. 
Rais umí obestříti svoje postavy velikou sympatií, 
obetkati je kouzlem hřejivé životnosti. Prý jádro 
české otázky leží v jeho knihách, bylo o něm na- 
psáno (J. Voborník v »Ottově Slovníku naučném <). 
Bude-li otázka tato řešena konečně jednou už 
srdcem a láskou, pak nebylo proneseno věty pravdi- 
vější. 5.— 

František Klement: »Dva obrazy ze života 
starořímského«. V Praze 1905. Nákladem 
J. Ottovým (Salonní bibliotéky svazek 115.) 
Stran 169 za 2 K 40 h. 

Již ve svých četných cestopisných črtách, ze- 
jména však ve svém rozsáhlém illustrovaném díle 
»Palestina<, vydaném pod pseudonymem Qui- 
dona Mansveta, projevil se Fr. Klement, že mocně 
tíhne ke světům zašlým, ke starým slavným kul- 
turám minulých tisíciletí. Stará sláva jejich jej 
lákala; čarovná patina jejich dávnověkosti, která 
vždycky v sobě ukrývá půvab čehosi tajemného a 
pouze fantasií dopověditelného, působila naň moc- 
nou přitažlivostí. Už ve zmíněných cestopisech 
setkáváme se s malými románky dávných těch 
lidí, které příjemně oživují popisnou jejich stránku. 
»Messalinou«, vyšlou asi přede dvěma lety a 
přítomnými »Dvěm a obrazy ze života staro- 
římského* splatil autor přímo svůj tribut vnitř- 
nímu nutkání, zachytiti staré ty světy formou čistě 
novellistickou, upřísti z jejich ovzduší hotový román 
>ze života*. 

Řím z prvého století po Kristu ožívá z Kle- 
mentových obrázků. Je to Rím pohanský, stojící 
v plném rozpuku světácké užívačnosti, Řím z doby, 
kdy národ se sytil krvavými divadly z arén a kdy 
žil své zvířecké vášni a chlípné rozkoši smyslů. 
Jádrem prvé novellky jest zajímavé líčení gladiátor- 
ských zápasů protkané jemným předivem jímavého 
románku lásky, ve zkazce druhé rozvinuta jest bo- 
hatá síť dvorských intrik a palácových ukrutenství 
z ovzduší Domitianova. Utrpení prvních křesťanů, 
dokumentované na mladé dvojici snoubenců, po- 
někud tendenčně podbarvuje hojnými detaily pro- 
sycenou tu kresbu. 

Autor mnoho studoval starořímský život, zná 
dobře jeho ovzduší a nesmírně mnoho zajímavých 
podrobností z něho. Kulturní tyto vědomosti jsou 



TÝDEN. 



31 



však také téměř jedinou živnou attrakcí, která no- 
vellistickým studiím F. Klementovým dodává rázo- 
vitosti a timbru. Autoru jakožto romanopisci chybí 
tu míra fantasie, bez níž se dnes už neobejde belle- 
trista, jenž čerpá ze starých pergamenů, a která 
umělecké prožehnutí jádra právě podmiňuje. Kdo 
četl Sienkiewiczovo »Quo vadis« na příklad anebo 
docela snad jen některé passáže ze starých románů 
Ebersových anebo Bulverových, pozná po přečtení 
knížky F. Klementovy onen pronikavý rozdíl: 
tam vítězné překonání dokumentů silou osobitého 
nazírání, zde přílišné podlehnutí nahromaděnému 
materiálu. (Proto také na příklad líčení gladiátor- 
ských zápasů, ač na ně kladeny zřetele nejpřed- 
nější, vypadlo mdle a dosti bezvýrazně.) A přece 
jen ona rázovitá subjektivita tvůrčí, jadrnost vlast- 
ního nazírání oživila nám na příklad u Jiráska nebo 
v posledních knížkách Wintrových ony nádherné 
stránky naší historie, které třebas už dobře známy 
z prací historických badatelů, znovu nám rozžehají 
světla v tom zásvitu doposud nepoznaná. 

Jinak je F. Klement dobrý vypravovatel a 
zvláště obratně dovede zapřádat motivy svých 
obrázků. Vybíraje sujety svých prací z ovzduší již 
samo sebou zajímavého, dociluje značných výhod 
po stránce interessu, k nimž druží se u čtenáře 
i zájem čistě praktický: jeho novellky zábavně po- 
učí a nenucené uvedou v podivuhodné nálady 
zašlých těch dob. 5. 

* Národní Listy ze dne 16. září ve článku 
»Upadek literatury* na závěru pronášejí tyto 
pozoruhodné výroky: »Dnešní čtenáři nemají snahy 
jít za uměním ~ nechat se dirigovat opravdovými 
lidmi k uměleckým věcem — jim stačí prostředníci 
reklamní, aranžéři úpravy a insertů, dobří znatelé 
módní sensace — ti jsou jejich rádci a důvěrníky, 
na jejich vkus spoléhají. Dnes stále silněji je znáti 
na literatuře, že je řízena obecenstvem, ne na- 
opak, a v tvorbě literární rozhoduje pak vkus 
publika, ne — básníků. Číselně tím belletrie 
stále stoupá, ale produkty její ubírají stále více 
půdy skutečnému umění.« Souhlasíme úplné s tě- 
mito řádky a doporučujeme je dobré úvaze svého 
čtenářstva. 



TÝDEN. 

Ze života Antonína Dvořáka. Na 
sklonku roku 1888 shořel E. K. Liškovi na Žofíně 
veřejně vystavený znamenitý obraz : »Císaři Maximi- 
anovi oběti jeho se zjevují*. Jakýsi poklesek v in- 
stalaci elektrického světla zavinil tuto katastrofu. Ve 
jmenovaný obraz E. K. Liška skládal veškeré své na- 
děje. Chtěl jím proniknouti a těšil se, že jej dobře 
prodá. Maloval na něm po dva roky v Římě a dva 
tyto roky byly roky plné strádání. Práci svou dokonal 
Liška jen tím, že mu zámožnější pražští známí 
opětovně peníze půjčili. Přes neštěstí, které obraz 
potkalo, vykonal tento přec jen své poslání. Liška 
jmenován hlavně na základě jeho professorem na 
umělecko-průmyslové škole. Avšak zbyly dluhy, a 



ty bylo možno zaplatiti jen, kdyby se bylo podařilo 
obraz šfastně prodati. 

Obraz však, jak praveno, shořel. Byl ovšem 
pojištěn, leč pojišťovací společnost zdráhala se, 
nevím už z jakých důvodů, pojistné zaplatiti. Te- 
prve po zakročení Františka Rutha, jenž byl od- 
borníkem v oboru pojišťovacím, společnost zapla- 
tila téměř celý obnos pojištěný. Obraz byl pojištěn 
na 10.000 zl., a společnost vyplatila 9500 zl. V den, 
kdy pojistné vyplaceno, gratulovalo se Liškovi k tak 
značné summě peněz. Mimo jiné i Antonín Dvořák 
si ve značném obnosu liboval. 

K Dvořákově pochvale poznamenal Liška lako- 
nicky : 

»Jen kdyby byly také ty peníze. moje.« 

»Což máte dluhy ?« ptal se Dvořák. 

»Ba mám.« 

»A mnoho?* 

sNo, dost mnoho!* (As pět tisíc zlatých). 

Dvořák se na chvíli zamlčel a pravil pak: 

»Dvě stě?« 

Ještě tenkráte považoval dvě stě za summu 

velikou. 

* 

— Msgre Ferdinand Lehne r, farář 
vinohradský, darem svého jmění v částce 100.000 K 
na hotovosti a věnováním drahocenných vlastních 
spisů a uměleckých předmětů stal se zakladatelem 
budoucího českého Historicko-uměleckého ústavu 
v Praze. Podrobnosti věnovací listiny známy jsou 
z denních listů. Chvalně vytknuta byla dárcova nezišt- 
nost a uznáno, že v osvícenosti své jako na slovo 
vzatý badatel neomezuje dar svůj užíváním na 
určité obory studia a jisté jeho směry. Spisovatel 
»Ceské školy malířské XI. věku* a »Dějin českého 
umění* , redaktor dvou časopisů věnovaných historii 
i reformě chrámového umění výtvarného a hudeb- 
ního, skutkem svým osvědčil prakticky, co zna- 
mená moderní rčení o »umělci života«, osvědčil to 
ovšem ve smyslu vysoko povzneseném nad běžný 
literární význam oblíbeného označení. Co prázdně 
zbylo od služby oltářní, náleželo umění, a o blahu, 
jaké zažil při této práci životní, obsahuje věnovací 
listina tklivé místo. Jest záhodno upozorniti na 
tuto krásu dobrého jeho činu životního. Podařilo 
se mu dobýti výtečných úspěchů práce a podařilo 
se mu i prodloužiti práci svou za mezník života 
do neobmezeného budoucna, i své spolupracovni- 
ctví pro celý budoucí vývoj historicko-umělecké 
literatury české; sám stal se tedy účastným vzác- 
ného štěstí, zvýšeného vědomím neocenitelného 
rozmnožení kulturního blaha národního. A tyto 
okolnosti šlechtí dar vzorného kněze a učence pří- 
svitem idealnosti. K^MČ 

Ve středu dne 20. t. m. bylo tomu právě 
třicet roků, co zemřel v Praze spisovatel Gustav 
Pfleger-Moravský, autor »Dumek«, »Pana 
Vyšinského*, »Ztraceného života*, »Paní fabrikan- 
tové* a velmi slibného té doby románu z ovzduší 
továren, »Z •malého světa*. Odvolávajíce se na 
delší stať o tomto zajímavém zjevu naší literatury 
u příležitosti jubilea jeho 70tých narozenin (* 27 



32 



TÝDEN. 



července 1833 v Karasejně na Moravě), přestáváme 
na tomto prostém upozornění. 

• V Libáni bude na den sv. Václava odhalena 
pamětní deska na rodném domku Prof. Dra. J o s. 
Emlera, věhlasného historika a archiváře král. 

hlavn. města Prahy. 

« 

»Die tschechische Literátu r<'. Série 
článků pana F. V. Krejčího v »Oester. Rundschau«, 
věnovaná české literatuře, došla ukončení hned čís- 
lem II. a »návrat« k ní nestál by za to, kdyby- 
chom jej byli na tomto místě neslíbili. Po thema- 
tické části úvodní, v níž, jak pověděno, položena 
českým referentem německému publiku o české 
literatuře these, že český kulturní a tudíž i literární 
život jest jenom produktem »německé kultury všemi 
póry vssáté« a nejvýše »snahou její vlivy zalhati* 
a za účelem »paralysování jich« ještě snad »náma- 
hou, navázati styky s Francií«, následuje analytická 
kasuistika jednotlivých českých zjevů literárních za 
poslední dvě léta. P. F. V. Krejčí zahajuje jí vý- 
znamnou větou: »Nebude-Ii následující vyh'čení 
nějak zvlášť bohatým, nejsem tím vinen já, nýbrž 
nedostatek látky*. Z přehledu jmen p. Krejčím 
uvedených jest vidno, že jeho nedostatek látky 
je z jeho strany — spontánní, ale to jest záležitostí 
objektivního sí*a referentova a nebudiž mu výtkou 
ani methoda výběru, kterouž ospravedlňuje sám 
takto : » Letmý tento náčrt nemohl poskytnouti 
vyčerpávajícího obrazu, přece však byl snad s to, 
naznačivě o tom podati poučení, jaké zájmy a ten- 
dence kulturním naším životem nejsilněji hýbají a 
kteří mužové u nás mají úlohu vůdčí« (Ka- 
rásek, Sezima, Matějka, Šrámek A. Marie, Nosková, 
Nováková). Zásadním požadavkem pro Krejčího 
studium o »Tschechische Literatur* bude spíše, 
aby rozvedením jeho podal kritický důkaz thema- 
tického tvrzení o rozhodujících vlivech německé a 
zvláště »staré jemné« kultury vídeňské na českou 
literaturu. Tento důkaz zůstal ovšem Krejčí naprosto 
dlužen, nikde ani slůvkem se o něj nepokouší a 
své kritické svědomí žalostivě ukájí touto závě- 
rečnou větou: »S rovnání s Vidní a s něme- 
ckou kulturou, jakýmž jsem kroniku tuto za- 
počal, doplní si a ku konci dovede, jak 
doufám(!), německý čtenář sám podle 
vlastních názorů a zkušeností.* 

Studie celá jest důkazem nezměněného dosud 
kulturního poměru našeho k Vídni; dosud ani 
prostý krejčířský tovaryš neudělá ve Vídni štěstí, 
nehanobí-li své krajany. Také p. F. V. Krejčí za- 
platil tak řád svého pohostinství v »Oesterr. 
Rundschau*. 

= V Šuvalově zemřel 7. září 1905 náhle lite- 
rární kritik ruský Jevgenij Andrejevič Solov- 
jev, publicista velikého talentu a originálního filo- 
sofického nádechu. Zemřel teprv 42tiletý. Absolvovav 



universitu petrohradskou, byl několik let učitelem 
v Západní Sibiři a jako žurnalista vrátil se do 
Petrohradu. Pod pseudonymem Scríbe a An- 
drejev napsal spoustu kritických studií a úvah 
literárních do listů pokrokovějších směrů (»Rus- 
skaja Žizň«, »Novosti«, v poslední době hlavně do 
»Rusi»). Pobyt na Sibiři dal mu příležitost k na- 
psání krásné knihy »V razdumě* (Na pochybách). 
Byl výborným spolupracovníkem » Biograf ičeskoj 
Bibliotéky* Pavlenkova, pro niž napsal životopisy 
Karamzina, Bělinského, Dostojevského, Gonča- 
rova a j. 

= 11. září t. r. pohřbena na hřbitově Ale- 
ksandro-Něvského kláštera v Petrohradě přední 
ruská básnířka Marja Aleksandrovna Loch- 
vická, provdaná Ziberová, dcera slavného kri- 
minalisty A. V. Lochvického. Narozena r. 1869, 
tiskla Lochvická svoje lyrické práce od r. 1887 
v předních časopisech ruských (»Sěver«, »Chudož- 
nik«, »Sěvernyj Věstník*, »Russkoje Obozrěnije« 
a j.). I v jejích dramatických pracích převládala 
subjektivní nálada lyrická na úkor dramatičnosti ; 
za to její verše vynikaly při svých exotických suje- 
tech vždycky krásou formy, namnoze vášnivou ero- 
tikou. R. 1896 dostala za sbírku lyriky Puškinovu 

cenu Akademie nauk. 

* 

Jak oznamují pařížské listy, dokončil právě 
Maurice Maeterlinck novou pětiaktovou 
feerii »Modrý pták*. Zprávu tuto sdělil básník 
jistému anglickému žurnalistovi zcela mimochodem, 
když jej tento přišel interviewovat v otázce roz- 
dílení cen ve školách (Maeterlinck zabývá se se 
značným zájmem i otázkami paedagogickými a platí 
tu za hledanou autoritu). Básník na to odpověděl : 
» Rozdílení cen bývalo u mne vždycky jen otevře- 
ným oknem, kterým jsem mohl prvně nakouknouti 
do světla prázdninových dnů. Jinak mne nikdy 
k ničemu mimořádnému neponoukalo. Ostatně 
já býval ve škole vždycky velikým hlu- 
pákem a ceny jsem dostával pouze — 

v tělocviku.* —tn — 

« 

Husitské šípy. V městských účtech praž- 
ských z r. 1429, tedy z doby vojny husitské, za- 
psána útrata za šípy železné. Kováři Petrovi jednou 
dali za práci tří kop šípů (180 kusů) 16 grošů bí- 
lých (železo mu na to dali); mnoho-U to či málo, 
to posuďte poněkud z toho, že žejdlík nejlepšího 
vína cizího ten rok byl za 1 groš, malvazu žejdlík 
za půl druhého. Tedy kovář Petr mohl si za práci 
tří kop šípů koupit 16 žejdlíků vína >románé* nebo 
10 žejdlíků malvazi. Od nasazení těch šípů platilo 
město po 3 groších za kopu. Ten rok Staroměstští 
dali si nasaditi nejméně 3720 šípů. Kromě šípů 
obyčejných ten rok udělány také za 100 grošů šípy 
ohnivé se sírou. 

V PRAZE, dne 22. září 1905. 



Majitel: Družstvo. — Zodp. redaktor a vydavatel: M. A. Šimáček. — Nakladatel: F. Šimáček. 

Tiskem »Unie« v Praze 




Karel V. Rais: 



v NEDĚLI. 

(Pokračování.) 



Ach Bože, kdyby tak naše Lojzka vstala 
— co ona se nadřela a teď kdyby 
viděla! Vždyť ona ta bednaříce má 
pokoj! Stará sednice v půlstatku už je taky 
docela jinačí — postele přikryty, hadr na 
okně, prádelník — a co pak teprva v sed- 
ničce! To je pokoj, holka, to je pokoj! Na 
oknech to má takhle až na zem, ubrus na 
stole, zlaté zrcadlo, skleník! Kamna musel 
Konopa dát přestavět, aby se do toho po- 
koje hodily, a postel tam stojí s bílými 
peřinami — vždyť i polštáře má za okny!« 

Pšeničková se zastavila a pravila vážně: 
*Víš, Bára, to je tady po městečku všude 
i v domcích, to se jí nediv, já bílé peřiny 
nemám, jenom kanafasové, ale taky si je 
přikrejvám; záclonku taky mám na okně 
a ten ubrus si taky na stůl dávám.« 

Lískovská vyposlechnuvši to, spustila 
zas dlouhé kroky. 

>Inu, v městečku — a ty, když nemáš 
co dělat — ale na Struhařově! Nevídáno — 
páni!« pravila hlučně, ale potom začala 
opět tesklivěji: »A ji kdybys viděla! My- 
slíš, že aspoň po stavení běhá bosá? Toto, 
střevíčky pořád musí mít a na pole jde 
v botičkách, aby si nožičky nepopíchala. 
A jen kyne — jako rozpuk je!« a ukazo- 
vala šířku ramen. »Tam ono se teď žije! 
Když já si vzpomenu, jak naše Lojzka va- 
řila vodovku, kyselo, erteplačku, aby mohla 

mléko prodat a dětem ukládat a teď 

se jen kafuje a ne snad ze sbíraného, ale 
když ne ze smetany, aspoň z dobrého 
mléka! Maso je prý kolikrát v tejdnu a 
v neděli třeba i droby! Ale Vašíček a 
Tonička si vždycky u nás naříkají, jim že 
toho všeho náramné odměří, hladoví že 
chodí od stolu a musí dojídat chlebem. 
Ale pak jim zas říká, že jí to dělají na- 
schvál, Konopu popichuje a ten pak dělá 
zle.« 

ZVON. Roč VI. 



»Jojo, jojo,« starostlivé pravila si Pše- 
ničková, »to jsem já si hned myslela.« 

» Nejvíc mě trápí, že zíťa tak na naši 
dceru zapomněl. Vždycky si stejskávala, 
že na ni bejvá mrzout a často se jen 
uškroukne, ale všecko mu dobře vedla — 
však pěkně jim přibývalo! Teď prý je 
k téhle jako máslo! Ta to s ním umí — 
kolem prstu si ho otočila. Toť že jemu 
neodměřuje jako dětem, ale všeho mu na- 
loží, aby se sama taky poměla. A pane, 
dává si zeťáček na sobě záležet — taky 
už neběhá bos a v neděli je vždycky jen 
v klobouce. Povídaly děti, že si už i ště- 
tičku pod nosem nechává — snad by ho 
ráda měla představeným, aby teprve mohla 
dělat paní. Po celém Struhařově se prý 
smějou, jak Konopa mládne !« 

»Ó Bože, to ti tátové dělají, když se 
jim povede, že žena umře!« 

»A bednaříce má pořád něco nového; 
když si nebožka koupila šátek, už zahlížel, 
tahle se strojí jako holčina, třebaže už 
taky zrovna mladá není. Na dítě, na To- 
ničku táta nevzpomene, všecko jen té své 
strčí. A ona Toničce taky: »Nekupuj si 
to — takhle si to šít nedávej — tohle si 
neber « chtěla by ji vidět jako z po- 
druží. Ale to zas je závist, že tu je vedle 
ní mlaďounká a jako karafiátek. Myslím, 
že by byla nejradši, kdyby aspoň ty dvě 
velké dostala z domu. Každou chvíli způ- 
sobí nějaký křik — ti se prý naběhají k ma- 
mince na hrob požalovat. Ty vědí, co ztra- 
tily! Povídala Tonička, že když to takhle 
bude, radši uteče sloužit; Vášu beztoho 
z jara odvedou, tak ho bude mít s očí. 
Co se nebožka naskládala peří — pro 
všecky děti se tolik starala, aby jednou 

měly dost peřin tahle to měla jako 

dlašky, ale teď už prý se jí plní, za to 
dětem se sesýchají.« 

číslo 3. 



34 



KAREL V. RAIS: V NEDĚLI. 



»A ty nic neřekneš?« 

»I když to tak poslouchávám, už jsem 
kolikrát řekla, že se jich musíme ujmout, 
když je vlastní otec odstrkuje. Tátou to 
vždycky zle škube, ale zas říká: Počkej 
ještě — do ničeho se nepleť, af není ještě 
hůř.« 

» Chodíváte tam někdo ?« 

»I juž jsem tam byla a táta taky.* 

»A jak je ona k tobě?« 

»Ó Bože, Nanka, to ona by dělala — 
na oko. To hned kafe a buchty a co 
všecko by snášela — ale já se jí prosím! 
Z Lojzičky naší krvavých mozoulů teď ho- 
dovat! Zrovna mi tam srdce usedá, když 
to vidím.* 

»Nic ti takhle nepošle?* 

»I pošle — povídám, na oko všecko 
dělá! Okurky po Anince poslala, ale ta si 
u nás chudinka poplakala, co tuhle do- 
stala, protože nešla hned zásep zamést. 
Dítě posílá, ale sama jen sedí s punčo- 
chou v ruce, nebo dětem zašívá staré 
hadry. Konopa se taky jako blázen dře, 
a panička jen sedí a tloustne. Ale to dítě 
jí to tenkrát řeklo: >Jen mě otloukejte, 
když se mé nemá kdo zastat! Kdyby to 
tak viděla nebožka má maminka!* Povídal 
táta, o tomhle že s Konopou promluvit 
musí, aby aspoň naší dcery děti neotlou- 
kala.« 

»Tak je tluče! To bych si přec byla 
o ní nepomyslila.* 

Lísko vská mávla paží. ♦Tuhle nám 
zas po Pepíčkovi poslala košíček hrušek — 
inu ví, že už zuby nemáme a že to zas 
dáme našim mladým. A zas si i ten hošek 
stejskal, co od táty dostal, že jí bosou 
nohou tlápl na umytou podlahu.* 

»Sama meje?* 

»I to snad sama. Taky šest kuřat od 
ní mám — má toho hejna ! Zrovna ta ne- 
dochcíplata nám vybrala, k ničemu to není, 
pořád takové sušky. Ale její bys měla 
vidět! Povídala jsem jí: Bože, vy máte ku- 
řata, to je radost podívat, ta naše se sotva 
motají! Af to ví! Ale říkala mi Tonička, 
že se mladá měla dát slyšet: Inu, bodejť 
by se nemotaly, když jim pořádně nažrat 
nedají. — Tof se ví, tolik tomu sypat ne- 
můžu jako ona; zrovna to cpe, jen aby 
ztloustly a daly se brzy dobře zobat. Toť 
že se s Konopou budou oblizovat, ale 
hezky stranou, aby děti neviděly, jak jim 
kuřátka chutnají — jim zatím k obědu na- 
sype mísu erteplí.* 

»Ale tak ti toho dost posílá to 

bys měla vidět u nás! Na špičku vidličky 
nepodají, ani to padanče nepřinesou. Aby 
řekli: Babičko, pojďte s námi k obědu — 
to jaktěživi ne!« 



»Pár vajec mi sem tam pošle, ale to 
dělá jen nad lidi, aby se mohlo říct, jak 
je k rodičům nebožčiným. Tuhle taky bo 
chníček chleba Pepíček přinesl, ale to je- 
nom, abysme viděli, jaký mají bílý! Ale to 
nám nemusí ani povídat! Za to povídala 
Tonička, že vždycky peče taky podplame- 
nice, tuhle už se slivami — děvečce že 
podá, žebrácká že dostane, ale jí nepobídne, 
aby si taky vzala.* 

»Jak jí Tóna říká — maminko?* 

» Povídala, že by ji Pánbůh trestat 
musel, aby to slovo pro ni vypustila — 
a maminka by se musela v hrobě obracet. « 

»A jak ty druhé?* 

»Aninka a Pepíček jí tak snad říkají, 
nemají z toho ještě rozumu, ale Váša taky 
ne. Proto taky má na ně zlost, ale povídal 
Váša: Naše maminka by si to od nás ne- 
zasloužila.* 

>I máte to na stará kolena taky tram- 
potu!* 

>Jak Lojzička umřela, povídala jsem 
tátovi : Teď je konec přátelství — budeme 
mu cizí. A jak teprve, když se oženil! 
Za to ona každých čtrnáct dní napěchuje 
kapsy a uzle a táhne k své mámě; tam to 
všecko ukládá, aby to měla v jistotě. Ko 
nopa neví, co mu všecko z domu odnosí ! 
To je, pane, kafe, cukru, vajec, mouky a 
čeho všeho, co bába bednářka dostane! 
Však prý už nic nedělá a je pomalu širší 
než delší. Ne, Nanko, tohle Pánbůh neměl 
dopouštět, aby se z majetku naší dcery a 
našich vnoučat takhle dělalo !« Poslední 
slova již skoro křičela a těžce povznášejíc 
ohnutou půli těla, zalomila rukama, až 
v nich zapraskalo. 

»Je to pravda, Bára, ale snad přec 
Konopa bude mít rozum a nad dětmi se 
nezapomene. Ono zas taky není dobře, 
když mladá lakotí — to by teprva děti 
měly zle. Bože, to mi dnes ráno starý 
Malinka povídal, že si vejměnku mnoho 
nebere, ale jde s mladými ke stolu. Já bych 
to, holka, také s radostí dělala, měla bych 
bez práce, ale to bych si dala ! Jenom ně- 
kolikrát jsem tam ještě za nebožtíka táty 
byla, ale pozřít jsem to nemohla; jáhlovou 
kaši dělá do vody, placky má jako z otrub, 
knedlíky jako kusy bláta, brambory se 
mažou jenom tvarohem, protože na máslo 
je lakomá. A na sousto kouká — ani 
kočce nažrat nedá. To když má kočička 
na síni zamňouká, už někdo vyletí a žene 
ji. A to potom Francka, děvečka, říká, že 
chci mít kočku, ale nažrat jí nedám a je- 
nom k nim že ji posílám, aby ji živili.* 

Ale Lískovská horlivého vypravování 
Pšeničkové téměř neposlouchala a jenom 
na své žaly myslila. 



FR. S. PROCHÁZKA: Z PÍSNIČEK KOVÁŘOVA SYNA. 



35 



• Poslouchej, vídáváš tu babu?« tázala 
se po chvilce. 

»Bednářku? Ale málokdy!* odvětila 
Pšeničková. 

»A mluvíváš s ní?« 

»Co by ti tohle napadlo — od té 
doby, co strčila dceru do našeho přátel- 
stva, jsem s ní nejednala. A pak — v přá- 
telstvu strojí svatbu, ale slova neřek- 
nou. Vždyť já bych nešla — ale kdyby 
byli aspoň ten koláč poslali!* 

>Ta z našeho užije nejvíc — a mladá 
bednářka taky. Na našich vnoučatech to 
utrhne, tam u staré to sežerou. A když já si 
pro Kristáčka pomyslím, že snad u Konopů 
budou ještě děti, že potom naše vnoučata 
nadobro odstrčí a jiné tam budou kralovat, 
vlasy bych si škubala !« a vzlyknuvši za- 
stavila se a opět lomila rukama. 

»No mlč, o to, co mají po matce, je 
nikdo připravit nemůže !« 

» Nemůže, ale což pak ten půlstatek 
není jejich tatínka, nehospodařila na něm 
jejich vlastní matka, aby teď přišla taková 
bednaříce a měla se na něm dobře?* 

Pšeničková jenom mlčky přikyvovala. 

Vzduch byl suchý, prohřátý, vůní 
zralého obilí a bílého jetýlku prosycený. 
I rozpryskaná země hřála do nohou. 

Skřivani jásali a také pětpenězka se 
ozvala. Hejna modrých motýlků kmitala se 
nad krvavými paličkami vzpjatých bodláků. 
Na panském lánu čeledínové hlučně po- 
háněli volská spřežení, a šafář přes tu 
chvíli přes celý lán se rozkřikoval. 



Lískovská utřevši si širokou zástěrou 
oči, vzdychla a pravila mírněji: »Aspoň 
jsem si odlehčila, jsem tak ráda, že jsem 
se s tebou potkala, ale když já sem do 
kostela můžu málokdy a tam nemám ni- 
koho, komu bych to tak všecko mohla 
říct. A přijd k nám, Nanko, přijď, my tě 
oba rádi uvidíme! Ono se mi po té mé 
nebožce dcerušce tuze stýská !« a usedavě 
zaplakala. 

»Taky na ni vzpomínám, taky — « 
»U syna jsem, ale to už není tak! 
Tak přijď, ty spíš můžeš.« 

»No, jestli se mi to dá dělat — « 

»A prosím tě, neříkej, co jsem ti po- 
vídala, nerada bych měla mrzutosti. To 
ono je té žalosti v člověku tolik, že si 
musí ulehčit.* 

»Komu bych povídala, vždyť nikoho 
nemám !« 

»Mám i ty děti Konopovy k tomu, 
aby byly trpělivý, aby snad tátu nadobro 
od sebe neodvrátily. Jaká už pomoc^ když 
se to neštěstí stalo. Bože, je to tak, holka, 

kdyby člověk věděl A buď s Pánem- 

bohem, Nanko, musím běžet, aby táta ne- 
bručel!« a podavši ruku, již tuze ohnuta, 
dlouhými, rychlými kroky uháněla. Za 
chvilku již jen bílá loktuška vynikala 
z úzkého úvozu mezi dvěma dozrávajícími 
rezavými Jarkami. 

Babička Pšeničková vracela se volněji 
a rozjímala trošku o všem, co sestřenice 

vyprávěla. (Pokračování.) 



Fr. S. Procházka: 



Z písniček kovářova syna. 



STRIZLIK. 



Je to on. Znova vzkříšený 
ulíti z bajky a tu je, 

a všemi pírky zježený 
přede mnou poskakuje. 



Tenkrát se plichtil, kam jen moh', 
k slepicím, holubům v družbě, 

ale dnes, vida, tak se vzmoh', 
orla že v pravdě má k službě. 



Dávno je po něm, myslil jsem, 
poslední byltě on rodem, 

zahrabal jsem ho k plotu v zem, 
když umřel kocouřím hlodem. 



V stín jeho sedá nehnutě 
blizounko na každém místě, 

a když král zvedne perutě, 
pod křídlem sedí mu jistě. 



Jen ty si, milý příteli, 
na malost chytráků horli! 

Jakž by pak orlové věděli, 
že oni vskutku jsou orly? 



36 



FR. S. PROCHÁZKA: Z PÍSNIČEK KOVÁŘOVA SYNA. 



MATCE. 



1 ak jste se mi tenkrát v chvatu, 
matičko má, bez návratu 

z naší jizby ztratila, 
jako byste mezi námi 

ani byla nebyla. 

Miliony mil nás dělí — 
kdybychom se sejít chtěli, 

darmo bychom hledali, 
za vteřinu živobytí 

ani jsme se neznali. 



Svatá láska bez vzpomínky, 
není po ní ani zmínky, 

hlucho sladké slovo zní; 
už ho ani nevyslovíš 

v závratném tom cvalu dní. 

Přece však cos v duši zeje, 
a ten kout se nezahřeje 

pod kornatou závějí. 
Až když hlava jinovatí, 

cítíš mráz ten prudčeji. 



Miliony dálných mílí 

spěl bys skrze prostor k cíli, 

hřejivě kde svítí plam 
z oka toho, které zhaslo. 

Šel bych rád, leč kam jen, kam? 



píseň. 

(SVÉ ŽENĚ.) 



INašli jsme se náhodou, 
jak dvě vážky nad vodou, 
nemyslil jsem, nepočítal, 
polibky jsem jenom chytal, 
a je most 
z nich už na věčnost. 

Zde byl kámen a zde kříž, 
přes ně jdem si blíž a blíž, 
ruka ruku pevněj' svírá, 
co chořelo, pozumírá, 
a nám z běd 
roste modrý květ 



Přijde-li noc bez luny, 

vichor v naše koruny, 

přejdou, míru neporuší, 

který dala duše duši. 

A v tu tiš 

slunko svítí výš a výš. 

Našli jsme se náhodou 
jak dvě vážky nad vodou, 
nemyslím a nepočítám, 
polibky tvé tiše chytám, 
ať je most 
z nich až na věčnost. 



OKO. 



1 am na dně staré studny v tmách 
na starém hradním dvoře v rumu, 

tam ono sedí, nedosáh' 
dna toho nikdo ve prozkumu. 

A pane, dosf jich lítlo v hloub 
zoufalým skokem ze života! 

Trochu se's nahnul, křivo stoup', 
a už tě stáhlo ke dnu, slota! 

Přikryli jícen, trámem v trám 
na pevno zahradili v skále, 

skulinou však ty vidíš tam 
to oko otevřené stále. — 



Stařeček veď mne, v onen den 
pevněji pěstičku mi svíral, 

a já jsem dětsky ustrašen 
skulinou do propasti zíral. 

A vskutku oko blyštivě 
zeleným plamem mžiká klamné, 

z tmy blíž a blíž jde děsivě 
a v hrozbě upírá se na mne. 

V propasti propast oko jest — 
stařeček k sobě tisk' mne úže: 

» Držet se musíš, držet hvězd, 
potom tě ono nepřemůže.« 



z LITERÁRNÍCH VZPOMÍNEK ANTALA STAŠKA. 



37 



A já je vídám od těch čas, 
odkudsi dívá se, dívá 

bezbrvé oko na mne zas, 
a za ním tma, tma černá zívá. 



Odkudsi hledí, nevím zkad, 
ni k jakým servalo by stržím, 

jen cítím, že bych v hloub tu paď. 
Však držím se, držím a držím. 



Sic hvězdy v dálném daleku 
své cesty nedosáhle značí, 

ale být silným člověku 
paprsek jediný z nich stačí. 



Oedí domek v ulici 

pod červenou čepicí, 

od rána až v noční stíny 
znívá píseň kovadliny 

vůkol celou vesnicí. 

Do trojice perlíky 
vyhrávají muziky, 

výheň žhavým vichrem duje, 

kovář tyče navařuje 
s vlasatými chasníky. 



sedí domek 



A řeč běží v plamů kmit, 
kterak byl by šťasten lid. 
Kovář myslí, v ony doby 
na pořádek stačilo by 
hromy dva jen k službě mít. 

Prvý, hned ten na kraji, 
lít by přímo k Dunaji, 

a ten druhý by si schoval 
pod začoudlý někam poval 
pro příhodu potají .... 



Mysli mé tak lehýnce 
při té drobné vzpomínce, 
třeba vše již rozvál osud, 
mládí mé tam běhá dosud 
ve strakaté sukýnce. 



Z literárních vzpomínek ANTALA STAŠKA. 



(Dokončení.) 



Když Ziingel odešel, vyslovil jsem po- 
divení, proč ho nenechal sednout 
na vějičku. 

> Nedělej si ještě více nepřátel . . . máš 
jich juž tak dost . . . máme jich oba dost . . . 
musíme držet pohromadě,« pravil Neruda 
s neobyčejným důrazem a opravdovostí. 

Vzpomněl jsem si na Šorovova slova: 
»u vas očen mnogo vragov« — a zamlčel 
jsem se. 

Od té doby nebyl můj osobní poměr 
k Nerudovi nikdy zkalen. Poměr ten nebyl 
ani zvláště důvěrný, ani příliš prohloubený; 
ale byl přátelstvím dvou lidí, kteří se dobře 
znají, vzájemně se dle zásluhy cení, pěstují 
stálé vzájemné styky a přejí si všeho 
zdaru. Jeho posudky o mých pracích byly 
příznivé; tak kritiky o prvním svazku 
v Roudnici vydaných básní a o »Nedo- 
končeném obraze* — obě ve feuilletonech 
^Národních Listů*: prvá v létě r. 1876, 
druhá na konci r. 1878. 



Já se své strany opravil jsem v mno- 
hém ohledu svůj prvotní názor o jeho 
povaze. Drsnost, panovačnost a tvrdost 
byla jen zevnějším jejím nátěrem, ba, řekl 
bych skoro, zúmyslně vystrkovanou vlajkou ; 
pod zevnějškem tím ukrývala se zvláštní 
jemnost. Celého Nerudu poznal jen ten, 
kdo jeho pomoci nebo přispění potře- 
boval. Jen ten nahlédl do skrytých jemností 
jeho hluboké povahy, do jeho dobrého 
srdce. 

Jdouce jedenkrát pozdě v noci od 
»Ježíška« směrem k Ferdinandově třídě, 
potkali jsme na Spálené ulici našeho geni- 
álního malíře Josefa Mánesa, jenž míval zá- 
chvaty choromyslnosti. Klepal tam po tmě na 
zavřená vrata hodinářského krámu, mermo- 
mocí se tam dobýval a chtěl, aby mu spra- 
veny byly kapesní hodinky, že mají poka- 
žená kolečka. Já osobně Mánesa neznal, 
s Nerudou se znali velmi dobře a častěji 
se stýkali. Pošeptal mně, kdo je ten po- 



3g 



Z LITERÁRNÍCH VZPOMÍNEK ANTALA STAŠKA. 



divný pozdní chodec, jehož nemoc nebyla 
v Praze žádným tajemstvím, a udav mně 
byt chorého genia, sám se rychle bez 
dalších slov vzdálil. Dovedl jsem Má- 
nesa domů: ale Nerudovo chování při 
tom se mně nelíbilo. Ptal jsem se ho 
druhý den, proč od ubožáka útek). Odpo- 
věděl, že ze šetrnosti k Mánesovi samému, 
jenž vzpamatovav se, byl by ho zajisté 
poznal a byl by se pro náhlý noční zá- 
chvat své choroby zastyděl. 

Nepatrná událost ta je pro Nerudovu 
povahu nejen charakteristická, ale i symbo- 
lická. 

Pod svou protekci brával, pokud byl 
zdráv, vždycky nějakého chudého studen- 
tíka, jemuž pomáhal. Mimo jiné míval 
k tomu účelu ve svém pokoji viset u dveří 
malou plechovou pokladničku, do níž 
rnusil hodit krejcarovou daň každý dobrý 
známý, jenž ho navštívil. Zastyděl jsem 
se jedenkrát nemálo, když při své u něho 
návštěvě, byv šetrně upozorněn na odve- 
dení daně té, neměl jsem v kapse ani 
krejcaru. 

S kým žil v důvěrném přátelství, za- 
choval mu je nezachvějně na vždy. Vlast- 
nost tu osvědčil zvláště vůči Semberovi 
mladšímu, jenž za mladých let psával vý- 
hradně po česku a vydal i sbírku básní. 
Sám jeho otec, Šembera starší, uváděl sy- 
novo jméno ve své historii literatury české. 
Nám mladším byl znám jako ctitel Edgara 
Poe, s nímž seznámil české čtenářstvo. 

Mladý Sembera byl muž neobyčejných 
schopností, neobyčejného vtipu i bystrosti, 
a Neruda kladl do něho veliké naděje. 
Ale vídeňský vzduch pokazil vše. Ve Vídni 
narozený, tam vychovaný, dal se unést 
proudy hlavního města a stal se dokona- 
lým renegátem, jenž při svých návštěvách 
v Praze a v německých listech, jimž sloužil, 
šašky si tropil z celého českého života. 
Pokud byl pouze v opposici byť sebe 
ostřejší a bezohlednější, byl i mně sympa- 
tický, ale jakmile počal s německo- nacional- 
ního stanoviska střílet do všeho, co bylo 
naše, počal jsem ho skoro nenávidět. 

Navštívil jsem jedenkrát Nerudu v jeho 
posledním bytě ve Vladislavově ulici. Za- 
stihl jsem u něho Ignáta Herrmanna, jenž 
v těch dnech psal do » Národních Listů* 
obrázky, k nimž mu zavdalo podnět od- 
bývající se právě stěhování trestníků ze 
Svatováclavské trestnice na Pankrác, a 
přišel se s mistrem svým poradit. Když 
odešel, zůstal jsem s Nerudou o samotě. 
Bylo to málo let před jeho smrtí. Byl již 
nemocen a cítil, že blíží se konec. S ob- 
vyklým sobě mužným duchem nesl my- 
šlenku smrti, o které s nikým nemluvil; 
ba tvářil se, jakoby na poslední věci ani 



nepomýšlel. Ale zdálo se mně, že si je 
beznadějného svého stavu vědom. Ukázal 
za odcházejícím Herrmannem a pronesl 
o něm několik pochvalných slov, z nichž 
jsem vycítil, že by mu bylo miio, aby se 
stal jeho nástupcem jako feuilletonista 
>Národních Listů«. Ale pak se zarazil, 
jakoby byl pověděl příliš mnoho, a 
ukázav na stůl, vypravoval mně, že ho na- 
vštívil Šembera mladší a že mu z pozů- 
stalosti svého otce přinesl závitek vlasů 
pěvce » Slávy dcery «. Vyslovil jsem oba- 
leně své podivení nad tím, že s tím od- 
rodilcem udržuje dosud důvěrnější styky. 

•Nešťastný člověk* vzdychl Neruda, 
máchl rukou, otočil hlavu a počal hovořit 
se svým papouškem, dávaje nepokrytě na 
jevo, že si nepřeje, abych o tom dále 
mluvil. 

Stárnul v posledních letech svého ži- 
vota i duševně. Ve svých mladých letech 
neohrožený borec za nové myšlenky, ztrá- 
cel s ubývajícími tělesnými silami smysl 
pro nové proudy, které měly osvěžit a 
osvěžily náš národní život. Boj o rukopisy 
naplňoval jej hořkostí, a měli jsme proto 
mnohou potyčku. Já, jenž jsem byl v otázce 
rukopisné kacířem již od svého sedm- 
náctého roku, kdy jsem v domácnosti 
svého strýce slyšel důvody ruského pro- 
fesora Holowackého, snažil jsem se marně 
Nerudovi vyložit, že nejde o národní po- 
rážku nebo o národní čest, nýbrž o věde- 
ckou pravdu a o pravdu vůbec. Ale v tom 
zůstal zatvrzelým. 

Svým politickým přesvědčením byl až 
do své smrti vášnivý Mladočech, a v tom 
jsme se v letech sedmdesátých a ještě 
v letech osmdesátých dokonale shodovali. 
Viděli jsme oba v tehdejším mladočešství 
veliký pokrok, veliké uvolnění našeho ná- 
rodního, starými, vyžilými formami spou- 
taného života. Mladočeské vítězství při 
sněmovních volbách v červenci r. 1889 tak 
ho rozradostnilo, že vykřikl přede mnou: 
►Kéž bych byl zdráv . . . pustil bych se 
do politického boje!« Neuvědomil si, nebo 
si snad nechtěl uvědomit dějinnou pravdu, 
že vítězné strany, snažíce se stát »ku vládě 
schopnými*, přestávají být nutným kva- 
sem každé společnosti a že jen v nově a 
nově utvářejících se menšinách, jako ve 
svěžích semenech, z ostatního stárnoucího 
organismu se vyvíjejících, leží zárodek 
i záruka budoucího vzrůstu a pokroku. 

IV. 

Nemohu zamlčet ještě něco, co týká 
se Nerudova života. 

Na počátku let sedmdesátých a zvláště 
během roku 1872 a 1873 přinášela ve Vídni 
vycházející s-Montagsrevue* pověstné praž- 



z LITERÁRNÍCH VZPOMÍNEK ANTALA STAŠKA. 



39 



ské dopisy, v nichž byly napadány vynika- 
jící i nevynikající osobnosti tehdejší české 
společnosti — a to zvláště ze staročeského 
tábora. Ostré a často bezohledně příkré do 
pisy ty, jež působily po nějaký čas v našem 
hlavním městě pravý poplach a hltavě se 
četly, byly mnohdy velmi vtipné. Po Praze 
bylo rozšiřováno, že původcem dopisů 
těch je Neruda. Jedním z důvodů pověsti 
té byla snad právě jich někdy nepopira- 
telná duchaplnost. 

Byla to doba, kdy boj mezi Mlado- 
čechy a Staročechy hlavně vinou J. S. 
Skrejšovského, muže jinak mohutnou, ča- 
sto bezohlednou energií a velikým nadá- 
ním nad úroveň svého ostatního prostředí 
vysoce vynikajícího, vyvrcholil v surové 
osobní nájezdy. Z důvodu pověsti té há- 
zelo se ze staročeského tábora po Neru- 
dovi jménem zrádce; z mladočeského tá- 
bora křičelo se, že je nevinen, že dopisy 
ty nepocházejí od něho. 

Obě strany přestřelily. Po mém soudě 
měl Neruda při dopisech těch účastenství, 
ale zrádcem proto nebyl. Bylo zrovna 
směšno, spílat mu zrádců české věci, jež 
neměla nad něho horlivějšího bojovníka. 
Byl v příkré a mnohdy bezohledné oppo- 
sici proti literárnímu i politickému vedení. 
Ale běda tomu, kdo by se byl dotekl 
samé podstaty naší národní existence. Na 
toho se vrhl jako rozzuřený lev a neznal 
ohledu ani smilování. 

Pro své tvrzení, že Neruda byl při 
oněch dopisech súčastněn, mám přímý 
důkaz. 

Tenkráte se v domácnosti paní Fran- 
tišky Karáskové, choti magistrátního rady 
Jana Karáska, dlouholetého člena správní 
rady »Umělecké Besedy«, utvořil kroužek 
mladých spisovatelů a umělců. Duchaplná 
a temperamentní dáma ta, jíž věnoval Er- 
vin Špindler svou básnickou sbírku, znala 
se již před^tím dobře jak s Nerudou, tak 
s mladým Šemberou a byla zasvěcena do 
jejich mnohých i literárních i jiných plánů. 
Její kroužek, pokud já k němu náležel, 
skládal se hlavně z lidí, kteří se i s ní 
i mezi sebou poznali v » Umělecké Be- 
sedě«. Přicházeli tam historik Dr. Ooll, 
jazykozpytec Dr. Geitler, profesor ob- 
chodní akademie Pražák, překladatel Sa- 
kuntaly Vyhnis, sochař Bohuslav Schnirch, 
jenž mne zvláště svou roztomilou, mla- 
distvě uměleckou naivností dojímal, já 
i jiní. I mladý Šembera, kdykoliv přijel 
z Vídně do Prahy, učinil jí pokaždé ná- 
vštěvu a zasypal ji vždy haldou novinek 
z vídeiiských ba i berlínských literárních 
a politických kruhů. Tenkráte nebyl naší 
české věci úplně odcizen, ba psával v době 
té ještě i české verše. Tak parodoval ně- 



kolik odstavců mého »Váctava« a, opatřiv 
parodii tu illustrací, daroval rukopis paní 
Karáskové. I jí i mně působilo obé, jak 
parodie tak illustrace, nemalou zábavu. 

Hovoříval jsem častěji s paní tou 
o pověstných oněch dopisech, jež byly 
událostí pondělků a udržovaly českou 
společnost pražskou v napětí tak, že lidé 
se v kavárnách o >Montsagsrevue« trhali. 
Při každém takovém rozhovoru se paní 
Karáskova usmívala, jakoby něco bližšího 
o nich věděla; ale mé prosby, aby sdělila, 
co ví, bývaly marný. 

Zajímal jsem se o dopisy ty mimo 
jiné i proto, že jsem byl v nich i já ně- 
kolikráte trochu pocuchán. Dověděti se 
však, kdo je píše, bylo s mé strany mar- 
ným namáháním. 

Konečně jsem došel přece svého cíle. 
Když jsem se, odjížděje na jaře r. 1874 do 
Petrohradu, s paní Karáskovou loučil, žá- 
dal jsem ji pólo žertem, pólo opravdu, aby 
mně svěřila, co ví o spiklencích oněch 
dopisů, jež r. 1872 a 1873 působily takový 
rozruch. Ukojila mou zvědavost a sdělila 
se mnou pod rouškou tajemství, jež po 
smrti zúčastněných osob přestalo jím být, 
že dopisy ty byly společným dílem Ne- 
rudy, mladého Šembery a knihkupce Dattla. 
Když jsem se jal blíže pátrat, jakým způ- 
sobem osoby ty byly při tom zúčastněny, 
odvětila mně: * Řekla jsem již dost... 
ostatní si domyslete sám . . . myslím, že 
se do Čech víckrát nevrátíte a že to na 
mne nepovíte. « 

Z Ruska jsem se vrátil a míval sto 
chutí přímo se na to Nerudy zeptat. Ne- 
učinil jsem toho však nikdy, ale nemám 
pochybnosti, že paní Karáskova, jež brzy 
potom' zemřela, mluvila pravdu. Ba, mám 
za to, že i ona měla při tom do jisté míry 
účastenství, které záleželo asi v tom, že 
dávala zprávy o zajímavých novinkách 
z české společnosti, pokud jí byly z » Umě- 
lecké Besedy« nebo odjinud známy. 

Psychický stav Nerudův na počátku 
let sedmdesátých je mně jasný. Se svým 
širokým světovým názorem tonul v titěr- 
nostech a, řeknu přímo, v kocourkovství 
pražských poměrů. Jak malicherné byly 
názory našich lidí, toho dám malý příklad 
— ne sice na Nerudovi, ale na Arbesovi. 

Seděl jsem jako poslanec^na zemském 
sněmu vedle člena III. třídy České akade- 
mie. Ač pán ten již zemřel, zatajím přece 
jeho jméno. Na počátku listopadu r. 1890, 
když ukončena byla v akademii volba 
členů, vytýkal jsem mu, že odbyli mistra 
Arbesa velmi šeredně, učinivše jej tehdy 
pouze členem dopisujícím. Můj milý sou- 
sed se počal proti mé výtce bránit ; já se 
své strany brousil v duchu již šípy, chtě 



40 



ZIKMUND WtNTER: MISTR KAMPANUS. 



po řadě vypočítávat všechny mistrovy li- 
terární zásluhy, a představoval jsem si jeho 
markantní, typickou postavu z dob, kdy 
nosíval mohutnou, dlouhou bradu, jež 
byla příčinou, že ho >Montí?gsrevue« na- 
zývala: »der alttestamentarische Arbes*. 
Ale jak jsem se podivil, když můj od 
půrce o jeho slovesné činnosti ani ne- 
mukl a k ospravedlnění učiněné mu křivdy 
uváděl jakési titěrné události z Arbesova 
života, jež se sice nedotýkaly ani jeho 
osobní čestnosti, ani jeho dobrého jména, 
ale měly býti přece důvodem, proč ne- 
mohl být v akademii řádným členem. Pro- 
zradil bych tento hrozný životní Arbesův 
hřích, jenž ho zbavil cti, že nebyl, jak 
slušelo, hned r. 18Q0 zvolen řádným aka- 
demikem; ale bojím se, že by se mu tyto 
řádky dostat mohly do rukou a že by si 
o mně pomyslil nebo dokonce vykřikl: 
»Garulus seneu*. 

To bylo r. 1890. A což teprve na po- 
čátku let sedmdesátých, kdy od J. S. 
Skrejšovského vydáno bylo heslo: zničit, 
povalit celou mladočeskou stranu i se 
všemi jejími vynikajícími osobnostmi! 

Neruda byl povahy bojovné a k tomu 
vášnivý Mladočech. Surové útoky i na 
stranu, ke které náležel, i na jeho vlastní 
osobu popuzovaly jeho ohnivou letoru 
k odvetě. »Národní Listy samy o sobě 
k tomu nestačovaly. Zachtělo se mu míti 
širší jeviště, větší obecenstvo. I ponou- 
kání Šembery mladšího mělo v tom zaji- 
sté svůj díl. Tak přesunul bojiště z Prahy 
do vídeříské, svým časem pověstné »Mon- 
tagsrevue«. 

Nutno přiznat, že v boji tom bylo často 
přestřelováno. V dopisech těch jsou mnohé 
nepopiratelné bezohlednosti a beztaktnosti 
proti osobám, které toho nejméně zasluho- 
valy, ku př. proti dru. Hostinskému. Ale 
takové věci dlužno hlavně připsat jednak 
na vrub knihkupci Dattlovi. jenž pro ne- 
patrnou neshodu, kterou jsem s ním měl 
stran honoráře, i mne si dobíral a haněl 
to, čeho sám byl nakladatelem, jednak Šembe- 
rovi, jenž, jak z mnohých věcí soudím, měl 
bezpochyby v rukou konečné redigování 
dopisů těch a někdy i ze samého Nerudy 
šašky si tropil. Čekalif tenkráte Nerudovi 
stoupenci veliký od něho román, vyčítajíce 



mu, že vydává své bohatství, svůj veliký 
kapitál v samých drobných mincích. Šem- 
bera nebo snad Dattel vzkázali oklikou 
přes Vídeň čekajícímu obecenstvu, aby mělo 
strpení, že si Neruda již koupil k sepsáni 
románu toho potřebný bílý papír. 

Rozepsal jsem se siřeji o těch věcech, 
maje za to, že pro literárního historika let 
sedmdesátých a zvláště doby Nerudovy 
ony dopisy, jež pro vrstevníky byly jakousi 
fasí našeho života a rozvířily mnoho prachu, 
nejsou bez zajímavosti. 

Jak Neruda byl ještě na konci let osmde- 
sátých namnoze zneuznáván, patrno z toho, 
že r. 18Q0 nebyl jmenován ani řádným 
členem IV. třídy české akademie, ač jmeno- 
vání takové záviselo od poslaného do Vídně 
návrhu našich českých lidí. Že napotomní 
volby již nepřijal, lze snadno při jeho po- 
vaze pochopiti. 

Jen ještě něco málo o způsobu jeho 
tvorby. Pokud mně známo, pracoval dosti 
namáhavě a pomalu. Do zápisníku, který 
u sebe stále nosil, zapisoval si nejen oka- 
mžité své nápady, nýbrž i obraty a náhledy, 
které v jeho přítomnosti pronesli jiní a 
které se mu zdály trefnými. Verše jeho ne- 
jsou tak plynné, jako mladších básníků ze 
školy Vrchlického. Ale nutno si při tom 
uvědomit, že na počátku své činnosti nalezl 
jazyk, byť i bohatý, přece slovesně ne dosti 
ohebný a propracovaný; že z velikého jeho 
materiálu nutno bylo teprve vystrouhat a 
vyleštit jemné stroje pronášených citů a 
myšlenek. A to se mu podařilo. Jazykové 
dědictví, které převzal, rozhojnil a zdoko- 
nalil i prosou i veršem takovou měrou, že 
mladšímu pokolení bylo snadno stavět dále, 
budovat jemněji. 

Tím končím své vzpomínky o jednom 
z nejvýznačnějších našich českých lidí pře 
dešlého století. 

Je li pravda, že naše zeměkoule je ve 
všemíru jedinou hvězdou, jež zrodila my- 
slící a cítící tvory, jest historie lidstva a 
lidstvo samo největší a jedinou tragedií 
celého veškerenstva. Ale vrcholem tragedie 
té jest osud lidí, kteří předbíhajíce svému 
času i prostředí trčí myšlenkami a city vy- 
soko vzhůru nad střechy vůkolních sou- 
sedských činžáků. Do těch bije hrom! 

Takový osud měl Neruda. 



Zikmund Winter: 



MISTR KAMPANUS. 

(Pokračování.' 



Vítaj, Zodiakus!* volali mu někteří. 
Jiní volali ho na poctu, podá- 
vajíce mu nádobky své, aby připil 
a vypil. 



»Děkuju, jako bych vypil,« dvorně vy- 
krucoval se Basilides. 

»Proč mu říkají Zodiakus?* ptá se 
jedno vousaté pacholisko souseda. 



ZIKMUND WINTER: MISTR KAMPANUS. 



41 



Ten dí, že Basilides hvězdám rozumí 
a kalendáři. 

Zaslechnuv to Moller poznamenal jako 
do vousů: 

»A co by — včil — nic nerozumí, 
hledí na hvězdy mosazným klystérem!« 

Zasmáli se, kdo slyšeli tuto kritiku. 

Basilides vtěsnal se mezi pitele, pri- 
mán ze školy malostranské, kterého při- 
vedl s sebou, mladík na bradě již dosti 
hustě opeřený, zůstal ve dveřích, kde do 
něho právě velmi důtklivě v žebra trkla 
Makuše, nesoucí v jedné hrsti několik hu- 
batek piva a v druhé hrsti sklenici vína 

>0 čem rozprávka, páni kollegové a 
přátelé ?« ptá se Basilides, bera sklenici 
od šenkéřky. 

Student Táborský vyrazil s patrnou 
zálibou: 

»Štěnička valchuje rektora a jeho rytmy 
a carmina!* 

>Ale, ale, snad neP-s diví se Basilides, 
já jich sic všech nečtu, protože jich píše 
tuze mnoho, ale Kampanus je s Olympem, 
s Apollinem v dobrém srozumění, to je 
přec známo vůbec, Kampanus je na Par- 
nasse aspoň jako polobůh!« 

»Poluboch!« odsekl Mollerus slovným 
obratem, jemuž se většina smála, majíc 
hned na mysli boch sýra, bochníček chleba, 
což k Parnassu nedobře se hodilo. 

Třebícký posoukav si netrpělivě rusou 
bradu, pravil hodně nahlas: 

» Mollerus má vtip, ale povahy jeho 
jsou všemu čeliti nazpět, co se vůbec 
chválí, to on haní, myslím, že i v kolleji 
lehá na přič lože, kde hlava, tam nohami, 
vše proti obyčeji, ale neškodí, takoví ve- 
selí třepetáčkové taky musejí býti, aby bylo 
čemu zasmáti se; valchuje-li Kampana, co 
by řekl, kdybych se ho zeptal na lakomého 
pfofessora Skálu, toho by bránil?* 

» Skála je vembloud, a včil má v duši 
chlupy!* odvěce rychle Mollerus, »vidíš, 
mistře milý, že necelím všemu nazpět, 
taky keď souhlasím!* 

Z věnčí ozval se hlahol mnohých 
hrdel. Někteří vyběhli ze světnice, jiní vy- 
chylovali hlavy ze dveří a z oken. Pak se 
doneslo, že jeden ze střelců, stříleje ku 
ptáku dřevěnému, sestřelil křídlo a získal 
odměny druhé, totiž misky cínové a erbíku 
střeleckého. Student Macek zároveň ozna- 
moval, že právě přišla na ostrov s bra- 
trem svým panna Kateřina Elisbet. 

Mollerus, zaslechnuv jméno, rychle 
potáhnuv usmolené kšandy, navlekl na 
sebe kabátec. 

» Která to Kateřina ?« optal se rychle 
hlavou toče Pulpit. 

» Dcera professora Alberta Kamenka, 
hebrea,« odpověděli dva, tři najednou. 



»A já vím,« dobrácky na to Pulpit, 
>já ji znám, to ta přistárlá panna, co se 
nosívá jako, mordydy, nějaká bláznice !?« 

Dlouhý Samuel, v jehož očích pořád 
sedělo přestrašení, poučil Pulpita tichým 
hlasem, že ta panna není bláznice, že je 
učenější nežli kterýkoli z kollegů tady pří- 
tomných, umí latině, řecky, česky, německy, 
hebrejsky. 

V tom zavzněla nějaká pisklavá mu-^ 
zika z věnči a mladíci, alumnové i famu- 
lové vstávali od svých nádob: také primán 
malostranský zmizel. Poslední ze studentů 
táhl se ven dlouhý Samuel. 

Mollerus děl jim na rozchod: »Holo- 
mudci, jděte si!« ale bylo znáti, že také 
pospíchá, aby rychle skončen byl rok ka- 
retní. S chutí volal vítězně: 

»Tož mám prim!« 

Basilides, když světnice prořidla, vrtěl 
se též nějak nepokojně; zdvihaje přes tu 
chvíli sklenici, tvrdil, že víno to je podivné 
čisté a zřetedlné, že je horkého přirození, 
že člověka činí lehkomyslného — a již, již 
vstával na své drobné nožičky. 

Mollerus, aby mu chválu vína pokazil, 
pravil, že vidí ty ohromné nohy pacholci, 
které to víno šlapaly, ty nohy že nikdyž 
nedostanou podagry. — 

»Fuj, mordydy !« vylítlo Pulpitovi z úst. 

»To je humor frigidus,« pravil Tře- 
bícký odcházeje. 

Basilides, třepaje nožkama, za ním 
hnal se ven klikatým svým nosem napřed. 

Venku Třebícký, ohlédaje se za sebe, 
nejde-li Moller, pravil Basilidovi: 

»Ten člověk je v gruntu ospalý le- 
noch, humor jeho je frigidus, při tom, 
divím se, vtipu má dost, také ve svých 
posměšcích dost má pravdy; ale zlost jeho 
na Kampána narodila se jen z toho, že 
na jaře ho od zkoušky odmítl.«^ 

Basilides Zodiakus již nic neposlou- 
chal, očima těkal neklidně po obraze, jenž 
na ostrově hlučně se rozvíjel. 

V ostrovní divočině zelené a nažloutlé, 
spadaným listím vlhce a plesnivě vonící, 
všude, v cípech a v krajích ostrova, mezi 
vrbinami keřnatými i starými stromovitými, 
kteřížto křivolací mrzákové jako báby k ze- 
mi se krčily s vlasy rozježenými, všude, 
všude lidé, lidé mladí, všude ruch, hlahol, 
život, smích, kvikot a barvy. 

Zvláště v středu ostrova po pažite 
divokém, promíšeném listy švestkovými, 
pod nohami chrupajícími, svítily pentlíky 
na dívčích hlavách, barevná hedvábná 
oplecka, bílé rukávce, blankytné a červené 
sukně, hlavičky rusé a černé, zdobené 
perlovými vínky ; všecko dohromady bylo, 
jakoby louku prosypalo jaro nejbujnějšími 
květy svými a ze zásob nejpestřejších. 



42 



F. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYOŘÍČEK. 



A V slunci, které sic zářilo, ale již 
nesálalo úpalem, ty jasné barvy ženské 
v lahodný souzvuk splývaly s mužskými 
sametovými birety tmavými, kabáty rudými 
a hřebíčkovými, pláštíky lvové a železné 
barvy. 

Hle, tady studios Knobelius. On, Hara- 
tlap, divná věc, drží se nějaké maličké, 
která se radostí a vzrušením vrtí jako 
sídlo. Paní matka valí se za nimi, má páví 
oko na čepci a na ruce levé, kterou drží 
poněkud očitě, stkví se jeden prsten s ře- 
zaným diamantem a druhý kostěný proti 
křeči. 

Knobelius dívčici právě vykládá, když 
bakalář se ožení, že pro milostnou ženušku 
dá titul akademický za kamna, akademici 
že se takovému posmívají, jakoby od rytíř- 
ského a poetného koně klesl k oslu, ale 
on že toho schopen, pro milostnou dí- 
venku že by to udělal 

Dívenka radostně se vrtěla, paní matka 
v čepci pávím, slyšíc všecko, šťastně se 
usmívala. 

Za nimi několik mladých tovaryšů se 
bére, hádajících, kdo dnes bude králem 
ptačím. 

Tu dva famuli karolínští, oba švihá- 
čkové s kordisky, vesele hejsují, uprostřed 
majíce tři děvčata; Hovorinus nasládlým 
hlasem radí pannám, aby na noc daly si 
pod hlavu vínek ze sedmikrásek a při tom 
aby myslily na tohoto a tohoto chlapce, 
že ho dostanou jistě. 

Jedna z nich, dívčička bledá a v černém 
sametovém životku, rychle očkama mrkajíc 
poučovala studenta, že musí býti ve vínku 
svatojanské kvítí, a ne sedmikráska, ale 
ona sama že neudělá tak ani tak, mládenci 
že nestojí za to. 

Tu jich dojde Vokoun z Vokoun- 
štejna, pozdraví studenty a bére se líně 
dál. Vokoun, pyšný synek patricij ský, pěkně 
vyfintěný, ještě pořád slídí, kde by se při- 
věsil; ta děvčata, kolik jich dosavad svým 



pohledem poctil, jsou mu, bohatému syn- 
kovi pražskému, prostná a chudá. 

»Bůh pomozi, milá paní, vítajte!* volá 
vesele Basilides a třepaje nožičkama i ru- 
kama, těsně přistupuje k mladé ženě, bo- 
hatě oděné šaty hedvábnými holubí barvy, 
ozdobenými velikým pasomanem stříbrným. 
Byla dobře tělnata, a bakalář malostranský 
vedle ní jako třepaslík. 

»Kde máte, milá paní, svého znejmilej- 
šího pana manžela, jak se máte oba?« 

»Jsme z daru pánaboha zdrávi. « 

»Již dlouho jsem nebyl u vás v pivo- 
vaře, přijdu, přijdu zase< — a prázdně takto 
hovoře Basilides přes tu chvíli zbytečně 
dotýkal se masitých rukou mladé paní, 
které to patrně dělalo velmi dobře. 

Zde kráčejí dvě dívenky zhola [samy> 
Ale nejsou smutný. Smějí se, ba chechtají 
se a něco veselého si hovoří. Jsou drob- 
ných postaviček, obě dosti hezké, ale 
jedna, černohlávek, má nosejček poněkud 
zdvihnutý, a druhá, rusá, trochu strojeně 
zakrývá zoubky, ale jsou tvorečkové veselí 
jako kočičky a smějí se, jako dnes směje 
se všecek ostrov. V tom potká je děvče 
vysoce vzrostlé, vlídné, přátelským po- 
zdravem se k nim má, dívčičky, kočičky, 
zamlkly, jak by ufal. Konec smíchu i ho- 
voru. Teď jdou tři vedle sebe, mlčí a mlčí, 
jedna vysoká, dvě malinké, a poněvadž se 
to nehodí k sobě, je akkord nepříjemně 
rozviklaný. Ženská k ženské tvor krutý. 

A tu zase čtyři mladíci obskakují děvče 
jediné. 

Třebícký mistr jednoho lapil stranou 
za rukáv, a jakkoli jest mistr o málo let 
starší nežli student, dí studentovi otcovsky : 
»Mackujte se vesele, ale pozor na ženské, 
které mají líčidlo a masf na líci, ty jsou 
z falešných nejfalešnější!* 

Student přívětivě vycenil na rektora 
týnského zuby a už mizel s děvami a ka- 
marády v chumelici. (Pokračování.) 



F. X. Svoboda: 



PROBUZENÝ TYGŘIČEK. 



(Pokračování.) 



Konečně vyjeli jsme v prosinci v neděli 
odpoledne za drobné vánice fiakrem 
na dvorec v K. Dohazovač, muž malý, 
šedivý, vrtivý a těkavý, připomínal mi, jak 
se mám chovati. Radil mi k samé šalbě a 
přetvářce, jak mám otce jejího, jenž prý 
je šelma a mudřec, získati lichocením a 
obdivem všeho, co na dvorci spatřím. 
Hlava se mi až zatočila z množství těch 



podivných rad. Mně pak namlouval tichým 
hlasem, že se slečně zalíbila má podobizna, 
že o mně sní a že je vše vyhráno. 

O čtvrté hodině vjeli jsme do zasně- 
ženého, rozsáhlého dvorce. Ke kočáru při- 
běhl otec mé neznámé nevěsty, sedlák 
s hereckou tváří, jež se mračila i usmívala, 
oholený, s očima skrytýma, ale jako jehly 
ostrýma. Měl beranici, což dnes blízko 



F. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYOŘÍČEK. 



43 



Prahy bylo čímsi překvapujícím, krátký 
soukenný kabát a vysoké boty. Přivítal 
nás suše, bez zájmu jaksi, a zavedl nás 
ihned do veliké světnice. Pak přivedl dvě 
mladé ženy, obě vysoké a jaksi chladné, 
jednoduše oděné. Jedna byla ona nevěsta, 
slečna Božena, druhá jeho žena. (Oženil 
se před půl rokem po druhé.) Seznámili 
jsme se a bavili. Přinesli pak kávu a 
koblihy. Nejdříve se rozhovořila paní. a 
dávala mi otázky. Byla hezká, ale jaksi 
studená a zlá. Slečna Božena naslouchala 
mým větám jakoby plaše a se zájmem; 
nijak jsem nemohl rozeznati, jaký jsem 
učinil dojem. Tvář její byla bledá a smutná, 
velmi hezká, a tělo její bylo téměř krásné. 
Starý sedlák mlčel a pozoroval. Bylo mi 
jako ve snu, jakoby se vše dělo bez mé 
vůle. Pak mne vedli do prvého patra, abych 
prý uviděl slečnin pokoj (tam zahlédl jsem 
svou podobiznu), v sousedním saloně za- 
hrála mi slečna na klavír Slovanské tance, 
a konečně, poněkud již vzpamatován, roz- 
povídal jsem se i já se smutnou svou ne- 
věstou. Šedivé oči její — do nichž jsem 
náhle pohlédl — zalekly mne svou hlu- 
bokou melancholií a plachým výrazem. 
Byl jsem přesvědčen, že jsem všechny 
rozehřál a že se mi podařilo získati si 
přízeň rodičů i její. 

Odjeli jsme brzy. Loučení bylo srdečné. 
Byl jsem šťasten a snad do Boženy za- 
milován. Nepochyboval jsem, že jsem že- 
nichem. Dohazovač však, nyní nemluvný, 
zahleděl se okénkem do zimní tmy a uva- 
žoval o čemsi. Přemýšlel již asi o novém 
ženichovi, kterého by na statek přivezl. 
Věděl již asi, co jsem se dověděl později. 
Nelíbil jsem se starému sedlákovi. Vyjádřil 
prý se, že mu připadám živý, jakobych byl 
ze samých hadích ocásků. 

Neoženil jsem se, a otec ztratil vše. 
Po dvou letech zemřel. 

Takový jsem byl člověk, a takový se- 
známil jsem se se slečnou Kornetovou. 
Stalo se to loni v červnu o studentských 
slavnostech na výstavišti v Královské 
Oboře. V průmyslovém paláci prováděny 
byly v krojích národní tance slovanské. 
Po srbském kole byli na řadě Slováci. 
Šu hájové s kosírky, držíce si dívky v ba- 
revných krojích, seřaděni byli v právo, 
očekávajíce okamžik, až půjdou na pódium, 
jež bylo uprostřed pravého křídla paláce. 
Nával obecenstva byl však tak nesmírný, 
že nebylo možno nikam se dostati a ni- 
čeho viděti. Stál jsem s kolegou Turzou, 
Slovákem, nedaleko seřaděných tanečníků. 
Poblíž zahlédl jsem pěknou, šedivou již 
hlavu Malinovu, známého ze spolku tu- 
ristů, s nímž jsem kdysi šel na Jiloviště. 
Stál tam s paní a mladou slečnou, černou 



krasavicí. V té chvíli již Srbové sestoupili 
a Slováci za vášnivého zpěvu písně ,Vy- 
horela Stará Túra březová* vznesli se na 
pódium a okamžitě tančili. Divoký oheří, 
vášeň a nadšení rozlilo se z nich do obe- 
censtva. Bohužel, nikdo ničeho neviděl. 
Jen hlavy tančících se nám mihaly a tla- 
čenice byla k nesnesení. Tu prodral se 
k nám Malina. 

,Příteli,' pravil, ,vím, že jste znám se 
Slováky, prosím vás, pomozte nám, abychom 
něco viděli. Mám zde ženu a známou 
slečnu z Brna, která by ráda Slováky 
spatřila 1* 

Učinili jsme ihned s Turzou, co jsme 
mohli, ale do předu jsme se přece nedo- 
stali. ^ 

Černá krasavice, slečna Kornetová, 
všecka byla smutná, jakoby byla měla 
mezi tanečníky svého ženicha. Pozoroval 
jsem ji a nemohl se nadívati na její po- 
divuhodnou krásu. Byla štíhlá, snědá, jemné, 
hebké, citlivé pleti, podle chvění chřípí a 
růžových rtů samý nerv, očí zcela černých, 
vlasů havraních. Nic bělejšího nebylo nad 
bělost jejích zubů, jež se zdály jako z por- 
celánu. Byl jsem povděčen panu Malinoví, 
že nás seznámil, a ještě milejší byl mi 
jeho návrh, abychom spolu slečnu za lokty 
pozvedly. Chudinka, byla mezi lidmi zcela 
utopena! Nechtěla, ale jak bývá, chtěla. 
Vyzdvihli jsme krásné, štíhlé to tělíčko do 
výše. Zčervenala a smála se. Lokýtek její 
chvěl se v mých rukou. Voněla jemnou, 
drahou voňavkou. Zdálo se mi, že držím 
květinu. 

Doprovázeli jsme je o desáté hodině 
na Nové Město. Paní Malinová byla dáma 
vybraného citu uměleckého, roztomilá, 
kteráž jakoby rozuměla každému mému 
slovu a hnutí. Měl jsem dojem vedle ní, 
že jsem lepší a více že myslím. Slečna 
Kornetová však mnoho nemluvila. 

Tak jsme se seznámili. Nevím, jaký 
dojem jsem učinil, ale byl jsem k nim 
v zimě pozván. Scházelo se tam několik 
známých rodin. Bývalo při čaji veselo. Tu 
teprv seznával jsem brněnskou krasavici. 
Shledal jsem — a částečně mi bylo i paní 
Malinovou vysvětleno — že je Milada, ač 
téměř dvacetiletá, stále ještě neprobuzeným 
dítětem, čili spícím tygříčkem, jak říkával 
pan Malina. Ano, byla dítětem, ačkoli to 
bylo těžko k rozeznání. Snad byla doma 
tak vychována, anebo snad byla příliš 
pozdě v ženu vyspěla, nebo snad obojí 
učinilo z ní tuto něžně spící krásu. Soudím, 
že jsme se v jistém smyslu sobě podo- 
bali. Oba jsme ničeho neprožili, oba jsme 
toužili a u obou byla touha pouhým ne- 
jasným snem. Já bych se byl zamiloval do 
každé ženy, která by se mi byla přiblížila, 



44 



p. X. SVOBODA: Probuzeny tygříček. 



a ona by se byla zamilovala do každého 
muže, s nímž by se byla stýkala. Moje touha 
byla ,žena', její ,muž' — v nejširším smyslu. 
Takovými jsme byli. Myslím — pro život, 
pro manželství je to to pravé. Co vy tomu 
říkáte?* 

Kalas si zakryl oči rukou. 

»Snad je to to pravé,« řekl jako ze 
sna hlasem sotva slyšitelným. 

Strachovského ve zvuku této odpo- 
vědi cosi zarazilo, tak že na chvíli umlkl. 
Koně zafrkali. Kočí zašvihal bičem. U sil- 
nice dvě mladé cikánky tloukly štěrk. Oba 
muži zahleděli se na ně. Kalas se usmál. 

»Carmen a štěrk !< prohodil. 

Strachovský po chvíli pokračoval: 

» Stýkali jsme se tedy, a tím se stalo, 
že jsme se milovali. Najednou to bylo 
zde, bez udivení, zcela prostě. Stačilo slovo, 
náhodné slovo, ruce se stiskly, tváře za- 
rděly, těla zachvěla. Stalo se to letos na 
jaře ve Stromovce, když kaštany pučely. 
Milada seděla na lavičce a ouška jí jen 
hořela. Milá byla i směšná, ale jistě i já 
jsem byl směšný. Nevěděl jsem, co činit a 
co mluvit. Mlčeli jsme a planuli. Směšné 
to bylo, ale nic krásnějšího jsem nezažil. 
Věděli jsme tedy, že se milujeme. Milada 
náhle zvolala: ,Pojďme k milostpaní!' Po- 
cítil jsem totéž přání a ihned svolil. Letěli 
jsme k paní Malinové, která nám přála. 
, Milostpaní, my jsme se zasnoubili !' volali 
jsme oba udýcháni, červení a pomatení. 
Usmála se na nás radostně, Miladu zlíbala 
a mně stiskla ruku. A tak to začalo. Viďte, 
že je to to pravé !« 

Kalas pokrčil rameny, ale jakoby jej 
bylo zamrzelo, že tak učinil, uchopil Stra- 
chovského za ruku a potřásl jí. 

»Ach ano, je to to pravé!* 

Strachovský byl ve tváři všechen rů- 
žový. Modré oči jeho horečně svítily. 

»A co její rodiče?* otázal se advokát 
po delší pomlčce. 

»0 těch mnoho nevím. Milada nikdy 
o dom,ově nemluvila, jí obyčejně jen ouška 
hořela ale rty se zamykaly. Mám jen ne- 
určité představy o nich. Otec, vrchní rada 
soudní, je asi přísný muž, kdežto matka 
zdá se slabou. Z poznámek sem tam na- 
chytaných mám dojem, že se s nimi otec 
často hašteří, že má rozmary jako žena, 
že jej musí ráno Milada dovésti do kance- 
láře, a že ji nerad, velice nerad dovoluje 
do Prahy k Malinovým.* 

»Teď se vám vše vyjasní!* řekl Kalas 
s laskavým úsměvem. 

» Doufám. Je mi dosud nejasno, proč 
Milada všecko doma úzkostně zatajila!* 

»Tomu se nedivte,* prohodil Kalas, 
>je-li takovou, jak jste pravil, a je-li její 
otec přísný muž, těžko se srdci svěřuje.* 



Umlkli; blížili se Luhačovicům. 

Kalas si vzpomínal opět na různé 
události ze svého mládí, ale nemohl již 
soustřediti myšlenky. Měl jakýsi nepříjemný 
dojem ze Strachovského. 

»Jaký je divný,* myslil si, »jako ne- 
příčetný! A přece mluvil zcela logicky! 
S počátku zdál se mi dravým jako tygr, 
a teď je plachý i ubohý téměř. Mám dojem, 
že je chudák. A proč? Proč? Je sklíčen? 
Sám nevím, je divný!* 

Za nedlouho jeli Luhačovicemi. Mi- 
nuli kostel, zámek, množství domků i cha- 
trčí, a brzy objevovaly se barevné villy 
v zalesněných stráních i lučnatém údolí. 

Kočár vesele hrčel silnicí k Janovu 
domu. Na levo na pěšinách mezi stromo- 
vím procházelo se několik skupin hostí. 
Nedaleko hrály mladé dívky tenis, smějíce 
se čemusi. Strachovský všechen vzrušen 
pátral kolem. Lahodné kouzlo šířilo se 
údolím z malebnosti, jež se tu na všech 
stranách objevovala. Oči jeho hledaly Mi- 
ladu Kornetovu, ale dosud nikde jí nevi- 
děly. Odkudsi s travnaté a květnaté stráně 
zněl zpěv a roznášel se do dálky. Pak za- 
vzněla hudba s promenády, Hoffmannovy 
povídky, a po chvíli stanul povoz u hlav- 
ního hotelu. Množství hostí procházelo se 
zde a sedělo na lavičkách. 

Kalas sestoupil. Lázeňský sluha v bí- 
lých šatech spěchal k němu. 

Na právo ve skupině mladých lidí a 
několika dam zamihla se pátravým očím 
Strachovského Milada Kornetová ve svět- 
lých šatech, a uchopivši štíhlou, stále se 
smějící dívku za ruku, odkvapila s ní do 
stinné aleje. 

Strachovský všechen rozechvěn, blažen 
a okouzlen odejel do Jestřábí, malebné 
villy nedaleko odtud u lesa stojící. Zdálo 
se mu, že došel před čarovnou bránu 
štěstí a nejkrásnějšího života. Těšil se 
všemi smysly, celou bytostí. Vše kolem 
bylo luzné a nádherné. 



III. 



Milada Kornetová, všecka zrůžověvši 
a ouška majíc rozpálena, odběhla s přítel- 
kyní svou na lesní cestu, aby unikla četné 
společnosti, s níž se denně stýkala. 

»Odtud ještě uvidíme, jak sestoupí 
v Jestřábí !« šeptala živě nevšímajíc si ele- 
gantního pána v bílých šatech, inženýra 
Tandlera, který s úsměvem, přihladiv si 
knír, smekl čepici a hluboce se poklonil. Na 
plné, růžové tváři jeho bylo znáti, jak jej 
potěšilo, že mu vběhly do cesty. 

»Pan inženýr, Milado !« napomenula 
ji druhá dívka všecka vzrušena. 



F. X SVOBODA: PROBUZENÝ TYQŘÍČEK. 



45 



»Ach, pardon, račte odpustit !« řekla 
Milada kloníc se. Nestanula však a usmí- 
vajíc se spěchala dále. 

»Je do tebe zamilován !< šeptala jí 
mladá přítelkyně. 

»Ach, ne — « odvětila Milada, ale bylo 
znáti, že jí to lichotí a že jen z rozpačitosti 
odpírá. Ohledla se na Tandlera, jenž se 
dosud za nimi díval, očekávaje jejich ohléd- 
nutí, a usmála se naň. Poklonil se a po- 
těšen sestupoval podle čarovné Jurkovičovy 
Chaloupky na promenádu. 

> Sláva, neviděli nás!« prohodila přítel- 
kyně uchopivši Miladu za ruku. 

» Nejdou za námi?« 

»Ne. Nemají ani tušení, kam jsme 
zmizely ! * 

» Všimla jsi si ho?« 

»Ano, je velice pěkný! Kdo to s ním 
přijel ?« 

»Nevím. Nevšimla jsem si dobře. Ja- 
kýsi prorok z dějepravy. Vousy měl až 
po pás!« 

»To se mi nelíbí !« řekla druhá dívka 
stáhnuvši plné, velké rty. 

»Proč?« namítla Milada a zasmála se 
hlasitě přivinuvši přítelkyni k sobě, ne 
však proto, co řekla, nýbrž z vnitřní bla- 
ženosti. 

Spěchaly širokou lesní stezkou, po 
níž vracelo se množství hostí k večeři do 
hotelů. Ocitnuvše se pak nad ústavem 
vodoléčebným, odkud z nejvyššího patra 
otevřenými okny zaznívala v klavírových 
zvucích předehra k » Louise*, zapátraly 
k Jestřábí. Kočár se již vracel. Strachov- 
ského již nezahlédly. 

Milada, zachytivši akkordy z >Louisy<, 
zazpívala slova Julienova: 

»Ó, duše předrahá, ač blízká, žel! tak 
vzdálená!* 

A uchopivše se za ruce rozeběhly se 
z lesa na silnici, za níž pestřila se bohatá 
louka, táhnoucí se od Jestřábí až k lázním 
a lékárně. Šedivý, vysoký pán, pozorující 
ryby v říčce, tudy tekoucí, otázal se jich, 
kde je pan Kornet. 

»OdešeI do Růžové villy!« odvětila 
Milada a pospíšila po dřevěném můstku 
na stezku v louce. 

Přítelkyně její jmenovala se Mařka 
Holasová. Byla z Pardubic a znala se 
s Miladou z Prahy, kdež navštěvovala umě- 
lecko-průmyslovou školu. Bydlila s matkou 
a tetou v Augustiánském domě. Měla 
známost dětinskou s mladým umělcem, 
absolvovaným žákem jejich školy, jenž byl 
právě na cestách kdesi v Holandsku. 

Mařka byla as dvaadvacetiletá, světlá, 
se lnovým, zvarhanělým vláskem, pěkně 



přes uši česaným, modrých očí a stále se 
usmívajících, ale stále jaksi nervosních rtů. 
Nosila jednoduchý, ale zvláštně, samostatně 
komponovaný šat, světlé halenky se slo- 
váckým vyšíváním, bílé neb černé střevíčky 
a v ruce květiny. Hlásek její byl milý, jako 
hedvábný. 

»A přijde-li pan Strachovský večer do 
hotelu, budu nucena oslovit ho!« proho- 
dila starostlivě. 

»Ano, ihned, jak ho spatříš! Všecko 
bys pokazila, kdybys nešla!* poučovala 
ji Milada. 

» Ale není to snadné, když ho neznám !« 

>To však nikdo neví. Každý bude pře- 
svědčen, že jste známi z Prahy !< 

»Ach, ano, ale co řekne on?« 

»Vše hned pochopí! Musíš mu po- 
šeptati: Pozor! Posílá mne Milada! — 
A musíš se tvářiti, jakobyste se bůhví jak 
znali! Mezi nás ho však ještě nepřivedeš, 
až zítra, ale povíš mu, jak se naň těším, 
jak ho mám ráda, a jak mi byly milé jeho 
listy !« 

Mařka se zamyslila. Srdce jí bušilo. 
Zdálo se jí, že má vykonati cosi nadlid- 
ského. 

Ubíraly se stezkou podle říčky. Údolí 
naplňovalo se večerním chládkem. Okolní 
pěšiny plny byly vracejících se hostí z pro- 
cházek. Obětová, lesnatý vrch nad údolím 
za Jestřábím, polita byla ještě zapadajícím 
sluncem. Nedaleko na lavičce kývaly dvě 
dámy slunečníky. Byly to paní Holasová 
se svou sestrou, paní Spurnou. Děvčata 
k nim zaběhla. 

> Půjdeme dnes ke Kociánovým na 
večeři !« řekla matka Mařce, jež se k ni 
pokorně přitulila. 

>Ach, milostpaní,* zaprosila Milada, 
> neberte mi dnes Mařku, dovedeme ji 
domů, máme smluvenou večerní hru s naší 
společností!* 

» Dobře, dobře, děťátka, « pravila paní 
laskavě, zasmušivši poněkud bělostnou 
tvář, »ale je to každého dne. Obtěžuje 
vás!« 

> Mařka povečeří u nás!« živě zvolala 
Milada. 

»Před desátou af je tedy doma!« řekla 
paní vážně, a povstavši namáhavě, upra- 
vovala si šedivé šaty své. >Ty Kláro,* obrá- 
tila se k sestře, jejíž hezké ruce plny byly 
prstenů, »paní radové Horákové řekneme, 
že taky pan děkan přišel včera až před 
jedenáctou. Je divná — ta paní, spí od 
devíti ! < 

»Což je nám do ní!< nevrle odvětila 
paní Spurná skládajíc noviny a brejle. 

(Pokračování.) 



46 



LITERATURA 



DIVADLO. 



LITERATURA. 

F. S. Holeček. »Vyznavači slunce a jiné po- 
ví dky.« V Praze, nákladem F. Šimáčkovým 
1905 (Libuše XXXV., 4.). Stran 144, 6 knih 
za 2 K. 

Když vydal loni p. F. S. Holeček svoji první 
knihu (»V rukou sudiček*), měli jsme příleži- 
tost poukázati na několik význačných prvků jeho 
novellistických kvalit. Byla to zvláště jakási minu- 
ciósnost kresby, zjevná na každém detailu zvlášť, 
jemná, zálibně prováděná drobnomalba, která si 
vybírala tu tvář, tu pouze detail, čelo či zvláštní 
způsob hrdinova pohledu, tu staffáž krajinnou nebo 
dovádivou hru zčeřených hladin. Vytkli jsme ten- 
kráte, že toto sympatické jinak prokreslování (hle- 
díme-li právě na ony jednotlivosti zvlášť), zavádí 
mnohdy autora v křivolaké slepé uličky, z nichž 
není dokonalého výhledu na celkovou stavbu 
díla, které oloupeno potom o souměrnost svých 
proporcí, vyhlíží místy zkresleně a málo životně. 
Zdá se, že tři novellky přítomné jsou pracemi 
z dob, kdy byla koncipována kniha první. Je v nich 
alespoň tatáž snaha po přesném, detailném vy- 
zdvižení jednotlivých partií, po jemném vypracování 
částic, upomínajících na rokokové bijouterie z konce 
osmnáctého století, nebo na jemnou práci kame- 
jovou z těchže dob. Nemůžeme říci, že by tím 
novelly páně Holečkovy tratily na ceně : — naopak, 
nabývají tím na svojí zajímavé individuálnosti, a 
tam, kde toho i spíše genrový než novellisticky 
rozlehlý sujet dovoluje (roztomilý obrázek » Roz- 
mary?*), kde totiž není tím dotčeno základní, roz- 
ložité kostry celku, přispívá způsob autorův k pe- 
střejší barvitosti a k pozoruhodnému vyzdvižení 
dekoračních linií. 

Ze druhé knížky lze ovšem souditi také už 
na osobní záliby spisovatelovy i po stránce suje- 
tové. A tu je nutno doznati, že pan Holeček tíhne 
k psychologickému řešení problémů duší, jsoucích 
na přechodu v léta počínající zralosti. Takové šest- 
náctileté žabky, mladiství dlouhovlasí adepti uměn 
a věd, čtveračivé ženušky od několika teprve dnů . . . 
to je nejzálibnější doména jeho snů. Má pocho- 
pení pro lehkou bezstarostnost denního jejich kolo- 
tání (jemuž ovšem přisuzují význam hodně nad- 
řízený), umí se vpraviti v jejich snivost i v jejich 
bombasticky effektní sebeoceňování, dovede za- 
chytiti pravdivou vroucnost jejich mládí i všechen 
ten prchavý jeho žár. Sloh Holečkův je vybroušený, 
pěkný. >Vyznavačům slunce* dobře sluší lehýnký 
nádech satiry, kterým tuto novellku účinně obestřel. 

— áský. 

* Raisův román »Kalibův zločin*, jenž 
německým překladem Claudia Běhala vyšel 
právě v Ottově Slavische Roman- Biblio- 
thek, vychází současně v Ruském Věstníku 
překladem univ. prof. M. P. Petrovského a jeho 
choti E. G. Petrovské. 



DIVADLO. 

Bratrství. Hra o třech dějstvích. Napsala 
Helena Malířova. Režisér Jaroslav Kvapil. — Nejno- 
vější novinka naší zemské scény české ukládá dvě 
praktické otázky: Je hra dramatem? Je autor 
talentem? Na první odpovídá sama bez podmínky: 
Není, na druhou třeba stokrát: Ano! »Bratrství« 
dlužno zařaditi jakožto vysoce zajímavé species do 
typického druhu moderní dramatické tvorby, do 
třídy slibných náběhů. Přináší sotva víc než milieu — 
»děje se za našich dnů v Praze* v redakci sociálně- 
demokratického listu a v saloně nešťastně pro- 
vdané choti advokátově — a obé prostředí přináší 
ovšem mistrně. Ono dotčené »sotva víc« není také 
ovšem málo, osoby děje jsou vesměs životný, 
trefná jejich pravdivost jest druhou položkou spiso- 
vatelčina zisku, který participuje na pronikavém 
úspěchu celkovém menší částí ; daleko větší zásluha 
z něho připadá velkolepé souhře, svědčící o zcela 
mimořádné lásce představitelů k věci a v neposlední 
řadě obětavé a všechny intence kusu vrchovatě 
splnivší režii. Dramatická síla kusu, a ta je v něm 
zrovna robustní, přes to nečiní z prvního pokusu 
H. Malířové ještě drama. Utrpení hlavních tří osob 
kusu. Ji ranka (K. Želenský), Málky Krušinový 
(L. Dostálova), pí. Novákové (H. Kvapilová) 
postrádá tragické linie do takové hloubky jdoucí, 
aby zachvěla pathosem diváka tak mocně, aby při- 
nucen byl odevzdati tomu utrpení všechnu svou 
soustrast, věkověčná podmínka dokonalého úspěchu 
dramatu pro všechny časy, dokud se budou ko- 
medie hráti. Ve všedním životě, který státi se musí 
nevšedním, aby si zjednal právo vstupu na jeviště, 
by člověk jako Jiránek neměl práva ani na pouhé 
účastenství. Tento sentencemi vyzdobený hrdina, 
který má docela jiné přesvědčení než jaké před- 
stírá, a který žárem planoucí novicku takového 
přesvědčení před jeho důsledky varuje slovy tak 
důtklivými, jako se to děje od Jiránka k Málce, 
aby hned na to v necelé čvrt hodině lovu své 
oběti po redakční síni z kouta do kouta (sehráno 
brillantně) přistál s ní v přístavu svolné lásky* — 
na redakční pohovce a který beze všeho dušev- 
ního hnutí, krom zošklivění — o jiném zápasu, 
třeba jen duševním, nemluvě, ponechá jí mnoho- 
četnému volnému výběru druhu mezi soudruhy 
v péře, zaslouží několikanáctekráte větším právem 
políček, jehož se ve hře dostane jinému, a sice 
buržoastnímu tajtrliku, básníku Zemanovi (E. Focht) 
za pouhý utrhačný (ale oprávněný !) výrok o Málce. 
Je to zcela obyčejný, slaboduchý ničema a před- 
náškový žvasta, a poněvadž se ve hře, a sice Mál- 
činými slovy, klade na to důraz, že to nebyl on, 
který Zemana spoličkoval, nemůže býti o tom po- 
chyby, že autorka úmyslně takto jej kreslí. Výběh 
děje — o konci aneb dokonce katastrofě nelze 
mluviti — přerušeného tím, že Jiránek myšlenkově 
ustane na rozmrzení z toho, že svou líčeně nelítostnou 
pohrdavostí připravil se o milenku svého srdce, 
pí. advokátku Novákovou, právě v okamžiku, kdy 
nabyla poměrné volnosti rozvodem, není v žádné* 



TÝDEN. 



47 



ani vzdálené rovnováze s banální vinou Jiránkovou 
tak, aby pathos divákův i při povrchním rozčeření 
skončil po poslední oponě aspoň úlevou. A Málka?! 
Jenom bezedně důvěřivá naivnost tohoto děvčete 
a silný dramatický čiv slečny Dostálovy s největší 
nouzí přenese ji přes nebezpečí jinak neodolatelné 
komičnosti, kotvící v tom, že pod thematem pro- 
pagandy o »volné lásce« rozumí jenom sérii >krás- 
ných bolestí* protrpěných téměř se všemi členy 
Jiránkovy družiny. Omluva Brunova (R. Kafka), že 
je perversní a hysterická, byla by žalostná, kdyby 
Brune měl býti vykladačem její povahy. Morálka 
kusu obsažená ve výroku vykořistěné Málky, že 
jsou všichni měšťáky a ona že odchází do vrstvy 
prostší, aby tam bojujíc i na dále podléhala, zna- 
menala by odsouzení celé skupiny intelligentních a 
v základě tak špatných dosavadních soudruhů 
hrdinky i vrhla by osem na »bratrství« v »Bratrství« 
docela jiné světlo, které by bylo zdrcujícím, kdyby 
prosvítalo od počátku, rostouc k žádoucí oslnivosti 
závěrečného vzplanutí. Celkem vzato dojem »Bratr- 
ství« jest dojmem z díla prvního mládí veUkého 
dramatického talentu, snad genia, kdož ví? Síly jeho 
popadly břímě prozatím z nepravého konce. Poda- 
řilo se mu však ukázati neskonale mělký život 
organismů na sociálně-demokratickém »agaru« a 
měšfáckém >bouillonu« přesvědčivě a bezútěšně. 
Už za to zasluhuje vděku, že poskytlo příležitost 
k výkonům tak skvělým, jaké podaly pí. Kvapilová, 
slečna Dostálová v hlavních, paní Červená, Pštrosová, 
p. Kafka ve vedlejších rolích. P. Želenský stál vy- 
soko nad dodanou mu slovesnou látkou. Zejména 
ohromné pausy své úlohy vyplnil mistrovsky, a 
možno říci, že zrovna v nich vytvořil, co na Jirán- 
kovi je snesitelno. KMC. 

= Maxim Gorkij bude mít skoro sou- 
časně dvě premiéry: v Moskvě (»Chudožestvennyj 
těatr)« známé už »Děti slunce*, o kterých se 
tolik růzností napsalo, a v Petrohradě (»Novyj 
těatr« paní Komisarževské) hru »Barbaři«. 



TÝDEN. 

• Ze života Antonína Dvořáka. Dvo- 
řák patřil při zakládání české Akademie ke členům, 
jež císař jmenoval a kteří tvořili pospolu sbor, 
jenž měl zříditi jednací řád a vůbec rozmanitá 
ustanovení pro vnitřní hospodářství Akademie. 
Členové tito se z té příčiny vícekráte sešli, a také 
Dvořák chodíval do schůzí těch. Jednoho dne četl 
se nějaký návrh týkající se, tuším, voleb, a v návrhu 
tom vyskytlo se slovo »posloupně«. Dvořák uslyšev 
slovo »posloupně«, ptal se svého souseda, co 
vlastně slovo »posloupně« znamená. Když se mu 
dostalo výkladu, kývl spokojeně hlavou a poslou- 
chal dál. Avšak diskutovaný návrh nedošel spoko- 
jenosti u značného počtu přítomných členů, roz- 
předla se o něm dlouhatánská debata, vedená 
zvláště právníky do nekonečna, a slovo »posloupně« 
každou chvíli znělo z úst některého řečníka. Dvo- 



řák klidně naslouchal, leč po některé době se při- 
klonil zase k svému sousedu a pravil polohlasně; 
*To »posloupně« — rozumíte? — to tam dal někdo 
schválně.* 

* 

Spisovatel Josef Wiinsch, bývalý pro- 
fessor paedagogia jičínského, potom průmyslové 
školy v Plzni, zaslal zastupitelstvu Rokycan, rod- 
ného města svého, dopis: »Slavnému obecnímu za- 
stupitelstvu král. svobod, města Rokycan! Ku pod- 
poře pilné studující mládeže našeho chudého, Qer- 
mánstvem sevřeného národa českého zakládám 
řadu studijních nadací prof, Wůnsche a odkazuji 
jim staveniště »Příčku« zvané, č. k. 1037 na Říš- 
ském předměstí v Plzni, přes 6000 čtver. sáhů 
držící a třemi ulicemi prostoupené, a kromě toho 
jistinu kapitálovou. *) Nadace prof. Wůnsche usta- 
noveny jsou pro jeho příbuzenstvo, pro rodáky 
král. svob. města Rokycan a pro jiné české studu- 
jící, ale vždy jen pro takové, již jsou národnosti 
české, již jsou jazyka českého jako mateřského 
úplně mocni a již na nějaké české škole obor ny- 
nější obecné školy převyšující s dobrým prospěchem 
studují. Kdyby však — čehož Bůh uchovej! — 
během časů národ náš tak se zapomenul, že by 
nebylo žadatelů národnosti české, že by tedy na- 
dace ty udělovati se nemohly, nechci krmiti kul- 
turu nám nepřátelskou a nařizuji, aby veškeré 
jmění těchto nadací přešlo v majetek slavné obce 
král. svob. města Rokycan, aby tato obec z veške- 
rého jmění nadací prof. Josefa Wůnsche v Roky- 
canech pro měšťany rokycanské zřídila chorobinec 
neb sirotčinec neb jiné podobné ústavy lidumilné. 
Proto předkládám uctivou žádost, aby slavná obec 
král. svob. města Rokycan nejen přijala právo na- 
vrhovací pro studijní nadace prof. Josefa Wůnsche, 
nýbrž aby byla i bdělým strážcem, po případě 
i rozhodným obhájcem těchto ustanovení, která po 
zralém uvážení učinil jsem z lásky ke mládeži stu- 
dující a ke svému nad jiné ohroženému národu 
českému. V Plzni, dne 29. srpna 1905. Josef Wůnsch, 
c. k. professor.« 

Professor Josef Wůnsch po všecka léta ve- 
řejné činnosti své byl živ nesmírně skromně a vše 
ostatní ukládal, aby mohl konati cesty, o nichž 
potom psal výborné články, takže v uměleckém 
genru cestopisném u nás musí jméno jeho býti vy- 
slovováno hned po Nerudovi — ostatek pak schrá- 
něl až do stáří svého (naroz. r. 1842.), aby všecko 
věnoval rodákům svým a národu. V době, kdy 
řada lidí domnívá se, že národu slouží se planým 
křikem, kdy jiní chytráci hesla o národo-hospodář- 
ském zmohutnění národa užívají pro rychlé a bez- 
ohledné plnění kapes, kdy jiní mají pro budouc- 
nost národa našeho jen skeptický úsměv, jsou činy 
jako byl onen monsign. Lehnera a nyní prof. 
Wůnsche radostnými, blažícími událostmi v trud- 
ném našem životě národním. Mládeži naše, hle 



*) Rokycanský starosta oznámil, že darované 
pozemky mají cenu přes 100.000 K a že cena jejich 
bude stoupati. 



48 



TÝDEN. 



toto jsou skutky, jež zapiš do vděčné paměti svéi 
Pevné přesvědčení, silná vůle a vroucí láska jsou 

jejich původci! 

« 

V Meiningách skonal dne 21. t. m. vynikající 
básník, jehož dílo, utlačeno sice poněkud na ten 
čas novějšími směry, podnes je v Německu i za 
hranicemi značně ceněno; je to i v Čechách 
z mnohých překladů známý Rudolf Baumbach. 
Byl rozený lyrik, virtuosní do krajnosti, myšlen- 
kově poněkud přesládlý, zpíval-li o lásce, ale nedo- 
stižný v bujném opěvání přátelských pitek a spole- 
čenského veselí. Jeho svěží, mladistvým dechem 
prohřáté »Písně tulákovy*, jejichžto kořen hledati 
dlužno v neklidném životě básníkově (vystudovav 
filosofii působil řadu let jakožto domácí učitel 
v Brně, Štýrském Hradci, Gorici, Terstu a j.), zna- 
menaly své doby literární událost a staly se vý- 
značným zjevem písemnictví let sedmdesátých. 
Nejznámější jeho skladbou básnickou je vedle 
>Tuláckých písní* »Zlatorog« a »Smrt Kmotřička«, 
z jeho novell pojištěnu má budoucnost zejména 
»Horand a Hilda« a »Císaře Maxe lovčí*. Baum- 
bach narodil se v Kranichfeldu blíže Výmaru dne 
28. září 1840. -m- 

» 

= Na své ville v Borgo u Helsingforsu ze- 
mřel přední finský malíř světového jména Albert 
Edelfelt, jehož umělecké začátky vyvolaly svého 
času v Antverpách a hlavně v Paříži hotovou sen- 
saci. Jako 231etý muž debutoval v Paříži obrazem 
Královna Blanka. Učitelem jeho byl zprvu 
Géróme, později Bastien-Lepage, od něhož 
získal Edelfelt také svou náklonnost k plainairu. 
Svými scénami z finského života a z finské přírody, 
svítícími zvláštním koloritem a dýšícím zvláštním 
životem, vzbudil živý interes Evropy pro svou vlast. 
Skonal uprostřed úsilné činnosti v 51. roce. 
« 

Ve středu dne 20. září zemřel v Sinži pro- 
fessor Věnceslav Novák, komponista a chor- 
vatský spisovatel, jehož rodina pocházela z Čech, 
u věku 46 roků. Narozen v Sinži r. 1859, odebral 
se v letech osmdesátých do Prahy na konservatoř, 
kterouž absolvovav, působil až do loňského roku 
v Záhřebu; tam vydal svoje hlavní a velmi zá- 
važná díla z hudební theorie, která mu zajistila 
zvučné jméno. JVlímo tuto činnost zabýval se No- 
vák i belletrií; jeho povídky, jejichžto sujety vzaty 
jsou zejména ze života chudých podgorjanů, vy- 
cházely hlavně v »Matici Hrvatské* a jsou velmi 
ceněny, stejně jako četné jeho básně rázu medita- 
tivního, —m — 

Překvapující nález podařil se známému umě- 
leckému historikovi, professoru Hensi Thodemu 
z Heidelberku. V prvních životopisech Michael 
Angelových, které počal uveřejňovati Condivi 
r. 1553, činí se zmínka mezi jiným i o krucifixu 



ze dřeva řezaném, který daroval mladistvý tehdy 
umělec převoru kláštera Santo Spiritio ve Flo- 
renci. Také Basari a později (r, 1591) i Bocchi 
zmiňují se o tomto dile, kieré od té doby zmizelo. 
A nyní Thode, když se nedávno zabýval studiemi 
v Santo Spirito, neočekávaně nalezl vzácný tento 
krucifix, a co je na věci nejpodivnější : visel všemu 
světu na očích na hlavním oltáři mezi postavami 
Marie a Jana pocházejícími z pozdějších dob. 
Podle veškerých známek je naprosto nepochybná 
pravost krucifixu jakožto díla Michael Angelova. 
V něm dostává se historii umění nového dokladu 
velkého mistrovství umělcova. — m — 

« 

* Byli jsme požádáni za uveřejnění této vy- 
hlášky: »Z úroků nadání pro pěstování vědy a 
umění, založeného Janem Novotným, archi- 
tektem v Praze, udělí se cena 690 K dílu z oboru 
dramatické poesie, sepsanému jazykem českým. 
Ti, kdož by se o tuto cenu ucházeti chtěli, podejtež 
žádosti své do 30. října 1905 podacím protokolem 
rady městské na Staroměstské radnici a přiložtež 
k nim dramatická díla svá buď v rukopise neb ti- 
štěná. K žádostem, jež podány budou po uplynutí 
lhůty konkursní, jakož i k žádostem, k nimž ne- 
budou přiloženy předepsané doklady, nebude se 
přihlížeti.* 

Ve kterém období sepsaná díla dramatická 
mohou konkurovati, zda i ta, jež cenou již poctěna 
byla, zda hry jen celovečerní neb zda také aktovky, 
vůbec nic bližšího nepodepsaná vyhláška rady král. 

hl. města Prahy neudává. 

* 

* Uherský král Matiáš byl prý zakladatelem 
vojska husarského. Snad je ta jízda, dle některých, 
původu o něco staršího, ale to jisto, že první české 
zprávy o ní máme od samého Matiáše krále, z je- 
hož kanceláře vyšlo mnoho českých listin, ale 
žádná maďarská. Tak psal r. 1485 dne 5. ledna 
Mikuláši Španovskému z Lisova, jednomu z če- 
ských důstojníků v jeho službách, veliteli posádky 
v Korneuburce, aby jemu, králi, do Klosterneu- 
burka ihned vypravil »Míchala s Bajčkem a jim 

sto koní jízdných dobrých dal A my jim zde 

husaře sto koní dáti chceme a ostatek pěších — € 
A r. 1486 poroučí témuž Španovskému t. č. hejt- 
manu na Nových Hradech: » Pilně Zeleného 

a husarov, kteříž tam s tebú jsú potřebujem a 
protož žádáme na tobě, aby jim po dvú zlatu dada. 
je k nám bez meškanie vypravil, neb se nám zdá, 
že ty jich tam málo potřebuješ. Jestližeť by vždy 
husaři bylo potřebie, daj nám to znáti, dobřeť my 
tebe jinými opatříme — < 

Tak tedy užívalo se také češtiny v nejvyšších 
instancích uherského vojska. A části jeho také po 
česku veleno. »Černá rota* a české houfy jistě ne- 
měly maďarského velení, a německého teprve ne. 
J. 

V PRAZE, dne 29. září 1905. 



Majitel: Družstvo. — Zodp. redaktor a vydavatel: M. A. Š i máček. — Nakladatel: F. Šimáček. 



Tiskem >Unie« v Praze 




Jaroslav Vrchlický; 



CESTOU. 



Melounů, slunečnic směs, 
celičké kaskády chmele; 
na právo bukový les, 
ostružin bludiště ztmělé. 

Viděl jsem dívčinu stát 
daleko v zlatém tam poli, 
pestrý vlál v dálku jí šat, 
sluníčkem oči ji bolí. 



Rychle k nim pozvedla dlaň, 
podzimní, přece dost pálí, 
za vlakem v modravou pláň 
zřela, jak tratí se v dáli. 

Dále ten supal, až z hnízd 
vzplašili s křikem se ptáci, 
dýmu pak výbuch a hvizd . . 
očím se dívka již ztrácí. 



Celý kraj, kam dosah' zor, 
přeludem splýval a klamem — 
a obraz tál, obrysy hor 
byly mu vzdáleným rámem. 



MANGART. 



C>ní z řady horstva jako král. 
Však před věky prý obr byl, 
kraj celý zplenil v šíř i v dál 
a v posled pěstí v blankyt bil. 



Ten otevřel se v jeden ráz, 
on ve tvář Boha na mžik zřel, 
jen kletby postih' děsný hlas 
a ztuh' a pro vždy zkameněl. 



Meč z ruky vypaď mu i štít, 
teď horstvem trčí v pozdní věk, 
měsíce pláče nad ním svit, 
naň růže hází červánek. 



ALPSKY HŘBITOV. 



1 emně modré nebe, bílé hory 
věčným sněhem kryté k němu ční, 
v dálce zánik' města ruch i spory, 
v jakém klidu mrtví ti zde sní ! 



Co ty hroby v sladkém tají míru 
ženských půvabů a mužných sil! 
Blahý poutník zbloudiv světa v síru, 
v přístav když se tady zakotvil ! 



Skoro cítím s ním, jak na rty sklání 
se mu bezdná, sladká míru číš, 
v stráž mu trčí alpští velikáni 
jako bílé stupně k nebi blíž . . . 



ZVON. Roč VL 



číslo 4. 



50 



ZIKMUND WlNTER: MISTR KAMPANUS. 



PISEN V ALPÁCH. 



Nad ledovci měsíc kráčí 
jako bílý duch; 
rubáš mlh za sebou vláčí, 
klesá níž a pak se stáčí 
v skalisk těsný kruh. 

Bílí obři strmí k výši 
v hrotů stech a stech, 
velebou a chladem dýší, 
div se fíader úžas ztiší 
na zdivených rtech. 



Nad nejvyšším štítem hory 
hvězda jediná 
perleťovým leskem Zory 
svítí v srdce bouř a spory, 
pod ní hlubina. 

Poutník úžej' v plášf se halí 
u ztracených cest; 
cítí, jak jest malý, malý . . . 
věčnosti dech co vlá z dáli 
ku ledovcům s hvězd. 



1 iché vody. Zelené kolem břehy, 
v dálce tušíš obrovské světy horstva, 
cosi šeptá rákosí, vlak hřmí kolem, 

přeletěl, zmizel . 



OZEVY. 



Co jen, srdce, poutá tě k vodní pláni ? 
Co tě táhne k modravým dálkám výše? 
Hudba tiché jeseně proč tak jemně 

na dnu tvém zpívá? 



Mír a pokoj ! — Poslední meta žití ! 
Ztichly tužby, zápasy byly — nejsou 
jen ta zeleň velikých vod, tvé ticho. 
Věčnosti, mluví . 



Zikmund Winter: 



MISTR KAMPANUS. 



(Pokračování.) 



Na špici ostrova ve vrbinách, kam pískot 
hudebního stroje ani křik od střelby 
ptačí nedonikal dobře, deklamoval 
famulus Kvétonský nějaké dívčině, která se 
rděla jako máčky na fěrtuchu jejím vyšívané : 

• Labuť, divný pták, zpívá umíraje, 
taktéž já smutný žák 

Tu se vynoří čepec páví, pátrá, patrné 
hledá Knobelia a dcerku svou vrtivou. 
Smutný žák popadne zardělou dívčičku 
a pryč. 

U jednoho z prkenných terčů, k nimž 
střelci střílívají z ručnic ve všední i v ne- 
dělské dny pro cvik, zdá se, že Vokoun 
nalezl, na koho čekal. Velmi dvorně šoupě 
nohou, uklání se po způsobe urozených 
dvěma ženským, staré, mladé: 

•Službami se zakazuji vzácné paní, 
zakazuji se i panně Agnežce!« 

»Těší nás i naši Nítu, že jsme se se- 
tkali, je tu pantáta a panímáma vaše?* 

»Nejsou, nepotřebuji jich přece!* sebe- 
vědomě na to Vokoun. 

Dívka, které se dal teď na službu, je 
malá, suchá, nehezká, bledých vlasů a ble- 



dého obočí, které jejímu růžovému líčku 
dává ráz milounkého podsvinčátka. Paní 
matka je podobna, ale skoro dvénásob 
stará. Obě nádherné, hedvábné, v kloboucích 
se šmuky neobyčejnými. 

Vokoun šermuje rukama, dává se do 
nějakého povídání, mluví zvolna, nadutě a 
hned při prvních slovech proklouzne mu 
sakramentování, poněvadž to dodává praž- 
skému synkovi bohatému mužný ráz. 

Starší dáma usmívá se shovívavě, 
mladé je to všecko nějak jednostejno. 
Mizejí v davu. 

Náhle všecko se zastavuje, zahřměl 
hluk přemnohých hlasů, a do toho za- 
vřískal buben. 

Všecko se obracelo tam, kde tyč 
trčela s ptákem střelčím. Mnozí utíkali tam. 
A v zábradlech, ohraničujících nevalnou 
prostoru kolem tyče, bylo slavnostní vzru- 
šení. Lebl Herold, upražský muzikář, žid, 
pískal na svoje varhánky, div se nepřetrhl, 
a opilé chlapisko nějaké bubnovalo s ta- 
kovou horlivostí, až mu oči vysedaly. 



ZIKMUND WINTER: MISTR KAMPANUS. 



51 



Kdo přiběhli, dovídali se, že právě 
sestřelil tamhle ten mladý pasíř pravé 
křídlo ptačí, že mají tedy střelci dnes už 
druhého maršálka. Všaktě ho poznat; má 
na prsou na drobném řetízku stříbrném 
erbík čili klenot, stojí se svou kuší vedle 
pasíře a hledí strojeným klidem před sebe 
a chvílemi také kolem sebe, aby poznal, 
zdali ho všecka obec vidí. 

> Střelci z kuší« stavěli se v řádku. 
Některý už těžce sháněl roznováhu, která 
byla pivem namoklá. 

Představený konventu střeleckého, ko- 
žešník Straka, stařík zavalitý tváře jako 
smrž scvrklé a vrásčité, šedou krátkou 
bradou zdobené, stojí u štola, bílým ubru- 
sem krytého, na němž v okované truhlici 
složeny jsou erby jakožto odměny šťast- 
ných střelců. 

Straka velí mladému pasíři, aby při- 
stoupil. 

Když přistoupil, pravil Straka něco 
o rytířské kratochvíli, v které si pasíř 
dobrou ranou získal pochvalu, podotekl 
o sobě, že se narodil ten rok, co se král 
Ludvík utopil v bahně uherském před 
osmdesáti šesti lety; že byl už v konvente 
střeleckém, když První Ferdinand dal střel- 
cům majestát na tento ostrov, a na konec 
provolal pasíře druhým maršálkem. 

Nebylo dobře všemu rozuměti, co 
stařec vetchým hlasem pravil k mladíkovi, 
byltě šum, hluk, i když Herold žid přestal 
s muzikou, i bubeník když ustal mlátit pa- 
licí do kůže. 

Konšel staroměstský Kašpar z Pole- 
hrad, přistoupiv vážně, potřásl maršálkovi 
rukou se sklonností vznešenou, a žid 
Herold zase začal tlačit měch jednou ru- 
kou a druhou bystře vjel v klávesy svých 
pisklavých varhánek. 

Pak napínali kuše mladí, staří a stro- 
jili se k střebě další, rozpustilí kluci opět 
rozbíhali se za ptáka, aby sbírali a doná- 
šeli šípy na zem padající. 

Střelci jednomu Moller vzal kuši 
z ruky, ohledával ji, jakoby rozuměl a na 
konec děl posměšně kazatelským svým 
hlasem: »No z té kuše bys včil nepro- 
střelil babě kožicha.c 

»Nehaň,klacoune,dámf baňku!* 1 uhnul 
se Mollerus pryč, jsa nepřítelem baněk, 
pokud by se týkaly jeho samého. 

Zatím husto lidí se od zábradel zase 
rozcházelo po ostrově, mnozí šli popit 
sobě, děvčata přibíhala k pánům tátům 
nebo k paním matkám, u stolů pod topolem 
sedícím, aby cudně srkla si vína nebo 
piva. 

Tu také seděl Pulpit měšťan vedle 
nějaké měšťanky, široké jako almaří, dó 
které se zavěšují šaty. Tvář její nažloutlá, 



sádelného vzezření, byla důležitě napjata, 
neboť paní s nemalou živostí vykládala 
přívětivému Pulpitovi a mrzuté šenkéřce 
Maruši, že dobře zná žateckého samce, 
který v sklenci šumí, a rakovnické hořké, 
které voní chmelem, že tohle tady jsou 
patoky a že se nedá žádným šenkéřem 
na světě opáliti. Potom hodivši sebou 
prudce na lenoch židly, zůstala strnulá, 
jakoby vatou nacpaná, a se zrakoma vítěz- 
nýma. 

Pulpit jen tiše brebtal mezi zuby, že 
to pivo, mordydy, přece není tak zlé. 

V tom k jejich zádům přibližoval se 
vysoký a tenoučký hlas mluvící. 

> Ženská láska je jako mhla, vzejde, 
pomine* — 

Tlustá paní ohlédnuvši se uzřela od- 
cházející párek. 

»Toť divný teď svět,* pravila k Pulpi- 
tovi, »ještě tomu dobře brky nedorostly, a 
už takové řeči, to my za mlada bývaly 
jsme ctnostlivější, věřím dvojctihodnému 
u sv. Michala, že brzičko nastane konec 
světa — « 

Právě na protější straně ostrova kryta 
jsouc vrbovým proutím na kládě seděla 
dívka s dvěma junáky. Jeden seděl na 
dřevě vedle ní, druhý, dlouhý Samuel, 
Kordulka s ustrašenýma očima, stál 
proti ní. 

Děvče nebylo mladé, tvář jeho a všecka 
postava byla vyzáblá, ale hojné vlasy byly 
narezavělé, jak o ně paprsek slunný zava- 
dil, zlatem zasvítávaly a zdobily to děvče 
obstárlé tak znamenitě, že mladší mohly 
záviděti. Vlasů neměla pentlíkem sváza- 
ných jako jiná děvčata, to snad schválně; 
také úzkou šamlatovou sukni černou, v níž 
vadnoucí její tělo tkvělo, bylo by jiné 
děvče na sebe sotva vzalo. Té suknici 
černé, úzké a prosté by se byla vyhnula 
i kde jaká stará panna a vdova. Na ostrově 
a vůbec teď v Praze každá onačejší panna 
musila míti kotrkál čili sukni naditou a 
širokou na obručích, musila býti nafrčena 
jak staré Brno. Tak to aspoň usoudil Mol- 
lerus, že jsou jako Brno nafrčeny, a dnes 
na ostrově už to asi deseti pannám a paním 
do očí pověděl v posměvavém obdivu. 

Kateřina Alžběta, usmívajíc se, hladila 
si plavé vlasy a při tom jazykem dosti 
mrštným vykládala Samuelovi, co dotud 
napřemýšlela o tom, mají-li živočichové 
sny, a pak i o tom, zdali pouze člověku 
přísluší rozkoš vůně. 

Co povídala, to staré učené dívčici 
bylo by slušelo, ale že to říkala mrštně, 
to působilo dojem strojenosti ženské. 

Samuel zbožně poslouchal dceru pro- 
fessorovu a na chvíli vyrazilo mu to 



52 



JAN ČERVENKA: Z KNIHY >PŘ1PRAVUJI SE NA CESTU*. 



Z mysli parva logicalia i formulky bar- 
bara atd. 

Ba i žertoval, když přišla prodavačka, 
nesoucí a nabízející řetkev. 

Panna kázala bratru svému Albertovi, 
jenž zadumaně hleděl do vod Vltaviných, 
aby koupil řetkve. Samuel však již z hube- 
ného měšečku táhl dva malé peníze a bral 
za ně tři snopky. 

»Také mne vždy zajímalo učení 
o physiognomii, soudící o duši po zname- 
ních a povahách těla, a kdykoli jsem usou- 
dila o rázu některého člověka dle jeho 
tváře a očí, vždy jsem se v tom hrubě 
omýlila. Zvláště pod pěknými larvami bý- 
vají duše prázdné. 

Samuel znal trochu tyto starosti z filo- 
sofických thesí, ve škole probíraných, 
i hmatal honem v zásobách své paměti, 
co by učené panně odvětil, ale bylo by 
dobře, kdyby přišla druhá prodavačka se 
snopky bílé palčivé řetkvičky a mládce vy- 
trhla z rozpaků. 

Panna zdvihala facalit k očím často a 
hovořila stále o duši. 

Konečně vyrazil Samuel bystře: 

»Kdož také ví, kde duše, v srdci-li 
či v mozku, já bych hlavně dle toho lidi 
rozeznával, kde jim duše sedí.« 



»Není nedobře myšleno a řečeno,« 
pochvalovala panna, »podle toho by také 
bylo možno souditi. Zjemňuje-li filosofie 
mravy či ne, sedí-li v srdci zjemňuje, jinač 
ne. Já to tak pozoruji na žácích filosofech 
a i na professorech filosofských. Mno- 
hého, jenž má filosofský biret mistrský, 
filosofie se ani netekla a neušlechtila ho 
nic* 

V tom se tu zjeví baňatý Mollerus 
Jiří; zhlédnuv dceru professorovu, posou- 
kal si hnědou bradku kozí, zamžikal hně- 
dýma očkama, rozevřel — ale jen v mžik 
oka — široké chřípí svého nevelikého 
nosu ~ znak to útočnosti, a velmi dvorně 
se ukláněl. 

Za ním přistrkal se Bergerus Zavři- 
ústa. Ten podal bez okolků staré dívce 
ruku. 

Mollerus hned začal žertovati: >Když 
vás vidím, panno, mám klání u srdce, po- 
něvadž vás rád vidím.* 

» Uvařte růži polní v octě, vypijte a ne- 
budete mít klání!* odsekla dívka, facalitem 
kryjíc sobě oči proti slunci, jež se k hoře 
Petřínské naklánělo, zlatem a růžemi vodu 
vltavskou barvíc. 

»Nazejtří začíná se vám examen,« po- 
kračuje dívka, »na jaře jste neměl štěstí, 

pane Mollere, Žef?« (Pokračování.) 



Jan ČERVENKA: 



Z KNIHY »PŘ1PRAVUJI SE NA CESTU' 



NAROSTLO TRÁVY ... 

Narostlo trávy jako na hřbitově. Narostlo trávy jako na hřbitově 

Kde jsou ti všichni přátelé? přes památku mou ubohou. 

Nu, zapomněli! Pamět slábne a dnes mi slavní vrstevníci 

po časté pitce veselé. na jméno přijít nemohou. 

Nu, jakáž pomoc! Ostrý vítr vane, 
mrazivý, dravý z našich niv ... . 
A člověk do koutka se krčí, 
sám v pochybnostech, je-li živ. 



ZÁPADY HOŘÍ. 



Z,ápady hoří. Červánky 
splývají do mých večerů. 
Chtivými zraky vpíjím se 
v čarovnou jejich nádheru. 



Červánky hoří. Vzpomínám 
čarovných, zašlých, mladých let. 
Vzpomínám duší vznícenou, 
chtivými zraky hledím zpět. 



Zachmuřen východ. Dálný kraj 
šedivý, smutný, vychladlý, 
a kudy moje stopy jdou, 
studené sněhy napadly. 



JAROSLAV VLČEK: PRVNÍ PRÁCE NOVELLISTICKÉ JOSEFA JIŘÍHO KOLÁRA. 



53 



PISEN. 



Ne, ne ! Se smutkem v oku 
bych nerad odcházel 
a dozpívám svou sloku, 
jak dozpívat jsem chtěl. 



A jestli prospěchářů 
a domýšlivců řad, 
falešných hráčů, lhářů, 
jsem musil potkávat: 



Chci aspoň na rozluku 
těch duší vzdálen být, 
jen věrnou tisknout ruku 
a na rtech úsměv mít 



Jaroslav Vlček : 

PRVNÍ PRÁCE NOVELLISTICKÉ 
JOSEFA JIŘÍHO KOLÁRA. 



I. 



Zivotopiscové J. J. Kolára, narozeného 
1812 v Praze, obracejí pozornost na 
první dojmy již za dětského věku jeho, 
které ve starém rodném domě, s hlubo- 
kými dvory, dlouhými pavlačemi a šerými 
klenutými světnicemi, prožil naproti ponu- 
rému klášteru svatohavelskému na Starém 
městě pražském a naproti stavovskému 
divadlu a někdejším Kotcům, skladišti diva- 
delních rekvisit, jakož i na dojmy, které zažil 
v starobylém Týnském dvoře, ve stínu 
chrámů týnského a svatojakubského, kam 
denně docházel do školy. Byl tam totiž 
pohromadě dvojí živel, jenž později Kolára 
spisovatele význačně charakterisuje: umění 
dramatické a hlavně stará Praha, která 
v zákoutích těch žila ještě plným životem 
staletých tradic a přežitkův. 

Také za let, strávených na gymnasiu 
novoměstském, už se jeví některé z vý- 
značných rysů pozdějšího Kolára: záliba 
v antických klassicích, náklonnost ke spe- 
kulativnímu přemítání, láska k hudbě a 
zpěvu, studium západních jazykův a lite- 
ratur, a vliv poesie Jana Kollára a satiry 
Celakovského. 

A posléze prostředí a doba, které 
mladý J. J. Kolár prožil za hranicemi, také 
mu jednak vtiskly znatelnou pečeť, jednak 
odhalily jeho osobnost. Kolár v Pešti stu- 
duje medicínu, vychovává panského synka 
maďarského, jezdě s ním po Uhrách i v ci- 
zině, účastní se výstředního života pešťského 
studentstva a odnáší si z hlavního města 
uherského těžké zranění na prsou, jež si 
utržil v souboji. Za tříletého pobytu v ci- 
zině projevuje se živá, horkokrevná, rvavá 
Kolárova letora v studentských pitkách 
i bitkách, a tehdy také Kolár z vlastního 



názoru poznává evropský západ i východ 
od Paříže až po Caři hrad na častých 
cestách se svým chovancem. 

Co J. J. Kolára, vrátivšího se do Prahy, 
přivedlo k divadlu a k literatuře dramatické, 
pouštíme zde mimo. Hodláme si všimnouti 
pouze prvníha období činnosti jeho no- 
vellistické. 

Belletrii svou Kolár začal roku 1837 
v Štěpánkově » České Včele«. Tam (č. 43, 
dokončení v č. 47—8) vyšly » V y j í m k y 
z původního románu: Hudební 
Idealistově', označené začátečními pí- 
smeny Kolárova jména (»J. O. K.*). 

Proč podal pouhé výňatky, vysvětluje 
hned předem. »Spisovatel následujících 
výjimků a zlomků neosměluje se s celou 
prací vystoupiti z rozličných příčin. Za 
první: aby se nepřenáhlil; za druhé: aby 
se kritikou opoutal; za třetí: aby hudební 
rozpravy, jimiž vešken román oplývá, vy- 
brousil, vyhladil, bude li toho rozšafná 
soudnost čtenářstva požadovati. < 

Již podle ukázek tohoto románu je 
zjevno, v čích šlépějích Kolár kráčel hned 
na začátku své dráhy belletristické a komu, 
ovšem vedle vlivů jiných, zůstal věren 
i v další své produkci novellistické. Humo- 
ristické, silně karikující líčení komického ven- 
kovského učitele muzikanta, tělesně zrůd- 
ného to pijáka, jejž si prostá selská dív- 
čice, lovící ryby, jednou z vody vytáhla 
v čeřenu místo kapra a za to stala se 
paní učitelovou, nemajíc však smyslu pro 
jeho zpěv, nazvala jej jednou kokrháním, 
od kteréžto doby učitel muzikant k ob- 
veselení všeho okolí opravdu na potkání 
kokrhá; vedle tohoto drastického živlu 
pak idealistické, zanícené rozmluvy o hudbě, 
hudebních skladatelích a zpěvu, kteréžto 



54 



JAROSLAV VLČEK: PRVNÍ PRÁCE NOVELUSTICKÉ JOSEFA JIŘÍHO KOLÁRA. 



umění se charakterisuje jako »řeč, nábo- 
ženství, dějiny přírody a člověčenstva* — 
dvojí tento živel, stále proplétaný, v slohu 
groteskním, přeplněném podivínskými od- 
bočkami, reflexemi, výpady, hříčkami slov 
a narážkami, odkazuje ke Kolárovu vzoru, 
romanticky realistickému humoristovi ně- 
meckému, odkojenému humorem angli- 
ckým: Friedrichu Richtrovi, zvanému Jean 
Paul, jenž na Heina a Borna, na Nerudu 
a novou školu u nás dlouho působil 
směrem několikerým. 

Z úlomků » Hudebních idealistů < z roku 
1837 vzniklo později větší dílo novellisti- 
cké, které J. J. Kolár otiskl až v Mikov- 
cově » Lumíru « 1858 a ve formě knihové 
dokonce teprve 1867 s názvem: •Muzi- 
kanti čili ďábel ve fraku. (Z pamět- 
ností českého lékaře.) Román z uměleckého 
života českého hudebnictví*. Ráz jeho 
v podstatě zůstal týž. 

Jean-Paulovským směrem nesou se 
i Kojárovy »Aforismy o hudbě*, 
v > České Včele« otištěné rok potom 
(1838, č. 13-15). 

To byly první začátky. 

II. 

Jako belletrista Josef Jiří Kolár měl 
dvojí tvář: psal totiž také německy. Při- 
družil se ke skupině českoněmeckých spi- 
sovatelů předbřeznových, kteří od posled- 
ních let třicátých skupili se kolem Glase- 
rova pražského časopisu >Ost und West« 
a od počátku let čtyřicátých kolem Klárova 
almanahu >Libussa«. Vedle Uffa Horná, 
Karla Herloszsohna čili Herloše, Karla 
Egona Eberta, Alfreda Meisznera, Sieg- 
frieda Kappra, Morice Hartmanna, Antonína 
Springra, Augustina Smetany a jiných, 
které tehdy v Čechách spájela literární 
novoromantika, liberární tendence » Mladého 
Německa*, filosofické názory novoheglov- 
ské a sympathie s národnostním hnutím 
českým, nalézáme také Josefa Jiřího Kolára. 
Do >Ost und West« psal essaye, kritiky 
a divadelní referáty, břitce, útočně a vtipně; 
po Jean-Paulovsku napsal tam i novellu: 
»Ph an tas i eleben des Dorfschul- 
meisters Jeremiáš Bunkel*. A hned 
1. ročník Klárova almanahu na rok 1842 
zahájil novellou »Libussa am Missi- 
ss i p p i«, kterou později po česku uveřejnil 
ve svých sebraných románech v letech 
padesátých. (Sebrané romány J. J. Kolára, 
v Praze 1854, díl I., str. 4 si.: »Libuše 
v A m e r i c e«.) Vládne v ní táž komicko- 
satirická grimassa, při níž čtenář neví, kde 
vážné se končí a směšné začíná ; totéž iro- 
nisování domácích poměrů v průhledném 
poloallegorickém zahalení. 



Téhož roku 1842 poslední ročník 
^Vlastimila*, tehdy redigovaný Karlem 
Štorchem, přinesl Kolárovu novellu >Cesty 
života*. Je to vlasně kus zamýšleného 
cyklu povídek, jenž v této formě zůstal 
nedokončen. Čteme- li dnes tuto práci Kolá- 
rovu (je při ní podepsán ještě svým pů- 
vodním jménem: Kolář), připadá nám jako 
rozpustilý karneval pikantních dobrodruž- 
stev, veselé bídy kočujících společností di- 
vadelních, tragikomických nedorozumění a 
šprýmů z bujného života studentského, 
karikatur a narážek ze současného života 
vlastenského měšťanstva a šlehů literárních, 
a vedle toho směsice ideálních reflexí a 
aforismů filosofických, z aestheíiky umění, 
roztoužených horování o lásce a přírodě. 
Jean- Paulo vská a zároveň i Hoffmannovská 
groteskní komika se sentimentální roman- 
tikou jdou zde opět ruku v ruce jako 
výraz rozporu střízlivé, prosaické skuteč- 
nosti s poetickým ideálem. Na jedné straně 
překládá sladce náruživé verše erotické 
z Byronovy » Pari siny*, maluje syté obrázky 
lesnatých hřebenů horských, na jichž úpa- 
tích v zelených údolích rozsety jsou bílé 
domky a mlýny v ovocných zahradách, 
anebo velebí svěží jarní jitro se vším 
poetickým příslušenstvím: švitorem skři- 
vanů, vůní kvetoucích stromův a luk, 
táhlým zněním trub pastýřských, bzukotem 
hmyzu, kdy všecky zjevy, od plamenného 
slunce až po drobného červíka, dýchají 
dechem Duše Všehomíra, jež »nekonečným 
ramenem své lásky veškeren nesmírný svět 
tiskne na prsa svá« — a těsně vedle těchto 
výlevů baví nás na př. takovýmito refie- 
xemi: »Láska podniká i vyvádí všecko. 
Láska je slepý obr, liškou podšitý leviatan. 
Láska mrštila Leandrem do vln bospor- 
ských a naučila jej plovati, láska skácela 
zlatoskvělé báně zpupného lionu, láska 
vehnala Dejaneirou zklamaného Alcida do 
plamenů na hoře Eetě, lecjaká kuchařka 
prohnala si láskou vysmáhlé srdce šprej- 
íem, a mnohý žárlivý milovník ozdobil 
hrdlo své lněnou pentlicí a týlo dřevěným 
copánkem.* Anebo líčí výjev, když rek 
jeho (na němž ředitel chválí ^zajímavou 
tvář, ohnivé oči, husté vlasy a zvláště . . 
lýtka*, které prý jej > povedou., na umě- 
lecké dráze k žádanému cíli«) byl anga- 
žován k divadlu : »Stalo se. Prvními- 
lovník a hrdina, třicet zlatých gáže 
na měsíc, Karel Moor, Romeo, Max, Faust, 
lithografovaná nesmrtelnost — svět se točil 
se mnou kolem. Všecek radostí pomatený 
opustiv ředitele utíkám přes schody a 
v nemotorném běhu porazím u vrat sedící 
mlíkařku i s celým jejím krámem. Baba 
chytila mne za šos, já se tím svalil na znak 
do mlíčné záplavy, uličníci se sběhli, lidé 



JAROSLAV VLČEK: PRVNÍ PRÁCE NOVELLISTICKÉ JOSEFA JIŘÍHO KOLÁRA. 



55 



se stavěli, psi štěkali, přítel v okně se 
řehtal jako satanáš, já se zas sebral, trhl 
jsem sebou a bez šosu s podojeným 
zadkem ubíhal jsem domů.'? 

Že již i vrstevníci tuto manýru Kolá- 
rovu, která je pro něj příznačná v celém 
způsobu jeho tvoření, ani dramata nevy- 
jímajíc, rozpoznali správně, o tom svědčí 
hlas Václava Nebeského, který v příloze 
ke » Květům « hned 1843 (č. V., str. 18) pro- 
mlouvaje o » Vlastimilu* praví mezi jiným : 
» Povídka z Hoffmannovy školy: Cesty 
života od J. J. Koláře drží se až příliš 
nižšího humoru. Množství skvělých my- 
šlenek a skoků, škoda jenom, že se tato 
novella ve svrchních střevících čísti musí. 
Guvernantka by si zoufala, kdyby ji měla 
svým svěřenkám do rukou dáti.* 

» Česká Včela* z r. 1844 otiskla Kolá- 
rovu novellu »Malíř Ra i n er«, jednu 
z jeho nejcharakterističtějších prací. Na ní 
bylo nejlépe patrno, jak správně Václav 
Nebeský pouhým odkazem označil ráz 
novellistického tvoření Kolárova. I tato 
novella Kolárova totiž, jako řada dalších, 
je »ze školy Hoffmannovy*. 

Čtouce povídky Josefa Jiřího Kolára, 
hned na pohled poznáváme, do koho se 
vedle Jeana Paula nejvíce zahleděl. Byl to 
pověstný Ernst Theodor Wilhelm Amadeus 
Hoffmann (1776—1822), severoněmecký 
soudní úředník, básník, novellista, malíř, 
hudebník, dirigent, šprýmař, piják a noční 
dobrodruh, »karikovaný Jean Paul německé 
pozdní romantiky*, její nejrealističtější nebo, 
chceme-li, nejdrastičtější a při tom nejfan- 
tastičtější výstřelek, u něhož obraznost tvo- 
řící a zase bourající slaví stálé orgie; 
jehož dotekem každý předmět a každá 
osoba mění se buď v karikaturu nebo 
v strašidelnou mátohu ; jenž svými horou- 
cími výklady o smělém, tvořivém umění, 
zejména o hudbě, propaguje svůj roman- 
tický ideál; jenž svými skoky a výpady 
zlobí počestné sosáky, dráždí normální, 
klidné a rozumově jasné duše, oslavuje 
všecky bratry z mokré čtvrti, zejména 
bujný život svévolných a etiketou nespou- 
taných uměleckých a studentských bon- 
vivantů; jehož všecka novellistika není nic 
jiného než diabolická a satanická směs 
barokních výronů předrážděného mozku, 
pokládající čtenářstvo podle charakteristiky 
Oottschallovy »za pouhou hříčku své ne- 
vykvašené geniálnosti«. Je povědomo, že 
Hoffmann tyto orgie obraznosti a tuto 
suverénní, ironickou persifláži lidstva pře- 
nášel také do způsobu svého, zejména 
nočního, života, jejž rychle žil se společ- 



ností svých výstředních přátel a jenž také 
záhy jej sklátil smrtelnou chorobou. 

Kolárova novella o malíři Rainerovi, 
dějem z r. 1724, tedy z doby, kdy Praha 
byla umělecky nejpěknější, mravem nejdo- 
brodružnější, politicky nejsevřenější a ná- 
rodně nejuspanější, je takový odlesk ma- 
nýry Hoffmannovy. 

Také u Kolára máme obrázky a vlastně 
apotheosu nespoutaného výstřednictví, jež 
se soustřeďuje ve dvou dobrodružných 
krčmách uměleckých a studentských: >U 
modrého kocoura* v Platnéřské ulici a 
»U zamilovaného velblouda* v Dlouhé 
třídě, kde se scházela dvojí společnost: 
tak řečení » Rytíři stolu rakve* a » Čeští 
mravenci*. Skladatel sám takto líčí tuto 
» vysokou školu všech vysoce veselých a 
bujarých myslivínů*: >Po boku nosívali 
a vláčeli za sebou těžké dlouhé šaršouny, 
kteréžto přehrozným rachocením každému 
jako na vyhrůžku se oznamovaly, aby jim 
nikdo do cesty nevstoupil. Oděvy těchto 
nedoučených a někdy i přeučených dareb 
bývaly obyčejně rozcuchány a rozervány, 
kabáty zapáchaly tabákem a pivem; na 
střevících, punčochách, ba i spodkách mí- 
vali hojné větrné průchody rozličné veli- 
kosti a způsobu. Ve dne a v noci, bez 
umdlení a bez oddechu se potulovali, slunci 
a měsíci pokoje nedávajíce, na trhu páno- 
vitě křičeli a ničeho nekupovali, mimojdou- 
cím po ulici dívkám pod čepeček naku- 
kovali, držím ochotenstvím k nim se při- 
tulujíce a je škádlíce, pořádné měšťany ze 
spaní vytrhovali rozličnými rozpustilými 
ryky a vádami. Kdo se jich nedržel, sloul 
divochem, kdo se pilně učil, buvolem, kdo 
pořádně doma sedával a slušně živ byl, 
světničkou a peciválkem, a kdo darebačil, 
čertovým hochem a mastnou ferinou^. 

Také u Kolára je široce líčena neuha- 
sitelná žízeň těchto mladých i odkvětajících 
již podnikavců, jejich pitky a bitky v noč- 
ních knajpách se všemi složitými obřad- 
nostmi a surovými žerty, které se končí 
krvavými hlavami. 

Také u Kolára bují přestrojování ta- 
jemných osob, dobrodružné schovávačky 
a překvapování, podivínské zjevy podivín- 
ského století, což vše se posléze rozuzluje 
za nezbedného smíchu zúčastněných lidí 
i autora samého. A rovněž nescházejí vložky 
veršované, jako na př. lechtivá » Píseň 
o bleše« (»Byla blecha hezká dáma, mladé, 
outlé stvoření*), jejíž poslední verše každé 
strofy rozpustilý sbor pijákův opakuje. 

(Pokračování.) 



56 



Karel V. Rais: 



v NEDĚLI. 

(Pokračování.) 



Největší zlost měla na sedláka Konopu, 
že se tak potrhl a dělá, jakoby se byl 
oženil ponejprv. O mladé si pomyslila, 
to že se dalo čekat, že s těmi většími 
dětmi nevyjde; ale věděla, že jsou, měla 
by si je tedy spíš předcházet. Arci, za ne- 
božky Lojzky bylo tam jinač — to se jen 
dřelo a dřelo ! Housat, kachňat a kuřat 
bývala plná sednice a vypadalo to tam! 
Lojzka byla jako tuhle Bára, horačka, která 
si nevšimne, že ve světě už všecko chodí 
jinač. I na tu záclonku hubuje. Tonička 
by se teď ledačemu mohla přiučit, kdyby 
chtěla. Arci, přijdou- li ještě děti, pak bude 
teprve pořádně zle! — Také si stařena 
povídala, že se přec jednou se starou 
bednářkou zastaví, aby slyšela, co ta bude 
povídat. 

Dnes chtěla ještě navštívit Halouzko- 
vou, svého nebožtíka sestru. Byla tady 
v městečku na vejměnku u dcery; muž 
umřel jí jako Pšeničkové za málo let 
potom, když se dali na to vejměnictví. 
Teď už kolik časů marodila. 

Zamířila stezkou podle zahrad k vět- 
šímu dřevěnému stavení až za struhou 
v lesklém rokytí, po chvilce přešla lávku 
a již po záspi šla do síně a rovnou do 
velké světnice. 

»Dej Pánbůh dobry předpolednem,< 
zavírajíc, vesele pozdravovala. 

Vejměnkářka Halouzková, snědá, obli- 
čeje velmi svraštělého, ale černovlasá, se- 
děla na loži v peřinách a krk i prsa za- 
haleny měla vliíákem. Vpadlé tváře se jí 
leskly a na skráních měla krůpějky potu. 

U ní na židli seděla švagrová její Pe- 
terka z Bystřiny, taky už stará, velká, ale 
suchá, osmahlá, kostnatých lící; na hlavě 
měla černý starodávný salup a Nebeklíč 
držela si v klíně. 

Když Pšeničková vešla, vstala, šla jí 
naproti a podávajíc ruku pravila: » Vítám 
tě, holka!* 

Domácí stařena přimhouřenýma očima, 
jež zacláněla si dlaní, zkoumala, kdo že to 
přišel. Ale teprve, když příchozí přistou- 
pila až k ní a také jí podala ruku, zvolala 
vyschlým, naříkavým hlasem: »I Bože, to 
je Nanka — vítám tě hezky — když já 
už tak špatně vidím, že ani nikoho ne- 
poznám. « 

»Byla jsem na ranní a na hřbitově 
jsem se potkala s Lískovskou, tak jsem ji 
kousek vyprovodila.* 

» Prosím tě, Nanko, vezmi si tamhle 
\i stolu židli a sedni si k nám — když já 



ti ji podat nemůžu!* a poslední slova 
zase vystenala. 

>Jen se nic nestarej — už sedím!* 

»Tak jsi Báru vyprovodila — a co 
pořád dělá?* tázala se Peterka. 

Pšeničková minutku neodpovídala; 
potom mávla ručkou a pravila: »I zle na- 
říká ! « 

» Naříká — Bára vždycky naříká vála. « 

»Za Lojzkou naříká a jak se to u Ko- 
nopu změnilo — náramnou paní že mladá 
dělá, pokoje má a s dětmi tuze zle jedná,* 
přiklonivši hlavu k Peterce, Pšeničková 
tajemně vyprávěla. 

»A kdo to — kdo?« vysokým hlasem 
volala domácí stařena. 

»I mladá u Pochopů v Struhařově,« 
mírně odpovídala jí Peterka. 

»A to jo, to jo — když já si už nic 
nepamatuju! Tak povídej, holka !< a seděla 
shrbena, zabalena, ruce na kolenou se- 
pjaty. 

»Ale horko tady máš — horko!* 
upozorňovala Pšeničková. 

»Když já musím — jak mě větřík 
trochu ofoukne, do hlavy jako když po- 
řád hřebíky vráží!* 

»A strojí prý ta mladá — masa, droby, 
kafe aspoň z dobrého mléka — a jakou 
parádu honí!« 

»Inu, je z městečka, tady se všecko 
hned chytá a vede se na velko! I báby 
tu jedna druhou zpytují, jak jim to 
sluší — a do zrcadla se doma dívají! 
Pánbůh mě netrestej, ale jednou se tam 
některé sám rohatý ukáže,« a Peterka se 
zasmála.* 

>Děti si prý tuze naříkají a běhají si 
do Lísková poplakat, pokračovala Pšeni- 
čková a všelico pověděla, co od Báry vy- 
slechla. 

»Jenom jest-li jí zas nedělají schvál- 
nosti tady se tak stává.* 

Umlkly. Pšeničková i Peterka seděly 
skloněny, každá ruce na Nebeklíči. 

V tom domácí stařena plačtivě zabě- 
dovala: »Když já už nic dělat nemůžu — 
už dočista k ničemu nejsem!* 

»I vždyť na tobě nikdo nic nechce, 
co bys naříkala, « kárala ji Peterka. 

»To já vím, ale jen tu tak celé dni 
a někdy i noci v posteli sedím a nejde to 
se mnou sem ani tam.« 

»Však ona ti zas síla přijde, a co bys 
plakala, mají tě tu pěkně mezi sebou a 
rádi!* 



KAREL V. RAIS: V NEDĚLI. 



57 



»To já vím, a proto mě to trápí, že 
jim překážím!* 

»Co pak jsi se dost nenadělala? Tof 
bylo dření — snad si můžeš taky trochu 
odpočnout, když to zrovna nejde, jak to 
chodívalo!* i Pšeničková horlivě napo- 
mínala. 

» Podívej se tuhle na mne,« teskně 
začala zas Peterka, »na mne a na svého 
mladšího bratra. Celý život jsme dřeli, 
dcerám všecko uchovali a teď přijde cizí 
člověk a tak dělá.« 

>Tak pořád ještě ?« rychle tázala se 
Pšeničková. 

»Ó, Bože!« a Peterka mávla rukou. 

»To se podívejme, kdo by to byl 
řekl, přece takový člověk se zdál - « 

»I to my jsme hned věděli, že to 
člověk do našeho není. Dva roky škol, 
ale k ničemu, potom to kupectví a zas nic 
z toho, pak vojna k nám bylo po- 
třeba člověka z takového živobytí, jako je 

to u nás. Ale dejme holce rozum jen 

toho a jen toho! Měl šestnáct stovek, ani 
ne tolik, aby mohli vyplatit Růženku naši 

— hned jim uvázl takový dluh. Ale o to 
by o všecko nebylo, my jsme začali s horším, 
jen kdyby taky chtěl dělat! Ale to jen se 
tak klátit a pivo a karban. Milé zlaté, to 
to jde pěkně !« a při té řeči seděla ne- 
hnuté, vzpřímena a upřeně hleděla do 
protější stěny. 

Pšeničková vážně poslouchala, ale 
v duchu si pravila: »To se tak stane, 
když se dcerám od mladosti hoví a vedou 
se výš, než z čeho jsou.« Nahlas však pra- 
vila: »Tak zlé to snad nebude, jenom 
velké starosti si děláte!* 

>Jen si mysli ! Když se vzali, byli jsme 
si pěícně na vejměnku a do ničeho jsme 
se jim dost málo nepletli. Říkali jsme si 
s tátou: »Je to teď jejich, af se teda činí. « 
A pak jsme se už na to dívat nemohli. 
Nedbala! Náš táta říkal: » Nemůžu ani 
kolem těch našich polí jít pro lítost, jak 
s nimi dělá! Pořádně to nezoral, na me- 
zích na cestě bylo hlíny — kamení, hroudy, 
pejřavka a do toho sel. Ale slovo říct, 
mladý hned byl vzhůru a hromy a sakry 
jen lítaly. Tak jsme radši zalezli. A teď se 
jen na tu spoušť musíme dívat — dva 
kusy pole už leží ouhorem, půda a sejpka 
jsou prázdny, dva ^ kusy dobytka ubyly a 
dluhy se sypou. Že prý si začne handl. 
A začal, nejdřív s obilím, potom se dřívím 

— ale jaké handle, když ničemu nerozumí 
a peněz udržet nemůže.* 

»A co Pavlinka říká?« 

»I holka je jako pufka, má se třemi 
dětmi co dělat a neřekne nic, pořád drží 
při něm. Tuhle někde povídala: »On je 



dobráček, ale nemá štěstí!* a zasmála se 
tenkým, smutným smíchem. 

>Tak to je — nikdo nikdy neví, co 
na něj teprva k stáru čeká,« stenavě 
ozvala se domácí, »kdyby věděl, ani by 
snad nechtěl být na světě. Já, když mi 
táta umřel, tuze jsem ho litovala a bědo- 
vala jsem, ale pak jsem byla přec jen ráda 
na světě. Teď si říkám, jak je mu dobře, 
že už je tam!« 

í>Náš táta taky říká, že je lepší umřít 
dřív, než se divně dočkat. Povídal: Vidíš, 
kdybysme někde na podruží nádeničili, 
nebylo by to tak zlé, jako teď u nás. Tolik 
let jsme se na tom po našich rodičích 
dřeli a teď vidíme, jak všecko schází, a 
nemůžeme pomoci. Ono už na dvoře, ve 
stodole, na stavení, všude je vidět tu 
spoušť. Táta k Bohu volá, aby si nás po- 
volal, protože je pro nás hrozno, všecko 
to vidět, ale nebeský Otec nám snad to trá- 
pení uchystal, abysme ho až na dno vy- 
pili.* 

»A mě taky nevolá!* zaúpěla domácí. 
»Nohy, ruce už nejsou k ničemu, ani z po- 
stele nemůžu; to kdybych se chtěla po- 
stavit, hlava se zatočí a svalím se na zem. 
Oči už přestávají sloužit, nic si nepama- 
tuju a smrt pořád nejde. K nebožtíku na- 
šemu volám, aby si mě už vzal k sobě, 
když tu jsem jenom na překážku!* 

»Co bys tohle mluvila — na jakou 
překážku !« hubovala Pšeničková. 

»A snad ne, vždyť mají sami se svým 
dost a ještě já jim přidávám. Jako dnes — 
všickni jsou na poli, lopotí se a já jim tu 
nemůžu ani po stavení jít, ani brány dvorka 
otevřít, ani vrata do stodoly, ani dobytku 
dát. Nic, nic!* 

»Celý vejměnek jim necháváš, nikdy 
nic nemuseli — a dokud jsi mohla, dě- 
lala jsi.« 

» Prosím tě, co bych s tím dělala? 
Vždyť já krom trochy mlíka a polívky nic 
nepotřebuju. A ještě doktora přes tu chvíli 
přivedou. Co může říct? Vždycky jen: 
,Všecko je v pořádku, dejchadla, srdce, 
žaludek, všecko je v pořádku — jen to 
stáří to dělá! Dvaaosmdesát — to je 

let když já si vzpomenu na svá 

dětská léta, musím se zrovna smát, to že 
jsem ani nebyla já. A tuhle se mi ještě 
smál : , Mlčte, mlčte, babičko, vždyť vy 
budete běhat zas, jenom svatou trpělivost!' 
Jakobych já jí neměla — ale když to kolem 
vidím! Všichni v mých letech jsou tam 
dávno, jenom já tu zůstala a umřít ne- 
můžu!* 

»Proč bys umírala, slyšelas, že budeš 
běhat zas. A kdybys neběhala, vždyť se 
nemáš zle,« vykládala jí Pšeničková. 



58 



F. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYOŘÍČEK. 



»Nemám — jsem tuhle s nimi ve svět- 
nici, ale jen překážím ! Sami mají tolik 
práce a ještě se mnou kříž. A to oba jen : 
maminko sem, maminko tam ! A děti taky 
pořád: babičko naše! a já jim nemůžu 
ani preclíček přinést, ani botičky nebo 
klobouček jít koupit!* a zase se rozpla- 
kala. 

Peterka utírala si zástěrou oči, Pšeni- 
čková říkala: »Tak vidíš — co bys mlu- 
vila !« 

» Kolikrát se mi už zdálo, že bude 
konec — přišlo slabo a slabo — třikrát 
jsem se už dala zaopatřit, protože jsem 
myslila — a zas nic!« 

»A kdybys jim měla odejít, jaký nářek 
bys připravib ! Povídal tuhle váš mladý : 
»já nevím, kdyby nám měla panímáma 
umřít, jak bysme bez ní byli!« vyprávěla 
Peterka. -Ty nenaříkej, jen Bohu děkuj! 
Zeť se ti drží, všude mu přibývá, všichni 
tě mají v takové lásce — podívej se na 
nás, co my máme říkati* 

»A já,« ozvala se i Pšeničková, »inu, 
vejměneíc mám, ten mi dávat musej, ale 
už jim překážím. Pane, ti by se radovali, 
kdybych už nadobro odešla, ale já zrovna 
ne ! Proč bych si taky neodpočala ! Chtěli 
by snad, abych ještě běhala na pole, 
o dobytek abych se jim starala — copak 
můžu? To je pravda, bez proklínání mi 



nic neodvedou! A když si takhle tu placku 
peču, to slyším : Pane, v sedničce budou 
hody! anebo: To bude nějaká traktace! 
Sami když mají maso v komíně, kouska 
nepodají. A pořád jen slyším: bába — 
naše bába — bába ze sedničky — co pak 
ta jen vymejšlí, co by dobrého smlsla!* 
a zlobivě se škaredila. 

Chorá poslouchala nehnutě, Peterka 
se na konci té řeči krátce zasmála. 

» Tuhle jednou on, syn, stonal, ležel; 
ani nic neřeídi, a hrozně jsem se polekala, 
když jsem to spozorovala. Přišla jsem, že 
bych mu taky posloužila, ale skoro mne 
vyhnali — to že žádná potřeba není, tu 
pomoc že oni si zastanou. Někdy si tak 
myslím, že kdybych měla stonat, nikdo by 
mi snad neposloužil — ale já stonat ne- 
budu, nic mi chvála Bohu nechybí, jen 
slabá jsem a zdvihnout už nic nemůžu. 
A kdybych měla stonat, pro starou Kubici 
si pošlu, ta by mi ráda posloužila. Někdy 
se jí dávám mazat, když už jsem tuze po- 
lámaná; tuze hezky to umí, a vždycky mi 
to pomůže!* 

»Co pak ty jsi pořád jako slepička!* 
zasmála se Peterka. 

»A jsem a tak si v té sedničce ho- 
spodařím. Já bych už s nikým pohromadě 

nezvykla.* (Pokračování.) 



F. X. Svoboda: 



PROBUZENÝ TYGRIČEK. 



(Pokračování.) 



Děvčata se poklonila a odkvapila k Rů- 
žové ville. 
U Janova domu, jehož živé barvy 
v zeleni stromů radostné se smály, shro- 
máždilo se asi dvacet lidí, většinou mla 
díků a děvčat. Byla to společnost, s níž 
se stýkala i Milada. Kdosi mezi nimi hla- 
sitě se přel, a kterási dívka vesele se smála. 
Milada vyhnula se jim pěšinou mezi stro- 
movím a všecka udýchána zavedla Mařku 
do Růžové villy, kde Kornetoví bydlili. 

Růžová villa, stojící u lesa naproti 
Janově domu na druhém břehu říčky, to- 
pila se v zeleni měkkými svými stěnami, 
všecka jakoby lehoučká a čistá. Skupinami 
cypřiší, lip a hustých keřů provlékaly se 
příjemné, stinné pěšiny, bohaté koberce 
trav i milá zákoutí. V těchto místech 
jakoby bylo rozseto tisíce půvabů a jakoby 
bylo určeno mladým společnostem hráti 
si zde. 

Miladě bušilo srdce. Před viilou, jež 
se zdála jako červánkem lehounce politá, 



s jednoduchými, drobounkými okrasami 
kolem oken, stanula a snažila se překonati 
své pohnutí. Sáhla si na tváře i na horká 
ouška, a oddychla si. 

Tiše, jako myšky, vystoupily do prvého 
patra Na chodbě seděly dvě malé dcerušky 
paní Bártové, krásné a čisté, s plavými 
vlásky, pojídajíce z talíře třešně. Milada 
dotkla se něžně jejich hlaviček, a nevší- 
majíc si, že jí jedna z nich podávala třešni, 
vstoupila do pokoje. 

Vrchní rada Kornet seděl u okna. 
Paní odešla do kuchyně. Služka upravo- 
vala stůl. 

»Nehonily jste se příliš ?« otázal se 
otec zahleděv se černýma, poněkud pří- 
snýma očima na Miladu. »Jsi všecka roz- 
pálena!* 

»Ach ne, tatínku, je dnes tak horko!* 
odvětila. 

Kornet povstal. Byl silný a vysoký, 
téměř vojensky napřímený, v póse, jakoby 
stále vyšetřoval. Přistoupil k Miladě, při- 



F. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYOŘÍČEK. 



59 



vinul si ji k sobě, pohladil její tvář a do- 
tknuv se měkkými prsty jejích horkých 
oušek, prohodil: 

»Ta ouška! Ta ouška!* 

Milada se pozvedla, objala jej a po- 
líbila. Prsty její prodlely v jeho černých, 
málo ještě prošedlých vlasech. » Ach, kdybys 
tušil !« pomyslila si a znova otce políbila. 

Vstoupila paní Kornetová. Krok její 
byl bystrý, pohled laskavý. Jak zahlédla 
Mařku, usmála se. 

» Přijelo dnes mnoho hostí!* řekla. 
»Paní Halová kohosi vedla, »snad dce- 
rušku. Děvčata, sedněte si!« 

» Přijel také pan Strachovský z Prahy!* 
tiše prohodila Mařka a zapýřiia se. Modré 
oči její zapátraly k Miladě, jakoby hledaly 
posily. 

»Kdo je to?« otázala se paní. 

»Professor, můj známý!* odvětila 
Mařka plaše odvracejíc se zmateně k zrcadlu 
v rohu pokoje. 

»Mladý?* ptala se paní žertovně. Zdálo 
se jí, že je Mařka všecka vzrušena a že 
je to asi její milý. (O lásce její ničeho 
nevěděla.) 

»Ano, a hezký, a hodný!* zvolala 
směleji, ač se jí zdálo, že pan Kornet 
všecko prohledl. 

» Mluvila jste š ním?« odcházejíc do 
kuchyně pronesla paní. 

» Dosud ne, ale těším se!« 

Otec, veda se s Miladou, vystoupil na 
pavlač a zadíval se na lázeňské domy. 
Líbezný, vonný večer padal znenáhla mezi 
stromoví. Na louce bělala se řídká mlha. 
Po stezce od sousední villy, malé, bohatě 
divokým vínem zarostlé, ubíral se mladý 
lékař se svou krásnou paní. Pět dívek 
z oné společnosti, stojící před Janovým 
domem, rozběhlo se k ní. 

Oči Miladiny mžikem přehlédly všechny 
pěšiny. 

>Dnes je krásně !« povzdechla si všecka 
neklidná a zmatena. 

Po večeři seběhly s Mařkou ke spo- 
lečnosti. Kornet zacházeje do pokoje pro- 
hodil : 

» Milada tu zdivočela, je zcela změněná !« 

Paní pokývla hlavou. 

Změny, jež se s Miladou staly, byly 
nápadný, leč zcela přirozený. Do letošního 
jara byla dítětem, ač na pohled vyspělou 
krasavicí, toužící brunetou. Vše připravilo 
se v jejím nitru k zaplanutí, k radostnému 
probuzení. Hořící látky byly nahromaděny, 
stačilo zapáliti je. Do té doby, v onom do- 
mnělém dětství, byla Milada nemluvná, 
jakoby mrzutá, ač zbožňovaná. Podobala se 
rozmazleným krasavicím, jež si vybírají. 
Nebyla však takovou, naopak, byla roztou- 



žena, ale nebyla pochopena. Strachovský 
zapálil toto mladé nitro. A tu počaly ony 
změny, jdoucí hluboko do její povahy. 
Z nemluvné, mračivé, mrzuté dívky stala se 
rázem živá, veselá, hovorná krasavice. 
Všecka šťastna vrátila se z Prahy a všecka 
jako zdravím rozkvetlá odjela do Luhačovic. 
Zde rychle, se seznámila a rychle vše 
okouzlila. Čím byla veselejší, šťastnější a 
živější, tím větší kouzlo šířila kolem. Černé 
oči její svítily žárem, bílé zuby leskly se 
mládím, pružné tělíčko prohýbalo se tou- 
hou. Všecka její bytost kvetla šťastnou 
láskou. Páni, s nimiž se zde setkala, všichni 
se zamilovali. Seskupili se kolem ní a tak 
se utvořila veliká společnost. A bavila se 
živě i se starými mládenci, vdovci i žena- 
tými pány, a čím byla čilejší, tím snadněji 
všichni o ní blouznili. Tato její roztomilá 
živost, toto její vnitřní štěstí zapalovalo 
srdce všech mužů, a čím větší nadšení 
vyrůstalo kolem, tím byla blaženější. A tak 
se stalo, že rozeznávala tuto všeobecnou 
touhu, toto zamilování všech mužů, a že 
tomu navykala jako navyká člověk rozkoši 
a jedu. Toužení mužských očí stávalo se 
jí milým a nutným. Uzřela- li oči chladné, 
musila je ihned svou živostí a krásou roz- 
nítiti. Nebylo jí volno mezi muži, nebyli-li 
všichni vzrušeni. A bylo jí brzy příjemným 
požitkem ovládati takto mužská srdce. 

Všechno, co zde v Luhačovicích v četné 
společnosti žila, bylo jakýmsi opojením 
z vnitřního blaha. Podobala se herečce, 
jež cítí při hře, že je vše uchváceno, a že 
ji všechny zraky rozníceně sledují. Okusila 
rozkoše, o níž do té chvíle tušení neměla, 
ale byla dosud sama udivena, sama opo- 
jena. Nechápala, co se s ní děje, jaké pře- 
vraty připravují se v jejím celém životě. 
Bylo jí jako síle, jež všeho dobývá, a na- 
vykala tomu. Tak i spící tygříček, jemuž 
drápy a špičáky zvolna narůstají, pln štěstí 
nerozumí své vznikající síle. 

Když spěchaly s jemnovlasou Mařkou 
ve světlých svých halenkách, s čepicemi 
na hlavách, od Růžové villy, oddělilo se 
od společnosti asi deset pánů, většinou 
mladíků (byl však mezi nimi i inženýr 
Tandler) a všichni rozběhli se k ní. Bylo 
znáti na všech, jak jsou zaujati. Milada 
zamávala růží nad hlavou. 

» Pánové, kdo tu růži uchvátí, toho 
bude!* zvolala radostně, poskočivši si. 

Páni se rozletěli k ní. Zacupali na 
stezce jako stádo. Ozval se křik a smích, 
zápas a napomínání. Milada se smála a 
uhýbala vztaženým rukám. Přiběhl i Tandler 
a ač toho nečekal, podařilo se mu růže 
dosáhnouti. Hnědé oči jeho pozdvihly se 
k Miladě, když přitiskl k růži rty a dlouze 
ji líbal. 



60 



F. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYGŘÍČEK. 



Mezi jDány byl advokát Dočkal, známý 
spisovatel, veselý muž; Slovák Haluzický, 
jehož vznětlivost bavila celou společnost, 
a jehož hezké modré oči podobaly se dět- 
ským, stále udiveným očím; dva bratři, 
studenti Budilové z Brna, mnohomluvní 
elegáni se zkaženými zuby; syn bohatého 
advokáta Zavadila z Vinohrad, kterýž ne- 
ustále nosil malý, papírový vějířek, aby 
jím ovíval dámy; pak tenorista Vlček z Prahy, 
poněkud domysli vý ířicátník s hezkou, oho- 
lenou tváří, nosící neustále černý šat, a dva 
mladí žurnalisté brněnští, oba hezcí, ale 
živí a smělí, kteří si libovali baviti dámy 
politikou a všetečným odhalováním tajností. 
Vtipu jejich a dialektice těžko bylo se 
brániti. Ovládali často všecku společnost. 

Zavadil, jemuž slušel slaměný klobouk 
na lesklém černém vlase, přiskočil k dív- 
kám a jal se je hbitě ovívati vějířkem, 
volaje : 

»Ach, vzduch, vzduch! Vím, že umí- 
ráte z takového množství lásky !« 

Ostatní, kteří neběželi naproti, stáli 
dosud v hloučku na silnici. Mezi nimi 
vyčníval tenký, poněkud ohnutý mladík 
s velikým nosem a okouním zrakem, 
s dlouhým, suchým, bledým vlasem, jenž 
se vzdorně mračil a cosi dvěma dívkám 
vysvětloval. 

»Blázni!« pronesl zlostně. »Skočili by 
do řeky, kdyby pokynula!* 

>Však vy nejdříve!* namítla všetečně 
jedna z dívek. 

Mladík zatřepal hlavou a hlasitě se 
zasmál : 

•Nenávidím jíl Stará šablona! Nevěděl 
bych, co o ní napsat — pro spisovatele 
ničím není!« 

»Slepá závist !« bodla druhá dívka, jež 
ráda mluvila tímto způsobem. Líbilo se jí, 
že dlouhý mladík při takové poznámce 
škubl svým klikatým tělem a stal se 
směšným. 

»Ne,* odmítl všechen vzrušen, » ne- 
náležím k bláznům !« 

»Přejte lidem trochu radosti !« zaše- 
ptala mu něžně u samé hlavy mladá paní 
Bártová, jejíž postava, hezká hlava i vkusný 
šat připomínaly Pařížanku. Ucítiv její jemnou 
vůni i přívětivý hlas, všechen se zachvěl. 

'Ach, ne, milostpaní,c řekl obrátiv se 
k ní, » nechápu toho! Uznejte přece, že je 
to směšné!* 

»Proč? Co vám překáží?* 

» Styděl bych se — což nejsou jako 
stádo ?« 

»Sama bych běžela — mám slečnu 
Miladu stejně ráda jako vy všichni! Moje 
děti se na ni těší jako na anděla!* 

V té chvíli přitulily se k paní Bártové 
dvě dívky v růžových šatičkách. Objala je 



v pasech a střídavě s úsměvem pohlédla 
do jejich moudrých očí. Byly to slečny 
Olga a Ema Jeřábkovy z Brna, dcery zná- 
mého advokáta. 

Milada Kornetová s Mařkou Holasovou 
blížili se k nim. Hrozen pánů visel jim 
v patách. 

V té chvíli setkali se nedaleko odtud 
před restaurací Polenkovou, jejíž červené 
a žluté barvy příjemně se sdružovaly, Stra- 
chovský s Kalasem. 

»Nalezl jste byt?* otázal se professor 
ohlížeje se na silnici, kamž právě po dře- 
věném můstku spěchala Milada. 

»Jsem prozatím v Janově domě.* 

> Podívejte se, jak čarovná je tato re- 
staurace.* 

»Oh ano, Jurkovič! Vzdušný, dřevěný 
pavillon, kvetoucí barvami! Nu — což, 
mluvil jste již se slečnou ?« 

>Tak rychle to nejde!* zašeptal Stra- 
chovský a obrátiv Kalase k silnici, dodal: 
»Ta slečna jdoucí od můstku k té dámě — 
ta černá — je Milada Kornetová. « 

Kalas se zahleděl k té straně. Ve tváři 
jeho nic se nehnulo; jen oči jakoby se 
nepatrně rozšířily. 

V tom zpozorovali oba, že se všecka 
společnost seskupila, že živě hlučí a že 
se sem na ně dívá. Strachovský se zarděl 
a srdce mu zabušilo. A již zahlédli, jak se 
jedno děvče v bílé halence oddělilo a jak 
k nim spěchá. 

Kalas se rychle poroučel. 

» Nebudu překážet,* řekl. 

»Ach ne, ne, počkejte,* mluvil Stra- 
chovský zmateně, » vždyť nevíme, ke komu 
slečna běží!« 

Kalas pohodil hlavou. 

»I víme! Vímel* zvolal se smíchem, 
a vstoupil do restaurace. 

Strachovský všechen rozechvěn po- 
pošel Mařce vstříc. 

» Děkuju,* pravila živě, všecka bez dechu, 
zardělá až po lnové vlásky, »posílá mne 
Milada, a vy musíte se tvářit, že mne 
znáte z Prahy — * 

»Ano, ano, slečno,* mluvil rychle tiskna 
její ruku, jež se k němu vztáhla. 

» ... že mne znáte! Jsem Mařka Ho- 
lasová z Pardubic — studuji umělecko- 
průmyslovou školu — známe se z divadla. . . 
a od paní Adamové — Prosím vás, ne- 
hněvejte se! A mluvte, jako bychom se 
znali. Tak! Ach, jsem bez dechu! Měla 
jsem strach! A nehněváte se?« 

Strachovský hleděl do jejích očí. 

» Děkuj i vám!* zašeptal. 

»Chvíli musíme mluvit — a prosím, 
živě, jako bychom si povídali o Praze, 
vždyť víte, jak se mluví, když se náhle 
známí sejdou! Dnes jim řeknu, že jste 



F. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYOŘÍČEK. 



61 



milý — ale ten černý vousáč se nám ne- 
líbí — a zítra vás představím! I Miladě! 
Rozumíte?* 

Strachovský stále ještě držel její ruku. 

»A jak se daří slečně Miladě?* ptal 
se tiše. 

> Výborně!* 

»A vzpomíná si?« 

» Stále !« dodala a ohlédla se. Sdělila 
mu pak, jak se naň těšily. 

Po chvíli se rozloučili. Všecka spo- 
lečnost hleděla za Strachovským, když 
vcházel k Polenkovým. Slečny Jeřábkovy 
se na sebe podívaly. Inženýr Tandler 
zúmyslně zakašlal. 

»Podívejte se, jak slečna Mařka hoří,« 
prohodila paní Bártová, »není to někdo 
příliš vzácný ?« 

»Ach ne, jen její známý!* řekla Milada. 
>A snad málo známý !« 

»Vy ho neznáte ?« 

>Ne!« odvětila Milada a usmála se na 
Zavadila, který jí ovíval vějířkem rozpálená 
ouška. 

IV. 

Strachovský následujícího rána vstal 
časně, z jakési netrpělivosti a touhy. Tato 
touha měla však povahu všeobecnosti. 
Chtělo se mu viděti krajinu, neznámá 
místa, právě tak jako Miladu a ranní pro- 
menádu u pramenů. Zdálo se mu, že 
omládl, že je svěží a až k rozletu zdravý. 
Vzpomínka na Mařku, jejíž výraz a zvarha- 
nělé vlásky připomínaly mu dobrotu ove- 
ček, stále se mu vracela jako příjemný, 
radostný obrázek. 

Slunce se právě ukázalo nad vrchem 
a ozářilo daleké bukové lesy na chlumech. 
Jemné páry zvedaly se z údolí a rosa na 
lukách se zatřpytila. Nedaleko odtud se- 
skupené lázeňské budovy červenaly se 
svými okrasami a střechami mezi stromo- 
vím. Stezky byly poněkud ovlhlé a jako 
chladné. Jen služebnictvo a dva tři časně 
vstávající páni byli na pěšinách. 

Strachovský ubíral se po silnici, jež 
běžela podle Jestřábí do lesa, aby shlédl 
tuto končinu. Malebná, anglické nejmoder- 
nější stavby připomínající villa Vlastimila 
líbezností svou rozradovala jeho zrak. Stála 
v levo za říčkou, jejíž břeh zarostlý byl 
divokým, bujným křovím i kvítím. Mladá 
Slováčka, paní farářova, jež zde bydlila, 
otevírala právě okno. 

>Aj, slunéčko!* zavolala do ranního 
vzduchu zvučným jako dívčím hlasem. 

Strachovský zhluboka vydechl a po- 
cítil nevýslovnou vnitřní rozkoš. 



Po chvíli došel k nákladnému Augustián- 
skému domu a k čarovné krajině. Přechá- 
zel zde a snažil se rozpoznati, jakým směrem 
vedou stezky do lesů. Zašel kamsi k chlad- 
nému potoku, kde bylo ticho a temno, 
kde rostly vysoké trsy bodláků a krásné 
kostivaly. Vrátil se a chtěl se silnicí ode- 
brati do lázní. Tu však spatřil na stezce 
od domu Augustiánského slečnu Mařku 
Holasovu se dvěma damami. Nesly si 
porcelánové nádobky na vodu. Byly ne- 
daleko a musil se s nimi na silnici setkati. 
Myslil, že jej Mařka neosloví, ale mýlil se. 
Jak pozdravil, oslovila ho a představila 
matce i tetě. Dámy byly zřejmě potěšeny. 
Šli nyní společně podle Jestřábí do lázní. 
Paní Holasová a paní Spurná zůstaly brzy 
poněkud vzadu a Strachovský šel s Mar- 
kou na stezku v lučinách. 

»To je náhoda, že jsme se uviděli!* 
pravila slečna poskočivši si. » Těším se, 
co Milada řekne, až nás spatří! A jak se 
máte?* 

•Jsem jako znovu zrozen ! Je tu krásně, 
vše se mi líbí! 

»Teď na promenádě vás představím — 
a taky Miladě!* 

>To je směšné!* 

»Ale milé!« zasmála se. Modrá očka 
její líbezně se zaleskla. 

»Paní matka se ani neptala, jak se 
známe! Má velice inteligentní tvář.« 

»Zalíbí se vám, až ji poznáte! A kdo 
je ten váš černý známý?* 

»Advokát jeden, doktor Kalas z Pro- 
stějova!* 

» Podivně nepříjemný člověk! Toho 
však nemusíme zvát do naší společnosti?* 

»Ach ne, dokonce ne!* odvětil Stra- 
chovský, a bylo mu příjemno, že došlo 
k těmto větám. »Známe se málo, jen 
z vlaku. A pak — nestojí ani o podobnou 
zábavu!* 

»Tím lépe. Zdá se mi, že má oči jako 
led, a ty černé vousy — brrr ! 

Od lázní na stezce u Růžové villy za- 
svítily světlé šaty. Dáma s dvěma děvčátky 
se na ní ukázala. 

»Paní Bártová s dětmi !« zvolala Mařka 
a chtělo se jí rozběhnouti se. » Pojďme 
rychleji !« řekla všecka zaujata. »Paní Bár- 
tovou všichni milujeme — a její dcerušky! 
Ach, jak je milá! No — už mne po- 
znala!* 

Mařka byla všecka neklidná. 

» Milostpaní! Aničko! Zdeničko!* vo- 
lala na ně. (pokračování.) 



A 



62 



LITERATURA — DIVADLO. 



LITERATURA. 

Ant. Klášterský: Sny a toulky. V Praze 1905. 

Nákladem Družstva Máje. 

Ani sedmnáctou knihou básní neopustil Klášter 
ský hranice svého světa. Zralý a hotový, dosáhl již 
vrcholků své tvorby, a také tato kniha má všecky 
přednosti jeho díla. A ovšem také všecky jeho vý- 
značné vlastnosti. 

Sám v sobě zladěn, dívá se básník mírnýma 
očima na kolotání všedního života, z něhož schy- 
tává jen detaily odpovídající jeho urovnanému, 
vnitřnímu životu duševnímu. Lehké a průzračné 
vlnění srdečného citu a nehledanost invence schy- 
tány jsou jemnou rukou v pečlivý a nevýbušný 
verš staré solidní řezby. Živý pozorovatel všeho 
vnějšího, ostře a jasně kreslí život, jejž brázdí spíše 
upřímným citem nežli smělostí kontemplace. Nezná 
výbuchů rozžhavené krve, netápe v nejasnostech. 
Jest, abych tak řekl, básníkem svého nejbližšího 
okolí, v jehož prachu i květech nachází mo- 
tivy, jež prošedše spektrem jeho duše, zabarveny 
jsou resignovanou melancholií snílka, jemuž kouzlo 
samoty mezi čtyřmi stěnami, teplo rodinného ži- 
vota a trocha přírody z procházek i delších výletů 
jest metou života. Básně jeho jsou průzračný tak, 
že jest viděti jasně na jejich dně plavati jejich 
problém i s pointou. 

Umění nevyšinuté z kolejí urovnaných citů, 
všedních poznatků, umění nerevoltující, jehož 
programem jest ozařovati mírnými efekty světel- 
nými vrstvy prachu, jejž dýcháme ve svém malém 
českém životě — všichni . . . . ! — inka. 

Aleksěj F. Pisemskij: Tisíc duší. Román o čty- 
řech částech, přeložil V. Mrštík. Spisů A. F. 
Pisemského svazek 4., » Ruské knihovny « dílo 
XLIII. V Praze 1905, nákladem J. Otty. Za 4 K. 
Nevím, hodlá-li redakce » Ruské knihovny* za- 
řaditi ve svůj program ještě některé z dalších děl 
Pisemského — - je jisto, že aspoň ještě román ve 
»Ve vodním víru«, jeden z prvních, jež dotýkají 
se moderní ženské otázky v ruské literatuře, a po- 
slední autorův sociální román »Měšfáci« by stály 
za překlad — ale i nedojde-li k tomu, bude vý- 
znamný tento romanopisec čtyřicátých let dosti 
dobře a celkem i zaokrouhleně zastoupen dosavad- 
ními čtyřmi svazky ve výborné »Ruské Knihovně*. 
Dílo posledně zařaděné, sociální román »T i s í c 
duší«, zjednalo svému autorovi, poměrně ještě 
mladému (osmatřicetiletému), nejvíc slávy, ba ši- 
roké populárnosti. Ve svém hrdinovi Kalinoviči 
zobrazil Pisemskij typ ctižádostivého ruského byro- 
krata, člověka sice vzdělaného a jemného chování, 
avšak ničemného karakteru a bezohledně jdoucího 
za svou kariérou. Celé úřední Rusko, poměry pro- 
vincie i hlavního města, rub všeho činovnictví ru- 
ského vykreslil tu v širokém románovém rámci 
bezohledný ruský realista tak důsledně a při tom 
plasticky i objektivně, že rázem zaujal jeho strojený 
epický klid, a nadšeně bylo tleskáno poctivému 
kreslíři společenských mravů. 



Dnešní čtenář přirozené dívá se mnohem 
střízlivěji na živý obsah knihy a váží pouze její 
literární kvality. A shledává široce založený román, 
napsaný slohem neobyčejně živým a výrazným, 
skutečný sociální román, který dává tak dobře na- 
hlédnouti v život čtyřicátých let, porozuměti rnu 
a tím zároveň chápati lépe i další vývoj a utvá- 
ření se společenského života ruského, chápati ducha 
ruského národního života a jeho nedostatky i vředy. 
Nemusí tu vaditi příliš černý pessimismus Pisem- 
ského, jaký mu vytýkají i domácí někteří literární 
historikové. Jef tento pessimismus právě příznačnou 
vlastností jeho literárního díla. Nemůže být také 
výtkou, že v románech Pisemského nenajdeme té 
jemné psychologické analysy, jako u mistrů ruského 
románu, Turgeněva, Dostojevského, Gončarova. 
Ti přišli právě po něm, a ostatně všechen způsob 
vyjadřování Pisemského a zároveň i všechen jeho 
svéráz literární v tom právě kotvil, že se za- 
býval podrobně realitou života, že se snažil dů- 
sledně, přísně a poctivě — jak sám napsal — 
»kresliti bídu bídného člověka*. 

To všecko mluví z »Tisíce duší«. Pan Vilém 
Mrštík, který román Pisemského velmi zvučně a 
barvitě přeložil, napsal zároveň obsáhlou literární 
studii o ruském romanopisci do » Květů*. S jeho 
individuelním soudem o významu Pisemského 
i jeho díla nebude asi leckdo souhlasiti, za to tím 
spíš třeba se zmíniti o jeho výborném překlade jako 
o literární zásluze. V. Kol. 

Pod titulem Fader og S^n vyšel v Odense 
dánský překlad K. V. Raisovy knihy Kalibův 
zločin z péra J. Kure a s předmluvou prof. 
Arn. Krause. 



DIVADLO. 

— ČINOHRA. Láska a smrt. Tragedie 
o pěti dějstvích od Jaroslava Vrchlického. Nově 
studováno, scénováno a vypraveno. Režisér Flor. 
Steinsberg. Analysa kastilské tragedie Vrchlického 
byla by dnes, po tolika letech od její premiéry, 
anachronismem. Komposiční přednosti, zejména 
exposice, konflikt a epikrise její byly nadšenými 
slovy uznány již v minulém století. Rozvazovati 
dramatické uzly této klasické práce našeho nej- 
přednějšího dramatika veršem, jehož vlastní pole 
leží na smavých stráních veselohry, budiž pone- 
cháno prstům menší piety. Sladké báje zřídka 
kdy snesou přísný dotazník logiky, a těm, kdož se 
příliš mnoho táží, uletí motýl poesie dřív, než si 
povšimnou nádhery barev na jeho křídlech. Ten- 
tokráte byl na nich vážný obraz umrlčí hlavy. »Láska 
a smrt« náleží ke hrám, v nichž triumfuje dýka; 
zrak hlavního reka jejího zpit rubínem krve z ne- 
přítele, jím na stupních oltáře probodeného, obrací 
se, neznaje a sám neznán, k rubínu rtů jeho dcery — 
a tof útek, na němž utkán konflikt tragedie ; ulice 
Toleda krví zbrocené otvírají se jejím dějům, které 
je krví broti, a polovina města musí lehnouti po- 
pelem a krví, aby hrabě Alvaro Lara (p. Mátě- 



TÝDEN. 



63 



jovský) mohl se dostati na práh svatební ložnice 
svého soka Guzmana (p. Šm a ha) a tu pod sochou 
Krista Ježíše v polosvitu věcné lampy a měsíční 
záře ukázal společně s mladou chotí Guzmanovou, 
dcerou své oběti, kterak láska je silnější než smrt, 
anebo že jen smrt může učiniti této lásce konec. Jest 
přírozeno, že v takovém ovzduší, už samými grandy 
grandiosním -— hra děje se v nejkrutějších státo- 
právních krisích kastilských XII. věku těsně před 
a po nastoupení Ferdinanda II. (p. Steinsberg) 
jako krále leonského I., děda krále Ferdinanda 
svatého — toledské čepele dlí víc mimo své pochvy 
než po boku svých nositelů, jeviště trčí ko- 
pími vojsk a hrůza — krom jediné, ale pře- 
krásné idyhcké scény v klášteře Esteban Gormez — 
jest výhradně motorem napínajícím čivy hlediště 
až k přepětí, až k ochabnutí. Pátý akt, sebevra- 
žedný konec hr. Lary a dony Mariquity (paní Kva- 
pilová,) měl v diváctvu efekty, vzdálené úmyslu 
básníkova ; dlužno konstatovati, že nikoli jeho vinou. 
Jest dávnou zkušeností, že před moderním publi- 
kem romantické sebevraždy milenců bývají nejkri- 
tičtějším úskalím, na nichž ztroskotává druhdy 
celek, jakmile aktér vypadne i jen kmitným gestem 
z role. Velicí umělci vítězívají tu verismem smrtel- 
ného zápasu, a k mistryním umírání náleží pí. Kva- 
pilová. Ale i jí zdaří se umírání ve dvou jen ten- 
kráte k zdrcení diváka, když i ten druhý dorostl 
na tragiku okamžiku. Alvaro pana Matějovského 
vraždě a umíraje nelišil se valně od Alvara mi- 
lostných okamžiků druhéko aktu, zejména jeho 
hlas, jeden z nejskvělejších hereckých prostředků 
naší scény, nenašel rejstříku, nepostradatelného 
k nerušenému dojmu tragického dueta. Nejen naše, 
ale každé obecenstvo dnešního divadla, přesycené 
sensitivismem moderní Melpomény, z illuse snadno 
upadá v cynismus oproti sebe větší tragice klasi- 
ckého stylu, čím jsou jeho linie jednodušší, čím 
průzračnější, jestliže se diváku udá postřehnouti 
dost malou úchylku od věrojatného provedení na 
scéně. Výjev nebyl dokonale zdařilý, a když 
Guzman donu Qarciovi slibuje z verandy mimo 
peněžité, také odměnu v šatstvu (ovšem docela 
v duchu doby!) stačilo to slovo, aby se tu a tam 
ozval v obecenstvu dušený smích. Skoda, neboť 
jinak p. Matějovský právě jako hrabě Lara víc než 
jindy ukázal své znamenité umělecké pokroky. 
Vedle pí. Kvapilové, poetické, vášnivé a unášející 
Mariquity, nejlepší výkon náležel diplomatickému 
intrikánu opatu p. Želenského, tak diferentnímu 
maskou a karakterem, že byl znalým jen po hlase. 
Dokonalou byla doňa Teresita pí. Danzerové, ve 
čtvrtém dějství dokonce oslňující, na její výši stál 
Guttiero p. Innemanna, krásným majestátem opatřil 
p. Steinsberg svého Fernanda, způsobně vedli 
si pp. Focht a Hašler jako mladí Castrové. Vý- 
prava byla zcela ve výtečném stylu, na nějž navykl 
nás hisíorickoumělecký duch v Nár. divadle vlád- 
noucí. /C/WČ 

= Chorvatské divadlo v Záhřebe chystá 
pro první dny říjnové dramatickou novmku : jiho- 
slovanský večer, při němž sehraje čtyři jedno- 



aktovky, práce to Milana Begoviče (Chorvata), 
Žofky Jelovškové (Slovinky), Bronislava 
Nu šice (Srba) a Pětky Todorova (Bulhara). 

Hauptmannova »H a nicka* byla až dosud 
pro ruská jeviště zakázána. Tyto dny teprve byl 
censurní zákaz zrušen a tak bude toto drama se- 
hráno jakožto první saisonní novinka na petro- 
hradském »Divadle cara Mikuláše II. « —m~ 



TÝDEN. 

Ze života Antonína Dvořáka. V okres- 
ním městě X. pořádali Dvořákův koncert, jejž mistr 
sám slíbil dirigovati. 

Do orchestru hlásily se i síly ochotnické, 
mezi nimi vyšší hodnostář soudní, kterýž vymínil 
si však zvláštní na pódiu místo. 

Vše bylo náležitě připraveno, Dvořák přijel, 
uklonil se a začal dirigovati poslední zkoušku. 

Po malé chvíli odklepal a velel : »Ještě jednou 
od začátku!* 

Ale nepřesné tóny, jež slyšel hned na poprvé 
s toho zvláštního na pódiu místa, zas odtamtud 
se ozvaly. 

Mistr odklepal tedy znova a šel k onomu 
místu a zdvořile upozornil, že dlužno brát tóny 
čistě, že nejmenší nesouzvuk ruší. 

Pán, jemuž upozornění platilo, vztýčil se a 
pravil : 

»Mistr patrně neví, kdo jsem. Dovoluji se 
představit: X. Y., rada zemského soudu.* 

»Proč teda hrajou?* bylo vše, co Dvořák na 
to v olympickém klidu odpověděl, načež otočiv se 
bral se zas k svému dirigentskému pultu. 
« 

* Slavnost položení základního kamene měst- 
ského divadla na Král. Vinohradech konala se ni- 
koliv bez úmyslu, jak starosta vinohradský p. Josef 
Víšek v srdečné své řeči výslovně podotkl, právě 
v den patrona země české, sv. Václava, za přítomnosti 
dvou zástupců vlády, praesidia měst. rady, zástupců 
záložny vinohradské, okresu, stavebního dozorstva 
a projektanta arch. Čenského. Oceňujeme plně 
obětivost a vůbec veliké zásluhy vinohradské obce 
i záložny o uskutečnění nového důstojného stánku 
Mús, »jenž má býti chrámem umění, školou života 
a zdrojem osvěty*, uznáváme i zřetel k orgánům 
vládním, než přece jen myslíme, že mělo býti vzpo- 
menuto o slavnosti tak významné pro příští umě- 
lecký ústav zastoupení i světa uměleckého. 

* Dne 28. m. m. odhalena byla pamětní deska 
na rodném domku Václava Brožíka v Třemošné, 
pořízená a zasazená péčí spolku přátel vědy a lite- 
ratury a Občanským klubem v Plzni. Slavnostní 

řeč proslovil prof. Dr. J. O. Královec. 

« 

* Dne 1. října odhalen byl v Kresčaku (Cressy) 

pomník českému králi Janu Lucemburskému, jenž 
tu v boji za Francii položil život svůj 26. srpna 



64 



TÝDEN. 



1346. O znzení pomníku toho zásluh největších 
získal si věrný přítel národa našeho, proslulý slavista 
francouzský prof. Louis Leger, jenž nadšenou řečí 
u příležitosti oslav Hugových r. 1902 za účasti 
českých delegátů vzpomínaje vždy osvědčené přá- 
telské oddanosti národa našeho národu francouz- 
skému, zašel do minulosti až k bitvě u .Kresčaku 
a ohnivými slovy svými vyvolal u francouzských 
účastníků hostiny slib, že u Kresčaku postaví se 
českému králi Janu Lucemburskému a rytířským 
jeho soudruhům tu padlým pomník. Obec pařížská, 
lucemburská a pražská upsaly hned příspěvky, kteréž 
pak doplněny soukromým upisováním, v Paříži ustavil 
se komitét ústřední, v Amiensu a Abeville komitéty 
místní. Slavnosti odhalení účastnilo se zvláštní po- 
selstvo české, v jehož čele byl starosta pražský 
dr. Vladimír Srb. Pomník je dílem sochaře E. Fon- 
taina a architekta Milvoye; při odhalení jeho 
pronesli řeči prof. Louis Leger, ministr lucembur- 
ský, dr. Srb a poslanec Coache. 
* 

Těchto dnů zemřel v Římě nejslavnější žijící 
vlaský sochař Giuseppi Sace o ni, jehož jméno 
sepiato jest s velikou řadou slavných italských 
monumentálních děl sochařských. —m— 

* 

Minulé neděle byl konečné odhalen veliký 
pomník slavnému francouzskému filosofovi a umě 
leckému essayistovi HippolytuTainovi v Bou 
giersu, jeho rodném městě. —m— 

* 

Umělecká obec německá oslavila dne 29. září 
řídké jubileum devadesátých narozenin slavného 
krajináře a mahře marin, professora dússeldorfské 
akademie umění, Ondřeje Achenbacha, rodáka 
kasselského. Těžké, černé jedle a sosny sem 
tam rozestavené po holých skalách . . . bouřemi 
zpřerážené kmeny smrků a borovic . . . divoké 
bystřiny skočně uhánějící přes vyčnívající balvany 
a rozrážené o opírající se kořeny staletých veli- 
kánů . . . rozvlněné moře v očekávání prvních 
nárazů bouře . . . severní uklidněné fjordy . . . nuzné 
hollandské krajinky s větrníky a chudými chatr- 
čemi: ty byly jeho doménou. Prožil všechny pře- 
rody a umělecké evoluce devatenáctého století, a 
jeho vzpomínky, přichystané k tisku, budí právem 

veliké očekávání. -m — 

« 

Známý brusselský boháč a sběratel literárních 
kuriosit, o němž se i v Cechách nejednou už psalo, 
vikomt Spoělberch de Lovenjoul, jest ma- 
jitelem nespočetných dopisů, rukopisů, knih a vůbec 
památek po nejslavnějších francouzských spisovate- 
lích devatenáctého století. K nejvzácnějším pokla- 
dům jeho bohatých sbírek náležejí rukopisy Balza- 
covy, George Sandové, Sainte-Beuvovy, Gautierovy 
a j. Kdo bude chtít kdysi psát podrobnější biografii 
o někom ze jmenovaných spisovatelů, jistě se bude 
musiti uchýlit k archivu vikomta de Lovenjoul. 



Jsou tam rukopisy četných vůbec neuveřejněných 
děl, náčrty ke dramatům, románům a novellám, 
originály netištěných korespondencí, účtů, zvacích 
listů a pod. nejslavnějších básníků. Nyní se pro- 
slýchá, že majitel hodlá darovati celý tento vzácný 
archiv museu na zámku Chantilly. Poněvadž zámek 
Chantilly je však majetkem francouzské Aka- 
demie, dostalo by se velkolepého tohoto odkazu 

přímo jí. — m — 

• 

* Minulý pátek, 29. září, skonal techn. spolu 
pracovník náš, p. Emanuel Gib, od založení 
Zvonu jeho metteur-en pages, v 42. roce věku svého. 
Zachováme všichni oddané jeho součinnosti přá- 
telskou vzpomínku! 

« 

Nechutnalo. Za krále Ladislava byla opu 
štěná a schudlá obec hory Vyšehradu r. 1452 nově 
lidmi osazena a na městečko povýšena, jež dáno pod 
správu purkrabímu vyšehradskému Janu Zajimačovi 
z Kunštátu, příbuznému tehdejšího zemského správce 
Jiřího z Poděbrad. Pan Zajímač sázel na Vyšehradě 
konšely, a dle tehdejšího obyčeje po takovém ob- 
novování rady obec strojila hody na počest pána, 
jenž obnově byl přítomen. Ale hody ty za mnoho 
nestály, takže pan Zajímač vymínil si na obci, aby 
mu raději dávala místo oběda peníze. Svědčí tomu 
současný zápis v knize vyšehradské, kdež se čte : 
*Když pan Zajímač ráčil saditi konšely, byl obyčej, 
že sou pánu voběd činívali, ale že jest taková věc 
pánu příjemná nebyla, že nedostatek v přípravách 
krmí jest býval a pánu se nelíbilo, i z té a takové 
příčiny plat šosu jest na to položen z domu dva 
groše bílé.« Škoda, že se nezachovala zpráva, jak 
tehdy na Vyšehradě jídla upravovali, aby naše 

kuchařky mohly se něčemu přiučiti! J. C. 

* 

* O samém závěru čísla dochází zpráva, že 
zemřel proslulý básník José Maria deHeredia, 
člen francouzské Akademie v 63. roce věku svého. 
Vydal r. 1893 svou sbírku Trofeje, jež jej na ráz 
učinila slavným. Do češtiny přeložil ji Jan Žera- 
novský. 

Spása vlasti. 

Již jest mu šestnáct let, 
s pohrdou na vše patří, 
již moudrost všecku sněd, 
je sebevědom za tři. 

Již je mu šestnáct let: 

tož s pokrčením ramen 

si do kavárny seď 

a kritisoval. Amen. = 



Oprava. Na str. 29 předminulého čislá Zvonu 
v I, sloupci na 2. řádce čti Lermontovovy místo 
Puškinovy. 



V PRAZE, dne 6. října 1905. 



Majitel: Družstvo — Zodp. redaktor a vydavatel: M. A. Šimáček. — Nakladatel: F. Šimáček. 

Tiskem »Uníe« v Prazt 




Jaroslav Kvapil: 



VECNA LASKÁ 



SVE ZENÉ. 



Jaký vlahý večer ! Jaké měkké světlo ! 
Jaké usmíření celé přírody! 
Kolkolem to včera ještě rudě kvetlo — 
a dnes tolik něhy, tolik pohody ! 

Neklidné mé srdce, co se s tebou dělo, 
jaká zela v tobě propast bezmála? 
Bolelo jsi stokrát, stokráťs přebolelo, 
ale naše láska s námi zůstala! 



Svěží, něžná, mladá jako za dnů krásy 
zdvihá bílá světla vděčných očí svých, 
nad zrcadlem duše rozpouští své vlasy 
jako ve dnech května sladce touživých. 

Myšlenkami mými rozzářena chodí, 
polibky mou touhu v sny své zamyká, 
jako bílé plachty uvolněných lodí 
obzorů se mhavých v dálce dotýká. 



Nad dočasno země, v záhady a bezdno, 
kde jen svatá věčnost čeká nehnutě, 
kde je nejvíc modro, kde je nejvíc hvězdno, 
do závratných výšek zvedá perutě. 



F. X. Svoboda: 



PROBUZENÝ TYGRÍČEK. 

(Pokračování.) 



Paní Bártová, vedouc dětičky své za 
ruce, oděna v lehoučké bílé prací šaty, 
elegantní jako šlechtična, s účesem 
svých bohatých, světlých vlasů, jenž připo- 
mínal dámy z rokoka, usmívala se z daleka, 
jakoby měla na růžové pusince připravena 
nejlíbeznější slova. Šla bystře, tak že děv- 
čátka musila chvílemi pobíhati. Plavovlásky 
ty radostně se smály, a nožičky jejich 
v bílých punčoškách kmitaly se pod krát- 
kými, růžovými sukýnkami u veselém ne- 
pokoji. 

Mařka rozběhla se k nim. 

Strachovský cítil v nitru příjemné po- 
hnutí, jakoby bezpříčinné, ale když se 
snažil pochopiti, proč je tak radostně na- 
laděn, rozeznal, že ho potěšila nechuť 
slečny ke Kalasovi. »I mně je jaksi ne- 

ZVON. Roč VI. 



příjemný,* pomyslil si, »mám dojem, jakoby 
mne studeně kritisoval a jakoby mne pře- 
zíral. Jsem-li s ním, ano, je mi snad i milý, 
ale jaic se vzdálím, pocítím odpor.* A v té 
chvíli vzpomněl si na onen hrozný dojem, 
jaký měl z jeho tváře ve vlaku. »Je patrně 
podivný muž ... působí-li tak na každého !« 
A zaradoval se opět, že dívky každé sblí- 
žení s ním již napřed odmítly. >Tím lépe,« 
pomyslil si, usmívaje se na Mařku, jež se 
shýbla k dceruškám paní Bártové a líbala je 
na růžové pusinky, >není člověkem mého 
srdce, a tím způsobem se alespoň nesblí- 
žíme. Nalezne si společnost — a bude 
dobře!* 

Došel k Mařce. Představila jej paní 
Bártové. Políbil jí růžovou, vonnou ruku, 
jež byla nápadně jemná, a povšiml si he- 

Číslo 5. 



66 



F. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYQŘÍČEK. 



boučké pleti její. Usmála se naň a ptala se, 
jak se mu líbí v Luhačovicích. 

» Neobyčejně!* odvětil rychle, všechen 
se zachvěv vroucností. 

Pocelovala jej světlemodrýma očima 
svýma. 

»Ach, rozumím vám!« prohodila po- 
hlednouc významně na Mařku. 

» Mýlíte se, milostpaní,* pošeptala jí 
tato. 

»Dovolíte-li, vrátím se s vámi k vodě!« 
všecka rozveselena pravila mladá paní, při- 
pomínajíc ve všech pohybech Pařížanku. 

Paní Holasová zavolala na děti. Roz- 
běhly se k ní. Paní Bártová ohledla se za 
nimi, aby je pohledem napomenula, ale 
vidouc, jak pěkně se před damami poklo- 
nily, usmála se a upozornila i Strachov- 
ského, aby se podíval. 

> Pozvala vás slečna Mařka mezi nás ?« 
otázala se, když se ubírali po můstku na 
silnici. 

» Chtěla jsem vás, milostpaní, právě 
poprosit,* pospíšila si slečna Holasová, 
»abyste pana profesora pozvala!* 

»Ach, prosím, prosím . . . způsobíte 
nám radost!* 

Strachovský se hluboce uklonil. 

Od lázeňské promenády zavzněla 
hudba. Mařka si poskočila. 

»Milostpaní, viděla jste již Miladu ?« 
otázala se. 

»Ano, vstala dnes velmi časně.« 

»Je asi na promenádě!* 

»Ano, šla tam s otcem !« 

Pojednou Mařka vyskočila a uchopila 
paní Bártovou za ruce. 

>Ještě nám nesmíte odejít!* zvolala 
živě a ohlížejíc se k lesíku za čítárnou 
odmítavě pohazovala hlavou. 

» Vždyť neodcházím!* s líbezným úsmě- 
vem odvětila paní. Ohledla se současně 
k březovému lesíku, kam Mařka pohazo- 
vala hlavou. Dvě dívky, obě v růžových 
šatech, spěchaly k nim. Byly to slečny 
Jeřábkovy. 

»BoJiužel,« usmála se paní Bártová, 
hladíc hebké tvářičky Mařčiny, »měla jste 
pravdu. Čekám na Olgu, mám jí něco od 
svého muže vyříditi.* 

> Věděla jsem, že nám odejdete !« 

» Přijdeme za vámi na promenádu!* 
odvětila, poroučejíc se již. Vzala opět 
dcerušky své za ruce a spěchala s nimi 
k dívkám v růžových šatech, které byly 
již nedaleko. 

»OIga a paní Bártová — to jsou ne- 
rozlučné přítelkyně !* zašeptala Mařka Stra- 
chovskému se zjevnou hořkostí. 

»A teď snad již setkám se s Miladou !« 
prohodil tento v radostném pohnutí. »Je 
tam hlučno ! A co hrají? Není to Dalibor?* 



Mařka chvíli naslouchala. 

»Ano, uhodl jste, právě jde král . . . 
pospěšme si, mám Dalibora ráda!« 

Po chvíli odbočili v levo a ocitli se 
na široké promenádě, oživené již hosty. 
Malebné stavby a vysoké stromy uzavíraly 
po stranách a vzadu tato místa. Jasné 
modré nebe a lesy po obou stranách 
zvedaly se nad červené střechy vili a budov. 
Mnoho dřevěných, nezvyklých staveb, pa- 
villonů a štítů skládalo se v pestré linky. 
Sta hostí proudilo těmito rozkošnými bar- 
vami, květnaté toilety a kloboučky dam, 
i čepice pánů pestřily se jasně a radostně 
v ranním slunci. U obou studen, kde na- 
lévala mladá děvčata hostům slanou vodu, 
kupilo se nejvíce lidí. Prostředkem spěchal 
ředitel lázní, jehož temné, byslré oči pátraly 
na všech stranách, pozdravoval se se zná- 
mými a spokojen zašel do své úřadovny. 
»Tato zajímavá tvář je mi povědomá,* po- 
myslil si Strachovský, >ach ano, potkával 
jsem se s ní v Praze na nábřeží.* 

Mařka otázala se štíhlé, bledé a jako 
stuhlé dívky, jež šla právě mimo : 

» Viděla jste slečnu Miladu?* 

»Ano, šla s panem radou do mlékárny !* 
odvětila dívka všecka zmatena, že byla 
oslovena. 

» Půjdeme tím směrem,* pošeptala Mař- 
ka Strachovskému a ukázala mu za hudební 
pavilon na starou lipovou alej. 

V té chvíli ukázal se před nimi v bílých 
šatech i čepici, všechen změněn, doktor 
Kalas. Byl živý, veselý, jako obrozený. 
Zdál se mladší a elegantnější. Tvář jeho 
byla růžová, oči jasné. Nesl si v porce- 
lánové nádobě vodu a chvílemi popíjel. 
Smál se čemusi, jakoby byl právě s někým 
mluvil. Spatřiv slečnu Holasovu, stanul. 

»Ach, pardon !« omlouval se a chtěl 
odejíti. 

Strachovský jej zastavil. 

>Prosím, prosím !* mluvil neklidně, jsa 
rozmrzen, že nemůže jíti k mlékárně. »Jak 
vám chutná voda?* 

»Zcela dobře. Hjedal jsem vás před 
chvílí, je zde malíř Řeřicha z Prahy, zná 
vás !« 

>Ach, ten! Baví se asi s damami!* 

» Ano, má zde jakousi místní Carmen !« 

Strachovský byl nucen představiti jej 
Mařce. »Nehněvejte se,« pošeptal jí, »nejde 
to jinak !« 

Kalas se uklonil a okamžitě se 
s Mařkou rozhovořil. Znal dva professory 
z umělecko-průmyslové školy, a jak se 
ukázalo, rozuměl modernímu umění. Plavo- 
vlasá dívka, ač se s počátku mračila, brzy 
se rozpovídala a brzy jí modrá očka svítila. 
»Není tak zlý, jak jsem myslila,* pošeptala 



F. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYOŘÍČEK. 



67 



Strachovskému, »naopak, je příjemný! Ale 
pojďme již!< 

Strachovský se chtěl poroučeti. 

V tom však stanuly vedle nich paní 
Bártová se slečnou Olgou Jeřábkovou, 
zubíce se čemusi. Byly milé a osvěžující. 
Paní Bártová chtěla seznámiti Olgu se 
Strachovským. Učinila tak živě, s rozto- 
milosíí, jež se všem zalíbila. Strachovský 
představil pak Kalase, jenž stál opodál, 
jakoby se nechtěl vnucovati. Paní Bártová 
podala mu svou růžovou, jemnou ruku, 
a současné pozvala jej, aby se súčastnil 
zábav jejich společnosti. 

Strachovský pohledl na Mařku, jež 
pokrčila ramínky, ale ve tváři její nebylo 
již odporu. 

Hlouček jejich rychle vzrůstal. Po- 
jednou byla zde Ema Jeřábkova s oběma 
studenty Budily, kteří si přinesli nové, 
nejmodernější hole, a zachytili se tu ještě 
mladý, vlasatý spisovatel s tenoristou 
Vlčkem. Strachovský nestaraje se již ani 
o společnost ani o Kalase, oddělil se se 
slečnou Holasovou a spěchal k aleji. Byl 
rozmrzen i vzrušen i roztoužen. Nepříjemné 
pocity, jež jej setkáním s Kalasem sklíčily, 
rychle mizely. Podlehl touze. Obával se jen 
pana Korneta. 

Nedaleko mlékárny v lipové aleji za- 
hledl z nenadání Miladu. Šla zavěšena 
s otcem, jehož vysoká postava, vypjatá 
prsa a smělý pohled působily jakousi pří- 
jemnou mocí. Snědá jeho tvář i černý, 
krátký plnovous svědčily o nevysokém 
věku a dobrém zdraví. Na pozdravy dě- 
koval vlídně, smekaje hluboko slaměný 
klobouk. Bylo zjevno, že prožívá zvláštní 
rozkoš, že je šťasten, může-li si vésti svou 
krásnou dcerušku. Šla po jeho levém boku 
ve žlutých šatech jako oživena, pátrajíc 
černýma očima na všechny strany. 

Pojednou spatřila Mařku se Strachov- 
ským. Šli proti nim. Dech se jí stajil, a silná 
radost kmitla se jejíma očima. 

»Aj — to je ten známý Vlařčin!* pro- 
hodila před otcem zcela směle, ani se 
nezarděvši. 

»Hezký muž !« připojil Kornet s úsmě- 
vem. 

»Zdá se. Představí nám ho asi!« řekla 
jakoby žertem a poskočila si. Srdce jí 
však silně bušilo a ouška se jí znenáhla 
rozhořela. 

Mařka se ohledla. Matka její s tetou 
stály u pramene amandky. Dva neznámí 
muži s nimi hovořili. »]e lépe, že jde pan 
Kornet, věřte mi!« konejšila tiše Strachov- 
ského, jenž byl přítomností jeho stísněn. 

»Ne, není možná, teď mne nemůžete 
představiti !< bránil se. 



>Naopak, teď je to výhodné!* ubez- 
pečovala jej. 

A nevšímajíc si dále jeho rozpaků při- 
skočila k Miladě, uchopila ji radostně za 
ruce a pošeptala jí cosi. 

»Pan vrchní rada dovolí,* řekla uklo- 
nivši se, » představím svého dobrého pří- 
tele z Prahy!* 

A seznámila je. Milenci stiskli si ruce 
a oči jejich zaplanuly. 

Vrátili se na promenádu. Kornet šel 
se Strachovským a rozhovořil se s ním 
o budoucnosti Luhačovic. Byl akcionářem 
a rád vyslechl úsudky hostí. Strachovský 
s ochotou, jakou projevuje pouze zamilo- 
vaný muž svému budoucímu tchánovi, vžil 
se do lázeňské otázky a pilně hovořil 
o všem, co se mu zde líbilo. Kornet byl 
všechen potěšen. 

U Janova domu se poroučel. 

» Odpusťte, jdu pro ženu . . . chodí- 
váme do vodoléčby !« řekl podávaje Stra- 
chovskému ruku. »Miládka, podívejte se, 
rná zde již svůj kroužek !« Zasmál se 
a ukazuje hůlkou na skupinu dívek i pánů 
pokývl vesele hlavou. »Taky jsme bývali 
takoví blázni !« pošeptal Strachovskému, 
a usmívaje se naň potřásl mu rukou. 

» Dovolíte li, doprovodím vás I* nabídl 
se profesor. 

» Ach ne ne, jen jděte pít vodu ! Zkuste 
amandku . . . Děkuju. Ne, ne! S bohem, 
slečno!* pravil Kornet pokynuv rukou Mařce, 
jež se byla poklonila. 

Strachovshý se slečnami ubírali se 
mezi obecenstvo na hlavní promenádu. 

» Chtěl bych raději do lesa!« řekl mladě. 

»A snídal jste?« otázala se Mařka. 

»Ne . . . chci píti vodu, pak se na- 
snídám a potom bychom mohli zmizeti 
někam !« 

»To nejde,« rozhodně řekla Milada, zar- 
děvši se z neznámé příčiny, »všichni nás 
očekávají a jsme s nimi každý den! Bylo 
by to nápadné, a pak, kdyby se to pro- 
zradilo! Paní Bártová bydlí s námi v Rů- 
žové ville!« 

»Budeme tedy při tomto prvém shle- 
dání ve společnosti?* otázal se smutně. 

»Ano . . . nelze jinak.« 

»A nebude nám zoufalo ?« 

»Bude.« 

»A nelze to změnit ?« 

»Ne ... ale i ve společnosti se vy- 
skytnou okamžiky . . .< řekla Milada pro- 
hlížejíc si růži, kterou jí dnes ráno podal 
ředitel lázní, »musíme býti trpěliví !« Po- 
jednou se zasmála. Byla by ráda Strachov- 
ského oslovila, ale bála se mu tykati jako 
v Praze. 

»Proč se směješ ?« otázala se Mařka. 



68 



J. S. MACHAR: Z BÁSNÍ. 



> Protože — «, zvolala a znova se ro- 
zesmála. Náhle však stanula a řekla Stra- 
chovskému : 

»A co že jsi takový nedočkavý?* 
Černé oči její se rozevřely a zuby zaleskly. 
Byla krásná a milá v té chvíli. 

Hleděl na ni všechen okouzlen. 

> Netušíš, netušíš, jak tě mám rád!« 
zašeptal v opojení. 

Blaženost zaleskla se v jejích očích. 

> Pojďme, pozorují nás !« řekla a rychlým 
krokem ubírala se k velikému ostrovu pánů, 
dam i slečen. Zdálo se, že je všechna 
šťastna a že chce radost svou celému světu 
sděliti. 

Strachovský, jdoucí za ní, pozoroval 
mladé její tělíčko, jež bylo plno leposti 
a jakési nové, jemu neznámé pružnosti. 
Pospíchala mezi své známé radostně, se 
smíchem a sebevědomím. Věděla, čím je 
pánům. Vysoký, ohnutý básník vyletěl jí 
téměř vstříc, aby jí políbil ruku. Slovák 
Halužický zahleděl se na ni všechen roz- 
toužen, a položiv si ruku na prsa zazpíval : 
» Zamiloval som si dívča s černýma očima.* 
Oba Budilové přiskočili k ní a držíce své 
hole ve výši zasypali ji lichotkami. Za- 
vadil s vějířem ukázal se náhle za ní a oví- 
vaje ji šeptal: »Uměl pouze ovívati — a pak 
marně milovati !< S očima vypoulenýma 
a zuby vyceněnými, jakoby ji chtěl vy- 
strašiti, blížil se k ní advokát Dočkal. Za- 
třepala mu růží před tváří a rozesmála 



jej. V té chvíli ocitli se zde i oba mladí 
žurnalisté z Brna, jakoby uchváceni její 
krásou, a přišel i tenorista Vlček v černém 
kabátě, jaksi vážný a smutný. 

Kalas, jenž stál mezi damami, zahleděl, 
se na Miladu. Hnědé, až zlaté oči jeho 
silně se leskly. Na plných rtech zavěsil se 
mu sotva patrný posměšek. 

Strachovský pozoroval Miladu, jak vstu- 
povala mezi své známé a jak radostně 
přijímala jejich nadšení. Měl divný, ne- 
známý, nevylíčitelný pocit v sevřeném nitru. 
Nemohl pochopiti, co se děje, a jaký je 
smysl jejích úsměvů, jimiž všechny pány 
odměňovala. Stanul všechen zmaten, a oči 
jeho jako před nepochopitelným divem ši- 
roce se rozevřely. Viděl, jak se snaží 
každému dáti úsměv nebo pohled, jak ra- 
dostně jejich zbožňování ssaje, jak čeká na 
každé jejich zvolání, jak se stává jejich, 
jak ji všichni obstupují a jak všichni za- 
sypávají černou tu krasavici láskou a na- 
dšením. 

Všechen zhořklý díval se tupě na její 
radost. 

»Slečna Milada je krásná !« pošeptal 
mu do ucha Kalas, jenž byl k němu tiše 
přistoupil. 

Strachovský naň pohleděl, a v té chvíli 
opět pocítil nepochopitelnou hrůzu z této 
tajemné tváře, jako tehda ve vlaku. Svěsil 
hlavu a zdlouha vydechl. (Pokračování.) 



J. S. Machar: 



Z BÁSNÍ. 
B E R E N I C E. 

(IDĚ JANOWITZOVÉ.) 



Můj sladký Tite! 

— Jak je chudou řeč má, 
že nelze víc mi říci, než »mů] sladký <', 
co celé lidstvo v stesku jmenuje tě 
svou rozkoší a láskou ! — Celé lidstvo 
jak klasy krupobitím postižené 
pod tíhou hoře hlavy kloní k zemi, 
co srdce moje buší radostněji — 
ne, sladký, není o radosti řeči, 
— vždyť mrtvo jsi, mé zlaté dobré slunce - 
jen hudba jakás táhne chorou duší 
a duše v marné touze vzlyká při ní — — 

neb vyřídil mi Gellius tvá slova, 
tvá slova poslední, můj Tite sladký: 



— že není činu, jehož litoval bys, 
jen jeden vyjímaje . . . Tite sladký, 
tam v Římě kolem tebe stáli všickni 
ti senátoři, rytíři i dvůr tvůj, 

pro slzy v očích tebe neviděli 

a co jim v ucho z tvých slov ještě došlo, 

to hádankou jim tajuplnou znělo . . . 

— Že není činu, jehož litoval bys 

jen jeden vyjímaje — při tom hleděťs 
hasnoucím okem pevně na Gellia 
a Gellius kýv hlavou. Porozuměl. 

A Gellius ta slova přines ke mně, 
vzkaz poslední a závěr žití tvého, 



j. s. machar: z básní. 



69 



k tvé judské růži, Tite, a v těch slovech 

tvá láska ještě chvěla se a lítost, 

stesk do minula, smutek dní a nocí . . . 

— Že není činu, jehož litoval bys 
jen jeden vyjímaje — 

Tenkrát byla 
noc černá jako zoufalost mé duše, 
když z paláce bran vyšla jsem, neb řekrs: 

— Odejdi za tmy, světlo mojí duše, 
sic neodejdeš vůbec. — Ruka tvoje 

tak horká byla, sáhla jsem k tvým očím, 
ty byly přeplněny žhavou rosou: 

— Pro klid a blaho Říma ztrácím tebe, 
má judska růže — tak jsi zašepotal. 

A znova klad jsi rámě kol mé šíje 
a znova líbal: — Oběti má bědná, 
ne tebe, ale srdce, srdce svoje 
já posílám pryč. — 

Já ti řekla, Tite: 

— Buď proklet Rím i s celým blahem svojím, 
když růst má ze zlomených duší našich ! — 

Pak nosítka má hnula se — víc nevím. 
Dní kolik, nocí kolik — kdo je čítal? 
kdo vědět moh, zda den či noc je venku? 
Vždyť neznala jsem, zdali vůbec žiji . . . 



A potom stanuli kdes se mnou . . . Nevím, 

jak zovou lidé kraj ten . . . Gellius ved 

mě do villy ... Je nebe modré tady 

jak nad Judeou, domovinou mojí, 

a modré moře přítulně se tlačí 

k šedivým skalám břehu. V dálce hory. 

Jak dlouho jsem tu, nevím. Nevím vůbec 
ničeho více. Cekala jsem pouze 
zrak obrácený v nitro, k duši svojí, 
kde všecka slova tvoje ke mně, Tite, 
tvé pohledy, tvůj dech, tvé hlavy vůně 
se skryly, nezničeny časem, dálkou, 
a potravou a nápojem mi byly. 
Gellius přišel někdy. Mluvil dlouho 
zde s lidmi, kteří kloní hlavu k zemi, 
kdykoli krok můj kolem nich se šine. 
Já čekala, jak matná lampa plane 
do noční tmy, než přijde světlo slunce. 
Gellius přišel . . . Tite, už je jasno . . . 

— Že není činu, jehož litoval bys, 
jen jeden vyjímaje — 

Slunce moje, 
já dočkala se . . . Jasno je tak kolem . . . 
A možno shasit lampu unavenou . . . 



KŘESŤANKA. 



Má lásko věčná, Ježíši, můj pane, 
přístave duše mojí opuštěné, 
proč otálíš, proč nedovolíš veplout, 
proč potácet se mám na vlnách žití ? ! 

Mám plno světla v sobě — chci však k slunci, 
chci k slunci svému. Pane Jezu Kriste, 
neb světlo nestačí mi. Ke Tvým nohám 
jak poslušný psík chtěla bych se skrčit, 
v Tvé oči patřit, slova Tvoje slyšet 
a snad by dokonce Tvá drahá ruka 
mou horkou skráň a vlasy pohladila — — 
Ty sladký miláčku můj, Jezu Kriste! 

Hle, tolik lidí krví spečetilo 

svou lásku k Tobě! Tolik svědků tady 

Tvé mocné slávy ! — Proč já, drahý Jezu, 

mám čekat ještě? Zapomněl jsi na mne? 

Má duše čekáním je unavena, 

a krev má hoří, hoří. Jezu Kriste, 

a zapaluje sny mé a mé touhy 

a mučí mě — ó, dej, ať vylije se 

ta horká krev má, Ty se zahal do ní, 



jak císař se do pláště svého halí — 
ó, požádej té horké krve na mně! 

Já k praetoru šla: — Křesťanka jsem, pane 
já pravila mu. 

Zadíval se na mne 
brunátný pohan : — Nevadí, ó dívko, 
je škoda tebe, ale nevadí to. — 
A já mu znova děla: — Nevěstou jsem 
já Jezu Krista, jenž je králem světa, 
jenž bohy vaše rozvrátil a přemoh', 
by jediný vlád věčně na nebesích! — 

A pohan znova zadíval se na mne: 

— Co mám já činiti s tím, milé dítě? — 

— Chci smrt, ó pane! — a já prosila už, 

— chci k ženichu jít, otevři mi bránu! — 

Dal do smíchu se: — Je-li řádný člověk, 
Tvůj ženich počká na tě, dívko milá. 
Však nevěř tuze! Má-Ii dlouho čekat, 
pak snadno odvrátí se od tvých lící 
tvůj ženich nazaretský, neboť časy 



70 



ZIKMUND WINTER: MISTR KAMPANUS. 



s nich kouzlo setřou ... a ty víš, že muži 
jsou jenom jarních květii žádostiví ... — 

Já řítila se jako štvaná srna 
z praetury, Kriste . . . 

teď zde pláči, stenám 
a Ty to víš, Ty slyšíš moje prosby 
a víš, co chvěje ubohou mou duší - 
proč nevyslyšíš, ženichu můj jasný?! 



Jak úsměv slunce plála prý tvář Tvoje 
a jako hvězdy hořely Tvé oči — 
tak vypravují. Tak jdeš sněním mojím, 
když bdím, tak přicházíváš k lůžku mému, 
když únavou se zavrou zraky moje — 
ó, vezmi k sobě nevěstu svou pane, 
mé žhavé čisté tělo vezmi k sobě, 
dej vplouti v přístav loďce přeubohé 
a slunce spatřit strhaným přej očím! 



POUSTEVNICI. 



Jrozdní večer leží nad Betlémem. 

V horách sova křičí, štěká šakal. 

Ve tmě jeskyně zní tiché vzdechy, 

klidné vzdechy odevzdání, touhy 

s šumem slov v modlení vydechnutých. 

Náhle ženský pláč se v tichu rozleh', 
srdcelomný pláč a vzlyk a stkáni. 

— Sestro Paulo? — tázal se hlas mužský. 

Pláč zněl dále. 

— Tys to, sestro Paulo? — 
Na to pláč jen hlasitěji výbuch'. 

— Sestro Paulo! — hlas už přísněji zněl. 

— Otče, moje Blasilla je mrtva! — 

— Sestro Paulo ! — hlas ji tónem káral. 

— Mrtva je, oh, otče Jeronýme! 
Kvítek svaď mi, jejž jsem opustila. 
Poutnice, jež dnes tu z Říma byly, 
pověděly o mé hrozné ztrátě — 

a pláč znovu výbuch' usedavě. 

— Sestro Paulo, tahle bolest bude 
bolet Pána Ježíše! — hlas hrozil. 

— Opustila kvítek svůj jsem . . . svaď mi . 
Nechala jsem Blasillu svou v Římě . . . 

a šla za tvým hlasem . . . otče milý . . . 
kvítek vadnout začal ... asi touhou 
po své matce ... — 



— Dosti, sestro Paulo. 
Ne mně, Kristu Pánu předhazuješ. 
Ne mě, Krista Pána bodáš slovy. 
Pohleď, Melanie ve dni jednom 
muže ztratila i děti obě, 
a víš, kterak zajásala blahem : 
Nyní tím víc lze se oddat Kristu ! 
Zeptej se jí, až jen domodlí se. 
A ty pláčeš pro jedno své dítě?! 
Které Ježíš přesadil v svůj záhon?! 
Tolik visíš ještě na tom žití?! 
Tolik málo věříš v slova Jeho ? ! 
Život, svět — tof přítěže jen duše, 
blah, kdo zbaven jich. Ó, sestro Paulo, 
tyhle slzy tvé jak kámen budou 
ležet na perutích duše tvojí, 
až se bude bráti k němu vzhůru! 
Sestro Paulo, jako plamen vrátí 
se v tvé oči tyhle slzy jednou 
a je spálí, abys neviděla 
svaté slávy obličeje Jeho — — 

— Zadrž otče, zadrž Jeronýme! 
Nepláči již, pomodli se se mnou! 
Pak jen plakat budu, abych smyla 
stopy slzí těchto . . . Otče milý, 
vše je marnost — Ježíš pak je všecko. 
Pomodli se se mnou, vrať mi poklid, 
vrať mi smutek, že žít ještě musím . . . 



^čTiS^ 



Zikmund Winter: 



MISTR KAMPANUS. 



(Pokračování.) 



Moller si rukou přetáhl svůj nos s pa- 
trnou nelibostí a pak vážně kazatel- 
sky v odvet dal: 
»Tož no, to už je darmo, lecco jsem 
věděl, a — co by — povím to, já jsem, jak 
včil u nás říkají, fatkoval prácu, jak som 



mohl, a rektor Kampanus při rhetorice číhal 
až učíhal a lapil thesi, kterou pro mne vy- 
pracoval bakalář ze školy havelské, čert mi 
toho Kampana, a čert toho bakaláře, že mi 
to tak hloupě dodal.« 

Chvíli tak mluvili sem tam, až Mollerus 



ZIKMUND WINTER: MISTR KAMPANUS. 



71 



přemluvil pannu k tomu, že k nastávající 
rhetorické zkoušce sama sprostředkuje 
studentůnl pomoc; ona v kolleji bude ne- 
podezřelá, af Kampanus rektor číhá, jak 
číhá. 

Bergerus nebyl spokojen s úmluvou. 

»E vždyf nejsme takoví lazaři, these 
budou v botách pokryty, jak to mívali 
naši předkové vždy, slovář Dasypodův se 
do škorně taky vejde, takž co — « 

V tom rozhlásil se náhlý křik od 
ptáka. Panna vstala, že pohlédne s bratrem 
na krále ptačího, pro něhož bezpochyby 
ten křik a bubnování, a potom že musí 
domů. 

Všecko spělo k ptáku. 

Jenž srazil hlavu ptačí, stál tu před 
cechmistrem Strakou a byl od něho pro- 
hlášen králem ptačím, jenž kralovati bude 
po celý rok až do nového krále. 

Králem ptačím stal se zavalitý mistr 
kolář od sv. Haštala. Stál tu všecek šťa- 
sten v pěkném bílém kabátě jirchovém, 
posázeném asi třiceti lesklými knoflíky, 
ale, když mu stařičký Straka zavěsil na 
hrdlo stříbrného ptáka na tenkém řetízku, 
v náhle kolář vzal na sebe ráz jakés 
pýchy z velikého činu, slavně dokonaného. 
Pak se zase dal do šťastného usmívání, 
když mu staroměstský pan konšel ode- 
vzdal věrtel piva bílého, dar to purkmistrův, 
a pohybuje, šermuje sem tam rukama 
mlčky, ale výmluvnými posunky zval vše- 
cken konvent střelecký na propití tohoto 
čestného věrtele. 

Pak seřadili se střelci, stařičký Straka 
napřed, za ním král, za králem maršálkové 
dva, pak oudové bratrstva, po stranách 
kluci, po předu kluci v poskoku, a průvod 
dal se na pochod ostrovem za velikého 
hlahqlu a bubnování. 

Žid Herold muzikář v touž dobu byl 
od mladíků vlečen a strkán k topolu a 
k boudě, aby tu, až průvod se skoná, hrál 
k tancům. 

Pod tyčí ptákovou za chvíli ještě po- 
zůstali ti, kteří se sázeli stran výsledku, 
kdo ze střelců bude králem, teď se učítali ; 
kdo vyhráli, nastavovali ruku. 

Zatím už od boudy a obrovského 
topolu nad šum ozývalo se lidýdl, lidýdl 
z přenosných varhánků žida Herolda. Už 
hrál k tancům. 

Na trávníce hodně zdupaném chu- 
melice mladých hlav a bujných nohou. 

Knobelius patrně tancivodem, aspoň 
rozhazuje svýma velikýma rukama sem 
tam a vodí panny k mladíkům, z nichž 
někteří stojí jako pařezy bez hnutí, ale jiní 
již sami přistupují k pannám a žádají tance, 
a zase jiní, jak přicházejí, již drží děvčata 
kolem pasu hotovi pouze skákati. 



A v tom šumu a hluku pisklavé ži- 
dovo lidýdl, lidýdl netrpělivě pobízí a 
volá. 

A také již začalo se. 

Skákají, točí se, pěkná podívaná na 
ty hlavičky jako makovičky v poli, nebe 
se červená a červenají se také všecky tu li- 
dičky taneční, tváře jim hoří, vrkoče stu- 
hami proplétané poskakují v právo, v levo, 
sukně lítají do výše povážlivé, páry se k sobě 
stiskají; ten tu hejskuje vysokým hlasem, 
onen přišeptuje do červeného ouška, šel- 
movské úsměvy, cudné, stydiavé rozpaky, 
rozpustilost ženská, všecko tu vedle sebe 
jako na krámě a na výběr ; je tu plný život 
v horkém vření i v blahém chvění. 

Teď jedna Knobeliovi utekla z kola, to 
asi něco pěkného Haratláp provodil. Za to 
vousatý primán z malostranské školy ne- 
mluví nic, ale skáče s neobyčejnou pílí, 
vytrvalostí a důkladností, dlouhá sukně 
letní se mu nadouvá jako šperloch vozu 
formanova; holčička točí se okolo toho 
vousatého pacholeska jako čamrha. Teď 
náhle to všem Knobelius tancivodka po- 
kazil, zarazil. 

Kázal židu Heroldovi, aby ustal. Ta- 
nečníci urýšeni, udýcháni stanuli. Knobe- 
lius třeskl rukama a oznámil tanec choděcí 
a kolový. 

Device s chlapci udělali kolo, Knobe- 
lius první všech koupil si u žida tanec, 
popadl děvče a v kole s ním točil se sám 
jako bláznisko bláznivé. Pak koupil si tanec 
mladík nějaký druhý, třetí, potom nechtěl 
kupovat žádný na velikou zlost varhanáře 
Herolda. 

Začali tedy zas všickni spolu křepčiti, 
zpívajíce, dupajíce a rukama třeskajíce. 
Kteří netancovali, stáli a přišeptávali sobě 
v milostném roznícení, dávali sobě očima 
návěští, některá očima přímo kynula. 

Mollerus již chvíli obcházel párky a 
kazil jim náladu, tu houkl mezi dva: 

» Panno, mějte na toho klazana péči, 
lže!« Tam zas houkl něco jiného neoma- 
leného a hned pryč. 

Stranou kola přistihl Mollerus mar- 
šálka pasíře, jak loudil na děvčeti hubičku. 
Zaslechnuv něco o hubičce, Mollerus se 
chytil. 

»Včil, já řku, po našem na Moravě 
i v Uhrách říkají hubičce čoiiák!« 

Pasíř shlédnuv všetečku rychle a dobře 
pokropil ho slovem: 

»A po našem v Čechách jsi ty ču- 
ňák. « 

Slunce zašlo za horu a chvilkami do- 
nikal na ostrov zvuk zvonečku z chrámu 
svatého mistra Husi na Oujezdě. 

Jak uslyšel klinkot jeho Samuel, ihned 
jal se sháněti kollegy, aby šli domů. 



72 



KAREL V. RAIS: V NEDĚLI. 



Famulové karolinští nedali se pobízeti, 
večeře je brzy po šesté hodině německé, 
professor probošt sedí doma, ať třeba ne- 
věděl, že famulové odpoledne z kolleje se 
vytratili, při večeři by to poznal. 

Stranou tance a hudby za chaloupkou 
při hromadě otýpek a klestí studenti svo- 
lali se v potaz a v poradu. Mollerus v po- 
taze mínil, že famulové musí jíti domů, 
kdyžtě se k noci schyluje, a večeře tu; 
ale alumnové ostatních kollejí přec domů 
nemusí, kuchařka jich nezradí, že nepřišli 
k večeři, a Kampanus dnes nebude ohle- 
dávat po kollejích, poněvadž jest přesvěd- 
čen, že před zkouškami studenti doma 
jsou s Aristotelem a se sférami a s kni- 
hami o logice a dialektice. 

V potaze studenti netrvali dlouho. 

Famulové žehnali se s ostatními rychle, 
přerychle, bylo znáti, že z rektora Kam- 
pana vešla do nich hrůza, chtěli jen vě- 
dět, kde se v dnešní noci s almuny a 
s kollegy venkovskými, kteří ke zkouškám 
už zajisté přijeli, mají sejíti; slibovali, jak- 
mile po večeři professoři přijdou do svých 
habitací, v mrku že z Karolina vyjdou. 

>Já ne,« oznámil Koptiades. »Já taky 
ne!« oznámil Mathiades. 

»Včil jste baby!« nadal jim Mollerus, 



»jděte si, voď vás pán bůh; rozmyslíte-li 
sobě, včil vězte, že vás čekáme v Celetné 
ulici u tatrmanů. Heslo: u tatrmanů!« 

Famulové rychle a houfem odcházeli 
k večeři — ad coenam. 

K svým pravil Štěnička Mollerus: 

>My včil nejsme přec pod kyjem, 
robme sobě volno, my ad coenam ne- 
půjdem, co?« 

Ale nedali se držeti. Táborský, Berge- 
rus a před jinými Samuel Měřinský již již 
se obraceli na odchod a druzí za nimi. 
Mollerus s Knobeliem a s ostatními šli 
tedy také. 

V tom rozšafný Mollerus vzpomněl 
sobě, že musí se též Vokounovi oznámiti, 
kde budou nočně besedovat. Někteří šli 
ho hledat po ostrově. Prý ho dlouho již 
nikdo neviděl. 

Zatím jiní již žehnali se s tou onou 
děvicí; slyšeti bylo: »dej bůh, zdráva spala!* 
Možná, že v šeru tu a tam také mlaskla 
hubička. 

Vokoun z Vokounštejna, nadutý synek 
zmocnělého patricia pražského, nalezen 
naposled v chlívě, kde škádlil děvečku, od 
špíny skoro mastnou. 

Nad vodu vltavskou snášely se měkké 

tmy. (Pokračování. í 



Karel V. Rais: 



v NEDĚLI. 

(Pokračování.) 



Žádná jí neodpověděla. Až zas po chvilce 
Peterka spustila: » Ale lidi, tuhle jsme 
se u nás zasmáli staré Křečance. No, 
brala si před časy tohohle strejce svého, ač 
si už skoro mohla dát pokoj, ale on si zas 
nejspíš myslil : Proč bych si tě nevzal, když 
mě tak chceš, dá Pánbůh, že umřeš dřív 
a já budu mít ještě pár dobrých let. 
Byl jenom sekáč, ale ona měla ještě pár 

set a kolik kousků pole nebyl dědek 

hloupý! A šlo jim všecko dobře, dědkovi 
svědčilo, a ještě prý do záložny ukládali. 
Ale on, vychejtralec, ještě tajně sám nosil, 
když pod rukou něco prodal; ale ukládal 
na cizí jméno, aby o tom nezvěděla. 
Milá tetka se tuhle rozstonala a zle. Při 
cházel k ní ten onen, ale to nikdo neví, 
kdo jí vlastně pověděl, že v té záložně 
ještě tajně ukládá. Řekla mu to, dědek za- 
pírat nemohl, ale dál nebylo nic. Když s ní 
bylo tuze nekale, šel jí pro pana faráře a 
tuze ho prosil, aby jí nějak domluvil, aby 
udělala hezkou pořádnost, aby z toho, co 
má, nepřipadlo ještě mnoho tam těm dě- 



tem, ty že mají dost. Což dědek, on se 
umí dělat hezký! Pan farář ji teda zaopa- 
třoval a všecko bylo krásně. Ale potom 
začal jako ten výklad o poslední pořád- 
nosti. Dědek stál při tom skroušeně a jen 
se lítostivě špulil. Ale tu prý se tetka na 
něj podívala a vyhrkla: ,Tomu? Za to?' 
a hrk! obrátila se jim ke zdi a už ani 
slova. Tak umřela!* 

Pšeničková se srdečně rozesmála, ale 
domácí zas jen vzdychala: »Tak už je tam 
taky a já pořád nemůžu!* 

» Holka, holka, pořád ji tak voláš — 
vždyť tím Boha rozhněváš!* mrzela se na 
ni Peterka. 

>I když tu k ničemu, dočista k ničemu 
nejsem!* 

»A já budu muset jít, chtěla jsem ještě 
na hrubou,* pravila Pšeničková a vstá- 
vala. 

>Ale seď, vždyť jsi teprva přišla!* sté- 
nala domácí. 



KAREL V. RAIS: V NEDĚLI. 



73 



>Pane, na hrubou už nepřijdeš anebo 
tuze pozdě,* smála se Peterka, »ale já už 
taky musím.« 

^Najednou mě chcete opustit ?« 

»Mám přec daleko — od rána jsem 
pryč — a snad taky budou vázat !« 

»Tak přeci pomáháte?* usmála se Pše- 
ničková. 

»I takovou pomoc, dření ještě tak 
přijmou, jenom o rady nestojí! Tak zas 
půjdu do toho! Člověk když se v neděli 
trochu z toho zármutku dostane, je hned 
jako na jiném světě a vidí že by to přec 
ještě bylo hezké, kdyby tolik toho trápení 
nebylo. « 

»A já být vámi, odstěhovala bych se 
k Růžence; vejměnek vám dávat musejí a 
aspoň byste to neměli na očích. « 

»Ó, milá Nanko, to by bylo teprva! 
A máme chodit ze svého — teď? Tam 
bysme byli z milosti, tady jsme doma.* 

» Třeba by to u vás rádi viděli — « 

»Ba ne, ba ne, zlobili by se, myslili 
by si, že vejměnek budem strkat tam 
těm. Už to trápení musíme s tátou vy- 
trpět !« 

»Jen když jste zdrávi,* zakvílela ne- 
mocná, »čiověk dokud je zdráv, chybí mu 
pořád všecko a když potom pořádně stůně, 
nechybí mu najednou nic než zdraví! Já to 
tuhle vidím. « 

»Tak tu buď s Pánembohem a po- 
zdravuj všecky vaše ode mne i od na- 
šeho.« 

»S Pánembohem a jestli se na tom 
světě už neuvidíme, tak se tu mějte dobře, 
a Pánbůh vás opatruj!* 

» Vždycky se tak loučíš a vidíš, sejdem 
se vždycky zas!« pravila jí Peterka. 

t>I když je to takhle trápení, k smrti 
to není a k životu taky ne. A pozdravujte 
doma ~ tak jděte s Pánembohem!* 

Podaly si ruce a Peterka s Pšeničko 
vou odcházely. 

» Půjdeš taky domů?< před stavením 
tázala se bystřička. 

> Chtěla jsem na hrubou, ale když po- 
vídáš, že je pozdě, stavím se u Bubáků a 
potom půjdu na požehnání« 

»Ty, Nanko, chodíš na pivo ?« všecka 
překvapena tázala se Peterka, a velké 
tmavé oči byly plny údivu. 

»Ale na oběd se stavím — « 

»Do hospody na oběd — to bych já 
nedokázala !« 

« Prosím tě, po ranní bych musela 
letět domů, abych si něco uvařila a ani 
na to požehnání bych se snad nedostala. 
Tobě uvaří táta! Polívku dostanu silnou, 
pěkný kousek masa, bandor nebo knedlík, 
omáčku, leckdy ještě něco a pětadvacet 



krejcárků mě to stojí — doma bych to 
tak nepořídila.* 

>Ani by mi v hospodě nechutnalo, to 
radši doma kousek chleba,* smála se Pe- 
terka. 

» A to já ne — proč bych si v neděli 
neodpočala. Ale ta naříká, viď?« Poslední 
větu řekla tlumeně a hlavou kývla ke sta- 
vení. 

»I když je chuďas nemožná!* 

»Ale že to už trvá takové časy 1 Já si 
myslím, že by přec ještě mohla běhat, ale 
že to velké ležení — « 

» Vždyť jsi slyšela, že se na nohách 
neudrží a s hlavou jaké má trápení!* 

»To je od toho — všecka krev se jí 
do ní nažene.* 

»I jojo, milá Nanko! Pánbůh posílá 
trápení, aby se nám odtud lehčeji od- 
cházelo. Tak se měj dobře a pozdravuj 
u vás!* 

Rozešli se. Pšeničková batolila se rov- 
nou k Bubákům na oběd, Peterka, v kříži 
sražena, těžkým, ale rychlým krokem pu- 
stila se do polí. 

V síru lánů prohřátých a vonících my- 
slila ještě na Nanku a povídala si, že musí 
doma tátovi povědět, jaké má ta ženská 
časy, že nic a nic nedělá, nic jí nechybí a 
jen myslí, co by dobrého snědla. A ještě 
si řekne, že si chce v neděli odpočnout! 
Dřív měla vejměnek napolovic s nebožtí- 
kem, teď už taková léta sama a jistěže 
spotřebuje všecko. I nastrojenější chodí 
nežli za mlada. Že to tak může udělat a 
jen běhat — — kdyby těm lidem aspoň 

ve stavení hlídala, ale to ne jen jen 

do větru! Ale tak to je, někdo má celý 
život pohovu! 

Babička Pšeničková vešedši do pří- 
zemní kamenné hospody, šla rovnou ke 
kuchyni, aby se ohlásila; Bubačka, malá, 
ještě mladá, buclatá a zdravě červená pa- 
nička přivítala ji s úsměvem a pobídla: 
»Tak jen jděte dál, panímámo!* 

Stařena protějšími dveřmi vešla do 
pokojíka vedle hostinské místnosti. Byla 
tam sama. Nebeklíč i šáteček s bazaličkou 
položila si na postel a přistoupivši k oknu 
dívala se na dvůr, kde pobíhali dva vepříci 
a zobalo hejno slepic, velkého kohouta 
s nádherným hřebenem a zlatězářícím 
hřbetem majíc v čele. 

Přiběhla služebná, prostřela ubrousek, 
uchystala talíř, lžíci, nůž a vidličku, a již 
paní hostinská přinášela hrnek s polévkou, 
a talíř vrchovatě naplnila. 

»Tak dobré chutnání přeju!« pravila 
odcházejíc. 

»Děkuju hezky, děkuju!« a panímáma 
jdouc ke stolu v duchu si libovala, jaké 



74 



KAREL V. RAIS: V NEDĚLI. 



tu má posloužení a že je videí, jak si jí 
váží. 

Udělala kříž a začala se modlit: Oči 

všech k Tobě důvěrně hledí ale v tom 

již usednuvši pohleděla do polévky a za- 
šeptala si: »Nudlová — zaplať Pánbůh, 
jen když ne ta rejžovka, tou si vždycky 
div jazyk nespálím! 

Dále modlila se Otče náš ... a při 
tom volně Ižicí míchala. »Že ta ženská má 
vždycky polévku takovou bledou — ždibku 
šafránu do ní nedá, kousek petržele kdyby 
vsypala a nějakou houbičku kdyby zava- 
řila. Tolik toho roste a nedá nic ! Počkejme, 
až tady ten týden půjdu, sama jí hřibáčka 
přinesu a trochu zeleniny taky u nás na 
řežu!« a již s chutí pustila se do jídla a ani 
nudličky nenechala. 

Když hospodská přinesla maso s kned- 
líky a s omáčkou, tázala se lahodně: »Chut- 
nala?« 

> Dobrá, dobrá, silná,* chválila stařena 
a už už měla na jazyku : jen ještě hřibáčka 
a trochu zeleninky — ale neřekla toho, 
aby se snad panička nerozmrzela. 

Po odchodu jejím nejprve pohleděla 
do lodičky s omáčkou. >Rajská!« vydechla 
a zachmuřila se. »Neděli minulou, předmi- 
nulou — pořád rajská! Co pak ta ženská 
neví, co se patří — anebo jinou neumí? 
Jako by nemohla udělat křenu do mléka 
anebo cibulkovou — taky je dobrá. A to 

pořád jednu Na mou pravdu, kdyby 

to tak mělo být pořád stejně, snad bych 
se musela poohlédnout v jiném hostinci. 
O pořádného strávníka všude stojí !« 

Když si však masa a knedlíků nakrá- 
jela, omáčkou dobře polila a začala jíst, 
usmiřovala se, ba v duchu si pravila: »Jen 
co je pravda, ona tu rajskou omáčku tuze 
dobře dělá, mně samé nikdy se tak nepo- 
vedla!* 

Když si po obědě spokojena ještě 
hověla, přišla Bubačka na chvilenku po- 
sedět. Ale tu Pšeničková najednou povídá: 
» Takové je tam horko, že si dnes za tři 
krejcárky piva koupím.* 

Hostinská rychle posloužila a used- 
nuvši si proti ní tázala se: »Tak kde jste 
všude byla, panímámo?* 

Pšeničková neslyšela tady toho po- 
sledního slova zrovna ráda; pomyslila si 
už kolikrát, že když jiné se tu vzdává řádná 
čest, jí by se také mohlo říci »paní Pše- 
ničková*, třebaže je to ve známosti. Ale 
ona je tu strávnicí! Může si to poručit. 

»Kde jsem byla — ale Bože, na ranní, 
potom mě chytla Kotyčka lískovská a mu- 
sela jsem ji na kus vyprovodit a potom 
jsem šla navštívit Halouzkovou,* a cucla 
si piva. 



se 



»Tak s Kotyčkou jste mluvila — a 
jestli pak si nestejskala na mladou Konop- 
ku?« s úsměvem tázala se Bubačka. 

»Co pak vy víte?« překvapena tázala 
stařena. 

» Prosím vás — v hospodě! A vždyť 
jsem s mladou Konopkou trochu kama- 
rádívala. Viďte, že nepěkně si chválila ?« 
»Mno — trochu — trochu!* 
> Kdyby oni byli rádi, že ji mají! — 
však kdyby byla neměla tady u sestry 
tolik všelijakého protivenství, nebyla by 
tam šla. A měla jít ve svých letech na 
službu?* 

»Tuze pansky to prý chce vést!* 
»Ať nepovídají, vždyť tomu, panímámo, 
taky rozumíte: děti, hlavně ty dvě velké, 
zvykly si po nebožčině smrti dělat, co 
chtěly, a teď vyhledávají schválnosti. Toť 
víme, že nikde rádi nevidí macechu vchá- 
zet, ale tahle jim neublíží. V jídle vybírají, 
žádný pořádek neznají, s umazanýma no- 
hama by šly do čistých peřin; sotva si 
podlahu vydrhne, přijdou jí na to, jakoby 
byly bláto na cihly šlapaly. A říci slovo! 
Každou chvíli někdo běží do Lísková 
a tam docházejí sluchu. Nebožky Konop- 
ky hrob u Ihotského kostelíčka byl už 
nadobro slehlý a jen že Pánbůh dal na 
něm travičku růst ; teprve mladá ho pěkně 
obložila a květinami posázela. Dřív si ho 
děti nevšimly, teď tam každou chvíli bě- 
hají, aby si prý mamince požalovaly.* 

»Ale, ale — tak vidíme — kdo by si 
byl pomyslil. Inu, žeť já taky vím, co děti 
umívají,« sedíc skloněna, pokyvovala Pše 
ničková. Co pak myslíte, paní Bubákova, 
že mi u nás přejou, že se tady najím? 
Pane, ti se mi navyčítají, že chodím na 
hospodu hodovat. To je dost, že na vás 
ještě nepřišli, že mi uvaříte!* 

»Ale ne — to si jen myslíte — « usmí- 
vala se hostinská, ale nepověděla, že jí 
ondy hospodyně Pšeničková povídala: 
»Tak prý máte novou strávnici? Panečku, 
to si musíte dát záležet — ta má jazyk!* 
Bubačka se tenkrát jen zasmála a odvětila: 
»Ale jděte, snad bych to staré osobě mohla 
odepřít!* 

»A co pak kdyby viděli, jak si tuhle 
piju pivo!« smála se panímáma a hezky se 
napila. 

»Nono, já musím za svým,« pravila 
hostinská vstávajíc, »a prosím vás paní- 
mámo, kdybyste s Kotyčkou mluvila, jen 
jí řekněte, aby byli rádi, že Konopa tako- 
vou dostal — dětem neublíží a aspoň ně- 
jakému pořádku je naučí.* 

» Řeknu — řeknu — a možná, že se 
tam k ní brzy rozběhnu.* 



JAROSLAV VLČEK: PRVNÍ PRÁCE NOVELLISTICKÉ JOSEFA JIŘÍHO KOLÁRA. 



75 



Osaměvši, seděla ruce v klíně a my- 
slila na to, co prve slyšela. Ale nějak se jí to 
začalo v hlavě plést — Konopa — Koty- 
čka — Bubačka 

»Pane, to mě topivo zmohlo!* poví- 
dala si ještě a již se topila v spánku. 



Prořídila se, když začali zvonit na 
požehnání a honem se vzchopila. 

»Na moutě milou, ještě bych tu usnula 
— to by mi tak stálo za to!< Honem 
chvátala zaplatit, poděkovala a již klusala 

do kostela. (Dokončení.) 



Jaroslav Vlček : 

PRVNÍ PRÁCE NOVELLISTICKÉ 
JOSEFA JIŘÍHO KOLÁRA. 



(Dokončení.) 



Také u Kolára čteme tytéž oslavy umění, 
tentokráte umění plastického, jehož 
představitel je zde Čech Václav 
Rainer, tvůrce kolossální nástěnné malby 
Posledního soudu na kupole chrámu kři- 
žovnického, stejně udatný piják, obratný 
šermíř, věrný přítel a milovník, jako smělý 
malíř, jehož výtvory příslušníci staré školy 
prohlašují za » šílené myšlenky, nedbalý 
štětec, čáry máry, žádný pořádek, žádné se- 
stavení*, jehož obrazy však přívrženci no- 
vého směru pokládají za geniální výtvory 
nespoutaného tvořivého ducha. Rozčilené 
rozmluvy a spory o školách malířských a 
o technice výtvarného umění zabírají velkou 
část rozhovorů. 

Jen v jedné věci Kolár se poněkud 
uchyluje od svého vzoru: do pohnutek 
boje proti starousedlému šosáctví vkládá 
— ovšem hodně nehistoricky — motiv 
probudijého českého vlastenectví. 
»Jsem Cech a pyšný na svůj národ, « vy- 
kládá malíř Rainer zakuklenému cizinci. 
»Po cizině nikdy se mi nezachtělo. Čemu- 
koli jsem se naučil a co umím, nabyl jsem 
doma. Nikdy jsem nevybíhal z vlasti 
své, abych v cizině po cizím šperku slídil, 
a pevně na tom jsem se ustanovil, že ne- 
slezu do stáda posunkujících opic.« No- 
vellista nám vypravuje o úpadku národ- 
ního vědomí na počátku století XVIll, jež 
se polobezděčně udržovalo jen v nejspod- 
nějších vrstvách lidových, a které v Rai- 
nerovi roznítilo pilné čítání — Kralické 
bible. Tuto fikci Kolár vyvrcholil ve spo- 
lečnosti » Českých mravencův* >u Zamilova- 
ného velblouda*, která prý vytkla si za 
úkol » český jazyk slovem a pěstí z ma- 
látného spánku probuzovati a rozšiřování 
a zvelebování jeho všelikým způsobem 
ochotně napomáhati*. ^Jednotliví oudové« 
(tohoto spolku), básní Kolár dále, »počínali 
si při obraně svého jazyka trochu hru- 
biánsky. Běda nečeskému jazyku, jemuž se 
zachtělo u Zamilovaného velblouda piva 
okusiti, běda odrodilému synu vlasti, jestli 
se potmě někdy v postranní ulici s mra- 



vencem potkal, běda každému buvolu a 
divochu, jestli mravencům s potutelným 
ousměškem do rukou vběhli, běda na- 
fouknutému špisburgeráku, jestli u pří- 
tomnosti nějakého mravenečka dle nové 
módy po braniborsku aneb po francouzsku 
vyšpulil hubu, a běda německým koláčům ! 
Mimo dlouhé šaršouny nosívali mravenci 
tlusté hole s nápisem: memento moři, 
a na způsob soudců tajného soudu . . 
stavěli . . hole svým nepřátelům za vrata, 
a to bylo jisté znamení, že v domě, kde 
hůl nalezena byla, někoho výprask očekává.* 
Není třeba dokládati, že společnost s ten- 
dencemi takovýchto vlasteneckých výpra- 
sků v mnohojazyčné Praze Karla VI., tedy 
za doby předtereziánské, absolutisticky do 
nehybnosti sevřené, nebyla historicky mož- 
ná ještě ani o sto let později. Je to jen 
jeden z Kolárových oblíbených prostředků, 
svým výmyslům a fikcím dávati vzhled 
zaručených dějinných faktů pro větší effekt 
a na pochoutku svých důvěřivých čtenářů. 

Společnost » Mravenců < nezůstala, jak 
víme, pouze v novelle. Kolár látku tu ještě 
jednou zpracoval v tříaktové veselohře 
o názvu : »Číslo76 aneb Praha před 
sto lety*, která po prvé přišla na scénu 
pražskou 12. listopadu 1848, a v posledním 
zpracování z r. 1869 pod titulem »Mra- 
V e n c ů< posud udržela se v oblibě obe- 
censtva. Tendence proti domácímu šosáctvu 
a moment národnostní v dramatickém zfor- 
mování této látky r. 1848 teprve přišly 
k náležité platnosti jako motiv tehdy nad 
jiné časový. 

Další novella Josefa Jiřího Kolára po 
» Malíři Rainerovi*, kterou později rovněž 
zpracoval v drama, byla »Pražská čaro- 
dějnice*, uveřejněná ve Květech 1847 
(č. 122 ad.). Děj její je ze samých počátků 
převratu pobělohorského, z prvních dnů 
Lichtenštejnských dragonád, ze zahajované 
právě hrůzovlády tajných tribunálů, sou- 
dících kacířství, z dob houfného prchání 
povstalých protestantů z Čech, ze dnů 
kvetoucího řemesla udavačského a obecné 



76 



JAROSLAV VLČEK: PRVNÍ PRÁCE NOVELLISTICKÉ JOSEFA JIŘÍHO KOLÁRA. 



stísněnosti z nejistoty, kterou vyvolávala 
blížící se pomsta vítězů. Kdo zná Kolárovo 
šestiaktové drama »Pražský žid<, po 
prvé provozované 24. listopadu 1871, zná 
zároveň i pramen a blíženku jeho, ♦Praž- 
skou čarodějnici*. Zde i tam máme vážnou 
postavu bohatého židovského klenotníka, 
uvědomělého českého vlastence, jenž na 
zapřenou přechovává dceru jednoho z vůdců 
povstaleckých, hr. Mansfelda; zde i tam 
sličná dívka, která se svým přechovavatelem 
podstupuje trápení v mučírně, aby se při- 
znala k čarodějství, z něhož je nařčena 
a pro něž má býti upálena; zde i tam šle- 
chetný staroměstský konšel, kat i žalářník, 
kteří tajně pomáhají odsouzencům; zde 
i tam »Appolinova krčma na Smerhové, 
sídlo všech devatera žíznivých múz, outo- 
čiště veselých študentů a bakalářů, pravý 
to hampejs světské moudrosti a rozpusti- 
losti* (jak ji charakterisuje sám skladatel), 
a mezi jejím^ bratrským sdružením rváč- 
velikán Jan Švehla a idealisovaný Vlastimil 
i zkoumatel přírody, i veršotepec Šimon 
Lomnický z Budce, kteří s úspěchem se 
pokusí o vysvobození starého žida a chrá- 
něnky jeho ze žaláře; zde i tam šilhavý 
zrzoun Přibík Jeníšek, lazebník a masíičkář 
staroměstský a nově najatý lichtenštejnský 
špehýř, jenž posléze skončí na šibenici; 
a na konec zde i tam všemohoucí příse- 
dící tajného inkvisičního soudu, krvelační 
řeholníci František z Rozdražova, vytáhlý, 
zasmušilý, kašlavý souchotinář, a Valerianus 
Magnus, tělnatý, červenolící, stále se usmí- 
vající požitkář. Vrcholem novelly i dramatu 
je tragikomická scéna soudní a příšerný 
výjev v žaláři a mučírně, kde za strašlivé 
bouře o půlnoci, když dívka na hranici 
odsouzená a náhle černými neštovicemi 
domněle zemřelá má býti za městem upá- 
lena, zjeví se s pomocníky svými a hejnem 
netopýrů sám satanáš, který zajatce z vě- 
zení unese — ovšem nikoliv do pekla, 
nýbrž do bezpečného tábora Mansfejdova, 
poněvadž to není nikdo jiný než Šimon 
Lomnický a Švehlovo bratrstvo, které 
přátelsky se obětovalo za šlechetného žida 
a Mansfeldovu dceru. 

Manýře své Kolár v Pražské čaroděj- 
nici i ve zdramatisované obměně její, 
» Pražském židu«, zůstal věren. Opět udatné 
studentské a umělecké pitky a bitky, přítmí 
čarodějských kejklů, převlékání, zakuklování, 
vyzvídání, opět idealisované, anachronické 
vlastenectví, opět romantika děsu a hrůzy, 
v zápětí ničená sarkastickým pošklebkem, 
a vedle toho liberalistické pranýřování 
uvědomělých i slepých nástrojů protirefor- 
mační reakce. 

Není o tom pochyby, že jak novella, 
.ak drama Kolárovo pracují dojmy straši- 



delnými, karikaturou i silnými, barokními 
effekty. Rovněž však není o tom pochyb- 
nosti, že dojmy a effekty ty jsou čistě 
vnější, látkové, kde hlučná slova, kostým, 
kaiafuna a plech hrají úlohu hlavní. A to 
pro veškerou práci Kolárovu je velmi cha- 
rakteristické. Jemu jde o smích a poškádlení 
čtenářů nebo posluchačův, o pouhé napětí 
zvědavosti, o chvilkové podráždění fantasie; 
do duše osob Kolárových nevidíme, nitro 
jejich nám zůstává zavřeno — Kolár je 
vtipný, napínavý vypravovatel, ale nedo- 
statečný psycholog: netvoří živoucích po- 
stav z masa a krve, nýbrž jen lidská sche 
mata a papírové loutky. 



IH. 



Poznavše několik belletristických prací 
J. J. Kolára, poznali jsme vlastně podstatu 
a ráz také všech ostatních, z nichž se zde 
dotkneme již jen práce jedné. 

»Včela« r. 1850 na krátký čas vzkříšená 
otiskla od Kolára »Po vid áčky veselého 
studenta s červenou karkulkou* 
— v smutných chvílích tuhnoucí politické 
reakce žerty, kalené a kousavé, o životě 
našem a hlavně o české literatuře. 

První z nich portrétuje »K r á s n o u 
M a j o 1 e n u «, švadlenu vyšehradskou nebo 
vlastně podskalskou, s >alabastrovým čelem 
Rafaelových Madon* a se » slovanským no- 
sejčkem (do něhož obyčejně pršívá)*; pilnou 
pracovnici, jež » svýma dvěma něžnýma ru- 
kama živila slepého, sedmdesátiletého otce 
a bratra, zhejralého to hejska, jemuž česká 
literatura a tichá voda pod Vyšehradskou 
skalou pomátly rozum «. Dívka, jejíž celá 
bytost prý »otáčela se okolo osy tříhvězdí: 
vlastenectví — pracovitost — a oficír*, 
zamiluje se do dělostřeleckého důstojníka, 
a když ji opustí, zklamaná zhyne v blázinci. 
Tato dívka však po denní práci také vo- 
dívala otce svého na skálu vyšehradskou, 
kde starého slepce písmáka povznáší vzlet- 
nými líčeními a reflexemi z minulosti a 
přítomnosti české, v kteréžto groteskní, ba 
rokní směsi míhají se i šlehy na naši pro- 
dukci slovesnou. 

To jsou ovšem jen drobné narážky. 
Za to všecku nastřádanou nevoli proti svým 
protivníkům literárním a starší i novější 
generaci spisovatelské vůbec Kolár vy- 
chrlil satirou druhé své » Povídačky « vese- 
lého » studenta s červenou karkulkou*, nade- 
psané »L i t eratu r a«. 

Kolárův domácí pán, vlastenecký mly- 
nář, zavedl jej jednou do hostince >u Ze- 
leného vola« mezi české literáty. Kolár 
byl u vytržení. »Celý svět (praví) v tomto 
okamžení přede mnou ležel . . v čarovné 
barvivosti světel, . . a uprostřed toho 



JAROSLAV VLČEK: PRVNÍ PRÁCE NOVELLISTICKÉ JOSEFA JIŘÍHO KOLÁRA. 



77 



skvělého, vejskajícího, tancujícího, zvoní- 
cího a střílejícího světa stál — Zelený 
vůl, co řecký chrám na nejvyšším vrcholu 
posvátného Helikonu.* ^Nastávající básník 
a novellista,< jak Kolára představil jeho 
protektor, s posvátnou úctou se posadil 
na kraj toho vznešeného areopagu a počal 
pozorovati a zároveň popisovati — ovšem 
nikterak skromně a blahovolně. 

Prvního, jejž popravil, byl svalnatý 
Harant Boule s černými kníry a bystrým 
jazykem, » skladatel vtipných epigramů, 
satirických episod, valných politických a 
nepolitických artikulů, pravý to 0'Conell 
naší žurnalistiky*, který na sklepníka dů- 
razně volal: » Držky!* Patrně Karel Hav- 
líček. 

Druhý literát jménem Slaneček, ^sla- 
ďounce chroptící*, » poněkud mdlého obli- 
čeje« a » poněkud s nakřivenou hlavou a 
k nebesům pozdviženýma očima, jakoby 
v modru nebes prsten nesmrtelnosti hledal*, 
»miláček národu, žulový sloup naší pěkné 
literatury*, mluvil o divadle, chystaje se 
napsati kusů >na habaděje, všelikého 
druhu, truchlo-, veselo-, smutno-, činohry, 
a zvláště vodevily — samé kusy mého 
srdce«, o němž však Kolárův cicerone zlo- 
myslně podotýká, že prý » dramatické látky 
zadělává álafricassé s mariánkou, . . po- 
něvadž zastaralé zákony Aristotelovy prej na 
verpánek naší nejnovější romantiky se ne- 
hodí.« Také tento literát si poručil »držky«. 
Patrně Josef Kajetán Tyl. 

Třetí předák se jmenoval Smrže. Byl 
to Slanečkův adjutant, jeho >ionická kary- 
atida«, »český tlumočník francouzského 
Le Sage, ale bez jazyku*, přísný kritik 
Napoleonovy válečné taktiky, podobaje prý 
se » chameleónu na vejcích sedícímu*. Pa- 
trně Jakub Malý. 

Čtvrtý výtečník byl vysoký rusovlasý 
mladík s brejlemi na nose a začervenalou 
kozí bradkou, kterou si zálibně hladil a 
pod stolem neklidně nohama kopal — 
mladý archaeolog Sumec. Z malé krabičky 
vysypal na stůl před užaslou společnost 
své poklady: zčernalý nehet z palce pravé 
nohy praotce Čecha, patero chloupků 
z obrvu levého Libušina oka, čtvero kapek 
potu Přemyslova, ^kteréžto byl vycedil, 
když se za humny dvora Libušina na 
hvězdy díval*, >zpukřelou bradavičku s nosu 
. . krále Jana Lucemburského*, useknutou 
mu v bitvě u Kreščaku, atd. Patrně Ferdi- 
nand Břetislav Mikovec. 

Těmto pokladům Sumcovým netu- 
šený tragický konec připravil nový pří- 
chozí, nejznamenitější znatel slovanských 
starobylostí pan Špaček, jenž mythickou 
minulost slovanskou vlastně teprve vzkřísil, 
takto spíše básník než učenec, náš český 



Homer. Ten totiž v záchvatu nadšení ke 
zděšení majitele jejich všecky ty vyložené 
poklady archaeologické zchroustal a zpoly- 
kal. Patrně Jan Erazim Vocel. 

A tak se dále rozmnožuje společnost 
panem Sršounem, znamenitým myslitelem 
herbartovským, který ke své filosofické 
disputaci doktorské si zvolil třinácte the- 
mat (mezi nimi na př. »quemadmodum 
dicitur m u s die Maus, sic dici queat 1 u s 
die Laus«). Patrně dr. Vilém Gabler. A po- 
dobně i jiní. 

Nebylo českého literáta, který v ně- 
kterém oboru s J. J. Kolárem konkurroval, 
a takový byl vlastně každý, kdo se zabýval 
filosofií, psal kritiky, skládal novelly a básně, 
kdo překládal poesii, kdo zkoumal českou 
minulost atd. — nebylo konkurrenta Kolá- 
rova, aby si na něm nebyl zchladli žáhu. 

V rozhovorech a debatách potom vznik- 
lých Kolár nepřímo vypověděl celé své 
krédo literární: o sobělibosti, malém vzdě 
láni a nesnášelivosíi současných českých 
spisovatelův; o kamaraderii vlastenecké 
kritiky; o zdětinštění obzoru a formy, 
kterou zavinuje jednostranný vzor lidových 
písní; o staré pravdě, že poeta nascitur, 
a že takový poeta natus má svá práva a 
nesmí býti měřen všedním měřítkem; 
o Shakespearovi jako věčném vzoru dra- 
matickém, který nepsal pro děti, jako prý 
Klicpera, ani nesešíval kusů svých »pro 
švadleny a krejčovské tovaryše* jak prý 
Tyl, nýbrž prý »vymknul obrovskou silou 
jednostranného . . člověka z vazeb mali- 
cherných chtíčů a libůstek a povznesl jej 
na stanovisko člověčenstva«, takže jeho 
»dramata (nejsou) pouhé explikace národ- 
nosti, apotheosy vlastenectví, do scény 
uvedené biografie toho aneb onoho člo- 
věka, alebrž vznešené kapitoly dějepisu a 
lidstva, v joho plesu a radostech, v jeho 
žalu a bolu a jeho umučení* — neboť, 
podle Bórna, »člověčenstvo je veliké, — 
člověk malý«. Zní to jednak jako starý 
program Palackého, jednak jako nový pro- 
gram Nerudův a Hálkův, volá-li Josef Jiří 
Kolár: »Toliko cestou humanismu dostou- 
piti možno k pokladům a vymoženostem 
národnosti . . Čas tomu . . svrchovaný, 
abychom . . se vypracovali ze zakrnělosti 
exklusivního národství a vlastenectví, které 
s^e vždy do srdce bije a vyvolává: ,Já jsem 
Čech*, aniž by něčím dokázalo, že strasti 
a slasti své vlasti uvnitř nejhlubší duše 
bylo kdy zatušilo. Otcové naši pracovali 
bez chřestu a vydávali ne brožurky, nýbrž 
díla národní, věkostálé potomků svých 
dědictví.« Ovšem ani v tomto nadšeném 
pathose nezapře se starý Kolár, obratem 
ruky volaje ústy svého reka : > Protož, vele- 
drazí přátelé, srdečně vás již prosím, ne- 



78 



LITERATURA. 



dělejte z hospody chrám Uměny a Mus, 
nedělejte z piva Kastalské prameny, z ve- 
přovinky ambrosii, z nemotorných pře- 
zdívek Olympickou terminologii, z šest- 
advacítky a pagátla poslední cíl a konec 
lidského hloubání.« 

Josef Jiří Kolár tudíž, jak vidíme, boural 
čínskou zeď české literatury, jako ji r. 1818 
v prešpurských » Počátcích* bourali Šafařík 
a Palacký, za nimi r. 1824 a později Čela- 
kovský, jako ji r. 1836 boural Karel Hynek 
Mácha a za ním Nebeský a jiní, a jako ji 
od r. 1858 jali se bourati Neruda, Hálek 
a jejich škola. 

Volání Josefa Jiřího Kolára mělo mnoho 
oprávněnosti, a (což ovšem původce jeho 
nepřiznával, tak jako se vůbec nikdy ne- 
znal ke svým předchůdcům a vzorům) 
nebylo u nás vlastně ani tehdy již nikterak 
nové. Tím okamžikem však, kdy volání to 
zavznělo z úst J. J. Kolára, nastala kritice 
naší povinnost zkoumati, pokud tento 
theoreíický reformátor jakožto výkonný 
spisovatel sám vyhovoval svým prohlašo- 
vaným reformním zásadám, čím a v čem 
stvořil pravou originálnost, českost, indi- 
viduálnost naší siovesnosíi, a čím ji po- 
vznesl na úroveň humanitní a osvětovou. 



í^okud otázka se týče belletrie Kolárovy 
do r. 1850 veřejnosti podané, věc je jasná. 
Co Kolár do té doby románu a novelle 
české uštědřil, byla synthesa českého Jean- 
Paula a Amadea Hoffmanna, založená na 
průměrných jen studiích historických, bez 
zvláštního pochopení ducha české minu- 
losti, fantasmagorická hra a satirické šká- 
dlení, kousek díabolismu v líčení a hojné 
dobírání si důvěřivého, naivního čtenářstva, 
obhroublý humor a šprým z hospody a 
uhce, a duchaplný, effektní a nový u nás, 
nicméně však barokní a pitvorný sloh. 
Originálního, vpravdě uměleckého, bytně 
našeho a zároveň světového nebylo ve 
všem tom vlastně nic — naopak: místo 
žádané Uměny a iMusy hojně krčem, místo 
kasíalských pramenů hojně piva, místo 
ambrosie hojně vepřoviny, místo olympické 
terminologie hojně božského grobianismu, 
a — chceme-li — místo žádaného posled- 
ního cíle a konce lidského hloubání veselá 
šestadvacítka a pagát . . . 

A své práci Josef Jiří Kolár — proti 
své theorii — zůstal věren také po roce 1850, 
a to jak v novelle, tak, jak už často ze- 
vrubné bylo dokázáno, i ve způsobu své 
práce dramatické. 




LITERATURA. 

Franta Župan: »V pavučině satiry*. V Praze 
1905 nákladem F. Topičovým. Stran 274, cena 
neudána. 

Nelze upříti, že spisovatel přítomné sbírky 
humoristických a jemnou satirou zabarvených črt 
jest nadán nesmírné jemným bystrozrakem, který 
se delikátně dotýká přečetných zjevů našeho spo- 
lečenského, uměleckého a vůbec kulturního života. 
Ve knížce, už sujety svými velmi různorodé, přímo 
nás překvapuje bohatost postřehů, na první pohled 
nepatrných, ale silou svých důsledků tak vyzdvižených 
k platnosti, že se neustáváme podivovati právě této 
stránce autorova umění. Spisovatel vrhá své krátké, 
úsečné pohledy hned tam, hned onam : podrobuje 
svojí kritice tu otázku národnostní, tu uměleckou . . . 
a to hned v několikerých jejích odlišných formách . . . 
tu sešlehá bičíkem svého výsměšku některou ze 
společenských koterií, tu sesměšní nebo na pravou 
míru zredukuje tak mnohý nadouvnutý přelud. Jeho 
satira, která spjata je s dobráckým, neustále ke 
shovívavému úsměvu zladěným humorem, neřeže 
a nepálí. Není prostě adressována na určito, jsouc 
pojata spíše všeobecně a ve svém účinu rozložena 
ve steré složky. Líčí-li na příklad Franta Župan 
v » Apoštolu poctivosti* člověka polohlupáčka, který 
ve svém doslovném chápání filosofů přichází o jmění 
i úctu k vlastní osobě, nebéře si na mušku 



pouze rozumový nedostatek ubožákův, nýbrž s ním 
i celou tu stupnici lidské a společenské mravní 
bídy, která je tu spoluvinna. Výsledek je pak ten, 
že v satirickém zásvitu jeví se ne osoba či dvě, 
nýbrž celé jejich okolí. 

Methodicky je humor páně Županův velmi 
blízek humoru Mark Twainovu. 1 Župan rád zveličuje 
a deformuje obrysy, ač nezabíhá v této snaze do 
extrémů populárního Američana. Je vůbec dobrá- 
čiéjši, se stálým sklonem k satiře a výmluvné 
ironii, a tím, že se sklání k věcem nám nesmírné 
blízkým, též jímavější a vroucnější. Po stránce kara- 
kterisační vynikají osoby novellek velikou plastič- 
ností, k čemuž přispívá nejenom jemné nadání psy- 
chologické, které se u našeho pseudonyma proje- 
vilo zejména v jeho »Pepánku nezdarovi*, ale 
i suggestivní, přiléhavě volená hra slov jeho prosy. 
Jednu z nejpěknějších, význačných a nejdelších 
prací přítomné sbírky, »České strašidlo*, znají čte- 
náři předloňského ročníku »Zvonu«. —áský. 

Dr. D. Panýrek: Znamenaní. Korunové knihovny 
Máje sv. 3. Než přijde lékař. Matice lidu 
sv. 2. 1905. 

Že zájem čtenářstva o literaruru populárně vě- 
deckou se vzmáhá, toho dokladem jsou nejen 
různé knihovny takových děl, ale i jednotlivé, leh- 
kým, zábavným slohem psané publikace, jako jsou 



VÝTVARNÉ UMĚNÍ — TÝDEN. 



79 



Panýrkovi Znamenaní. Jsou to causeríe o lidech stí- 
žených nějakou abnormahtou tělesní, o jejich spo- 
lečenském postavení, o jejich duševním životě. 
Kniha obsahuje stati: Hoří, Šilhavému nevěř, 
Formička na pokroutky. Kulhaví, O čtyřokých, O vše- 
lijakých nosech, Die gute Taňte. — 

Jiného vážnějšího druhu jsou pokyny na 
pamět nemocným pro první chvíle, než přijde lékař 
jak udílí je dr. Panýrek v nové knize své. Pokud 
literární činnost autorovu známe, náleží kniha Než 
přijde lékař k nejlepším, jež z pera Panýrkova 
vyšly. Jsou zde vzácné kapitoly z psychologie 
léčební i vysoce praktické pokyny přizpůsobené 
i pro intelligenci méně vyvinutou. Leč i sečtělý 
najde tu vedle známých věcí nová zlatá zrnka po- 
znatků. Sloh v této knize je pečlivý, průzračný a 
jednoduchý. Kniha je, jak autor v úvodu řekl, pro- 
středníkem mezi nemocným a lékařem, a dodáváme : 
dobrým prostředníkem. Le * ^ * 



VÝTVARNÉ UMĚNÍ. 

— Výstava obrazů Jaroslava Špillara 
(v paláci »Allianz« na Josefském náměstí). Katalog 
výstavy Jaroslava Špillara vykazuje na dvou strán- 
kách aršíku dvě rubriky číslic ; jedna vykazuje běžná 
čísla uměleckého inventáře malíře soudruha dřevo- 
rubců pod Čerchovem od 1-100, druhá cifry cen 
jednotlivých obrazů; jedna sečtena, druhá čeká 

že přijde český mecenáš, podškrtne, sečte a 

vyplatí úhrn, na jaký odhadnuta tato umělecká po- 
zůstalost po živém ! Účet života nešťastného če- 
ského umělce proti kvitanci, zaplacené českým ná- 
rodem, mecenášem svých umělců, jejž možno si 
mysliti v nejlepším případě jako mnohočetnou 
právní osobnost. Jednoho sta kupců je zapotřebí! 
Kdyby české hospodářské poměry byly v pořádku, 
kdyby všechny ty těžké paláce, které tu kolem bu- 
dovy »Allianz« v bílé nádheře vznikly a vznikají 
na staveništi po bývalé kadetce, byly skutečným 
výrazem současného blahobyíného rozvoje národ 
ního, neměla by měsíční lhůta výstavní ani uply 
nouti, aniž by ke každému obrazu Špillarovy vý- 
stavy nebyl přidán vítaný? a v případě přítomném 
tak hořce a nadějně kýžený podtitul: Prodáno! 
Leč opravme se, nikoli sta kupců, jen devadesáti 
devíti třeba, čtemef při jednom z obrazů označení : 
»pos lední práce, neprodejné^. Tragedie ve 
třech slovech, tragedie i života umělcova i naděje 
jeho drahých, kdyby naděj tato skutečně měla zů- 
stati nadějí! Munkaczyovým osudem stížený Špillar 
— život jeho sám liší se od Munkaczyova tak jako 
Špillarova >villa« v zapadlé Peci nad Domažlicemi 
od skvělého Munkaczyova hotelu v Paříži — tedy 
namaloval svůj poslední obraz . . . Oznamuje tak 
katalog, zatím co vzletná předmluva k němu, po- 
jednávajíc o cyklu »Zima«, táže se: »zůstane cyklus 
nedokončen?* Kéž dotaz tento setká se s odpo- 
vědí zápornou! 

Na výstavě setkáváme se vlastně s celou sku- 
pinou »posledních« obrazů Špillarových, právě cyklus 



»Zima« (15 čísel) namalován byl v posledních dvou 
letech aktivity umělcovy. Liší se znatelně od celého 
ostatního díla, a podivuhodno, že nikoli na nepro- 
spěch autorův. Čtyři nejkrásnější obrazy cyklu : »Úvoz 
k Čerchovu«, »V souvoze«, »Cestou k Čerchovu*, 
»Slunce na pasece* náležejí k nejlepším pracím 
Jar. Špillara. Je vlastně výmluvně truchlivé, že vý- 
stava skýtá příležitost k srovnání této poslední 
tvůrčí periody umělcovy s květem jeho činnosti. 
Na důkaz, že maloval téměř všechna největší svoje 
plátna pro vlastní atelier, visí tu jeho chef ďoeuvre. 
»Orání«, dále epická »Robota«, i známý skvělý 
výjev z drastického humoru lidu chodského »Po- 
chovávání masopustu* a »Loučení nevěsty*. Přechod 
k cyklu, na němž pozorovati lze převrat aneb aspoň 
prvky převratu uměleckého, zvláště koloristního na- 
zírání Špillarova (»Chodské majestáty*, »U kar- 
banu* atd.), na výstavě ovšem schází. Ačkoli tyto 
noční interiéry Špillarovy (jeden z těchto skvostů, 
dívka u okna za měsíční noci, je na výstavě) kladu 
nejvýše z výtvarů J. Špillarových, vyjímaje snad mi- 
strovské dílo »Orání< (jež sotva smí scházeti v Mo- 
derní gallerii), je pro mne dojem jeho velikých 
výše jmenovaných zimních studií v cyklu »Zima« 
prostě nesmazatelný. Jak vysoko dovedl J. Špillar 
povznésti svou paletu nad běžný laciný efekt ná- 
věje a tradiční sivosti olejové zimy! Co vidíme dnes 
v přízemku paláce »Allianz*, jsou hotové evokace, 
nepopěrná svědectví důvěrných známostí s dědem 
Morózem z pošumavského jeho panství na čerchov- 
ských úbočích. Zdá se, že je lépe tak, že zůstaly 
tyto lesy bez stafáže obvyklých chodských genrů 
Špillarových (jež byly prý v původním úmyslu uměl- 
cově), žádný lidský dokument neučinil by nám toto 
Špillarovo súčtování se zimní přírodou u Cerchova 
milejším. Z neznámých dosud maleb jeho, spada- 
jících do pozdější doby jeho koloristního názoru, 
kdy přestal působiti tvrdým dojmem sychravosti, 
který na jeho známém velkém obraze k Lešetín- 
skému kováři tak mýlil, nejzajímavější jest vylíčení 
dvou dílen horáckých »V brusírně skla* a »V mlej- 
nečku*, z nichž zvláště první ukazuje momenty 
mistrovské mohoucnosti. Domažlické motivy, zvlášť 
»Domažlická brána* jsou sto vzbuditi v domažlickém 
rodáku tesknice po domově a mládí. Rozkošným 
dojmem krajinným působí ^Vyhlídka k Hrádku*: 
»K Valtravě* a j. Vzhledem k celku bylo by si 
přáti, aby se rozešel v ruce amatérů, aby tak bylo 
docíleno intence, splnění zbožného přání, se kterýmž 
výstava pořádána. Prozatím, v prvním týdnu vý- 
stavy, označen toliko jeden obraz jako prodaný 
vedle jednoho — neprodejného. KMČ. 



TÝDEN. 

Ze života Antonína Dvořáka. Je 
dosti známo, že se Dvořák v mládí učil řeznictví. 
Málo se ví o tom, jak vlastně v té době na své 
zaměstnání pohlížel, ale několik jeho výroků uka- 
zuje, že býval i řezníkem passionovaným. 

Do kavárny, v níž seděl známý mladý lékař, 
přišel Dvořák a přisedl ke stolku lékařově. Lékař 



80 



TÝDEN. 



četl noviny, a před ním ležel na stole svého času 
neblaze proslulý » Pikantní Svět«. Dvořák chvíli 
Četl klidně své noviny. Pojednou se obrátí k lékaři 
s otázkou: »Čtete ten časopis?* 

Lékař odvětí: »Račte si ho jen vzít.« 

Dvořák : »Já takové s o nečtu!* 

Lékař: »Já také ne.« 

Dvořák: »To máte dobře, to se mi na vás 
líbí. A odkud vlastně jste rodák ?« 

Lékař: »Z Písku. « 

Dvořák: »Z Písku? Jestli pak jsou tam ještě 
takové trhy na prasátka ? Bože to byly trhy ! A ta- 
ková podsvinčata široko daleko aby pohledal !« 

Potom se obrátil, začal číst a nepromluvil již 
ani slova. Sotva že se poroučel při odchodu. 
* 

V sobotu 7. t. m. oslavil ve vší tichosti svoje 
padesáté narozeniny vynikající český malíř, Václav 
Sochor, jehož četná díla, zejména některá z po- 
sledních, nabyla v Cechách i za hranicemi nevšední 
popularity. Rodák z Obory u Loun, žák malířských 
akademií, pražské a mnichovské, na konec žák 
slavného pařížského Carola Duranda, vynikl už 
záhy četnými portréty, malovanými pod patrným 
vlivem durandovského realismu, s nimiž se ná- 
vštěvníci Rudolfina setkávali už v letech osmdesá- 
tých. Význačnou pozornost vzbudil však o jubi- 
lejní výstavě r. 1891 svým obrovským obrazem 
»Slavnost Božího Těla«, před tím už vystaveným 
a vyznamenaným na světové výstavě v Paříži (1889). 
Velmi populární jest i jeho »Srážka jízdy u Stře- 
žetic u Hradce Králové* (viz Zvon I. 334). Méně 
známa jest jeho podobizna pražského purkmistra 
Srba pro Staroměstskou radnici zakoupená a ně- 
které práce pozdější. Sochor pracuje nyní o ve- 
likém plátně »Batterie mrtvých z r. 1866*; přejeme 
mu k dokončení jeho i k další umělecké úrodě 

hojně zdaru. — m — 

• 

* Ve Vídni zemřel 7. t. m. Dr. Stanislav 
Kostlivý, náměstek ředitelův c. k. ústředního 
ústavu pro meteorologii a geodynamiku v 58. roce 
věku svého. Zvěčnělý, rodák domažlický, napsal 
řadu klimatologických pojednání do Zpráv král. 
české společnosti nauk a do Věstníka cis. akademie 
*věd ve Vídni. Vydání většího svého posledního 
spisu O ponebí v Beirute se již nedočkal. Čestná 

buď mu pamět! 

* 

= NovoubáseňMickiewiczovu, dosud 
neznámou, našel dle sdělení »Qazety polskiej« p. 
Jan Kwietniewski za svého pobytu na Litvě, 
ve vsi Smolczycách (minská gubernie) ve staré truhle 
na sýpce jakéhosi statku. Dílo Mickiewiczovo, o je- 
hož pravosti prý není pochyb, má titul »Szczupak 
Koídyczevski — ballada dla Michaía We- 
resczcaki«. Obsahuje 7 čtvrtek listového formátu, 
hustě popsaných drobným, rovným písmem poe- 
tovým, a pochází z doby, kdy Mickiewicz býval 



častým hostem v domě Wereszczakových. V truhle 
nalezeny i jiné rukopisné práce básnické a některé 
dopisy literárních současníků ; největší zájem ovšem 
budí nález originálu Mickiewiczova. 

^ 27, min. měsíce zemřel ve Varšavě Broni- 
slaw Zawadzki, redaktor »Kuryera Warszaw- 
skiegoc, vynikající publicista, který v letech sedm- 
desátých hrál přední roli v tehdejším ruchu lite- 
rárním. Byl redaktorem předního tehdy týdenníku 
literárního »Ruch literacki«, jehož spolupracov- 
níky byli Adam Asnyk, Z. Kraszewski, Tar- 
nowski, Lenartowicz a j. Po několika letech 
přesídlil do Varšavy, kde se později stal vrchním 
redaktorem »Kuryera Warszawskiego*, v je- 
hož svazku setrval bezmála 27 let. Literárně- kriti- 
ckými a esthetickými studiemi nepřestal se při tom 
zabývati, uveřejňuje svoje práce i překlady v před- 
ních časopisech varšavských i Ivovských. 
« 

* Francie, zejména Paříž, jako rodiště mistrovo, 
oslavovala 9. í. m. sedmdesáté narozeniny Camilla 
S a i n t-S a ě n s e, slavného skladatele mnohých 
i u nás známých symfonických básní a komorních 
skladeb i oper (na Národním divadle dáván roku 
1887 jeho Etienne Marcel). Camille Saint-Saěns 
proslul i jako pianista a dirigent. 

* Z nadace Turkovy budou uděleny čtyři 
ceny dílům českých spisovatelů všech oborů. Ucha- 
zeči podejtež své žádosti do 15. ledna 1906. v pod. 
protokole na radnici staroměstské. Konkurovati 
mohou díla, která byla v předchozích dvou letech 

provedena a posud ceny peněžité nedosáhla. 

« 

Česká tvrdohlavost, K pražskému tru- 
hláři Prokopovi r, 1505 přinésti dala paní Pytlí- 
ková truhlu, aby ji opravil, obarvil a zámek při- 
tloukl. Kterak opravu mistr provedl, nevíme, ale 
Pytlíkové se nelíbila. I protož dala se s mistrem 
v hádání, hádali se o truhlu; mistr chtěl mít za- 
placeno. Pytlíková chtěla truhlu, ale ne platit. 
Hádali se dvacet let. Mistr r. 1525 na smrtelné posteli 
dal o tom zprávu : Truhlu fermežoval jsem dvakrát a 
dno přivrtoval a čtyři truhličky do ní dělal, stojí 
u mne na dvacet let, náleží Pytlíkové, dal její muž 
několik pléšků a něco hřebíků k vokování zámku, 
nedal ani pantu ani rukověti, a o to jsme se roz- 
cházeli; šacuji sobě za práci půl kopy české. 

Osud. 

Básnickou vydal sbírku jednu, 

žel, vyčerpal se při tom ke dnu, 

a zachvátil jej slavomam 

však se slávou je někdy svízel, 

pan autor kdes i s knížkou zmizel : 

šel do sebe a zůstal tam. =: 

V PRAZE, dne 13. října 1905. 



Majitel: Družstvo. — Zodp. redaktor a vydavatel: M. A. Ši máček. — Nakladatel: F. Ši máček. 



Tiskem >Unie< v Praze 




Karel V. Rais: 



v NEDĚLI. 

(Dokončení.) 



Starý Cabalík, krejčí, malý, šedivý, brejle, 
vzadu šňůrkou spoutané, na nose, 
konal tam už pobožnost. Modlil se 
velmi nábožně, prozpěvoval, a několik 
starců i stařen ho vyschlými, tenkými hlásky 
doprovázelo. 

Pšeničková sedla si zas na své místo, 
rozevřela modlitby, říkala s ostatními, pro- 
zpěvovala, ale měla i potom při požehnání 
těžký zápas. Dřímoty — dřímoty — hlava 
se kloní — padá — — jen, jen, že se 
vždycky vzpamatovala. 

Ale z požehnání šla zas všecka či- 
perná. To ji chytla Škaloudka, domkářka, 
vdova, jež celé boží dni soukala, a teď ta- 
kovou radost měla, že se s panímámou 
sešla. Té napadlo, že by zas od ní mohla 
koupit modré bavlny na punčochy. Vy- 
provázela ji tedy až do domku, ale tam 
Škaloudka nedala jinač, až si panímáma 
musela sednout a kousek buchty sníst. 
A stěžovala si Škaloudka na Cabalici, jak 
ji ta podruhyně nečistě pomlouvá.« 

»Ale jděte — « divila se Pšeničková. 

>I bodejť! Jakoby se mne chytalo 
světské myšlení — Kocourka, hrobaře a 
zvoníka, že bych prý chtěla a proto že do 
kostela a na hřbitov chodím.« 

»To snad není pravda — to jsem ne- 
slyšela — « 

>Je to jistá věc a taky si s babou 
promluvím. Sama je marná až hrůza — 
to modlení její je beztoho jen samá pře- 
tvářka. Hadry, které ty její fifleny v městě 
odnosily, navléká na sebe, až se lidé 
smějou.^ I pletené půlové rukavice si na- 
táhla. Že bych já chtěla hrobaře! Ruky 
bych mu nepodala, v noci bych hrůzu 
z něho měla. Aby na mně ještě chtěl, 
abych mu šla pomoct kopat a ty kosti 
vyhazovat. Chrám Páně mi bude vyčítat — 
tam já jdu s čistým srdcem, abych se 

ZVON. Roč VI. 



k Bohu pomodlila a postejskala si mu, že 
mě tu nechal tak v opuštěnosti, a na hřbi- 
tově si u svého nebožtíka popláču. Po- 
třebovala bych já hrobaře, když mám tuhle 
svůj domek! To by jiní stáli, kdybych 
byla tak chtivá !« 

Bylo již po čtvrté hodině, když ba- 
bička Pšeničková, k[ubko modré bavlny 
majíc v šátku, od Škaloudky odcházela. 
A povídala si, sluníčko že už tak nepálí, 
a že se tedy pomaličku požejbruje k La- 
žankám. 

Škaloudčiny stesky hučely jí ještě 
v hlavě, a v duchu usuzovala: Bába — ta 
by se ráda vdávala! Inu, je ještě jako hrom. 
Že by si hrobaře nevzala, to jí věřím, ale 
jinač — — Oči jí ještě jenjen hrajou! 
A napovídala toho! Celý boží den nic 
nedělá, jen souká a při tom o všech zdej- 
ších lidech přemejšlí. 

V tom div leknutím neposkočila. Z pi- 
vovarské zahrady ovocné ozvalo se tahavě : 
»Kde pak se honili, paní Pšeničková?* 

Pohleděvši, zrovna u plotu spatřila 
bývalou paní starou, matku nynějšího 
sládka na panském pivovaře. 

»I na požehnání jsem byla,« vzpama- 
tovavši se, vesele a zdvořije odpovídala, 
»a teď jsem se stavěla u Škaloudky pro 
klubko bavlny.« 

»Tak jsou pořád pilná,« usmívala se 
paní stará. Byla prostředně velká, široká, 
šedivá, ale kulatého, laločkatého obličeje; 
šedé oči měla mdlé, dívaly se ztrnule a 
málokdy zamžikly. Ustrojena byla v šedé 
městské šaty a přepásána širokou bílou, 
krajkovou zástěrou. Měla volné, těžké po- 
hytjy a mluvila zdlouha, zpívavě, roz- 
mazleně. 

>I jen tak že si ty punčochy podplé- 
tám,« odpovídala Pšeničková. »A co oni, 
paní stará, pořád dělají, ani jich vidět není.« 

číslo 6 



82 



KAREL V. RAIS: V NEDĚLI. 



Paní stará mrzutě škubla buclatou 
rukou: » Pořád abych jim jen hlídala! Naše 
milostpaní musí na procházku!* a pohled 
se jí rozškaredil. 

»Však jsem o ranní koukala, jak jim 
nevěsta kvete.« 

Paní stará zaškaredila se ještě víc. 
»Co pak o to — je jako mašina. Však 
má pane život !« a postoupila ještě o krok 
blíž. >Na nic nesáhne, dvě děvečky musí 
být pořád, jedna v právo, jedna v levo, a 
v poledne a večír se u nás jen masuje. 
To přijdou na stůl jen masa a jen masa, 
a já na to už koukat nemůžu. Aby takhle 

taky buchtičky nebo koláček íoto!« 

a buchtička i koláček vysloveny byly s lí- 
tostivou měkkostí. >Taky jsem se zahodit 
nedala, také bývala masa, ale také něco 
jiného, buchtičky bývaly malé, červené, až 
se na ně srdce třáslo anebo koláčky 

— jak oči děťátka se jim ta očka usmívala. 
Povidélka jsem mívala všelijaká — mali- 
nová, z hruštiček, meruňková — — teď 
nic takového a jen masa a masa.« 

»A to já ráda kousek Ic zasmála se 
Pšeničková, a špička jazyka kmitla se jí 
na rtech. 

»Inu někdy, ale přec zas taky vdo- 
lečky, lívanečky — já dělávala malinké, ne 
jak tady po staveních dělají, a na ně po- 
vidlíčka nebo jen pocukrované. Můj ne- 
božtíček ho vždycky vzal, pěkně v polo- 
vici přeložil a tak se mu jen po jazyku 
skulil !« a panímáma si všimla, jak se 
hrdlo paní staré krásně pohnulo, jakoby 
se byl právě také lívaneček skulil. 

>A co jiných jídel se může dělat: 
nudličky, taštičky, flíčky a kaše — co vše- 
lijakých kaší my jsme pojedli a jak jsme 
si chválili — ale to se musí umět!* Trošku 
se zamlčela a potom pokračovala ještě 
tahavěji: »Ale to je to: Ona mladá je jen 
ze statku. Peníze měla, to je pravda, na 
cviku byla — v klášteře, v Praze — ale 
takovým věcem se nenaučí nikde nežli 
doma u maminky. Ona toho arci doma 
neměla! Vědí, to je jako se strojením: ona 
toho na sebe dá, drahé je to, ale nic jí 
to nejde, je pořád vidět, že ona není do 
toho. Ten kiobouk, i kdyby byl sebe víc 
podle módy, si tak neposadí, aby seděl ele- 
gantně « — a paní stará buclatýma rukama 
kolem své hlavy ukazovala — »bluzičky 
má všelijaké, drahé, krásné, ale — vědí — 
tu selku je pořád vidět.« 

»Ale to ne — krásně jí to jde — « 
velebila panímáma r. všechen pohled měla 
pln chvály. 

»I to se jim zdá! To já si tuhle dám 
od Aninky Blahoutové, která mi už třicet 
roků dělá, ušít jupičku, zástěrku, bluzičku — 

— inu, jako z cukru to je a padne mi 



to, jako z hlavního města. Člověk si musí 
umět poručit a musí to umět na sebe vzít ! 
Co je jí plátno, že má botky lakované, 
když v tom šlape jako hrom.« 
»Svědčí jí, panečku, svědčí !« 
>0 to bysme jednali — v pivovaře! 
A synovi se tu vede a jí přeje — inu, 
ona jinač je dost hodná, veselá, ke mně 
má úctu, ale ta selka z ní pořád kouká. 
Dětičky taky neumí ustrojit — když moje 
bývaly malé, to každý říkal: Jako andělí- 
čkové! Ale ono u nás ani v hospodářství 
není, jako bývalo za nás. Ona je z vesnice, 
já byla z města, ale to musím říct, že já 
jsem všecko lip zastala než ona; a ne- 
naběhala jsem se tolik, nenakřičela. A všude 
bylo všeho, všecko vždycky v pořádku a 
já přec na práci nenaříkala a nestejskala 
jsem pořád, jak jsem uhoněná. Ale on ten 
mladý svět je docela jinačí a všecko se 
náramně změnilo.* 

»Ó Bože, to já taky říkám. « 
»Jako tady v městečku ! Když my jsme 
tu hospodařívali, my bývali vždycky první, 
to musí každý říct.« 

»To musí, to je pravda.* 

>Jako vezměte starostovou ! Co to jindy 
bylo — a teď se dělá taková sláva ! Jenom 
že přec je pořád vidět, z čeho jsou. Vždyí 
to obě pamatujeme — člověk tuhle z cha- 
lupy, tatík jezdil s trakařem, ona nosívala 
trávu na zádech a teď syn — starosta! 
obchodník! Nebo se podívejme na Za- 
razilku — paní hostinská, paní radňová — 
— ale když je přeci vidět, že vyrostla 
v hospodě, kde bývaly šejdovce a jen tak 
muziky. A ty jejich holčiny — staví se to, 
hlavu to nosí takhle — ale když my víme, 
čí jsou ! Maso si snad dosud berou z pe- 
káče a placky pečou jako ouplňky. Když 
já si vzpomenu na naši Rudličku — když 
ta bývala doma!* 

»0 jé — o jé — « a stařena obdivem 
mávala ručkou. 

»Jaké to bývaly zábavy, co veselosti, 
smíchu a naše Rudlička jak uměla dovádět. 
Oči na ní mohli všichni nechat — zrovna 
by ji byli snědli. Teď se to všecko jenom 
nadouvá, samá pejcha to je, faleš, neupřím- 
nost, jeden se vynáší nad druhého, do očí 
se staví, stranou se pomlouvají a smějou. 
No, my už jsme chvála Bohu z toho, 
vědí. Ale naší Rudličce se dobře vede — 
mmm — on je lékárník, dům má — tam 
je všeho, všeho! To je dočista jinač nežli 
tady, tam když člověk přijde, vidí hned, 
v jaké je rodině. To má Rudlička z domu. 
A ty pokoje, Bože, a v kuchyni jak se 
všecko krásně vede. Ale tady u nás jen 
samá masa. Oni tady taky lidé myslí, že 
pánem je jen, kdo sní za den hodné masa. 
A jak se Rudlička strojí ale tomu 



LOTHAR SUCHY: Z BÁSNÍ. 



83 



ona dobře rozumí. To když přijde sem 
anebo já tam, vždycky se ptá : Prosím jich, 
mami, kdo jim tuhle bluzičku šil — kde 
si to objednali? A když řeknu, že je to 
od Aninícy, říká: Inu, oni si umějí poručit! 
A ráda je, když jí tu něco dám ušit, po- 
ručím sama a pošlu. To ona říká: Tak mi 
žádná neušije, jako ta jejich. V botkách se 
mi taky v žádných tak nechodí jako v těch 
od nich« 

V tom se zamlčela, oči upjala na Pše 
ničkovou a potom rychleji pravila: »Ale 
Bože, já tu stojím před plotem, oni za 
plotem — jdou sem ke mně do zahrádky 
do chládečka ! Málokdy se vidíme, a když 
nás tak náhoda svedla, af si trochu po- 
povídáme !< 

Nížilo se prvé šero soumraku, když 
se babička Pšeničková vracela domu. 

Západ již dohořel — nebe bylo jako 
ze stříbrné tkaniny. Stromy stály nehnutě ; 
jas oblohy svítil tmavým jejich listovím. 

Pšeničková cupala sehnuta, Nebeklíč 
se šátečkem na prsou. Bylo jí lahodno; 
setkaná s paní starou, ale hlavně její přá- 
telské jednání tuze ji potěšilo. 

Do podvečerního ticha plynul jemný 
chrastot klasů v — — z louky, dýchající 
vlhkem, rozkřičel se chřástal. 

Čím více se Pšeničková blížila k La- 
žankám, tím šla volněji a do lahody nitra 

začala se dráti nevrlost — mrzutost 

To že byla celý den ve větru! A myslíc 
teď na paní starou povídala si: *Bože, 
jaké má někdo časy na světě! A ještě 
bručí, že se masuje! Pane, je to na ní 



vidět — jen se valí, bába! Ta na světě 
užila a ještě teď jen kyne a na parádu 
myslí. . .< 

Doma u Pšeničků na kraji záhrobně 
seděl nejstarší syn hospodářův Józa a 
z hrnka s mlékem Ižicí vybíral sousta. 
Vida babičku přicházet, povídal jí hlučně: 
2>Tak už jste všecko zvandrovala?« 

»I všecko, všecko, hochu!* zasmála se. 

>To jsou časy, my jsme se v polích 
od rána potili !« 

>Taky jsem se, Jozífku, potívalai* 

»Jen tejden před smrtí kdybych se tak 
měl jako vy!« 

»Však já jsem ráda, hochu — a ne- 
mysli si, že už umřu, to já vás všecky 
tady přečkám!* a hlasitě se smějíc chvátala 
do výměnku, aby honem to vrchní se sebe 
shodila a ohřála si kafíčko k večeři. 



Asi za dvě hodiny potom vyhoupl 
se až nad topoly jasný měsíc a po celé 
lažanské dolině rozlil čisté své stříbro. 
A díval se na všecky strany — do polí 
i lesa, do struhy i do rybníčka, do městečka 
i vesnic, ba až do sedniček pronikly jemné, 
krásné paprsky. A spatřil tam na polštářích 
i staré spící hlavy — babičky Pšeničkové, 
paní staré, Škaloudčinu, Halouzkové, Koty- 
kové, Peterčinu a ještě jiných stařen. Po- 
svítil si na jejich svraštělé tváře, zhnědlé 
ruce, na zřídlé vlasy — a jak si po nebi 
pěkně ploval a celým ostříbřeným dolem 
se rozhlížel, usmíval se milý měsíček. 



Lothar Suchý 



Z BÁSNI. 
EPISODA Z ROKU 1848. 



PAMÁTCE OTCOVÉ. 



Kok ve vzpomínkách otce svatý, 
v němž dojemně tak vzkypěl svět, 
rok psal se osmačtyřicátý. 
Jak rád v něj otec zašel zpět! 

Červánky tehda vyšly prvé, 
hnil neúprosně starý řád. 
A bylo ještě dosti krve, 
již každý obětoval rád. 

I stavěly se barrikády . . . 
můj otec na jedné hned z nich. 
Dobrácký, tichý, skromný, mladý, 
pln velkých slov — jak náhle ztich ! 



Naproti němu, zcela zblízka 
z vrat granátník se vynořil. 
A otec již již pušku stiská. 
Chlap jako hora ! Dobrý cíl ! 

Tak proti člověku stál druhý — 
však otci náhle sklesla pář. 
Hle, povinnosti život tuhý ! 
proč, zač jej vlastně potrestáš? 

Tak se cos ptalo duše na dně. 
A nikdy, nikdy ! řekl cit. 
Svůj život dáti možno snadně - 
však není práva cizí vzít ! 



84 



ALBERT PRAŽÁK: J. V. SLÁDEK JAKO BÁSNÍK. 



A otec nebojoval více. 
A vždy, když vypravoval pak 
po letech, jak mu plály líce, 
jak vnitřním ohněm hořel zrak! 



A říkal: padesát let tomu 

Můj duch zpět zřít se neleká. 
Leč jak bych býval přišel domů, 
jak žil bych, zabiv člověka? 



Dnes vzpomínám si, otče milý, 
na slova tvá a chápu už. 
Jak ty, tvé žehnám slabé chvíli! 
vždyť tys i v ní byl celý muž ! 



ivdy zřel jsem tebe poprvé? 

Zřel jsem te vůbec někdy vskutku? 

Již hoch jsem srdce do krve 

si drásal, za tebou jda v smutku. 

Ó byly noci, v kterých z blízka 
se zdála's mi zřít do duše ! 
Já mněl, to z tvého oka blýská 
v polibků čistých předtuše. 

Ba, byly chvíle, v nichž se zdálo, 
že nemůžeš dél meškati . . . 
a přec, že vše to zdání lhalo? 
Jsou marný snů mých závrati? 

Tys přece nikdy nesklonila 
k mé chmurné světlou svoji skráň. 
Marná, ach, marná touhy síla, 
marná je krve, snů mých daň. 

A přece — zase zříš mi v duši, 
v let lákáš slabá křídla má? 
Jako když v bránu poutník buší, 
jde noc, kol dálka neznámá. 



POESIÍ. 



Ty víš, že otevru ti v bázni, 
rád uvedu tě ve svůj dům. 
Af venku divá bouře blázní, 
zde měkce ustláno je snům. 

Leč — až bouř ztiší se a z deště 
noc v den se vzbudí, samý jas, 
já vyprovodím tebe ještě, 
však pak se domů vrátím zas. 

Ty strmé výšiny máš ráda 
a hlubé strže, propasti — — — 
má duše však už klid jen žádá, 
už nemůže jho setřásti. 

Šla příliš dlouho silnic prachem, 
by mohla vznést se k výšinám. 
Kdo vždy jen jiné halil nachem, 
slab, by jím v sled se oděl sám. 

Snad přišla's jen, že v noc tu lednou 

tě šťastných vyštval drsný chlad 

však že jsi přece přišla jednou, 
vždy vděčně budu vzpomínat! 



Albert Pražák: 

J. v. SLÁDEK JAKO BÁSNÍK. 

NiiKOLIK LirERÁRNĚ-KRITICKÝCH POZNÁMEK K JEHO 60. NAROZENINÁM. 



České písemnictví vyrovnává své zpo- 
žděné tempo daleko rychleji než 
jeho literární historie. Nové umělecké 
cesty se nastupují dříve, nežli se staré pře- 
hlédly a nežli se určil jich dosah a kořist. 
Není tu jen a jen literární historie vinna. 
Národní zápas stále vyčerpává zájem, 
k němu především zraky se upírají. Cizina 
bije příliš svými novými schvacujícími my- 
šlenkovými vichry v duši a dráždí k po- 
zornosti. A tak si vysvětlíte, proč domácí 
iteratura podnes není živou diskussí, proč 



není denní potřebou a denním chlebem, a 
proč se zjevů jejích vzpomíná po většině 
ve znamení jubileí a nekrologů. Stručným 
referátem odbývají se knihy, a širší a 
hlubší zájem o básnickou individualitu 
se vzněcuje jen náhodně a příležitostně. Tak 
se stává, že literát, jenž celou duši dal ná- 
rodu a zažehl ji vyšším posláním, nedo- 
žije se poslání a úrody svého osení. Jme- 
nuji tu jen Zeyera. Ale pohleďte dále I Lu- 
mírovská družina patří dnes ve svém pů- 
vodním složení historii, nová generace již 



ALAERT PRAŽÁK: J. V. SLÁDEK JAKO BÁSNÍK. 



85 



léta je tu po ní a vedle ní, a přece se 
neurčil plně vztah její k českému umění. 
Jedno jméno, v této družině význačné, 
zvlášť čeká literárně-historického soudu: 
myslím J. V. Sládka. Tomu dlouho zů- 
stala jej česká literární historie dlužná, a 
přece hodnota jeho umění toho nejméně 
zasluhovala. Snad tyto dny soud vysloví: 
tato studie chce přispět k němu jen něko- 
lika poznámkami a říci, jak jemný a své- 
rázný básník nám v Sládkovi zpívá. 



Deset let po Nerudovi a Hálkovi 
přichází J. V. Sládek se svým almanachem 
» Ruchem*. R. 1868 poprvé se předsta- 
vuje. Představení se děje tiše a skromně. 
Chvíle literárního buřičství, ta krásná a 
hrdinná, ta vždycky nezapomenutelně žijící 
a lákavá svými ohnivými protesty, ta kou- 
zelně všem příštím generacím svítící chvíle, 
milovaná pro odvahu a pyšný vzdor, ta 
nepatřila jeho družině. Nerudu a Hálka si 
vyvolila k svému příští, a pak přímo Vrch- 
lického a Zeyera. Sládek a členové » Ruchu « 
po době nového myšlenkového a citového 
přílivu jako vlna zpožděná přicházejí, pozdě 
pro generaci Nerudovu, a zase jako vlna 
předčasná pro Vrchlického. Majestátní pří- 
liv Lumírovců strhl je k sobě a zbohatil 
tak svoji družinu. 

Sládkova družina znamenala mnoho. 
Jsou v ní jména Čech, Quis a Goll. A je 
pro tuto družinu význačno, že je převahou 
slohově umírněná, prostá a ryze národní. 
Nelze to vysvětlit tím, že zpozdivši se, pří- 
chodem svým zastihla Nerudu na kosmo- 
politickém ústupu k nacionalismu? Jména 
ji představující nebouří a neboří, neprchají 
za hranice, tiše budují doma a pro lid, 
pozdvihují jej výš a rozvírají mu zraky 
dál. Je pravda, příspěvky jejich v > Ruchu « 
namnoze prozrazují kosmopolitickou zá- 
libu družiny Máje, ale vše už je podbar- 
veno nacionalismem, myšlenka i forma, 
jakoby zahajující Sládkova báseň >Tobě« 
rodné zemi slibovala ryzí věrnost a plné 
přimknutí ve jménu všech. 

Zvláštní a charakteristické postavení 
tu má Sládek sám: umění jeho je dvoj- 
d o m é, kosmopoliíicky a zase čistě lidově 
naladěné, raffinované, složité a zase prosté, 
jednoduché. Dvojdomost, jíž Sládek byl 
vždycky důsledně věrný. A ku podivu, 
v písních lidového rázu již zde jest daleko 
silnější a daleko více svůj, než v básních 
čistě uměleckého rázu, — jakoby příspěvek 
v Ruchu již věštecky měl naznačiti směr 
a dosah jeho umění. Touto dvojdomostí 
jakoby již byla předurčena jeho úloha: 
spojovat generaci mladou, — kosmopolity 
národovce hostit pod krovem mladého 



krásného listu, bojovat za všechny a roz- 
umět všem srdcem vroucím a teplým. 



Ze Sládkova dvojdomého umění označil 
jsem směr lidový za silnější a výraznější. 
Tím není ovšem řečeno, že by směr ryze 
umělecký byl podružného rázu. Lido- 
vost, to jest, co činí v umění Sládka 
individualitou, to jest to nové, silné a své- 
rázné a nepomíjející, co darem opravdu 
vzácným dává své zemi Sládek básník. 
Ale daru toho nedal Sládek hned: ryze 
uměleckými náměty propracoval se k ši- 
rokému národně lidovému dechu, jímž 
jako Neruda píseň srdce a duše vlastně 
dozpíval. Ryze umělecké náměty vyplňují 
všecky jeho první knihy do r. 1888. Zde 
jen z dáli a občas zaduní kroky lidu, jinak 
slyšíte básníkovo vlastní já, obolené živo- 
tem, a přece roztoužené plně a ještě silněji 
žít, zadumaně zápasící s životem, přírodou 
a kosmem, a těžce trpící každým rozpo- 
rem. Smutky bouří většinou v nitru, jsou 
osobní, těžké, nepřekonatelné, jako olo- 
věná mračna tíží, a jen zvolna a po 
dlouhém úsilí lze je ^překonat a v nový 
výhled se ponořit. Život rozbolel, — a 
uštvané srdce cizí bolestí se jde rvát, da- 
leko, v cizinu, jde bloudit horskými jejími 
myšlenkovými scestími a nová panoramata 
utrpení citových a myšlenkových zhlížejíc, 
vlastní bolesti chce zapomenout. Extense 
do abstraktních cizích říší, extense z do- 
moviny osobních bolestí, a po nekoneč- 
ných bludištích pozvolný návrat k sobě, 
návrat ke konkrétnímu životu, procitání 
v skutečno a nový život, život své trpící 
a opuštěné domovině s vášnivou láskou 
k ní, — to je stručně znázorněný vývoj 
Sládkova tvoření do r. 1888, jejž sytě 
knihy jeho z tohoto údobí představují. 

R. 1875 vyšla objemná sbírka veršů 
»Básně«, jež snad je nejosobnější ze 
všech. Je věnována památce mrtvé ženy 
celým svým tempem. Někdo mladý, krásný 
a nejdražší odešel a nevrátí se nikdy, to 
je základní věta všech písní a jediné velké 
právo na bolest, jež jako naříkavá Melusina 
provála každý verš a každé slovo. Věta 
ta není vyslovena, je z hluboká vykřiknuta, 
bezprostředně zbarvena teplou krví srdce, 
jež nejvíce milovalo, a přece bylo nejkru- 
těji životem zraněno. Tu bolest nelze po- 
hrbit rázem, měňte krajinu, bluďte pralesy, 
naslouchejte vodopádům, dívejte se v prérie 
a jinak zbarvená oblaka, — vše jest jiné, 
ale nad vším stále stejná, silná a schva- 
cující bolest: Odešla! Prisma bolesti a 
smutku určuje výhledy na vše a všude. 
Nová krása zámořské přírody nežhne a 
nejásá, protože jen smutné scenerie ve 



86 



ALBERT PRAŽÁK: J. V. SLÁDEK JAKO BÁSNÍK. 



vzpomínce vyhledány, aby bolesti nerušily. 
Je-li tu úsměv, jsou pod ním slzy. Je-li 
tu slunce, sklání se k západu a krvácí 
smutným čarem červánků. Erotika je adres- 
sována v záhrobí, a je-li žitá, jest to jen 
v illusi a vzpomínce. Láska, rozdmychaná 
v nejprudší požáry, náhle byla zakřik- 
nuta, — umrtvena, kult života přeměněn 
v glorifikaci mrtvé Madonny, jež mizí ne- 
návratně s prchajícími oblaky a netuší, že 
dvě bílé, vždy hladící a laskající ruce roz- 
touženě o návrat marně prosí. Srdce rudě 
vznícené tiskne se k chladné hlíně a zoufá 
si, že pod ní stlívá ta, jež mu dala čaro- 
krásu životní dvojjedinosti. A celé to zou- 
fání a bolestnění mění se v písně a po 
letech novou knihou »J i s k r y n a m o ř i« 
(1880) projevuje svou sílu a hloubku a 
prozrazuje, že ty dvě navždy zavřené oči 
tam dole pod hlínou ukryté nedovedly 
odejít a že stále do života básníkova vlídné 
září. Ale bolest je tu již tišší, zklidněná, 
sladěná, utlumená. Ta, jež byla životem, 
je zbožnou legendou, — legendou, jež roz- 
truchlí a rozesmutní, ale pomalu dá resi- 
gnaci a smír, srdci zmlklému nebrání pro- 
mluvit znova a neodpírá práva na nový a 
radostný život. Nový životní rozlet a nové 
rozesnění tu tušíte, a co jste tušili, pro- 
zradí vám verše z r. 1881 »Světlou 
stopou*, druhé ženě věnované. Kniha, 
]ež poprvé opouští intimitu vlastního srdce 
a úsilně vstupuje na území cizích srdcí a 
nálad, od vlastního já k cizím, to je teď 
heslem a vykoupením z osobních smutků. 
Lyrik často ustoupí epiku, aby zobrazil 
v miniaturách, idyllách a romancích cítění 
druhých. Ale zlyričtělá epika prozrazuje, 
že není vlastní básníku tak lyrického tem- 
peramentu, jaký má Sládek, nemá ničeho 
mimořádného, za každou slohou cítíte, jak 
ohlíží se za citovou domovinou, protože 
u Sládka »se nemluví, ale cítí«, jak vy- 
stižně v oslavné básni napsal >/rchlický. 
Sbírky z r. 1883 »Na prahu ráje« a 
z r. 1884 >Z e života* životní smír a 
zklidnění prohlašují plně, prozrazují nový 
a jiný život. Básnická škála rozmnožuje se 
tu o několik nových tónů, jež vyloudila 
duše myslící na dětství, na domov, na sel- 
ský lid, na jeho brázdy a úpornou práci. 
Básník zapomíná značně na sebe a myslí 
na ty na hrudách venkova ponížené a be- 
zejmenné, uvádí je v poesii salonu a mi- 
moděk vstupuje na půdu, z níž vyčaroval 
tak svéráznou a žhavě národnostní notu 
svých posledních knih. Sladká i hořká me- 
lancholie životní zvolna domluvila, místo 
ní přichází život zvroucnělý novou milostí 
a žádá o slovo a prosí o píseň. A básník 
píše r. 1887 knihu »Sluncem a stí- 
n e m«, knihu, jež má něco letního, červen- 



cového úpalu, tu a tam mile zastíněného 
náručí květnou, s níž přispěchá srdce mi- 
lující, duní-li bouře na obzoru. Něco pozdní 
erotiky je tu, ale barvy nejsou již tak svěží 
a nové, není tu vždy prudké bezprostřed- 
nosti a krásy nové, neopakované, — umě- 
lecké prostředky nebyly tak vynalézavý, 
aby našly dosti nových variací a námětů. 
Nové blaho a životní usmíření mluví z těch 
veršů, jsou tu rozhozeny úsměvy, jež uta- 
jit! básník nedovedl, protože jest v povaze 
jeho podat se vždy, v každém naladění, 
bez masky a cele. Ale nebyla tu jen nová 
milost smiřovatelkou, — ještě něco jiného 
dalo klid a mír: práce. Práce, o níž tak 
krásně Carlyle psal a ji náboženstvím pro 
hlásil, práce, jíž duše vzrůstá a zmnožuje 
a šlechtí svoji náplň, — ta zradostnila a 
zbohatila život. Neznamená mi proto chvil- 
kový rozmar, uveřejňuje-li Sládek v Lu- 
míru (1888 str. 13) divadelní hru »Práce«. 
Nedramatická a novellisticky skloubená 
tato hra má klíč k novému^ zklidněnému 
životnímu Sládkovu názoru. Ústy reka Vla- 
dimíra se tu prohlašuje: >Mně byla práce 
něco svatého, bytost vážná, veliká, s jejíhož 
čela se řinoucí krůpěje potu zavlažují vy- 
prahlou širou zem, z pod jejíž šlépějí pučí 
živý klas a něhyplný květ štěstí, a s jejíž 
rukou splývá na hlavy lidské požehnání 
lásky a míru . . . Pouhá práce nestačí, ovoce 
práce teprve oslazuje. Potřebuje také světlo 
a teplo, nějaký zákmit slunce v duši, ně- 
jakou vřelou, přátelskou ruku, která se 
chopí naší, když klesá umdlena.« Apothe- 
osa práce jde také neosobním směrem: 
»jí spasí se vlast a lidstvo, neboť nelze 
osvobozovat horováním, slovy, láskou, 
nýbrž jedině prací. « Několik vržených slov, 
ale ku podivu udávají text k novým Slád- 
kovým melodiím. Dřív bolest a práce, teď 
milost ženy a práce je základem. Dřiv zpěv 
o lidském utrpení, teď programové písně, 
i a k je zmírnit, jak pracovat, aby nej- 
citelnější bolest, národní, se umenšila. Po- 
čátek silného, vědomého národnostně lido- 
vého apoštolování, jež má snad formu 
ohlasů, ale náplní je programní a ten- 
denční: posílit češství, utužit národní duši, 
uvědomit lid, k čemuž umění ovšem musí 
promluvit jeho řečí, či jinak, znárodnět, 
zlidovět, přiblížit se zpěvům prostonárod- 
ním. Tato činnost a tento směr je velkou 
episodou v Sládkově umění, dala mu pří- 
znak lidového písničkáře, příznak snad 
málo cenný pro výlučný aristokratism umě- 
lecký, ale velký a krásný u malého ná 
roda složeného po většině z malých lidí, 
u nichž osamělých slova lidového písni- 
čkáře jsou velkého dosahu, protože ona 
jedině cesty jeho vyvyšují, upravují a šíří, 
protože ona jediné zapalují a vedou dál. 



AÍ.BERT PRAŽÁK: J. V. SLÁDEK JAKO BÁSNÍK. 



87 



Sládek po této episodě se vrátil zase 
k ryzímu umění. R. 1897 vyšla kniha 
»V zimním slunci*, umělecky vzácná 
a, zdá se mi, i uzavírající! 

Zimní slunce! Neznáte jeho pohádku? 
Pláně zasněžené, a slunce rudě nad nimi 
hoří, — tak v létě nikdy nehořívá! Na 
oknech květy ledové a na stromech mrazný 
máj. U okna ledově rozkvetlého sedí básník 
a dívá se v bílé pláně tichého vzpomínání. 
Srdce jako to rudé slunce žhne, a podivná 
nádhera zimních květů klesá v duši a 
hledá slova, touží po smutné písni o kráse 
mizení. Touha ruději než to slunce hoří, 
chce najít slova nejkrásnější, chce vyčarovat 
písně jarní síly a krásy, — chce hučení 
řek rozpoutaných v ně vnést a rythmické 
nárazy trav a ševel stromů rozhovořených 
jarními větry, — ale ta tam je zeleň trav, 
a ten tam je jarní stromů šum, — vše 
zbělalo, — haluze chřestí svým nahým 
úderem, a ze všeho zbyla jen bílá pláň 
tichého vzpomínání na nádhery nenávratné.. 
A touha rudě žhne, jako to slunce, a oba 
marně: je zima, a jaro se nenavrátí. 

Ve znamení této nálady zpívá básník. 
Moře života hlučí kol něho, ale on neslyší, 
poprvé neslyší: na korálový ostrov svého 
stesku usedá a samotářsky přemítá, vhrouží 
se v sebe a je své duši potápěčem. Něco 
perel vynáší a předkládá všem, již rozumějí 
smutné nádheře podjeseně. Tklivá a milá 
je tato kniha, protože je až na dno upřím- 
nou zpovědí básníka, jenž život procítil a 
procítěný vyzpíval. Jakoby neděle života 
to byla, básník hledá krásu okamžiků, 
zhušfuje ji a stupňuje, protepluje cele 
vzníceným nitrem. Pro každého má teplé 
slovo, pro každou radost i bolest po- 
známku, af ji črtá z vlastní inspirace, af ji 
příležitě daný námět vyvolal. Radost i bo- 
lest, pokora života i jeho pyšný vzdor, 
beznaděj i nová očekávání, — to vše chví 
se tu, celý život tu rozehrán, všecka jeho 
území zobrazena, — ale s melancholií a 
steskem toho, jenž přestal dobývat a jen 
účtuje a vzpomíná. 

To vše je tedy náplň ryze uměleckého 
směru Sládkova díla, náplň krásná, jemná 
a citově vzácná, jež nejvíce prozrazuje bás- 
níkovu osobnost a jež údery zádumčivosti, 
sladkobolné melancholie, trpkosti smutku 
a mužné odvahy vše nést, všechno ztrácet 
a znova žít a všeho dobývat, cele a co 
nejprostěji se umělecky podávat tvoří draho- 
cenný odstín v umění družiny, jež nazvala 
se Lumírovskou, a již celou vedl Sládek 
a pod jeden krov shromažďoval, dokud 
se sama nerozprchla. 



Dvojdomé umění Sládkovo způsobilo 
asi, že na půdě Lumíra prodleli téměř 
čtvrt století kosmopolité i národovci. Nejen 
redaktor Lumírovské družiny, ale i tato 
vykazuje dvojdomost : , kosmopolitism a 
nacionalism poetický. Šel-li Sládek ryze 
uměleckým směrem svého díla s kosmo- 
polity, bylo to jen první údobí jeho čin- 
nosti, pokud cítil nutnost rozšiřovat ob- 
zory, překračovat hranice své zemičky za 
vyrovnáním jejího uměleckého tempa a za 
vyvýšením její umělecké kultury. R. 1888 
náhle postřehujete obrat. Jakoby znamenal, 
že české umění již umělecky dosti zmnoženo, 
pracuje náhle o jeho zčeštění a prosycení 
národní duší. Počíná se úsilně vžívat 
v tempo ryze národního směru družiny 
Lumírovské. Překvapení u kosmopolitů a 
radostné uvítání národovci je vnějším do- 
provodem zlidovění jeho poesie. Kos- 
mopolitům znamená tato přeměna umě- 
lecký ústup, národovcům vzestup. U oněch 
plála především oběť naprosté kráse, u těch- 
to kráse s národním zbarvením a příchutí. 
Sládek lidový zpěvák u výlučně čistých 
artistů ztrácí lásku, a za ni vroucnějšího 
přijetí nabývá u národovců. Zítřek, posu- 
zuje tento rozpor, rozhodne se asi pro 
národovce, to proto, že Sládek na lidové 
půdě je nejvíce svůj a svérázný, že je tu 
pro žhavost své české duše plně doma, a 
tím právě silnější, bohatší a větší než na 
poli ryze uměleckém, na němž nebyl bez 
vlivů cizích. Již r. 1868 Sládek představil 
se s lidovou písní, a trvalo přece dlouho, 
než ji uplatnil v plné síle. Je zajímavo, že 
naprosté toto uplatnění má ráz episodi- 
cký a že jde časově souběžně s překlady 
z Burnse. Překladatel Burnse toužil asi po 
burnsovství v české poesii, a cítil poslání 
v sobě. Snad také Neruda, jenž povahově 
tak dobře současné básníky řešil, byl tu 
povzbuzením. Nerudovo odkazování na 
Erbena, Nerudova láska k národní písni 
a věčně živá snaha jednoduchostí a silou 
výrazu se k ní přiblížiti, Nerudova závě- 
rečná životní slova o nacionalismu literár- 
ním a jímavé uznání velké národní práce 
v díle Třebízského, — snad i to bylo tu 
popudem. A k tomu ty vnější dojmy : Slá- 
dek vyrostl na venku, v dětství mu vo- 
něla rozoraná půda, šuměly klasy, duněly 
cepy, hleděly zatrpklé selské rysy a zvo- 
nily národní písně. Americký pobyt dal 
poznat sílu ragy cizí a roztoužil po čisté 
ra^e doma. A v době vzniku lidových 
sbírek Sládka zahání nemoc v německé 
výbojné prostředí, do lázní Chudoby, 
jakoby tím již život sám chtěl v něm 
zhustit národní cítění a jej naladit k jeho 
projádření. A. Jirásek píše (Světozor, 18Q5, 
590), že na pruských hranicích, na pochůz- 



88 



ZIKMUND WINTER: MISTR KAMPANUS. 



kách kolem rybníku z Černé na Chudobu 
našel Sládka, an píše svou Směsku. Jako 
pohraniční strážce Sládek^ tedy na národ- 
nostní hranici bloudí a k Čechám obrácen, 
plně si uvědomuje sousední nebezpečí a 
volá výstražná slova. 

Lidovost tato byla tedy vyvolána ná- 
rodní nutností, ale mimo ni nutností vnitřní 
a povahovým sklonem. Bezprostředně se 
vybíjela, ale přece ne neuvědoměle. Bylo 
tu kus touhy přiblížit se lidové písní. 
V Starosvětských písničkách doznává aspoii 
Sládek Thomayerovi otevřeně: »v těch ně- 
kolika písničkách snažil jsem se přiblížiti 



české národní písni a tonu Fr. L. Čelakov- 
ského. Nejsou to věci dělané, zazvučely 
mi v duši jako ohlas toho, — co za dob 
dětství slýchal jsem zpívati v našem sta- 
rém Berounsku.*, Sládek určil svou školu: 
zpěvy lidové a Čelakovského. Mohl ještě, 
j?k ukáži doleji, dodat: Erbena a Hálka. Ale 
škola byla by tu malomocná, kdyby tu ne- 
bylo síly vlastní duše, síly rasovní neobyčejné 
neporušenosti a zhuštěné žehavosti, vzácně 
nadaně přizpíjsobit se národní písni, po- 
kračovat v moderním smyslu za svými před- 
chůdci v jejím porozumění a moderně zbar- 
veném projádření. (Pokračování.) 



Zikmund Winter: 



MISTR KAMPANUS. 



(Pokračování.) 



II. 



Noc před zkouškami. 

V dolejší síni u Tatrmanů v Celetné 
ulici při stole u samého okna, ob- 
věšeného koltrou špinavou a od 
much pofupanou, pravil měšťan Václav 
Boží, takto obstarožný řemenář s voletem 
na hrdle, k těm sousedům, kteří s ním 
hráli v číž: 

»To pivo je teď čisté co krev, přede- 
šlá šenkéřka měla v lochu nečisto, sudy 
v něm plesnivé co na kočce, na každém 
stály chlupy, že mohly se škubat co hus. 
Já to vídal, teď je tu čisto a pěkně, pivo 
co krev, af žije tlustá Jana!« 

>I af žije tlustá Jana!« odpovídali ně- 
kteří od štola ochotně. 

Tlustá Jana, šenkéřka, jejíž bujné formy 
kanavačový životek červený jen s těží držel 
v nepevném objetí, otáčejíc se mezi stoly, 
měla z té pocty radost. 

Po tom připití vhodil jeden, na něhož 
byla řada, kostku do prázdné sklenice a 
zatřepav chvíli, vyhodil ji na stůl; všickni 
natahovali krky, kolik ok padlo. 

»Číž!« vzkřiklo jich kolik najednou, 
»pět ok, to je číž, pěkný číž mu sedl!« 

Václav Boží, jemuž vlasy stály jako 
štětka, ochotně z veliké bandasky, obručí 
opletené a prostřed stolu postavené, nalil 
do zvláštní veliké malované sklenice, až 
byla vrchtita, a ten, jemuž sedl číž, musil 
do dna vypíti. 

Pil pomalu, vypil, mlaskl a utřel ru- 
kávem bradu. Potom dal sklenici s kostkou 
dále po řádce. 

Ú stolu vedlejšího, velmi dlouhého, 
posedali jiní měšťané, staří, mladí, po mo- 



zolných a umlelých rukou řemeslní mi- 
strové, jeden dokonce v zástěře; někteří 
jedli nějakou stydlou jíchu, jako by byly 
drštky z rosola. 

Při konci toho štola seděli dva měšťané, 
lidé peněžití, ne řemeslní; starší z nich 
kupec na pohled, druhý muž dobrácké 
tváře, vážného, rozšafného vzezření, hladce 
přičesaných vlasů a dlouhé rusé brady, 
která pokrývala krejzl neveliký, nestaraje 
se valně o kupce pilně naslouchá hovorům 
studentův, sedících při stole vedlejším, 
s jeho stolem mezujícím. Studenti ho znají, 
říkají mu s patrnou úctou: pane Sixte. 

Mezi studenty má Moilerus, jak oby- 
čejně, slovo. Drží karty v rukou, ale ne- 
hraje ; hovoří sice svým kazatelským zvukem, 
ale tentokrát patrně rozehřát a nějako roz- 
hněván. 

»Máte to tu v Čechách všecko včil 
pěkné,« hovoří, »majestát na svobodu 'ná- 
boženství císař vám před třemi roky po- 
depsal, a to ani ne vlastně vám na svo- 
bodu evanjelické víry, nýbrž svoboda má 
zřejmě platiti těm, kdo jsou pod obojí — a« 

»I toť jednostejno, my evangeliši 
i bratří — tudíž veliká většina českého 
národa jsme pod obojí — to lhostejno, 
všem nám platí svoboda« — namítne pan 
Theodor Sixt z Ottersdorfa. 

Moller však pokračuje: 

» . . . a Římané včil neuznávají té svo- 
body, že byla vynucena, arcibiskup a všickni, 
kdo moc mají, stojí proti vám jako pevná 
zeď — au vás, kteří byste včil měli čeliti 
silně, u vás se hádají jedni s druhými, 
bratří s evangeliši, Češi s Němci, kněží 
v učení a kázání nejsou jednomyslní mezi 
sebou, ale rozdílní, tupí se — « 



ZIKMUND WINTER: MISTR KAMPANUS. 



89 



»A co vy, mladý bakaláři, rozumíte?* 
ozval se kupec měšťan, muž obstarožný, 
hlavy bílé; ozval se ne bez úsměšku, jenž 
mu seděl v očích a v koutcích rtů. 

»Rozumí!« ruče odpověděl Knobelius, 
» rozumí, pane Václave, zná všecky kněžské 
partyty lip než vy, byl rok při tom, pak 
šel s kněžství a dal se v svět, rozumí lip 
než — « 

»Ne všickni ptáci ve dne živnosti si 
hledí !« volal vysokým hlasem mladý měšťan 
Kukla z Taurnperka, vstupuje do světnice. 
Vysokým, pisklavým hlasem překřikal šum 
v hospodě. Panu Sixtovi z Ottersdorfa se 
uklonil a přistoupiv k studentům, s nimiž 
se patrně dobře znal, ptal se Mollera, 
kterak se má v té kázni a při nemastném 
hrachu v kolleji. 

»A co by — ani tak, ani tak!< odvěce 
Moller, dvojím pohybem kazatelským pro- 
vázeje slova, »tak ani tak«. 

>Sednu k vám, doctissimi, jsem z vás, 
vždyť ještě nezapomněl jsem z gramatiky, 
že studere, studeo, studes, studui má 
v supinum stultum!* 

Nebylo na pihovaté tváři mladého 
měšťáka znáti, délá-li sobě posmíšek ze 
studentů či ze sebe. 

»A dika bohu, co jste, pane bakaláři, 
pravil o našem jazyku a národu, toho také 
není!< tak hovoře pan Theodor Sixt obracel 
se znova k Mollerovi; »jen uvažte, když 
loni za vpádu oné nelidské sloty pasovské 
pán z Donína na^ rathouze německy mluvil, 
lid křičel, že v Čechách jest mluviti česky 
a v Němcích německy, a ukřičel ho, v tom, 
beř to, zač beř, je síla naše i naděje, že 
tak na snad a lehce nezahyneme, jako 
tvrdíte ! « , ^ 

»Já jsu nepravil, že vy Cechové za 
hynete, doufám jen, že vy se s Němci 
v jedno splichtíte. Němci budou plánovati, 
Němci jsou silni, není jich v Čechách 
mnoho proti vám, ale jsou sijni, smělí, a 
jsou již všude, ve všem, u Římanů arci- 
biskup Němec, šlechta česká od jakživa 
němčí, u dvora všecko Němec, u evange- 
lišů Němci mají slovo, kostel si staví 
v Praze, nač neuměli ještě před málo léty 
ani mysliti, a včil, když Jiří Karolides letos 
veršem vyčetl Němcům, že se v Čechách 
obohacují a na odpor tomu zemi nevděčně 
pomlouvají, otrávili ho — « 

»To je pronikavá řeč! Neukážete, že 
byl otráven náš korunovaný veršovec Jiří 
Karolides!* promluvil Kukla. 

»Nechle těch řečí, neníť s nimi hráti 
jako se sedláky!* promluvil opatrný soused 
vedle pana Sixta. 

»Cíž!« zkřikl někdo u stolu při okně, 
a »číž« volali po něm tam jiní. 



A do toho, přijav konvičku od tlusté 
Jany, spustil Vokoun, že ví pěkné říkání 
ožralé, a to že je lepší, nežli trampoty 
s náboženstvím a s Němci — 

»0!ověná hlava jsi, Vokoune, včil jdi 
do farní školy, ať ti bakalář ještě drobet 
zadek omete !« Mollerus děl pohněván. 

Ale Vokoun otlemený, jenž si na de- 
klamování zakládal, již začal, veselé a na- 
dšené vzezření dávaje svému špičohubému, 
nosatému obličeji, hladce oholenému: 

>Oremus,« volal zpěvavým tónem a 
pokračoval hroznou, nesmyslnou latinou: 
»oremus, domine kadidlo, fatus benedicatus, 
ensis mensis potensis, lati pati, eatis co- 
medere stercus, quercus,* a tak vedl svou 
ještě některými slovy, vtipnými, hloupými 
i neslušnými, končil pijáckou písní všem 
povědomou: »Edite bibite, chari sodales, 
collegialesl* A zdvihaje konvici připil kol- 
legům. 

A v ten pijácký kolokol ostatní stu- 
denti vpadli, zpívajíce, ba křičíce mladými 
hrdly, v harmonii i falešně (zvlášť Bergerus 
Zavřiústa), hlasy dubovými i kovovými, 
tlustými a tenkými: »Fiat voluntas tua!< 

Také řemenář Václav Boží, muž s vo- 
letem, připotácel se k veselému stolu stu- 
dentskému, hovoře neustále, že padl mu 
již třikrát po sobě číž, že třikrát po sobě 
musil do dna vypiti a splniti plnou, aby 
neupadl v pokutu, a že těmi třemi číži 
má dosyta, a že se ho zmocřiuje jako mlha. 

»Tak odkapej domů, volatej, a jdi prát 
ženu, beztoho žaluje všude, že k ní zle 
přikračuješ U s posměchem pobízel opilého 
souseda mladý Kukla. 

*Osvěť ještě nějakou svíčku !« křičí 
nade všecky Václav Boží k tlusté Jané, 
»tady mladej Kukla si nevidí do huby! 
Osvěť svíčku!* 

Při tom bylo řečí ještě ledajakých a 
zpěvu a křiku plná síň. 

Mollerus zatím hovořil s Theodorem 
Sixtem; v nahodilém ztišení bylo slyšeti 
mudrce Slováka, an dí: 

»Tož je včil tak, a bude, dře jeden 
druhého, bére každý, kde můž, král bére 
rudy ze země a berně od měst a sedláků, 
rytíři a šlechta ohýbají krále, lichvář a žid 
dře rytíře, žida dře král a lichevníka kněz, 
jenž mu hrozí peklem a vyhrozí z něho 
peníze, třebas oltáři, kněze dře ženská, 
šenkýř odírá nevěstku, pekař šenkýře a 
kde kdo koho může. To nespraví než 
nějaká potopa, aby lidé začali znova a lépe!« 

>Co tu pravíte, pane bakaláři, to jsem 
už četl kdes (Mollerova zdravá tvář při 
tom slově zčerveněla víc), ale nedržím, že 
by taková zoufalá vojna všech proti všem 
byla venkoncem pravdou; výborných lidí 
u nás dost, u nás bývalo a jest dosti 



90 



F. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYQŘÍČEK. 



lidí lidských, kteří za bližního, za jazyk 
svůj přirozený, za náboženství by heroitsky 
i život dali, jen kdyby nás nékdo moudrý 
vedl — * 

Mollerus pohyb na souhlas učinil. »To 
je to, jen kdyby — jen kdyby!* 

» Editě, bibite, chari sodales!* zněl 
zpěv, jenž pokryl všecken hovor, a od 
štola krajního křičeli zase podroušení sou- 
sedé, že nékomu padl číž. 

Sixt Theodor povolav Janu šenkéřku, 
ptal se přívětivé: 

»Takž, jakže to máte, šafářko, nad 
vraty napsáno?* 

»Kdo má měšec prázdný, nechoď do 
toho domu žádný !« odpověděla umaštěná 
ta déva stará rychle a vesele. 

Pán zaplatil a rozžehnav se se stu- 
denty odcházel, s ním a brzy po něm od- 
cházeli také jiní sousedé, anaf již docházela 
na noc hodina třetí po slunci. 

Také šenkéřka a podomek již zavírali 
okenici železnou, aby rychtář, kdyby s dráby 
chodil, nehněval se. 



A studenti zpívali vesele, rozpustile — 
Bergerus pořád falešně, ale se zanícením; 
primán od sv. Mikuláše vyrážeje zvuky 
nezřízené, zoufale kroutil ústy. V zpěvném 
nadšení zpívali: 

»Záku. pamatuj si dnešní datum, 
miluj pannu, est probatum! 
Vyber sobě na mou věru, 
pěknou paní nebo dceru, 
jestií.žena křehký oud, 
chytí se hned jako troud!* 

Mollerus ptal se Basilida, proč toho 
štětinatého primána s sebou vláčí do šen- 
kovních domů. I vysvětlil krátkonohý ba- 
kalář malostranský a nezapřel, že ten primán 
dosti často učívá za něho malé kluky, že 
je sic jenom jako žák nejvyšší třídy, ale 
že při tom zastává úlohu kumpána a že 
je takto dobré hovadlo. Do toho hřmělo 
stále za sebou: 



Jestif žena křehký oud, 
chyií se hned jaíco troud!* 



(Pokračování.) 



A 



F. X. Svoboda; 



PROBUZENÝ TYGŘÍČEK. 

(Pokračování.) 



V. 



Společnost tato prožila dopoledne u te- 
nisu. Několik oddělení její hrálo stří- 
davě, ostatní seděli neb pobíhali kolem. 
Přišly i paní Kornetová s oběma dceruškami 
paní Bártové a paní ředitelová, jejíž vlídná, 
půvabná tvář se smutnýma očima všechny 
chtěla laskavostí potěšiti. Dámy usedly na 
lavičky u ruských kuželek. Holčičky Bár- 
tovic houpaly se vesele na červené hou- 
pačce. Pan Kornet s panem Bártou, štíhlým 
krasavcem, primářem brněnské nemocnice, 
přicházeli právě z lázní živě debatujíce. 

Den byl teplý a jasný. 

Strachovský neustále prodléval poblíž 
Milady, očekávaje jako hladový psík, až 
mu hodí sousto. Oči jeho stopovaly každé 
její hnutí Přecházel nesměle a na všechny 
činil dojem nudného člověka. Cítil to 
a toužil býti tak veselým jako advokát 
Dočkal, tak elegantním v pohybech jako 
studenti Budilové, tak živým a dvorným 
jako inženýr Tandler, tak smělým jako 
Zavadil, duchaplným jako mladí žurnalisté 
a tak krásné smutným jako tenorista Vlček. 
Cítil se neschopným vedle nich a zlobil 
se sám na sebe. Chvílemi, ocitl li se u Mi- 
lady sám, pošeptal jí vášnivě, jak ji miluje, 
a když i ona vroucně naň pohlédla, po- 



těšil se a okřál. Celkem však byl zklamán, 
a jakkoli byl stále v její společnosti, bylo 
mu jako odstrčenému člověku. Představoval 
si vše zcela jinak. Zdálo se mu, že náleží 
její krása všem, ba že všichni z ní mají 
více než on. Uráželo jej, že je šťastna, rozve- 
selena, že se směje, září, dovádí, že však 
si nevšímá jeho bolu, jeho roztesknění 
a rozmrzení. Byl stále překvapen, jakoby 
se nemohl vzpamatovati. Dvoření pánů 
pojednou jej pokořovalo, a to od té chvíle, 
kdy rozeznal, že je jí toto dvoření milé, 
že se raduie ze své krásy, svého kouzla, 
svého významu. Myšlenka, že Milada ne- 
pohrdá všemi a že neutíká s ním někam 
v zákoutí, kde by se mohli obejmouti 
a štěstí své svobodně žíti, zahryzla se mu 
do srdce a štvala jeho vášně. Chvílemi 
podlehl tomuto svému rozechvění, odloudal 
se v ústraní, usedl zde a podepřev si 
bradu o dlaň zahleděl se v prázdno. 
V tomto okamžení nabyl onoho dravčího 
výrazu, jehož si byl ve vlaku i Kalas po- 
všiml. Vrátil, se však, když ho nikdo ne- 
postrádal. Úsměv Miladin, zašeptání její, 
nebo pohled, opět jej usmířily. Později 
přistoupili k němu Kornet s Bártou a vy- 
lákali jej na králkou procházku 

Kalas se bavil se slečnami Jeřábko- 
vými a Mařkou. Zasedli si spolu za jedno- 



F. X. SVOBODA: PROBUZENÝ KYQŘÍČEK. 



91 



duchy prkenný stolek a živě si vypravovali. 
Žertovali nejprv a později vzpomínali si 
na plesy. Olga brzy zasvítila svou upřím- 
ností a moudrostí. Ema se stále čemusi 
smála. 

»Ema se směje,« řekla Olga pohlížejíc 
upřeně do očí vousatého advokáta, »že 
jsme si o vás včera povídaly, jak jste pří- 
šerný!* 

»To jste si povídali?* podivil se 
směje se rovněž. 

»Ano, když jsme vás poprvé zahlédly. 
Odpusťte, ale vaše vousy na poprvé 
zarazí!* 

Ema se rozesmála: 

»Ale, Olgo, tak to není! Mně se právě 
ty vousy líbily! Představuji si tak Helmera 
v Noře.« 

>Tuším, jak jste se asi smály!* 

»Ale už jste nám milý!« prohodila 
Olga, jejíž španělský výraz snědé tváře 
v té chvíli jasně vynikl. Byla neobyčejně 
příjemná. 

»Ach — vy jste Carmen!« podotkl 
Kalas zcela tiše, jakoby si přál, aby sama 
tato jeho slova zaslechla. 

Usmála se a zavrtěla hlavou. 

»Snad bych byla,* řekla s rozjiskře- 
ným černým okem, »kdyby mne muži mi- 
lovali ! Ale Carmen bez jediného milovníka, 
jaká je to Carmen ?« 

»Což vás nikdo nemiluje?* podivil se 
Kalas. 

»Ne, jsem snad příliš střízlivá!* za- 
smála se. » Blouzním o ženichovi, ale ne 
jako Carmen, sním o dobrém muži!« 

Mařka, jež si prohlížela teninký prstý- 
nek svůj, vzpomněla si na svého hocha 
a všechna šťastna se usmívala. Modré oči 
její plny byly sladkosti a dobroty. 

Ema se ohlédla po Strachovském, 
jenž se vracel z procházky s pány Bártou 
a Kornetem a ihned se přiblížil Miladě. 

»Co to, že si ani svého přítele ne- 
všímáte?* otázala se Mařky. 

>To není divné, ale co to, že si můj 
přítel mne nevšímá?* zasmála se Mařka. 

»To taky není divné !« hlasitě se smějíc 
zvolala Olga. »Je snad některý muž, jenž 
se nepomátl černýma očima slečny Korne- 
tové?* 

Kalas povstal a ukázal na sebe. 

»Ja!« řekl. 

»Dnes, snad dnes, pane doktore!* 
významně pronesla Olga, a oči její vyhle- 
davše paní Bártovou něžně se rozšířily. 
»Ale zítra již ne, zítra již ne!* 

»Véříte tomu, slečny?* obrátil se na 
Emu a Mařku. 

>Ano!* zavolaly obě vesele s očima 
dětinně svítícíma. 



Kalas zvážněl. 

»Ne,* řekl, » nikdy jsem nemiloval je- 
šitných žen. Slečna Milada je dnes roz- 
košné dítě, ale brzy bude ješitnou ženou!* 

>Jak to? Vysvětlete nám to!« nalé- 
haly naft slečny s prudkostí a živou chti- 
vostí. 

>Až jindy,« odvětil a povstal. Zdál se 
velikým a přísným. 

»Jako Vládce světa — vypadáte !« zvo- 
lala Olga a ač se chtěla smáti, ztichla Pohled 
jeho byl divně chladný Svěsila rozpačitě 
hlavu 

>Znám obraz, na nějž jste narazila!* 
řekl Olze. »Znám Vládce světa — ale špatně 
jste porovnala I « 

Olga byla v rozpacích, aniž chápala 
proč. 

V té chvíli rozvířila se všecka spo- 
lečnost. Dlouhému básníku vypadl z kapsy 
svazeček papírů, jež jeden z mladých žur- 
nalistů zdvihl. Byly to básně, psané 
o krásné Miladě. Zavadil, který hned při- 
skočil, vyrval část a nedočkavě četl. »Li- 
dinky, teď se to všechno vyzradí!* volal 
hlasitě a točil básněmi ve výši. Dámy 
i slečny vyskočily a shlukly se kolem. 
Nastal zápas o rukopisy. Mladý vlasáč 
protestoval, rděl se, ale ničemu nemohl 
zabrániti. Sem tam již někdo četl hlasitě 
zamilované verše. 

»Ty náležejí mně!* volala Milada, »ne- 
roztrhejte jich!* Byla růžová a mávala 
oběma rukama. 

Ozval se silný hlas Dočkalův: 

» Dovolte, přečtu vám, co jsem uchvátil !« 

Všichni ztichli. Dočkal četl: 

»Vím, všichni milují tě, luzná dcerko, 
neb krása jsi, již nelze ukrýti, 
trpíme všichni « 

Umlkl. Básník k němu přiskočil a vy- 
trhl mu list. 

Současně přiblížil sek hlučícím i Kalas. 

»Ticho'« vykřikl pronikavě a zatleskal 
ostře. Stál napřímen s očima trestajícíma. 

Všecko rázem ztichlo. 

»Ani v nejveselejší chvíli není nedis- 
kretnost přípustná!* zvolal Kalas. »Sem — 
sem na tento trávníček složte rukopisy !« 
A ukazoval na drobný, chladný trávník 
pod vysokou lipou. Tvář jeho byla přísná 
a chladná. Všichni páni, kteří se byli již 
o básně porvali a část jich si získali, bez 
odmluvy složili je na určené místo. 

»A teď si je vezmu já!« přihlásila se 
Milada. Černá její očka vesele se leskla. 

»0 tom ať rozhodne autor!* řekl 
Kalas zcela již vlídným hlasem. 

Plavý vlasáč přiskočil, sebral básně 
a zastrčil je všechen zardělý do kapsy. 



92 



F. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYQŘÍČEK. 



Strachovský pozoroval vše s pocity, 
jakoby nevěděl, kde ie, kým je a co se 
s ním děje. Jakási nesrovnalost představ 
počala jej mučiti. Milada, kterou nyní 
viděl, byla zcela jiná bytost, než jakou znal 
z Prahy. Teď zdála se mu mocnější, vyspě- 
lejší a rozhodnější. Bylo mu, jako by se 
byla poněkud jeho nitru vzdálila, ale jako 
by se stala krásnější. Pocit nejistoty rychle 
rozhostil se v jeho srdci. Horšil se na ni, 
ale silněji miloval. 

Po chvíli podařilo se mu s ní pro- 
mluviti. Dcerušky paní Bártové na vy- 
zvání paní Kornetové říkaly básničky o » Oříš- 
kovém zámku « a o »Lidušce zahradní- 
kovic* Všecka společnost sestoupila se 
k nim. Strachovský s Miladou ocitli se 
poblíž sami. 

»A takovým způsobem se budeme 
stále bavit ?« otázal se rozmrzele. 

»Což to není pěkné? Nudíš se?« 
řekla jakoby udivena, že není blažen jako 
ona. 

» Chtěl bych s tebou mluviti o samotě!* 

»To je prozatím těžké, až později !« 

>A což dnes odpoledne? Nemohli 
bychom se někde sejíti?* 

»Dnes budeme hráti v kuželky u Ko- 
ciánů!* 

» Hráti v kuželky?* zabědoval Strachov- 
ský. »A zase všechna tato míchanice tam 
bude?* 

>Ano! A co tě mrzí? Jsem šťastna 
že se mi podařilo dostati tě sem nenápadně — 
a ty se horšíš ! Pochop, že jen tak můžeme se 
viděti! Odpoledne při kuželkách budeme 
opět spolu !« 

»Ale co z tebe mám?« zašeptal podráž- 
děně. 

»A tobě nestačí, že jsi se mnou? Je 
to přece tak pěkné ! Bav se jako my ! « do- 
mlouvala mu tichounce, aby společnost 
ničeho nezaslechla. 

»Mrzí mne, že jsi tak veselá !« řekl za- 
hleděv se vzdorně k zemi. 

»A mne mrzí, že jsi tak netečný 
a fádní! Přála bych si, abys byl živý, vtipný 
a roztomilý. Je mi trapno, řekne-li slečna 
Nožířová — ta brunetka s malým nosem — 
že jsi nudný, dřevěný patron! Chtěla bych, 
abys okouzlil všecku společnost, aby se 
všechny dívky do tebe zamilovaly! Bavilo 
by mne s nimi mluviti, když by se mi 
svěřovaly, jak tě zbožňují! Čím více by 
blouznily, tím bych byla šťastnější!* 

»Ach ano, jako ty to děláš!* prohodil 
přitrpkle. 

Zamračila se a zlostně pohodila rukou. 
Jemná bílá krajka u rukávu hebounce za- 
plápolala. 

»Je mi trapno, mlčíš-li a díváš-li se 
jako bubák. Dokud budeš takový, nemohu 



se do tebe veřejně zamilovat! Staneš-li se 
však snem všech — mohu i já říci, že 
tě mám ráda! A já bych chtěla, aby všechny 
bláznily — jen já dlouho ne, a až bych 
začala, aby všichni viděli, že jenom mne, 
jenom mne, jenom mne miluješ !« 

»Takové věci mne netěší !« řekl mrzutě. 

Pohodila černou hlavičkou. 

»Proč jsi tak umíněný?* zlobila se. 
» Pohleď na pana Kalase. S počátku strašil 
s tím dlouhým vousem, ale dnes už má 
ctitelky. Líbí se slečnám Jeřábkovým, i Mařka 
mi řekla, že je zvláštní a neobyčejně vzdě- 
laný.* 

»Přijel jsem jen za tebou, hnusí se mi 
celá ta bláznivá společnost Je mi zde 
strašno!* řekl smutně a opravdově, roz- 
trpčen poznámkou její o Kalasovi. 

»Jak jsi sobecký!* zašeptala příkře. 

»A jak ty jsi sobecká!* odvětil rychle. 

» Podívej se, jak se pan doktor Kalas 
výborně baví s paní Bártovou!* pro- 
mluvila po malé pomlčce, přistupujíc ke 
slečnám Jeřábkovým, jež právě čemusi 
hlasitě se smály. » Slečno Olgo, přijdete 
taky na kuželky?* otázala se jaksi mimo- 
chodem. 

Olga přisvědčila pouhým kývnutím. 

Všechna společnost seskupila se kolem 
Kalase. Stál uprostřed, převyšuje poněkud 
ostatní. Tvář jeho byla vznícena, jako bývá 
u mužů, jimž se podařilo uchvátiti okolí. 
Velké, hezké oči jeho hleděly na jemnou 
tvář paní Bártové, s níž byl mluvil. 

»Nuže, co ještě o mně soudíte?* ptala 
se ho tato dáma všecka udivena a planoucí. 

»Jste stále na skoku — uniknout 
svému okolí za neznámým snem, ale není 
věrnější ženy než vás!* odvětil okamžitě, 
jakoby byl tuto otázku očekával. 

Hleděla naň všechna udivena, nemo- 
houc zrak svůj od jeho zlatých očí od- 
poutati. 

»Vy jste muž, kterého bych se bála!* 
řekla všecka rozčilena a zmatena. »Jak jste 
mohl vše uhodnouti? Jedno jste však přece 
neuhodl, ne, zlostná nejsem, jak jste řekl. 
Ale velice bych se vás bála. Díváte se tuze 
zkoumavě, a mám pocit, že nic není skryto 
před vašima očima!* 

»A vidíte, neovládl jsem ani jediné 
ženy!* řekl významně, pozvednuv tenké, 
černé obočí. 

»Tonenímožná!« odvětila živě. » Chcete 
býti tajemstvím ! Ano ! Víte dobře, že býti 
tajemstvím, je býti zajímavým ! Uzavíráte 
se! Ale my vás otevřeme!* zvolala ve- 
sele. »My vás přečtense!* 

Děvčata, jež stála kolem, zavolala, ja- 
koby někdo povelel : 

»Ano, otevřeme vás a přečteme!* 

Zavrtěl hlavou. 



F. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYQŘÍČEK. 



93 



»Ve mně nedovedete čísti,« pravil 
laskavým hlasem, krče rameny, »ale já mám 
dojem, že jsou kolem mne samé otevřené 
knihy ... a slabikáře !< 

Páni se rozesmáli. Zavadil ovíval vě- 
jířkem slečny Jeřábkovy. 

»A jeden Kouzelník Bosko,« dodal 
•Kalas ukazuje na v\iladu. 

»Ach, nic nevíte !« zvolala tato živě, 
objavši Mařku kolem pasu. 

Malá, útlá slečna Trousilová, stojící 
nepevně na vysokých podpatcích, svižná 
brunetka neklidných očí, přistoupila k němu 
s otevřenou dlaní: 

» Umíte číst z ruky, pane doktore?* 

»Z ruky ne, ale z očí,« promluvil 
vlídně dotknuv se něžně jejích prstíčků. 

Paní Bártová se opět k němu obrátila. 

»To mne zajímá, co jste prve řekl. 
Prosím, vy tedy myslíte, že jsem kdysi 
mnoho trpěla ?« 

»Ano, velice!* odvětil ihned. »A vy- 
hrála jste nad svým utrpením !« 

Vydechla podivením. 

»Jak jsem řekla,« zvolala milým hlasem, 
»my také dovedeme čísti!* 

Zatím pošeptala Mařka Miladě: 

>Abych ti řekla pravdu, mně se líbí 
doktor Kalas mnohem více než Sírachovský ! « 

Milada mlčela ;pocítilarozmrzenívcelém 
nitru. Bylo jí, jakoby byla zahanbena a po- 
kořena. Černé oči její blýskly po Stra- 
chovském, jenž stál opodál s paní Spurnou. 

»Chcemne zlobiti,* pomyslila si, mrzí 
ho, že s ním nelítám po lesích! Ale což 
mohu?« 

Společnost ubírala se nyní v živém 
hovoru před Růžovou villu, kde se rozešla. 
Bylo půl dvanácté. 

Strachovský s Kalasem šli na oběd 
k Poienkovým. 

»Jste rozmrzen, příteli !« řekl Kaiaš 
dosti nedbale, jsa sám spokojen a roz- 
veselen. 

>Ach, ne — « 

»Ach, ano! Jste mrzut. Nedivím se 
tomu. Hrajete hloupou roli, ale způsobil 
jste si to sám. Stavíte se, že slečnu Mi- 
ladu znáte teprv odtud, a tím jste se ocitl 
v křivém postavení. Kdybyste byl v očích 
všech, čím jste, jejím snoubencem, daleko 
jinak by vám bylo.« 

> Dovolte — vysmíváte se mi?« 

»Nikoli, přemýšlejte o tom.« 

»Ano, vím, že by bylo všechno dobře, 
aíe to způsobila ona, ne já!« 

»Je mi vás líto ! Bavil jsem se výborně. 
Slečna 0!ga je velice milá a bystrá hlava. 
Všiml jste si — ale což, jak hloupě se ptám ! 
Jak jste si mohl všímat něčeho, když jste 
zamilován?' 



»Kam jdete odpoledne?* otázal se 
Strachovský svraštiv tvář, jakoby mu bylo 
nepříjemno, co doktor mluvil. 

»Na kuželky ke Kociánovým!* 

» Pozvali vás?« 

»Ano, paní Bártová. Je velice jemná 
a ušlechtilá dáma!« 

»Máte pravdu, hraju hloupou roli! 
Bude nutno — rychle se do Milady za- 
milovati!* 

>Ano, jako učinili již všichni, co jsou 
ve společnosti ! Je to důkladné klubko za- 
milovaných bláznů !« rozesmál se Kalas. 

Strachovskému bylo nepříjemno. 

»Oni — a já, tof něco zcela jiného !« 

»Ano, ale společnost vás bude tím 
způsobem pozorovat. Všiml jste si dnes, 
jak ta malá brunetka Trousilová — ó, to 
je hádě! — mluvila se slečnou Emou? 
Vyslechl jsem jejich rozmluvu. Hádaly se 
o vás, stanete-li se členem » Kruhu chu- 
dáků*, říkají tak ctitelům Miiadiným, anebo 
budete li trochu pevným mužem ! Zasmál 
jsem se tomu.« 

"-Nežertujte!* 

» Dokonce ne! Musíte přistoupiti ke 
Kruhu! Nelze jinak! Slečna Milada hraje 
roli boha a té se těžko pyšné srdce zříká !« 

»Musí se zříci !« vášnivě zabouřil Stra- 
chovský zablýskav modrýma očima. 

» Uvadla by vám, jak byste ji vytrhl 
z této vláhy! Je to taková zvláštní kvě- 
tina!* 

Strachovský neřekl již ničeho, všechen 
se zasmušiv. 

Po obědě odešel do Jestřábí. O čtvrté 
hodině sešla se opět všechna společnost 
u Kociánů. Ema Jeřábkova přinesla si fo- 
tografický aparát a zachytávala jednotlivé 
členy Kruhu chudáků. Zachytila již i Stra- 
chovského. Bylo mnoho veselosti, žertů, 
honění a zpěvu, ale Sírachovský byl roz- 
mrzen jako dopoledne. Milada měla mo 
dřou sukni a bílou halenku se žlutým slo- 
váckým vyšíváním, jež jí neobyčejně slu- 
šela. Zářila štěstím a veselostí. Čím více 
se líbila, tím jí bylo příjemněji, a tím urči- 
téji cítila svůj význam. Měla dojem, je-li 
drahou všem, že je Strachovskému proto 
ještě dražší. 

O osmé hodině vrátila se společnost 
domů. 

Strachovský po večeři odešel sám sil- 
nicí do lesů. Zapjal se do svrchníku, stáhl 
si čepici do čela a ubíral se lesním tichem 
za úplné již tmy dosti daleko. Všecka hoř- 
kost, jež se v jeho nitru rozlila, jakoby 
teprve nyní působila. Byl rozčilen a po- 
drážděn k jakémusi vzdoru, ale nevěděl, 
komu vzdorovati. Byl bezmocen. Mozek 
jeho tak byl rozjiířen, že se v něm ne- 
ustále kmitaly obrázky dnešní společnosti. 



94 



LITERATURA. 



tváře, poskoky, úsměvy, pohledy, obleky, 
vše živé a prchavé. Snažil se pochopiti 
Miladu, ale neměl jediné stopy k její duši. 
Slova, jež mu o ní řekl Kalas, dráždila jej. 
Bál se opakovati je. Cítil určitou nenávist 
k tomuto člověku. 

Krok jeho sotva bylo slyšeti. Obloha 
pokryla se tenkým mrakem a vzduch se 
ochladil. Lítost jakási, zcela však neurčitá, 
a smutek znenáhla zaujaly jeho srdce. 
»Jak jsem se těšil !« myslil si všechen do- 
jat. * Zdálo se mi, že vše, co žiji, je vzne- 
šené blaho ... A bylo skutečně ! Či jsem 
nějak vinen? Nedívám se správně? — A co 
jest má láska? Nemohu se od ní rázem 
osvoboditi? Nemohu si říci, že je mi Mi- 
lada lhostejná? Ach ne, ne, nemohu! Mi- 
luji ji, žiji pro ni!« Hluboká touha a vá- 
šeň zvučely jeho nitrem. Rozhltdl se po 
tichých, zcela setmělých stráních, po pa- 
sece, kde kvetly ohromné divizny, krásné 
trsy čekanek a čemeřice, kde však ležela 
nyní pustá tma, a opět mu bylo líto ně- 
čeho. 

Když pak se vracel domů, myslil jen 
na Kalase. Vzpomínal si na setkání s ním 
ve vlaku, a opět se mu zdálo, že je zlý, 
divný člověk. Nesnesitelná nervosa proni- 
kala všecko jeho tělo. Po chvíli se upo- 
kojil. Vzpomínka na Miladu, jaká byla 
v Praze, zobrazila se měkce v jeho snění. 

Kdesi na druhé stráni, kde se červe- 
naly za dne malé pavillonky, zpívaly dva 
mužské hlasy píseň o popravě Janošíka 
zbojníka. Strachovský chvíli naslouchal. 
Okolní stráně plny byly tajemství. 



VI. 

Třetího dne dopoledne, jakoby si byli 
řekli, všichni se rozešli po lesích. Každému 
bylo jaksi příjemno býti po stálých spo 
léčných zábavách o samotě, nebo pouze 
s někým blízkým. Nikdo se nestaral, kde 
se společnost sejde, nikdo ničeho neusta- 
novil, a nikdo se nechtěl ptáti, aby mlčky 
přijatou svobodu nezrušil. 

Strachovský přišel na promenádu 
o něco později. Zahlédl zde Vlčka v čeř 
ném šatě, jenž se bavil s neznámou dív- 
kou poblíž hudebního paviilonu, a na 
stezce, vedoucí k inhalacím, zamihla se 
mu Olga Jeřábkova. Nesla několik růží a 
spěchala. 

Posnídal pod lipami a uvažoval, kam 
jíti. Bylo mu přjiemno, že není smluvena 
společná schůze a těšil se, že se sejde 
s Miladou. Přešel promenádou, proběhl 
alejemi i nejbližšími stezkami, ale nikde jí 
neviděl. 

Zašel na stinné pěšiny k Růžové ville. 
Zahlédl však Korneta, kráčejícího na stráň, 
k vysokému lesu, a vrátil se. Později při- 
blížil se opět těmto místům, prošel těsné 
podle villy, ale Milady nezahlédl. Obě hol- 
čičky Bártovy seděly na lavičce, převrace 
jíce listy jakési obrázkové knihy. 

Poněkud poplašen zabloudil opět na 
hlavní promenádu, ale tam bylo již prázdno. 
Zamrzelo jej, že přišel ráno pozdě. Byl 
přesvědčen, že zde Milada byla, že ho hle- 
dala a že ho snad dosud marně hledá 

Bylo devět hodin, teplo a jasno. 

(Pokračování ) 




LITERATURA. 

Josef Sír: Robotou iiv ot a. Povídky. Ottovy 
Laciné knihovny národní svazek 213. V Praze 
1905. Stran 280 za K 1-40. — 
Jeden zajímavý společný rys mají tyto Sirovy 
krkonošské črty: jsou jakoby sluncem vyzlaceny. 
Je jich sedm, delších i kratších, a ačkoliv síafáž 
jejich i vlastní scenerie jest tak drsná na pohled, 
ačkoliv lidé v nich zmítáni jsou těžkými životními 
strastmi, ač málo soucitná horská příroda s nimi 
svádí překruté boje a ač to živobytí jejich je tak 
tvrdé a těžké . . . přece se nad nimi rozlévá zlatý 
jas štěstí, které mohutně prožívá čtenář sám s hrdi- 
ny. To proto, že srdce těch lidí jsou opravdu 
lidská, měkce vystlána soucitem, láskou a vzájem- 
ným porozuměním. Již první povídka »Štěstí« nám 
o tom hovoří. Ten život Šimáčkovy rodiny nebyl 
jistotně k závidění . . . dřeli se na slepo, na úroky 
a na to, aby zadlužená chalupa nepropadla židovi. 
Mladý syn rnusil si odpírati proto i štěstí lásky a 



zavazovati se s nemilovaným děvčetem. Leč marno, 
Chalupa přece padla — nikoli však lidé v ní. Spi- 
sovatel dovedl obrátiti jejich mysli k cílům vyšším, 
dovedl je obrniti sebedůvěrou. A tak je zavedl 
místo ve tmu beznaděje ke světlu nového života . . . 
Jinde na příklad tvrdohlavost dvou bratří nese 
v sobě zárodek zkázy dvou celých rodin. Ale 
srdce se probudí v čas, a ze smíru vzchází nové 
štěstí . . . Jinde je to opět obětivá láska člena ro- 
diny, která zachraňuje celek v okamžiku nejvýš 
kritickém A tak každá z povídek vyznívá smírným 
svým a radostným akkordem lásky a štěstí, který 
ozařuje stránky Nad mozolnou, tvrdou bídou těch 
lidi svítí věčné sluníčko . . . 

Zvláště tu nutno upozorniti na nejdelší po- 
vídku »V mlhách* která je zajímavým problémem 
pro moderního spisovatele. Intelligentní umělec 
hledá tu nápravu života v odvratu od civilisace 
a v naprostém přiklonění se k přírodě. Řešení 
problému jest stejně originální jako jest bohatý a 
živý obsanový poklad novellistický, poutavě načrtnutý. 



DIVADLO - TÝDEN. 



95 



Vypravování páně Sirovo jest prostíčké, ač 
v partiích popisných rádo se odívá v háv obrazů 
a zvučných básnických rčení. Lidová fraseologie 
jest sytě reprodukována, mluva tu a tam probar- 
vena krkonošským podřečím a karakteristickými 
úslovími, což jí dodává nemalé jadrnosti. Celkem 
se nová páně Sirova kniha sama sebou dobře do- 
poručuje, áský. 

•Německá věda. Fanatičtí Němci nám 
berou v školách děti, chtějí rozdělit a konečně 
sebrat celé království, to jsou fakta přítomná a 
plány budoucí. Ale na tom nepřestávají. Jejich věd- 
cové vynikají chorobnou snahou vylíčiti Cechy 
i v minulosti za inferiorní ; konfiskují nám kde kte- 
rého výtečníka. Tak i pan von Prokop, moravský 
historik, ve svém (jinač výborném) díle Máhren in 
kunsthistorischer Beziehung dopustil se několika 
chauvinistických kousků; nejpodařenější je. tento. 
Známý konvář Vavřinec Křička, pomocník Jarošův 
při lití znamenitých děl doby Maxmiliána ÍL, jest mu 
Němcem, poněvadž prý má německé jméno Kandler. 
Milý pane Prokope, Křička byl, jak víte, konvářem, 
a to jest po němečku Kandler. Kterak se Křička 
konvář, b>lo-li mu potřebí, měl po němečku 
podepsati jinač než Kandler? Jen už tedy nechtě 
českého Křičku Křičkou. 



DIVADLO. 

— Logika srdce. Veselohra o 1 dějství. 
Francouzsky napsal Robert de Flers a G. A. de 
Caillavet. Přeložil Edmud Gorlich. — Režisér 
Jaroslav Kvapil. — Záhada. Hra o 2 dějstvích. 
Napsal Pavel Hervieu. Režisér Gustav Schmoranz. 
Veselo- i smutnohra večera prvotin dne 16. t. m. 
dají se co do zápletky navěsiti na formuli otázky. 
»Logika srdce* zabývá se záhadou: s kým půjde 
polopočestná dáma Francoise Verniěres (Anna 
Červená) dnes do opery a potom na večeři 
s dessertem do cabaretu, zda s panem Jacquesem 
Artenayem (Rudolf Kafka) anebo spaném Lucie- 
nem de Jullianges (Eugen Wiesner)? *Záhada« 
obírá se logikou srdcí dvou spanilých švekruší a 
ptá se, která z obou, zda pani Léonora z Gourgi- 
ranů (Leopolda Dostálova) či paní Gisela z Gour- 
giranů (Marie Laudová) zapomíná se každé noci 
do půlpáté z rána s panem Vivarcem (Karel 
H a š I e r) ? Rozumí se, že řešení dopadne v obou 
případech, veselém i smutném, mimo nadání obe- 
censtva, neboť jinak by žert nestál za nic. Roz- 
košná Frangoise večeří s nemotorou Jacquesem, 
hlupákem první třídy, ačkoli dřív dala slovo ele- 
gánu Lucienovi, uchvácena jeho duchem, zevněj- 
škem, zkrátka kouzlem jeho salonní osobností, lvu, 
který požírá dámičky váhy pí. Věrni ěrové nejen 
k večeři, ale i k snídaní. Obětí hříšné lásky ne- 
odolatelného Vivarce, hosta bratří Raymonda a 
Gérarda Gourgiranů na jejich lovecké usedlosti, 
není Gisela, dáma plná shovívavosti oproti slabostem 
manželek a vřelá obhájkyně in flagranti dopadených 
jejích milenců, nýbrž zrovna Léonora, zdánlivý vý- 



lupek ctnosti manželské, vylučující každou možnost 
pomyšlení na to, že by mohla zhanobiti lože man- 
želské, před nímž dává její choť přednost popůl- 
noční polovačce v bohatých revírech panství 
oběma bratřím společného, zatím co na nejintim- 
nějším loví pan Vivarce. 

Je vidět, že obě themata jsou velmi příbuzná* 
taktika totožná, ve veselohře končí »vesele«, po- 
něvadž běží o ctnost vdovičky, vyznavačky volné 
lásky; struchlivě ve dvojaktovce Hervieuově, po- 
něvadž běží o ctnost ženy až dosud počestné 
a vázané manželstvím. V prvním případě nic víc 
se nestane, než že šťastnější zaplatí večeři a chambre 
penězi — které si duchaplně vypůjčí od překona- 
ného soka, v druhém sok šťastnější štěstí své za- 
platí životem, vezme si jej na usmířenou uražené 
manželovy cti. >Záhada!: pana Hervieua je o to 
lepší, oč zvučnější jest jeho jméno a jeho divadelní 
routina větší, než jméno a zkušenost obou pacha- 
telů trety »Logika srdce*. Ta náleží v druh oné 
výroby pařížské, která pro procesy koupené lásky 
reklamuje legitimitu divadel s publikem týchž po- 
měrů, jaké se na jevišti z elegantních »dessus« a 
»dessous« vytřásají. Ideově jest »Záhada« cennější, 
leč these, nezabiti ženu nevěrnou, ale dáti jí žíti 
v útrapě po svém boku, není nová ani pro Paříž. 
Autor však nepsal pro tuto morálku, nýbrž pro ori- 
ginalitu napjetí z otázky, za kterou z obou švekruší 
zalézá každé půlnoci pan Vivarce. Je to čirá zvěda- 
vost, která zpočátku dráždí i podivného patrona 
markýze z Neste (Ed. Vojan) i obecenstvo stejně 
lehce, a stává se vážným konfliktem teprve, až zvě- 
davost přepadne oba zúčastněné manžely. Ale ani 
tu divák nezbaví se sklonnosti k veseloherní mož 
nosti, že láskami Vivarce jsou ~ obě. Ovšem 
visí na jevišti puška, před očima obecenstva na 
bitá, a jest jisto, že z ní bude tragicky vystřeleno. 
Kdyby však byl měl jeden z obou pánů Gour- 
giranů šalamounský nápad nasaditi pušku na prsa 
Vivarceova sám, jistě by se byla prozradila nevěr- 
nice dřív stejně neomylně, jako se to stalo po výstřelu 
v parku, kde se Vivarce soudil sám. Ale nenapadne 
to ani jednomu ani druhému z obou vášnivých 
lovců a horkokrevných Gourgiranů, o jejichž krvavé 
bestiálnosti se markýz Neste na strachy Vivarceovy 
tolik navypravoval. Dvojaktovka Hervieuova se- 
hrána brillantně a všem představitelům náleží na 
úspěchu rovný podíl. »Logika srdce* podána méně 
přesvědčivě nikoli vinou pí. Červené, která byla 
rozkošná zjevem i hrou. Ale logika srdce, podle 
kteréž přirozenost, bezprostřednost, svěžest nezku- 
šenosti jest i pro polopočestné ženy svůdnější 
než duchaplná zhýralost, nebyla provedena oběma 
ostatními partnery na přesvědčenou diváka. Ostatně 
není úloha Artenayova tak fraškovitě komickou 
jako spíš karakterní. KMC. 



TÝDEN. 

Ze života Antonína Dvořáka. Když 
skončena byla r. 1885 stavba chrámu v Bohutíné 
u Příbrami, přišel z blízké obce Vysoké, kde v létě 



96 



TÝDEN. 



dlíval, mistr Dvořák do Bohutína, aby si prohlédl 
stavbu kostela. Uvnitř setkal se s truhlářem z Bře- 
zových Hor, který právě odváděl kostelní lavice a 
je rovnal. Truhlář byl malé postavy, a malé knírky 
a štétkovitá kozí brada dodávaly mu vzhledu ma- 
líře. Dvořák prohHžel si se zájmem truhlářovo dílo; 
pak k němu přistoupil a ostře se zeptal: 

»Kdo dělal ty lavice ?« 

Dotaz poněkud překvapil mistra truhlářského; 
vzpamatoval se však brzo a pravil Dvořákovi, 
jehož neznal, ještě úsečnějším tónem : 

»Já!« 

Na to Dvořák: 

»A kdo jste?« 

»Já jsem truhlář Jonák.« 

>To bych neřek',« odpověděl krátce Dvořák- 

Odpověď truhláři asi mnoho nelichotila, a 
chtěje věděti, kdo se to opovážil jej podceňovati, 
rychle se otočil a tázal se mistra Dvořáka : 

»A kdo jste vy?« 

»Já jsem hudební skladatel Dvořák,« pravil 
mistr. 

»To bych také neřek',« odvětil bystře truhlář. 
« 

Dne 16. t. m. mladý Klub českých dra- 
matiků konal řádnou valnou schůzi za předsed- 
nictví Aloisa Jiráska. Přijati na ní tři noví členové 
a zástupcem Klubu ve Společnosti Národ, divadla, 
resp. ve správním výboru, zvolen předseda. Po 
schválení zpráv funkcionářů projednán návrh no- 
vých smluv autorských s Národním divadlem, jenž 
předloží se správě divadla. Novým návrhem mění 
se hlavně pravidelné zadávání prací dramatických 
Národnímu divadlu navždy do výhradního práva 
provozovacího pro policejní rayon pražský. Po pro- 
jednaném návrhu tom, jenž ještě doplněn bude 
v některých bodech výborem, byla schůze zakon- 
čena rozhovorem o příštím městském divadle vino- 
hradském. 

Slavný anglický dramatický umělec Henry 
Irving, všeobecně známý pod jménem Henri I., 
zemřel náhle, raněn mrtvicí, v sobotu 14. t. m. 
v anglickém Bradfordu, V Keintonu r. 1838 naro- 
zen, oddal se herectví s nesmírnou vášní už v útlém 
mládí. Osmnáctiletý vystoupil v Sunderlandu a upo- 
zornil na se přímo ohromujícími pro tu dobu vý- 
kony, a od té doby byl počítán k největším angli- 
ckým hercům, pokud se týká zejména úloh Shakes- 
pearovských. Počátkem let osmdesátých řídil veli- 
kou Shakespearovskou společnost v Americe což 
mu vyneslo nesmírné pocty i značné jmění. Od krá- 
lovny Viktorie dostalo se mu za to ihned po ná- 
vratu stavu rytířského. Ve svém oboru byl v Anglii 
nepřekonatelným a zbožňovaným miláčkem obe- 
censtva i kritiky. - m — 
« 

Dle ruských zpráv přestěhuje se hrabě Lev 
T o 1 s t o j ještě tuto zimu na delší dobu do Petro- 



hradu, kdež použiti míní různých tajných archivů 
na sepsání zamýšleného velkého díla o svobodo- 
myslném hnutí ruské společnosti za posledních 25 
let. Petrohradská cesta Tolstého souvisí mimo to 
prý také s četnými censurními potížemi, které ze- 
jména v poslední době těžce na kmetného spiso- 
vatele doléhají. O jeho posledním díle »Veliké 
hříchyc je známo, že je ruská censura potlačila, 
tak že musilo vyjíti v Anglii. Z prací, které vyjdou 
co nejdříve, uvádí se zejména kritické pojednání 
o Shakespearovi, článek o nynějším postavení sel- 
ského lidu na Rusi, někohk studií o znárodňování 
půdy a statků, a potom zajímavá novellistická práce, 
v níž líčen trudný život ruského velezrádce, úpějí- 
cího pod tlakem censury. — m — 
* 

Na hrobě francouzského básníka JVl a u r i c e 
R o 1 1 i n a t a v Paříži, který skončil sebevraždou 
z bolesti nad manželčiným úmrtím, bude umístěn 
v nejbližší době nádherný basrelief Rodinův. Pro- 
slulý sochař, který zejména za dnů mladosti byl 
upřímným a intimním přítelem RoUinatovým a 
kdys i jeho poprsí vymodeloval, vytvořil na svém 
novém díle básníkovu tvář s tak vzácným a hlubo- 
kým vystižením bolesti, že dílo, v základě už do- 
končené, zavdalo podnět k mimořádným rozborům 
a Článkům ve francouzském tisku. — m— 

« 

Zprospektu knihy Žena lékařkou: 
>Uvážíme-li, že otci jest starati se o výživu rodiny, 
připadá ženě posvátný úkol, pečovati 
o zdraví nejen své, ale i členů rodiny. 
Její bystré oko jest schopno postřehnouti v čas 
zákeřného nepřítele ohrožujícího zdraví jejího mi- 
láčka; žena ozbrojená patřičnými vědomostmi zdra- 
votnickými a lékařskými stává se pak strážným 
andělem své domácnosti.* Z nemocí, 
o nichž dílo »Žena lékařkou* pojednává, uvádí pro- 
spekt neostýchavě také některé, jejichž léčení bývá 
zpravidla výhradou těch lékařských specialistů, kteří 
ze všech nejvíce inserují. Miláčkové čeští, to Vám 
bude nyní hej, až se Vaše maminky všemu naučí, 
co jim kniha »Zena lékařkou^c poskytuje — a pak 
svého ^posvátného úkolu* se podejmou ! 
« 

Král Vladislav s vlněným klobou- 
kem. R. 1490 soukenníci Starého a Nového města 
žalovali na rathousech, že kloboučníci jim v řemeslo 
sahají mykáním a předením vlny, a mimo to že 
předlice soukennické přízi soukenníkům kradenou 
prodávají kloboučníkům. Konšelé obou měst roz- 
hodli ortelem, aby kloboučníci předlicím vlnu přísti 
nedávali a od nich jí nekupovali, ale aby manželky 
jejich a čeleď doma předly, neboť klobouky vlněné 
navlačované bez příze dělány býti nemohou a dě- 
lati se musí, neboí J. JVl. král ty klobouky navla- 
čované míti ráčí a také mnozí páni urození i jiní 
dobří lidé ty klobouky navlačované oblíbili. W. 

V PRAZE, dne 20. října 1905. 



Majitel: Družstvo. — Zodp. redaktor a vydavatel: M. A. Šiináček. — Nakladatel: F. Šimáček. 

Tiskem >Unie< v Praze 



Fr, S. Procházka: 



JOS. v. SLÁDKOVI. 

— — PŘÍPITEK. ~- 22./10. 1905. 



Podzimní slunko přes hory 
nízko se do rovin láme, 
ale my píseň srpnovou 
slunečnou zazpíváme. 

tobě ať zní! však tolik rád 
píseň tu sám js! nám zpíval 
a česká srdce ve souzvuk 
jí všecka rozechvíval. 

široké lány českých hrud 
klasnatým vlněním dýší, 
a ty jsou lidu k útěše 
písně tvé slavnou říší. 

plane v ní naděje radostná, 
hrdý vzdor stkmí z ní z muky, 
a bouří síla kovová 
bušících kladiv zvuky. 

ZE SRDCÍ VZAL'S JI, SRDCÍM ZAS 
ZPÍVÁŠ Jí DO NOTY ZNÁMÉ, 
VŠAK TY BYS LEPŠÍ NEKOUPIL 
V NIŽÁDNÉM SVtTA KRÁMĚ. 

AŤ ZNÍ A HRÁ DÁL PÍSEŇ TVÁ, 
ZALÍVÁ SLUNEČNÉM KRAJE, 
A K SLAVNÉ BOŽÍ ÚRODĚ 
NA ČESKÉ ROLI ZRAJE ! 

NECHŤ SÍLE SVÉ I NADĚJI 
RŮST V DUŠÍCH TISÍCŮ DÁVÁ, 
A DUŠE ONY I TU TVOU 
NECHŤ PÁNBŮH ZACHOVÁVÁ! 



ZVON. Roč. YI. 



^ 



^ 



^ 



Číslo 7. 



98 



Albert Pražák 



J. v. SLÁDEK JAKO BÁSNÍK. 

(Pokračování.) 



Sládkovy umělecké prostředky vnější 
i vnitřní tu sílu prozrazují. Ukáži tuto 
vlohu a celou její možnost malým roz- 
borem, jenž mimo umělecké se hlavně 
opírá o sbírky čistě lidové: »Starosvět- 
ské písničky* (1891), Směsku (1891), 
Če^ské písně (1892) a »Selské písně 
a České znělky*. 

Lidový zpěvák umělý má, či vlastně 
musí mít vlohu vžít se v píseň prosto- 
národní a tvořit na jejím základě, — musí 
formálně i věcně umět se přizpůsobit a 
její význačné vlastnosti svými učinit. A co 
chce vlastně česká píseň lidová? Prostou, 
jednoduchou formu, — prostý výraz, ne- 
hledanou mluvu, slova laskající, mazlivá a 
zdrobňující, slova úzkostlivě rythmicky ne- 
kupená, assonanci spíš než přesný a so- 
lidní rým, zpěvnost a rušnosí a především 
sytou obrazivost. A náplní musí být ven- 
kovský život prostý, nesložitý, s ohlasy 
humoru, vtipu, lidové škodolibosti, pover- 
čivosti, přeletavé citovosti, brzy elegie a 
balladický úder a zase dovádivá skotačí - 
vost, ať k ní láska či přírodní dojem do- 
háněl. 

Několik zdánlivě lehkých požadavků, 
ale co umění k splnění jich třeba! Stačilo 
Sládkovo na ně? Myslím, že ano. Studujte 
jeho lidové písně formálně především. Na- 
zvala-li Lumírovská tradice umělé jeho 
písně prostými, jsou tyto nejprostšími. 
V několik veršů zhustí kus života. Přečtěte 
na př. toto: » Uhodilo! -— pán Bůh s námi! 
— pasák výběh za kravami. Strejček běží 
za pasákem, tetka letí za sedlákem. Za 
tetkou se ženou děti, naposledy hafan 
letí. Uhodilo ! — pán Bůh s námi i — Ko- 
nečně jsme, holka, sami!« Jaká prostota, — 
ale jaká účinnost výrazu ! Sládek nekupí 
uměle slova, nehledá jich třpytu a lesku, 
nestřádá bohatství umělkovaných obrazo- 
vých mosaik. Průhledností a samozřejm^o- 
stí výrazů a obrazů působí nejvíce. Ctěte 
jen popis jara: »a jaro bylo překrásné, jak 
jaro bývá vždy; nějaký květ má pro 
každého; a každého dlaň tak po něm 
sahá, — přitiskne jej v ret.« Bez rozmaři- 
losti slohové jasný názor. Tato přednost 
uchránila Sládka i v umělých písních, na 
př. historických, verbalismu a příliš vyvý- 
šeného pathosu, — historická pravda po- 
věděna tu věcně a střízlivě, konturou víc, 
a proto písně ty vzrušují a jsou i mladé 
generaci bližší. Tato stručnost, místy 
i tvrdost a násilnost formy, již básník po- 
rušuje tu a tam assonanci a rýmujícími se 



participii, přibližuje Sládka značně písním 
národním. A přidejte nasládlou zněžnělost 
výrazů, popěvkovost a zpěvavost, jež i do 
umělých básní se loudí (Anna Potocká 
zpívá: Leť mi jen, kvítečku, od ruky, lefi), 
bouřnou výskavost a zase srdcervoucí kví- 
livosí, přidejte plnou libozvučnost a rychlý 
zpěvný spád, houpavý a k zpěvu vás nu- 
tící rhytmus, svěží a nehledané bohatství 
obrazů, a jste na cestě k tajemství lido- 
vého kouzla Sládkovy poesie. 

Ale nejen to, Sládek dovede celý život 
venkova zachytit v jeho svérázné chvíli, 
dovede předvést typy a charaktery, jež jej 
určují a jež tvoři jeho samorostlý ráz. 
Sládek bez předsudků a bez příkras kreslí, 
vidí jas i stín stejně ostře, neidealisuje, — 
ale jde neústupně realisticky a věrně. 
Prosté historie předvádí, ale podává jich 
nejslavnější okamžik, zhustí jeho krásu a 
nalézá ji i v tom nejvšednějším. To proto, 
že to všední oprošťuje banality, že všed- 
nost dá, jak Gogol čmil, protéci očistcem 
teplého srdce, a tak i nejmenší člověk na- 
bývá práva na slávu svých nálad, na krásu 
a nádheru svých historií. A proto ten život 
tu tak klokotá, proto oči těch venkovanů 
tak září, proto tu tak rušno a radostno 
mezi nimi dlít. Tu není umělkovaných a 
nepřirozených figurín, tu není osobních 
chvilkových dojmů, — básník v každé té 
postavičce dá celý výsek života, — znáte 
jí rázem celou, ne pro chvílí představenou, 
ale pro její celý život. Líčení okamžiků, 
v nichž se dovídáte, co bude a co bylo, 
a nejen, co je. Zadívejte se jen na »Sta 
rého kantora* nebo > Faráře z Podhoře*, 
všimněte si »Kovářovic Anduly«, jak září 
a jiskří očima, krví a celým bouřným tem- 
peramentem, — vzpomeňte těch výmin- 
kářů, dívčích důvěřivých a toužných po- 
hledů z okének, symbolickou mučenkou 
zdobených, a budete jistě mysliti na Alše, 
jenž barvami to vše nejlépe viděl a vzácně 
v umění uvedl. Jak v tomto zobrazování 
Sládek s Raisem a Heydukem se stýká, 
není otázka pro literárního historika ne- 
vděčná. Avšak není zde jen popisného umění, 
jež tak dobře venkov obrazí: Sládek vni- 
terně jej chápe a jeho povahové znaky 
obrázkům svým vtiskuje. Každá ta postava 
nazírá prosté, přirozené, bére život, jak jej 
vidí, záhadu jeho naivné si řeší, třeba v té 
naivitě mimoděk povídala pravdy nej- 
hlubší. Jednoduše mudruje, ale zastaví vás 
to mudrování a hluboce rozdumá. Mnoho 
zakládá se tu na soucitu, jenž lidu bývá 



ALBERT PRAŽÁK: J. V. SLÁDEK JAKO BÁSNÍK. 



99 



tak blízký. Sládek sám asi život na sou- 
citu zakládal, a proto tak rád oči cizí roz- 
zařuje soucitem a vyhledává srdce obo- 
lená a trpící, třeba tato vždy a všude lidu 
nebyla tak naprosto vlastní. Realism těchto 
písní dal tu často folii: vrozené sobectví 
lidové ; tak jako při stinně rýsovaných po- 
stavách nezapomněl objektivnosti: i spole- 
čensky vydědění mají cit a soucit (Pytlák, 
Mušketýr). Lidová škodolibost, vysměvač- 
nost pánům a překonávání jich vlastní vro- 
zenou chytrostí, odvěký, skrytý a neústupný 
s nimi boj, nedůvěřivost a na druhé straně 
zase zbožná úcta k bohu, pověrečná od- 
danost a pokora, ponurost a melancholie, 
lpění na zděděných obyčejích, pověstech, 
předsudcích, to hlásí se u Sládka k slovu. 
Na jednu stránku lidové povahy Sládek 
si vzpomněl zvlášť jímavě: na jeho podivně 
smutnou a krásnou poesii hrobů a život- 
ního mizení. Lidové hřbitovy, ta »poslední 
čísla* vesnic, a lidové pohřby jsou nej- 
dojemnější odstín na obraze lidového ži- 
vota. Nálada loučení se s těmi, již nená- 
vratně odcházejí, hloučky zarmoucených 
venkovanů, u chatrčí na vynesení rakve 
čekajících, mimovolně naříkajících a naivně 
litujících, smutné údery »praepulsu« a táhlé 
pohřební zvuky vesnické hudby, poslední 
dopadáni hrud na rakev a náhrobní ševel 
hřbitovních bledých růží a břečtanů, vi- 
noucích se kol starých, neuměle, ale tklivě 
nadepsaných křížů, to našlo u Sládka věr- 
nou ozvěnu v jeho lidových písních smu- 
tečních Bolest lidu a jeho truchle zadumání 
se nad záhadou smrti vyslovil s tklivou a 
vzrušivě jímavou prostotou. Ten jeho nářek 
nad navždy zamčenými zraky, přímo a 
v první osobě pronášený, působí silně a 
bezprostředně. J. Ch. Gunther začal v lite- 
ratuře tuto notu po Villonovi a našel tu 
šťastnějšího, protože zhuštěného a umír- 
něného spoludruha. 

A ještě v něčem je Sládek J. Ch. Gůn- 
therovi jistě zcela náhodně a neuvědo- 
měle blízký: v lidových písních pijáckých. 
Ovzduší a nálada hospůdek, do nichž za- 
náší venkovský »soused« svou malou a 
prostřední radost nedělních odpůldní, aby 
ji dýmem rozdmýchal, kartami rozhlušil a 
pivem zaléval, ta nálada, jíž se tolik divil 
Goethe, tu vřele a sytě podána. 

Ale lid má ještě jednu velkou lásku, 
jež mluví všude: přírodu. A ta u Sládka 
nejvroucnější. Jeví se již celým uměleckým 
apparátem a věčně zdůrazňovanou souběž- 
ností nálad vlastních a přírodních. Již první 
sbírka ukázala důvěrné soužití s americkou 
přírodou. Slova a obrazy byly jí zbarveny, 
nálady jejím dechem prossáty, a tento 
moment v druhých sbírkách i v poměru 
k domácí přírodě zachován. Sládek nemá 



abstraktních přirovnání: jsou konkrétní a 
vždy přírodní. Jeho dceruška »jak ptáče 
s ratolestí se na svět dívá*. » Rodný kraj 
v lopotném svém žití kéž by mohl jak 
žnec ze studánky plným douškem píti*. 
»Babička, jak pampeliška, tak šedivá u meze 
sedí, chvěje se jak suchý na pavučince 
list s vrby na potoce*. > Pánův hrad jak 
luňák na house se chmouří na sedlákovu 
malou chatu*. Sládek je malířem přírodního 
dění, a štětec jeho zná jen prostotu barev, 
řekl bych lidovou jich nesložitost, ale vý- 
raznost a sytost. Něco Mařákovského jest 
v těch přírodních náladách. Čtěte jen *Babí 
léto*, — zima je vítá jako první bílá vlákna 
do svých peřinek- Pavouk je přede, vítr 
navíjí, mráz na lučině šedé perličkami 
z ledu pošívá. A jinovatka režné utkává 
z něho povlaky, aby oblaka do nich zne- 
nadání mohla peří nasypat, — Od obrazu a 
přirovnání Sládek jde dál, zosobňuje a 
lidské vztahy přenáší na přírodu. A na 
této cestě dochází až k symbolismu. » Píseň 
o panu Květoví « je tolik blízká Zeyerovu 
» Zelenému vítězi* a Vrchlického »Jarní 
romanci*! >V listopadu« je neobyčejně 
krásná personifikace prchající letní slávy, 
vzpomínáte mimoděk na Schackovu gallerii, 
a v ní na obraz Boecklinův, na němž jezdec 
na oři prudce řítí se krajinou, a květy před 
ním vadnou, a vichřice stromy vyvrací a 
posledního listí zbavuje. Ve znamení pří- 
rodních nálad ukazuje Sládek svoji prostotu 
a hloubku. Přímo a otevřeně vám dozná: 
»Mám rád ta hluboká a vlhká luka* (Žlu- 
ťák), a hned doznáním přechází k nákresu 
jejich nálady. Té upřímnosti poddávat se 
cele a prostě, myslím, učil se již v Ame- 
rice na ňadrech >matky země«. Verše z té 
doby mluví jasně o blížení se k životu 
přírody. »Já často . . za srnou se pouštěl 
houštinou, neb za nějakou divnou kvě- 
tinou, jež vzrostla v tiši osamělé něhy, 
tak sobě stačíc vlastním životem.* V Ame- 
rice objevil tuto novou lásku, a ta nikdy 
neodešla z jeho srdce. Mazlí se s pří- 
rodou, někde až dětsky ji laská, pro- 
tože mu »svou divoce sladkou hudbou 
měkkých strun« zimní a těžké myšlenky 
roztaví, jako jaro taví sníh. Tvrdé hrudy, 
jarní, před táním, plné lesku a perliček, 
kde jaro se blíží, a náhle vše měkne a se 
rozzeiená, cosi předjarního, hněď hrud, 
jež nedovedou utajit příští úrody, hněď 
stromů, z níž zeleň listí a nalitá míza chce 
vyrazit, tak, jak ji u nás krásně malíř jara, 
Tomec, zná, to je nejmilejší Sládkova 
přírodní chvíle. Chápe a miluje jaro, koří 
se jarnímu slunci, touží po svěžích květech 
více než po melancholickém cizinci — 
podzimu, jenž žloutnoucími trávami a za- 
rdělými ocúny tak znám je básníkům mla- 



100 



AI BERT PRAŽÁK: J. V. SLÁDEK JAKO BÁSNÍK. 



dého dnešního přechodu. A tím vším, co 
o přírodě zpívá, je blízký lidu a jeho 
písni. 

Ukázal jsem, jaké povahové možnosti 
má Sládek k dalšímu tvoření v tempu ná- 
rodních písní. Ptáte se, jak jich uplatnil. 
Formálně neobyčejné dobře, ale ve vnitřní 
náplni namnoze byl příliš moderně úča 
sten; nedostatek tu proti Čelakovskému a 
Erbenovi. Sládek na venku odposiouchá 
děj a výrazy lidu, a pak v melodii národní 
písně je zasadí, a činí tak s ojedinělou 
dnes u nás viríuosností. Tak vzniká mnoho 
písní, jež stačí vložit jen lidu v ústa a časío 
byste nepostřehli, že řvůrcem autor umělý. 
Ale je řada písní, které jsou na lidové 
příliš umělé, moderní výrazem i názorem, 
písně přesného logismu, — a lidu mecha- 
nism bližší, — pointy tu umělé, raffino- 
vané, mluva umělecky skládaná, bojící se 
vulgární příchuti. Jsou to po většině písně, 
jež báaník plní uvědoměle národnostní 
tendencí, jimiž chce vychovávat, jimiž chce 
podávat vzor sedláka, jakým má každý být, 
ale ještě není. Zde ovšem stírá se pel bez- 
prostřední lidovosti a vítězí moderní ten- 
denční básník a ochuzuje se o věrnost 
ohlasu. Vítězství ta jsou řídká, a proto 
i účelně vlastenecké zpěvy se jistě přene- 
sou v zpěv lidový. Bude jich tu dosti k vý- 
běru: básník často se k témuž námětu 
vracel, chtěje novou variací jeho účin se- 
sílit, třeba že takové variace neměly vždy 
zdaru stejného. 

Sládek napsal jednou o sobě »jsem 
prostá česká olše, jež povyrostla u potoka, 
jsem skřivan z českých polí«. A k tomu 
dodal, věnuje svou knihu Thomayerovi: 
> Vyrostli jsme z drsného českého kmene 
o život krušně bojujících lidí a zachovali 
jsme si kus jeho srdce a humoru.* Toto 
charakteristikon bylo by lze dát lidovým 
jeho písním mottem, jako na vysvětlenou, 
proč se k nim dovedl tak přiblížit. Básník 
žije ve velkoměstě, a přece dojmům velko- 
města zůstal poměrně cizí, zrak, jakoby 
ztrnul na děíinně prožitém prostředí, zacho- 
vává neobyčejnou setrvačnost výhledu a 
vnímání. Básník, obklopený umělými sensa- 
cemi moderní poesie, hledá nejjednodušší 
cit. Ne bouřlivý koncert fjordů, ne zpěněná 
hudba rozvířených vln, ne majestátně pyšné 
horské výstupy, ale bublavý potůček, víska, 
dvě okénka chaty a v ní nejprostší lid, to 
jest území, na němž nejsilněji propuká 
jeho svéráznost, a na němž tak mile zpívá 
o lidovém životě a jeho sladkých i roz- 
smutnělých taktech. Na tvrdých hrudách 
pracuje lid, tiše, jakoby se to již rozumělo 
samo sebou. Jaro přichází a odchází, lid 
přichází na ta pole a odchází s ním. 
Podivný život, souzvučný s matkou zemí 



a hořícím sluncem, život málo dnes vuméní 
jmenovaný, málo povšimnutý. A Sládek 
jemu mlčícímu dal promluvit, jeho náplň 
vyzpíval a v zpěvech rozhazuje k posile a 
důvěře. Lidu přišel jeho písničkář. Přišel 
po mnohých jiných, ale v něm lidová píseň 
došla moderního vývoje. Na lidu je, aby 
písně ty znárodněly a staly se jeho jmě- 
ním. 

Ale i aristokratismus umění se jimi 
osvěží. Vzpomínám na Nerudovu romanci 
o Karlu IV. a o víně mělnickém. Trpce 
chutnají ty Sládkovy básně, ale vnořte se 
v ně,^a budete poslouchat až do konce. 

Řekl jsem: psal je episodicky. Ale jsou 
episody, v nichž umělec vrcholí. A zdá se 
mi, že Sládkova episoda je takovou. 



Sládkovo umění má intermezzo: poe- 
sii dětskou. Roztomilé intermezzo, 
— podškríuji a leštím pojem roztomilosti 
z jeho zlým užíváním ovšednělého pří- 
dechu. »Sknvánčí písně*, »Zvony azvonky« 
a »Zlatý Máj* vás o tom poučí. Celé pa 
norama dětského života se iu na vás 
usmívá. Od ukolébavky k dětskému pláči, 
od naivního švitoření s hračkami až ke 
krejcarové komedii a hře na vojáky, od 
batolení se po zemi až k jízdě na sáňkách 
a stavění sněhuláka, od bázně před Miku- 
lášovým čertem až k Ježíškově štědrosti 
a odříkávání koledy, od dostaveníčka na 
dědův svátek k napřažené ruce na babič- 
čina jablíčka, postupuje tu naivní kouzlo 
rozzářených dětských oček, vytrvalý ševel 
rtů, cinkavý smích, neukojená zvědavost, 
dovádivý rej — a jak se celá ta hra na housli- 
čky dětských snů jmenuje. Vše tu dětinští, 
velcí především. Ustupují dětské snivé 
čaromoci, jakoby kus betlémské záře i na 
jejich zadumanou padalo líc a chtělo ji tak 
rozjasnit, jako je ta dětská vyjasněna. Dítě 
je tu středem, dle něho matka má oči jen 
pro ně, slunce hoří, květy rozkvétají, včely 
bzučí a zvony zvoní jen a jen pro ně. 
Celá příroda jest jeho a duní jeho laškov- 
ností. Co vše musí si dát říci psík, ko- 
čička, kozička, včela, mraveneček, skřivá 
nek, žito, růže a chaloupka od takového 
»malého« člověka! A co teprve zažije ba- 
bička! Čtěte »Pampelišku<! Děti se ba- 
bičky ptají, jak se umře. >To jako na íen 
květ když tady foukne, a jenom Bůh ví, 
kam to pýří letí. A kluk si myslí: Zkusil 
to, je hříčkou, a v pampelišky fouká za 
babičkou a zvědavě se za ní vždycky 
koukne.« Jak vzácně jemný a upřímný hu- 
mor! Anebo jděte za hezounce skotačivou 
říkánkou »Trpaslík«: »Chytli páni trpaslíka, 
schovali ho do žejdlíka, když ho k soudu 
vyndat chtěli, nalézti ho neuměli. Tak byl 



ALBERT PRAŽÁK: J. V. SLÁDEK JAKO BÁSNÍK. 



101 



drobný, tak byl malý. Nenašli ho. — Ti si 
clali!« Dětské kouzlo všude se šíří, jejich 
radost tu hlaholí a vítězí, bezstarostnost 
nepřipustí životní zádumčivosti k slovu. 
V roztomile zvrácenosti dětské vše se vy- 
jasňuje a usmívá a hravě pojímá. Myslíte 
na Mánesovy kartony, když tu ten dětský 
humor rozbíráte, humor, jenž má melan- 
cholický rámec pro chudost a přece sobě- 
stačnost a rozmar českého záplatovaného 
dítěte. 

A přihlédnete- li zde k apparátu, jímž 
kreslena na př. příroda a dětské cítění, 
vzpomenete často na Muiicha. Dětskými 
barvičkami se tu maluje a dětskýma očima 
hledí. Jak dítě nazírá, jak dítě si předsta- 
vuje, jak dítě se přírodou a životem vzru- 
šuje, tak maluje, si představuje a cítí bás- 
ník. Vrátil se v primitivnost dětství a pro- 
mluvil plně jeho řečí. Čtěte jen *Kde je 
máma?* schvacující stesk dítěte nad od 
chodem matky. Munchovo pojímání smrti, 
v dětské duši tak krutě působící, má tu 
pendant u Sládka a souhlas, že smrt je 
hroznější pro ty, již tu zůstali, než pro 
toho, jenž odešel. 

Zde život dětský není také popisován, 
ale jen vroucně žit. Když jím procházíte, 
ptáte se mimoděk, zda malíře české nedo- 
háněl k malbě, a myslíte na skizzář dětské 
české malířky Heleny Emingrové, zda ne- 
našla tu inspirace k svým roztomilým ná- 
kresům a leptům, jež Sládkovi tolik blízky 
svou prostotou a silou výrazu. 

Srdce, jež hluboce milují člověka ce- 
lého a žhnou smyslem pro nejpyšnější 
jeho květ, lásku, a nejdražší její závěr, dítě, 
srdce, jež dovedou pochopit celou tu po- 
divnou čarokrásu krásných a zase až 
hrdinně trampotných rodinných chvil, ta 
srdce v dětské poesii Sládkově najdou 
souzvuk, jako dítě zase najde tam sebe. 
Nejkrásnější případ, jehož básník může se 
dožit. U dětí žité, u velkých ztracené kouzlo 
je v těch písních, kouzlo, jež vždy se vám 
cele nabídne, dovedete li jen čistou a te 
plou duší aspoň ve vzpomínce si otevřít 
dveře krásného pohřbeného ráje, jemuž 
říkáte dětství. 



Literární rozbor Sládkova díla ptá se 
na předním místě po básníkově osob- 
nosti. To proto, že básníkovo já je dráž- 
divým středem jeho poesie, že je zrcadlem, 
v němž celý život se svérázně odráží. Slá- 
dek může zpívat o věcech nejvzdálenějších 
i nejbližších, a vy nejdříve zadumáte se 
nad ním, a pak teprve nad opěvaným před- 
mětem. Je to síla subjektivismu, je to ne- 



obyčejně vroucí a svérázné účastenství 
osobní v díle, jež všemu vtiskuje svůj ráz 
a nutí si ho povšimnouti. A je to mimo 
to češství Sládkovo, bezprostřední a hla- 
sitá mluva nezcizené národní duše, jež 
vám básníkovu osobnost zbližuje a vás jí 
tolik zaměstnává. Je zajímavo, že umění 
Sládkovo často slyšíte charakterisovat 
jeho osobností, a ne vlastní uměleckou 
podstatou. Dílo jest passivum, básník 
aktivum, to je schéma básníkova poměru 
k dílu. 

Věc dá se vyložit: první sbírky jsou 
dokumenty ryzího uměleckého subjekti- 
vismu, poslední ryzí nejčeštější lyriky. 
A tyto dva směry jsou dva ostré rysy na 
Sládkově básnickém profilu, jimiž v zítřku 
bude žít a bude radostně vyhledáván: ony 
jsou ono nové, v čem se vyhranila jeho 
osobnost a podala darem českému písem- 
nictví. 

Sládek vnesl v literaturu hned 'při 
vstupu filosofii vnitřního hrdinství pro 
chvíle životního smutku a bolesti. Nedat 
se zlomit ranou života, ale hrdě stát a 
pyšně vzdorovat: klidně čekat na další 
rány, vichřivému osudu nastavit obnažená 
prsa a se zaťatými rty s tragickým úsmě- 
vem volat: Jen bij a ber! Nezapomenout 
nikdy noblessy a síly duše, jí se bránit, 
jí vzdorovat neústupně a být přesvědčen 
o konečném jejím vítězství. Něco trpkého, 
selského vzdoru je v tom, hrdý, sebevě- 
domý výsměch, taková vzácně odhodlaná 
síla snést ztrátu všeho a pak jásat a šíleně 
se smát, že život nemá již co vzít a více 
ranit nemůže. Takové klidné vědomí, že 
i bolest má své hranice, a proto vzrůst 
silou duše až za ty hranice a nad bolestí 
zvítězit. Jakási láska k bolesti, protože je 
duševně úrodná a žije se v ní bezpečně, 
málo se očekává a málo již ztrácí. S hu- 
morem se dívat na zasazené rány a z nich 
řinoucí se krev, však nedokrvácí se zcela, 
— a když, — nač bolestnit: život byl bez 
toho jen bolest. A v tomto soběstačném 
vzdoru básník nehledá středu života 
v kosmu, ale v sobě. Metafysický problém 
zúžil se k zemi, k jejímu utrpení a k její 
práci. Těmto dvěma věří, s těmato dvěma 
jen počítá. Nelze se dovolat pomoci z ne- 
známa (Nevěřím!), nuž tedy k známému! 
Prometheida je nutná na této zemi, nuž 
tedy ji vroucně vyznávat! A v tomto vy- 
znání souhlasně jde se Shelleyem a zdvihá 
proti bohům odboj prací. Těší se na vítěz- 
ství práce, — »až kyklop vztyčí tam, kde 
bozi trůní, ta prsa huňatá, tvář zrytou 
trýzní a s kladivem se zjeví na výsluní«. 

(Dokončení.) 



102 



Karel Jonáš: 



PĚTI PRSTEC. 



Starosta se vypravil ke Dnálkovi sám. 
Mohl jej sice povolat na »úřad«, ale 
nechtěl. Z ohledů na svou hostinskou 
živnost. Snad by někdo jedovatě prosto- 
řeký rozhodil pak po vsi, že Dnálek, usvěd- 
čený >pětiprstec^, chodí ke starostovým 
na pivo, a byl by z toho jen úškleb a 
smích. Ostatně ani starostová si nepřála, 
aby k ^nim Dnálek přišel. 

» Čtrnáct dní by se muselo drhnout 
vřelým věchtem místo, na kterém by u nás 
stál,« tvrdila upřímně a přesvědčivě, a muž 
dal jí za pravdu. Ačkoliv se tedy obecní 
výbor usnesl v poslední schůzi, že má 
hlava dědiny ve své světnici jak náleží 
Dnálkovi vyčinit, přece se tak nestalo; 
starosta o své ujmě rozhodl, že nebezpeč- 
nému člověku vyčistí svědomí na vlastní 
jeho půdě. 

Dnálek zůstával v rozbité chajdě za 
vsí. Přes čtvrt hodiny plahočil se starosta 
v odpoledním úpalu slunečním, než spoc ;n, 
uondán i rozmrzen dostal se k tyčkovi- 
tému, suchým roštím propletenému plotu, 
jenž vroubil malý, i za nejzavilejšího sucha 
rozblácený dvorek, kterým vcházelo se do 
pokřiveného Dnálkova baráku. 

Zde se zastavil, přetřel nasliněným 
palcem svědící, zastaralou jizvu pod levým 
okem a jal se přemýšleti, jak rná prohna- 
ného darebu strhat. Ale pojednou na nic 
kloudného nemohl vzpomenouti. Doma 
zdálo se mu vše tak lehké a snadné, každé 
peprné slovo, kterým hodlal Dnálka zdrtiti, 
zrovna cítil na jazyku, a teď náhle měl 
hlavu načisto vysmejčenou, prázdnou, ja- 
koby se mu v ní mozek udusil. 

Starosta se nad tím rozčilil a zaklátil 
levicí podél těla, což činil vždy, když 
ovládly ho trapné rozpaky. 

»Před dírou jsem a jezevce se bojím!* 
zahartusil v duchu sám ^na sebe a 'cosi 
jako stud ho prožíhlo. »Énu, doma se to 
lehčej úřaduje než v zlodějské skrejši* — 
omlouval se po chvíli sám před sebou a 
očima zatékal po rozdrchaném staveníčku, 
jež s kloboukovitou svou střechou ztrácelo 
se pod rozkleslými štěpy a chundelatými 
vrcholy starých hruší. 

Na stromech těch uvízl jeho zrak a 
hlavou při tom projela mu vysvobozující 
myšlenka. 

»Hm, co — začnu s ním o ovoci! 
Nebude mu aspoň podivno, proč přicházím. 
A pak se to ostatní už poddá — .« 

Usmál se mimovolně, že těžkou zá- 
hadu tak šťastně rozluštil, a vyvýšiv od- 
hodlaně kostnaté tělo, vkročil do dvorka. 



Starý Dnálek krčil se tu na bednářské 
stolici a pořízem uhlazoval kus dřeva. 

♦ Pomáhej pámbů!« zahlaholil prsním 
hlasem starosta a zamával několikráte oko- 
vanou holí. 

Dnálkem jakoby projel pichlavý proud ; 
škubl sebou a pak rychle pozvedl šišatou 
hlavu. 

» Pěkně vítám, pane starosto!* zazpíval 
najednou táhle, a zvětralý jeho obličej 
rozšířil se co možná nejpřívětivěji. »To je 
návštěva!* Při tom pohnul stlačenými ra- 
meny, jakoby mínil povstat, ale v pravdě 
jen poposedl a zapjal barchetovou červe- 
nou kazajku, aby nebylo mu viděti na 
prsou^ukoptěnou košili. 

»Sel jsem kolem na pole,* — vyklá- 
dal s chvatem starosta, nechtěje mu popřát 
času k výzvědným otázkám, — »a tu 
vidím, co máte ovoce.* 

»Já, prosím, ne, všechno patří zefá- 
čkovi,* přerušil ho breptavě staroch a 
chytrácky přivřel napuchlé oči. 

»Zetíčkovi nebo vám — jen když je 
ovoce hodně. A prodáváte už?« 

>Kdež pak! Nějakou čtvrci jsme ho 
sčesali, ale všechno jako šťovík.* 

Starosta mezi tím podepřel se o hůl 
a shrnoval čelo ve vrásky. Vrátil se mu 
všedním hovorem klid i rozvaha a cítil 
se proto už dosti silným k úředním vý- 
padům. 

Odkašlal si, aby vypudil z krku zápach 
po zakyslé hnilobě a rybině, jímž celý 
dvorek byl takřka prosycen, a prohodil 
suše: »Nu, když ještě není zralé, jaká 
pomoc !« Sáhl pak rukou na okraj slamáku 
a zdánlivě měl se už k odchodu. Ale 
v tom, jakoby se na cosi bezděčně upa- 
matoval, vypjal hruď a zahrozil holí: »Po- 
slouchejte, Dnálku, když už jsem jednou 
tu, tak vám musím říci pravdu ~« 

»A to bych uctivé prosil, « uklonil se 
staroch — »pravdu už jsem dlouho od 
nikoho neslyšel. Snad by si pan starosta 
přál za řeči trochu posedět — ! Dosko- 
čím pro židlu — !« A opět se uklonil. 

Starosta vycítil, že si ho starý lišák 
dobírá, ale tvářil se, jakoby ničeho ne- 
pozoroval. »Nechci židle — odbudeme to 
krátce. Víte, co se o vás mluví? Že zas 
kradete. Všechny ty hanebnosti, co se ve 
vsi za poslední dobu staly, připisujou se 
na váš vrub. A proto vám povídám, dejte 
si pozor! — « 

»Tak se podívejme, co si ti lidé zase 
usmyslili!* divil se Dnálek a žilnatým, do 
bronzova opáleným krkem rozvážně po- 



KAREL JONÁŠ: PĚTI PRSTEC. 



103 



hazoval. — »Teď už vím, proč tu byli páni 
četníci a proč hledali! A dvakráte přišli a 
nic nenašli, pane starosto! A přece lidé 
všechno najdou, vždyť našli i pána boha 
v nebi!« 

>Nečvachtejte!« okřikla ho přísně hlava 
obce — »však jste neseděl nadarmo v kri- 
minále! A i z vraždy jste byl žalován — « 

»Ale propuštěn,« usmál se stařík a 
ukázal bezzubé začernal,é dásně. »A proč 
jsem byl propuštěn? Že mně nikdo nic 
nemohl dokázat, tak, tak!« dodal skoro až 
mazlivě a poklepal pořízem o stolici. >Ono 
by se to odsuzovalo, kdyby nemusily být 
důkazy! To by se na Dnálka svedlo vécí!« 

»Mne neomráčíte, vás já znám. A znal 
už vás můj tatík — « 

»Ba znal, dobře jsme se znali s pan- 
tatínkem,« přitakoval Dnálek »byl to hodný 
muž, ačkoliv mne obral o sto zlatých — « 

»Vás?« vykřikl starosta zlostně >vy 
jej ! To byl ten soud o mez, však vím. — « 

»Inu, nebi poručeno !« zašeptal zbožně 
síaroch a pokřižoval se. >Tak jsem já ho 
okrad, když to musí být. Nač pak tahat 
nebožtíky ze země, dost nás pohněíou ti 
živí! Příkladně s těmi krádežemi. Možná, 
že ve vsi loví nějaký bohatec — prosím, 
taky bohatci kradou, ale to se jednoduše 
řekne: Dnálek to udělal! A nikde není 
zastání." 

»No, no, no, vám se někdy křivdí! 
Ostatně, nač dlouhé povídání, víte, na čem 
jste! A ouřad vás má na očích. Však my 
vás dopadneme, i kdybyste krádeže scho- 
vával na dvacet mil odtud. — « 

Chtěl ještě cosi připomenout, ale v tom 
z baráku vyšel jako prut urostlý muž 
s dlouhými, namaštěnými kníry a pronika- 
výma očima. Ani si starosty nepovšiml a 
vyjel hned prudce na staříka: »Co pak je 
to tu za křik? Uši z toho až brní — « 

»I to pan starosta byl tak dobrý — « 
odpovídal potutelně Dnálek — »a přišel 
mi vyřídit, že kradu — « 

» Kdybyste krad, tak byste něco měl, 
a já bych vás nemusel živit,« odsekl mladý 
muž a nepodívav se na starostu, přiskočil 
k nejbližšímu, vysokému stromu, vyšvihl 
se mrštně na větev a zmizel v husté koruně. 

»On byl komediant, můj zef,« chlubil 
se Dnálek, ukazuje zkomoleným palcem 
za sebe na strom, — »ale při tom spra- 
vedlivý člověk, nelhavý. A když on do- 
svědčil, že nekradu, tak by mohl sám pan 
starosta na to přísahat. A moje dcera je 
taky taková — hned ji, prosím, zavolám --« 

»Ne, nevolejte! Mám už těch bláz- 
novství vašich právě dost — « hněval se 
starosta. 



Než staroch, jakoby ho neslyšel, jal 
se volati houkavým hlasem: »Mařeno, 
Mary — Mařeno!* 

Odkudsi ze zahrady vřítila se do 
dvorku asi dvacetiletá žena. Měla bílou, 
vypranou blůzku a špinavou suknici. 

Se zrakem planoucím hnala se přímo 
k starostovi a nadzvedala mohutnou, ve- 
likou hruď tak namáhavě, jakoby nemohla 
vydechnouti. 

»Dobrý den!« zasršela, a palčivé její 
oči, černé jako noc, ulpěly s drásavou 
tázavostí na starostově obličeji. 

»To zas náš tatík něco vyved, že?< 
zavichřila — > pořád nám tropí jen ostudu. 
Pral se nejspíš ?« 

»E, kde pak!« odpovídal stařík vý- 
směšně, »páni mne podzírají, že prý 
kradu ^ — « 

»Že krade? Ne, ío za něj ručím, krást 
už nesmí,« jala se křičeti tak, že hlas 
její donikal až do polí — >v naší chalupě 
není už ani nehet po zloději ! Čest je čest 
a na tu já dbám.« A při tom uhodila se 
rukou do mohutných prsou. 

Starostovi se hlava zatočila — dílem 
z těch jejích plamenných, uhrančivých očí, 
dílem z jejího ohlušného křiku. 

»Tak jen na něj dbejte,« vybídl ženu 
a zmateně škubl rameny. 

»Jistě že budu dbát!* vypískla, a ši- 
roká hruď její se zvlnila, jakoby se chtěla 
rozskočit. Pak popošla žena ještě o ně- 
kolik kroků ke starostovi, tak že cítil její 
sálavý dech, a rozvířila hlas až do divo- 
kého ryku: »Nic se nebojte, slavný ouřade, 
zde já vládnu, a kde vládnu já, tam musí 
být pořádek a ne ziodějství « 

Starosta se řevem tím až polekal. 
»Vždyf ona mne uhuláká,« řekl si v duchu 
a vida, že tu jeho poslání je nadobro 
skončeno, smekl rychle slamák a upaloval 
ze dvorka. 

Rezavý mužský smích letěl za ním 
s vysokého stromu . . . 

»Ti mně dali!* hanbil se sám u sebe, 
když octl se opět uprostřed tichých lánů, 
zalitých zlatomodrým světlem slunečním. 
»Ba byl jsem mezi tou čeládkou učiněný 
paňáca. Starý, mladý i ta darebná žen- 
ská nakládali se mnou jako s hlupákem. 
A jak lhali, jak se přetvářeli ! Ani se ne- 
smím doma pochlubit, že jsem tak ostudně 
dopad « 

Jaksi pokleslý bral se ke vsi. V hlavě 
mu kroužilo všecko myšlení kolem je- 
diné osy — : co má totiž říci sousedům 
o své výpravě. Pravda nesměla ovšem na 
světlo boží — a lhát bylo také těžko. Vždyť 
snadno mohla ta sebranka Dnálkova vy- 
zvonit, jak si pana starostu podávala a do- 
bírala. 



104 



ZIKMUND WINTER: MISTR KAMPAŇ US. 



»AIe jim nikdo neuvěří, těm peíi- 
prstcům,« utěšoval se po chvíli a otíral 
šátkem zapocenou lebku. » Přece kdj^ž já 
něco řeknu, tak každé slovo jako kus no 
vého zlata. Však počkej, Dnálku, počkej! 
Vyšel jsem ti vstříc, co dobrý rádce, a ty'5 
samá faleš a farizejství! A kradeš, kradeš! 
Z čeho by ti páchl dvůr rybinou ?« Než 
v tom si uvědomil, že ryby jsou asi z pan- 
ského rybníka a zabručel už polokonejšivě: 
»Vzal čerchmant ryby, páni jich mají dost, 
ale proč on chodí do vsi na obilí, proč 
na vepře a drůbež? S tím se shledáš, 
Dnálku, s tím se shledáš, a ta tvoje dcera 
taky ! « 

Sotva však vzpomněl na Dnálkovu 
dceř, tváře se mu jaksi povyjasnily a ko- 
lem koutků úst usadil se zálibný úsměv. 
>Nu, což žena ona to je! U nás se jí 
žádná nevyrovná! A že jsem si jí teprva 
teď povšim! Jaké tělo má a pak ty její oči! 
Svítit by mohly na návsi místo lucerny! 
Osmi jiným kdyby z nich dala, ještě by 
hořely jako peklo.* 

Pro ty oči zapomínal na svou porážku. 
Pořád je viděl planout před sebou a stále 
se při^tom uvnitř usmíval. 

» Škoda, že nejsem o nějaký rok 
mladší — < zaštípalo ho najednou v my- 
šlenkách, a nepříjemná hořkost zaplavila 
mu prsa. Ale v tom jakoby se přistihl při 



špatném činu, zhurta si odplivl a polo- 
hlasmo vykřikl: »I, je to všechno stejná 
rota!< 

A spěchal kvapně domů. 



Večer sešlo se v hospodě u starosty 
několik sousedů. Zasedli po svém zvyku 
u prostředního stolu a pili z malých, hli- 
něných holbiček, jež si schválně kdysi 
z města objednali. Mimo ně byl v celé 
šenkovně ještě panský kočí Račan, ale ten 
hrbil se sám u malého stolku blíže oken; 
vymydlený, čistý, s bílým límečkem a na- 
škrobenou košilí lišil se od svého okolí a 
byl si toho také vědom. Díval se na se- 
dláky přivřenýma očima, jakoby nebyli ani 
hodni otevřeného pohledu. Zdál se ostatně 
všecek zaujat cigárem, jež co chvíle znova 
zapaloval a přistrkoval pak labužnicky k roz- 
šířeiiém.u chřípí. 

Starosta po nějakou dobu přicházel 
a odcházel, až posiéz nacpal si dlouhou 
dýmku a postavil se k vyhaslému sporáku. 

»He,« zvolal na něj radní Kvejč, ra- 
menatý padesátník se zuřivě naježeným 
obočím — > povídala mi tvá žena, žt*á byl 
dnes u Dnálku?* 

»Byl,« odvětil jednoslabičně starosta a 

divoce vybafl. (pokračování.) 



Zikmund Winter: 



MISTR KAMPANUS. 



(Pokračování.) 



Zpěvem přilákán byv, či snad přišed 
z náhody, vevalil se do dveří sádelný 
muž, na první mžik oka velmi roz- 
jařený, silně přinapitý. A hned křičel: 

♦Ajhle, tady sami probošti z Mokrýho 
pole. Ajhle!« 

To tak byla kůstka pro studenty, jimž 
se v hořejším podnebí také již hodně roz- 
svěcovalo. 

Vokoun dosti mrštně se přitočil k sá- 
delnému člověku a nastavil mu nohu tak, 
že zapotácel se a připadl Měřínskému na 
záda. Ten ovšem vyvalil oči ještě víc, než 
jindy činíval. 

Knobelius vzal z nístěje světlo a za- 
hal, aby lépe bylo viděti na příchozího. 
Tenf na nohy zase povstav a potáceje se 
při blízkém světle zle mrkal, meltě nějaké 
divé maso v očích. Ale do rozpaků ne- 
upadl, volal sebevědomě: 

»A co jste? Co jste? Já jsem měště- 
nín, jsem starší v obci, ptejte se na mistra 



jircháře, Nemastné želé mi říkají, ale já jsem 
mastný dost, hleďte, vejrovél* 

A nahrnuv plnou hrst drobné i po- 
větší mince potřásal jí. 

» Ptejte se na jircháře, uhlédáte, kdo 
je mistr jir — « 

Knobelius dal louč do nístějě u dveří 
a dvěma ranama na plece usadil jircháře 
na lavici. Dopadl na ni jako těžký pytel 
mouky. 

Tlustá Jana se ho mateřsky ujala, při- 
nesši mu sklenici vína, ale velmi kalného. 

>To mi včil často vrtá mozkem,* po- 
dotekl Mollerus měkkým a klidným hlasem, 
rozloživ tlusté prsty svých rukou jako vě- 
jíře, »to mi vrtá hlavou, mají-li obce býti 
řízeny hloupými lidmi jen proto, že jsou 
bohatí !« 

Jirchář Nemastné želé pohledl na 
mluvku štiplavého, ale při tom zatřásl pe- 
nězi nějak nemoudře, takže z hrsti vysko- 
čily mu mince na zem. Dýchaje jako z mě- 



ZIKMUND WINTER: MISTR KAMPANUS. 



105 



chu, jirchář posedal na bobku a hledal 
ztráty své. Jana pomohla i studenti ně- 
kteří. Když mu to sesbírali, posadili ho 
zase. Hladil se po břiše spokojeně. 

»Nadýmáš se, mistře jircháři, jako Eso- 
pova žába! Jsi těmto mladým měšťanům 
a studentům za smích!* ozval se Kukla, 
chtěje mistra podrážditi. 

Ten, napiv se kalného vína, klidně 
pravil, každé slovo opakuje: 

.Studentům, to jsou studenti? Já mám 
groše stříbrné i zlaté, studentům ze střevíc 
prsty vyhlídají I Já mám groše — já — já —< 

»Ale nechtě půtek, vztrků!* napome- 
nul Knobelius, »mějme spolu raději vůli 
dobrou! Tak poslyšte novinu, mistře jircho, 
včera porodila jedna židovka zvíře, med- 
vídka, a ten běhal chvíli po světnici a za- 
drbav se za uchem, umřel, já ho viděl, 
byl tobě podoben jako synek otci!« 

Chvilenku převaloval jirchář ty ne- 
pěkné řeči ve svéhlavě, pak náhle vyrazil: 

» Laješ mně, laješ sousedům, floutku, 
astanti jste, já jsem měšťan a starší, vy 
jste floutkové — « a při tom bil do prkna 
stolního, až všecky konvice skákaly. 

Když se pak neustálými ranami dvě 
nádoby převrátily, studenti obstoupili jir 
cháře, ujali ho za ruce a za nohy a dosti 
měkce i zdvořile ho vynesli ven na ulici 
a nesli ho až k rohu, kudy se jde z Ce- 
letné ulice »do jurist« a tam ho upustili. 

Upustili ho nějak nekřesťansky, po- 
něvadž zaúpěl a pak nadával a klel, aby 
ta kloučata tisíc hromů — 

MoUerus neměl účasti ve vynesení 
sádelného jircháře. Hrál si na muže váž- 
ného. Trápil zatím Basilida nějakým hovo- 
rem o zesnulém Karolidesovi, to že byl 
jinačí veršovec nežli Kampanus, byl poeta 
laureatus, > slyšel jsem a včil věřím, že mu 
toho korunování Kampanus do smrti ne- 
přál; inu arci — Kampana ještě nekoru- 
novali vavřínem a nasmolil veršů plné 
ošitky! Škoda, že jsem si nevzpomněl, 
dokud tu seděl moudrý pan Theodor Sixt, 
defensor náboženství a národa. Nebožtík 
Karolides prorokoval o jistojisté záhubě 
země České, tomu Sixt mohl by věřit, 
snad to také četl, tu v Čechách každý včil 
bére všecko na lehkou váhu — « 

»Herež, mlč už,« odmítal Basilides, 
>vždyť ty a my taky nic nebereme na váhu 
těžkou. « 

Další hovor přicházející studenti pře- 
trhli zpěvem, řevem: 

>Jestiť žena křehký oud. 
chytí se hned jako troud!* 

A Knobelius ihned vyzval Mollera, 
aby jakožto bývalý alumnus kněžský spojil 



dlouhého Měřínského s tlustou Janou 
u veselé manželstvo. 

Moller mrzutě zavrhl rukou. 

»Tedy seď, má milá reverendo, máš 
olovo v těle!« vzkřikl Knobelius. 

»Jestiť žena křehký oud!« zpíval sbor, 
a šenkéřka Jana v kanavačovém živůtku 
nabírala široké zdravé své tváře k úsměvu 
veselému. Ten úsměv bezpochyby pohnul 
Knobelia, že vzal na sebe úlohu namluviti 
a k svatbě vzdáti ten nerovný párek. 

Někteří studenti obstoupili dlouhého 
Kordulku, aby neutekl, jiní postavili se 
k šenkéřce, aby neutekla. 

Ale kdež pak by utekla! 

Postavila boky jako nějaký vojenský 
hejtman a čekala, co bude. 

»Haratláp mluví, ticho !« napomínali 
jedni druhé. 

Knobelius pravil kňouravým hlasem, 
že ho prosil tam tento, jenž vyvaluje oči 
jako volek, aby mu pannu Janu loudil, že 
on poctivé panně ode dávna chce, že by 
se oženil, kdyby také ona jemu chtěla. 

»Ať se pro mne nemešká a hledí své 
dobry, kdežť ví; já se vdávat nechci!* od- 
sekla šenkéřka žertem. 

Žádal ji Haratláp do třetice, při čemž 
všickni pořád si připíjeli a zbytečně křičeli. 
Primán skákal jako opice. 

Dlouhý Kordula měnil vzezření ne- 
ustále: chvíli se bolestně usmíval, dávaje 
na jevo, že všickni jsou sic lotři, ale zá- 
byvky že jim nemíní kaziti, chvíli však vy- 
padal jako by ho rychtářovi pacholci 
strkali k pranéři, jenže na pranéři staro- 
městském šklebila se ošklivá larva, pekelně 
rudou fermeží pomalovaná s jazykem vy- 
plazeným, a zde ukazovala zdravé zuby a 
veselé oči tlustá Jana, jejíž kanavačový ži- 
votek div že již nepukl a se nerozvázal. 

Knobelius mluvil: 

» Poslechni, Kordulo, hlavo telecí! Tato 
panna Jana konečně se rozhodla, že za 
tebe půjde, získáš dívčí sic trochu tlustou, 
ale dobrou, milou, která ještě nefrňuká, 
staré všecky friiukají, tato nefrňuká ; mimo 
to je dobře chovala a neměla ještě trundy 
rundy — « 

»Co je to?« ozve se nevěsta. 

Když jí vyložil, že trundy rundy je 
pardus u pranéře, jejž trpí lehké ženky 
pro svody svoje a nekalý život, hbitě vle- 
pila mu tlustá Jana velice důtklivou baňku 
na tvář a bylo po svatbě. 

Marně se zaklínal Haratláp, že jest 
vlastně pochvalou, co řekl o ní. 

Neneslo platnosti; uražená ženština 
vztekle opakovala divná slova trundy 
rundy; Knobl měl svou baňku a bylo sva- 
tebnímu veselí konec. 



106 



F. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYQŘfČEK. 



Někteří dali se zase do zpěvu, dlouhý 
ženich klesl na židli jako zmučenec, a Mol- 
lerus vydal znamení, aby šli domů. 

Některý platil hned, jiný se dlužil a 
platil pak také. 

Mollerus žádal hlasem, v němž mísila 
se rozhodnost se strachem, tlustou šen- 
kérku, aby jeho řád napsala na dvéře. 

Jana se nepřívětivě ušklíbla. 

Knobelius hned do toho ochotně: 
>Já jsem spoluslibce zaň a tu baříku ti 
odpustím!* 

T> Spoluslibce, spoluslibce,« posměšně 
opakovala šenkéřka, »máte oba vši v to- 
bolce, měli byste tu nechati v základě biret 
nebo plášť — to by byly jinší trundy rundy!* 

Ale když ji Mollerus pěkně poplácal 
na pleci, šla zvolna — jakoby hluboce 
přemítala — ke dveřím a tu při jméně 
Mollerově učinila k starým čárkám několik 
nových. 

Studenti se smlouvali, že nepůjdou 
rovně domů, někamu^ chtěli a strojili se 
zazpívat pod oknem pěkně a někomu 
špatně, házeno jmény všelijakými, nemohli 
se shodnouti. 

Měřinský, maje oči už zase nějak prud- 
čeji vystrašené, pravil s důrazem zoufalým, 
že jde rovnou domů. 

»Tož, když chceš domů odkapat,* 
ozve se Mollerus kazatelsky, »tož odkapej, 
ale toho pláště mi půjč, ať ho prochodím, 
když ty s námi nejdeš, a jakmile hodím 
písek na okno, odstrč závoru, abych se 
dostal dnes do kollejního pelechu vašeho! < 

Nepůjčil student studentovi pláště rád, 
ale půjčil ho přec; jest již znáti, že Molle- 
rus- Šíěnička všecky koUegy, zvláště mladší, 
ovládá. 

Družina, více méně učená, vyšla do 
tmavé ulice. Hovorinus nesl čadivou louč 
a osvěcoval cestu. Všickni byli přinapilí. 



jenom Mollerus se nepodpii, aspoň kráčel 
pevně a do široka. 

Mladí lidé nešli křivou, úzkou ulicí 
Celetnou dlouho klidně podle sebe. Kukla 
již při třetím domě vsedl na bobek ke zdi 
a na ramena vysoukal se jemu Vokoun, 
pak Kukla kráčel v čele ostatních, nesa 
hulákajícího Vokouna. 

Mollerus vyzval Vokouna, když se tak 
vysoko vznáší, aby nechaje hloupého de- 
klamování raději čistil domy od pověry. 

»Všiml jsem sobě,« pravil, »že včil 
také v této ulici mají nad některými vraty 
pověšenu mořskou cibuli, aby jim, hlupá- 
kům čáry, kouzla a noční obludy neško- 
dily. Tož shazuj jim to, Vokoune, keď sho- 
díš, to bude užitečnější skutek nežli de- 
klamace, tož, trhej!* 

Otlemenému a oholenému mládci se 
nejprve nechtělo, čert ví, kouzla jsou 
kouzla — mohlo by snad jemu samému — 
kdož ví — ale když Mollerus poručil Ho- 
vorkovi, aby mu k veřejím a k vratům 
osvěcoval, zabaliv si ruku v plášť, aby se 
té prašiviny ďáblovy nemusil dotýkat pří- 
mo, Vokoun strhl cibule s vrat jedněch, 
o několik kroků dále s druhých a s tře- 
tích. Pak ji rozpustile vhodil mezi družinu, 
kteráž s patrnou úzkostlivostí obludnému 
čarování s hůry letícímu uskakovala zma- 
teně. Haratláp při tom dosti těžce ušlápl 
nožičku Basilidesovu, takže se tím osvě- 
tové konání Mollerovo a Vokounovo do- 
čista přetrhlo a zkazilo, neboť Basilides 
nadával jako aucknecht od zeleného vola. 

Přistoupil tedy rozmrzelý Kukla ke 
zdi, a Vokoun sdrápal se mu s ramen 
dolů. 

Zatím někteří dobří hoši dali se do 
práce jiné, méně nechutné a přec veselé: 
strkali tesáčky své do zámků ve vratech 

a loupali je. (Pokračování.) 



F. X. Svoboda; 



PROBUZENÝ TYGŘIČEK. 



(Pokračování.) 



Vystoupil do lesa na první dlouhou 
stezku, kde bylo mnoho laviček a 
kde nejraději hosté sedávali. Šel zne- 
pokojen a na sebe rozmrzen. Lidé, jež 
potkal, ohlíželi se po něm, jakoby byl ná- 
padný svým zatruchlením. Ú stolečku s la- 
vičkami, zastrčeného mezi veliké, mechem 
porostlé balvany, kde rádi sedávali milenci, 
spatřil paní Bártovou se slečnou Olgou. 
Unikly sem, aby si oddechly a o svých 
snech si vypravovaly. Pozdravil a chtěl jíti 
dále, ale zavolaly na něj. 



»Pane professore, přišel jste v pravý 
čas!< řekla paní Bártová, jejíž hlava krásně 
byla upravena. »Co soudíte o přátelství 
mezi dvěma ženami?* 

»Zda je možné !« doplnila Olga, a 
temné, moudré oči její zvědavě se zahle- 
děly na jeho rty. 

Strachovský byl všechen rozmrzen 
tímto setkáním a nemohl se pro vnitřní 
rozladění dostati k jasné úvaze. Vše bylo 
mu cizí a lhostejno. 



F. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYQŘÍČEK. 



107 



• Přátelství?* prohodil krče rameny. 
>Mluvíte asi o svém — mezi vámi . . . 
Ach, Bože, co mám říci? Patrně vás, mi- 
lostpaní, slečna Olga miluje, a vy pochy- 
bujete o trvání této lásky!* 

»Ne, ne,< rychle se -ohrazovala mla- 
distvá paní, >já ji stejně miluji!* 

»Vy však pochybujete o trvání přá- 
telství mezi ženami!* 

»Ano!« řekla paní. 

»A já tvrdím, zeje možné až do smrti !« 
zvolala Olga živě, všecka záříc. 

> Dokud nevzniknou ve vás silnější 
pocity,* odvětil nedbale, nesnaže se nijak 
proniknouti až ke dnu otázky. » Soudím 
však, že vás rozdělí láska k muži. Až se 
slečna Olga zamiluje ~ vybledne vaše 
přátelství.* 

»Proč? Nevěřím tomu, mýlíte se!* 
ohrazovala se Olga. 

» Nemýlím se. Podmínky, které dnes 
ve vašich nitrech žijí a které způsobily 
tento přátelský vztah, promění se časem — 
poněvadž se vše na světě proměňuje — 
a tím zahyne i vaše přátelství !« 

>Vidíte, Olgo, to jsou má slova!* 
pravila paní Bártová. Vzala však ji ihned 
konejšivě za ruku a usmála se na ni. 
>Ona se trápí těžkými záhadami, pane 
professore! A nestraní ženám! Je přísná 
ke svérnu nitru.« Pohladila ji. >Záhada 
srdce, života a smrti stále ji znepokojuje! 
Viďte, Olgo, jak často se hádáme!* Pozo- 
rujíc pak, že je Strachovský všechen ne- 
trpěliv, řekla přívětivě : »Zdržely jsme vás, 
odpusťte !« 

»Pro5Ím, milostpaní, nijak nechvátám,* 
odvětil zarděv se, »hledám pouze doktora 
Kalase!* Sotva však tato slova vyřkl, po- 
cítil rozmrzení. »Proč jsem se právě na to- 
hoto člověka vymluvil?* pomyslil si. 

»Před chvílí šli tudy do Gáborky! Byl 
jste tam někdy ?« promluvila Olga ochotně. 
»Je to příjemné, chladné údolí, jděte jen 
tudy, naleznete jej!* 

»S kým šel?« 

>Se slečnou Miladou a Mařkou !« odvě- 
tila Olga. > Bavili se hlučně — a smáli se!« 

Strachovského zpráva tato zcela roz- 
ladila a stísnila. 

Poroučel se a rychle se vzdálil stezkou. 
Byl však rozhodnut, že odbočí vzhůru na 
stráři, kde byly daleké bukové lesy, a že 
se zcela Miladě vyhne. Náhlá hořkost 
a nenávist zabraly jeho nitro. Nemohl po- 
chopiti, že šla s Kalasem a že nezůstala 
na promenádě tak dlouho, dokud by sám 
nepřišel. Prudký vzdor zalomcoval jeho 
bytostí. »A jak se stalo, že se s ním se- 
tkala?* myslil si zrychluje krok. »Je, jak 
patrno, dotěravý člověk! Nikdo o něj 
nestál! Nikdo ho nezval! Paní Bártová 



řekla mu jen z ohledu ke mně, aby přišel ! 
Ano, nebýt mne, ani by se byl zdaleka 
slečnám nepřiblížil!* 

Ocitl se na osamělé pěšině v bukovém 
lese. Nikoho zde nebylo. Umiňoval si, že 
zde zůstane, a rozhodnutí působilo mu 
v nitru zvláštní úlevnou rozkoš. Ale za 
půl hodiny již zmocnil se ho stesk, ne- 
návist se změnila a i názor jeho jakoby 
měl jinou povahu. Sestupoval pěšinami 
ke Gáborce. »Je možná, že mne hledali,« 
pomyslil si, »pamatujise, že jsme se slečnou 
Holasovou snili o příjemném chládku v tom- 
to údolí při lesní bystřině. Neviděli mne 
na promenádě a soudili, že jsem zde 1 « 

Sestoupil k potoku, k chladné, čisté 
vodě, a ubíral se podle břehu k silnici. 
Tu z nenadání zahlédl na lavičce Miladu 
s Mařkou a s Kalasem. Mluvili živé a če- 
musi se smáli. Stanul, a náhlý vzdor projel 
jeho nitrem. Napadalo jej, aby tiše odešel, 
ale v tom okamžení, když chtěl se vrátiti, 
zpozoroval ho Kalas. 

»Pane professore!* rozlehlo se lesem. 

A nedaleko slyšel již zašustění dívčích 
sukýnek a lehké zacupání malých střevíčků. 
Milada s Mařkou přiběhly k němu. 

> Pojďte knám!« volala Mařka. »Měly 
jsme strach, že jste někde uvízl !« 

»Slečna Nožířová tě hledala!* tiše při- 
pojila Milada. » Svěřila se mi, že tě zná 
z Prahy. Myslila jsem, že s ní chodíš 
v lese!« Pojednou se přiklonila až k jeho 
tváři a zašeptala: »Před Kalasem se nespleť 
a netykej mi!« 

»Ach ne,« řekl nedbale, >ač by to ne- 
vadilo . . .* 

»Proč? Ví něco?« rychle se otázala 
Milada zčervenavši. Pohled její zpřísněl. 

»Ano, ví, že jsme zasnoubeni a že 
jsem přijel za tebou.* 

»Ty všecko vyzvoníš!« zlobila se. 
»A což vyzradí-li nás?* 

»Muž není takový. Ničeho nepoví — « 

Ujištění jeho jí neupokojilo. Byla zřejmě 
rozčilena. 

» Nechci, abys každému všecko po- 
vídal!* zlobila se stahujíc obočí. >Mrzí 
mne, že jsi mu to řekl.* 

»A proč by tě to mrzelo?* 

»Mrzí, velice. — Neměla jsem ani zdání, 
mluvila jsem dle toho, a on se tvářil, jakoby 
neměl ani tušení!* Pojednou si z hluboká 
oddychla, pohodila rukou a zvolala: »Pojď- 
me!« V téže chvíli spěchala již k lavičce. 

Kalas stál u mladého buku a hleděl 
na ně s úsměvem, jakoby rozuměl, o čem 
si povídali. 

Strachovský, jda s Mařkou zašeptal: 

»Dnes poprvé jsme mohli spolu mluvit, 
a takto to dopadne!* 



108 



F. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYGŘÍČEK. 



» Řekly jsme si s Miladou právě teď, 
že půjdu pak s panem doktorem a vy 
s ní!« 

Strachovský na ni nedůvěřivě pohlédl, 
ale modré jeho oči nedovedly se ubrániti 
radostnému zazáření. Pokývl živě hlavou 
a vděčně se usmál. 

Usedli opět na lavičku ; dívky uprostřed, 
páni na krajích. Milada se nahnula nazad, 
zakryla si tvář a rozesmála se. Páni se 
ihned ptali, proč se směje, ona však je 
odbyla: »Ach nic, zcela nic!« Obrátivši 
se pak l<e Kalasovi, otázala se: »0 čem 
jsme mluvili? Něco zůstalo nedopověděno !« 

» Počkejte — « vzpomínal Kalas, za- 
plétaje dlouhé prsty své do jemného vousu. 

»Mne to nesmírně zajímalo !« vášnivě 
zvolala Milada. 

>Ach, já vím, proč!* řekla Mařka zatle- 
skavši rukama. 

Strachovskému bylo nevolno. Mrzelo 
jej, že se bavili, že byli veselí a že hovor 
s Kalasem Miladu nesmírně zajímal. 

»Mluvili jsme o sobectví — « pravil 
Kalas zahleděv se mezi haluze smrků. 

»Ano, ale později, jak jste se tak roz- 
ohnil !« podotkla Milada. 

»Ach, již vím, zkoumali jsme, kdo je 
sobečtější, zda muž či žena!< 

»Sláva!« zvolala Milada a obrátivši 
se ihned ke Strachovskému otázala se: »Co 
vy o tom soudíte? Řeknete jistě, že žena, 
viďte?* 

»Ach ne, mně je to lhostejno!* od- 
větil rozmrzele. 

>Nebudte nudný!* napomenula jej. 

»Na takovou otázku je odpověď příliš 
složitá! To přece není rozděleno dle po- 
hlaví!* promluvil vlídnějším hlasem. »Znám 
mnoho sobeckých mužů a mnoho so- 
beckých žen, a znám mnoho nesobeckých ! 
Tak daleko jsem tuto vlastnost nevážil, 
abych věděl, kde je jí více!* 

> Škoda, že jste nevážil!* prohodila 
Mařka a modrá její očka něžně naň po- 
hlédla. >Snad byste byl šel se mnou! 
Oba byli proti mně !« 

» Právě to vážení je zajímavé,* připojil 
Kalas, a oči jeho zahleděly se dlouze na 
Miladu. 

Cítila jeho pohled, a ač jí byl pří- 
jemný, musila se odvrátiti. >Jeho rty jsou 
jako z hlazeného, nachově kolorovaného 
dřeva,* pomyslila si, »tak divné uprostřed 
černého vousu. Ale proč se na mne za- 
díval? Co si asi myslí o mé známosti? 
A co si asi myslí o tom, že jsem tuto 
lásku zapřela, když na ni narážel? Je ne- 
obyčejně taktní. Paní Spurná řekla, že je 
tvář jeho poněkud židovská, ach ne, na- 
prosto ne, spíše řecká.* 



» Abych řekl pravdu, < pravil pojednou 
Strachovský zapínaje prsty do sebe, »cizí 
nitro mne nikdy nezajímalo. Neznám lidí. 
Myslíval jsem jen o sobě.« 

>Pak teprve k měření druhých dospě- 
jete! Kdo sebe pozná, snadno i druhé 
pozná!* řekl Kalas. 

»To jste však důkladný sobec!* za- 
smála se Milada Strachovskému. 

»Snad. Je to dojista nejmohutnější a 
nejlepší vlastnost lidí!« odvětil tento. 

»Souhlasím,« připojil Kalas. »Ale ne 
vždy zdravá! Je- li sobcem tvůrčí duch, 
ano, ale je- li sobcem hlupák, potom je to 
nesnesitelné. Představte si, zavlažuje- li se, 
vzrůstá-li na úkor okolí génij, a vzrůstá li 
naproti tomu tupost z obětí druhých!* 

»Ale jaké je to okolí, kde může hlu- 
pák všecko pro sebe ztrávit? To je hotová 
řípa!« zasmál se Strachovský. 

»0 nikoli! Nezapomínejte, že může 
mít tupec v rukou moc!* namítl Kalas. 

»Ale pan Strachovský odbočil od prvé 
otázky!* promluvila Mařka hedvábným 
svým hláskem. 

»Nechme toho!« řekla Milada rozhléd- 
nouc se po údolí, jehož vysoké kmeny 
pokropeny byly vnikajícím sem sluncem. 
»Prve to bylo zajímavé, ale teď není k tomu 
nálady!* 

Strachovskému se krátil dech. Zlobil 
se sám na sebe. >Jaký jsem protiva!* po- 
myslil si. 

»Ještě něco jsme nedopověděli!* vzpo- 
mněl si Kalas pohlédnuv s přívětivým 
úsměvem na obé slečny. »Nevíte? Ptal 
jsem se vás, stalo-li se vám, že jste ně- 
koho milovaly, že láska vaše hynula a 
hned vedle ní nová vznikala? Přišel však 
pan professor a zapomněli jsme na to. 
Mne zajímá tato zvláštnost. Představte si 
dívčí srdce, kde vedle sebe ocitají se tyto 
dvě lásky: hynoucí a počínající.* 

»Jak můžeme odpovídat, když jsme 
doáud nemilovaly?* zasmála se Milada. 

»Ani jednou ?« otázal se Kalas zcela 
tichounce, tím však významněji. 

» Nikdy i Nikdy!* volala hlasitě se smě- 
jíc. »Prosím vás, my se vám takhle vyzpo- 
vídáme, ne? A kdybychom i jednou milo- 
valy — těžko odpovídat, když jsme nemi- 
lovaly podruhé !« 

Mařka se usmívala. 

♦Přemýšlím, jak je se mnou!* řekla 
s vážností upřímného mládí. »Žiji první 
lásku, a byla jsem jí v Praze zcela zaujata. 
Teď však je jinak. Cítím, že je dětinstvím . . 
Ano, pouhým dětinstvím. Zdá se mi, že 
to ani láska není, taková láska, kdy muž 
imponuje. Musím se přiznati, že si na 
svého hocha zřídka vzpomenu, a že mne 
často mrzí psáti o svých dojmech a svém 



F. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYQŘÍČEK. 



109 



Životě . . . Stále mne souží, abych mu 
všecko o sobě psala! K čemu to? Nudí 
mne taková sdílnost.* 

»Kolik je mu let?* otázal se Kalas. 

»Málo přes dvacet!* 

v Ach, studentská láska! Ta se roz- 
plývá jako jarní sníh 1 Nu, a nezdá se vánr, 
že tato vaše láska bledne?* 

»Ano, určitě . . . zdá se mi, že smyslu 
nemá!* 

»A nevzniká již jiná?« otázal se Kalas 
tichounce, jen jakoby větřík zašuměl. 

Mařka svěsila hlavu, pokrčila ramínky 
a všecka se zarděla. 

»Tu je takový případ!* zasmála se 
Milada. 

»Ne, ne, ne!* ozvala se Mařka, jakoby 
se byla ulekla, že jí nebylo rozuměno. 

Sírachovský zatím pozoroval Miladu. 
Zdálo se mu, že je zaujata čímsi vzdále- 
ným, že není blažena z jeho přítomnosti. 
» A jak je v jejím nitru ?* pomyslil si s úzko- 
stí. »Není tam právě tak? Nehyne již láska 
ke mně? A nevzniká nová? Oh, vy ženy, 
jaké jste podivně chladné a sobecké! My 
milujeme, ano, my jsme láskou slepí, ale 
vy ne, vy nikdy ne!« Zahleděl se na spa- 
nilou, snědou tvář její, na havraní vlas, 
na bílé, až porcelánově bílé zuby, a ne- 
mohl pochopiti smyslu svých obav. Po- 
cítil, že je mu stejně blízká jako dříve. 
»Ne, v její duši žije vše věrně a trvale,« 
řekl si v duchu, »jsem bláhový, dám-li se 
zmásti každou maličkostí!* Chtěl se na 
ni usmáti, ale ona se naň nepodívala. Opět 
se zasmušil. 

>Měl jsem přítele,* pravil Kalas pro- 
hlížeje si Mařčin šperk, zavěšený na ře- 
tízku pod krkem, » který říkával, že jen tyto 
ženy, v nichž jedna láska hyne a druhá 
vzniká jsou milé. Vyhledával je a blouzní- 
val o nich. Tehda prý jsou zajímavě zma- 
tené, sladce rozmrzelé, stále po čemsi vý- 
středním roztoužené! Často jsem si my- 
slíval, že se o tom přesvědčím — * 

Milada se rozesmála: 

•Počkejte, zítra, až se naše společnost 
sejde, budeme pátrati po nich! Snad ta- 
kovou nalezneme! A možná,« pravila 
dlouze upírajíc pohled na Mařku, »že tu- 
hle Mařka — « 

»A možná, že tuhle Milada — « ihned 
jí oplatila Mařka. 

»Já? Ach — já? Chachacha, má milá! 
Já?* 

Strachovský povstal srovnávaje si nový 
svůj kabát. 

»Pojdme lesem,* navrhl jaksi rozhodně, 
jakoby chtěl zkrátiti tuto rozmluvu, »rád 
bych viděl okolí.* 

»Ano!« zvolala Milada a rychle po- 
vstala. Černé oči její usmály se na profes- 



sora. Svěsila pak hlavu, a paprsek sluneční, 
jenž sem skulinami zapadal, osvětlil jeji 
řasnatá víčka. Tvář její nabyla výrazu sva- 
tosti. 

Mařka pohledla na Kalase. 

»Pane doktore, vysvětlíte mi, proč jsou 
takové ženy zajímavý, o jakých jsme mlu- 
vili ?« 

»S radostí, slečno!* odvětil a rychle 
vyskočiv ubíral se s ní pěšinou podle by- 
střiny k silnici. Šel mladě, jako osvěžen a 
potěšen. 

Milada zapátrala za nimi. Strachovský 
postihl tento krátký pohled i nevysvětli- 
telný úsměv na hebkých rtech. Nedovedl 
si však jeho smysl vysvětliti. 

» Konečně mohu s tebou promluviti!* 
řekl tiše a chvatné. Prsty jeho zapletly se 
nervosně do tenkého zlatého řetízku. Oče- 
kával, aniž věděl proč, rozčilující hádku. 
Snědá tvář jeho pobledla a oči neklidné 
pátraly lesem. 

>Jsem už společností unavena!* po- 
znamenala jako ze sna a povzdechla si. 
Hlavu zdvihla do výše a ruce zapjala za 
zády. » Chtěla bych užiti ticha a přírody. 
Pohled, jak je zde krásně, a řekni mi, co 
z toho všeho máme?« Bylo znáti na její 
tváři, že je rozmrzena. > Mařka je rozto- 
milá!* prohodila pojednou s kyselostí. 
> Všiml jsi si, jak snadno prodala svou 
lásku? Jak doktor Kalas řekl, že jsou nej- 
zajímavější ženy, v jejichž srdci vzniká 
vedle staré nová láska, ihned jako chytrá 
kočička snažila se ukázati, že je sama ta- 
kovou zajímavou ženou. Kdo by byl řekl, 
že je diplomatem!* 

»Je milá — « 

>Ach, což ty!« 

» Pošeptala mi, že nám Kalase od- 
vede ! « 

Milada se rozesmála. 

»Ach, tys naivní! Nevíš proč? Myslíš, 
že jen proto, abys mohl jíti se mnou? 
Véřiš tomu?« 

»A proč bych tomu nevěřil?* otázal 
se dobromyslně. 

»Nic, nic — « řekla nevrle, »nechme 
toho!« A oči její opět zapátraly po Mařce 
a Kalasovi. Zasmála se. »To je komické!* 
Obrátila se pak ke Strachovskému. »Mám 
stále strach, že se na nás všechno vyzradí! 
Byla bych nešťastna, otec by se hněval! 
Mrzí mne, že jsem se svěřila Mařce, a že 
ty jsi se vyzpovídal Kalasovi. Jsem stále 
znepokojena a nevím, jak se chovati, aby 
ničeho nepozorovali. Trousilová je jako 
ostříž. Uvidíš, že se vše prozradí!* 

»Je třeba jednati!* odvětil bera ji lehce 
za ruku. Sladké blaho rozlilo se mu hrudí. 
>Milado!< zašeptal vroucně. »Ano, je třeba 



110 



LITERA TW R A. 



Činu! Tak nechci trpěti, jako tyto dni, ne, 
ale půjdu zpříma. Požádám o tvoji ruku!< 

Černé oči její se zaleskly. Stanula, a 
tvář její jako vyděšena ocitla se blízko jeho 
tváře. 

>Ty jsi strašný! Co tě napadlo? Ta- 
kový nesmysl!* zvolala náhle všecka vzru- 
šena. 

»A proč ne? Nebylo by to nejspráv- 
nější? Řeknu, že jsem se do tebe zami 
lovall« 

»Chachacha! Ach, tys hrozný člověk! 
Neznáš mého otce! Nepochodil bys!« 

»Je velmi laskavý muž, cítím, že mi 
přeje I « 

»Ale nevíš, jaké plány má se mnou — « 

>S tebou? 

»Ano!< odvětila rozhodně a všecka 
zbledla. »Čeká mne těžší boj, než si 
myslíš!* 

Umlkli. Strachovský hleděl do země, 
jehličím pokryté. Milada dívala se na stráň 



a pohazujíc hlavou hlasitě se chvílemi po- 
chechtávala. 

Kalas s Mařkou byli již na silnici a 
ubírali se podle pískovcového lomu do 
lesů. Strachovský ocitl se s Miladou nikým 
neviděn ve stinné zátočině. Vzal ji za obě 
ruce, přitáhl k sobě (prohnula se, odchy- 
lujíc se, jako proutek) a políbil ji na čelo. 

í-Ty nejsi již, jako jsi bývala!* za- 
šeptal trpce. »Co je ti? Co se s tebou 
stalo?* Mám dojem, že o mne nestojíš 
jako dříve; jsi rozmrzelá!* 

» Protože mne všichni zlobíte !« řekla, 
a černé oči její zvlhly. Položila hlavu na 
jeho prsa a krátce zaplakala. Otírajíc si 
pak slzy mlvvila: » Každý mi něco vyčítá, 
nikomu nejsem vhod ! A ty — ty nejvíce ! 
Čekala jsem, že mne potěšíš, že budu bla- 
žena, že se něco nesmírného stane ! A za- 
tím jsme oba rozmrzeni!« 

(Pokračování.) 




LITERATURA. 

Maxim Gorkij: Žalář. Z ruštiny přeložil Jan 
W a g n e r. Spisů M. Gorkého díl III., sv. 2, 
Nákladem Fr. Hovorky, cena 1*50 K. 
Při oblibě, jaké se u nás Gorkij těší a při 
poměrné rychlosti, s jakou přicházejí na český 
knižní trh překlady jeho prací, »Žalář« přišel vlastně 
dost pozdě. Povídka sensace, o níž natelefonovány 
celé sloupce žurnálové ještě dřív, nežli kdo mohl 
znáti jen povrchně její obsah, ve chvílích, kdy vše- 
chen svět upínal zájem ke kasematám petropavlov- 
ské pevnosti petrohradské, v níž seděl slavný poli- 
tický vězeň Gorkij. Ti, kdož poněkud soustavněji 
si všímají literární produkce Gorkého, nemohou 
neviděti, že vzrůst anebo řekněme tříbení, zrání jeho 
talentu není v žádném poměru se vzrůstem jeho 
slávy. Spíš naopak: jsou obě ty složky v přímém 
nepoměru. Nebylo snad ani jinak možno při do- 
čista eruptivní povaze tohoto talentu; přišel 
a oslnil, řekl svoje nové a silné plným zvukem, 
který zalehl v sluch. Co přichází teď, po oné době 
zenithu, jsou improvisace na táž motta, stále slabší 
a slabší. Kdo takto uvažoval, mohl jen s nedůvěrou 
čekati na jeho novou povídku, povídku sensace. 
Všecky ty, kdož v ní chtěli najíti sensaci otřásající 
anebo dráždivou, sklamala skutečně tato drobná 
improvisace, spíš skizza k povídce, než povídka 
sama, ale nesklamala ovšem toho, kdo se rád dá 
dojmouti umělecky cítěnými a hluboce lidskými, 
třeba jen tak spěšně črtanými rysy v kresbě Gor- 
kého. Jako staré, dobré známé je tu zase našel. 
A pod nimi mladého studenta, zapadlého sem do 
vězení ze samé neujasněnosii a z touhy po něčem 
velkém, osvobozujícím, a vedle něho několik typů 



známé šablony, aby si měl s kým zaf ilosofovat : 
,Kdo vyprostil svůj rozum ze žaláře předsudků, pro 
toho žalář neexistuje . . .' 

K »Žaláři« přidána povídka »M a 1 v a«, jedna 
z prvních a nejkrásnějších povídek Gorkého. Čtěte 
obě povídky za sebou, a poznáte, v čem spočívá 
síla autorova, kde je umění básníkovo. ^Malva* je 
pravá bosácká elegie, plná poesie neobsáh- 
lého moře, historie pulsující plným a silným tepem 
života. Znám k ní jeden pendant mezi drobnými 
povídkami Gorkého — »N a v o r e c h«. V obou 
povídkách, jež zůstanou světové literatuře, je celý 
Gorkij, poeta zdravého a svěžího vzduchu, hlasatel 
radosti života, milovaný všemi, kdož hledají v lite- 
ratuře radostné a plodné vzněty života, které osvě 
zují a obrozují. V- Kol. 

Guy de Maupassant: Úklad a jiné novelly. 

Z literární pozůstalosti přeložil Pavel Projsa. 

V Praze, nákladem Nakl. dr. Máje 1905. Stran 

84 za 60 hal. — 

Kdybychom chtěli studovati poslední fázi tvo- 
ření tohoto francouzského romanciera a novellisty, 
jenž jest pro literární kritiku nejryzejším naturali- 
stou, našli bychom v přítomných osmi kratičkých 
náčrtcích nesmírně mnoho karakteristických pří- 
znaků. Spatřili bychom, jak jeho spíše robustní a 
uchvacující, než jemný talent podléhá zvolna zá- 
chvatům chtivé drastičnosti (Sráz milenců. Za živa 
pohřbena) ; jak jeho mramorový, přímo nebetyčný 
klid prvních prací z počátku let osmdesátých nabývá 
otřesů a jak tíhne k illusím a k sensačnímu při- 
barvování skutečnosti (Magnetismus, Schovanec); 
jak jeho určitě vyhraněná, jasná představa osob 
i věcí počíná kolísati, jak jeho přirozený pud fenii- 



DIVADLO 



TÝDEN. 



111 



nistický nabývá dráždící, chlípné příchuti (Úklad, 
Pánové, pozor!...). Známa jest ještě celá řada 
drobnějších prací noveliistových, které jsou tímto 
způsobem význačně podmalovány a které podávají 
velmi markantní důkaz o tom, jak duše velkého 
siláka a uměleckého obra, Víta de Maupassant, po- 
čala se zakalovati, pozvolna umírajíc. A není dobře, 
že zůstávají nepřeloženy. Jsou tak bezprostředně 
načrtnuty, jak upřímně vyplynuly z fantasie choro- 
bou podrážděné a zachovavše si původní, jadrnou 
sílu Maupassantova umění i jeho karakteristickou 
stránku, mohou dobře přispěti svými odlichami 
k rozpoznání vlastního původu jeho chdroby. 

Jest velmi zajímavý Maupassantův názor na 
člověka, jehož si tu vybírá k modellování: je to 
zjev z veliké části případů málo uchvacující ctnost- 
mi a přednostmi ducha. Je lstivý, užívačný, so- 
becký a krutý až k bestiálnosti. A je zajímavo ne- 
méně, že v této malbě hrdinů neskrývá se ani 
trošky zaujatosti nebo tendence a mravokárství. 
Autor pozoruje střízlivě a bez hlubokého filosofo- 
vání nanáší viděné barvy, zrovna tak jak je analy- 
suje i ve svém vlastním nitru. I on cítí u sebe ty 
choutky fysického nasycení, honby za blahobytem, 
příjemného rozpětí vůle ... A zpozorovav je 
i u jiných, dává jim patřičnou sankci a pouze pří- 
padné, osobní zabarvení. V této příčině je Mau- 
passant zajímavým psychologem, a proto není 
v jeho díle jediné figurky, která hy vybočovala 
z rámce životnosti, nebo která by zabíhala ve svých 
duševních funkcích v nemožnost neb v karikaturu. 
To platí i o těchto novellkách psaných už v letech 
devadesátých, bezprostředně před propuknutím cho- 
roby. Vidno, jak veliká vrozená síla duševní mohla 
tu dlouho zápasiti, než byla přemožena neméně 
vítěznými vlivy vnéjška. 5.— 



DIVADLO. 

Hermann Sudermann napsal nový dra- 
matický kus, který byl počátkem října sehrán na 
berlínském Lessing-Theatru za velkého nadšení 
přátel a za obligátního projevování odporu ne- 
přátel básníkových, Je to čtyřaktové drama >Stein 
unter Steinen*, v němž sestoupil Sudermann 
na půdu lidovou, napsav takto stejně napínavý 
jako uchvacující lidový kus. Řešeny jsou tu sociální 
otázky i životní osudy propuštěných vězňů přímo 
s vášní a náruživou zaujatostí proti nelidským do- 
savadním zařízením společenským. Demonstrováno 
je tu vše na kamenníkovi, jenž vrátiv se ze žaláře, 
byl odmítnut svými bývalými soudruhy jakožto 
rovnocenný člen jejich společnosti. Premiéra kusu 
byla obvyklou už »sudermannovskou vojnou«, která 
u kritiky dopadla ve prospěch básníkův, —m- 

Paul a Victor Marguerittové, známí 
i u nás některými svými pracemi, pokusili se 
prvně v oboru dramatickém, napsavše společně 
tříaktové drama »Le Coeur et la Loi« (Srdce a 
zákon), provedené právě v pařížském Odeonu 



s velkým úspěchem. Je to drama tendenční po 
způsobu Brieuxově, jemuž za podklad poněkud 
posloužil před třemi lety napsaný román »Dva ži- 
voty« a kde s tendenčně přibarveného stanoviska 
rozebírána je otázka francouzského zákona o man- 
želském rozvodu. — m — 



TÝDEN. 

* Ze života Antonína Dvořáka, 
Osoba v hudebním světě známá vypravuje: 
>Kdysi se mne mistr Dvořák ptal, zdali ne- 
vím, kde se v cizině dostane dobrý notový papír, 
»ten v Praze nestojí za nic«. Upozornil jsem jej 
na firmu Breittkopf a Haertel v Lipsku, ta že má 
pěkný, jemný a hlavně hladký papír. »Máte pravdu,* 
odvětil Dvořák, »ten bude nejlepší. Mně poslal 
z Turína jeden člověk notový papír, ale ten byl 
dobrý, všecko se dalo na něm vyradirovat (jak 
známo, opravoval Dvořák ve své příkladné svě- 
domitosti až do posledního okamžiku své parti- 
tury), napsal jsem na něm celou »Káču« (zpěvo- 
hru »Cert a Káča«). To je při komponování to 
nejhlavnější,* a prorocky vztýčil ukazováček pravé 
ruky, »míti dobrý notový papír!« 

Vzácný to pokyn našemu skladatelskému 
dorostu. 

Ve středu 25. t. m. oslavil své 50té narozeniny 
novodvorský (u Milevska) rodák, univ. professor 
a literární historik dr. Jan Máchal, člen České 
Akademie. Vyšed z důkladných a zajímavě poda- 
ných bádání o slovanském bájesloví, přešel ve 
svých pracích zvolna ke všeobecné literární historii 
doby předbřeznové i moderní a platí dnes za vy- 
nikajícího spisovatele v tomto oboru. Jeho nej- 
důležitějšími spisy jsou: Nákres slovanského 
bájesloví (1891), O bohatýrském epose 
slovanském (1893), P. J. Šafařík a jeho ná- 
zory kritické i esthetické (1895), Ant. J. 
Puchmajer (1895), Snahy F. L. Čelakov- 
ského o obnovu české literatury (1899), 
O českém románu novodobém a j. v. Jest 
jedním z hlavních spolupracovníků v Laichtrově 
» Literatuře české devatenáctého století*. Významu 
dobyl si i v otázce slovanských literatur, jichžto je 
znalcem nad jiné výborným. Velikou cenu mají 
tudíž jeho studie srovnávací, pokud se týkají 
Puchmajera, Čelakovského, Hanky a jiných, kdož 
vztahy svoje ke slovanským literaturám prakticky 

uváděli ve své dílo. — m — 

* 

Velmi zajímavý dopis Flaubertův, nalezený 
v jeho literární pozůstalosti, uveřejnila nedávno 
»Revue de Paris*. Dopis pochází z r. 1872 a je 
adressován neteři slavného autora. Z něho je za- 
jímavo zvláště toto místo :» ... A co se literatury 
týká, musím Ti sděliti, že jsem na nejlepší cestě 
rozejíti se se svým přítelem Z . . . . Napsal právě 
román, který v otázce oplzlosti a zvířeckostj 
nemá sobě rovna. A když jsem mu po přečtení 



112 



TÝDEN. 



rukopisu řekl své mínění, napsal mi, že jsem osel. 
Odpověděl jsem mu ovšem »tímže inkoustem* . . . 
Nejsem sice, jak mne znáš, zženštilým tvorem, ale 
zdá se mi, že především nutno umění respektovati, 
a nemohu-li ve svojí knize nic jiného podávati, 
nežli chuf ke skandalisování, tu se raději s hnusem 
odvrátím. O věci nemůžeš si sama učiniti patřičného 
dojmu. Je to zkrátka hrozné! A forma je stejně na- 
nejvýš ubohá! Což je ten můj přítel už opravdu 
hotovým zvířetem ? Nechci před Tebou skrývati, že 
obsah románu na mne působí nejvýš truchlivým 
dojmem . . .« Dle »Voss. Zeitungu« běží tu zcela 
jistě o Zolu a jeho román »Assomoir« (Krčma), 
o jedno z nejpůsobivějších děl proslulého natura- 
listy. Ve knize vyšel sice román teprve r. 1877, 
ale v rukopise byl hotov už před pěti lety. Ale 
nejveselejší při celé věci jest okolnost, že Flaubert 
užil tu ke kritice Zolovy práce skoro doslova 
těchže výrazů, kterými byla před patnácti lety (1857) 
kritikou přivítána jeho »Paní Bovaryová*. 

— m— 

Řešení zajímavé otázky podjal se bibliotekář 
obrovské národní cambridgské bibliotéky, jenž sta- 
ticky zjistil, ve kterém věku se nejvíce 
přečte? Výsledky jsou tyto: čtrnáctiletí čtenáři 
přečtou ročně průměrně 43 svazků; ve dvacíti letech 
stoupne tu průměr na 59 svazků. Třicátým rokem 
dostupuje potřeba čtení svého vrcholu, neboť tu 
je průměrné číslo za rok přečtených svazků dosti 
značné: 174. V letech dalších redukují se značně 
tato čísla, tak že v padesáti letech klesnou na 
průměr 27 přečtených knih, v šedesáti letech na 
15, v letech ještě vyšších pak na 14, 11 až 8 svazků. 



V Paříži měli nedávno hlučnou divadelní af- 
fairu : známý divadelní ředitel A n t o i n e odepřel 
rovněž známému divadelnímu kritikovi »Echa de 
Paris<, p. Francoisovi de N i o n, lístek do di- 
vadla, poněvadž prý svými nepříznivými kritikami 
soustavně ústav poškozoval. De Nion odvolal se 
k výboru »Spolku divadelních kritiků* (i ten v Pa- 
říži existuje!), a tu pan president se osobně do- 
stavil k panu Antoinovi, aby zakročil. Návštěva ne- 
zpomohla, poněvadž divadelní ředitel prohlásil, že 
tuto záležitost pokládá za čistě obchodnickou, a 
poněvadž v kritikách p. de Nionových vidí poško- 
zování svého podniku, má právo se hájiti jakožto 
obchodník. Věc je doposud nerozhodnuta, ale fran- 
couzský tisk vzpomíná za to případů podobných. 
Nejsou prý řídké. >GauIois« vypátral, že už v le- 
tech třicátých stalo se totéž kritiku AdolphuOaif- 
fovi. Vzdálil se sice, když mu nebyl lístek vydán, 
ale za čtvrt hodiny dostavil se k řediteli v průvodu 
obou nejvlivnějších tehdy pařížských kritiků, bás- 
níka Théophila Gautiera a Paula de 
Saint-Victor, kteří rozhodně prohlásili, že 
ani oni nenapíší nikdy řádky o ředitelově pod- 
niku, nedostane-li se jejich uraženému kollegovi 



satisfakce. Ulekaný ředitel ovšem prý vyhověl oka- 
mžitě. — Podobný případ stal se zakladateli >Fi- 
gara* Villemessantovi, jemuž odepřeli vstup 
do divadla >Palais-Royal<. Až do jeho smrti ne- 
přinesl od té doby >Figaro< ani jediné řádky 

o tomto ústavě. —m— 

« 

Jest známo, jak Lionardo da Vinciho slavná 
>Večeře Páně* jest rok od roku ve stavu zubo- 
ženějším. Dnes jest vzácný tento originál tak 
zničen, že musil býti odstraněn se svého místa 
a že veřejnost pozbyla naň vůbec práva. Milánský 
poslanec Romussi zakročil nyní s veškerou ener- 
gií a žádá restaurování slavného odkazu mistrova, 
leč dostalo se mu vyhýbavé odpovědi, že snad už 
vůbec restaurace tato je nemožná. Tím pozbude 
tedy snad historie umění jednoho z nejmarkant- 
nějších originálních dokladů Lionardiho vzácného 

umění. —m— 

« 

— Naši , estéti' rádi se chlubívají svým »uměním 
mluvy a krásného slova*. Jeden z nich, p. Arnošt 
Procházka, uveřejňuje v »Nové České Revui« stu- 
dii o anglickém malíři Aubreyovi Vincentu Beards- 
leyovi i praví o něm na jednom místě: »Mladý 
Angličan, , . zlomil rozhodně a pevně s touto 
diabolickou tradicí* (, . , hat mit der Tra- 
ditiongebrochen)a jinde: »Umění, ryzé velké 
umění je pro měšťanstvo od zlého* (ist vom 
Uebel). Pan Procházka dospěl k tomuto sadismu 
na mateřštině páchanému patrně po dlouhé >civili- 
saci* a prostředkem »jemné, vyspělé kultury*, 
o jaké je v jeho studii tolik řeči, Chce-li však vědět, 
jak je českému čtenáři při požitcích jeho uměleckého 
slohu, ať si přeloží toutéž zpětnou cestou do něm- 
činy větu : »Je mi od zlého k rozlámání*, 
Nepřipadne-H na to hned, ajta : Mir ist von Uebel- 

keit zum Erbrechen!* 

« 

Urážka na cti. Roku 1549 přišel s ohromnou 
zlostí Hanuš lazebník čili bradýř staroměstský 
k purkmistru žalovat, že mu Mates bradýř tuze 
lál, >Lál mi,« tak zapsáno žalobně do knihy, »lál 
mi a haněl mne, jmenujíc mne — piet ran Ježí- 
šových !< 



Některým dopisovatelům o české litera- 
tuře do německých listů. 

Veliký Manitu pernatý svět 
v rajském kdys častoval parku i sálu. 
Všichni tam zapěli, jásali hned, 
dudek jen pod větve natrousil kalu, 

V listy psát německé — ó, jaká čest, 
nechť z toho vzejde i nejedná půtka. 
Našim však , estétům' nad ráj to jest, 
jenže tak mnohý v něm dělá jen — dudka. 

V PRAZE, dne 27. njna 1905. 



Majitel: Družstvo. — Zodp. redaktor a vydavatel: M. A. šimáček. — Nakladatel: F. Šimáček. 

Tiskem »Unie< v Prí^ze 




Zikmund Winter: 



MISTR KAMPANUS. 



{Pokračování.; 



Kochan a také ulízaný famulus Kopti- 
ades, nemajíce tesáčků, vkládali do děr 
klíčových bláto s ulice. Snadno na- 
hmatali díry ty beze světla, neboť zámeč- 
níci vytepávajíce z lupenů plechových pěkné 
svody pro klíč, podporují nočního chodce, 
aby trefil domů beze světla, vedou i noč- 
ního floutka, aby trefil blátem do otvoru. 
Ale nelze říci, že by se mladíci byli 
zdržovali těmi pracemi. 

Všecko šlo rychle před se. 

V malých chvílích již ocitli se v konci 
Celetné ulice; na rohu jejím proti Sixtovu 
domu v železném koši, na železném bidle 
a na řetízku zavěšeném, dohořívaly smol- 
nice. Mdle osvěcovaly kousek zdi kolkol, 
umírajíce v košíku, jenž se podobal ná- 
hubku na velikého psa. Tu chtěli někteří 
panu Theodoru Sixtovi, měšťanu a defen- 
sorovi evangelického náboženství, pěkně 
zazpívati. 

Mollerus nechtěl. Tedy se brali dále. 

Na rynku staroměstském před radním 
domem pacholci právní živili nějaké světlo 
nevalné. Ale nebylo pacholků viděti, snad 
číhali ve vratech, snad spali. 

Mladíci kráčeli po náměstí dosti cudně 
a tiše, cítili, že by nebylo dobře, kdyby 
před samou zkouškou některý z nich vy- 
získal si nocleh ve věži radního domu. 
Šli tak lehounce, že dobře bylo slyšeti 
v noční tišině šplounání vody v mramo- 
rové kašně Krocínově nedaleko pranéře. 
Vysoké štíty blízkých domů klonily se 
v temnotách k sobě a jakoby do ulice 
chtěly se ssouti; štíty domů na protější 
vzdálené straně zase naopak kladly se na 
zad, jakoby si chtěly lehnout na střechy; 
tak se to aspoň Mollerovi zdálo. 

V Železné ulici, hned jak nezbední 
studenti a bakaláři za roh zašli, v tmách 
dali se zase do bouření. Nejznamenitějším 

ZVON. Roč. VI. 



dílem, jež se jim tu podařilo, bylo sne- 
sení neveliké tabule plechové, na železném 
ozdobném kameni řetízky připevněné, na 
níž kupec Treytlar, Němec, nějakou malbou 
oznamoval, co prodává. 

Dalo to krutou práci, trvalo to chvíli 
drahnou, než se zdařila. 

Moller stranou stoje v plášti vypůjče- 
ném zlobil se na tu dětinskou hračku, ten 
byl by raději docílil při studentech toho, 
aby pod zadními okny kolleje Karlovy, 
kde bydlí Kampanus, způsobili mňoukáním 
a jiným povykováním neplechu, pro kte- 
rou by nenáviděného professora vytrhli 
ze spaní. 

Ale studenti se tentokrát navésti ne- 
dali. Jim nebyl přísný professor osobou 
tak nenáviděnou jako Mollerovi. 

Donesli Treytlarovu malovanou tabuli 
až ke Karolinum. Tu se dva famulové od- 
štěpili od ostatních; prý půjdou už domů. 

1 vylezl jeden z nich — Mathiades — 
arci pomocí Hovorkovou — dosti mrštně 
na přístřešek, jenž pod kavřincem pjal se 
nad krámem knihařským, v kolleji ode 
dávna uvelebeným. Nejprv uchytil se stu- 
dent podpory trámové, která nese přístře- 
šek, a pak se soukal do výše po šindelích, 
v duchu modle se, aby nepovolil žádný 
šindelní hřeb. 

Nad přístřeškem bylo okno kollejního 
oekonoma, studenta vybraného, hodného, 
jenž svým pobloudilým kollegům, nočním 
obludám, otevíral nočně koUejní vrata. 
I dnes potichu otevřel. 

Přistrkali se oba famulové do domu. 
Moller za nimi velmi obratně vhodil do 
kolleje tabuli Treytlarovou. Udeřila jako 
hrom v dubové dláždění za kollejskými 
vraty. »Tos neměl tam metat !« mínil Kno- 
belius. >Probudí-li to mistry, budeme míti 
z toho všichni oužitek!* 

číslo 8. 



114 



ZIKMUND WINTER: MISTR KAMPANUS. 



Ostatní společnost zatím už se v úzké 
uličce k tarmarku svatohavelskému s ně- 
kým vadila. 

»Cože řekl?* ptá se Moller, jenž se 
o krok opozdil. 

>Velí se líbati, kde se nenáleží!* od- 
věce student Kochan. 

»A co by — dejte mu pohlavek na 
dobrou noc a pojďte dál!« velel Mol- 
lerus. 

I přistoupil drzý Vokoun k obyvateli 
královského města Prahy, jehož tvář po 
tmě nebylo znáti, a ramenem vrazil do 
něho. 

Ten vztekle i přestrašeně: >Nech, ne- 
překážím! nic, jděte svou cestou běsfáci, 
sůvy, vlci, šelmy partické, bej vějte ve škole!* 

»Tož mu dejte pohlavek na dobrou 
noc a pojďte dál!« netrpělivě opakuje a 
velí Moller. 

Obyvatel se zamítal kloboukem a holí 
nebo topůrkem nějaké sekerky, ale bylo 
nesnadno zbýti se těch devíti vos, které 
na něho dotíraly. 

Zápas nebyl zlý a nic krvavý, bylo to 
jen mackování; tu student jeden dal oby- 
vateli ramenem, druhý trhl ho za nos — 
až naposled obdržel Bergerus topořištěm 
nočního chodce silnější ranku přes ruku; 
vykřikl: >Kej hrom!« a hned ji oplatil, až 
buňklo. 

Teď se dal temný obyvatel do straš- 
livého křiku, volal troupi, knoti, vrahové, 
div hrdlo se mu nepředřelo. 

Ten křik byl studentům nebezpečen. 

Noční sůvy nezbedné rozletěly se tedy 
s největší rychlostí kde kady. 

V kotcích za krámy soukennickými 
utíkači sešli se zase. 

Knobelius zjistil nejprv, že hlásní, kte- 
rým přísluší hlídati těchto kotců, někde 
klidně spí, že by tedy koUegové mohli ně- 
který kotec přestavěti. Stolice kramářské 
přestavovat v loubí, to že není nic vzác- 
ného, takové lehké stolice že přestavují 
ožralci kde jací, a předešlý týden, když 
podnikli jsme vycházku noční, dosti jsme 
jich přestavěli a v cestu nastavěli, až ti 
nožířští tovaryšové, hned ničeho se nenadě- 
jíce, přes některou upadli; já sám nesl 
jsem stoličku, do které si bába kramářská 
uhlí vstavuje, odtud až k vápenici novo- 
městské, pamatujete se na to, to tedy nic 
není, ale některou tu těžkou a velikou 
boudu pekařskou nebo plátennickou poši- 
nouti jinam, to by bylo něco nového. 

>0 čem by Kampanus mohl ver- 
šovati ve své historii!* pousmál se Mol- 
lerus. 



Návrh se zalíbil a ujal. 

Dali se do práce. Kotcem plátennickým 
ani nehnuli. 

»Je v něm plátno a s ním tam sedí 
baba těžká jako pivovarský kotel!* roz- 
hodl Knooelius. Nechali tedy nehybné 
boudy. 

Ale kotcem pekařským jedním pohnuli, 
když šest učených mládenců do něho se 
opřelo. Odšinuli jej dosti daleko před řadu 
ostatních a jevili radost z toho, co bude 
pekařka nazejtří říkati tomu, že její kotec 
postavil se na čelo ostatních, jako by je 
chtěl vésti v boj proti boudám ševcovským, 
naproti stojícím. 

Náhle z prostřed trhu zeleného, jehož 
špičaté štíty a křivé střechy prejzové jen 
slabě odrážely se ode tmy nebeské, za- 
svitlo žlutavé světlo a třesouc se, zvolna 
přibližovalo se směrem k studentům. 

Ti zarazili se. 

Světlo se neblížilo potichu. Bylo sly- 
šeti dva, tři hlasy. A mladé hlasy. Smích 
stejně tak nezbedný zněl při tom světle, 
jako do té chvíle provozovali studenti. 

Vokoun s Kuklou o své újmě šli 
v ústrety vyzvídat. Prý jsou to mládenci, 
mladí pacholci, mluví prý latině, nějaké 
maladetto a herrgott ozývá se v té latině, 
a také hovor český, všecko smíšeno. 

>Od sv. Klimenta, žáci jezuvitů,* uznal 
Mollerus a hned přidal: ^přitlucte jim!* 

>A co medle, znají-li nás?« namítl ve 
válečné poradě jeden z alumnů. » Kdyby 
znali jediného z nás, nazejtří všecko pukne 
na den, nazejtří mezi examiny!* 

> Kukla, který není studentem, zhasí 
jim světlo!* pólo rozkazem pólo útěchou 
oznámil Mollerus. 

Pisklavým hláskem projevil Kukla sou- 
hlas s úlohou sobě uloženou a již se po 
prstech plížil v bok příchozím. 

Basilidovi nebylo vhod, co se chystalo 
Jef rektorem malostranského gymnasia, 
dopadne-li věc špatně či dobře, vždy 
může z toho vylíhnouti se jemu ostuda, 
sesazení s dobrého místa, kurník v Karo- 
linum. Popadl ho hněv proti Mollerovi. 
Vida, že ostatní již obnažili zbraně a drží 
tesáčky a korduláče v rukou, ale Mollerus 
nic, nedovedl v sobě potlačiti ostrou 
štípku. 

» Mollerus radit ano, bít ne!« 
Mollerus mlčky vyndal korčák svůj, 
ale ze zadního místa nehnul se. 

Vousatý primán naříkal po tichu, že 

nestane nic dobře. (Pokračování.) 



115 



Adolf Heyduk: 



JESEŇ. 



I. 



Své pohádky les hvězdné noci šepce, 
mně myšlenky se při nich vlní v lebce 
a ňadry prchlá vzpomínka zas kráčí 
a v tvář mně zří, a mně je při tom k pláči. 

Snad přišla's rozloučit se s dávným druhem, 
jenž chodil s tebou ondy zkvetlým luhem, 
leč tenkrát pohádka jsi byla zlatá, 
teď vlečeš se, jak v těžká pouta jata. 



Má duše líbá onu cestu luční, 
kde ptáci však, tví průvodcové zvuční, 
kde chůze tvojí ladné polovzlety, 
jíž šla jsi dřív a neshýbla ni květy? 

Kde květy ty? — Žel, zvadly zašlápnuty, 
Wé vzletné nohy v těžká pouta vkuty, 
tvá sličná tvář a moje tvář je siná, 
a v houšti za námi lká meluzina. 



A na hruď vzpomínka mi hlavu kladla . 
za černé lesy zlatá hvězda spadla, 
a z houští hvozdu po daleké nivě 
sýc probuzený zalkal úpěnlivě. 



Květy mládí mého srdce 

s korunkami nachu, 

proč jste nyní zvadly všecky, 

proč jste plny prachu? 

Žití vás jím zasypalo, 

kalichy se kloní, 

z šedých oblak prchlých přání 

kal se na vás roní! 

JJo modrých samot lesů, v stromů směs 
proud stesků zvlněný mě večer nes, 
kde duše pro líkoj a pro útěchu — 
mdlou hlavu uhostěnu v kyprém mechu — 
skrz kmeny na němou jsem hleděl ves. 

L/opit pohár žití, 
dosněn hvězdný sen, 
s prostou hrstkou kvítí 
vynesou mne ven; 
vynesou mne tiše, 
na hřbitovní luh; 
kéž mi s nebes výše, 
milostiv je Bůh! 



II. 



III. 



IV. 



Květy mládí mého srdce, 
omamivé vůně, 
vyrostly jste u hluboké 
žalosti mé tůně; 
seznaly jste její hloubky, 
její lstivé vláhy 
květy mládí s nachem, s vůní, 
zvadly jste tak záhy! 



Lid posud snopy vázal na polích, 
co země uštědřila z orných lích, 
a na vozy je kladl žebřinové; 
mě okřídleni nesli duše snové 
do končin mládí žitím ztracených. 



Lehnu jako mlha 
do úkrytu skal, 
ač těch oko zvlhá, 
jež jsem miloval; 
stínem budu hledět, 
jenž se v sluji skryl; 
kdo pak bude vědět, 
že jsem tady byl ? 



Dopit pohár žití, 
vyšší velí moc 
v nyvé srdce jíti 
úzkosti co noc. 
Af se jak chce brání 
rozteskněný duch, 
z lesů, polí, strání 
zve mě k sobě Bůh ! 



116 



F. X. Svoboda: 



PROBUZENÝ TYGŘIČEK. 



(Pokračování.) 



Bohužel, ale ne mojí vinou!* odvětil, 
hladě něžně její havraní vlásky. »Pro 
samou cizí společnost musíme se pře- 
tvařovat a všeho se odříkat! Milado!* pro- 
mluvil toužně a políbil ji na rty. »Hleď, 
netrýzněme se! Těšili jsme se na shle- 
dání . . . což nevíš ?« 

Pohledla naň, jakoby se chtěla na něco 
rozpomenouti. Zdálo se jí, že pochopila 
jeho znepokojení, a usmála se naň. 

» Pojďme, jsou příliš daleko!* řekla. 

Strachovský svěsil hlavu a ubíral se 
za Miladou k silnici. Zrychlila krok, aby 
se Mařce přiblížili. 

»Proč mluvil Kalas o ženách, v jejichž 
srdci vedle hynoucí lásky vzniká již nová?* 
pomyslil si. »Nemělo to snad účelu?* A 
znepokojen snažil se představiti si vše, co 
mluvili a jak se tvářili, ale představy jeho 
byly tak neklidné, že si z nich nijakého 
celícu nestvořil. I napadlo ho, ač se stále 
té domněnce bránil, nemizí-li již Miladina 
láska, nenadešla-Ii ona doba, kdy nelze 
hasnoucího ohně rozdmýchati? Zalekl se, 
ale zdálo se mu, že se vše změnilo, a že 
se změnilo i jeji srdce. Myšlenka ta rozči- 
lila jej tak silně, že nemohl ani mluviti. 
Zahleděl se na její tvář, na půvabné, zjem- 
nělé tahy, na černé, řasnaté oči, a cítil, že 
z těchto hebkých tvarů zmizelo dětství, 
že se z těch temných zraků dívá zcela mu 
neznámá probuzená žena. Postihl tuto 
změnu zcela jasně a dojem, jaký vždy mí- 
val, že totiž zcela útlou dětskou tu bytost 
ovládal, nebyl již v jeho nitru. Chápal, že 
je mimo jeho moc, a že by ji musil znova 
opanovati. >Byla má, dokud spala, « napa- 
dalo jej v jakési prudké touze nalézti 
pravdu, »ale mé polibky ji probudily, a 
ona nyní kolem hledá toho, o němž snila . . . 
Mne nevidí . . . A já cítím, že se pojednou 
rozběhne kamsi daleko, daleko, aniž se 
ohlédne!* 

Miladě bylo příjemno, že nemluvil. 
Popobíhala, rozhlížela se lesem a majíc 
tenké své ruce na zádech složené šla 
s hlavou zcela na zad skloněnou, jakoby 
pátrala skulinami haluzí do modré oblohy. 
Mrzelo ji vše, celý život, a bylo jí v srdci 
jako vězni, jenž věří, že tam kdesi na svo- 
bodě je všechen smysl štěstí. >Ach, proč 
je mi Jana líto? Proč?« pomyslila si, ale 
nesnažila se dáti si jakoukoli odpověď. 

Brzy byli těsně za Kalasem a Mařkou 
na silnici, odkud bylo viděti Augustiánský 
dům, villu Prahu a krásnou protější stráň 
protkanou palouky, poli, lesíky a ovoc- 



nými stromky. V právo na obzoru zdvi- 
haly se vysoké hory s černými lesy. 

^Počkejte na nás!« volala Milada. 

Strachovského zabolelo srdce. 

»Omrzelo ji jíti se mnou,* pomyslil 
si, a rty se mu stáhly. Neřekl však ničeho. 
Teprve když ji viděl, jak popoběhla ke 
Kalasovi a když slyšel, jak zcela změně- 
ným hlasem vyptávala se, nalezl-li v srdci 
Mařčině onu dvojí lásku, pokáral se, že 
byl mrzutý i nudný, a že všecko rozladění 
zavinil sám. >Jsem strašný, strašný!* za- 
šeptal a oči mu zvlhly. 

Silnice vnikla do vysokého lesa. Mi- 
lada odbočila v levo mezi zelené podrosty, 
mezi ostrovy netykavek a vraních ok, kde 
bylo podivné vlhko a těžká lesní vůně. 
Ocitli se v olšinách a křovích u potoka. 
Zde usedli. Na louce za potokem zabučela 
kráva a zapráskal bič. 

Mařka všecka růžová, s očima teplýma 
a s jakýmsi tajeným vnitřním vzrušením 
usedla opodál. Byla rozčilena nenadálou 
myšlenkou, že se dopustila chyby, že šla 
sama s pány, že měla vzíti i matku na 
procházku, a umiňovala si, že příště tak 
učiní. Měla v nitru nepříjemný pocit, že 
si Kalas utvořil o ní z této příčiny ne- 
pěkný úsudek. »Jak mu to vysvětlím? Jak ?« 
stále jí prolétalo hlavou. 

Kalas vypravoval o své cestě Tyrol- 
skem. 

O jedenácté hodině vraceli se silnicí 
k lázním. Bylo vedro. Množství much do- 
provázelo je a obtěžovalo. Nemluvili téměř. 
Jen Kalas chvílemi něco řekl, ale i on byl 
unaven. Strachovský hleděl do lesa, ale 
ničeho nepozoroval. Vše bylo mu nejas- 
ným, les i kraj, i vlastní rozmrzelost i Mi- 
ladin nepokoj. Jen tíha jakási ležela na 
něm, na těle i na duši. 

Milada stále byla sama v popředí, ja- 
koby chvátala, anebo jakoby si přála, aby 
viděli neustále její tělíčko. Zaujala ji však 
otázka, táž otázka, o níž dříve již myslel 
Strachovský, není-li v jejím nitru tato doba 
— kdy je žena záhadnou a zajímavou — 
tato doba dvojí lásky, hynoucí a rodící se, 
a všecka se až rozechvěla tušením, že 
tomu tak je. Bála se však dáti si určitou 
odpověď. 

Strachovský, jdoucí za ní, povšiml si, 
že jí ouška nachově hoří. 

»Jako tehda,* pomyslil si, a zdálo se 
mu, že je opět taková jako tehda ve Stro- 
movce, když pučely kaštany a když se za- 
snoubili. 



F. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYQŘfČEK. 



117 



Množství líbezných vzpomínek sletělo 
se k němu a osvěžilo jeho stísněné srdce. 
Uvěřil, že je takovým, jak mu včera Mi- 
lada vyčetla, že se jen mračí, jen vyčítá, a 
že činí na všechny trapný dojem. Umínil 
si, že bude veselým . . . Tak prosté bylo 
zauzlení jeho románu, tak lehké k rozře- 
šení ... A tělesná únava byla mu pojed- 
nou příjemna.g 

VII. 

Po neklidné noci vstal Jan Strachov- 
ský o páté hodině a o půl šesté byl již 
v lesích na téže silnici, kudy kráčel s Mi- 
ladou předešlého dne. Byl jaksi vážnější, 
jakoby měl vůli obsáhnouti rozumem a 
klidem události posledních dní i všechny 
změny, jež souvisely s jeho nitrem. Šel 
zvolna s hlavou skloněnou. Lesy byly tiché, 
vzduch ještě chladný, nebe jasné a čistě 
modré. Přes zelený hřbet stráně, plný če- 
kanek a čemeřice, zaletěly chvílemi oči jeho 
k Jestřábí, kteráž pestrá, krásná villa jako 
malebný zámek zvedala se v zelených plo- 
chách protější stráně. Tichá bolest jakási 
při každém tomto pohledu prošla mu 
srdcem. Přemýšleje o tělo bolesti, rozeznal, 
že vzchází z dvojích pocitů. Z oněch, jež 
vznikaly z představ pražských, ze všeho, 
co jej v Luhačovicích čekalo, a z těch, jež 
jej sklíčily, když sem přijel a když nalezl 
vše zcela jiné. Rozpor těchto dvou oblastí 
byla ona tichá, hluboká, teskná bolest, a 
pocítil ji pokaždé, kdykoli pohleděl na Je- 
střábí, na Růžovou villu, nebo na kterou- 
koli budovu, již znal z pohlednic a pro- 
spektu. 

Zdálo se mu, projde-li se sám tichým, 
dalekým lesem, že všechno, co se mu jeví 
zvířené a strašné, zmírní se a splyne v širší, 
snesitelnější obraz. Byl přesvědčen, že na- 
dejde v jeho duši pochopení všeho a tím 
že pomine i všechno rozčilení. Nadešla 
v něm vlna dobroty po prudkých okamži- 
cích vzdoru. Dlouho však nemohl se do- 
stati k pravidelnému uvažování a předsta- 
vování událostí, poněvadž se nedovedl 
ubrániti stále se vracejícímu obrazu jejímu, 
obrazu bytosti, jež byla krásná a drahá. 
Stále ji viděl jakoby živou, jakoby kvetoucí 
všemi přednostmi. Neuvažoval, co se děje 
a co se stalo, ale pozoroval v tichém za- 
snění čarovnou tu bytost, jež znenáhla 
zaujala obsah všeho jeho života. Vše bylo 
luzné a opojné, každý její tah, každý krok, 
každé pohnutí. Líbeznost jakoby se roz- 
lévala i po záhybech šatu i po barvách, 
jakoby se díval očarován na radující se 
dokonalost. Sel za tímto snem po lesní 
tiché silnici v ranním chládku, jako za vi- 
dinou, již se bál zaplašiti. 



Tato bytost, jdoucí před ním jako 
přelud lesním tichem, jež mu bývala zcela 
jasnou, ba prostou, dnes byla mu nezná- 
mou a tajemnou. Nevěděl již jako tehda 
v Praze, kdo je Milada Kornetová. Byla 
kýmsi novým, kýmsi vzdáleným. ÍBylo mu 
v nitru jako člověku, jenž neví o jiné 
zbrani, mimo pokornou prosbu. Zdálo se 
mu, že vyrostla. A přece uplynuly jen dva 
měsíce od chvíle, kdy se rozešli. 

»Cítím, že její láska vadne,< pomyslil 
si, »cítí tak i ona? Ví o tom? Stále mi vy- 
čítá, vše svaluje na mne. Myslí to upřímné? 
V dopisech do poslední chvíle toužila po 
mně, snila o blaženosti, jakou zde spolu 
prožijeme, a opíjela se jakousi neznámou 
báječností! Představovala si mne jinak? 
Zklamala se? Anebo se změnila a myslí 
jako všickni lidé, kteří se změnili, že jsem 
se já změnil? Nevidím již dětinnou Mi- 
ladku, jež se chvěla pod prvním polibkem, 
a s hořícíma ouškama všecka opojena 
ochotně se zasnubovala, ale slečnu, jež 
mlsá obdiv, a bytost, jež si s tenkých ru- 
čiček vesele shodila slabá pouta první 
lásky! Nemýlím se?« 

Vzpomněl si, jak byla včera chladná, 
jak nerada se dala políbiti, a jak jakési ne- 
určité, zcela jiné zájmy ovládaly její nitro. 
A v té chvíli ucítil sílu svého zklamání. 
Všechen se zachvěl z hluboká vytrysklým 
bolem. 

Chtěl se uklidniti a chtěl pochopiti 
svůj budoucí poměr k ní, ale nedovedl 
jasně mysliti. A tu, ač se neustále takové 
představě bránil, zdálo se mu, že s ním 
kdosi nemluvný kráčí. Tak živě tuto by- 
tost cítil, že v přemýšlení svém úplně za- 
pomněl na to, že jde sám. Myslil již, že 
]dou dva, že s ním kráčí doktor Kalas. 
Tak mu bylo, jakoby slyšel jeho krok, jeho 
dech, jeho vlídné zasmání, jakoby cítil, 
kam se dívá a nač myslí. »Bože, proč ten 
doktor stále mlčí? Proč ani slova ne- 
mluví?* napadalo jej. Ohlédl se v právo . . . 

Až mráz mu přeběhl po těle. Nikoho 
neviděl, šel zcela sám. 

Zasmál se hlasitě, aby setřásl nepří- 
jemnou úzkost s bytosti své. 

Jal se úmyslně vzpomínati na přírodní 
kabinet universitní, kam chodíval k assi- 
stentovi doktorovi Malému, s nímž na 
stroji upravovali pro mikroskop průřezy 
vodulí, a snažil se vžíti se do svých od- 
borných studií o plžích, ale představy jeho 
rychle se proměňovaly, až se našla taková, 
jež přivolala Kalase. Ať myslil o čemkoli, 
vždy došel k němu. » Divný člověk, « my- 
slil si, »všem — zdá se — milý, ale mně 
nepříjemný.* Pozdvihl ramena a sebral sla- 
bými prsty svými dosti dlouhou svou svě- 
tlou bradu, aby ji sevřel. >Zdá se mi, že 



iié 



P. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYQŘfČEK. 



je všetečný, že vždycky sáhne prsty svými 
až na nahé srdce. Vím, že mu křivdím. 
Svěřil jsem se mu a tím jsem zabil všechno 
přátelství. Mám od té chvíle dojem, že 
jsem směšný . . . Mluvil jsem o zasnou- 
bení, o veliké Miladině lásce — a on vidí 
nyní, jak se věci mají! Nejsem- li směšný? 
Jsem! A pak, on lépe rozumí ženám, více 
žil, třeba moudře vše zapřel a mluvil jen 
o Marii . . . Ach vím, Marie, to je jako zá- 
stupce všech . . . Marie ! Kdo byla tato 
Marie? — A ještě něco pozoruji: On do- 
vede zvoliti k rozmluvě se ženami látku, 
jež je poutá, kdežto já se snažím, abych 
nebyl fádní, vyhnouti se jedinému, o Čem 
bych dovedl nadšeně mluviti : plžům a vo- 
dulím. Cítím, že ženy nemilují, co já mi- 
luji, jsem proto nudný číověk.« 

Tímto uvažováním brzy se rozmrzel. 
Rozeznal, že ničeho neobsáhl, ničeho ne- 
osvětlil. Chtěl se uklidniti, ale ještě více 
se rozčilil. Pocítil touhu vykřiknouti na 
Miladu, proč ho tak zklamala. Napadlo jej, 
aby beze slova z Luhačovic zmizel, anebo 
aby si jí nevšímal. V rozhodnutích tako- 
vých jakoby mu bylo příjemno, ale jen na 
krátko; opět se roztesknil. 

O sedmé hodině přišel na promenádu, 
vypil sklenici vincentky a rozhlížel se kolem. 

Nedaleko odtud, poblíž hotelu, stáli 
Kalas s Haluzickým. Chtěl se jim vyhnouti, 
ale shlédli jej a zavolali. Nepříjemný do- 
jem z dnešní ranní představy na chvíli se 
mu vrátil. 

Haluzický přiběhl k němu s archem 
papíru. Modré oči jeho radostně zářily. 

>Podpište!« řekl rozhodně. 

»Co je to?« tázal se Strachovský bera 
arch do rukou. 

>Jen podpište, jen podpište!* 

»Ale co je to?« 

» Zbojnická pečené! Jen podpište! Od- 
poledne jdeme do lesa na pečeni. My Slo- 
váci pořádáme tuto vycházku a zveme. Je 
to pěkné! Vyjdeme o třetí hodině I « 

Strachovský se podepsal vedle Kalase. 
Výše zahlédl podpis Kornetův. 

>Je zde doktor Kostelník z Martina, « 
vysvětloval Haluzický, »a kdykoliv je zde, 
pořádá takový výlet do lesů. Z Trenčína 
máme čerstvé maso. Je dobré, přesvědčíte 
se! Bude nás nejméně sto, zazpíváme si. 
Přijde i slečna Kornetová, naše dívka lepá!< 
Tvář jeho, poněkud vyhublá a bledá náhle 
zahořela. Zdvihl pravou ruku za hlavu a 
tiše, vysokým tenorem zazpíval verš písně: 
»Boleráz, boleráz, zelený boleráz, přenocuj 
šohajku, přenocuj ty u nás!« 

Tklivé kouzlo vyzvučelo z jeho hlasu 
i z pěkné písně. Nachýlená hlava k pravé 
straně všecka byla vznícena, modré oči se 
leskly. »Pro slečnu Miladu všichni do 



ohně skočíme!* dodal a zatočil papírem 
nad hlavou. 

Kalas mezitím mluvil s advokátem 
Koulou ze Strážnice, hezkým mužem, při- 
pomínajícím spíše divadlo než advokacii, 
jenž mu sděloval, že se ho včera jedna 
krásná vdova vyptávala, je- li Kalas ženat. 
Smáli se oba hlasitě, a pátrali mezi obe- 
censtvem. 

Haluzický odběhl ke dvěma dámám, 
aby je pozval na výlet. 

Kalas se poroučel Koulovi a uchopiv 
Strachovského vlídně za ruku, šel s ním 
k lipové aleji. Byl vesel, jako býváme z rána 
po klidné noci. 

> Bavil jsem se dnes s panem Korne- 
tem,* sděloval živě, jakoby byl přesvědčen, 
že bude každé slovíčko Strachovského za- 
jímati, > chodili jsme celou hodinu podle 
potoka. Velice se mi zalíbil, je bodřejší než 
se podle přísné tváře zdá. Zajímalo mne, 
jaké má plány s dcerou.* 

Strachovský se napřímil. Poznámka 
Kalasova pronikla až do hlubiny jeho 
nitra. 

»On o tom mluvil?« otázal se všechen 
stísněn. 

»Ne přímo, jen tak za řeči. Seznal 
jsem, že je prozatím lépe, pomlčíte-li o své 
lásce. Zdá se, že by nebyl nadšen.« 

Strachovský se zlostně zasmál. 

» Ubezpečuji vás,« opět řekl Kalas, »že 
by to nebylo dobře. V dceři vidí boha. 
cosi jediného na světě. Před měsícem byli 
v Krakově, a tu vysoký polský šlechtic se 
do ní zamiloval. Sel přímo k němu a žá- 
dal o její ruku. Odmítl jej, aniž jí co řekl, 
poněvadž prý má jiné úmysly s ní. Po- 
chopíte, že mne to zajímalo. Shledal jsem, 
že je přesvědčen o její veliké kráse, a že 
je přesvědčen i o probouzející se její moci. 
Řekl mi, že teprv nyní se rozvíjí. Tušil 
jsem, že by mu teď nevyhověla pražádná 
nabídka . . . On čeká, on ví, že cena jeho 
dcery poroste . . . Pravím vám, je až směšně 
okouzlen a příliš ji miluje. Dlouho ještě 
se s ní nerozloučí a z moudrosti ji na 
několik let nezasnoubí. Mimo to chce vše- 
možně její cenu zvýšiti, chce jí dáti vel- 
kého vzdělání, blouzní o tom, aby žila 
aspoň rok v Paříži, aby navštěvovala buď 
universitu nebo některou uměleckou školu. 
Představuje si patrně, jak jsem vycítil, že 
by protekcí přítele svého, směnárníka v Pa- 
říži dostal ji do vybrané společnosti, kde 
by se přiučila nejjemnějším mravům i způ- 
sobům. Věří, že takto vyškolena — « Kalas 
významně tuto větu vy šeptal — » dovede 
se pohybovati ve vysokých kruzích^ do 
nichž se jistě provdá !c 

Strachovský šel se svěšenou hlavou. 



P. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYQŘÍČEK. 



119 



»Jak je směšné naše zasnoubení!* myslil 
si neustále. A zvláštní zžíravá hořkost roz- 
těkala se mu nitrem. Před očima oživovala 
mu mladinká, dětinná Milada s ouškama 
červenýma, jak ochotně na lavičce pod 
rozpáčeným kaštanem rozhodovala o své 
budoucnosti, její vonné, snědé tvářičky, 
její slaboučké ruce, neklidné prstíčky se 
dvěma teničkými prstýnky, a nemohl po- 
chopiti, že vše bylo skutečností, jež ule- 
těla, nenávratně uletěla. 

»Což může otec rozhodovati? Na 
konec přece jen ona rozhodne!* řekl po- 
někud drsně, jakoby se tím chtěl z tísně 
před Kalasem vysvoboditi. 

»Na to spoléháte? Ach, milý příteli, 
mám-li býti upřímným, řeknu vám, že roz- 
hodnutí její již dnes by bylo zcela jiné, 
než očekáváte — « 

» Dovolte — * jako bodnut zvolal Stra- 
chovský, zasvítiv očima. 

>Bože můj, taková mladá dívka není 
zatvrdlý košťál jako my.« 

»Přes to se mýlíte. Chová se ke mně 
zdrželivě jen z toho důvodu, aby nikdo 
ničeho nepozoroval. « 

Kalas pokrčil rameny. 

>Možná,« řekl, »ale nezdá se!« 

» Pochopíte to přece z toho všeho, co 
jste s Kornetem dnes mluvili.* 

»Ano, proto doma nesměl nikdo zvědět 
o jejím rozkošném zasnoubení; ale právě 
to, že neměla odvahy, anebo že nechtěla 
doma^vše říci, je důkazem — že — « 

>Že — « 

»2e nemyslila na sňatek.« 

Umlkli. Strachovský se zarděl. Kalas 
pohrával si s jemným svým vousem. Hnědé 
oči pátraly po lesnaté stráni za Růžovou 
villou. 

Až po chvíli pronesl Strachovský 
tiše: 

»A proč usilujete přesvědčiti mne, že 
nebude Milada mou ženou ?« 

>Jen proto, že často myslím na naše 
rozmluvy ve vlaku a že tím chci říci něco 
jiného. Dnes soudím, že tehda pan Ma- 
lina na Rezku přece jen nerozhodl o vašem 
sňatku s Miladou !« 

Strachovský oživl. 

» Nejde jen o sňatek,* rychle řekl, »jde 
vůbec o převrat. A to je zjevné. Tehda 
před lety se sešli na Rezku zcela mi ne- 
známí lidé a změnili můj život. « 

>Tak ano, to uznávám. Je třeba uvá- 
žiti i tu okolnost, že v takovém případě, 
kdybyste se byl nezasnoubil s Miladou, 
snadno byste se byl zasnoubil s jinou, se 
kterou se nyní již nikdy nesetkáte — « 

»Ano, ano,* živě zvolal Strachovský, 
»jen uvažte, že se tím změnil i život těchto 
neznámých lidí, neboť ta, jež by byla jinak 



bývala mou ženou, vzdálila se mi jen proto, 
že tehda jakýsi pan Malina z Prahy neměl 
včas ušité flanelové šaty. Pochopujete? 
Pronikl jste?* 

»Ano, a zajímalo by mne ještě zvě- 
děti, proč tehda krejčí ty šaty neušil! 
Došli bychom ještě do nesmírné dálky, 
k příčinám daleko ještě malichernějším, nebo 
třeba i tragickým, jež měnily náš život—* 

>Ó možná, že nyní i váš — « vý- 
znamně prohodil Strachovský, a tíseň, již 
ráno cítil, opět mu sedla na hruď. 

»Vše je možné. Avšak hleďte, jak se 
událost rozvětvuje do dálek a minulosti. 
Proč jel pan Malina na Rezek? Kdosi mu 
řekl: ,Jeďte na Rezek!' Dobrá! Proč to řekl? 
Bezpochyby tam sám byl a líbilo se mu 
tam. Proč však tam tento neznámý jel? 
A proč tam jeli všichni ti, kteří tam tehda 
byli a pobyt mu zpříjemnili? Vidíte, ty 
otázky a příčiny se množí jako hmyz, bůh 
ví kam! Dnes jsem se otázal pana Kor- 
neta, proč jeli před dvěma lety na Rezek ? 
Vzpomínal a řekl mi, že bývali vždy 
u jeho bratra, majitele dvorce na Labi, že 
však tehda ztratil bratr syna a že nebylo 
možno do toho smutku k němu jeti. Nuže, 
poněvadž tehda kdesi na Labi zemřel syn 
majitele dvorce, vy, člověk s ním zcela ne- 
souvislý, po dvou letech poznal jste slečnu 
Miladu. A ještě dále! Tázal jsem se, co 
se stalo tomu mladému muži, že zemřel? 
Vysvětlil mi, že byl pěšky kdesi na slav- 
kovském bojišti, poněvadž jej zajímal Na- 
poleon. Byl reservním důstojníkem. Tam 
však byl překvapen v poli bouřkou a zimou. 
Chtěl utéci, všechen se zpotil, zahřál, a na 
konec utekl jen kamsi za zeď, kde usedl, 
zmokl i prostydl. Sotvaže dojel domů, za- 
chvácen byl zánětem plic. Zemřel. Kdyby 
byl Napoleon nesvedl u Slavkova bitvu — 
nechodili bychom spolu dnes po prome- 
nádě v Luhačovicích!* 

»A nebylo by mé bolesti!* zašeptal 
Strachovský pro sebe. 

»A kde byly příčiny slavkovské bitvy !« 
rozníreně mluvil Kalas unesen hlubokým 
pohledem v nesmírnost událostí, tvořících 
milliardy řetězců, navěšených mezi minu- 
lostí a budoucností. »Až kdesi v Petro- 
hradě, Vídni, Berlíně a Paříži utvářily se 
tyto příčiny, z jejichž slavných řetězů od- 
děloval se i jeden, jenž je zavěšen i na 
náš nepatrný život, pane professore ! Kdyby 
bylo možná uviděti zrakem tyto řetězce 
událostní, ach, jaké divné a báječné a za- 
jímavé bylo by to divadlo! Jak nesmírné, 
jak úžasně nesmírné je množství těchto 
příhod, jež tvoří náš život, a jaká by to 
byla klikatina těchto řetězců, po jakých ne- 
patrných a zase velikých událostech by 



120 



ALBERT PRAŽÁK: J. V. SLÁDEK JAKO BÁSNÍK. 



se věsily, kam až v minulost pravěčnou 
by se ztratily ! A věřte mi, je téměř strašná 
myšlenka, že na každou příhodu, na každý 
náš čin je hned navěšen některý takový 
řetěz, jenž bůh ví kam přeskočí a kde se 
opět zavěsí ! Člověk zajde na kávu, sladce 



se usmívá, a neví, že tím změnil sobě 
nebo jiným lidem život! Hleďte, vystoupil 
jsem jako kluk ve Slaném na kruchtu 
a tím jsem si rozhodl, že se rozejdu po 
dvaceti letech s Marií Vahalovou!* 



(Pokračování.) 



Albert Pražák 



J. v. SLÁDEK JAKO BÁSNÍK. 

(Pokračováni,) 



OČ tvrdší a mrazivější vzdor proti 
osudu, o to měkčí a teplejší srdce 
vůči bližnímu. Nejčistší altruism, jenž 
cizí bolest klade nad svoji, jiným růže nese 
a trny ulamuje, jest Sládkovi mravním pří- 
kazem. Tento altruism vyvádí jej z výlučného 
uměleckého aristokratismu k tendenci so- 
ciální a národnostní, protože altruism není 
heslem jen pro jednotlivce, ale i pro massy, 
pro národ. Moderní člověk mravně se 
musí již tak vyvýšit, že národ a lidstvo 
mu utrpením tak blízky, jako jednotlivec, 
jehož osobní bolest má před sebou. Ci- 
tová, altruistní extense tedy do nejvzdá- 
lenějších končin, kde jí třeba. Taf jest 
dnešním článkem programu svépomoci a 
vzdoru proti osudu. Odtud to volání za 
práva nejmenších a ponížených. Odtud 
touha vyrovnat společenské nesrovnalosti, 
učinit všechny lidi člověkem s právem na 
celý život, na jeho slunce, na jeho radost, 
— protože většina v životě jen otročí a 
domovnicí. Sládkovi sociální bída ne- 
znamená jen materiální nesrovnalost. Chce 
také odpomoc vnitřní, aby malý člověk nebyl 
zraňován v důstojnosti své lidskosti, aby 
nebyl pokořován a ponižován ve své duši 
a ve svém srdci, na něž se dnes již také 
sahá. Zástup zubožených sedláků, pohor- 
ských tkalců, horníků, žebráků, opuštěných 
dětí, pouličních, mrznoucích prodavačů, 
dělníků a zotročených žen prochází se 
Sládkovým dílem, a básník jako jejich 
apoštol je vede a za ně ke kosmu pro- 
mlouvá: »Ó, lidská bído, v podobě děcka, 
v podobě každé jak obcházíš zem, — co 
je ta moudrost nebeská všecka, dokud 
ten stesk je v oku tvém.« A co volání to 
bez ozvěny se z kosmu vrací, uchyluje se 
básník k básníkům: »Vy básníte a sníte; 
celý svět již vašim křídlům nedostačí 
v let: zde ubohé dvě dlaně k vám jsou 
vzpjaté: — nuž, co jim dáte?* A v čele 
zástupu těchto ubohých bezejmenných a 
ponížených jde básník k lidským srdcím 
volat o pomoc a hlásat, že nad majestát 
krále je dělnická halena pracovní, a že so- 
ciálně dnes poražení zítra budou vítězi. 



Heroism jejich srdcí a jejich mozolů mu sli- 
buje tento sen, . . přes ně nelze přejít, a 
jich nemůže zdolat sebe větší mučednictví, 
jsou základem, jsou jako ta matka země: 
sebe víc utištění a zkrvácení, sebe víc po- 
šlapaní a ubití nesou lidstvu květ, sílu a 
mízu obrození. Ale srdce jejich při tom 
krvácí, — a nad tím jest se zastavit a so- 
ciální ránu zacelit. 

Ale ještě jedna bolest jest, jež nad 
sociální větší: česká bolest. U nás nejen 
sociálně, ale i národnostně mrazí. Jsme ve 
válečném poli ustavičně, a nelze klidně žít, 
protože na severu bouře od věků duní 
proti nám. Sládek jako dobrý a pečlivý 
hospodář s pohnutím se dívá na olověná 
mračna, jež tak tíživě nad českou zemí 
zavěšena. Bojí se o osení českých snů a 
českého života. Ale pohnutí toto není na- 
říkavé. Sládek národovec jde tu souběžně 
se Sládkem filosofem: klid, resignace, spo- 
lehnutí na sebe, mužný vzdor, nezmorná 
pýcha, neústupnost a tvrdost, rázné posi- 
lování češství, jeho kulturní zmnožování, 
hospodářské vybavování se z rukou cizích, 
— to jest jeho protest proti přívalu sever- 
nímu. Ne slova tedy, ne planou nenávist 
a při tom pohodlně založit ruce v klín, 
ale bojovnou duševní energii, svornou a 
velikou součinnost všech, pevné semknutí 
se v neústupný a ničím neprolomitelný šik, 
to je heslo, to jest jeho nationalismus. Za- 
sluhuje zevrubnějšího rozboru. 

Českou bolest uvědomil si Sládek již 
v almanachu Ruchu. Úvodní báseň oslo- 
vuje vlast a označuje poměr jejího minula 
a přítomna: »uštvali tě jako laň, a my? — 
nám stačí vrkající zpěv.« Jako Neruda psal 
>Za živa pohrbeným*, tak píše i Sládek. 
Nevidí vinu národnostního úpadku jen a 
jen v nepřátelství ciziny, ale především v nás 
samých. Chodíme s urážkou nepomštěnou, 
dáváme se bít v tvář a naříkáme, místo 
rány za ránu, — místo mužného zakřiknutí 
těch, již bijí. 

Chceme ,zlato* být, a jsme ,bláto'. Obra- 
címe se k jiným o pomoc, a zapomínáme, 
že musí být v nás. Ne všeslovanské, ale 



ALBERT PRAŽÁK: J. V. SLÁDEK JAKO BÁSNÍK. 



121 



České vlastenectví. Stesk nás uspává a 
hořkost budí, — naše modlitba o pomoc 
nad oblaka nevniká. Je těžko nezoufat a 
těžko věřit v Někoho Nejvyššího, když se 
u nás stmívá. Ale s pádem této víry 
v pomoc cizí musí prudce vzpučet ne- 
zdolná důvěra v pomoc svoji vlastní. Jsme 
stále národnostně mdlí, málo pyšní, málo 
tvrdí. Musíme se změnit, na celé čáře 
změnit a národnostní hrdou svéráznost 
zdůraznit. Nerudovo volání po kvádrech 
z žuly, Masarykův důraz na ztvrdnutí ná- 
rodní duše, Čechovo »Nevěřme nikomu «, 
to vše nalézá tu bratrský souhlas. »V za- 
padlém otcův hrobě hledáme spásu, v těch 
kobkách není, . . co vzal nám kdo, to žalo- 
zpěvy už si nevyhudem, kdo muž, si 
vezme zas, co bylo vzato. Viast otcův 
našich v potomků je krvi, krev ctěte 
v sobě, vlévejte svým dětem, a naše budou 
na vždy české nivy!* »Nás slova nespasí, 
jen krev musíme mít jinou. « »Z naší krve 
jiní klidí, jenom my jsme národ sluhů . . . 
My potřebujeme mužů celých, vzdornou 
leb, — velkých lidí, již v bouři velké umějí 
stát a z celé duše nenávidí a z duše umějí 
milovat. « Uvádím jen několit vět dokla- 
dem, a postřehujete, jak nationalismus Slád- 
kův je hluboký, vnitřní a jak činorodý. 
Země smutná a lid smutný potřebuje dů- 
věřivých apoštolů národních, již musí učit 
důvěře a národní pýše, třeba v nitru cítili 
stesk a nedůvěru, a láska jejich k zemi 
rodné potichu si zoufala nad zítřkem. Musí 
tu důvěru a pýchu vlévat lidu v žilobití. 
Lid je v Čechách vším, — lid bude spa- 
sitelem národním, lid je mučen a lid vyjde 
z ponížení k slávě národního vzkříšení. 
Lidu je největší péči věnovat, jej zocelit 
a vysoce uvědomit. Sládek ukázal k tomu 
cestu: lidovými písněmi touží vštípit lidu 
nezdolnou neústupnost národnostní. Po- 
slouchejte, jak hymnicky sílí národní vzdor- 
nou duši, vkládaje sedlákům tento zpěv: 
>Náš erb, klas potem zroseny a větev 
hlohu, — a heslo, zde byl jsem a zde také 
budu . . . Af velcí toho světa přes naše 
šlapou hlavy, — jsou sečtena jich léta jak 
dnové polní trávy. A přijde kosa sečná na 
trávu, na člověka, však naše zem je věčná, 
a naše hrouda čeká . . . Chraň, bože, pole, 
chlév a každou stranu od krup a ohně, 
vojny, moru, pánů... Na Bílé Hoře král 
útek, chlap jen úpěl s vlastí svojí, — vlast 
ztracena, však ve svých mrtvých stojí . . . 
Jako smrt a nákaza a hlíza, tak protivná 
mi vaše krev je cizá, odcizení čeští páni . . 
Jsme starší než knížecí rody, věříme sobě, 
Bohu a víc nikomu . . Já a moje orná půda, 
my jsme jedna hlína. A naše přání, — aby, 
děd co zachoval, syn synovi dal zas.« Tak 
učí Sládek zpívat sedláky české. Škoda, že 



tak zpívat posud neumějí sami, a že po- 
dnes od Sládka se tomu vzdornému zpěvu 
nenaučili! Kdyby již dnes byl takový lid 
český, jak o něm zpívá Sládek, kdyby tak 
uvědoměle a hrdě zpíval, bylo by již sku- 
tečnem vše, co se národně v Čechách chce. 
Proto nenajde český sedlák sebe v Slád- 
kově díle, ale svůj uvědomělý zítřek, svého 
šťastnějšího a národně svéráznějšího dě- 
dice, svůj ideál. Sládek, jakoby si toho byl 
vědom, má něco výchovného ve své selské 
poesii: k dětem jde a zapaluje je národ- 
nostně. Pravým, činorodým, hlubokým a 
český zítřek určujícím národnostním zpě- 
vem přeje si je odkojit, od základu chce 
chránit vzdornou pyšnou národní duši po- 
rušení a vést k práci a činu, k dvěma je- 
diným slovům, jež národně mohou osvo- 
bodit. Sládek není však národnostně vý- 
střední: je pro svobodu všech a ukázal 
to krásně v básni »Na hrobech indián- 
ských* a »Z irských melodií*. Věří v osvo- 
bození všech národů, a především svého. 
Jeho víra rozbíhá se do daleka, když na 
jednom místě promlouvá: > Přijde české 
jaro, děd bude vyprávět dětem o zemi 
české, o dávných, smutných časech, jak 
byly kdys, — a nenavrátí se více.* 

Je vzácná síla v národnostní notě 
Sládkově. V ní je důkaz širokého lidového 
dechu Sládkova a tajemství, proč tak své- 
rázně zlidověl svou poesii. Sládkovo vlaste- 
nectví je přirozeným výbuchem české jeho 
duše. Toto češství i v maličkostech bylo 
důsledné : Thomayer vypravuje (Zlatá Praha 
1895), že Sládek jako zpravodaj Národních 
Listů do války pruskofrancouzské odejel 
v čamaře a divil se, když ho v pruské 
armádě zatklfa zavřeli. Nitrem i vnějškem 
česky se projevovat je mu přirozenou nut- 
ností a samozřejmé. 

V sociální a národnostní notě ener- 
gický Sládek přenáší tuto energii na ostatní 
životní vztahy. Fysicky slabý a churavící 
básník nepotácí se naříkavě svým uměle- 
ckým dílem, ale jde hrdě, s humorem a 
vzpřímeně. Mlčí a zádumčivě uvažuje, — 
ale když přijde tvořivá chvíle, — snad po 
letech, snad rychle za sebou přicházívá, — 
pak rozhovoří se prudce a výrazně. 

Nazval jsem jej po filosofické stránce 
vnitřním hrdinou. Kdo vdechl mu to vnitřní 
hrdinství? Kdo dal mu tu horskou pýchu, 
ten vzácný vyrovnaný klid nazírání a sebe- 
vědomý protest proti osudu? 

Byla to bolest, velká a až na dno by- 
tosti lednou rukou dosahující. Bolest nad 
ztrátou milosti první ženy, nad ztrátou 
dvojjedinosti. 

Někoho láme bolest ta, někoho vzíy- 
čuje a plní životním vzdorem. Sládka vzty- 
čila. Byla tak prudká, že již po ní nemohla 



122 



ALBERT PRAŽÁK: J. V. SLÁDEK JAKO BÁSNÍK. 



přijíti vetší. Stala se tragicicou zbraní proti 
všem životním ránám. A Sládek, jí šermuje, 
naučil se maskovat její divoký stesk a lhát 
sílu a vzdor, naučil se bolest života hrdinně 
snášet, naučil se krvácet, a přece letět při 
tom a nepadat. Jaro se vracelo, stráně se 
posely fialkami, rozkvetl petrklíč, a tu vždy 
zabolela ta bolest víc a nazvedla masku 
naučené resignace. Ale Sládek i tu brzy 
vítězí, mění svou filosofii : nemyslí již na 
máj nenávratný, srovnává život člověka 
s životem přírody, vidí tu obdobný obraz 
a začíná věřit, že nové jaro může se zase 
vrátit, a přinést mu s náručí květnou tu 
krásnou, velkou a majestátní, tu, již kdysi 
ztratil a již jeho sen zbožně nazýval : dvoj- 
jedinost. Touhy jeho znova rozeslány na 
rozcestí, a nenavrátily se zpátky již samy. 
A to, že nově určil si nejhlubší otázku ži- 
votní, poměr k ženě, je dalším postupem 
v jeho nazírání: přestává zřít na život, jak 
jej chtěl mít jeho sen, ale tak, jak se po- 
dává sám. Přestává se dívat zrakem pyš- 
ného dobyvatele, jenž sní mimo zemi a 
život, dívá se otevřeně a klidně v životní 
náplň, jak skutečně jest, a s úsměvnou 
ironií znamená její bolest, jakoby se roz- 
uměla v životě sama sebou. Duše jeho 
zpokornuje a v dechu indické filosofie, 
v dechu Schopenhauerově si říká, že jest 
jen částí matky země, nic víc, než list a 
haluz stromu, a že jako jimi lomcují vichry, 
i ona musí dát životu sebou zmítat, až ji 
smete dolů, hluboko, pod studenou hlínu. 

Síla duše, raněná odnětím mladé lásky, 
nejjitřivěji překonala osobní bolest a začala 
k cizí se obracet. A v tomto přerodu ta 
zocelenost, ta ohromná možnost vniterní 
rovnováhy, jež i v podjeseni klidně uva- 
žuje o životě a klidně rozmlouvá i o vě- 
cech posledních: »Jinak už to, brachu, nejde, 
mladost, radost, všechno přejde; píšfaličky 
z vrb řezat v zimě jako z jara, to už pozdě, 
brachu stará, zatni zuby, trp!« »A co mi. 
Chmurný (osude), můžeš vzíti, když ti 
všechno dám? Ty jsi lovec, já jsem zvěř, 
tedy přímo k srdci měř, ale nač se vzdát?< 

1 v podzimu života představuje se vám 
Sládek důsledně: filosof resignace, duševní 
nezlomné pýchy, životního klidu a sebe- 
vědomí, a pod vším cítíte bít nejteplejší 
krev hluboce cítícího srdce. 

Znáte lepší životní filosofii, nežli jest 
tato? 

* 

Otázka Sládkovy původnosti byla v kon- 
tuře zodpovězena již nahoře. Je původnější 
v lidovém směru svého umění než v ryze 
uměleckém. 

Umělecky je Sládek romantik a parnas- 
sista. Romantism jeho však je umírněný, 
na přechodu k realismu. Verbalismu a slo- 



hové oslnivosti zbavuje se postupem vý- 
voje rychle, až dochází prostoty zpěvů li- 
dových. S kosmopolity Lumírovské dru- 
žiny je na počátku v ideovém i formálním 
svazu. S nimi prožívá podnes neztrávené 
dědictví romantismu Byronova a Mladého 
Německa, s nimi leckde jeví vliv Máchův, 
Málkův a Mayrův. Mácha působil proti- 
klady obrazů, ostrým kladením stínu a 
jasu vedle sebe. A čtěte básně »Já tonu 
v moři hlubokém* a »Zas květy pučí na 
stromech* a vycítíte Hálkovo tempo. Za- 
jímavý je poměr Sládkův k Vrchlickému. 
Vrchlického láska k formě stává se i jeho 
láskou. Studium uměleckých prostředků 
dokumentuje zálibu pro tytéž formy, obraty, 
ryíhmus, ano i rýmy. Prohlédněte na př. 
knihu »Světlou stopou*, a najdete doklady. 
Ale vliv ten je chvilkový, cítíte ve všem, 
že Sládek je jiný. Citově prostší, nesložitý. 
Vrchlický více přemýšlí. Sládek více cítí. 
Artism obětuje tendenci. Ustupuje od 
kosmopolitismu k nationalismu. 

Poměr k Zeyerovi zajímá rovněž. Ab- 
strahuje od jich přátelství, postřehuji 
i v umění blízkost. Čtěte Zeyerovi věno- 
vané >Odsouzené«, co v nich je Zeyerismu! 
Anebo báseň »V bouři*, apotheosa psí 
věrnosti, — jak tu mysticismem přírodním 
Zeyerovi blízký! A přece zase rozdíly. 
Vzpomeňte na báseň > Doně Inez« v »Jiskrách 
na moři«! Rytířskošpanělská lyrika, a ne- 
máte tu sentimentality, spíše ironický vý- 
směch, zatrpklé mávnutí rukou nade vším, 
masku zdánlivé bezcitnosti, třeba pod ní 
bilo srdce nejcitlivější. Ale bije zdravě, ne- 
vzdychá a citový fetišism překonává hu- 
morem. Bylo by zajímavo zkoumat jak špa- 
nělské motivy se česky zpracovávají, jak 
sladkost a unylost kontrastuje se satiri- 
ckým českým přídechem. Sládek, češtější 
Zeyera, to dosvědčuje. Zeyer, blízký na 
tomto poli Chateaubriandovi, gallsky tu 
nazíral víc než česky, což si vysvětlíte 
jednak vroucí pietou k prameni a pak 
sympathií a duševní blízkostí Irtinské ra^e. 
Ale to jest jen vnější poměr k Zeyerovi. 
Stává ještě jeden: vnitřní. Poslední údobí 
Zeyerova nazírání, sklon k mysticismu a 
novokřesfanství, hluboce, tuším, rozrušil 
Sládkův názor. »Písně smuteční«, pa- 
mátce Zeyerově věnované, prozrazují, zdá 
se mi, daleko více nežli snahu vyslovit 
zbožnou duši lidu a její stesk nad drahými 
zmrtvělými. Je tu tolik pokory a odevzda- 
nosti, že nemohl je psát básník důsledně 
stejný s onou náboženskou skepsí v »Ne- 
věřím<. Sládek věnuje Zeyerovi písně ty 
význačnou větou: »Byl's velkýabyl zbožný; 
šďs k Bohu zpět.« A vše to, co následuje 
za větou tou, vám úsilně vzněcuje mínění, 
že i Sládkova Prometheida dobouřila, a že 



KAREL JONÁŠ: PÉTIPRSTEC. 



123 



i on jde »k Bohu zpět*. Bylo by zajímavo, 
nahlédnout v korrespondenci obou bás- 
níků v letech posledních, znáti Sládkův 
soud o Zeyerově Alexejovi, člověku božím, 
a bratrsky obdobných názorech, a možná, 
že by toto mínění se dalo blíže určit a 
ujasnit. Je to otázka psychologicky i filo- 
soficky zajímavá, a pro Zeyerism v české 
literatuře důležitá. Mělo by se jí vůbec 
více pozornosti věnovat. Zdá se mi, že vliv 
básníků podnes se více formálně než ideově 
zkoumá, že málo se jde do kořenů bytosti, 
do hlubin duše. A přece vše tak vzácně 
souvisí. Několik velikých myšlenek bloudí 
staletími a zapaluje: ragy a jiné přírodní 
scenerie jinak přijímají ten zápal, — ale 
v podstatě se ve formách jiných vracejí 



myšlenky věčně lidské, ztravované a nikdy 
neztrávené. Mysticism středověký od Plo- 
tina a sv. Terezie k J. Bohmovi a Angelu 
Silesiovi a zase až k Novalisovi a Maeter- 
linckovi, Zeyerovi a Březinovi, ten mysti- 
cism jest jen jedním dokladem těch věčně 
žijících myšlenkových proudů. A proudy 
ty unášejí nejen jednotlivce, nýbrž celé 
generace. A proto literární vlivy se musí 
studovat dle toho, jak a pokud šly ve 
službách těch kterých idejí. Toto thema 
má ohromný rozsah: vezměte Sládkovy 
přírodní názory, a ozve se vám Schelling, 
a zase ti, již u nás šli v jeho směru: 
Hálek, Heyduk, Vrchlický. A tak do neko- 
nečna bylo by lze řešit problém literárního 
příbuzenství po stránce ideové. (Dokončení.) 



Karel Jonáš: 



PÉTIPRSTEC. 

(Pokračování.) 



Apořídil!s?« 
»Proč bych nepořídil? Vypral 
jsem jim duši, to si můžeš myslit!* 
bručel se strojenou lhostejností. 

>A oni — co říkali ?< 

»To víš — co by mohli říkat! Prosili 
a slibovali I « 

»Viděl jste taky toho komedianta?* 
zasmál se suchým hlasem soused Bělík a 
podrbal se vesele na trudovité bradě. 

»I ba že viděl. Učiněná kolčava! Ale 
ženu má za to — < dodal za okamžik sta- 
rosta a mlaskl o patro jazykem. 

> Pěknou, sametovou ?« smál se opětně 
Bělík a jakoby čekal na cosi nejradostněj- 
šího, jal se mnouti dlaň o dlaii. 

» První cena! —< pronesl pološeptem 
starosta a rozhlížel se zkoumavě po šen- 
kovně, není-Ii snad na blízku někdo ne- 
povolaný. — » Kdyby nekradla, tak bych 
řek', že je to nejhezčí kousek z celé osa- 
dy — « dotvrzoval už nahlas a hřmotně. 

»I jděte — « řehtal se Bělík, a oči se 
mu nalily slzami. 

»To už tak bývá,« vpadl svým basem 
do řeči radní Kvejč. »Kdo nic nedělá, tak 
může vypadat.* Vzpomněl při tom na 
svou upracovanou, vyhublou ženu s lopat- 
kami ostrými jako nabroušený nůž a bez- 
děčně si povzdychl. 

Starosta naznačil dýmkou, že by rád 
pověděl něco zvlášť zajímavého. Všichni 
okamžitě zbystřili pozornost. Nejhladověji 
vypulil oči Račan, který přestal se nadobro 
už obírati doutníkem a každé starostovo 
slovo zrovna polykal. 

»Ta zlodějka má vám télo,« prohlesl 
potichu a lehtavým hlasem starosta, jakoby 



chtěl všechny na ráz rozdráždit — >až zá- 
vrať nad ním člověka pojímá. A což když 
se tak podívá na vás. Dýchat přesta- 
nete.* 

»No, no!« přerušil ho náhle Kvejč, >ty 
mluvíš, jakobys přišel ze záletů. To's tam 
asi divně ouřadoval — « 

»Ba už asi!« ozvalo se kousavě hned 
několik krků a šenkovnou rozlehl se na- 
kažlivý smích. 

Do starosty jako když jehlou zajede. 
Polekal se, že snad prošplechti něco, co 
by mu mohlo u sousedstva autoritu pod- 
lomit a proto zhurta se ohrazoval: »To 
nejspíš — ze záletů! Jen si tam zaskoč, 
však ti dosvědčí, jak jsem jim vycinkal. 
A té ženské nejvíc, až plakala — « A na 
to, aby sesílil dojem svého tvrzení, jal se 
vyprávět takové podrobnosti o své ouřední 
výpravě, že sám se v duchu divil sobě, 
jak dovede snadno a lehce lhát. »Ono se 
vám to směje — « povzdychoval pak, »ale 
věřte, že být v takové obci starostou jako 
je naše, kde máme Dnálkovic rodinu, je 
zpropadeně těžká věc. Cihly bych radši 
kousal.* 

Vývody jeho působily. Sousedi zváž- 
něli a potakovali. 

»Nu, však on ti nikdo nezávidí,* chlá- 
cholil ho Kvejč a vypustil na znamení 
smíru pronikavý hvizd z dlouhého nosu. 

»A že toho Dnálka odtud nevypudíte?* 
vybuchl tázavě krejčí Máslík a povstal 
s židlice, jakoby se chtěl rozřečnit. 

»Je zdejší, patří sem domovským 
právem,* přeťal mu dotaz starosta — >což 
my bychom ho dali hned některé obci 
presentem, ale nikde nejsou na něj lačni. 



124 



KAREL JONÁŠ: PĚTÍPRSTEC. 



V kriminále si ho měli nechat, tam je 
jeho pravé sídlo.* 

»A tu vraždu mu nedokázali! Musili 
ho pustit, duši drbanou,* pronesl se smí- 
chem Bělík. 

»Však on ji také nespáchal. Víme to 
z novin !« obhajoval soudní úřad starosta. 
> Přece někoho neodsoudím zbůhdarma. 
A k tomu pro vraždu!* podotkl s důrazem, 
přistoupiv ke stolu. » Dokázalo se, že v onen 
večer, kdy Sejbířku našli zabitou u lesa, 
Dnálek byl odtud na dvanáct mil, jak mohl 
ji tedy zavraždit — he? To všechno se 
musí zrale uvážit. Ate o něco jiného se 
teď jedná, že od té doby, co ho pustili 
z vyšetřovací vazby, máme tu zase krá- 
deže. « 

>No, že o to! — « překřikl ho krejčí — 
»mně příkladně ukradl drůbež — za pět 
zlatých bych ji byl nikomu nedal — « 

»A čím se asi živí ten komediant, když 
Dnálek sedí?< vmísil se ostýchavě do 
hovoru mlynářův syn, hranáč obrovský, 
ale ustavičně plný rozpaků. 

» Prodává ovoce a pak má kousek 
pole a taky na panském někdy vypomáhá,* 
vysvětloval starosta, jenž chtěl vzbuditi 
zdání, že ví o všem, co se ve vsi šustne. 
»Ten je poťouchlý — bojí se, abychom na 
něho nedokročili. Ovšem, když se k němu 
Dnálek vrátí, kradou pak oba. A ta ženská 
s nimi.< 

Mezi tím kočí Račan, kterého už tato 
reč nepoutala, zaplatil a vytratil se z ho- 
spody. Tma byla venku, hustá, tíživá tma; 
sotva světla ozářených zámeckých oken 
že se jí prořezávala. 

Račan pustil se s vršku, na němž 
stála hospoda, dolů, do vsi — bez cíle a 
určitého záměru. 

Horký vzduch, prosycený mdlou vůní 
uschlého sena a výpary vesnických hno- 
jišf, rozněcovaly mu krev ; oddychoval zhlu- 
boka a rozevřenými ústy, jakoby se bál 
zalknutí. A při tom upjatě myslil na dceru 
Dnálkovu, kterou starosta tak vábivými 
slovy před chvílí vychvaloval. 

» Hleďme, taková ženská tu je — a 
nikdo se na ni ještě kloudně ani nepo- 
díval! — « rýpalo mu v hlavě — »Není 
udřená, je plná v těle a má hříšné oči — « 
A mlsně se v duchu pousmál. »Jenže krade 
— no, ať sedlákům krade! Co mně po 
tom?! Podobné jsem beztoho ještě nepo- 
znal! Zbytečně jsme se jí vyhýbali — ! 
Ale co by řek' ten komediant? I ten může 
být rád, když si zámecký kočí jeho ženy 
všimne — takový světoběžec!« A vytáhnuv 
tělo, představoval si, jak by ona musela 
být všecka zmámena, kdyby před ní před- 
stoupil a chytil ji do náruče. »Ta by si 
toho vážila!* A v tom otřásla jím vášeň 



až do poslední žilky; rozhodil ruce a za- 
skřípal zdravými zuby. 

Psi ze statků se na něj rozštěkali a 
on divoce zaklel. Měl tisíc chutí zajít až 
za ves — do Dnálkovy chajdy. Ale pak 
ho napadlo, že by tam v této chvíli už 
ničeho nepořídil, a zaměřil proto zdlouha- 
vým krokem k zámecké bráně. 

»Kde bych se s ní jen sešel, aby nás 
nikdo neviděl ?« rozvažoval cestou — »se 
zlodějkou přece veřejně se nesmím uka- 
zovat, to bych brzy vylít ze služby — ! 
A pak ta ostuda ! Je to přece jen vyvrhel, 
třebas v pěkném těle! Kde se s ní tedy 
potajmu sejít?* 

Ale na tuto otázku marně sháněl 
v mozku uspokojující odpověď. 



U Dnálků v tu dobu teprve večeřeli. 
Trámová, slehlá a začernalá jejich světnice 
ozářena byla velikou a ku podivu hezkou 
visací lampou ; dostal ji před rokem kome- 
diant od zámeckého fořta za to, že za- 
chránil mu synka před utonutím. 

Mladí jedli u stolu, starý Dnálek na 
truhle poblíže šikmého okna. Večeře byla 
bohatá - kachna v kořenité omáčce. 

»Dobře's to zavařila, tuze dobře,* libo- 
val si staroch, zatínaje ostré, bezzubé 
dásně do masa, jež držel v špinavých 
prstech, »až se tomu divím, kdes to, 
Mařko, pochytila. Nebožka máma by se 
nedovedla na to ani dívat.« 

Mařena, oděná v jedinou, strakatou 
sukni, bosá, v košili u krku nedbale za- 
drhnuté, zasmála se jadrně a šťouchla 
rukou svého muže. »Vidíš, jakou máš ku- 
chařku! Kraj svěla bys takovou musel 
hledat — « 

»Však ona je také ta kačena vypa- 
sená — * mumlal komediant, jakoby chtěl 
překotnou oslavu své ženy poněkud osla- 
bit. »Bělík ji krmil jistě pro trh.* A vy- 
loviv z pekáče stehýnko, vyzvedl je tak, 
aby mu omáčka stékala do rozevřených úst. 

»Nu a my ji sníme stejně jako ti bo 
hatí v městě* — vykládal Dnálek — >však 
jsme všichni stvořeni k obrazu božímu.« 

»Co pak to zas pletete dohromady?* 
utrhla se na něj dcera. 

» Pletu, pletu ! Na boha se nesmí nikdy 
zapomínat — I Přece nejsme pohani!* od- 
poroval jí káravě. 

»Snad se nechcete hádat?* ozval se 
líně komediant — »hleďte si radši jídla — .« 

>A abys věděl,* vyhrkl nakvašeně 
staroch — » samým jídlem není člověk živ. 
Říkal nám to denně panpáter v kriminále.* 

»Ale on jistě jeď, až mu tváře mo- 
draly,* rozchechtal se mladý a vítězně po- 
hlédl na ženu. 



LITERATURA. 



125 



»Vždyf jsem nepovídal, že nejed,« roz- 
ohnil se Dnálek a sesmekl se s truhly. 
»Proč ty vždycky utíkáš od toho, o čem 
je právě řeč? To bude asi tím, že jsi 
zvyklý ve všem dělat kotrmelce. Je v tobě 
pořád ta komediantská krev.« 

*Ve vás zase zlodějská,* ušklíbl se 
zeť. »A učiněná protiva je zloděj, který 
má pořád Pánaboha na jazyku — .* 

Dnálek se rozehnal ke stolu a po- 
padnuv zetě za rameno, třásl jím chvíli. 
>To já tedy nejsem, neboť nosím Boha 
v srdci!* 

»I pro mě — « odbýval ho komediant 
mrzutě, 

» Prosím vás, táto, nechtě toho už,« 
vykřikla rozhodně žena a odstrčila Dnálka 
stranou. »Když na vás sedne rozklá- 
dání, tak jste horší než starý farář. Jako- 
byste neměl jinačí starosti.* 

»Tak dobře, už ani nepípnu !« zapištěl 
staroch a posunul čepici k uchu. »Jen 
tolik ještě podotejkám: komediantství se 
člověk naučí jako ševcovině nebo truhla- 
řině. Ale zlodějství — to je nátura, a tomu 
právě oba nerozumíte.* 



A vrátiv se k truhle, bručel něco pro 
sebe. 

Mladí zatím jedli dále, jakoby se nic 
nestalo. Komediant sykal až radostí nad 
každým soustem a krk natahoval. 

Dnálek si toho povšiml a podráždilo 
ho to. 

»A jste vy vydařená cháska — « vy- 
buchl najednou — »takhle se chovají děti 
ke svému tátovi? To je ta úcta?* 

»On myslí, že mluví se starostou!* 
rozchechtala se dcera a udeřila rukou do 
stolu. 

»To jistě, to jistě!* smál se zeť — - 
»a tak jen kažte dál — « 

Staroch okamžik udiveně na ně patřil — 
ale když viděl, že se mu řehotají, zapomněl 
na hněv a také se rozšklebil. 

»Ba, dali jsme mu, dali, tonm bera- 
novi* — lahodil si a usednuv na truhlu, 
rozehrál obě nohy. » Řekne se starosta, nej- 
bystřejší hlava ze vsi. Ale na nás si ne- 
přijde! — Jak pak odtud upaloval.* Po- 
slední slabiky uvízly mu v ústech a on se 

smíchem zakuckal. (Pokračování.) 




LITERATURA. 

Pavel Sabatier : Život sv. Františka zAs- 

sisi. Přeložila Dr. M. Komínková, Praha, 

Pekl, 1905. 

Je dojista řídký případ, aby protestantský 
theolog volil sobě za théma vědecké práce látku 
eminentně katolického péra hodnou, aby ji zpra- 
coval tak, že v desíti letech dočká se třiceti vydání 
a několika překladů; dokonce však se nestává často 
aby se dílo jeho setkalo nejdřív s lichotivým uzná- 
ním římské kurie a po čase se dostalo na index 
jako dílo škodlivé a zhoubné. Osud takový, jak učí 
psychologie davu, bývá auktorovi nejlepší rekla- 
mou : byla-li i zde, nutno doznati, že se doporučení 
dostalo knize pracované s velikou důkladností a 
odbornou kritikou, knize, jež spočívá na autopsii 
i pracných studiích původních pramenů a znalosti 
příslušné literatury, jíž se obírati není zrovna věcí 
snadnou a příjemnou. 

Sabatier sám napovídá, co jej vábilo k před- 
mětu, na pohled tak odlehlému: byla to patrně 
sama osoba světce, jenž ač nebyl knězem, založil 
mohutný řád mnišský a byl nejen apoštolem, nýbrž 
i duší bohatě poeticky nadanou. Byl takořka vtě- 
lením duše italské třináctého století, mužem, jenž 
nehledal úkolu a cíle životního v hloubání o dog 
matech a subtilních výkladech věroučných, nýbrž 
téměř po celý život snažil se léčiti bídu a zkaže- 
nost a kázati obrácení duší jasně a prakticky, bez 
ozdob a obratů umělé rhetoriky. A život plný ne- 



uvěřitelného strádání a nepohodu' ku podivu sou- 
hlasil s jeho naukou, jsa věnován jen a jen blahu 
všeho okolí a objímaje v nekonečném soucitu 
všecko tvorstvo až po nejmenšího červíka. Usta- 
vičný styk s přírodou naplnil duši jeho hlubokým 
citem pro její krásu, a záliba v květinách byla je- 
diným přepychem chudobného jeho žití, sebezapí- 
ravého až k nejzazším hranicím možnosti. 

V knize vylíčen všecken život Františkův, jímž 
v dospělém věku vedle činnosti náboženské jako 
nejčistší idylla vine se láska k sv. Kláře, od mládí, 
ztráveného v přepychu a bujných rozpustilostech 
až k zdlouhavému umírání, kdy světec ještě za živa 
stával se relikvií. Tyto poslední partie a líčení 
o zázračném se zjevení stigmat na těle Františkově 
jsou rozhodně nejzajímavější kapitoly; z nich vane 
k nám vůně legend, jimiž hned po smrti jeho 
zbožná mysl věncích nadšenců okrašlovala prostou 
pravdu historickou. 

Překlad, jehož vydání umožnila podpora Če- 
ské akademie, čte se ve všech partiích velmi plynně. 

Kd. 

P. K' Rosegger: JVloje království neb eskc. 
Zpovědi, doznání a zkušenosti ze života ná- 
boženského. Autorisovaný překlad K, Vele- 
mínského, Praha, Laichter 1905. 
Říká-li se, že naše doba je bez náboženství, 
Rosegger vší svou literární činností posledních dob 
snaží se ukázati, že náboženství dosud se nevyžilo. 



126 



DIVADLO. 



nýbrž že je nejvěrnějším všech ideálů lidstva. Vi- 
díme, jak i v tomto spisku glossuje reflexemi 
a krátkými povídkami dogmata církve, vymýšlí si 
příběhy z dob Kristových, aby parafrasoval výroky 
Spasitelovy, črtá obraz Kristův dle evangelií, a zas 
feuilletonistickými obrázky zabarvení Kosmákov- 
ského ukazuje, jaké jsou náboženské potřeby a ná 
zory doby naší a jak by bylo lze — to je patrně 
jeho zamilovaná idea — smířiti obě hlavní kon- 
fesse křesťanské, jak bychom mohli s čistou vírou 
evangelickou spojiti zděděné zvyky katolické a zvlá- 
ště kult mariánský, který prý tolik odpovídá něme- 
ckému cítění, Analysuje se tu dogma o neposkvrně- 
ném početí Bohorodičky, hájí instituce zpovědní, 
podávají se názory o úpravě bohoslužeb i mo- 
dlitby, ale ovšem i zavrhují učení o neomylnosti 
papežské a samospasitelnosti církve, latinský ob- 
řadní jazyk a víra v — čerty, dokonce i pro hnutí 
»Los von Rom« jsou tu slova omluvy a přirozených 
výkladů. Náboženské stanovisko konečně patrno 
* v kritice nauk Níetzscheových a Tolstého: tyto 
přes zdánlivou slabost prý posilují národy a pod- 
porují vzdělanost, kdežto ony jen seslabují lid a 
ničí kulturu. 

Není to planý racionalismus, jenž k nám pro- 
mlouvá, nýbrž živá, pevná víra člověka, jenž všemi 
silami vzpírá se skepsi, víra, jíž jest evangelium 
ultima ratio a vědecké pokusy opravné počínáním 
dětinským. Rosegger ví o námitkách moderní pří- 
rodovědy, ale vědomě trvá na své víře, ježto mu 
lahodí a jej utěšuje i povznáší, ježto studená věda 
nikdy nedovede mu nahraditi vřelé víry, již každý 
má právo utvářeti si dle svého srdce i duchovních 
potřeb. A víra jest i příčinou, že zůstal věren ka- 
tolicismu, přes to, že nezavírá očí před jeho sla- 
bostmi, že leccos mu otevřeně vytýká, ba í sesměš- 
ňuje. Patrno, že síla tradice rodinné zvítězila nad 
silami rozumu a kritiky. Snad proto nebude na 
mnohých místech se nám zdáti důsledným, ale 
upřímným je rozhodně vždy, již v nadpise, jenž 
ukřižuje, že jsou to názory jeho, jež nikomu se ne- 
vnucují. A to právě činí knihu jeho tak milou a 
příjemnou i tam, kde s ní souhlasiti nemůžeme. 

Kd. 



DIVADLO. 

— Večer tříkrálový, veselohra o pěti 
dějstvích. Anglicky napsal William Shakespeare. 
Nově přeložil J. V. Sládek. Režisér Jaroslav Kvapil. 
Nová adaptace Shakespearova Tříkrálového večera 
na Národním Divadle je záslužným činem, jehož zá- 
sluhy nesetkaly se však s náležitou odměnou. Aspoň 
první večer znovuuvedení nejslunnější veselohry 
stratfordského genia nevzbudil v auditoriu nálady, 
kterou podáni zve >shakespearovským posvěcením*. 
Málo bylo cítiti z onoho vanutí křídel labuti 
avonské, jemuž se duše druhdy tak žádostivě ode- 
vzdává, přijímajíc mileráda všechny archaismy 
ušlechtilé patiny nevyrovnatelného skvostu za krá- 
lovský dar unesení do sedmého dramatického nebe, 



k němuž klíče snad už pro všechny věky divadelní 
naprosto vyhrazeny božskému Williamovi, Broušení 
démantů je krásné umění, ale musí býti při něm 
šetřeno os a lomivých ploch drahokamu, a když 
zbude z Tříkrálového večera jako hlavní jádro 
á jour tragikomická, neodolatelná švanda s napá- 
leným JV\alvoliem (Florentin Steinsberg), v obrubě 
situační veselohry lehkých milostných hnutí Orsina 
(Jan Vávra), Violy (Hana Kvapilová), Olivie (Isa 
Grégrova) a Sebastiana (E. Focht), potom musí 
svítit všemi facettami ze zářivého světla v to vý- 
značné ohnisko soustředěného. Svítilo, zářilo dost, 
ale tepla nebylo. Vina toho nedostatku svádí se 
na obsazení. Připustíme-li srovnání s orkestrem, 
v němž smyčcovému kvartetu přikázány vyjmeno- 
vané role a milostné zápletky, nutno ovšem do- 
znati, že nebylo stesku na souhru. Zejména výstupy 
Olivie s Violou byly skutečné dvojzpěvy téže la- 
hody, jakou zpívá zvuk jmen těchto rozkošných fi- 
gur, a dlužno pozdržeti se při tom, že slovo básně, 
v jejich výstupech ovšem nejbásnivější, přišlo zplna 
ku svému zvuku ; ale dřevěná a zešfová harmonie 
dvořanů hraběnky Olivie: Malvolio, Tobiáš (Karel 
JVlušek), Ondřej Zmrzlík (Rudolf Kafka), Fabián 
(Eugen Wiesner), Feste (Karel Želenský), komorná 
(JVlarie Hůbnerová) — neladila. Z neladů budiž 
ovšem vyňat výkon pí. Hůbnerové, kteráž stála na 
své obvyklé výši i na výši ženských diblíků shake- 
spearovských, i skvěle deklamující Feste p. Želen- 
ského, jemuž nelze nic vytýkati, leč vinu nezavině- 
nou, ani ve vévodství illyrském neoblékali totiž 
Apolla do šaškova kroje. Chlapíci takového vze 
zření mívah jiné zaměstnání, než tento mezi všemi 
representanty sličného mužství našeho Tříkrálového 
večera nejonačejší panic. Ale vázlo u ostatních. 
Drastická scéna pitky zdařila se ovšem nejlépe, ale 
rozpustilost komiky byla tu právě tak vyvrcholena, 
že všechno další stupňování, jako ve výstupu se 
žlutými punčochami Malvoliovými ; stalo se nemož- 
ným, sebe animovanější přičinění selhávalo, ale 
upříti nelze, že již středeční reprisa přinesla jakousi 
úlevu i učinila obecenstvo povolnější k sdílení vý- 
buchů a kaskád smíchu na jevišti, perlících tak 
hojně z hrdla komorné a prskajících se rtů muž- 
ských strůjců mumraje někdy k sluchu tak strojeně 
znějících. Také toho válení na jevišti je poněkud 
mnoho. Fikci nerozeznatelné podrobnosti Sebastiana 
a Violy napomáhal p. Focht tím, že se po celé 
představení neotočil tváří k obecenstvu. Užitek to- 
hoto tricu nemůže být jiný, než vyvarovati tomu, 
aby obecenstvo bylo vedeno k věrojatnosti vzá- 
jemné podoby tím, že neuvidí, jak se ve skuteč- 
nosti tváře představitelů různí. Zbytečno připomí- 
nati, že se klam takto nemůže zdařiti, timbr hlasu 
vyvolává ihned představu vzezření povědomé tváře 
umělcovy. Huse může býti dokonalou jenom v tom 
ideálním případě, že by obě role hráli jako v dra- 
matu i na jevišti rodný bratr a sestra aneb dvě 
sestry k nerozeznání podobné. Je pamětihodno, že 
nebyl položen spíš důraz na barvou nápadné jed- 
notlivosti kostýmu a přikrývky hlavy, tvář v roz- 
hodujících okamžicích co možno hluboko zastírá- 



DIVADLO. 



127 



jící. Oba představitelé oblečeni naopak do šatu 
jednotvárně šedého. KMČ. 

OPERA. Hjordis, podle Ibsenova dramatu 
»Oernulfova výprava* napsal Fr. Khol, hudbu složil 
K. Moor, Jest tomu již deset let, co začalo 
Prahou bouřiti sdružení tak zv. Mladé hudební 
generace. Neměli jsme a nemáme štěstí v hudbě 
s tak zv. >mladými generacemi*. První přišla r. 1874 
s programem nepokrokovým, protismetanovským. 
Nenáleželi k ní ani Fibich ani Dvořák nýbrž 
jména dávno zapadlá, Hartl, Přibík a p. Tak 
i v letech devadesátých sdružení takové zna- 
menalo reakci i proti programu Smetanovu, ač 
vystoupilo domněle pod aegidou Smetanovskou. 
Také v tomto sdružení nebyli umělci, kteří mladou 
hudbu potom vedli a vedou dále Nebyl tu ani 
J. B. Foerster ani Kovařovic a p., byla tu zase 
jména neplodná, dnes už zase polozapomenutá. Jen 
dvě jména udržela se na povrchu : jedno svým 
křikem, druhé svou vážnou uměleckou prací. Tento 
druhý člen Mladé generace jest K. Moor. 

Sáhl jsem tu do historie, neboť jen tím po 
chopíme, co znamená toto nové dílo Moorovo. 
Mladá hudební generace přišla s programem staro- 
modním, někde přímo reakčním. Neprovedla sice 
ničeho, neboť zdravý pokrok naší hudby nedal se 
strhnout zpět, avšak její reakční nálada zachvátila 
skutečně naši, zvláště nehudební, mládež. Následky 
cítíme podnes. Široké vrstvy studentské jsou ze- 
jména vlivem reakční kritiky v tak zv. mladých 
listech ve vlivu staromodních ideí o dramatické 
hudbě a p. Od r. 1895 bují u nás Pivodovština na 
všech stranách. A tu pokládám za velmi krásný čin, 
že p. Moor, dnes hlavní zástupce této generace 
v naší hudbě, přišel a dílem svým porazil na hlavu 
všechno to povídání o domnělé bezbarvosti hudeb- 
ního dramatu, že se jadrně opřel heslu »Ve jménu 
hudby«, jež v opeře nutně musí vésti k úpadku 
přirozenosti i stylu. Nelekl se a společně se svým 
librettistou napsal hudební drama tak ryzího stylu, 
jaké u nás už dávno nevzniklo. Jev tom tolik od- 
vahy a při tom vědomí cíle, že raději přestřelil, 
než nedostřelil. Jeť v prvním vždy více síly a upřím- 
nosti než v druhém. Jsem si proto jist, že ho po- 
vídání o nedostatku lyriky v dramatickém díle 
nezalekne. To jest stanovisko, z něhož se dívám 
na Hjordis. Zde nejde o lepší neb horší dílo, zde 
jde o umělecké credo naší mladé generace To pak 
jest v Hjordis tak krásné a skutečně mladé, že 
musilo v nás vyvolat radost, velikou radost. 

Ovšem jinak dopadne soud se stanoviska 
přísně hudebního. Dílo Moorovo nepřekypuje hud- 
bou, naopak niveau jeho hudby nijak nedosahuje 
stupně, na němž stojí jeho intence. Chudost jeho 
vynalézavosti, v Hjordis nepopiratelná, byla by 
ovšem smutnou vyhlídkou do budoucnosti Moorovy. 
Avšak i zde hrají důležitou úlohu různé rušivé 
vlivy: především sujet libretta. Norská pohádka 
Ibsenova ovanuta jest sice kouzlem poetické ná- 
lady tak, že by mohla chytiti i příslušníka zcela 
jiného národa. Avšak vlastní dramatický sujet, za- 



ložený na pojmu krevní msty, je nám přece .jen 
velmi cizí a byl i Moorovi. To vidíme na jedné 
straně při scéně, kdy Oernulř zví o smrti svého syna* 
To jest všelidský moment, který i u Moora podán 
s krásnou úsečnou karakteristikou. Naopak zase 
vášnivý dramatický konec vyplynul na prázdno. 
Proč Hjordis Sigura zabíjí, jest nám svou pohan- 
skou motivací zcela záhadné, nepřirozené, proto 
zůstavuje diváka zcela chladným. Avšak též skla- 
datele. Proto výběr sujetu znamená tu velmi mnoho. 
Již druhé dílo Moorovo, Vij, jest daleko lepší, ano 
svou karakteristikou svůdné čarodějnice i hudebně 
skvostné. To jest skladateli už daleko bližší. Tedy 
komponovat jen to, co mohu do nejlubšího zá- 
kladu prožit, aby hudba prýštila z nutného základu 
všeho umění, z životní sily. Druhá vada Moorova 
jest nedostatek techniky. Leckde cítíme, že chce 
něco říci. Vycítíme snad i, co chtěl říci a že jest 
to velmi správné. Avšak Moor neumí to říci jasně 
a srozumitelně, bojuje stále ještě s technikou svého 
umění. Nepřirozené zacházení s hlasem, nerovný 
poměr orchestru ke zpěvu i suchá práce motivická 
jsou toho následkem. I v tom jest Vij velkým 
krokem ku předu. Zdá se, že Moorovi chybí přísná 
škola, a i to jest následek zvráceného názoru na 
uměleckou tvorbu, vládnoucího podnes u našich 
nejmladších. Mohu si myslit nejkrásnější věci: ne- 
umím-li je říci, nic to plátno není, V umění není 
jen »krev srdce*, nýbrž také, jak říkával Smetana, 
mnoho inkoustu a skřípání péra. Hjordis jest typi- 
ckým dílem své generace, proto jsem se u ní déle 
zdržel. Má velkou intenci, ač slabou potenci. Jest 
však pro nás významné nade vše svou vážností 
i ryzí pokrokovostí. Doufám, že v budoucnosti 
Moorova potence bude se intenci vyrovnávat. Po- 
čítat nutno s p. Moorem bezvýjimečně. 

Provedení novinky bylo dosti prostřední. Or- 
chestr pod p. Píckou hrál sice průměrně slušně, 
avšak obsazení, zvláště titulní partie, mnoho poka- 
zilo. Tak tragickou partii může u nás hráti jen 
pí. Maturová. SI. Horvátová ukázala i v Tannháuseru 
i v Šárce, že tragickým partiím velkého slohu není 
s to dostáti ani hrou, tím méně svou nečeskou 
výslovností, zvláště v partii tak recitativně založené, 
jako jest Hjordis. Nádherný výkon podal p. Kliment 
(Oernulf). To byl hrdina se všemi pohádkovými 
attributy. Mimo to účinkovali : si. Kubátová, pp. 
Pták, Šír, Pollert a Króssing. Výprava byla vzácně 
náladová, zvláště v prvním aktu. 

Dr. Zdeněk Nejedlý. 

= Zajímavý článek o tom, jak je v poslední 
době Shakespeare favorísován v Žaponsku, 
uveřejnila M. N. Danilevská v Nov. Vremeni. Je 
to ovšem Shakespeare upravený a částečně vždycky 
i lokalisovaný v Žaponsku, dle jejich pojmů a 
vkusu. Tak >Hamlet« v žaponském zpracování 
byl silně předělán, všecky osoby dostaly domov- 
ská jména (tak Hamlet — Tošimaru Gamura, Ofelie 
— Orija (hraje Sada Yakko), Horácio — Šozi-Gara 
atd), přes to však hlavní intrika tragedie a její 
vnitřní smysl dokonale zachován a umělecky vy- 



128 



TÝDEN. 



zdvižen. Vedle v>Hamleta« nejvíce se líbí »Otello«, 
hlavně zásluhou slavné Sady Yakko, jež hraje Des 
démonu, zvanou zde Toma Fudži. 



TÝDEN. 

Ze života Ant. Dvořáka. Zeť Dvo- 
řákův, člen Českého kvartetta a vynikající skladatel 
Josef Suk, navštěvoval mistra na jeho statku Vy- 
soké již v dobách, kdy byl ještě konservatoristou 
a žákem Dvořákovým, 

Mladý umělec dosti těžko zvykal přísnému 
domácímu řádu, ve venkovském zátiší mistrově 
zavedenému, kde se chodiio se slepicemi spát a se 
slepicemi vstávalo. Zejména to časné vstávání ne- 
bylo mu valné po chuti. 

i>Kdysi,« vypravoval mi Suk, »pohřížen jsem 
byl do nejkrásnějších snů, kdy pojednou cítím se 
uchopen za rameno, a mocným otřesem zburcován, 
hledím vyděšen do tváře Dvořákovy. Mistr byl 
úplně oblečen a s jakýmsi tajuplným výrazem 
v tváři mi pokynul : 

>Vstaňte, Suku, a pojďte se mnou.« 

Znepokojen, okamžitě jsem uposlechl a hodiv 
na sebe župan, kráčím za Dvořákem do soused- 
ního pokoje. Zběžtiýni pohledem na hodiny ve své 
ložnici přesvědčil jsem se, že je pět hodin bez 
desíti minut. Co se jen stalo? přemítám . . . 
onemocněl snad někdo v rodině mistrově nebo 
došla tak časně nějaká důležitá zpráva z Prahy? 

Dvořák vede mne k oknu dokořán otevře- 
nému, odkud naskýtal se překrásný pohled do 
širého kraje. Příroda za velebaéi.o rána kh'dně 
procitala . . . živé duše kolkolem nebylo viděti, jen 
na poli nedaleko statku oral jakýsi venkovan. 

Dvořák ukázal na něho prstem: 

»Vidíte toho oráče?* 

»Vidím.« 

Mistr upřel na mne zasmušilý pohled, zakýval 
několikráte hlavou a káravým hlasem pravil: 

»Tak ho vidíte. A ten oráč, Suku, orá na tom 
místě už dvě hodiny! A vy jste vzdělaný člo- 
věk, mladík z řádné rodiny, máte tak hod- 
ného tatínka — a to se nestydíte, teď ještě 

ležet v posteli?« —]—• 

* 

* Ústřední jednota českého herectva, 
tento důležitý svépomocný činitel v hmotných a 
stavovských otázkách hereckých, oslavuje tyto dni 
dvacetiletí svého trvání a své požehnané působno- 
sti. Oceňujeme plně její práci dosud vykonanou a 
docílené úspěchy, vzpomínáme vděčně jejích prvních 
obětavých předsedů, Jakuba Vojty Slukova a Karla 
Šimanovského, a přejeme další rozvíjivé a blaho- 
plodné její činnosti nejplnějšího zdaru. Těžkými 
začátky se probila, prolomila a zmohutněla v pev- 
nou organisaci, jejíž váha se oceňuje již všude, 
i tam, kde na ni spočátku nedůvěřivě pohlíženo 
bylo, jejíž význam se chápe a pro niž sympatie rok 



od roku vzrůstají. Pevně dnes sešikována spěje 
k vyjasněnější budoucnosti a bohatší úrodě úspě- 
chů. Sympatie nejsrdečnější ji provázejí na další 
její pouti ! 

*Z Národní rady české vzešla nová in- 
stituce »Osvětový svaz*, kterýž právě se usta- 
vuje a v jehož čele prozatím stojí prof. dr. Jaromír 
Čelakovský, docent dr. Jos. Gruber, Ant. Hubka, 
dr. Jos. Scheiner a Renáta Tyršova. Účelem Svazu 
osvětového je organisace kulturní práce po vší 
vlasti, nejvíce ovšem v místech nejohroženějších a 
tam, kam osvětové snahy nejméně vnikaly. Ze 
všech stran docházejí již Osvětového svazu hojné 
přihlášky korporací i jednotlivých pracovníků a 
projevy souhlasu s důležitou touto institucí. I my 
ji co nejradostněji vítáme a chceme snahy její sle- 
dovati a podporovati ze všech sil, slibujíce si od 
zorganisované její činnosti ovoce nejhojnější. 

* První veřejná česká knihovna 
ve Vídni stane se co nevidět skutkem. Úkolu 
otevříti české obci vídeňské veřejnou knihovnu 
v ústředí města, v prvním okresu vídeňském, pod- 
jal se čtenářský spolek »Svatopluk Cech«, a po 
několikaletém úsilí najal nyní pro spolkovou, přes 
2000 děl vybrané literární hodnoty čítající kni- 
hovnu samostatné, prostranné místnosti v I. okresu 
Grůnangerstrasse 4. Tím dospěl k poslední etappě 
cesty k otevření veřejné české knihovny, které při- 
padá vděčná úloha sbhžovati statisícové obyvatel- 
stvo Vídně s českým duševním světem. 

Blahopřejeme vídeňskému čtenářskému spolku 
•Svatopluk Čech« k tomuto výsledku mnohaleté 
drobné práce národní, jehož kulturní důležitost 
jest očividná a z něhož aby vzcházelo hojně po- 
sily a potěchy duševní, srdečně zdáme. 
* 

= Petar Budmani, znamenitý linguista 
slovanský, poctívaný titulem »jihoslovanského 
polyhistora*, dovršil těchto dnů 70. rok života, 
slaven svorně Srby i Chorvaty, jichž společného 
jazyka studiu posvětil větší část života. Vlivem 
Karadžičovým věnoval se výhradně slavistice 
(původně studoval jazyky indoevropské a přeložil 
Pančatantru). Po smrti Daničičově ujal se re- 
dakce akademického slovnika srbsko-chorvatského 
(»Rječnik hrvatskoga ili srpskoga jezika*)- 
— I jinak sleduje všechen kulturní život jihoslovan- 
ský nikoli pouze jako nadšený pozorovatel, nýbrž 
i jako hluboký znalec. Obstaral vydání některých 
starých spisovatelův, ovládá dokonale dějiny hudby 
u jižních Slovanů atd. 



Arne rve se s Hainem. 

Kdo z nich Ábelem, kdo Kainem? 

Kéž jen jak se patří 

spráskají se dávní bratři. 



V PRAZE, dne 3. listopadu 1905. 



Majitel: Družstvo. — Zodp. redaktor a vydavatel: M. A. Š i máček. — Nakladatel: F. Šimáček. 

Tiskem >Uniec v Praze- 




F. X.iSvOBODA: 



PROBUZENÝ TYGŘÍČEK. 

íPokračování.) 



Strachovský nemohl přemoci své§ bo- 
lestné pohnutí, a horování doktorovo 
působilo mu fysickou tíseň. Ohlížel 
se netrpělivě jako člověk, který neví, kudy 
by unikl. Zahledl dvě známé usmívající 
se dívčí tváře. Slečny Jeřábkovy blížily se 
k nim. Šly s vysokou dámou, v modré 
hedvábné šaty oděnou, jež byla neobyčejně 
Olze podobna. Strachovský okamžitě poznal, 
že je to paní Jeřábkova. Veliké temné oči, 
snědá pleť, zvláštní výraz kolem plných 
rtů připomínaly španělské typy. Nesla se 
elegantně, všecka laskavá, jakoby šla zvě- 
stovati známým radostný den. 

» Slečny Jeřábkovy se blíží, « řekl Stra- 
chovský spěšně, jakoby se na něčem ne- 
očekávaném zachytil, »půjdete asi snimi!< 

>Ach tam, ano, a s milostpaní! Znám 
se s ní. Včera večer jsme se setkali. Je ve- 
Mce milá!* 

>Zdá se, že jste slečny zaujal !« 

Kalas pokrčil rameny. 

»Jsou obě zajímavé, nadané a upřímné!* 
řekl a hleděl jim vstříc. 

Strachovský mu podal ruku: 

>-'S bohem, musím posnídati, a napsati 
doma několik dopisů !« 

Kalas šel přímo k paní Jeřábkové. 
Slečny měly stejné růžové halenky, moderní 
účesy bez klobouků a nad hlavami pestré 
slunečníky. Hlásky jejich jasně prolétly 
čistým ranním vzduchem. 

S pravé strany v lehkých tenisových 
šatech přichvátal Zavadil s vějířkem, a sou- 
časně blížil se i Slovák Haluzický s listinou. 

Strachovský si dal nalíti ještě amantky 
a popíjeje v přestávkách odešel s prome- 
nády. Bylo mu nepříjemno. »Nejlépe bude, 
vyhnu-li se všem!* prohodil zlostně a hla- 
sitě. Odcházel rychle stále hlouběji do 
lesa, kde tou dobou nikoho nebylo, maje 

ZVON. Roč. VI. 



V nitru smrtelnou ránu, a unikal právě jako 
uniká do hlubiny houštin postřelený jelen. 
Hudba, jež sem s promenády zapadala, 
zněla rozryvně, jako volání známých. »Af 
se jen baví Milada, s kým jí libo,« mluvil 
hlasitě, >a af hrají tenis nebo cokoli ji- 
ného — po všech mi pranic není!« A tu 
shledal v nitru příjemný pocit, jaký vzniká 
u vzdorných srdcí; zaradoval se, že bude 
ve společnosti tíseň z jeho nepřítomnosti, 
že bude Milada smutná i rozčilena, že se 
budou všichni ptáti, co se stalo, a že ho 
budou hledati. »Ale marně, nikdy již mne 
nespatříte!* zavotal do lesa hlasitě. 

Vyběhl až na vrchol Malé Kamenné. 
Zde stanul a naslouchal. Kolem bylo da- 
leké ticho. Usedl na lavičku a silné oddy- 
choval. Modré oči jeho zahořely. Mezi 
stromovím a divočinou rostlinnou proni- 
kaly pohledy jeho do údolí k lázeňským 
budovám. Čarovné villy, plné pestrých, ve- 
selých barev a množství hostí, kupící se 
kolem hudebního pavillonu, na chvíli opo- 
jily jeho nitro. 

Pojednou prudce povstal, zatřásl hla- 
vou a zamávl rukama kolem sebe. Před- 
stavu Kalasovy tváře, jež se k němu stále 
dotírala, snažil se tímto způsobem jako roj 
muší zapuditi. Z hluboká tekoucí odpor 
vykvasil z jeho nitra. A v té chvíli bylo 
mu jako člověku, jenž se smělým činem 
osvobodil od pronásledování. Vše se v něm 
převrátilo, mžikem byl proměněn, jako 
když vichr přiletí a slámu smete. Nitro 
jeho rázem bylo obráceno jako když ně- 
kdo silný provazem trhne a kulisy přesune. 
Zdvihly se v něm všechna dřívější víra, 
všechno štěstí, všechen sen a vášnivou 
mocí smetly všechno kolísání, nedůvěru a 
obavy. 

Zasmál se hlasitě a všechen jako 
obrozen se napřímil. 

číslo 9. 



130 



F. X. svoboda: PROBUZENÝ TYGŘÍČEK. 



»Proč by musila naše láska podleh- 
nouti?* zvolal vášnivě. » Kdo že ztratil víru 
v moc vznešených slibů? Kdo smí říci, 
že všechno naše štěstí, všechno zanícení, 
všechny sliby vyblednou vedle přání ot- 
cova? Oh ne, ne, pane Kalaši, nejste marně 
advokátem! Však dobře cítím, že jste se 
sám do Milady zamiloval! Viděl jsem to 
na vaší tváři a vašich očích. Stavíte se 
moudrým a těžko zapálitelným, ale černé 
její oči rozžehly vaše skryté srdce. Marně 
jste nevyhledal dnes pana Korneta, jdete 
na kořist s této strany! Chcete ho získati 
a zkoumáte půdu! Mé zasnoubení zdá 
se vám směšnou, zcela malinkou překáž- 
kou. Otce získáváte, mne otravujete! Sna- 
žíte se podlomiti mé srdce, ale ne, zmýlil 
jste se, já neodstoupím tak lehce!* Oči 
jeho zmodraly sytě a teple vášnivou tou- 
hou. »Hyne-li všechno její bývalé vzrušení, 
všechna její první láska, vzbudím ji opět!« 

A zdálo se mu, že se bytost jeho 
osvěžila a že se všecka krajina změnila. 
Nepochyboval o nezničitelnosti jarního 
snu, vznešených radostí a nekonečné bia 
ženosti. » Mizí li na chvíli, opět se vrátí!* 
myslil si. 

Potěšen rozběhl se po úzké stezce 
mezi dubovým podrostem a bylo mu pří- 
jemno, že zde nikoho není, že zachází 
stále hlouběji a že vyžije svůj nadějný 
sen úplně. Vroucnost, jež v něm zahořela, 
činila jej svěžím, tak že se neznaven dale- 
kými oklikami ocitl o jedenácté hodině 
v Jestřábí. 

Zprávy, jež mu dnes Kalas o plánech 
Kornetových sdělil, zněly mu nyní prostě, 
jako bláhové sny všech otců. 

»Ach, jak se takové plány změní!* 
zasmál se dívaje se otevřeným oknem na 
louku, jež plna byla fialových kakostů. 
A silná touha po Miladě jej zaujala. Cítil, 
že ji svou vášní uchvátí. 

vni. 

Odpoledne o třetí hodině vyšla četná 
lázeňská společnost se Slováky do lesa ke 
Slavičínu. Již před tím vyjel povoz s ví- 
nem a masem. Den byl teplý, skoro dusný; 
na severní straně byla obloha částečně 
zamračena. Po silnici, zabíhající za ústa- 
vem vodoléčitelským do údolí pod Oběto- 
vou, ubíraly se skupiny výletníků. Kdesi 
v předu zněl mužský smích. 

Strachovský šel se slečnou Holasovou 
a její matkou; před nimi ubírali se Kalas 
s Kornetem a Bártou. Milada vedla se se 
slečnami Jeřábkovými a jako jindy měla 
v patách hustý hrozen ctitelů, již se sna- 
žili duchaplně mluviti. Měla lehoučké temně- 
modré šaty etaminové, jimiž útlé ruce a 
šíj její prosvitaly. Tenorista Vlček nesl jí 



lehký anglický plášf. Bratří Budilové zasy- 
pávali ji nadšenými poznámkami. Žurna- 
listé vtipkovali o krvácejících srdcích. 

>Pane Tandlere, zeptejte se pana Stra- 
chovského, proč nepřišel dopoledne!* za- 
volala do hustého hroznu. 

Inženýr se uctivě poklonil a odběhl 
ke Strachovskému. Ten zaslechl, proč jej 
Milada poslala a s úsměvem mu odpo- 
věděl: 

» Toužil jsem po samotě! Řekněte 
slečně, že děkuji za laskavou její vzpo- 
mínku, a že jsem musil napsati několik 
dopisů!* 

Inženýr odběhl. Strachovský nemohl 
rozeznati, odpověděl- li správně. Byl však 
otázkou Miladinou velice potěšen. 

>Psal jste opravdu dopisy ?« otázala 
se Mařka, když se matka její oddělila, aby 
pomohla paní Bártové vymotati drát slu- 
nečníku z krajky na klobouku. 

»Ne, ale chtěl jsem býti sám. Měl jsem 
v hlavě vríochy — hněval jsem se trochu 
na Miladu!* 

»Myslila jsem si to.« 

»Vy jste to pozorovala?« všechen udi- 
ven otázal se Strachovský. 

»Ano, ale nerozumím ani jí ani vám! 
Jaké to bylo těšení! Co se nablouznila!* 

>Myslím, že je zas dobře!* zcela roz- 
radován prohodil Strachovský a ohlédl se 
na paní Bártovou, jejíž jemný úsměv na 
hebké růžové tváři zdál se mu býti při- 
svědčením na slova, jež byl pronesl. A na- 
chýliv se k Mařce řekl: »Myslil jsem, že 
je zde sama a že se nemusíme na nikoho 
ohlížeti. Žárlil jsem na všecky !« 

Zasmála se zatleskavši čistýma, bělost- 
nýma rukama. 

» Pozorovala jsem!« 

»MysIil jsem, že mne čert vezme!* 
prohodil. 

Zasmála se ještě radostněji. 

»Zdá se mi, že jsou do ní všichni 
zamilováni!* 

v Taky se mi to zdá, ale to vás může 
jen těšiti!* 

»Jediný člověk mhe rnr«í. Kalas !« 

Mařka se zarděla. Poznámka jeho ji 
zmátla a rozčilila. 

„ »Ten není do ní zamilován!* řekla 
tiše, ale pevně, ač bylo znáti, že prudčeji 
dýchá. >Spíše se zdá, že jej zajímá Olga 
Jeřábkova. « 

» Mýlíte se — je-li to jiná než Milada, 
která ho popletla — jste to vy!« 

Pohodila rukou, ale promluviti ne- 
mohla. Popoběhla a prohlížela si kvítí 
v příkopě. 

»Dnes musím jíti s Miladou domů 
sám!* řekl pojednou s rozhodností, jakoby 
se s někým hádal. 



F. X SVOBODA: PROBUZENÝ lYOŘÍČEK. 



131 



»To záleží jen na vás,« odvětila Mařka 
ohlížejíc se na slečny Trousilovou a Noží- 
řovou, jež přiběhly k paní Bártové a ký- 
valy na Kalase, aby k nim šel a řekl jim, 
jak se jmenuje houba, již jedna z nich při- 
nesla z lesa. 

Kalas jaksi rád oddělil se od Korneta 
a Bárty. 

» Poslyšte, slečno,* otázal se Stra- 
chovský Mařky provázeje pohledem Ka- 
lase, jehož oči s laskavostí prohlížely obě 
živé brunetky, »jak asi se pan Kornet roz- 
hodne, až mu Milada sdělí, že jsme se 
zasnoubili ?« 

»To je to nejmenší !« řekla pohodivši 
slunečníkem. 

>Což není umíněný? A nemá s ní 
velké záměry?< 

>0 tom nevím, ale u nich se děje, co 
si Milada přeje. Ona vládne, vše otec 
učiní, co si ona řekne. Naopak, ona po- 
roučí a dovede si vynutiti cokoli.* 

Umlkli. Paní Holasová se k nim opět 
připojila. 

Strachovský pozoroval Miladu, jež 
uchylovala — jdouc zavěšena mezi Olgou a 
Emou— hlavu nazad, prohýbajíc se v útlém 
pasu, a uráželo jej, že oba mladí Budi- 
iové házeli po ní kvítím. » Strašné stádo!* 
pomyslil si. A jak ji pozoroval, zdálo se 
mu, že je odvážná a že je vše pravda, co 
právě Mařka řekla. Pojednou viděl vlastnost, 
které před tím nepozoroval, část povahy, 
které nikdy neviděl, jakousi ocelovou vůli, 
jež asi dávno byla v ní, ale jež teprv nyní 
byla mu patrná. Tím bytost její se v jeho 
názoru rozšířila a nitrem jeho zavanul 
zcela živý údiv, že nerozeznával ihned 
vše, co nyní rozeznává. 

Útlá, potřeštěná, roztoužená dívka 
s dětskou plachostí a hořícíma ouškama 
byla pouhým již prchlým snem, pouhou 
vzpomínkou; dnešní Milada byla veselá, 
smělá, krásná dívka, připravená zatančiti 
nadšeným divákům dokonalý tanec lásky. 

>í duši lidskou učíme se znáti část 
po části,« pomyslil si upíraje pohled do 
dálky na hornaté pruhy, »a mnohdy užas- 
neme ještě nad novým poznáním vlast- 
nosti, když jsme myslili, že není již nej- 
menšího tajemství.* 

V té chvíli obrájila se k němu paní 
Holasová; paní Bílková, bydlící v domě 
Augustián^kém, požádala ji, aby se ho vy- 
ptala na některé podrobnosti o universit- 
ních studiích. Rozhovořili se na delší chvíli. 

Mařka naslouchala, ale brzy se od- 
dělila a přistoupila k slečně Nožířové, jež 
se hlasitě smála jakési Kalasově poznámce 
o malíři Řeřichoví, který se připojil ke 
Klubu chudáků. Zatím přidaly se k po 
sluchačkám advokátovým ještě slečny Javor- 



nické, tři mladistvé, silné a hezké blondýnky 
v krátkých sukních, jež téměř celý den 
trávily při sportovních hrách. Za nedlouho 
opustily Miladu slečny Jeřábkovy a ucho- 
pivše paní Bártovou připojily se tak ke 
Kalasovi, kolem něhož vyvinul se zne- 
náhla dívčí hrozen. 

Paní Holasová, vyzvěděvši pro paní 
Bílkovou všechny podrobnosti, pochopila, 
že by se asi Strachovský rád k některé 
mladé družině připojil, a omluvivši se, 
počkala na paní Kornetovou, jež si velice 
živě vypravovala s paní Jeřábkovou o po- 
sledním milostném dobrodružství brněn- 
ského krasavce Havlíčka. 

Strachovský se okamžitě rozběhl k Mi- 
ladě, jež nesla v ruce planý chmel, točíc 
jím před sebou, a jež si vesele před hroz- 
nem svých ctitelů vykračovala jako ataman 
před svou sotní. Naslouchala se vznesenou 
hlavou všem poznámkám, vtipům i do 
roztoužení ukrytým žertům, jež se na ni 
sypaly jako déšť, a smějíc se a odpovídajíc 
chvílemi kratičkými větami, poskakovala 
radostně jako vraný koník. 

Tou chvílí šel i Kalas všechen roz- 
veselen a roznícen jako ataman před sotní 
kozaček. Všechny dívky šly s ním, tak 
jako všichni mladí muži šli s Miladou. 
Ostatní skupinky byli jen starší páni a 
dámy. 

Družina Miladina hlučela jako sbor 
obchodníků, takže nebylo slyšeti než jednot- 
livá slova. Všichni páni něco volali, něco 
mluvili, něco šeptali, a ona své malinké 
odpovědi a posměšky vkládala do tohoto 
písku slovního jako droboučké mušličky. 
S počátku bylo slyšeti i zvučný smích a 
jasná slova Strachovského, ale brzy se 
zmírnila a brzy zcela zmizela. 

V Kalasově družině bylo jinak. Tam 
mluvil on sám, kdežto dívky se třpytícími 
zraky jen naslouchaly a živě se smály. 
Vypravoval jim ze své obhajovací praxe 
příběh červivého jablíčka, příběh mladistvé 
dívky, krásné a tajemné, o níž po přelíčení 
nikdo nemohl říci, zda^je anděl, zda ďábel, 
zda čistá, zda hříšná. Čím více světla se 
přineslo, tím byla záhadnější a hrdinnější. 
Bylo znáti na jeho vznícené tváři, že vy- 
pravuje s velikým zájmem, a na všem, co 
pověděl, bylo patrno, že vypravoval příběh 
ten vícekráte, poněvadž bylo vše urovnáno, 
výborně sestaveno a na silný účinek ustro- 
jeno. I snaha, zvýšiti tajemnost mladé 
krasavice, byla ve všem zřetelná. Hlas jeho, 
k obsahu přiléhavý, pružný a podivuhodně 
laskavý, líbil se všem dívkám, a pro tento 
hlas stával se Kalas neobyčejně milým. 
»Aby se člověk, af muž af žena, zalíbil,* 
sděloval sám vášnivým svým posluchačkám, 
>je potřebno, aby aspoň jeden rys, jednu 



132 



STANISLAV ZIMA.: DĚDIČNÁ BIBLE. 



vlastnost měl příjemnou. Toho musí si 
být vědom. Tak je mu známo třeba, že 
má krásné oči, nebo nos, nebo rty, nebo 
chůzi, anebo ví, že má sladký hlas, něžný 
pohled, výřečnost nebo cokoli podobného. 
Musí pak tento rys nebo vlastnost učiniti 
tím prvním, čeho si pozorovatel všimne. 
Zkrátka, musí hoditi tu udici, která je bez- 
pečně, vyzkoušeně příjemná a vnadná. Jak- 
mile se na tomto jediném bodu pozoro- 
vatel zachytne, shledá brzy, že se půvab 
odtud znenáhla šíří, až se rozleje po celé 
bytosti. Tak se stane, a u mužů častěji 
než u žen, že milují bytosti s chybami, a 
že dokonce se jim tyto chyby i líbí. Pozo- 
rujte jen vznik některé své lásky a její 
pochod, uvidíte, že jsem řekl pravdu. S po- 
čátku zalíbí se nám částečka — pak vše. 
Není chyb, není nedostatku, milovaná 
bytost je dokonalá. Znám to ze své zku- 
šenosti. Jdu třeba zdejší promenádou a 
zahlédnu poprvé dívku. Zapadne li jediný 
půvab její v mé nitro — je mi nebezpečna. 
Kdybych ji vídal častěji, tento půvab af 
s hlavičky, s nosíku nebo pohybu rozšířil 
by se na celou bytost a všecka by mi 
byla milou! 

Poučení toto způsobilo radostný smích 
a vzruch mezi děvčaty. 

»Něco na tom je!« prohodila paní 
Bártová a v té chvíli představovala si svou 
rokokovou hlavičku, o níž každý po prvním 
setkání se zmiňoval. 

* Šťastná slečna Kornetová !« zvolala 
jedna z holčiček Javornických. »Ta má 
všecko pěkné !« 

Kalas se usmál ohlednuv se na pružné 
děvčátko, jež tato slova proneslo. 

»Však vy máte taky více těch půvab- 
ných částek, kde se ctitelé zachytávají !« 
podotkl přívětivě. Slova jeho vyvolala smích. 
Slečinka Javornická se zarděla, ale tvář 



její plna byla modrých očí a bílých zubů, 
jak vesele se smála. Poskočila si a chopivši 
se sestřiček schovala se za Nožířovou. 

»Co asi je na mně tak zjevně milého ?« 
ptala se Olga paní Bártové. Temné oči 
její svítily moudrostí. 

»No, oči přece!* řekla jí Ema stojící 
vedle. »Ale co na mně?« 

» Úsměv !« odvětil Kalas, jenž byl otázku 
její zaslechl. Ema vypískla radostí. 

» Kdykoli se s někým novým setkám, 
budu se usmívat!* žertovala, a objímajíc 
Mařku kolem pasu šeptala jí: »U vás kaž- 
dému se zalíbí nejdříve plavé vlásky!* 

Mařka se zasmála. 

»Opět jsme se něčemu užitečnému 
přiučily!* řekla a modré oči její pozorovaly 
tvář Kalasovu. 

Tato látka se dívkám tak zalíbila, že 
se jí obíraly po celou cestu až do vyso- 
kého lesa, kde se výletníci kolem ohně 
shromaždovali. Doktor Kostelník vysvle- 
čen z kabátu, přikládal celá polena. Vy- 
soké plameny poletovaly vzduchem. Ně- 
kolik Slováků stálo kolem. Z ohně šířilo 
se silné teplo. Jednotlivé skupiny usedaly 
na mech ve značných vzdálenostech. Byly 
to společnosti zcela si cizí, ale v každé 
byla krasavice. Kalas rozhlížeje se po lese, 
kam by zasedl se svou družinou, naklonil 
se k vonné hlavě paní Bártové: 

» Kdybych se byl náhodou neseznámil 
s panem Strachovským ve vlaku, seděl 
bych dnes v některé z těchto druhých 
skupin. « 

»Bylo by vás škoda!* prohodila. 
Usmála se pak na svého muže, který pro- 
stíral svrchník na mech. Pošeptala mu cosi 
a stiskla mu ruku. Zalitovali, že nevzali 
dcerušky; bylo zde několik dětí, udiveně 

na oheň pohlížejících. (Pokračování.) 



Stanislav Zima: 



DEDICNA BIBLE. 



C vhléb duši sladký, srdci mír a těchu 

si našla svadlá, bílá hlava báby, 

i dívčí líčko s růžovými váby 

v té knize s rohy ze zlatého plechu . . ! 

Praděd ji přines' potají a v spěchu 

od bratra kněze kdesi na Polabí; 

a bratr honěn pochopy a dráby 

k nám přišel v noci ; bibli skryli v mechu 



Na zadní desce zdobným písmem psáno : 
»Mrak noci vůkol ! — Ale brzo ráno, 
ó, lide český, ze tmy zlaté vstane !« 

A trochu níže: »Drsna naše dráha, 

bič katův těžší — a Pán dosud váhá . . ! 

A nejdoleji: » Zlaté ráno plane!* 



133 



Zikmund Wintí:r: 



MISTR KAMPANUS 

(Pokračování.' 



Basilides, vida nezbytí, sňal bakalářský 
hedvábný biret s hlavy a vstrčil jej 
do rukávu, bezpochyby z opatrnosti. 
Vousatý primán zase kňoural, že ne- 
bude dobře a že nemá bráně. 

»Drapni tedy kameň!* radí Mollerus. 
♦Nedrapni nic!« velí Basilides. 

V tom vzkřik, a světlo shašeno. Kno- 
belius volá hlasem přidušeným k pří- 
chozím : 

» Kteří jste, qui estis?« 

»Kteří vy jste!< zní odpověď. 

»Karolini,« ozve se Knobelius. 

i-Klementes!* odpověď. 

»Jezuviti!« 

»Pikarti, ketzer!* 

Ta slova letěla sem tam a dopadala 
těžce jako kameny. 

*jsi-li dobrý své mateře syn,« syčí 
Knobelius, »bij se!« 

Jesuitší žáci byli tři, karolinských sedm, 
malostranského rektora a jeho žáka nepo- 
čítajíc. 

Z jesuitských studiosů jen jeden byl 
nelekavý: dobyl kordiska a obaliv si ruku 
pláštěm, jak to dělají Vlachové před sou- 
bojem, odpovídal sám, a bylo v kratičkých 
přestávkách slyšeti, kterak brousí zuby 
v hromadu a jimi klapá. 

Druzí dva, seznavše přesilu proti sobě, 
ustupovali bez boje a dělali jenom zbraní 
svou do vzduchu znamení kříže, jeden 
z nich, bázlivější, dělal kříže mečíkem 
i rukou. 

Ale do křiku se nedala strana žádná, 
patrně ze strachu, že by okřik přivolal 
ponocné nebo pacholky právní, a to by 
neměli ze svých studentů radost ani patres 
Jesu, ani rektor mistr Kampanus. 

»Vlče, jsi-li dobrý své mateře syn, 
bij!« opakoval Knobelius postoupiv o krok 
a přiměřuje zbraní na žáka klimentského, 
jenž neustále opakoval slovo ketzer, ketzer. 

Dva jeho soudruzi již ve tmě skoro 
mizeli., 

»Čistá hrdina, jeden jak druhý!* pravil 
Bergerus ; při tom mrskal po nich kordem 
ploskou, chtěje na pamět jim ránu dáti, 
ale suchou. 

» Perte jak můžete!* velel Mollerus 
vzadu. 

Bradatý primán, nemaje nic v rukou, 
volal dosti hlasně: 

»Ani za fík se nebojíme!* 

V tom zacvinkala zbraň Knobeliova 
o zbraň jesuitského studenta. Knobelius 
přijal bystře ránu a ťal. Zároveň Bergerus 
udeřil Němce přes záda ploskou a tupou. 



»Ruka boží včil se tebe dotkla!* po 
smál se Mollerus studentovi, ale ten již 
upaloval za svými do tmy. 

» Myslím, že jsem mu kabát proťal, 
ale nedržím, že bych ho byl škodně do 
živého ranil, ani nehlesl a utíká dobře co 
vítr!* tak posuzoval Haratláp svůj výkon. 

»Nechíe bláznovství a pojďte, já jdu!« 
nabízel Basilides vstavuje sobě zase hed- 
vábný biret bakalářský na hlavu. 

Jeden ze studentů, Kochan, syn de- 
fensorův, mínil zcela upřímně, že: kdyby 
bylo studentu jezovitskému do živého 
vroubeno, nic by mu neškodilo, mnozí 
u těch bratří jezuvitů jsou prý nějakými 
škapulíři tak chráněni, že se jich zbraň 
nechytí, jsou, jak my říkáme, zmrzlíci. 

Na to Mollerus: »A co by — proto 
zůstal a neutekl, tož pěkný zmrzlík! Tys, 
Kochane, tak hloupý jako ten sud s vo- 
dou tady, ten bychom mohli včil převrh- 
nouti !« 

Tedy jej převrhli. 

Při tom zlili školnímu rektoru Basili- 
dovi hedbábné punčochy na obou nohách 
až po kolena. I urazil se a oznámil, že se 
studenty příště již choditi nebude, má prý 
rád veselost, studoval práva v cizině a ví, 
kterak tam jsou mládenci veselí, ale co se 
dnes tady tropí, to že bláznění, dnes že 
jsou jako sápaví medvědi a mořští lvi. 

S těmi výčitkami docházela noční dru- 
žina mostkem a brankou na Koňský trh. 

Tu bakaláře obstoupili, dotírali naň, 
odprošovali ho, chlácholili, dávajíce na 
jevo, že takové noční výpravy s účastí 
bakalářů dodávají studentům Karlovy aka- 
demie cti a že vždy, kolik se kdo ví pa- 
matovati, učitelé pražských škol drželi se 
studenty a že tak bude vždy a věčně. 

Bakalář s nožičkama tenkýma a teď 
mokrýma, udobřil se jak tak, ale přes to 
dal se se svým primánem stranou, smě- 
řuje k brance při Spálené ulici, aby se 
tudy dostali k mostu a domů. 

Studenti mnohem tišeji nežli prve krá- 
čeli podél krámcův a krámečků u Mateře 
boží Sněžné; Vokoun sic měl chuť drobné 
stolice kolačnic, zvířetnic, švadlinských, 
šorcařek a jiných kramářek přeházeti, ale 
družina nezastavila se. 

» Zazpívejme motetto panu Kaplířovi 
ze Sulevic, je znamenitý vlasti a českého 
jazyka milovník, tady jeho dům!« tak na- 
vrhl Bergerus. 

Ujali myšlenku. Brzy shodli se o zpěvu, 
Knobelius jen poprosil Bergera, aby faleš- 
nými zvuky jim to nekazil. 



134 



ZIKMUND WINTER: MISTR KAMPANUS. 



Pak po paměti začali. 

V tenoru kazil jim harmonii a ryth- 
mus vysokým svým hlasem pisklavým 
Kukla, v bassu tu a tam falešně přitlačil 
Bergerus, ale celkem dopadlo zpívání bez 
ostudy. Trojí hlahol, proplétající se jako 
žebra na kostelní klenbě v ladnou hvězdu 
pravidelnou, zvučel dojemně a nesl se 
tmami nočními širokým příkopem k Vltavě. 
Některé okénce zachrastilo a vyzřela ven 
hlava, tu prostovlasá, tu v čepci — 

Pěvci dozpívavše brali se příkopem 
tiše a vážně, aby nezkazili srdečného po- 
hnutí, které musil starý Kaplíř, milovník 
vlasti a jazyka z krásného a zbožného 
motetta míti. Popošedše však jen asi o tři- 
cet kroků k ulici Mikulandově, dali se 
náhle a najednou ve smích neobyčejně 
řvavý. 

Kukla jim totiž dokazoval a dokázal, 
že starý pan Kaplíř nebytuje v domě, kde 
zpívali, nýbrž daleko odtud, v domě jiném, 
prý jim nechtěl kaziti úmyslu dobrého, 
nebof což jiného je to nežli dobrý úmysl 
zazpívati na poctění paní vdovy \ž^eroniky 
Koniasové, ženy peněžité, která by se na 
odpor svým nemladým letům ještě ráda 
vdávala a nemohouc dostati ženicha, na- 
dává všem mladíkům bejkův a děvčatům 
krav. 

»Bože všemohoucí,* zvolá zděšeně 
Knobelius, »to byl ten veliký bílý čepec, 
jenž vyzřel z okna?!« 

Na to zahlaholil onen vysoký a široký 
smích, do něhož Knobelius vhodil toto: 

»Za ten nerozvážlivý kus uperte Kuklu, 
zmlafte ho, ztlucte ho, do louže převrzte 
ho, abychom se na něm vychladili « 

A teď již všickni se na něho domlou- 
vali pólo zlobivě, pólo žertem. 

>Vari, vari!« křičel Kukla a již utíkal. 

» Neutíkej !« volali, ženouce se za ním. 
>Neutíkej! Obdržíš na svoje nestydaté 
líce jenom dva pohlavky! Neucházej! Ne- 
utíkej!* 

Ale nedohonili ho. Dusali hrbolatou 
cestou chvíli; od haldy vyplašili nějakou 
vandrovní dívku. Tacitorius sklouznuv 
vpadl do smetí v:příkopě a dosti těžce se 
z něho dobýval. • 

Při té marné honbě vyrazili se z dru- 
žiny ti, kterým se chtělo domů. 

Alumnové z kolleje Rečkovy sešli se 
konečně po některém čekání u vrat kol- 
lejních. 

Mollerus scházel, 

Tedy ještě popočkali. 

Zatím Bergerus, nemaje kloudnější zá- 
byvky, hrozným hlasem zpíval Pulpitovi, 



mistru kožešnickému a dobrému souse- 
dovi, a jeho ženě pod oknem vedle kolleje. 
Zpíval, bláznisko, že jest žena křehký oud. 

Netrpělivý Knobelius, když se Mol- 
lera dočekali, vhodil v posléze hrst písku 
na okno kollejní, a za chvíli vklouzli alum- 
nové do vrat. 

III. 
Zkouška. 

Bylo velmi ráno, když Mollerus pro- 
cítil od snu. 

Vlastně neprocitl sám svou přiroze- 
ností, nýbrž kollegové, v téže prostranné 
jizbě s ním spávající, vzbudili jej. A ne- 
vzbudili ho slovy, hlaholem, křikem, jakž 
jindy se přiházelo, nebof na slova, hlahol, 
křik dnes nestačili, byli všecko mdlí, měli 
nejen hlavu, ale i nohy nějak nevyspalé a 
slabé, všecko jim padalo z ruky, dlouhý 
Kordulka převrhl nějakou konev s vodou, 
Knobeliovi dvakrát upadla těžká škorně 
na podlahu, a ty rány probudily Mollera. 

Ale líný ten hroch neměl tolik odho- 
dlání, tolik pevné vůle, aby vstal. Promnuv 
si úzké, hnědé oči svoje a podrbav si ne- 
veliký nos, zůstal v loži, přihlížeje student- 
skému ruchu, který se před očima jeho 
rozvinoval, zcela klidně. 

Jen když ho některá kollejní blecha 
uštkla — a těch studenti měli v peleších 
svých velmi mnoho — hnul sebou drobet, 
aby jí ukázal na jiné pastviště. 

Studenti skákali sem tam. O včerejšku 
nikdo nemluvil; dlouho nemluvil vůbec 
žádný z nich zhola nic, rychle se oblékali, 
jednou rukou myli, jedinou společnou 
rouchou se utírali, tahajíce ji sem tam a 
marně na ní hledajíce suchého místa. 

Jen Měřinský byl při všem nějak zdlou- 
havější; už když obouval nohavici, držel 
škartu popsanou, do níž přes tu chvíli 
nahlédal. 

»E, co by — « ozval se z lože Molle- 
rus, »netruď si hlavu, Kordulko, je to včil 
marno, zajíkaf se budeš strachem hlópým 
vždycky, ať to odříkáš dnes či za rok.«íí^ 

»Tak což?« Knobelius jsa hotov právě, 
ptá se, »tak což, vezmeme na sebe reve- 
rendy kollejní, nebo nevezmem?* 

»Radšej neberte těch bláznivých sukní 
kněžských, onehdy radili se mistři v aka- 
demii, nemá-li ten šat minouti již, keď se 
akademie obnovuje na lepší stav, radšej 
neberte, já reverendy nevezmu!* 

Nebylo už pokdy na dlouhou o tom 
poradu. 

»Měřinský, maje od nás hovořiti k fa- 
kultě, k professoróm, musí ji vzíti!* ozve 

se mas. (Pokračování.) 



ST. KOVANDA: PÍSEŇ — ALBERT PRAŽÁK: J. V. SLÁDEK JAKO BÁSNÍK. 



135 



St. KOVANDA: 



PISEN. 



Modré hory na daleku, 
často o vás přemítám, 
proč se mamě dole vleku, 
když je přece štěstí tam 
na výšinách u oblohy. 

Modré hory, jitra vaše 
ve zlatě se koupají, 
mračna se vám vyhnou plaše, 
orlové vás hledají. 



Vašich dnů jas dráždívá mne, 
v mysli mé se proplitá, 
poznávám, že vše je klamné, 
co se dole naskýtá: 

rozkoš smyslů — pouhý omyl, 
krása — jenom představa, 
citů hrot se sám už zlomil, 
štěstí — smutná dálava. 



Modré hory, sne můj vlídný, 
těžko v srdci bývá mi, 
když se obzor v záři zklidní, 
teplých vánků vlnami 
na výšinách u oblohy. 



Albert Pražák 



J. v. SLÁDEK JAKO BÁSNÍK. 



(Dokončeni.) 



Sládkův směr národní ohlédl se, několi- 
krát po svých předchůdcích. Čelakov- 
ského Sládek sám nazval vzorem svým. 
Jsou básně, jež jej živě připomínají. *Pan 
vrchní*, »Pan lesní«, »Pan panáček*, »Ja- 
nek« (nedovtipný milý, pendant »Nedo- 
vtipné milé«) a >Fialky kvetou na jaře« 
(obdobně Celakovský o lásce v ořeší) 
ukazují zřejmou nápodobivost. Ale Sládek 
se z ní brzy oprostil, protože tvořil moderně 
na vývoji národní písně dál, tvořil účinně 
a účastnil se tu daleko více i osobně než 
poměrně passivní Celakovský. Více než 
Celakovský působil na Sládka Erben. Zvláště 
první sbírka leckde psána v jeho tempu. 
»Jiskry na moři* upomenou na »Svatební 
košili*, >0 štědrý večer* na >Poklad«. 
A naleznete tu i obraty čistě Erbenovské, 
důkaz, jak se » Kytice* vžila a nepozbý- 
vála kouzelného vlivu. Balladistické údery 
u Sládka často zaznějí dle taktu svého 
učitele. Na Málkovy »Ballady a romance* a 
» Pohádky z naší vesni ce« často vzpome- 
nete při rozboru Sládkových selských ná- 
mětů. Z cizích básníků ideově na Sládka 
působili Byron, Beranger, Oringoir a ně- 
mečtí novoromantikové. U nich sesílil svou 
národnostní notu, u nich sestupnoval žár 
svého zpěvu za svobodu všech utištěných 
národů. Gringoir působil asi i v sociálním 
názoru; jeho známá apostrofa krále souhlasí 
vniterné s básní »Na hrobech Indiánských*. 
A ještě jedno jméno bych uvedl, jež asi 



hudebnost Sládkových veršů vznítilo a 
čaromocí vzrušovalo básníkovu duši — 
Beethovena. S Byronem jistě zazářil jeho 
čarokrásně rozesněný zrak do Sládkových 
snů. Jména Rosetti, Longfellow, Tennyson, 
Burns, Whiíman a Bryant mají v Sládkové 
umění domácí přízvuk též. 

Sládek uměním svým působil na svou 
družinu tak, jako ona na něho. Srovnává- 
te-li chronologicky detailně některé ná- 
měty a obraty, jste na stopě tohoto vlivu. 
Práce ta je však odborná a provede se 
v plném dosahu při uzavírajícím soudu 
o Lumírovcích, z dálky větší, než je dnešní. 
Čtete- li Klášterského v prvních dobách 
jeho tvorby, čtete-li Kloseho, často vzpo- 
menete na Sládka. Svým blížením se k umě- 
leckému realismu a svým nedostatkem 
stupňovaného romantismu byl Sládek blízký 
hlavně mladším básníkům své generace: 
u nich zejména bylo jeho poslání silné. 
Ale i u nejmladších nacházíte ohlasy. My- 
slím tu hlavně na metamorfism poesie K. 
Teichmanna, na jeho stotožňování vlast- 
ních nálad s náladami přírodními, aniž 
komparační spojky užíval, třeba jsem plné 
uznal, že na této cestě Teichmann zabočil 
svým směrem svérázně a samostatně. 

Sládek pro hloubku citovou, pro své- 
rázné nazírán;, pro svůj nacionalism a pro 
pečlivou formu bude jistě dlouho příkla- 
dem všem básníkům, již tyto znaky hle- 
dají. Ale nejen to, každý básník český za 



136 



ALBERT PRAŽÁK: J V. SLÁDEK JAKO BÁSNÍK. 



staví se u Sládka básníka s pohnutím: na- 
lezne u něho sladkou a opravdu silnou 
svou mateřštinu básnickou. Případ, který 
slibuje život literární, a nejen literárně hi 

storický. 

* * 
* 

Sládek mnoho překládal, a jako pře- 
kladatel byl vždy básníkem. A proto pře- 
letem několik slov o překladech. Jako re- 
daktor Lumíra přecházel často hranice 
české, aby z cizích kultur kořistil a ko- 
řistí české umění zmnožoval. Z moderní 
literatury anglické a švédské mnoho vy- 
bíral, co na náš literární rozvoj mohlo pů- 
sobit. Longfellow^a, Tegnera a Burnse před- 
vedl nám vzácnými díly skvěle a krásně. 
Překlad jich byl opravdu uměleckým či- 
nem, který podnes zajímá a žije. Byro- 
novy > Hebrejské melodie« překládal Sládek 
s Vrchlickým o závod. Kniha tato je pře- 
ložena virtuosně, a kdo obéře si studiem 
poměr Vrchlického ke Sládkovi, najde tu 
cenný příspěvek. Sládek je prostší ve vý- 
razu, jednodušší, někde passivní k origi- 
nálu, jinde zčešfuje mnohé obraty a opou- 
ští přesnou věrnost. Vrchlický je bohatší 
mluvou, osobně zúčastněnější v básni pře- 
kládané, překládaje často svými uměle- 
ckými prostředky a nepodvoiuje se pro- 
středkům originálu. Také psycholog, stu- 
dující individuality básnické, může kořistit 
z této překladové podvojnosti. 

Úhelným kamenem Sládkovy překla- 
datelské činnosti a dnes životním jeho dílem 
jest Shakespeare. Shakespeare, Lessingem 
Němcům doporučený, Wielandem a fie- 
ckem uváděný, Heinem na světové evan- 
gelium povýšený a Fr. Schleglem proti an- 
tice zdůrazněný, tento Shakespeare, o němž 
Julian Schmidt napsal, že jím začíná nová 
německá literatura, spojen je úzce s celou 
dobou českého literárního obrození. 1782 
německým prostředím převeden Makbeth, 
r. 1786 pokouší se o překlad Thám, r. 1823 
A. Marek (Izborský) a Štěpánek. R. 1868 
byl Shakespeare přeložen celý po více než 
třicet let trvající práci, již podstoupili 
F. Doucha, J. J. Kolár, L, Celakovský, 
J. Čejka a J. Malý. Bylo to v době, kdy 
Shakespeare byl kultem, — kdy žila 
v paměti skvělá slavnost Shakespearovská 
z r. 1864, kdy Hálek snil ještě marný 
sen o českém Shakespearu, a kdy Neruda 
v kritických rubrikách plamenně ozna- 
čoval Shakespeara za nejmohutnější zdroj 
poesie. A toho roku vstupuje Sládek v li- 
teraturu a ve prospěch Národního di- 
vadla pořádá almanach Ruch. A po letech 
témuž divadlu dává vzácný dar: stěžejní 
a význačná Shakespearova dramata v no- 
vém rouše. Stačí srovnat originál, pře- 
klady z r. 1836—1868 a Sládkovy, a užas- 



nete, co mravenčí píle, co překladatelské 
sebekázně, co lásky a úzkostlivé myšlen- 
kové i slovní péče tkví v tomto Sládkově 
díle. Sládek těží z pokroků jazykových, 
překládá doslovně, věrně, básnicky, ryth- 
muje i v částech prosaických a jeví všude 
jemné porozumění pro duši originálu a 
podivuhodný talent dílo cizí ragy uvést 
v souhlas s mluvou českou a uhodit na 
její tón. 

St. Tarnov^ski v »Przegladu« píše na- 
dšené pro Shakespeara a srovnávaje dra- 
mata moderní, myslí, že Shakespeare je 
přežije: protože v něm je věčný zdroj poe- 
sie, a mluví člověk celý. Sládek o pravdě 
té je přesvědčen. Nemluví o ní, ale dokazuje 
ji prací. Z jeho dílny stále docházejí nové 
překlady Shakespearovské. V dobách, kdy 
zřídka promlouvá vlastní poesií, kdy jako 
Sv. Čech s podivuhodným sebezapřením 
ustoupil s jeviště veřejného života, aby 
dal »nové stráži* promluvit, hlásí se ze 
svého ticha svýrn Shakespearem. Odešel 
do podivuhodně krásné samoty hovořit 
s titanem, jenž staletími září a nezhasíná, 
protože paprsky záře z hlubin, z kořenů 
života sbíral. Jak majestátní odchod ! Stulit 
se k někomu Velkému a Nesmrtelnému, 
se zanícením hledět v jeho tahy, a pak je 
přenášet v svou domovinu! Odejít k tomu, 
o němž Goethe napsal, že jeho díla jsou 
ohromné otevřené knihy osudu, v nichž 
vichřice nejpohnutějšího života vichří a 
prudce a silné listy obrací! Odejít z mdlé 
přítomnosti a jejích malicherných zápasů 
někam, kde horský rozhled, a plná a zá- 
vratná nádhera myšlenky i ciíu! Jaká no- 
blessa je v tom odchodu! 



Umělecká hodnota Sládkova díla je 
vzácná a cenná, a přece sociální dosah 
jeho poesií není s ní v přímém poměru. 
Ze soudobých básníků starší generace na 
J. V, Sládka, myslím, zapomíná se nejvíce. 
Příčinu toho vidím v povaze jejich díla. Má 
znaky Lumírovců, a zůstalo při jeho ideách 
a formách. Ti, již jsou těmto ideám a for- 
mám ještě dnes věrni, jsou věrni i Slád- 
kovu umění. Sládek s druhy svými vytvářel 
umělecký včerejšek, plnil jeho náplři a jej 
určoval, a tu pochopitelno, že ozvěnou se 
vrací uznání z duší, na jichž vzrůstu spo- 
lupracoval. 

Ale je to mladý umělecký dnešek, 
kterýž zapomíná. Ten dnešek jest jiný. Umě- 
lecké nálady Sládkovy jsou poměrně cizí 
generaci nové, jež v letech devadesátých 
proti Lumírovcům bouřila a nový a jiný 
život snažila se v literaturu vnášet. Generace 
tato v době politického zmatku a neuspo- 
kojení, v době stále klamajících národních 



v. KROFTA: NA ZNÁMÝ MOTIV. 



137 



snu přestala doufat v zlepšení a vyvýšení 
prostřední skutečnosti, odcizila se poměrně 
národnímu stísněnému životu, a ohlížejíc 
se na cizí umělecká území, v jejich bar- 
vách a náladách začala tvořit a uznala je- 
diné heslo: >umění pro umění*. Vše 
začalo tu být jiné. Milovali-li Lumírovci 
formu, mladá družina ji rozbíjela. Hořely -li 
jejich verše sluncem a intensivními bar- 
vami, zde uctívalo se pološero a odstíny. 
Rozehráli-li oni plně a vášnivě struny v nej- 
bouřnějších tóninách, mladí přiložili sor- 
dinu. Byl-li u Lumírovcú romantism, zde 
stvořil se psychoromantism. Tam práce 
v konturách, velká plátna, — zde detail, 
miniatury a ciselování. Tam plné vyslovo- 
vání a otevřené podávání citové i myšlen- 
kové, zde naznačování a síajování v sym- 
bolism. U Lumírovcú duševní rovnováha, 
zde až výstřední zvroucnění a sestupňo- 
vání duševního dění. Dva proudy ideově 
i formálně jiné se střetly, dvě generace 
vyměňující si stráže se potkaly, — přiro- 
zený případ vývojový. Odcházející a přichá- 
zející vždy se potkávají ve znamení boje, 
jehož výsledkem, že přicházející, aby se 
plně a ostře odlišili, málo se ohlížejí za 
tím, co právě bylo, soudí relativně, pod 
zorným úhlem svého snu, bez ohledu na 
dobu a poměry, v nichž odcházející tvořili. 
U nás, kde si stojíme tak blízko, bouře 
let devadesátých se zdála bouří lidí, osob, — 
a přece byla jen bouří jiných idejí a směrů. 
A tento rozpor odcházejících a přicházejí- 
cích, myslím, jest příčinou, proč Sládek je 
vzdálenější generaci mladé a proč se u ní 
naň zapomíná. 

Ale jest příčina ještě jedna: Sládkova 
lidovost, Sládkovo vášnivě vyslovené češ- 
ství, svérázně národnostní tempo jeho 
poesií. Případ, který byl a částečně podnes 
jest mladé generaci značně cizí, protože 
neuznala národních map, neprohlásila se 
umělecky pro tendenci, a tedy ani ne pro 
národ a pro lid. Mladé hnutí bylo umělecky 
aristokratické, nedovedlo se sklonit klidu,— 
a Sládkova tvorba je plna umění lidového, 
lid má heslem, námětem, jeho život neslo- 
žitý, prostřední, primitivné idyllický, jeho 
zdravou a hlasitou radost náplní. Tím zase 
umění Sládkovo se rozchází s uměním 
mladým. 



Rozchod tento není však popřením umě- 
leckých hodnot básníkových, — znamená jen 
změněnou náladu doby, jiný literární vkus, 
a tedy také možnost, ba jistotu budoucí 
silné ^účinnosti, až nálada se zase změní. 

Cekáte, že Sládek druhým směrem 
svého umění, lidovou písní, již dnes plně 
je uznáván, a jeho poslání po této stránce 
úrodno. Ani toto očekávání nelze zodpo- 
vědět zcela kladně. Sládek nepronikl k lidu, 
jak by zasluhoval. Mluví ponejvíce k rol- 
nictvu, a tomu je poesie stále značně cizí. 
Rolnictvo ztrácí píseň národní, zapomíná 
na rolích zpívat a po nové písni, dneš- 
nímu jeho snu odpovídající, ohlíží se málo. 
Spokojuje se příliš novinářskou prosou, 
málo rozumí umělecké kráse a jen zvolna 
dá se k ní pozvedat. Nestačí rychlíkovému 
tempu dnešní naší literatury, — ukazo- 
vatel rolnických knihoven vám až na vý- 
jimky ukáže přežilý literární vkus. Slád- 
kovy lidové písně jsou lidu dnes ještě 
příliš moderní a pokrokové, jsou z rolní- 
kova myšlenkového zítřku. Lidová, zvolna 
postupující kultura dostoupí však jednou 
výše, a tu lid, obraceje se k umění, najde 
s pochopením v Sládkově poesii sebe, 
svůj život a svoje tužby. Tenkrát stane se 
Sládek živým mluvčím selského lidu, ten- 
krát píseň jeho najde plně úrodné své po- 
slání. A píseň ta bude žít v lidu nadšeně, 
pokud bude nutno zápasit za lepší národní 
příští a jemu cestu připravovat. 

Sládek, lidový zpěvák, v massách najde 
vděčné posluchače a bude více a déle vy- 
hledáván nežli jako básník jednotlivců roze- 
sněných v pyšných uměleckých salonech. 

V zítřek může doufat proto umění 
Sládkovo, že dá mu teprve případný soud 
a uznání. A tato možnost naděje, k níž 
rozborem Sládkova umění dojdete, jest 
právě to nejkrásnější. Neboť není větší 
krásy v uměleckém díle, než tušit v něm 
budoucí poslání, cítit v něm dosti jisker, 
jež i v budoucnu dovedou srdce zažžíhat 
a hřát a zahřátá vést dál a výš. Být 
na čas v své době zapomenut, a pak náhle 
vyšlehnout jako pochodeň a svítit těm příštím 
ještě na cesty, není v tom vědomí radostná 
odměna za samotářský ústup, za zmlknutí 
a bolestnou skepsi k sobě samému? Dnes 
lze říci, že Sládkovi jest ta odměna vlastní ! 



V. Krofta: 

NA ZNÁMY MOTIV 

1 ak dávno tomu . . . právě jako dnes 
to někde ve dnech podjeseně bylo — 
na břehu rybníka týmž smutkem dýchal les 
a v rákosí cos teskně šelestilo. 



Zas jako tenkrát pod hladinou vod 
oblaka bílá v nekonečno běží — 
šumění splavu v dumný doprovod 
pláč mlýnských kol sem vane od pobřeží. 



138 



KAREL JONÁŠ : PÉTIPRSTEC. 



Týž zápach bahna z mělčiny sem leh', 
šplouchání vesel, vlahý výdech vody — 
v západu slunce rudých plamenech 
jak tenkrát hoří bílé vesnic body, 



co luny srp už vystoup' nad lady 

a šikmě hledí v bílé pěny splavu — — 

Ty kouzlaplné, vonné nálady, 

když v snění jsme tu k sobě tiskli hlavu, 



na vodách zřeli obrácený les, 
rybářskou chatrč, zámku profil známý — 
— ten pocit štěstí, jenž se v duše snes' 
když mladá láska sedala tu s námi! 



Karel Jonáš: 



A 



PÉTIPRSTEC. 

(Pokračování ) 



Vtom na dvoře pes se rozzuřil a 
všichni rázem zmlkli. Komediant 
sotva slyšitelné povstal se židlice a 
zatékal očima k oknu. 

> Někdo asi jde!« šeptal na Dnálka. 

»Podívám se. Ukliďte to se stolu — !« 
A zapjav červenou kazajku, chytráckým 
pohledem oblétl ještě jednou celou svět- 
nici, aby se přesvědčil, zda n ní tu nic 
podezřelého. Pak loudal se ke dveřím. 
>Jsou-li to četníci, tak je pozdržím,« hučel 
přidušeně, » schovejte jídlo dobře — !« 

Vyklátil se ze světnice na dvorek a 
šeplavým písknutím utišil psa. 

»He, kdo pak to?« vykřikl pak do 
tmy. 

> Boudka s přítelem,* ozval se pružný, 
mužský hlas za plotovou, nyní zavřenou 
brankou, kterou vcházelo se na dvůr. 

Dnálek se zamračil a nakysle usmál. 
Znal Boudku z kriminálu — byl to mladý 
ještě člověk, ale už několikráte trestaný — ; 
vyprávělo se o něm, že i kdysi studoval, 
a některé jeho nápady zdály se tomu na- 
svědčovat. Ale to všechno přece ještě ho 
neopravňovalo, aby z čistá jasná přišel 
k nim na nocleh. A nejen on, i jakýsi 
druhý člověk, kterého vůbec Dnálek ani 
neznal. 

»Nemám dnes místa !« odvětil po chvíli 
staroch a chtěl se vtáhnout opět do chajdy. 

»Dnálku, nesu výstřelu!* — zasyčelo 
to za brankou, a současně zaharašil zvláštní 
zvuk, jakoby někdo okovanou botou po 
suchém hrášku běžel. Stařec sebou trhl a 
oživil. Slovo >výstřela« a onen harašivý 
lomoz, vzbuzený malým dřevěným stroj- 
kem — vysvětlily mu více, než by mohla 
pověděti několika hodinná řeč. 

»Mají lup a rádi by jej ukryli,« vy- 
rozuměl Dnálek ze zlodějské té hantýrky. 
A v tom okamžiku vzkřísila se v něm 
smělost i odhodlanost a současně i jakýsi 



cit vzájemnosti, který mu přímo velel, aby 
ujal se bezradných soudruhů. 

Rozkýval se a popošel k brance. 

»Jsi ty to, Boudko?* tázal se z opa- 
trnosti, chtěje zaslechnouti ještě jednou 
jeho pružný, zvláštně zbarvený hlas, na 
který se dobře pamatoval. 

»Já, Boudka, a s ním přítel!* — za- 
hučelo venku. 

»Je to on!« upokojoval se staroch a 
zavolav k sobě psa, aby zbytečně neštěkal, 
otevřel vrátka. 

Do dvorku vhrnuly se dvě postavy, 
jež ve tmě sotva bylo lze rozeznati. Jedna 
z nich stiskla Dnálkovi letmo ruku a za- 
šeptala: >Tak jen rychle, rychle!* 

>Honí vás někdo?* ptal se stlumeně 
staroch, zatáčeje opět klíčem v zámku. 

»Ne — ale je dobře být v bezpečí — * 

»Hm, hm!« souhlasil Dnálek a po- 
hladiv psa po hlavě poroučel mu, aby 
ulehl. Sám pak zbystřeným krokem vedl 
oba » hosty* do chajdy. V síni, do níž 
padalo žlutavé světlo otevřenými dveřmi 
světnice, stál už komediant. 

Sotva spatřil cizince, zacukal tvářemi 
a tázavě pohlédl na starocha. 

»Známí!« řekl tento klidně a* kynul 
Boudkovi rukou, aby vešel dále. 

Ve světnici přijala Mařka nenadálou 
noční návštěvu rozmrzelým výkřikem: >Ale 
co pak si myslíte? Zde nemůžete zůstat!* 

»Chvilku si tu chceme odpočinout, 
paničko!* smál se úlisně Boudka a sňav 
smačkaný širák s kudrnaté hlavy, uklonil 
se polovážně, polokomicky. »Hned zase 
půjdeme, jen co tu něco s Dnálkem vy- 
řídíme.* 

Zatím vstoupil do jizby i staroch 
s komediantem a obešli oba »hosty* tak, 
že viděli jim přímo do obličeje. 

»Kdo pak je tento ?« zahučel Dnálek 
a zarejdoval palcem na zrzavého, pihová- 



KAREL JONÁŠ: PÉTIPRSTEC. 



139 



tého mladíka, jehož oděv byl jediné pásmo 
děr a trhlin. 

»Kollega,« vysvětloval vesele Boudka, 
»na řeč je sice špatný, koktá, ale pracov- 
ník vytrvalý. Však už studoval rok na 
Borech.* 

Zrzavý se drze usmál a oči schválně 
pozvedl zaníceně ke stropu, jakoby se 
z těžkých hříchů vyznával. 

»A jak že jsi náš barák našel ?« vy- 
zvídal staroch na Boudkovi. 

»Bloudil jsem už jednou tímto krajem 
a pak nejsem přece němý — « 

»Tedy se's vyptával! To je, hochu, 
chyba. Máme tu pořád četníky na visitě, 
někdo je může na vás upozornit. Musíte 
odtud!* 

•Vždyť jsem to povídala!* ozvala se 
Mařka, ale už hlasem daleko mírnějším, 
dívajíc se při tom se zřejmým zalíbením 
na opálenou, kadeřavou hlavu »studenta« 
Boudky. »Máte snad hlad?« dodala pak 
skoro až starostlivě. 

»Jestli!« zakoktal zrzavý, ale tak těžce 
a škubavě, že všichni dali se do smíchu. 
Mařka odběhla do síňky, a staroch ukázal 
»hostům« na lavici. 

»Co jste vlastně urobili?* — začal je 
vyslýchat, když usedli. »Musíte si pospíšit, 
proto mluvte zostra.« 

>Eh, polehčili jsme zlatníkovi v kraj- 
ském městě a teď s tím utíkáme!* — vy- 
kládal Boudka nedbale a současně vyta- 
hoval z dlouhého, černého, strašlivě za- 
prášeného kabátu balíčky nejrůznějších 
šperků. Samé zlato. Byly tu náramky, ho- 
dinky s řetízky, prsteny, jehlice, knoflíčky 
do náprsenek, čelenky s diamanty — každý 
kousek jiného tvaru a rozdílné ceny. 

Komediant hned vzal některé pozorně 
do prstů a hledal znalecky >punc«. 

»Echt« — procedil za chvíli chrupem, 
víc jako jen pro sebe 

»A proč to vytahuješ?* zakřikl stu- 
denta staroch. 

»Mám toho ještě dost. A tohle byste 
si mohli koupit, dám to lacino, potřebu- 
jeme okamžitě něco peněz.* 

»My, koupit?* rozchechtal se Dnál.ek 
— »co bychom s tím dělali? Takové šmuky 
se těžko prodávají. — « 

»Jděte k židovi,« vybízel student — 
»ten vás neudá.« 

»A mnoho-li byste za to chtěl?* ptal 
se ledově komediant. 

» Desítku, má to ceny nejméně šest 
stovek — « 

»Desítku !« vyhrkl po něm posměšně 
komediant, a jakoby byl právě slyšel cosi 
nestydatě hloupého, uhodil se rukou do 
čela. Blázníte — kde pak bych vzal de- 
sítku?* 



»Tak co tedy dáte?* 

»Pět, nanejvýš pět, a to ještě si roz- 
myslím — « 

V tom vrátila se s jídlem Mařka a 
spatřivši na stole tolik drahocenných věcí, 
honem odložila pekáč na kamna a zajela 
oběma rukama do hromady skvostů. »Je 
to krása, je to krása!* zubila se a poha- 
zovala šperky na dlaních. 

»Pět dám,* opakoval zatím komediant. 
> Beztoho s tím budou mrzutosti — « 

»To je málo,* namítal zrzavý a za- 
šilhal výmluvně na Boudku. 

»Tak já ze svého zlatku ještě přidám,* 
vmísil se do hovoru Dnálek a nečekaje 
ani na odpověď otevřel víko pestře obar- 
vené truhly a vyňal z ní zlatník. »Zde je, 
a ty to doplň,* obrátil se na zetě. 

Za chvíli zmizely rozložené šperky 
v Mařčině vlňáku, a Boudka schovával 
pětku i se zlatníkem do zvarhanělého 
notesu. 

>A teď abyste už šli!* vybízel »hosty* 
Dnáiek. >Jídlo si vemte s sebou, v polích 
vám bude lip chutnat.* 

»A zbylo vám těch šmuků ještě dost?« 
vyzvídal komediant. 

»I ujde to!« smál se Boudka a uhodil 
se přes spodky, až to v nich zachřestilo. 

Staroch sám pak ukázal »hostům«, 
kudy mají prchati. Zavedl je na zahradu a 
odtud pustil je plotovým otvorem do polí. 
»Jděte vrbinami podél potoka!* radil po- 
šeptmo — ^a za hodinu dostanete se ke 
skalám. Tam už se vyspíte — « 

Když zmizeli, Dnálek dlouho se díval 
do černé, mámivé tmy, jež zdála se však 
jemu měkkou, laskavou a neskonale dobro- 
činnou. 

>Skoda, že nejsem mladší, šel bych 
jistě s nimi!* zatesknil si a pak všecek 
uvnitř rozvlažen loudal se do chajdy. 

Tam bylo už všechno zase v »po- 
řádku*. 

>Kam's to schoval?* ptal se zetě 
staroch, když vtlačil se znovu na svou 
truhlici. 

•Zatím do chlívka. Zítra to zakopáme.* 

»Baf!« souhlasil s ním. 

»A byl to hezký kluk, ten Boudka!* 
rozkochala se Mařka a mimoděk přitiskla 
ruce na plná, rozvichřená prsa. »A že už 
krade ?« 

>Má to nejspíš v nátuře,* usuzoval 
rozvážně staroch — »A jestli ne, tak ho 
k tomu lidé donutili. Och, lidé jsou zlí! 
Dopustí se on, takový chlapec, z hlouposti 
něčeho — a zavřou ho hned do kriminálu. 
Tam se teprv pocvičí! A kdyby i nepo- 
cvičil, nic mu není plátno, zajde taky. Však 
to znám! Když odbude si v kriminále 
trest, tak mu řeknou: jdi a polepši se! 



140 



KAREL JONÁŠ: PÉTIPRSTEC 



Ale jak se má polepšit? Vrátí se domů, 
tam se ho každý štítí, žádný se na něj 
přátelsky nepodívá, natož aby mu pomohl, 
vzal ho do služby. A vezme-li někdo přec, 
vše jedno. Četníci jsou zde a ti chodí 
k takovému hospodáři ustavičně se ptát: 
No, jak pak on se u vás ten kriminálník 
chová? Kdo pak dlouho snese podobné 
návštěvy? Hospodář se naposled rozzlobí 
a hocha raději vyžene, jen aby měl od 
těch četnických visit už pokoj. A co má 
dělat pak takový kluk, aby nezemřel hlady? 
Jde a krade zas. — Tak je to, tak « 

A Dnálek, všecek udýchán dlouhým 
výkladem, se rozkašlal. 

» Abychom šli už spat!< zahučela po 
chvíli Mařka, stále ještě tisknouc ruce k ši- 
roké hrudi. 

» Půjdeme, půjdeme, — « řekl staroch. 
» Dobrou noc!« a povstával. 

Jeho lože bylo na půdě, kam musil 
lézti po žebříkovitých schodech. Byl na 
cestu tu již zvyklý a stoupal bezpečně. 

Po tmě se pak svlékl a vlezl do slámy. 
Ale nemohl usnouti. Stále myšlenky jeho 
prchaly za těmi chlapci. 

»Jestli pak se přece k těm skalám 
dostali?* znepokojoval se a litoval, že se 
nemůže přesvědčit. Najednou, jakoby ne- 
známou silou vyzdvižen, vzchopil se, došel 
k vikýři, a hleděl do pusté noci. 

»Eh, nic nevidět !« zabručel za okamžik 
zklamaně. ^- »Snad bych se měl za ně 
pomodlit? Škodit to nemůže!* A vrátiv se 
k svému slaměnému lůžku, poklekl. 



Komediantem^ už po týden otřásaly 
odvážné tužby. Život v Dnálkově chatě 
se mu najednou zprotivil, a on přál si do- 
stati se odtud pryč, daleko, do světa, kde 
by nemusil se ustavičně chvěti před čet- 
níky a kde by nebyl nucen podnikati se 
starochem nebezpečné noční výlety. » Barák 
mně beztoho patří jen tak na oko — « 
mudroval u sebe — »připsal on jej Dnálek 
Mařce jen proto, aby nemohl mu z něho 
ouřad strhovat náhrady za dokázané krá- 
deže. A pak — co bych taky za něj dostal ? 
Hadrovina je to! Ale kdybych tak prodal 
ty šmuky — to by byla pomoc! Několik 
set se dá za ně utržit — a snad i víc. 
Kolotoč bych si pak koupil a krytý vůz.« 
Při vzpomínce na tuto možnost rozblažily 
se mu tváře, a opojná závrať pojímala jeho 
smysly. Cítil, že by mohl býti ještě šťasten. 

Myšlenka na tak snadné vyváznutí ze 
Dnálkova zajetí ovládla jej úplně, a on 
obíral se^jí ve dne v noci. Ani spát mu 
nedala. Žena vidouc jej zamlklého a při 
tom nepokojného, co chvíle se ho ptala: 



>Mně se zdá, že ti něco schází? To není 
jen tak samo sebou. « 

> Prosím tě — co pořád vidíš — hleď 
si práce — « utrhova! se na ni. V duchu 
se pak mrzel, že je tak zkoumavá. » Kdybych 
jí o kolotoči řek', poběhne hned k starému 
a nedostanu se pak odtud nikdy. Dnálek 
by věc jistě pokazil. « Ale sám také ne- 
věděl, jak by se z poddanství starochova 
vyprostil. Což, šmuky se daly lehce vy- 
kopat, ale kde je zpeněžit, komu prodat? 
V městě dojista všude číhají pronikavé 
oči, aby zachytily toho, jenž zmocnil se 
způsobem loupežným zlatníkova majetku. 
Vejde k někomu, nabídne skvosty, a v téže 
chvíli uchopí se ho už dvacatero rukou. 
A pak — nu, to ví, dobře ví, co by se 
s ním dalo . . . 

Posléze nahlédl, že bez přispění Dnál- 
kova zakopaný poklad nemůže proměniti 
v běžnou minci. Starý jest šibal, znalec 
lidí, dlouholetý přítel pokoutních překupo- 
vačů, ten jediný dovedl by vypátrati člo- 
věka stejně prohnaného a mlčelivého, jako 
jest sám, člověka, s kterým v tichosti dala 
by se projednati celá ta prožluklá záleži- 
tost. Nezbude nic jiného, než aby Dnálka 
dohnal k bezodkladné cestě do města. 
A pak, až peníze budou doma, vezme si 
z nich svůj díl a prchne se ženou z hrozné 
té peleše . . . 

Hned, jak tento plán v něm vzklíčil, 
chtěl promluviti se starým. Než ten od 
rána už kdesi běhal a slídil, neboť po- 
větrnost k tomu byla zvlášť příznivá. Lilo 
se s oblohy nepřetržitými studenými proudy 
a celý kraj utápěl se v neprůsvitné šedi. 
Byl jeden z těch nevlídných dnů, kdy 
mrzutá lenost dopadá tíživě na tělo i ducha 
a ničí i v nejbdělejším mozku poslední 
špetku ostražitosti. Dnálek jakýmsi pudem 
a mnoholetou zkušeností vybádal mořivý 
tento účinek rozdeštěných dnů na mysl 
lidskou a hleděl z něho vždy kořistiti. 
Proto už za jitřních hodin vypravil se ze 
svého baráku. 

Komediant očekával ho netrpělivě. Za- 
pálil si kořenku, postavil se u okna a vy- 
hlížel. Pak rozčilen vyběhl na násep, pře- 
měřil ji kvapem a hvízdnuv žalostně, jako- 
by chtěl takto vyjádřit duševní své roz- 
jitření, vkročil opět do chajdy a hartusivě 
zaklel 

Žena přichvátala z chlívka. 

»S kým se tu vadíš ?« ptala se ulekaně. 

>S tebou!* odsekl a vpustil jí celé 
mračno štiplavého kouře do obličeje. 

»Jsi ty Maďar bláznivá,* — vykřikla 
zlostně, »líp si tě ani nevšimnout.* 

»Tak, tak,« zahučel — »však se tě 
nikdo o to neprosí.* 



LITERATURA. 



141 



Ona podívala se na něho číhavě i tá- 
zavě, ale nevypátravši pranic, co by jí roz- 
drážděnost jeho aspoň poněkud vysvětlo- 
valo, vracela se pomalu k otevřenému 
chlívku, z něhož čišelo živočišné teplo a 
čpavý pach po kozině .... 

Dnálek přišfáral se domů až o po- 
lednách. Syslovitými pohyby natřásal chvíli 
promoklé íělo; pak shodil se sebe napu- 
čelý, dlouhý kabát a rozčvachtané, nabobt- 
nalé boty. 

»Kde jste byl v takovém nečase ?« vy- 
dechl koutkem stažených úst komediant. 

»Na špacíru !« zazubil se staroch a 
zahýbal po opičácku kůží na čele. 

»Rád bych vám něco vyložil,* pro- 
hodil za okamžik zef a otevřel dvéře, aby 
se přesvědčil, zda žena už nepřichází. 

»Ty?Mně?« usmál se poťouchle Dnálek 
a přimhouřenýma očima vrhl na něho f^ 
krátký, ostrý pohled. 

> Myslil bych,« pokračoval už zatím 
komediant, přiraziv opět dvéře — >že je 
jako veliká škoda, když ty šrnuky leží jen 
tak ladem v zemi. Měl byste je vzít a 
prodat, « 

Tváře starochovy se nafoukly do kulatá. 

>A to jsou nápady !« zařehtal se po 
chvíli. » Slyšel jsi už, jak vrána strká hlavu 
do kornoutu omazaného lepem? Takového 
něco bys udělal teď ty ! Vlezl bys rovnou 
do šatlavy! Přece ti rozum dá, že je nad 
tou krádeží celý kraj vzhůru! To si ještě 
počkáš, než budeme prodávat.* 

»A proč by? Znáte přece nějakého 
žida, který by to sebral všema pětima.« 

»Máš pravdu, že sebral ! Ale nic za to 
nedal. Anebo tak málo, že by mi ani chůzi 
do města nezaplatil.* 

»Jen kdybyste chtěl !« zabručel zeť 
naléhavě. — »Peněz je nám přece potřebí.* 

»To je! A proto se o ně taky starám. 
Dnes příkladně vydělám pětku. « 

» Pětku !« opakoval pohrdavě kome- 
diant — »a stovky necháte shnít. « 

» Uležet, ne shnít,* opravoval ho Dná- 
lek, hledaje pod pecí staré ^bačkory. »Ta- 
kový šmuk je jako víno. Čím starší, tím 
cennější! Teď bys ho musel dát za babku!* 
V tom náhle se vzpřímil a přistoupil až 
ke komediantovi. »A co ty máš najednou 
tak na kvap s prodejem?* vyjel si na něho. 



•Najednou ? Najednou ?« — kouskoval 
zeť, překvapen nenadálým jeho nájezdem. 
» Mohli bychom si přece všichni polepšit.« 

» Polepšit si můžeme i jinak, jen ne- 
smíme stále dřepět doma. Víš, co jsem 
dnes ujednal? Hm! Nic nevíš, poněvadž 
si jen rozum darebnostmi pleteš. Jsou zde 
na blízku cikáni, a těm v noci prodám 
koně.* 

»Jakého pak koně? Vždyť žádného 
nemáte !« 

»Ale mají ve vsi. Ten Škurovský si 
koupil valáška, že je radost na něho po- 
hledět! A ke všemu koně strčil do takové 
stáje, že ho slepec může z ní vyvést. Však 
jsem to už obšleh'.* 

»A proč si ho cikáni neukradnou 
sami ?« 

» Poněvadž o něm nevědí! A pak ne- 
vyznají se ve vsi a mohli by proto místo 
valacha dostat lehko kriminál. Dají raději 
pětku. « 

»Jen jestli dají!« pochyboval zeť s uště- 
pačným tónem, >napálí vás!« 

>Mě, mě?! Už někdo někdy Dnálka 
napálil?* rozdurdil se staroch t?k, že nebyl 
ani s to na nohu bačkoru navléknout. *Věř, 
že ti jsou poctivější než já, ty, starosta a 
celá ves dohromady. S těmi jsem už na- 
dělal v životě obchodů! A pěkných!* 

Zeť se odmlčel a patřil oknem do roz- 
močeného dvorka. 

»Jen kdyby pánbů dal a pršelo tak 
celou noc,* začal staroch toužiti, usedaje 
na truhlu. » Takové povětří je jako výhra 
z loterije. Dlouho už tak krásně nebylo! 
A ty se tedy na noc připrav, budeme brzy 
hotovi,* prohodil k mladému. 

Ten sotva že na pólo se obrátil. »Nejdu 
nikam !« odprýsklo mu tvrdě od úst. 

»Ne?« protahoval Dnálek a nohy roz- 
kýval. »A z čeho pak chceš být živ, to 
bych rád věděl ! Či mám se já sám samo- 
jediný na všecky vás dřít? Já, člověk starý 
a prací sbrbatělý? A podívejme se! Neřekl 
bych ještě nic, kdybys mohl dělat aspoň 
komedianta, ale sám jsi doznal, že se 
k tomu už nehodíš, že ti lety kosti zka- 
meněly.* 

>Krást nebudu!* vpadl mu prudce do 
řeči zeť. »Však já už si najdu něco.* 

(Pokračování.) 




LITERATURA. 

Josef Kalda: »Ogaři«. Obrázky z moravského 
Valašska. V Praze 1905 nákladem J. Pelclovým. 
Stran 31, cena neudána. 
Ogaři jsou valašští hoši — naši »kluci« by 



jim as mohli býti rovnocennými druhy — jen kdyby 
hrálo v té jejich krvi tolik šibalství, skotačin a živé, 
přirozené rozpustilosti, jako v krvi jejich valašských 
blíženců. Alespoň spisovatel přítomné knížečky zná 
o nich vypravovati tolik roztomilého šelmovství, 
tolik nápadů a žertovných příhod, že se čtenáři ra- 



142 



DIVADLO. 



dosti očí jiskří a nitro plní krásnými vzpomínkami. 
Pan Kalda vrací se více než dvacet roků do mi- 
nulosti, kdy byl on ještě »ogarem« Všecky ty zá- 
viděníhodné radovánky prožívá tudíž s nimi. A tak 
nám je předvádí v zimě i z jara, kdy jim dovolí 
příroda zbaviti se těžkých a nepohodlných dřeváků, 
v parném létě i na podzim, kdy ovocné sady i za- 
hrady rdí se a žloutnou zapovězeným ovocem. Vy- 
práví nám o nich ve škole i v domácnosti, na 
pastvě i na návsi při hrách. Vidíme, jak s láskou 
si na ně vzpomíná, jak s nimi bezděčně sympatisuje, 
jak jsou mu milé ty jejich tašj^ařiny. A čtenáři 
mimoděk taky — zcela přirozeně. 

»Ogaři« jsou drobná knížečka, ale není se 
možno při čtení od ní odtrhnout. Hle, tu zástup 
ogarů hraje si na »kyčkrle< — ale už ho to omrzí 
a běží ke stráni spouštěti veliké »šlechty« do údolí. 
Na konec seběhnou k potůčku, chytají ryby, za 
chvilku vrhnou se na raky, pak si je pekou a při 
tom si krátí dlouhou chvíli házením kaménků 
z praku, dokud necvrnkne tabule v osamělém na- 
hoře kostelíčku. Náhle ogarů není. Jako když do 
vrabců střelíš, rozutekli se do olšin u potoka, a 
odtud každý zvlášť vážně se odebral na místo pro 
sebe nejbezpečnější a nejméně nápadné. 

A vidíme zase ogary ve škole, jak napalují 
pana falára a zlobí rechtora, jak vymýšlejí při svých 
zábavách léčky a jak ukládají o cizí majeteček. Ale 
nezlobíme se na ně — : vždyť to všecko je jejich 
právem, skoro privilejí poctivě zaslouženou a do- 
loženou mládím a šibalskými nápady. Jest jejich 
svět a oni ho užívají. K radosti vlastní, a snad 
mnohdy i ke chvilkové zlosti starých ... ale užívají 
ho křepče a bezstarostně. A v této svěží, radostné 
bezstarostnosti leží vlastní kouzlo jejich počínání. 
Zlatý humor ze všeho vyzařuje. 

Obrázky psány jsou nářečím valašským. Ne- 
hledě ani k tomu, že zachyceno tu množství pře- 
krásných lidových obratů, rčení a slov, působí 
celek velmi lahodným dojmem. Vidíme, jak jasně 
a stručně se umí náš Valach vyslovovat, jak jadrné 
jest jeho rčení. Místy působí malou obtíž pro čte- 
náře nápadné opomíjení východů při přímé řeči, 
čímž trpí přehlednost a vnější reliéf rozhovorů. 

5. 

•Jiráskovi Psohlavci počali vychá- 
zeti v časopise »Hrvatska Misao« v překlade Ště- 
pána Řadiče. 



DIVADLO. 

OPERA. Adolf Króssing slavil krásné ju- 
bileum. V neděli 29. října zpival po 400. Vaška 
v Prodané nevěstě. Zjev to u nás mimo Mošnu vůbec 
nevídaný. Podmíněn ovšem jednak zdatností pěvce, 
jenž dovede si udržeti svěžest hereckou i hlasovou 
po tak dlouhou řadu let, jednak nezmarnou naší 
nejnárodnější zpěvohrou. Prodaná nevěsta, Króssing 
a Mošna stali se u nás nerozlučnými představami, 
nejen svou stabilitou, nýbrž i uměleckým výkonem 
zvláště p. Króssingovým. Zde došel nejdále. Mladý 



právník, vstoupiv k divadlu, věnoval se ihned lehčí 
muse operetní, kde prokázal českému divadlu velké 
služby. Jeho Vašek však náleží do řady hereckých 
výkonů prvního řádu, propracovaných do nej- 
menších detailů a při tom působící naprostou ži- 
votností i jednotností celé postavy. Není divu, že 
Smetana v radosti nad nalezeným Vaškem psal 
dále pro Krossinga zvláštní úlohy : Skřivánka a Mi- 
chálka. A to jest přece vždy nejkrásnější odměnou 
výkonného umělce, zasáhne-li i do umělecké tvorby 
své doby. A což spojiti své jméno teprve s tvorbou 
tak velkého mistra jako byl Smetana. Króssing však 
i jinak jest osobností velmi sympatickou. Nechtěl 
nikdy více než seč byl — tajemství všeho úspěchu 
v lidském jednání. Proto byl všude dobrý, všude 
milý zjev. Nebyl to a není »tenor«, jest to — pan 
Króssing. A proto přejeme mu ještě několik stovek 
rozmanitého druhu, zvláště však čítaných z jeho 
Vašků v Prodané nevěstě ! 

*A ještě něco o našich hercích vůbec. Ústřední 
Jednota českého herectva oslavila své dvacetileté 
trvání uměleckou akademií v Rudolfině v úterý 
31. října. Sdružování herectva bez rozdílu oboru 
znamená vždy pokrok v sociálním jeho stavu. 
Vznik hudební Society r. 1803, sledující podobné 
cíle, zahajuje novou dobu v dějinách naší hudby. 
Tradice Society nevymizela dosud a i Ú. J. Č. H. 
oslavovala své jubileum v duchu starých družení, 
tak zv. Akademií. Dříve to byly tepny koncertního 
života (koncert slulo jen vystupování virtuosů), ač 
zvláště dobročinné akademie zjednaly si zlou pověst. 
Dnes »akademie< má již trochu vůně starobylých 
tradic, i když pořadatelstvo pečuje o rozmanitost 
sil výkonných (méně programu), jako bylo při této 
akademii. Zastoupeno bylo tu vše: deklamace 
(p. Šmaha, pí. Laudová) zpěv písní (si. Slavíková, 
p. Mařák, p. Pácal), klavír (p. Veselský), housle 
(p. Zuna) a konečně i sbor Národního divadla. 
Muziky hojně — tedy hlučné jubileum. A toho 
Ú. J. Č. H. ze srdce přejeme! 

Dr. Zdeněk Nejedlý. 

* Ve vídeilském Volkstheatru sehrána byla 
činohra >Die Rosentempler« od Rudolfa Lo- 
thara, autora Krále Harlekýna, aniž by docílila 
úspěchu. Částí vážné kritiky byla přímo odmítnuta. 

Známé Beyerleinovo vojenské drama »Z a p- 
fenstreich« (Cepobití), které se dodělalo na 
německých jevištích tolika repris, přeloženo bylo 
do angličiny a nedávno dáváno ponejprv v Lon- 
dýně. Opozdilo se sice náhlým skonem Irwingovým, 
za to však — jak docházejí zprávy — dostalo se 
mu nesmírného, zřídka kdy vídaného úspěchu, který 
mu zabezpečuje denní představení ve Walldorfově 
divadle po řadu měsíců. V úloze poručíka von 
Lauffen, kterou měl hráti Irwing, vystoupil jeho 
syn. Nadšení obecenstva bylo tak veliké, že hra 
musila býti častěji přerušena, a zmíněný Irwing 
mladší, takto ředitel divadla, musil se scény k po- 
sluchačům pronésti delší řeč. Moderní německý 
kus neměl prý dosud nikdy v Anglii úspěchu tak 



TÝDEN. 



143 



pronikavého — píšou listy souhlasně — : okolnost, 
která zájmy a cíle moderních Angličanů výmluvně 
karakterisuje. —m — 

V Paříži očekávali s nemalým rozechvěním 
ohlášenou novinku Théátre-Frangaise: Richepinova 
»Dona Quichotta«, prvně na scénu uvede- 
ného dne 14. října. Drama však zklamalo vše- 
obecně, neboť se ukázalo, že moderní básník vy- 
bral si z nesmrtelného díla pouze groteskní a lá- 
kavé dramatické partie, lo však, co skutečně dílu 
Cervantesovu dodalo nesmrtelnosti, zcela pominul. 
Kritika šmahem odsoudila Richepinův pokus. 

— m — 

= Nový divadelní podnik petrohradský M o- 
lodoj Teatr (Mladé divadlo) zahájí svou činnost 
dramatem Kostromského (P. J. Sokolova) 
»Mertvaja zyb« (Mrtvá hladina). Děj kusu autora, 
známého dosud hlavně povídkami ze sibiřského 
života, čerpán ze současného života a z jeho úřed- 
nických sfér za trvání poslední vojny. 

E: Stanislaw Przybysze wski napsal 
nové drama »Sluby< (Vdavky) pro varšavské di- 
vadlo sRozmanitošci*. 

= Gorkého »Děti slunce« po tolika sen- 
sačních opovědích a přípravách konečně dávány 
na scéně divadla paní Komisarževské v Petrohradě. 
Přes všecko nadšení obecenstva pro autora pouze 
po druhém akte, obsahujícím několik ožehavých 
míst časové tendence, bylo možno mluviti o vněj- 
ším úspěchu, který ke konci docela ochabl, přes 
všecky sympatie. »Děti slunce* jsou zmatená tiráda 
v jakés takés dramatické formě, ve své podstatě 
satira na inteligenci právě tak, jako loňské drama 
»Dačniki«, rovněž propadlé. Satira hrubá a ne- 
umělecká, jejíž banálnosti nedovedlo zakrýti ani 
snaživé provedení scénické. 



TÝDEN. 

' Ze života Ant. Dvořáka. V listopadu 
1890 provázel jsem Dvořáka na cestě do Frank- 
furtu n. M,, kam byl mistr pozván, aby v jednom 
z musejních koncertů dirigoval svoji čtvrtou sym- 
fonii z G-dur a a ouverturu >Husitskou'^. 

Do Frankfurtu přijeli jsme právě o polednách, 
a jednak sama navyklá chvíle oběda, jednak dů- 
kladný hlad po šestnáctihodinné jízdě ve vlaku při- 
měly nás zapadnouti do první restaurace, která se 
cestou z hanavského nádraží namanula. 

S chutí pustili jsme se do jídla; polévka i za 
předkrm přinesená ryba šly nám jak náleží k duhu. 

Když byla předložena pečené, Dvořák snědl 
sousto, ale hned strašně se zamračil, odložil příbor 
a krátce, podrážděně zabručel: 

»Fotrle, v tom je lůj.« 

»Hm — « pokývl jsem hlavou, ale poněvadž 
můj apetit se tímto zjištěním pranic nezměnil, jedl 
jsem statně dále. Dvořák mezitím odvázal si 



ubrousek a nervosně pohrával vidličkou. Za chvíli 
podíval se vztekle na mne a vyjekl : 

»Vy to necítíte, že v tom je lůj?« 

»Nu, cítím, ale . . .« 

»Tak to necpete do sebe, když to cí- 
títe! Žaludek se mi obrací, jak se jen dívám na 
vás. Kdo pak bude jíst lůj . . . u nás ani nej- 
sprostší čeledín to do huby nevezme!* 

»A co mám jíst?« 

»Vezměte si tuhle jablko!* 

Když jsme odcházeli z restaurace, mistr kývl 
na jednoho ze sklepníků a pravil: 

»Sagen Sie dem Restaurateur, dass 
in dem Braten ein Inslicht steckt!* 

Porozuměl-li sklepník, nevím. Ale Dvořák byl 
od té chvíle vůči všem produktům frankfurtských 
restauračních kuchyní nedůvěřiv a při obědech 
i večeřích stále něco vytýkal. 

Třetí den po našem příjezdu byla v budově 
»Saalbau« první orchestrální zkouška na symfonii, 
kterou mistr sám řídil. Jeho energie, rázovitost a 
zejména rytmika jeho svěžího tempa učinily na 
frankfurtské hudebníky úchvatný dojem, jemuž dán 
několikrát za zkoušky nadšený výraz. 

Když bylo po Scherzu, Dvořák pojednou za- 
klepal taktovkou na pult a oslovil filharmonické 
těleso následující řečí: 

»Tady je to všecko pěkné, ale já nemohu 
zvyknout zdejší stravě; af dělám co chci, nemohu! 
Hned první den jsem přišel na takový švajneraj a 
jinde to není lepší. Tak mi napadlo, že z pánů do- 
jfsta někdo zná restauraci, kde předkládají aspoň 
po vídeňsku stravu . . .« 

Usmívající se koncertní mistr odpověděl : 

» Dobrá — povedeme vás k ,princi z Arká- 
die', tam budete spokojen.* 

»A vy tam chodíte také ?« 

>Také.« 

»No dobře . . . víte, já mnoho nesním, ale 
jak si zkazím jednou žaludek, čtrnáct dní do mne 
nic není. Tak, teď můžeme pokračovat.* 

A zvedl taktovku k Finále. — y— • 

• 

* Anežka Schulzová, dcera nedávno 
zesnulého spisovatele a žurnalisty Ferdinanda 
Schulze, skonala po delším utrpení dne 4. t. m. 
v Praze. Jméno její známo je z četných literárních 
studií a essayí, hlavně však jako libretistky Fibi- 
chových oper »Hedy*, >Šárka« a »Pád Arkuna*. 
Referovala do >Z1. Prahy* i do » Květů* svého času 
o činohře Národního divadla, a v kritice šla dů- 
sledně ve stopách svého otce. Překlady její z Ana- 
tola France, G. Brandesa a j. vynikají věrností a 
ryzostí jazykovou. Budiž ušlechtilému jejímu sna- 
žení zachována čestná vzpomínka! 

* 

* Odběratelé knih. Feuilletonista »Syna 
Otečestva* uvedl, že jistý německý knihkupec roz- 
třídil odběratele v následující skupiny: 

1. Jsou tu učenci a literární odborníci, kteří 
vědí, čeho požadují, zaplatí a odejdou bez řeči. 
Avšak těch není mnoho. 



144 



TÝDEN. 



2. Jsou ignoranti, kteří se tváří, že jsou obe- 
znalí se vším, a nevědí nic, než úryvek ze žurna- 
listního posudku díla a často i ta vědomost je 
kusá. Bývají pravými trapiči knihkupců, se vším 
nespokojeni, hrubými poznámkami leckdy kazívají 
obchod. 

3. Literární neznalci skupina knihkupci nej- 
milejší. Spoléhají do vkusu prodavačova, platívají 
hotově, nebo po předložení účtu správně. 

4. Studující a dámy. Obeznámeni s vynikající 
tvorbou přítomnosti, bývají kupci vzdělanými a 
knihkupci příjemnými. Kupují obyčejně tu či onu 
vynikající novinku, hned za tepla — ale nic jiného. 

5. Ti, kteří kupují velký formát, nádhernou 
vazbu, zlatou ořízku, illustrace, obsah jim bývá 
poněkud vedlejší a čím je taková kniha lacinější, 
tím zdává se jim autor znamenitějším. 

6. »Osvícenci«, zakládající si domácí knihovny, 
těch bývá málo, odbírají na účet nebo na splátky 
bývají stěžkými* platiči, ale dluh přes vše vyrovná- 
vají svědomitě. 

7. Specialita větších měst hlavně, odbírají 
větší díla, buď na úvěr, jenž zíistává úvěrem, až 
ocitne se na stránce nadepsané : »Conto dubioso«, 
buď odebírají na splátky a tu prvou zaplatí, o další 
se starává — právní zástupce knihkupcův. Ode- 
brané knihy zatím antikvář prodal. Sem patří i ti, 
kteří vybírají si knihy a za čtvrt léta je vracívají, 
když byli upomínáni. Specialita venkova. C. P. 

* 

Knihkupectví a nakladatelství ve 
Francii. Ruský publicista F. Bulgakov uveřejnil 
kdysi v Nov. Vremeni stať o klesání odbytu knih 
ve Francii a pravil, že po stránce hospodářské 
zjev ten nelze podceňovati. Dílo spisovatelovo 
stává se tovarem a s ním těsně souvisejí zájmy 
hmotné celé řady toho či onoho průmyslu, výroba 
papíru, typografie, nakladatelství, knihařství a množ- 
ství drobných řemesel. Před několika lety obnášel 
vývoz lit. děl z Francie asi 17 milionů franků, kdy 
vydání desetitisícová nebyla žádnou zvláštnosti, kdy 
Zola se vydával i ve dvou stech tisících výtiscích a 
a z těch dobrá polovina putovala za hranice, kdy 
romány takových oblíbenců jako Qeorges Ohnět 
dosahovaly 3>báječného« množství výtisků, ačkoliv tu 
i staří jako Eug. Sue a Dumas otec se kupovali. 
Z Catalogu général de la Libraire frangaise Lorence 
vysvítalo, že dvě třetiny lit. děl putovaly za hranice. 

Časopis »Au3 fremden Zungen« přinesl však 
zprávu, že knižní krise ve Francii vzrůstá, a uvádí, 
že ještě roku IQOO odbylo se literárních děl za 
čtrnáct milionů franků, kdežto uplynulého roku 
1904 toliko za jedenáct milionů franků, a současně 
dotyčný časopis podotýká, že za posledních třicet 
let zdesateronásobil se — počet nakladatelství. 

C. P. 

Morálka křesťanská a budhistická. 
Jistý německý statistik, studující poměry v Indii, 



uvádí, že v Indii jeden zločinec původu evropského 
připadá na 274 Evropanů, asijského původu na 509 
Asijců. 

Podle vyznání připadá tam jeden zločinec na 
709 křesťanů, na 1.361 hindostanských brahmanů a 
z budhistů jeden zločinec teprve na 3.787 budhistú. 

Evropany jsou ovšem v Indii hlavně Angli- 
čané a křesťany příslušníci církve anglikánské, kdežto 
německý statistik jest poctivý Luterán. C. P. 
* 

Ve velkém pařížském blázinci Svaté Anny, 
kde ošetřováno jest touto dobou na 1500 choro- 
myslných, bylo těchto dnů uspořádáno velké ope- 
retní představení. Dle zkušeností i názorů ředitele 
blázince, Guillota, mají podobná divadelní předsta- 
vení velice blahodárný vliv na ubožáky. V operetě 
(»Dcera Mme Angot«) hráU lehčeji onemocnělí, 
stále nenápadně střeženi strážci, jichž značný počet 
byl rozestaven i v hledišti. Celé představení bylo 
výborné nastudováno a dobře bylo pozorovati 
uklidňující vliv na ubohé posluchače. ~m — 
* 

(»Aby nás Pánbůh při zdravém 
rozumu zachovati ráčil!«) 

V divadelním referáte o »Večeru tří- 
královém* napsal kdosi v denním listě pražském: 
». . . Překladatel Sládek byl v divadle. iVlěl bez- 
prostředně před tím svátek svých šedesátých na- 
rozenin. Nelze nezaznamenat, že by krom několika 
výbuchů veselosti byl se projevil v auditoriu ně- 
jaký významnější zájem. « Lze sice litovat, že audi- 
torium nemělo »významnějšího zájmu« o nedávné 
šedesáté narozeniny Sládkovy, a že při tom vy- 
buchlo několikráte do veselosti. Doufejmež, až 
bude Sládkovi sedmdesát nebo ještě více let, že se 
publikum smíchy potrhá ! 

Rovné právo žen r. 1536. Pro rovné právo 
žen byl v Plzni mladý Bartoš, služebník městské 
rady. To stalo se tak. Když se svrchupsaného roku 
vrátil z řemeslnického vandru do Plzně domů, 
matka mimo jiné noviny vypravovala mu (bezpo- 
chyby s mravní hrůzou), že pivovarníkova utekla 
muži svému a šla s Kubíkem pryč. Na to Bartoš 
odvěce klidně a moudře: »Což to škodí? Nechť 
se projdou, ať pivovarnice zví také^ co jest vandr, 
jako myl Z arch. plzeň. 

»lVly máme erudici,< 

Posléz též pan Arnošt Procházka 
po Krejčím je smutná ukázka - - 
jako svíce vedle svíce — 
moderní té »erudice«. 
Modernisté pyšné tváře 
vyhledejte slabikáře 
a se učte — však je čas — 
co že to je »der, die, das«. 



V PRAZE, dne 10. listopadu 1905. 



Majitel: Družstvo. — Zodp. redaktor a vydavatel: M. A. Šimáček. - Nakladatel: F. Šimáček. 



Tiskem >Uniec v Praze 




Karel Jonáš: 



PETIPRSTEC. 

(Pokračování.) 



Tak ty chceš teprv něco hledat. To jdi 
na poušt a sbírej tam kobylky a 
kořínky. Ty se's nám vyveď !« za- 
sykal starý, a dlouhý paprsek špinavých 
slin vychrstl až na druhou stranu světnice. 

Komediant už neodpovídal. Jen na 
Dnálka upjatě vzhlížel, jakoby se chtěl na 
na něho vrhnout a rozdrtit jej železnými 
pěstmi. 

Staroch vida, že by mohlo dojít k di- 
vokému výstupu, změnil kvapně barvu 
hlasu a začal klidně: »A co že ta Mařka 
dnes otálí tak s jídlem? Rád bych měl už 
v sobě něco teplého. Mrazí ten dešf, tuze 
mrazí.« A povstav zvolna s truhly, loudal 
se ke dveřím a otevřel je. » Mařeno!* za- 
houkal do síně. 

»Už jdu,« ozvalo se stlumeně odkudsi 
z dvorka, a za chvíli vpadla do světnice 
žena komediantova, všecka temně zardělá. 

»Eh, to jsem se zahřála,* smála se, 
jiskříc hlubokýma očima. 

»A co jídlo — co? Jsem všecek pro- 
křehlý — « hlásil se stařec. 

»Máte bramborovou polívku, víc jsem 
nemohla strhnout. Dávám chlívek do po- 
řádku.* 

»Tak sem s ní, rychle!* 

Přinesla mu z ohniště hliněnou misku, 
až po okraj naplněnou, a kus černého 
chleba. 

Dnálek nedočkavě vnořil lžíci do ná- 
doby a hltavě srkal vařící polívku. Brada 
se mu při tom třásla a oči zavíraly. 

»Po obědě si drobet schrupnu,« brebtal 
trhaně k dceři, >v noci se vydám na ob- 
chůzku. Nech otevřena vrátka i chajdu.* 

»Vy jdete sám?« ptala se s údivem — 
»a což ty?« obrátila se na komedianta. 

» Dejte mně už jednou pokoj se svým 
taškářstvím,* vykřikl vztekle a utekl ze 
světnice. 

ZVON. Ro5. VI. 



»Nátchu by z něho člověk dostal !« 
rozčepýřila se Mařena — »řve jako spla- 
šený hřebec.« 

»Jen mlč, však ono se to všechno 
jednou ukáže,« konejšil ji otec. *Pejchu 
má v krvi, pejchu! Chtěl by být milost- 
pánem a nesvede už ani pořádný kotrmelec. 
Chlap n2dutá.« 

A vypiv chvatně zbytek polévky, jal 
se běhat po světnici a vypravoval Mařené, 
jaké šílenství vrtá komediantovou hlavou. 



Po celou noc vytrvale pršelo. Vesnice 
spala jakoby pod těžkou hnědou plachtou, 
zmrtvělá, tichá, ibezhlesná. Ani pes ze sna 
nezavyl. Jenom z daleka, z pusté divočiny, 
ozvaly se chvílemi krákavé hlasy vyděšených 
ptáků a vodnatým vzduchem prolehla dutá, 
střelná rána. Pak zase ticho — přerývané 
jen jednotvárným šplýchotem řinoucího se 
deště. 

Asi ke druhé hodině vploužil se Dnálek 
do svého baráku. Mršině proklouzl bran- 
kou a jako šíp vletěl do síňky. Zde 
rozepjal kabát, vyňal z něho pětku a za- 
strčil ji obratně pod práh. 

Pak bezpečně se usmál, přetřel spo- 
cenou hlavu a šplhal se hned na půdu. 
» Mokré šaty pověsím do komína a suché 
položím vedle sebe, na vše třeba pama- 
tovat — « říkal si mezi cestou. > Možná, 
že budou prohlížet — a ptali by se: He, 
kde pak jsi byl, vždyť jsi samá voda?* 
A obličej jeho zazářil radostí, že na tuto 
zrádnou možnost ještě včas si vzpomněl. 

Dlouho to pak trvalo, velmi dlouho, 
než vše urovnal, rozvěsil a upravil. Na to 
převalil se do slámy a rozšfastněn novým 
svým úspěchem, třel vesele nohy o sebe, 
jako dělávají hoši na pastvě .... 

číslo 10 



146 



KAREL JONÁŠ: PÉTíPRSTEC. 



V tu asi dobu projel nad vesnicí je- 
čivý ženský výkřik a s ním strašlivý vý- 
buch mužských prsou: >Zloději, pomozte, 
zloději !« 

To volali s prahu vykradené stáje 
Škurovský se svou ženou. 

A sotva že doznělo první toto jejich 
ryčivé zaúpění, chytili se oba mimoděk 
za ruce a tak jak byli, polonazí a prosto- 
vlasí, letěli v běsném trysku na náves a 
řvali hlasy nelidskými, zoufalými. Celá dě- 
dina rázem vyřítila se ze sna. Světla za- 
plála v oknech statků i chalup a vrata do- 
movní skřípala o závod. Ze všech stran 
sbíhali se ulekaní sousedé, a navzájem se 
překřikovali: »Kde to hoří, kde?« Někteří 
v náhlém, překotném záchvatu ujali doma, 
co měli právě po ruce a nyní s tím po- 
bíhali po návsi. Tak švec Korbel mával 
svojí třínožkou nad hlavou, aniž věděl 
proč, a kupcová Beneška tak byla pople- 
tena, že oblékala se před vraty do mužova 
kabátu. Nikdo skoro nebyl aspoň poněkud 
obstojně ustrojen, ale také nikomu nepři- 
padlo, aby se proto styděl. Zimnice strachu 
všemi lomcovala. Chvíli přebíhali zmateně 
sem a tam, necítíce ani, že dešf je pro- 
mokává až na kůži. 

A mezi tím zavichřila matenice hlasů, 
hlasů tak podivných, skřekovitých, že v nich 
ebyl s to se nikdo vyznati. 

Škurovský se ženou chytali známé, 
věšeli se jim na krk a sípali ochraptěle: 
» Pomozte, pomozte !« 

Teprv když přichvátal starosta, zaha- 
lený v dlouhý burnus, poplach jakž takž 
se umírnil. 

» Přece vidíte, že nehoří. Tak nekřičte, « 
přehlušil všechny mocným zahlaholením. 
>Komu se co stalo ?« 

>Mně, mně,« vykřikla Škurovská a ja- 
koby smyslů zbavena poklekla před sta- 
rostou do bláta. — »Ukradli nám valacha,* 
drkotala zdrceně. 

Škurovský, spatřiv ženu na kolenou, 
náhle se vzpamatoval a zahanbil. > Vstaň!* 
zvolal na ni, »co pak to dělá§?« A sám 
pomohl jí na nohy. >Ano, okradli nás, va- 
lacha nám vzali, toho, co jsem koupil za 
osmdesát jednušek — pryč je,« vykládal 
už sám, namáhaje se, aby mluvil souvisle. 
> Přivstali jsme si, jdem ho nakrmit a — 
a — « Zde mu hlas už zase selhával. 

Sousedé, slyšíce, že jde o ukradeného 
koně a ne o oheň, najednou jakoby pro- 
hlédli: jeden na druhém rozpoznal i ve 
tmě málo šatstva. Roztrousili se rychle po 
domech. 

» Podíváme se teď k vám,« pravil mezi 
tím starosta ke Škurovskému a jeho ženě, 
>potřebí je prohlédnout stáj.« 



A šli. Škurovská plakala ustavičně a 
spínala ruce, muž pak v rozčilení svém 
opakoval bezpočtukráte starostovi, že stál 
jeho valášek osmdesát zlatých. 

Starosta mlčky přitakoval, a jen někdy 
vyrazil z hrdla přidušeně: >Hm, hm, zas 
už krádež.* 

Za nimi přichvátal obecní strážník 
s rezavou šavlí po boku a se svítilnou 
v ruce. 

> Běžte napřed, ať vidíme na cestu,« 
poručila mu hlava obce.^ 

Když blížili se ke Škurovského cha- 
lupě, zaslechli dětský nářek. 

Škurovská chopila se za hlavu a zakví- 
lela zdrceně: »To jsou má kuřata, má ne- 
šťastná kuřata.* A letěla do stavení. 

Starosta vstoupil do stáje, obhlédl zna- 
lecky každý kout, dal si vysvětlit, kde stál 
kůň, čím byl k žlabu přivázán, a prodlel 
pak očima na dveřích. >Nu, pravdu si 
mluvme,* zahučel na Škurovského, »v po- 
řádku jste to právě neměl. Dítě zde mohlo 
krást. Stáj má být tak zařízena, aby se 
v ní nesměl vrabec bez vašeho vědomí 
pohnout.« 

» Chtěli jsme to přestavovat, chtěli,* 
omlouval se Škurovský, »ale kdo pak si 
pomyslil, že to tak spěchá! Přece neukrad- 
nou koně každý den, kdy pak se to stane!* 

»Ba, kdo pak to kdy slyšel !« vpadl 
hlubokým hlasem do povzdechu Škurov- 
ského sedlák Rybák, který právě s jinými, 
teď už důkladně oblečenými sousedy do- 
razil na výzvědnou ke stáji. > Krást koně 
není přece maličkost. « 

» Starosta, jenž v slovech těch vytušil 
i osten, vrážející se ostře do úřední jeho 
bdělosti, pohodil nevrle hlavou a rozmrzele 
podotkl: »Za každým koněm nemůže stát 
policajt, to dá rozum ! Ale darebáctví to je 
neslýchané.* 

»A jaké, teď už aby se bál člověk 
v noci lehnout,* ozýval se jakýs soused 
před stájí, krče se pod širokým deštníkem, 
aby mu nebylo do tváře vidět. 

» Nejvyšší čas, aby se už něco ráz- 
ného stalo. Tolik krádeží najednou!* 

»A kdo mohl, prosím vás, ukradnout 
koně? Co soudíte?* přerušil starosta na- 
schvál rýpavé poznámky. 

»Kdo?« zavřeštěl švec Korbel zvenčí. 
>Kdo jiný, než cikáni! Ti jsou na koně 
jako posedlí. Včera jsem je viděl v březině.* 

»Jo, jo, byli v březině,* s úřední horli- 
vostí dotvrzoval strážník. 

»A tak to jistě valacha vzali cikáni!* 
rozhodoval starosta. Je to metla boží na 
nás, ta chátra černá!* A maje radost, že 
tak snadno pravého vinníka vypátral, roz- 
čilil se a ruce zvedl nad hlavu: »Za nimi, 
hned — však je dohoníme! Kdo chce se 



AUO. EUG. MUŽÍK: ADAM. 



147 



mnou, ať si doběhne pro hůl, u hospody 
se sejdeme.* 

Všichni, jai<oby provolávali » slávu,* 
hlásili se nadšeně k výpravě 

Čtvrt hodiny na to bralo se asi dvacet 
mužů ze vsi po silnici k březině. Ačkoliv 
ještě pršelo a zatažená obloha nepro- 
pouštěla ani nitky zlatého paprsku svými 
mračnými vlnami, přece jen den tlačil se 
již do kraje a zaháněl tmu kamsi za vy- 
soké stráně, do hustých lesů. 

V čele ^průvodu velikými kroky po- 
spíchal sám Škurovský, podpíraje o rameno 
vyleštěnou sekeru. Jako by se bál, že 
dlouhou chůzí mohl by v něm vztek vyhas- 
nouti, rozněcoval se neustále výkřiky, 
laním a hrozbami, jež vysílal na hlavy 
nenáviděných kočovníků. 

» Počkejte, však vám dám,« ukončoval 
každou zuřivou svou větu a pozdvihoval 
sekeru. 

Za ním na jistou vzdálenost kráčeli 
ostatní v jakémsi chumlu a nepořádku. 
Skoro všichni drželi nad sebou deštníky 
a pod paždím svírali okované hole. Jen 
obecní strážník lišil se od nich svojí ne- 
dobytnou šavlí a pak chalupník Žilvický, 



který vychluboval se starou vojenskou 
pistolí, již schovával v hlubokém svém 
kabátě. 

Starosta, jenž šej uprostřed, stopoval 
nepokojnýma očima Škurovského a občas 
zahučel k nejbližším sousedům: > Musíme 
dát na něho pozor, aby se neunáhlil. Je 
potřeštěn.* 

»Musíme, musíme !« přizvukovali mu 
a vykládali hned, že nutno zachovati klid, 
má li se cikánům sáhnout na kobylku. 

Když přicházeli k blízkému lesu, na- 
jednou z jeho houštin vystoupil četník. 
Mladý, červenolící, svěží, jakoby právě vstal 
z nakypřené postele. 

»Halo!« uvítali ho radostně a kývali 
naň deštníky. 

Starosta, jenž měl beztoho strach z ně- 
jaké nepředloženosti, pohledem na četníka 
zrovna pookřál a chvátal mu křepče vstříc. 
Podali si ruce, potiskli, a hlava obce bez 
otálení jala se ozbrojenému strážci veřej- 
ného pořádku obšírně vyprávěli, co se 
stalo a proč ta výprava. 

»A teď půjdete s námi, že?« pobídl 
četníka, když dokončil svůj výklad. 

(Pokračování.) 



AuQ. Euo. Mužík. 

ADAM 

Když viděl téci krev, tu první lidskou krev, 
krev syna vlastního, již druhý syn byl prolil, 
tu vydal ze hrudi tak strašný zmaru řev, 
jak zvíře raněné, jež sám byl včera skolil. 



Neb zřel zas Jehovu, jak klne ve hněvu, 

tak hrozný jako byl, když z edenu jej pudil, 

a marně u ženy své hledal úlevu, 

a bez konce se sám nad cizím hříchem trudil. 

I viděl, zlo a zmar, že žijí v světě dál, 
že hřích zas plodí hřích a bolest vždycky větší, 
všech lidí v budoucnu vražděných poslouchal 
jek děsný, kvílící ve smrtné skonu křeči. 

Však přece neumřel, jak stokráte si přál, 

— Bůh držel jej jak mhu, jež visí nad propastí, 

a Eva rodila mu nové syny dál, 

a z dávné vypuzen, zas k nové přilnul vlasti. 

A přišly nové dni jak vichry bouřlivé, 
a sněhem zůstaly mu ve kadeřích lpěti, 
on mlčel, mlčel sám v své tísni mučivé, 
neb nechtěl dramatem svým jekat nové děti. 



Byl dědem, pradědem ... a rána ve hrudi 
se zvolna celila jak strom, jejž topor tříšti, 
a přece s jarem zas se k žití probudí 
a novou zelení své vítá léto příští. 



Krev kdysi prolitou už stokráte déšť smyl, 
a místo strašlivé zarostlo zcela travou. 
Již dávno nový svět a nový věk kol žil, 
— je skutečností to či pouze bájí Ihavou ? 

Vše v chaos slilo se v té hlavě dědově, 

ty rysy nejasné, ta neznámá už jména, 

a nikdo netušil, co tajů ve slově, 

,smír, odpuštění jim!* jež kmet si ještě sténá. 

A pak už nevěděl, kdo vrah, kdo vražděn byl, 
jen vídal syny v snách, jak ve stanu by spali, 
jak sám kdys ve spánek je tiše uložil, 
a s Evou nad nimi jak tisknouce se stáli. 

A úsměv poslední kdy na líci mu has', 
to zdálo se mu teď, že přišly jeho děti, 
na tvrdou podušku mu prostřely svůj vlas, 
a stišily se s ním a spaly ve objetí. 



iCTiS^ 



148 



Frant. K. Hejda 



HOST. 

HUMORESKA. 



Ředitel presidiáiní kanceláře Dobiáš, 
chystaje se počátkem září k odjezdu 
z venkovského městečka, kde byl 
při rybolovu, tarokách a průměrně špatném 
pivě strávil třínedělní dovolenou, popíjel 
na rozloučenou se všemi známými v hono- 
račním salonku panské hospody. K večeři 
připraveny mimo jiné lahůdky i koroptve 
v rosolu a na stole před ředitelem stála 
obrovská kytice ze zahradních květin. 

Když se objevilo víno a na teploměru 
nálady dostupoval citlivý sloupec k bodu 
nadšení, vymrštil se ze židie hospodářský 
adjunkt Látal, několikanásobný spolkový 
jednatel a pořadatel všech výletů, ovací, 
tanečních zábav a jiných rozčilujících udá- 
lostí, uchopil sklenici a svitě očima roz- 
křikl se jakýmsi nepřirozeným, hrdelním 
hlasem: 

ž- Sešli jsme se, velectění pánové, aby- 
chom dnes naposledy stiskli ruku váže- 
nému svému příteli, panu řediteli Dobiášovi. 
On odchází, ale upomínka na jeho pobyt 
nevymizí z duší našich. A k upomínce té 
jako družka neméně milá a krásná přistu- 
puje naděje, kterou tuto, zajisté v souhlasu 
s vámi všemi, pronáším, že napřesrok vele- 
ctěný náš přítel opět mezi nás zavítá. Tomu 
připíjím — na zdar!* 

Ředitel té chvíle právě uvažoval, ne- 
zapomněla-li stará jeho hospodyně Voršilka 
dát mu v jeho pražském mládeneckém 
bytě vyčistit zanesená sazemj kamna a od- 
nést ke správce pendlovky. Řinčením skle- 
nic a jásotem hlasů všecek pomaten, snažil 
se několika nazdařbůh sestavenými slovy 
pozornost splatiti. Ale nenapadlo ho nic 
kloudného a spokojil se jen tím, že se 
zdvořilým úsměvem odpověděl: 

»Nu . . . bohdá, že se uvidíme ještě 
dříve, než teprv za rok ... z přítomných 
pánů dojista někdo přijede do Prahy — a 
mohu říci, že bych se cítil nejen velice 
potěšen, ale i vyznamenán, kdyby mne na 
vštívil. Oživíme si v paměti uplynulé chvíle, 
podíváme se spolu třeba do divadla nebo 
do koncertu, strávíme večer v některé re- 
nomované plzeňské pivnici . . . ah, velké 
město má také své příjemnosti.* 

A ředitel labužnicky sešpulil pysky. 

Hovořilo se pak o všem možném; 
dva otcové rodin vyměnili si náhledy o nej- 
vhodnějším budoucím povolání pro chlapce, 
farář vyzvídal na tučném, stále se potícím 
doktorovi, jakých prostředků by měl užíti 
proti píchání v kříži, lékárník s učitelem 
přetřásali politiku v Uhrách a soudce zlobil 



se na krejčího, že mu neodvedl včas 
černý kabát. Modré proužky tabákového 
dýmu vystupovaly ke stropu a na stole 
válely se ubrousky stočené do chuchvalců. 
Adjunkt Látal dlouhou chvíli pošku- 
bával se za levý knírek a roztržitě na- 
slouchal, o čem se kolem mluvilo. Pak se 
zvolna zvedl, obešel stůl a přisedl k řediteli. 
»Už se ráčíte těšiti do Prahy ?« pro- 
hodil sladce, urovnávaje záhyby na vestě. 
Dobiáš se nakysle usmál. 
»Těším, netěším . . . vím už napřed, 
že se budu s tisícerými maličkostmi zlobit. 
Doma i v kanceláři. Tu i tam naleznu 
něco zanedbaného, opomenutého, převrá- 
ceného, slovem šlendrián a nepořádky. Ani 
prach na mém psacím stole nebude se- 
třen . . . sázet bych se chtěl, že nebude. 
A jinak? V hostinci přijdou zase na řadu 
připálené omáčky a páchnoucí ubrousky, 
sousední partaj bude mne zase týrat pia- 
nem ... a za čtrnáct dní, až se vrátí z do- 
volené president, nabotná mi hlava samými 
starostmi . . . Eh, psí život, věřte.« 

» Nicméně . . . Praha se svými zimními ra- 
dovánkami, veselým ruchem promenády...* 
a oči^ adjunktovy opět zablýšíěly. 

Ředitel podíval se na něho a všiml si 
teprv nyní, že má Látal všecky zuby vy- 
žrány a vedle nosu na pravé tváři velkou 
jizvu chloupky porostlou. Mimo to jeho 
oblek páchl jakousi lacinou nepříjemnou 
voňavkou. Tím vším bezděky jaksi po- 
drážděn, úsečně odporoval: 

»Co jsou radovánky padesátiletému 
člověku? A co je mi pláten ruch na pro^ 
menádách, když jsem od rána do večera 
uvězněn v kanceláři?* 

>Hm, ano . . . totiž . . . ono přijde na 
to . . .« koktal adjunkt, přisedávaje stále 
blíž, »ono přijde na to, jak na to hledíme 
všeobecně ... ne toliko individuálně. Sám 
jste ráčil dříve podotknouti, že velké město 
má rovněž své příjemnosti . . .« 

>Má, ovšem že má . . . člověk nesmí 
býti nevděčníkem. Já na příklad, jak vidíte, 
jsem tady mezi vámi velice spokojen, vesel 
a šťasten — a přece bych tu nezvykl. Ko- 
likráte mi napadlo, jak utěšeně, zdravě, 
přirozeně se zde žije pod vaším modrým 
nebem a ve vašem čistém vzduchu ... a 
přec bych za to nedal Prahu s oblohou 
zasmušilou a vzduchem sazí plným, vše- 
možnými miasmy prosyceným. Nemyslete 
si, že v Praze nějak užívám nebo dokonce 
hýřím ... nic! Ale to je už tak. . . zvy- 
kem. Zarosteš do půdy, navykneš viděti 



FRANT. K. HEJDA: HOST. 



149 



kolem sebe jedno a totéž okolí a znenáhla 
shledáš to příjemným a neodlučným. Chá- 
pete to . . .« 

» Chápu a rozumím vám,« unyle za- 
šeptal Látal a přicházeje do jakési snivé 
nálady, rozohňoval se stále více. 

»Jsem, víte, maloměšťák nejryzejšího 
druhu ... a snad bych se také těžko lou- 
čil s venkovem. A přec — bůh ví, čím to 
je — toužím po Praze šíleně, horoucné. 
Věříte- li . . . naposledy, když jsem večerním 
vlakem odjížděl z Prahy a spatřil pojednou 
ve tmě za sebou moře světel, div jsem se 
nerozplakal. A týden po té ještě měl jsem 
toho obrazu plnou hlavu . . .« 

Dobiáš přisvědčil a zažíval. Ale roz- 
vášněný adjunkt, uchopiv ho za knoflík 
u kabátu a schýliv se hlavou k jeho tváři, 
pokračoval : 

>Odpusfte, že — jak se říká — kuju 
železo, dokud je žhavé . . . Prve jste ráčil 
sám velikomyslně se vyjádřiti, že kdyby 
někdo z nás časem do Prahy přijel, směl 
by se k vašemu blahorodí hlásiti . . .« 

>Arciže ... a uvítám vás s otevřenou 
ná — « 

»Oh, jak jste laskav . . . napadlo mi 
totiž hned, že sám budu asi za měsíc nu- 
cen Prahu navštívit — povezu tam strý- 
cova studentíka na universitu — a ježto 
sám jste mi otevřel vyhlídku na několik 
šťastných okamžiků, jež bych ... ve vaší 
ctěné společnosti stráviti mohl, beru vás 
za slovo.* 

> Výborně, budu velice potěšen.* 

Adjunkt se napil, přejel ubrouskem 
ústa a zbaven již veškery rozpačitosti, po- 
klepal řediteli na rameno. 

» Myslíte si bezpochyby, že chytám 
ruku, když mi byl nastaven prst ... oč, že 
to ráčíte mysliti ? Ale není pomoci . . . pro 
tentokráte musíte mou dotěrnost omluvit. 
A promiiite, že hned činím jakýsi zběžný 
rozvrh: poobědvám s vámi ve vaší restau- 
raci . . . pak se podíváme spolu do ka- 
várny, ne-li?« 

»Jak si přejete — možno i do vinárny 
zajít, neškodí sklenička dopoledne, pro 
dobrou chuť.« 

»Nadšeně souhlasím, půjdeme i do 
vinárny. A večer ?< 

»Večer buď do divadla, nebo do Va- 
rieté .^. .« 

» Řekněme: jednou do divadla a po 
druhé do Varieté. Zdržímtě se jistě aspoň 
dva dny v Praze. « 

>Tím lépe — « a ředitel, sám unesen 
jakousi pýchou a rozkoší, že bude ven- 
kovanu s to ukázati Prahu skvělou, ba- 
vící se, rozmařilou, dokládá po krátkém 
přemítání: »Snad bude právě v Rudolfinu 
nějaký koncert ... byl jste již v Rudolfinu ?« 



»Ne, nikdy.« 

»Pak musíte vidět Rudolfmum a sly- 
šet koncert v něm. Ujišťuji vás < 

» Věřím vám i bez ujišťování ... a jsem 
rozhodnut. Zdržím se tři dny a navštívím 
i Rudolfinum.* 

Nyní napil se i ředitel. Postaviv sklenku 
na stůl a kývaje hlavou vesele hovořil. 

»Abych se vám přiznal — způsobíte 
mi nejen radost, ale . . . jak bych to 
řekl . . . dobudete si i zásluhu, že sám se 
také někam podívám. Jsem líný, těžko roz- 
kývatelný stroj; nedonutí-li mne tu a tam 
přátelé a známí, abych něčeho užil a z ve- 
selí života oblíznul, sám se nevypravím. 
Nu, až přijedete, pořádně si vyhodíme 
z kopýtka! Jsou v Praze také ještě jiné 
prameny vyražení . . . jsou panoramy a obra- 
zárny, šantány a dámské kapely, jsou . . . 
ale íc čemu vás zbavovat překvapení? Uvi- 
díte to, mladý muži ... a zastříháte ušima. 
A teď si tento . . . připijme na šťastnou a 
brzkou shledanou v Praze !« 

Druhého dne po poledni odejel ředitel 
osobním vlakem do Prahy. V kupé chvíli 
dřímal, pak vyhlížel do kraje. Dlouhý hřeben 
hor na obzoru, nažloutlé listí, rudé jeřa- 
biny, všecka sladká zastesklost přírody 
před blížícím se podzimkem probouzely 
v něm měkkou a citlivou náladu. Vzpomněl 
si na adjunkta Látala, na jeho horoucnou 
touhu po Praze, a shovívavě se usmál. 

Jací bodří, ochotní, milí lidé . . . 
hříchem bylo by, nehledět se jim zavděčiti ! 
Nu, sapristi, adjunkt bude teprv na Prahu 
otvírat oči, až ho budu provádět ... jen 
kdyby se, čertův člověk, nenapouštěl tím 
smradlavým odérem! Tuhle nectnost jsem 
dlouho nemohl odnaučit té rusovlasé 
Zdeňce, která svým kadidlem člověka vždy 
na týden kompromitovala 

A myšlenky ředitelovy plynuly jinými 
směry . . . 

Po několika pěkných dnech měsíce 
září nadešly časy deštivé a studené, ve- 
černí stíny vždy časněji, vždy zákeřněji 
vkrádaly se do kanceláří, staří úředníci na- 
říkali na rýmu a zasypávali ředitele výčit- 
kami, proč se ještě v místnostech netopí. 
Pak přijel president a nemaje sám ničeho 
na práci, krátil si dlouhou chvíli vytýkáním 
rozmanitých vad a nedostatků. Několik 
praktikantů s krátce ostříhanými hlavami 
a s brejlemi na očích — skřipců president 
u mladšího úřednictva netrpěl — přeloženo 
bylo do jiných oddělení a na jich místa 
dosazeni nehonorovaní aspiranti, kteří, jak 
ředitel tvrdil, »po kancelářsku ani péro 
do ruky vzíti neuměli*. Při všech těchto 
výkonech a změnách, stescích a zbožných 
přáních, výčitkách soukromých i »nosech« 



150 



fraNt. k. hejda: host. 



úředních hrál pan Dobiáš volky nevolky 
úlohu muže, k němuž se vše soustředilo 
a obracelo, aranžéra a režiséra, nejčastěji 
však beránka, na nějž vkládány byly hříchy 
ostatních. 

Je mlhavé říjnové dopoledne; žlutavé 
šero, ponuré a nepříjemné, prostupuje 
kancelářské místnosti, v nichž stená a chrčí 
kašel v nejpodivnějších zvukových od- 
stínech. President úřadu, vysoký, kostnatý 
stařec s krahujčím obličejem a s licousy 
podobnými šedým střapcům, hypochon- 
drický a nedůvěřivý, vychází skoro ustavičně 
za různými záminkami ze své pracovny 
do velké kanceláře, zastavuje se u pultů 
i psacích stolů, zatíná pěstě, piští cosi 
mezi zuby a beze slova zase se vzdaluje. 
Z úředníků každý dávno zná tyto nepo- 
kojné toulky »starého«, ví že to jsou zcela 
neškodné vrtochy, a přece jen, cítili pal- 
čivý pohled presidentův na své tváři, skli- 
čován je nevolným dojmem, jakoby mu 
někdo protahoval žhavý drát mozkem. 

Po té míří president do chodby, dlouho 
tam čenichá a přešlapuje, vrací se zpět 
a všecek pobouřen volá k sobě do pra- 
covny ředitele Dobiáše. Objevil dva straš- 
livé zločiny: někdo na chodbě kouřil ciga- 
retty a někdo jiný poházel dlažice slup- 
kami z mišpulí. Oči maje příšerně vypou- 
leny a dlouhými prsty za skráně se chy- 
taje, horlí president na tyto nepřístojnosti 
bolestným přeskakujícím hlasem mučed- 
níka a volá posléze v záchvatu zoufalství: 

» Usmrťte mne přímo, střelte nebo bod- 
něte mne, jen mne netrýzněte tím pone- 
náhlým otravováním!* 

Trapná audience končí ujištěním Do- 
biášovým, že příkazy, zákazy a výstrahy 
ohledně kouření a odhazování odpadků 
budou hned zase obnoveny a zostřeny. 
Ale když se ředitel octl zase u svého psa- 
cího stolu, očekávala ho nová Jobova zvěst. 
Nějaký důležitý úřední papír, prošed zdejší 
kanceláří, odevzdán byl obvyklou cestou 
vyšší instanci, kdež jistá vznešenost ne- 
čitelného jména, komisař Piplavý nebo se- 
kretář Hloubavý, ke svému úřednímu po- 
divení shledala, že zdejší páni zapomněli 
akt podepsat i vidovat. Kdyby byl komisař 
Piplavý nebo sekretář Hloubavý listinu po 
sluhovi prostě poslal řediteli k dodateč- 
nému vyplnění, byla by to procedura 
kratší a na mrzuté následky chudší. Ale 
vrácený papír opatřen je číslem, to číslo 
zaneseno je v průvodní knize a k imper- 
tinentním značkám vždy ochotná červená 
tužka vykreslila na rubru ještě posměšný 
otazník. Což znamená: »Nu, co vy tam 



dole? to je úřední bdělost? tak se konají 
předepsané povinnosti?* 

Což dělat . . . věc musí být se všemi 
kudrnatými formálnostmi vyřízena, na zpup- 
ný otazník vyšší instance musí se dát po- 
korná odpověď ... a papír octne se ovšem 
na stole presidentově. Ohromením a hněvem 
všecek ve tváři zbrunátněv, tuše v duchu 
zase novou audienci, proklíná ředitel polo- 
hlasným sykotem všecky Piplavé a Hlou- 
bavé a rozbíhá se vztekle ke dveřím, aby 
v expeditu vyšetřil, jak se mohlo státi, že 
nepodeps^íná a nevidovaná listina byla 
přece vypravena . . . 

Otevřev dvéře, zarazil se na prahu 
před mladým člověkem, jenž oděn dlou- 
hým svrchníkem a maje klobouk do zadu 
pošinut, držel v jedné ruce cestovní kufřík, 
ve druhé sbalený deštník. 

Okamžik zíral mu cize a udiveně do 
tváře, jakoby měl před sebou dobrodruž- 
ného reka z nějakého Verneova románu. 
Pojednou však si povšiml chloupky za- 
rostlé jizvy na pravé líci mladíkově a hned 
také poznal adjunkta Látala. 

»Ah ... to jste vy,< zachraptěl dušené, 
snaže se dodati zuřivému obličeji klidněj- 
šího výrazu ... a zmateně se omlouval : 

» Málem byl bych vás pokládal za ně- 
jakého vetřelce . . . odpusťte ; to tak má 
člověk chvíle, kdy mu všechy myšlenky 
tancují v hlavě do kola. A právě dnes . . . 
od rána se zlobím, a není divu: nu pro- 
sím — nedohrálo by vás to také, na pří- 
klad . . . toto zde ... hm . . . a kdy jste 
přijel, ráno?« 

Adjunkt nezdál se býti nějak překvapen 
tímto málo nadšeným uvítáním; odloživ 
zvolna kufřík na zem a podepřev deštník 
o zeď, podíval se na ředitele dlouhým, 
blahostně zářícím pohledem a uchopiv do 
obou svých rukou, teplých a spocených, 
jeho pravici, důkladnou chvíli jí třásl a 
tiskl, při čemž přerývaně vzdychal: 

» Drahý . . . vážený . . . nemám slov 
k vylíčení své radosti... svého pohnutí! 
Jsem v Praze, opět v Praze ... a již ta 
myšlenka mne činí přešťastným. Oh . . . 
co jsem již od rána spatřil, co dojmů na- 
shromáždil! Oh pane... ty domy, ty pa- 
láce, sady, vodotrysky ... ty výkladní skříně 
a ten ruch na ulicích! Nejkrásnější oka- 
mžik ... to jest shledání se s vámi, vzácný 
příznivce . . . nechal jsem si na dobu před- 
polední. Jedva jsem vás našel ... to bylo 
poptávání a vyzvídání! Avšak: ocitám se 
před vašimi dveřmi a v tom ha ! sám jdete 
mi vstříc. V pravdě šťastné to znamení...* 

(Dokončení.) 



151 

C. OSTRAViCKÝ. 

KLID. 

Klid, bože můj! Klid, klid a ticho noci ! Oh, vše je v tom! Tak v dálky, v dálky zírat. . . 

Oli . . . nechci víc! Klid, ticho nevtíravé! A duše sílí. Stále, vůčihledě. 

Kde smysly všecky možno míti v moci Kraj tichý tak zříš kol se rozprostírat 

a smutkům všem lze tiše říci: Ave! a v obzoru tak plno ztuhlé šedě... 

Oh, klid, jen klid! Klid nížin za soumraku! A duše roste. Volná tak a tichá. 

Kde ticho tak, kraj bez osení, plodů. A všecka tíž tam propasti kdes u dna. 

Kde není kvítí, není písní, ptáků. Noc blíží se . . . zenť zdlouha, tiše dýchá. 

Kde sníti lze o slabosti všech rodu. A v tmách kdes touha potácí se bludná . . . 

A duše má jak hřbitov. Rovy, rovy ... 
Jak němé, vpadlé brány v roky dávné. 
Jim v hlavách anděl bílý, mramorový — — 
A vůkol klid. Oh klid a ticho slavné . . . 



FRAGMENT. 

(ZÁUÍ 1905) 

— a dosud zní to : jsme dnes dále, dále ! Jde národ v boj ! Zpěv vítězný v dál zvučí 

Vlast, národ eh, ta hesla staromodní ! A v dějin list Čas slavné datum píše . . . 

Ty písně falešné tak, vyšeptalé, 

jak jejich pěvci příliš, příliš plodní! ^ P^^^^^ ^ ^^^ ^o °POJ^" se dívá, 

ke hrudi chabě tak se hlava kloní . . . 

A náhle v dálce bouře vzkypí hlasů - ^tud palčivý, žal, lítost nitro zrývá 

to národ jásá písní posmívanou. ^ ^ "^»c ^"^^ dál rolniček smích zvoní . . . 

Své veto hřímá v liché zmatky času, ^^^ ^„^^ ^^I^. -^^^ ^^j^ ^„^^^ -^^^ ^^I^, 

a tuhne pěst a zraky ohněm planou. ^,^3^^ „^^.^^ ^^^ -^^^ ^^^^^^ staromodní! 

Ty písně falešné tak, vyšeptalé — — 
A duní země. Z hluboká tak hučí. 

Vzduch plný chvění dravou silou dýše. A v dálce — -- v dálce hynou bratři rodní . . . 



NAVRAŤ. 



Hroby jsi zřela, má duše, hroby, jež ponuře mlčí, 

v doupata vešla jsi smutná, ve zrádné peleše vlčí, 

v plamenech mřela jsi, v plamenech, vášní jež zlou 

divoce pálí, žhou. 

Zhořklými, sprahlýmí ústy ocet a žluč jsi pila, 

o hrany ledových srdcí Čelo své zkrvavila, 

klesala po svazích příkrých v propasti černý klín, 

ke dnu až, v noci stín, 

ke dnu, had zloby a záští hlavu kde hrozivě zdvíhal, 

podlosti netvor kde ve tmách úskočný, mrzký číhal, 

ke dnu, kde bytosti lidské nahota smutná tak 

zděsila plachý tvůj zrak — — 

duše má, dosti již, dosti! K výšinám bez prodlení! 

K výšinám, v místa než dojdeš, návratu odkud není! 

Poslední hvězda než zhasne, navždy než zmlkne ret - 

duše má zpět! 



152 



ZIKMUND WINThK: MISTR KAMPANUS. 



1 vidím tak, že vše to jedno je, 

rvát k smrti se, či vzdát se bez boje, 

snem odejít, či s kletbou na rtech hynout 

ve vlnách příboje. 

To život sám své útky upřádá, 

to život sám si všecko spořádá. 

Jak? Proč? — — Ty žij! Jsou hlubiny, jsou tůně, 

jež duch tvůj nezbadá. 

A marně tak žes' dosud trpěl, žil, 

vždy znovu sražen, stokrát zklamán byl — — 

Oh, Sisyfe! čím výš, jež koncem dráhy? 

Je v chtění pouze cíl. 

Vhoď láhev svou do moře, ve vln kruh, 

jež nese zvěst snů, myšlenek tvých, tuch, 

kdys ku břehu, jak Vigny děl to starý, 

přec dojde — chce-li bůh. 



Zikmund Winter: 



MISTR KAMPANUS. 



(Pokračování.) 



Však už Kordulka dlouhý reverendu na 
sebe soukal. Obšírná řasnatá klerika 
ta učinila ho na ráz širším, ale nebyvší 
na tak dlouhého čápa zhotovena, nedo- 
vedla zakrýti tenkých, hubených noh stu- 
dentových, jež tkvěly v mohutných škar- 
pálech. Pohled dokonce ne majestátný. 

Proto také Mollerus se ozval z lože: 

»Včil jdi už, sic budu z tebe čkaf!« 

»I skytej si, aspoň se hneš již z po- 
sady, přijdeš do Karolina beztoho pozdě 
a obdržíš od mistra Kampanusa výíopek!« 

Tak Měřinský, uražen jsa, mrzutě pro- 
mluvil a se svou škarticí odešel. 

Ostatní rychle za ním. 

Knobelius honem ještě v koutku vy- 
sul z měchýřku peníze a s tváří starostli- 
vou je sčítal na diani. 

»Korko máš?« ptá se Mollerus jako 
mimochodem. 

Knobelius ani muk. 

Zase honem honečkem vsypal groše 
do měchýře, popadl reverendu a pryč. 

Pohrdlivý úsměch Mollerův letěl za 
ním: 

»Tou kněžskou reverendou chce se 
Haratláp zalíbiř zakrsalým professorům, ta 
slabost mne víc mrzí u něho, nežli to, že 
mi nepůjčil grošů.* 

Tak v prázdném pokoji hovořil Mol- 
lerus samému sobě. Ale už neležel; strojil 
svoje baňaté hříšné tělo na podiv rychle. 
Hned měl na sobě soukenné punčochy 
odřelé, hned poctivice, které stáhl nějakým 
uziovitým provázkem a hned byl v kabátě; 



déle trvalo, nežli nalezl mezi věcmi svých 
kollegů krejzl ke krku, jenž byl čistější 
nežli jeho umleié plátno s krajkou. 

Na konec oblékl letní sukni dlouhou 
přes kabát; bez sukně svrchní bál se jíti, 
aby neřekli ti zakrsalí professoři, že je 
fioutek. 

Vešla obstarožní žena do spací ko- 
mory studentské, tak trochu hrbena, ku- 
chařka to kolleje Rečkovy. 

Vešla nesouc snopek čadivého dout- 
najícího jalovce, aby zahnala zlé povětří 
vonným čmoudem. Zatím jen vyčadila Mol- 
lera ven. 

Ten sešel z patra do síně dolejší, kde 
studenti jídali. Bystrý mládenec všiml si 
hned, že dnes kollegové netkli se knih 
zpěvacích ani jiných, že tedy pojedli ho- 
nem a bez modliteb. 

Studenti už byli pryč. 

Stoje snědl několik Ižic pivné polévky, 
která na míse mu zbyla, vylovil z ní ně- 
kolik kousků topinek chlebových a již od- 
cházel. Ve dveřích řekl kuchařce, která 
nesla zhaslý jalovec, že její polívka je ču- 
chajda, jako voda z povidel, dobrá na to, 
aby způsobila měkký život, a toho že on 
v zkouškách míti nemusí. 

» Pravda, pravda, « odsekla babka, »o 
zkouškách naše studenty, zvlášť tak hodné 
jako pan Moller, nemoc měkkého břicha 
přepadává bez čuchajdy!« 

Mollerus neslyšel jedovatých slov. Ši- 
roce, ale trochu rychleji nežli jindy, kráčel 
z kolleje Rečkovy do klikaté uličky nej- 



ZIKMUND WINTER: MISTR KAMPANUS. 



153 



bližší. Nevšímal si malých domků, jež se 
táhnou sem od Vltavy, neviděl dnes na- 
hrbeného štítu domu Krodnova, nevšímal 
si smrdutých koutů mezi domy, neviděl 
tmavých schodišť a mokrých dvorečků. 
Ještě že sobě tu a tam všiml rozchlupace- 
ných ženštin, mladých, starých, jež tu a 
tam pobíhaly za ranní prací; tu nějaký po- 
domek div mu nevjel na záda s kolečkem 
naplněným smetím, tu zase musil nějaké 
divoké, ošklivé ženě se vyhnouti, neboť 
jako střeštěná nesla kus vypůjčeného žha- 
vého uhlí, aby si jím podpálila na svém 
ohništi, proto pospíchala. 

Šel mimo hřbitov, za nímž do plácku 
hleděla kaple betlémská, nizounká, o tři 
pilíře v předu se opírající, chatrná. Všiml 
si oprýskaných zdí jejích, všiml si, že 
v oknech špičatých chybí kousky kamení 
a pomyslil sobě, že ta kaple nečiní defen- 
sorům víry ani českým stavům cti, škoda, 
že sobě na ni nevzpomněl, když hovořil 
s panem Theodorem Sixtem, ten učený 
soukenník jest také z defensorů, byl by 
mu to vyčetl. 

Když došel k pivovaru Sladkých, měl 
už jiné v hlavě vrtochy. 

»To včil je darmo,* říkal si, aby se 
utěšil, »co vím a umím, to umím, či sedne 
mi štěstí, Lazarem jistě nebudu.* 

Pak zase si říkal, že toho tuze mnoho 
neví, všetko nemůže vědět, těšil se, že kol- 
legové pomohou, jen jak ta písemní rheto- 
rika dopadne, na pannu Elsbet čert aby se 
spolehl, na ženskou 

Z myšlenek ho vyrazil u můstku shluk 
lidí a křik kluků, kteří vesele provázeli 
vozík po nerovné dlažbě zuřivě rachotící. 
Vezl v něm rychtářský pacholek z tůní 
pobrané, zlé, zkažené zboží, nějaké pro- 
žluklé herynky. Vezl je k Vltavě, aby je 
tam podle starodávného práva utopil. 

Ten veselý shluk zdržel studenta po- 
někud. Natáhl tedy tlusté nohy a již mi- 
nuv školu svatohavelskou a obecní ku- 
chyni, z které zaváněly drštky, spatřil cíl 
svojí cesty, staroslavné Karolinum; spatřil 
tři věžičky v rozích, jednu křivou, spatřil 
vikýř veliký, jenž se mu podobal otevřené 
černé tlamě nějaké velryby, takové, která 
kdysi pohltila Jonáše, a při jarních zkouš- 
kách pohltila jeho; všiml si šedivých zdí 
a střechy slavné té koUeje, jež byla zápla- 
tována onde kus prejzy rudými, onde na- 
modralou křidlicí, ne nepodobna plášti tady 
toho žebráka, jenž proti Karolinum sedí 
u zdi sv. Havla na dvoukolém vozejku a 
žebře. 

V rychlém chodu svém Mollerus po- 
střehl také několik vyražených oken, která 
toužebně čekala, až dá probošt karolinský 



nebo páni defensoři do nich vsaditi ně- 
kolik kop koleček skelných. 

V kollejním loubí právě otevíral apo- 
tekář svůj krám, právě také hnihař spouštěl 
okenici, a hrnčířka u kollejní stružky vy- 
kládala hrnce a džbánky a bublala něco 
zlostného k apotečníkovi. 

Stanul Mollerus ve vratech špinavých, 
uprášených, na nichž bývalou barvu žádné 
lidské oko bylo by nepoznalo. 

Stanul tu právě, když pedell Bohuslav 
Jičínský snímal pozvání ke zkouškám ba- 
kalářským. 

To pozvání Mollerus znal, viselo tu 
po tři neděle, jakž na ukoptěném papíře 
dobře znáti. Jičínský také se vší opatrností 
tu děkanskou intimaci umouněnou skládal, 
aby sobě pedellský talár černý nezmazal. 

Moller intimaci tu znal a valchoval 
ji posměšnými řečmi po celé tři neděle. 
Nejprv mu bylo za smích odvozovati slovo 
bakalář od bacca laurea — vavřínův uče- 
nosti; pak si tropil smích z oznámení, že 
professorové nevolají studentův k sladkým 
studií odměnám, aby vynutili z nich pe- 
níze, jak tvrdí hloupý lid, vždyť prý sazby 
zkušebné jsou pořad po starodávnu malé, 
ač cena všech věcí do nesmírná v těctito 
časech zvětšena. 

Také za smích mu byla studentův 
napomínání konečná k pilnému opakování, 
aby potom při zkouškách nemusili se utí- 
kati k milosti professorů, jakožto k útočišti 
své lenosti a neumělosti — 

Právě tato slova o lenosti a neumě- 
losti Mollerus zahlédl ještě jednou a na- 
posledy, když pedellus škartu skládal. 

Ale teď mu nebyla na smích. 

Ptal se pedella, zda jest už fakulta po- 
hromadě. 

»Víme, víme, není, není!* odvěce ry- 
chlým jazykem Jičínský, člověk tenký jako 
tkanička a čilý jako tekujé stříbro, v tváři 
scvrklý, ale ne starý. Úzká, dlouhá, špi- 
čatá bradka, která skutečně podobala se 
vousům, jako mají kozy, činila muže del- 
ším nežli opravdu byl. 

»A tož mi pěkný řád!« Mollerus dal 
se do kritiky, »pozváni jsme na hodinu 
šestnáctou, a páni professores ještě za 
kamny. A co robíš, šnoro pedellská, 
neviděl jsem tě dávno, prý máš ženu, je 
také takový provazec jako ty? Tys mi 
frajer! Na veselí jsi mne nepozvali* 

V tom podomek nějaký zrzavý v modré 
zástěře vychází z průjezdu kollejního nesa 
tabuli Treytlara kupce. 

Do Mollera jakoby udeřil. 
>Co ten bača?* optal se Jičínského 
a hned taky podomka: >Co s tím?* 



154 



F. X. svoboda: probuzený tygříček. 



>I to páni koliáti nám vzkázali, že jim 
sem na noc ňáký lotr a padouch vmetl 
naši tabuli, hospodář mne pro ni poslal.* 

»Víme, víme,« ozval se tenký hlásek 
pedellův, »je to divný!* 

Mollerus ho neposlouchal, vzkázali li 
kollegové kupcovi, budou věděti, proč tak 
učinili, on byl by nechal tabule za vraty. 

S touto úvahou oblý Mollerus prošel 
průjezdem smetivým; ve dvoře potkal slouhu 
kuchařky kollejní, ana vlekla škop vody 
do professorské kuchyně. Pěkná dívčí. 
Dnes neměl Mollerus chuti děvečku štíp- 
nouti na schodě. 

Také mu k sluchu donikal zmatený 
šum a hovor, jenž ho zaujal. 

Na chodbě před letním a zimním au- 
ditorium v hloučcích stálo aspoň nad tři- 
cet studentů, nad třicet tváří a hlav tu 
bylo, z nichž každá jiná. Kandidáti hlučili 
hovory tlumenými i tuze hlasitými, septy 
i voláním a křikem. 

Byli to školní sukcentorové, »kolle- 
gové« čili učitelští pomocníci, příchozí 



z pražských škol i ze všech koutů čes- 
kého venkova, někteří skoro chlapečkové, 
jiní usedlejší junáci, černohlávkové i bledo- 
vlasí, ostříhaní i o pačesu dlouhém, ně- 
který v šatech jako fintivý synek městský 
— jen tesáčků a kordisek nechali dnes 
doma nebo na hospodě — jiní zase stáli 
tu v šatkách ochozelých, v střevících ukop- 
těných, sešlapaných. 

Mezi nimi tu a tam zavlála černá re- 
verenda pražských studentů kollejních. 

Tu prohodí jeden v skupině: 

>Budu platit skrbně, mám málo!* 

>Já rovně tak, zdlužil jsem se na to, 
farář mi půjčil !« 

V jiné skupině pomlouvají kondici 
školní a správce školního: »Sousedé u nás 
jsou Skotové, dobytek, do školy za stravu 
posílají nám pomyje !« 

>Což kdybyste znali, v jakém lochu 
bydlíme při škole pardubské!* 

Tak a podobně létala slova sem tam. 

(Pokračování.) 



F. X. Svoboda: 



PROBUZENÝ TYGŘÍČEK. 

(Pokračování.) 



Když dívky usedly, popošel Kalas 
s Bártou k ohni. Vysoký a neoby- 
čejně silný doktor Kostelník všechen 
zaujat připravoval rožeň s pečení. Na dlou- 
hou železnou jehlu napichoval hovězí řízky 
se špekem. Veliká jeho hlava se zježeným 
černým vlasem činila dojem opravdu zboj- 
nický. 

Milada stanula se svou žvatlavou dru- 
žinou nedaleko ohně. Plameny šlehaly té- 
měř až k ní. Zahleděla se jimi na Kalase, 
vracejícího se ke své dívčí družině. Za- 
mrzelo ji, že neposlouchala jeho vypravo- 
vání. V té chvíli tichounce se vedle ní po- 
stavil Strachovský. 

»Hněvám se na vás!* řekla úsečně. 

>Na mne? Proč?« podivil se. 

>Protože jste dopoledne nepřišel! Tě- 
šila jsem se na vás! Zařídila jsem si to 
tak, že bych se byla s vámi celou hodinu 
procházela!* 

>A proč mi říkáš vy?« otázal se tiše 
upíraje na ni toužebný pohled. 

•Protože se hněvám! Řekla jsem vám, 
že jsem se těšila!* 

Strachovský byl sklíčen. Nemohl si 
ani vysvětliti, proč se dopoledne vzdálil. 

•Nehněvej se . . .« zaprosil šeptem, 
»nemohl jsem přijíti, soužím se!« 



»Proč byste se soužil?* prohodila po- 
krčíc nosem, a černé oči její upřevše se 
na rozveselenou společnost protější, zasví- 
tily hněvem. »Zbav mne těch hlupáků!* 
řekla pojednou zcela změněným hlasem 
zamračivši se. » Překážejí mi, je to nudné 
stádo!* 

Strachovský se zaradoval. 

» Divil jsem se, že tě bavilo ubíjeti 
s nimi čas!* řekl a ohlednuv se po Kor- 
netoví, jenž se čemusi hlasitě smál, pokra- 
čoval: » Nemohl jsem tě poznat mezi nimi, 
to nebyla má mladinká, andělská Miládka, 
má luzná dívka !« 

• Překážejí mi, zbav mne těch komárů!* 
opět prohodila s nenávistí. 

• Půjdeme tedy spolu domů — < 
»Spolu?« zašeptla jakoby se byla ve- 
lice podivila. »Nevím, bude-li to možná!* 
Pojednou se mrzutě ohlížela. Divná ner- 
vosa zachvěla jí nohama. Zacupala. •Opa- 
kuji ti, že mne musíš z toho stáda vysvo- 
boditi !« Vidouc, že se k nim blížil Zava 
dil, uchopila Strachovského za ruku a vedla 
jej na druhou stranu ohně. »Bude nejlépe, 
utečeme-li jim!« 

• Ano, to bude nejlépe!* 

•Paní Bártová na nás kývá! Pojďme 
k nim!« mluvila živě všecka pojednou roz- 
veselena. •Je mezi nimi veseleji, vid?« 



F. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYOŘÍČEK. 



155 



A nečekajíc na jeho odpověď a roz- 
hodnutí rozběhla se lesem k děvčatům, 
jež seděla kolem stále hovořícího Kalase. 
Vletěla se smíchem mezi ně. 

Strachovský sklíčen a zklamán násle- 
doval ji se svěšenou hlavou. Klub chudáků 
po chvíli přišel sem za ní. Nemračila se 
na nikoho; oči její vesele se leskly. Svým 
živým příchodem přerušila hovor Kalasův, 
a nedbajíc toho, otázala se ho, nalezl-li 
již dívku, jejíž srdce naplněno je hynoucí 
a zároveň novou vznikající láskou. 

*Ano, nalezl!* odvětil tak určitě a 
rychle, že se všecka zachvěla. Byla pře- 
kvapena touto odpovědí, že nevěděla, co 
říci. Prsty její zatrhaly benátskou korálko- 
vou šiiůrkou, již měla kolem krku. 

Mařka, jež seděla za Miladou, nahnula 
se k ní a zašeptala: 

»Nevěř tomu, řekl to žertem!* 

>Ach ne, věřím tomu!« vážně a jaksi 
těžce odvětila Milada. 

Mařka pojednou všecka rozčilena a 
zmatena pátrala po své matce. 

»Co si o mně pan Kalas pomyslí,« 
napadlo ji, »jsem mu stále v patách.« 

Olga Jeřábkova, jež si povšimla otázky 
Miladiny i odpovědi Kalasovy, hleděla 
s úsměvem do zeleného mechu. Pojednou 
se obrátila ke Kalasovi: 
. . »Jaké srdce jste nalezl?* 

»Takové, v němž žijí současně dvě 
lásky !« odvětil s laskavým úsměvem. 

»Jenomdvě?« zasmála se paní Bártová. 

>Ale jaké lásky?* otázala se Ema. 
sK^mužům? Ke dvěma mužům?* 

»Ano!* doplňoval s vnitřní rozkoší 
své neočekávané sdělení, rozeznávaje, že 
vzbudil velikou zvědavost všech. »Ke dvěma 
mužům současně. Jenom že jedna láska 
hyne a druhá již počíná.« 

Všechny dívky zbystřily sluch i po- 
hledy. Paní Bártová pozvedla světlé obočí 
a jasné oči její, plné veselé zeleně a si- 
vosti, zahleděly se zvědavě na Kalasovu 
rozzářenou tvář. >Jak je hezký,« pomyslila 
si. »Jen vousy by si měl zastřihnouti. Po 
těch se nemůže roztomilost ostatní tváře 
jaksi dlouho rozšířiti !« 

»A nalezl jste takovou mezi námi?* 
otázala se Olga všecka oživena. 

»Ano, nalezl!* odvětil a rozhlédl se 
po všech. Mařka svěsila hlavu a zarděla se. 

>A vás takové srdce se dvěma láskami 
zajímá?* s velkým zájmem ptala se Ema. 

»Ano velice!* řekl s úsměvem a vy- 
táhnuv z kapsy zápisníček četl v něm 
chvíli. 

»Snad jste se dokonce již i zamiloval?* 
otázala se paní Bártová přitahujíc si muže 
k sobě, jenž se čemusi hlasité zasmál. 

Kalas pokrčil rameny. 



»Snad ne úplně,* odvětil tiše a téměř 
vážně, »ale trochu jsem již uvízl.* 

Milada všecka nervosní nepokojně tě- 
kala očima po všech děvčatech, jakoby 
chtěla něco uhodnouti. Vzpomněla si na 
studenta Mařčina a zapřela se o její za- 
rdělou tvář temnýma svýma očima. Mařka 
cítila, že na ni hledí a nevědouc si rady, 
co činiti, svěsila hlavu ještě více, a vyhle- 
davši znepokojenými svými prstíčky ruku 
její, silně ji stiskla. 

»Ach, která to asi je!« povzdychla si 
slečna Nožířová, přeloživši na vysokých 
svých ňadrech ruce křížem a obrátivši 
černé, laškovné své oči k výši. 

»To se snadno dovíme !« řekla Ema 
a vyskočivši přecházela od dívky k dívce 
pohlížejíc zkoumavě do její tváře. Když 
pátrala v očích Miladiných, zavrtěla hlavou: 
»Zde ne, zde jistě ne, zde je buď dvacet 
lásek, anebo ani jediná !« 

»Ani jediná 1* připojila paní Bártová 

Strachovskému zabušilo srdce. »Jak 
divně o ní soudí !« pomyslil si. Rtem mu 
škubala křeč. 

» Přísahala bych, že ani jediná!* řekla 
Olga určitě. » Slečna Milada nikoho nemi- 
luje a nebude milovati!* 

Vlilada pohodila hlavou a živě se roze- 
smála. 

V té chvíli chtěla Ema pohlednouti 
Mařce do tváře, ale tato hlavy nepozdvihla. 
Věděla o sobě, že je červená a obávala 
se všetečného posměchu. Ema však, ucí- 
tivši, že nechce tvář ukázati a že je všechna 
horká, neřekla ničeho, ale sama tím zma- 
tena ztichla a zasedla na své místo. 

»Je-li tomu tak, že jste takovou dívku 
v naší společnosti nalezl,* po chvíli řekla 
paní Bártová, »jsem jista, že uhodneme 
brzy vaše tajemství.* 

> Těžko, milostpaní!* odvětil s úsmě- 
vem. 

»Ó ano, prozradíte se, aniž budete 
tušit, že vám takové slovíčko ujelo. Ovšem, 
musíte být do opravdy zamilován, jinak 
ne! Láska v srdci — rozum na procházce! 
Doposud jsme vždy uhodly — a velice 
snadno, poněvadž se všichni zamilovali 
do jediné — * a úsměvné oči její pocelo- 
valy snědou tvář Miladinu, jejíž krása té- 
měř zářila mezi ostatními dívkami. 

V té chvíli proti vlastní vůli podíval 
se Kalas na Miladu. Poznala, že na ni 
hledí a zůstala jak byla, s očima přes 
hlavy děvčat do zelených skupin vysokých 
kopřiv upřenýma. Bylo jí příjemno, jako je 
lidem milujícím napjaté chvíle. Cítila, že 
se cosi důležitého rozhoduje a že pohled 
jeho má tento mocný smysl Byla pře- 
svědčena, že ji v tomto okamžení porovnal 
s ostatními; cítila to v tepu svého srdce. 



156 



LITERATURA. 



Usmívala se tak, aby byly zoubky její od- 
kryty. 

Kalas poněkud zmaten obrátil se opět 
k paní Bártové. 

»A zdá se vám, milostpaní, že budu 
výjimkou?* otázal se. 

»Nevím . . . možná ... ale přes to po- 
chybu ju!« řekla. 

Několik dam spěchalo k ohni. Doktor 



Kostelník rozhrabal žhavé uhlí do širokého 
kruhu a zavěsiv na vidličnaté dva kolíky 
rožeň se zbojnickou pečení, jal se péci. 
Jiný muž, vousatý, malý hranáč, kapal 
v horku se rozpouštějící špek na pečeni, 
aby se nespálila. Dámy slovenské, tři kra- 
savice vybraného chování, krájely chléb a 
připravovaly talíře s noži. Vůně nesla se 

vysokým lesem. (Pokračování.) 



-H- 



LITERATURA. 

J. o. Královec: Mezi barevnými světly. Ro- 
mán ze železničního života. Nákladem Ed. 
Leschingra, 1905. Cena 330 K. 
Železniční román český, který se snaží podle 
všeho na základě skutečných zážitků vylíčiti těžký, 
namáhavý, zodpovědnosti plný život ve službách 
železných drah, bez nichž je nemyslitelný moderní 
průmyslový a obchodní rozvoj dneška, přišel na 
literární trh v době, kdy vnější veřejné události 
učinily jeho théma velmi časovým. Román »Mezi 
barevnými světly« je v první řadě pokus o ro- 
mán sociální, mající za podklad mzdový boj orga- 
nisace železničních zřízenců Východní dráhy s ne- 
svědomitým ředitelstvím, vrcholící v generální stávce 
všech zaměstnaných — zřízencův i úředníků dráhy 
— a končící vítězstvím spravedlivého boje proti 
vyděračným akcionářům soukromé dráhy, když 
í vláda uzná nutnost povolnosti proti železné síle 
organisovaných. 

Není pochyby, že všechen ten vířivý život 
»modré armády* v rušném, horečném shonu hlav- 
ních tepen trati, a naproti tomu zase jednotvárné 
a přece vysilující živoření těch, kdož jsou zakleti 
do vyhnanství odlehlých, zapadlých stanic vzdále- 
ných tratí, dává mnoho látky, vděčné k belletristi- 
ckému spracováni. Po té stránce podává líčení páně 
Královcovo obraz opravdu pestrý, v podrobnostech 
dobře odpozorovaný, v některých episodách živý a 
barvitý. (Vyzveduji zvlášť episodu se sedlákem na 
přejiždce trati.) Jako celek však kniha není romá- 
nem, není vůbec literárním dílem takových umě- 
leckých kvalit, jakých v románě nutně vyžadujeme. 
Autor uznal za dobré proplésti — a řtknu hned: 
skoro přeplniti — svoje sociální líčení poměrů zří- 
zeneckého i malého úřednického personálu ke 
všemu ještě řadou milostných poměrů. Assistent 
Slída má tu tajný, beznadějný poměr se ženou ad- 
junkta Holana, nejdůvěrnějšího svého přítele a spo- 
jence v tajné organisaci a v přípravách ke stávce. 
Jiný ze »spiklenců«, assistent Rožek, udržuje po- 
divný, krajně nesvědomitý poměr s Tónou, sestrou 
jednoho z vůdců dělnických, strojvůdce Bořity, za- 
tím co se vážně zasnubuje se sestrou paní Hola- 
nové a současně si dává nabízeti neteř vysokého 
představeného, aby si snad pojistil kariéru. Ta- 
kovýmto přeplňováním a přepestřováním děje láme 
však autor povážlivě ideovou stavbu románu, neboť 




■— R- 



lidé, kteří se nám na jedné straně líčí jako nad- 
průměrní, vzdělaní, uvědomělí a důslední lidé so- 
ciálních oprav a velmi ušlechtilého smýšlení, jeví 
se tu v intimním životě nejen jako morální slaboši, 
ale jako lidé naprosto nerozhodní, slabí a bezradní, 
dokonce špatní (Rožek v poměru k Tóně). 

Ve vzrušených, velkých scénách románu (zvlášť 
závěrečných) zjevně se prozrazuje neschopnost sil- 
nějšího rozpětí autorova. Bouřlivé schůze bezpro- 
středně před stávkou a vše, co následovalo, líčeny 
chabě, skoro jen šablonou příslovečné žurnalistické 
povrchnosti. Po velikém a skvělém rozvoji sociál- 
ního románu cizího klademe tu přirozeně poža- 
davky, s něž nemůže býti autor, jehož přítomná 
práce je prvním větším pokusem literárním. 

V. Kol. 

Gabriele ďAnnunzio : »0 h e n«. Román v pře- 
kladu Josefa Snášela. (Nakl. družstvo »Máje« 
v Praze, 415 stran za 3 K 20 h.) - >Hřích 
sestry Orsoly.< Novella v překladu Adolfa 
Velhartického. (Čtvrtého ročníku Moderní bi- 
bliotéky svazek 1. 102 strany za 60 h.) 
Zdá se, že >božský« ďAnnunzio počíná se 
pozvolna tvorbou svojí vraceti tam, odkud byl po- 
čátkem osmdesátých let vyšel: k lyrickému vzky- 
pění celého požáru citovosti, k apokalyptickým 
přímo výlevům žhavé své fantasie, která zalévá, 
dusí děj a která určuje básníkovo dílo už předem 
za pochoutku pouze několika vyvoleným, jako jí bylo 
jeho debutní In memoriam a Canto nuovo. 
Ti, kdož postupem četli ďAnnunziův Triumf 
smrti potom jeho Rozkoš (kterýžto román 
nakladatelská spekulace překřtila na »Dítě roz- 
koše), jeho Duše z křemene a Nevin- 
ného... a kdož dnes čisti budou jeho román 
Oheň, náležející k nejnovějším — jistě nám po- 
rozumějí, v7pomenuvše celé vzestupné škály no- 
vých a nových lyrických požadavků, jež v Ohni 
dostupují už výše opravdu úžasné. Je tu vskutku 
zachycena nekonečná škála citů a jemných i žha- 
vých erotických zážehů mezi mladým a slavným 
básníkem Steliem Effremou a stárnoucí tragédkou 
Foscarinou, která ho nevýslovně miluje, ale která 
všecky dny svojí zbožňující lásky obrací v požár 
obav i pochyb, zda rozdíl let pro ni nebude osudný. 
Je to román ďAnnunzia a Duseové, jak své doby 
o něm i tisk svoje poznámky i zprávy přinášel, 
román, který v sobě uzavírá všecky veliké před- 
nosti básníkova péra, mohutnost jeho rozehrané. 



DIVADLO. 



157 



šumící fantasie, jeho vděkuplné a jemné kou- 
zlo řeči (zde bohužel překladem otupené), jeho 
svrchovanou mohutnost kresby, psychologickou 
hloubku a krajnost citových kontrastů. Drobná — 
oproti Ohni — novellka o Sestře Orsole jest 
opravdu jen jakousi episodkou, kterou žhavý bás- 
níkův temperament vychrlil ve chvilce uměleckého 
rozkochání. Zde vše je stavěno na fysiologické zá- 
hadě, že těžkou nemocí přerozuje se duše i tělo 
člověka. Sestra Orsola, čistá a Panně oddaná by- 
tost, po přetrpěném horečném tyfu počíná zažívati 
tak krutých návalů vášnivé smyslnosti, že se od- 
dává potulnému člověku-zvířeti, jenž ji dohání ve 
zkázu. Zde zejména dobře pozorovati můžeme ne- 
smírně širokou stupnici ď Annunziova citového 
zvlnění: všecko od nejemnějších postřehů krásna až 
k nejbrutálnějším výlevům lidské, vášní nesené 
bestiality tu naneseno. Bohužel, že jak první, tak 
zvláště druhé knize dostalo se přímo macešsky 
vybaveného překladu. Zdá se, že pánové Velhar- 
tický i Snášel zapomínali chvílemi i na základní 
vědomosti grammatické, neřku-li, aby blýskající, 
effektní a smyslně krásnou mluvu ďAnnunziovu 
dovedli obestříti trochu jen vznešenější mluvou, 
nežli je všední novellistická hantýrka některých 
také-spisovatelů. Co si pomyslí čtenář o stálém 
tom uchu i duchu mluvy se příčícím »kukání« (ku 
stvoření, ku všem, ku mnohým), o množství ne- 
českých, německých a románských rčení (máme 
čas a j ), anebo docela o tomto podivném monstru 
moderní grammatiky: »Přečtu vám svoji řeč, až 
někdy budete zasloužit velkého trestu.* (Oheň, 
str. 28.) A to je v knize, vydané spisovatelským 
nakladatelstvím a ve sbírce redigované spisovate- 
lem. Pan Velhartický vedle zmíněného ošklivého 
»kukání« důsledně mluví o zálibách sestry, ná- 
stroji démona, lakomosti matky, hlasu Kamilj, 
písni žebrákfl. U něho »jedna svíčka po druhé 
hasla*, kdosi nemohl »více zůstati*, ^neovládal 
se více*. Naprosto nesprávně a přímo nevkusně 
užívá verbálních substantiv (smích jí zabraňoval 
fouknutí; pociťovala potřebu rozpnutí se, od- 
hoditi roucha, ležeti a . . .). Nemá smyslu pro libo- 
zvučnost a klidně kupí sykavky i tam, kde pouhým 
přehozením nebo obměnou slov by bý!o docíleno 
nápravy (neovládajíc se více, navoňujic si, s zrca- 
dlem a j.). Píše na vrchok místo na vrcholw, 
lod^ místo lod/ užívá aniž s konjunktivem místo 
s indikativem skloňuje chybně »po krátkých deštřch«. 
Hojně je též chyb ve skloňování náměstky ona, ač 
zde by se snad něco mohlo připočíst na vrub ne- 
přesné korrektury, za to obvyklosti, jako: Venku pod 
oknem Matteo Puriello zpracovával kladivem práh, 
prozpěvuje — nebo : půlměsíc vyhlédl z bastionu 
mezi červenou svítilnou a tyčí telegrafní, vzrů- 
staje a j. v. nutno přičísti na vrub zcela otrockému 
poddání se předloze bez nejmenšího zřetele na ja- 
zyk mateřský. Proti takovým překladům mělo by 
se zakročiti se strany národní policie. /. P. 

= Grga JVlartič, nedávno zemřelý slavný 
básník jihoslovanský, zanechal v rukopise skvělé. 



bohaté memoiry, zabývající se hlavně dobou bo- 
senské okupace, v níž Martič hrál značnou roli 
jako důvěrník domácího obyvatelstva slovanského, 
respektovaný zároveň i tureckou vládou. Záhřebský 
»Obzor« oznamuje, že »Zapamčenja« (Paměti) 
Martičovy jsou již v tisku. 



DIVADLO. 

Druhý cyklus her Kruhu českých 
spisovatelů. I, Večer: Matka. Drama o čty- 
řech jednáních. Napsal Lothar Suchý. (Švandovo 
divadlo na Smíchově.) Pan Suchý Lothar má vel- 
kou zásluhu, že v labužnictví novodobé drama- 
tické tvorby připadl na omáčku z brusu novou, a 
to je podle Brillata Savarina zásluha o člověčen- 
stvo větší než vítězná bitva — v našem případě 
o člověčenstvo, shromážděné minulé středy ve 
Švandově útulném, ale poněkud přespříliš hřejivém 
divadélku. Neplodnost ženy není ovšem nikterak 
neobvyklým poetickým motivem, ale na jevišti jest 
rozhodným novem sterilka, která přišla o naděj na 
mateřství řekněme >chirurgickým úrazem«, zvaným 
exstirpací, — a o tu asi v dramatě páně Su- 
chého běží — po abortivním porodu, k němuž 
došlo násilnou kohabitací — a tu se jedná v před- 
chozí — či pardon, exposici jeho zdramatisova- 
ného pathologického případu. A to jest tedy origi- 
nální, ač choulostivá zásluha autora »Matky*, kteráž 
vítěznou bitvou v druhé výpravě Kruhu zajisté ne- 
byla. Je vidět, že nejmodernější dramaturgie, která 
už dávno v malíčku má »malého Pittava!a«, v obor 
svého působení u nás přibrala také »malého Scan- 
zonia«') a ve své pomocné vědy pojala také artem 
obstetricis. Není to žádnou příhanou, sám So- 
krates svůj způsob vybavování ideji na žácích na- 
zval maieutikou, babictvím. Hrdinkou dramatu páně 
Suchého je tedy dívka, násilně deflorovaná usque 
ad abortum, Karla, absolventka filosofie, která ne- 
mohouc podle svého přesvědčení a chirurgické pro- 
gnosy učiniti svého milence, Jiřího Bláhu šťastným 
otcem, vezme si raději a právě z té příčiny za 
manžela jeho tatínka, hledaného, ale jinak ve svých 
vlastních předpovědích poněkud omylného accou- 
cheura. Starý pán sám vzdal se potěšení odřeknu- 
tého Jiřímu krutým osudem a pochybnou v dra- 
mata vědou, pokud jde o Karlu, tak převřele synem 
jeho milovanou. Zápletka z toho vzniklá jest 
na velmi smutné ruby obrácenou starší francouz- 
skou veselohrou »La femme de papa«. Karla aspoň 
se z toho zblázní. Ve svém novém postavení jako 
macecha Jiřího, chtěla se státi strážným andělem 
jeho štěstí, ovšem andělem s křídly poněkud po- 

*) »Der kleine Scanzoni*, veršované, na ně- 
meckých lékařských fakultách kdysi oblíbené repe- 
titorium z gynaekolcgie. Zasluhovalo by českého 
vydání k užitku mladých, v gynaekologii slepých 
dramatických spisovatelů, jim/ však zaiím dobře 
poslouží české vydání spisu >Žena lékařkou* obsa- 
hujícího cenné pokyny o sdělných chorobách, pod- 
miňujících stenlitatem. — Pozn. re/. 



158 



DIVADLO. 



čuchanými, neboť zdá se, že zalkoholisovaný sou- 
kromý docent dr. Staněk, jehož talenty pokoušela 
se jako obětavá filosofka zachrániti, neměl zapo- 
třebí přespřílišného násilí při prvním jejím ne- 
šťastném pokusu o mateřství. Ale na místě toho 
octne se bezmála v nebezpečí státi se — babičkou 
vlastního dítěte, jež se domněle pod jejím srdcem 
ocitá aneb také neocitá; o tom zůstavuje drama 
v pochybnostech. Situace, která ovšem může věro- 
jatně o rozum připraviti. Dojde k tomu takto: 
v první noci po návratu novomanželů Bláhových 
ze svatební cesty volán jest prof. Bláha k jisté 
paní baronce, podle rychlého návratu Bláhova by- 
dlící někde blízko »Libuše«. Přede dvěma roky 
prorokoval, že jakživa již nebude roditi. Případ 
Karlin. Ale prof. Bláha vrátí se se šťastnou zprá- 
vou, že se pí. baronka stala právě blaženou ma- 
t.nkou. Sdělení to účinkuje úderem hromu na Karlu. 
Hle, její »právo na matěrinstvo* nebylo prohráno, 
věda spáchala na ní omyl, Jiří mohl být přec je- 
nom tatínkem. Její svízel stupňuje se v dalších 
aktech ještě domněnkou, že se fakticky matkou 
stává, a muka její jsou bezpříkladná touto nejisto- 
tou. Neboť matkou státi se mohla jedině se sta- 
rým panem prof. Bláhou, ale ráda by se jí stala 
s jeho synem, a tato její dříve pohřbená, ale v tře- 
tím aktu znovu oživlá touha jde až k abnormál- 
nímu jaksi nároku vůči manželu, aby se svých 
práv na ni vzdal ve prospěch svého syna. Toť dra- 
maticky v pravdě dynamitový efekt, vedle něhož 
mizí i svatojanský ohňostroj jako dětská hříčka. 
Drama není vůbec bez silných účinů, když na pří- 
klad vnikne v II. aktu Jiří k maceše do ložnice 
svého otce (manželská lůžka od p. Navrátila z Kar- 
lina) a zamkne za sebou dvéře, také to není situace 
z vosku. Celkem je kus k zbláznění nejen pro 
Karlu a stojí věru za podívanou, že se do sana- 
toria nedostanou ani prof. Bláha (p. Vojta), ani 
Jiří (p. Táborský), ani Lída (si. Noskova) jeho 
sestra, sokyně v jejím poměru k Staňkovi, jenž 
odnese svou vinu poměrně lehce, a přes těžký 
pokus sebevraždy stane se snad obstojným Lidi- 
ným manželem, přestane-li opravdu píti. Totéž dou- 
fati dlužno o Jiřím vzhledem k sličné guvernantce 
(si. iVleriová). Karlu hrála pí. Táborská výtečně, 
ostatní hráli také výborně. Zábava byla místy 
božská . . . KMČ. 

OPERA. V nedlouhé době tří měsíců vypra- 
vila opera Národního divadla tři díla Fibichova: 
o Námluvách Pelopových jsme referovali, pak při- 
šla Šárka, nyní Hedy. Výprava Šárky v dosa- 
vadním provozování byla tak ubohá, že tak nebyla 
dávána žádná jiná česká opera za nové správy di- 
vadelní. Žalovali jsme často na to i na tomto místě, 
proto s tím větší radostí kvitujeme odčinění dosa- 
vadních křivd na Šárce páchaných. Novou výpravou 
za znamenité režie p. Poláka teprve postavena na 
scénu skutečná Šárka. Hned první akt svou náladou 
znamená přímo virtuosní kousek dekoračního umění, 
A nejenom nálada scenerie i bouřlivé výjevy sbo- 
rové upraveny jsou nyní daleko účinněji, protože 



přirozeněji To platí zejména o boji v třetím aktu, 
dosavad pramenu nehledané veselosti. Jen ještě 
směšná »zjevenÍ€ touží po nápravě, již bych viděl 
zejména ve — vypuštění jich. Fibichova hudba zde 
právě působí tak vtíravě, že se dojem dostaví da- 
leko určitěji, než vidím-li cosi za vyhrnutou oponou. 
Skály pukají a hrobové se otvírají, ale dojem dra- 
matický tím mizí. Také v obsazení staly se změny; 
že ne vesměs šťastné (na př. v úloze Vlasty), zmí 
nili jsme se již minule. Také p. Šír stále ještě není 
ten Přemysl, jehož Šárka potřebuje. 

Nové nastudování Hedy po osmileté pře- 
stávce znamenalo vrchol Fibichova dosavadního 
úspěchu. Toto dílo kypí tak mládím, jež hazardně 
rozhazuje dary svého tvůrčího ducha, že nemůže 
nechati chladným ani diváka jen poněkud vníma- 
vého, V poměru k Šárce znamená Hedy větší dra- 
matickou praegnanci, což ovšem souvisí, jako vždy 
u Fibicha, s karakterem sujetu. Hedy jest mohutné 
milostné duetto, český Tristan se všemi zvláštnostmi 
českého temperamentu. Erotická vzrušenost valí se 
tu v před bez ohledu v levo, v právo, bez reflexe, 
bez allegorismu hrdin Wagnerových. Po romantice 
a filosofické hloubavosti Wagnerově napsal tu Fi- 
bich nového Tristana, plně žijícího, mladého, váš 
nivého. A tento mocný švih vládne v Hedy od 
první noty do poslední, ať v líčení vzniku něžné 
lásky, ať v projevech bouřné vášně; ať v scénách 
lidové radosti (národní pantomima česká náleží 
k nejlepšímu, co Fibich napsal), ať v podání pi- 
rátské krutosti zpupného Lambra. Znám málo dra 
matických děl, psaných tak jedním dechem jásající 
duše jako jest Hedy. Jest v tom velký kus Fibi- 
chova životopisu. Hedy znamená v jeho soukro- 
mých poměrech vysvobození z toho, co ho po léta 
dusilo, co ho otravovalo a ničilo. V Hedy volně 
zpíval zase nejen jako dramatik se svými hrdiny, 
ale jako člověk sám nad sebou. A tragika osudu 
tomu chtěla, že právě ve chvíli, kdy tato jeho ra- 
dostná píseň chystala se zavzníti v plné své síle 
po delší přestávce z jeviště Národního divadla, 
odešel ten, kdo v této vážné chvíli rozuměl Fibi- 
chovi tak, jako nikdo jiný, kdo měl sílu s ním se 
tu radovati a vzdorovat s ním i proti zbraním lidské 
špatnosti a hlouposti . . . 

Výprava Hedy jest tak luxusní, jak toho žádá 
sám sujet. Jste v zemi barbarů, mořských pirátů, 
kde vše se blýští uloupeným zlatem. A zase přece 
jste na místech kde se odehrávají nejniternější 
scény pravé poesie. Nádhera třetího aktu odráží 
se velmi účinně od scenerie mořského břehu, ať 
v plném slunečním světle nebo v záři měsíce Ko- 
nec, svou poetíčností a přece drtivou dramatickou 
silou tak uchvacující, vypraven skutečně vzorně. 
Z účinkujících stojí na prvém místě si. Slavíková 
(Hedy), p. JVlařák (Don Juan) a p. Benoni (Lam- 
bro). Ostatní úlohy dobře zapadají, jen Zoe ruší 
dojem i v nejvážnějších scénách. Pantomima vy- 
pravena celkem dobře. Chybou jest dvojitý konec, 
jenž ruší dojem závěru, a sólový tanečník při me- 
čovém tanci ; takové skákání nemá tu vůbec smyslu. 
— Hedy přijata byla s tak bouřlivým (jde-li o Fi- 



VÝTVARNÉ UMĚNÍ. 



159 



bicha, říká se tomu u nás »srdečným«) úspěchem, 
že jsme již dlouho takového večera v divadle ne- 
zažih'. Potlesk (i při otevřené scéně) platil zvláště 
p, Mařákoví a si. Slavíkové, konečně pak přivolal 
i p. Kovařovice, jenž dílo nastudoval s tou pílí a po- 
chopením, s nímž uváděl na scénu Smetanu a nyní 
Fibicha. Cyklus Fibichův roste. Kdyby byl Pád 
Arkuna skutečně v repertoiru, měli bychom už 
čtyři Fibichovy večery: tři jeho poslední opery a 
jeden melodram. Až půjde o pokračování, bylo by 
záhodno sáhnouti k mladému Fibichovi, k Blaníku 
nebo Nevěstě Messinské. Tím bychom měli aspoň 
u výběru Fibicha na scéně. Dr. Zdeněk Nejedlý. 

V Paříži založen byl právě »Salon pro dra- 
matické umění*, který má mladým dramatikům, 
jichž kusy dosud nebyly na žádném větším divadle 
provozovány, a kteří tudíž velmi těžce se dostávají 
ke slovu, dle možnosti vypomáhati. Členové »Sa- 
lonu« — který má tudíž podobné účely jako »Salon 
umění výtvarných* — vesměs mladí dramatikové, 
zasílají svá díla zvolené jury, která je zkoumá 
»v prvé instanci*. Jsou-li přijata, rozesílají se čet- 
ným divadlům konkurenčním, jichž ředitelstva je 
podrobují nové kritice, a obstojí-li i v ní, jsou 
hrána. Na základě tohoto praktického vyzkou- 
šení jsou teprve doporučována dále. Procedura 
tato má vlastně za účel poskytnouti divadelním ře- 
ditelům a agentům příležitost kusy seznati a obe- 
známiti se s jejich účinky na obecenstvo, —m — 

Artur Schnitzler napsal v poslední době 
dvě dramatické novinky: komedii »Zwischen- 
spieU (Mezihra), která při premiéře dne 12. t. m. 
zažila na berlínském Lessingově divadle velmi 
hlučného úspěchu, a tříaktovou činohru »Der Ruf 
des Lebens* (Výkřik života), kterou rovněž zí- 
skalo zmíněné divadlo k prvnímu provozování ještě 
pro tuto saisonu. —m— 

V Německu zaujímá poslední dobou veřejnost 
nová Wolzogenova divadelní hra, která je ozna- 
čena podtitulem »veselohra«, ač její časově zbar- 
vené effekty a narážky, jakož i celé založení upo- 
míná spíše na nejrozpustilejší frašku. Jmenuje se 
»Der Hilfsbremser« a je jí podkladem po- 
někud skandální historka, ne nepodobná známé 
afféře princezny Louisy Koburské. Už premiéra 
byla událostí dne, neboť byla provázena nesmírnou 
bouří veselosti, která — jak to začasté bývá — 
rostla s pověstí. Zajímavosti dociluje kus také tím, 
že sám autor jeho hraje v něm úlohu dvorního 
maršála Boppa hraběte z Montfort-Hohenlinden, 
s úspěchem prý velmi skvělým. — m — 

= A. A. David o v, nejtalentovanější ze sku- 
piny mladých hudebních skladatelů ruských, který 
loni debutoval operou » Potopený zvon* (na pod- 
kladě stejnojmenné Hauptmannovy pohádky), slo- 
žil balet » Princ sadovnik* (Princ zahradník) na 
libretto V. J. Světí o va (dle jedné z Anderseno- 
vých báchorek). 



VÝTVARNÉ UMÉNÍ. 

— Souborná výstava olejových 
maleb a skizz ze severního polárního 
kruhu malíře Alexandra Borisova 
z Petrohradu. (Zvláštní výstava Krasoumné 
jednoty pro Čechy. Rudolfinum.) Čísel 227. Něco 
půvabnějšího nad dílo Borisovo Praha dosud ne- 
viděla: krajiny, malované až při 30" R. a někde 
mezi 70-77" s. š.l A viděla také sotva asi působi- 
vějších dokumentů krajinářské imprese nad tyto 
práce nejsvědomitější nestrannosti, nejprostomysl- 
nějšího podání, jichž všechna, ale za to v pravdě 
strhující úchvatnost spočívá v poctivé jednoduchosti 
prostředků malířského líčení, prostého všech uskoků • 
a záludů a snobistické rafinovanosti. Každý z těchto, 
co do rozměrů už pro skladnou dopravu jednot- 
ných, obrázků hovoří vyznáním jediného článku 
umělecké víry původcovy : bohpomozi, jinak jsem 
nemohl, než jak dovedu! A pozorovatel pokloní 
se i odpoví z vroucí duše: nepřekročitelné sum- 
mum mistrovství! A to je u Borisova nejvýše im- 
ponující vlastností, ta jednolitost v účinu vždy ne- 
omylné techniky, na jejíchž — řečeno s rozmyslem — 
suverénních vítězstvích nad hmotou 
vlastní práce není ani stopy z hrůz, nevýslovného 
strádání, o němž úvod a marginalia k jednotlivým 
číslům výstavním vypravují s tak epickou šíří. Jest 
ovšem pravda, že povrchnímu návštěvníku Rudol- 
fina první i poslední pohled na výstavu nejzajíma- 
vějšího ze všech Rusů, co jsme jich v Praze užili, 
nevynese mnoho nad dojem jakési jednotvárnosti, 
a že jenom oko, které nedalo se uštvati honbou 
za barevnými sensacemi, jimiž koloristní hrdinové 
naší doby druh druha utloukají, uvidí nádherné 
diference, jakými Borisov jednu kariinu svou nad 
druhou vyvyšuje tak, že nám všechny zůstanou 
nezapomenutelnými. Nádherou nemyslí se tu ovšem 
dojem běžných rozkošnických požitků krajinářské 
malby, Borisovy lícně leží nesrovnatelně daleko od 
chromatických koncertů slavných krajinářů, malují- 
cích pod mírnějším označením zeměpisné šířky, což 
je také přirozeno, neboť nejzářnější obraz jeho pro- 
cítěn jest »Při půlnočním slunci* (125.) a je- 
diný, ovšem velmi sivou zelení sytý, jest »Kanda- 
kabský záliv na Bílém moři* (90.), kdež po- 
hled do dálav veden jest přes vrcholky hustého 
háje v předdvoří arktickém. Ale tolik je jisto, že 
krajiny Borisovovy, až na jednu výjimku všech stop 
vegetace prázdné, vždy budou míti před krajinami, až 
dosud na plátno poutanými, výhodu naprostého ne- 
dostatku banalnosti, této hrůzy všech tvořících ; před- 
mět jeho zpodobení vyniká nad všechnu krajinář- 
skou soutěž panenskou nedotknutelností. Tím vším 
dáno základní tajemství jeho úspěchu a vysvětlení 
pozorovatelova požitku, jehož nejhlavnější složkou 
je úžas z nevídaného. Druhou pak bezpomocné 
podrobení divákovo zcela zřejmě velkému umění, 
jemuž musí na slovo uvěřiti, neboť všechna evokace, 
opora porozumění — logicky schází. Neboť co z civi- 
lisovaného, umění přístupného obecenstva Evropy, 
jíž vede vítězná cesta Borisovova, překročilo severní 



160 



TÝDEN. 



kruh, objímající nedostupné panství námětů umělce, 
jenž maiiřsky objevil Nansenův svét? Všechno, co 
jsme viděli z ledu, sněhu naší anebo severské, turi- 
sticky dosažitelné zimy, žalostně před Borisovem 
se'hává Ovšem něco názorné látky oproti některým 
málo vedutám těm máme. Ku přikladu scenerie 
»Pobřežního pruhu* (102) není zajisté ani 
u nás vzácností. Jako všechny obrazy ruského ma- 
líře, Iz : i tento pozorovati jen z distance. Z té 
pak jeví se pohled na úbočí, obnaženými slemeny 
skalními vrásněné, a do sněhu zabořené, plným 
interesantních podrobností útvarných. Při bezpro- 
středním přehlédnutí nic z toho všeho. Hustá plynulá 
barva, štědře nanesená štětcem, jemuž ani nena- 
padlo detaily kresliti, pouhá zběžná, ale nad pomysl 
brillantní notace valérů byla tady při dojmu evo- 
kace součinná. A takovou cestou brzy naučíme 
se dívati na Borisova a bezpodmínečně věřiti tam, 
kde orientace nás opustila Příklady: Ledové kry 
v mlze (8.), Je ticho kol (9.), Světlo a stín 
(85.), Mrazu přibývá (91.). atd. Konečně pak 
hrůzná nokturna několikrát se opakujícím motivem 
V říši smrti (93.) a veškeré návodu naší vlastní 
zkušenosti postrádající, ale podmanivý dojem ne- 
výzpytného barevného očarování Okamžikem 
z úplného zatmění slunce 27. června 1896. 
Vrchol výstavy. A odtud již ryzí, nadšený a bez- 
podmínečný obdiv i úcta práci Borisovově už nás 
neopustí . . . KMČ. 

TÝDEN. 

* český děluik byl a jest z nejvěr- 
nějších synů svého národa. V krajích 
s většinou německou český lid dělný 
ctí a miluje mateřštinu svou, jí vy- 
chovává rodinu, při činu je se, aby děti 
jeho mohly se vzdělávati ve školách 
českých a neodrodily se mu. 

Sám jest z nejpilnějších čtenářů 
i odběratelů českých knih i časopisů. 

C e s ké d ělnictvo zakládá si spolky 
vzdělávací, stará se o české knihovny, 
pořádá divadla i zábavy české. I když 
veřejně vystupuje, hrdě užívá mateř- 
štiny své, ajepotěšitelno, že dělnictvo 
německé uznává správnost jeho po- 
čínání a nečiní mu překážek. Český 
dělník dovede pro národnost a jazyk 
mateřský snášet i těžká protivenství, 
nechává se vyhánět, dovede pro né 
trpět jako nikdo druhý. 

Po léta lid náš svorně s německým 
i jin o národ ním zápasí za lidská práva 
svá. Záda, aby za své dřeni, za těžké 
trampoty životní byl svéprávným 
občanem jako jeho šťastnější bližní. 
Projevujeme lidu našemu v tomto 

spravedlivém jeho zápase upřímné — 

sympatie aradujeme se, ževšechen v PRAZE, dne 17. listopadu 1905. 

Majitel: Družstvo. — Zodp redaktor a vydavatel: M. A. Šimáček. — Nakladatel: F. Šimáček. 



národ náš, jenž zdola se ohrožoval 
a v lidu vždy měl pevný základ, přeje 
čistým snahám lidu svého plného 

zdaru! Redakce Zvonu. 

« 

Eř 11. t. m. zemřel v Krakově Juliusz 
Mien, známý překladatel Jul. Síowackého do fran- 
činy, ve věku 64 let Juliusz Mien, rodem Francouz, 
stal se polským publicistou, a v letech osmdesátých 
redigoval ve Vídni »Revue Slave«. Byl dobrý 
znalec literatury polské i české a udržoval i styky 
s četnými literárními kruhy, především s Edvar- 
dem Jelínkem, jehož ^Slovanského Sborníku* 
byl spolupracovníkem. Speciální studie Mienovy 
o některých českých literátech (Janu HoUém, Bol. 
Jablonském) ukazují podrobné studium. Nejlepš 
práce jeho uloženy jsou v lite rárním listě »Swiat« 
který založil a vydával v Krakově spolu s J. Sar- 
neckým. 

Dle zpráv londýnského »Athenaea« nalezen 
byl vzácný portrét Spinozův — a to v privátních 
sbírkách stařičkého soudce Mayera Salzbergera ve 
Filadelfii. Je to obraz doposud neznámý, který má 
tím větší cenu, že není znám doposud jiný, který 
by slavného filosofa zpodobňoval z ruky uměl- 
covy, jako právě tento. Dle poznámek, na zadní 
straně malby nalezených, byl to kdysi dar, který 
věnovali kardinálu Rohanovi židovští nájemnicí 
jeho statků. Portrét velmi trefně vyznačuje židov- 
ské tahy filosofovy, označen je značkou >W. V. 
1672< (anebo 1673) a je malován mistrem Walle 
rant-Vaillartem, který zemřel r. 1677 v Amsterodame 
a z jehož štětce pochází celá řada podobizen vyni- 
kajících současníků (falcký kurfurst Karel Ludvík 
a j ). Obraz byl malován dle mínění znalců na roz- 
kaz kurfúrstův a má význačnou cenu nejenom pro 
svoje vzácné přednosti umělecké, nýbrž i pro zmí- 
něnou svoji výlučnost. — ni— 

V prvním čisle nového uměleckého měsíč- 
níku >Obzory« počíná Jindra Kopecká (Nikésonte) 
povídku »Exotikon« takto: 

»Večer stál za okny a díval se. 

Měl hedvábnou halenku jarních mlh, stál za 
okny v řasnatých závojích osyk a zpíval si. 

— Dívám se. 

Jakoby koťátko zpívalo: dívám se. 
Řekla: 

— Chceš je líbat nahé? 

— Tvoje růže? 

— Růže. 

~ Tvoje horské růže. 
Roztrhla šat, z něhož vynikala šíje jako kalich 

sněžného květu a řekla prostě: 

— Moje růže.« 

Není nad jasnost slohovou! 



Tiskem >Uiue< v Praze. 




J. S. Machar 



SAUL. 



š 



li po hřebenu hor, jež šlovou Gilboa, 
Saul, z rodu Benjamin, král judských vojsk a lidu, 
a oděnci dva s ním, z nichž jeden byl, jenž řekl: 
— Jest věštka taková až v Endor, cestu znám. — 

Noc byla plna hvězd, a modravé jich světlo 

leželo krajinou. A strážné ohně plály 

po bocích Gilboa, až dolů ke studnici, 

jež stojí v Jezreel; spal Israel tam těžce, 

neb strach mu v duši sed a zlým ji děsil sněním. 

Po stráních Sunemu též plály ohňové 

jak oči červené. Po stu a po tisících 

spal nepřátel tam voj se svými knížaty. 

Chlad stoupal z údolí. Lev, lupič stád, řval kdes, 

a šakal zbabělý vyl do tmy hladově. 

I děl Saul k duši své: — Hle za takových nocí 

já stáda hlídaje se díval na hvězdy, 

a v srdci mém byl klid a bezstarostnost mládí. 

Jak štěpovaný strom při vodě tekoucí, 

jenž vydá ovoce, až přijdou časy jeho, 

já čekal na čas svůj, až ten, jenž byl mě splodil. 

Cis, otec, odejde, kde otci jeho spí, 

bych domem naším vlád, jak vlád on po svých otcích. 

Byl bych žil bez hluku své žití pokojné 

a v posled zemřel bych u hrobu otce svého 

a hrobu matky své v svém městě Oabaa — 

ó hvězdy stříbrné, ve výši nedosáhlé, 

vy všudy přítomné a dobou nezměněné, 

kdo vytrh život můj z té klidné šťastné dráhy? 

Jak kámen u cesty, byv mrštěn. letí v dál 

a nezná dráhy své a cíle letu svého, 

tak se mnou stalo se . . . 

Děl ke mně otec Cis: 
Vstaň, služebníka vem a vyjdi hledat oslic. — 
Přes horu Efraim i zemí mnohou šli jsme 
a nenalezli jich. I řekl sluha ke mně: 



ZVON. Roč. VI. 



Číslo 11. 



162 J- S MACHAR: SAUL. 

Muž prorok v Rámě jest a jistě o nich poví. 
A prorok hostil mě a doprovázel cestou 
a hlavu pomazal mi olejem a řekl: 
Aj, vůdcem dědictví jsi nyní Hospodina! 

I byl jsem učiněn jak meč, jenž dobyt z pošvy 

a k 2abíjení cist a k vyhubení všeho 

a aby blýštěl se. Však neodstoupil od mne 

muž, prorok vidoucí. On prsty studenými 

jal pevně vijli mou a kázal jí: Tam jdi 

a proveď to a to. I šel a provedl jsem. 

A krok můj rychlý byl jak lehká chůze laní, 

já nepřátele hnal a dostihl jsem jich 

a zranil jsem je tak, že povstat nemohli, 

a rozšlapal je tak jak bláto na ulicích. 

I děl jsem proroku : Rci, kdož je Hospodin ? 

A řekl Samuel: Bůh, velký hrdina 

jest Jahve Sebaoth, jenž poslal Mojžíše, 

by otce naše ved ze země egyptské 

a osadil je zde v své zemi Kanaan. 

Jenž neodpouští nic, jenž nikdy nezapomní 

a jehož kvačí hněv tu vichernatým bleskem, 

tu zvolna zase jde jak vody tichých řek. 

Jenž vydal národ svůj, když sešel s cesty jeho 

v moc krále Zizary a v ruku Filistinských 

i pod meč Chusana, vojsk syrských panovníka. 

Jenž smiloval se zas, když pláč jich stoupal k něnni, 

a poslal Baráka a Jerobale, Jefte 

a z ruky nepřátel je mocně vysvobodil. 

Jenž tobě nyní dal moc nad dědictvím svojím 

a nad národem svým, by bezpečně moh bydlit 

u poh' svých a stád, u studnic svých a jezer. 

I děl jsem proroku : Kde sídlí Hospodin ? 
A řekl Samuel: Je nebe domem Jahve 
i země Kanaan i Sinai, hora svatá, 
i v Dan je, v Beersebě, i v Ofře, Betelu je. 

I tázal jsem se dál: A mluví k lidu svému? 
A řekl Samuel : On k prorokům svým mluví 
a v ústa vkládá jim, co povědět chce lidu. 

A tehdy v srdci svém já zatoužil jsem slyšet 

i řeči jeho hlas i uzřít tváře jeho. 

A když jsem s vojskem táh do zemí Gad a Galad, 

tu v městě Oalgala jsem oltář sdělat kázal, 

jak činil Samuel, a bohu obětoval 

jak oběf zápalnou, tak oběť pokojnou. 

Dým stoupal k nebesům, a oběf dohořela, 

však nepromluvil bůh a tváře neukázal. 

I přišel Samuel a hněvem v/.\:\á\ a řekl: 

Hle, činirs bláznivě a království své zničirs 



J. S. MACH AR: SAUL 153 



neb boha pokoušďs a 7avrh slova jeho, 
jež mluvil řečí mou! 

Děs padl v srdce moje 
a chvění proniklo až ke dnu duše mojí . . . 

Noc byla jako dnes. Já vešel v stánek boží, 
kde truhla posvátná se ve tmě blýštěla, 
a padl na tvář svou: Ó bože zástupů, 
ty velký hrdino, mluv, zjev mi vůli svoji ! 
Jsem lidu tvého král a správce tvojí země, 
mám sklánět vůli svou pod vůlí Samuele 
jak sluha pokorný, jak parob nesvobodný? 
Hle, mluviFs k Mojžíši, jenž vedl lid tvůj pouští 
a nebyl knězem tvým jak Aron, bratr jeho, 
rci, tvým-li rozkazem, bych poslušným byl mečem 
v té ruce knězově — viz bídu mou a promluv! 
Však nepromluvil bůh a tváře neukázal. 

A brzy prorok řek: Tak praví Hospodin: 
Já vzpomněl sobě zla, jež činil Amalech, 
když lid můj z Egypta se bral kol sídel jeho, 
a proto vytáhni a potři Amalecha 
a zahlaď vše, což má, od muže až do ženy, 
od osla k velbloudu, od vola až do ovce. 

I zbit byl Amalech a zhuben ostřím meče. 

Jen starce Agaga, jenž král byl lidu toho, 

jsem toužil zachovat pro šedou hlavu jeho 

a mnohý brav a skot pro vzácnou krásu jeho, 

neb vzpomněl jsem si let, kdy, otcův pastýř prostý, 

jsem s takým stádem žil a rád je mít se učil. 

Když táh jsem k domovu, hle, prorok rozhněvaný 

mi cestu zastoupil: Proč neposlechrs boha? 

Tak maličký jsi byl a učiněn jsi králem 

a hlavou národa — proč neposlechrs boha, 

jenž kázal mojím rtem vše zahubiti mečem? 

I řek jsem: Zhubil jsem; však zachoval jsem skot, 

kdyby snad žádal bůh kdes oběti si na mně, 

však šli jsme pochodem, a Jahve nepromluvil. 

Tu vzkřikl Samuel: Aj tráva růsti bude 

dřív z tvojí čelisti, než uslyšíš hlas Jahve! 

I děl jsem proroku: Však Agag král je tady 

i všechen ještě skot, čiň podle vůle svojí! 

A řekl Samuel: Tys zavrh Hospodina 

a králem nebudeš, neb zavrh on i tebe. 

A již chtěl odejít, tu za plášť jsem jej chopil: 

Cti, prosím, před lidem a před vojskem mě aspoň ' 

I stanul Samuel a krále přivést kázal, 

jenž Amalechem vlád a jenž už šíasten mínil, 

že jistě odešla od něho hořkost smrti, 

a v kusy rozsekal jej před mým celým vojskem 

a hněvně odešel. 

A víc jsem neviděl ho . . . — 



164 



ZIKMUND WINTER: MISTR KAMPANUS. 



Tak mluvil v srdci svém Saul, vůdce Israele. 
A stoupal pohořím a zbrojnoši dva za ním. 
A hvězdy hořely a modravé jich světlo 
jak závoj leželo nad temnem údolí. 
Ve snětích terebinth zněl tikavý hlas cikad, 
a štěkot šakalů kdes bloudil v daleku. 

(Dokončení.) 



Zikmund Winter: 



MISTR KAMPANUS. 



(Pokračování.' 



V koutě konec pavlače pod prknem, na 
němž měl předešlý rektor Bachacius 
holubník, už držel Mollerus nějakého 
tlustého zdravého studenta a přemlouval 
ho, aby mu půjčil některý groš, jenž mu 
chybí do nařízeného poplatku. 

Student upřímně vyznal, že jemu a 
tamhle Adamovi mistr Kampanus sám 
půjčil po kopě, aby ji splatili, až se do 
stanou v tučnější kondici, tak že nelze té 
kopy rozptylovati. 

Moller se ušklíbl, ale hned byl zase 
aspoň na oko v dobré míře, neboť tenkého 
pedella Jičínského, právě mimojdoucího, 
vesele oslovil, byl-li to on, jenž po smrti 
pana rektora Bachaciusa ty holuby odtud 
polapal a v zdraví snědl pro vděčnou 
paměť na mistra a pro čest a slávu aka- 
demie. 

Jičínský se rozhněval. Skákal divoce 
a dlouhýma rukama házel. 

»Víme, víme,« vyrážel ze sebe vyso- 
kým hlasem kňouravým, »nech sobě štipek, 
nech vtipu, budeš ho míti hrubě za po- 
třebí, víme, já byl taky studiosem, já byl 
u Mikuláše kollegou, já vím víc, než mnohý 
z vás, víme, víme — « 

Při tom obskočili ho rozpustilí kum- 
páni, a byla z toho zábyvka velmi veselá. 

V tom od schodů ohlašovalo se zna- 
mení, aby stichli nezbednici. Šel professor 
Skála z Kolínce, muž asi padesátiletý, šou- 
ravého kroku, tváře zažloutlé, skoro mrtvol- 
né; oděn byl ve fialovém taláru, na hlavě 
řídkovlasé maje biret mistrský hedbávný 
červený. 

Studenti smýkali s hlav klobouky všech 
forem a barev. 

Skála se šoural mezi skupinami mlá- 
dencův k zemi hledě a birytem ani ne- 
pohnuv. 

Když vešel v zimní auditor, kde měla 
býti konána porada zkušebná, Mollerus 
pravil studentům dosti hlasno: »Ten včil 
hledí, ako by jídal koudel, toť jeden z pri- 



múdrých pánů, který chce mjať zo všet- 
kého zisk, jí koudel!* 

A zase studenti rozestupují se; při- 
chází mistr Troilus, muž statný, černo- 
bradý, o němž Mollerus podotkl, že jde 
jako nadívaný. 

A v tom již otevřely se dvéře audi- 
tore zimní a děkan Nudožerský latině vy- 
zval kandidáty, aby vstoupíce, představili 
se děkanovi a fakultě. 

Vcházeli mladíci za ním do síně. Ně- 
kteří vtěsnali se do lavic, jiní postavili se 
kolem lavic. 

Děkan Vavřinec Nudožerský, čipera 
drobné postavy, plešatý, promluvil k stu- 
dentům, že vítá je srdečně, ani tak hojným 
počtem přicházejí pro prima laurea, vy- 
znati však že musí svou nelibost nad tím, 
že příprava ke zkoušce bakalářské bývá 
starým zvykem kratičká, ani ne celoroční, 
některý pobude na akademii sotva půl 
roku, již chce býti bakalářem a nic neumí, 
to je zlozvyk, který musí přestati, páni 
professorové a slovutní páni defensorové, 
ze stavů českých volení, že berou před se 
reformaci staroslavné akademie, a to již 
přestanou takové a jiné zlé zvyky. Končil, 
že je vítá všecky. 

Od kathedry ozval se professor Skála 
a rezavým třaslavým hlasem pravil, že če- 
kal víc kandidátů, prý doslechl, že z Kutné 
Hory tu není žá(íný sukcentor. »Je tu Vo- 
kál? Co? Je tu?« 

»Není!« ozval se silný mladistvý hlas 
v zadu. 

>A proč není?« 

>Nemá nač v Praze tráviti !« 

Ten hovor, z něhož byla lakomost 
Skálová poněkud patrná, mrzel Nudožer- 
ského i pravil: 

»Mohl žádati milosti,« a v tom již 
kynul děkan Měřinskému, který zbledl 
jako zeď. 

Skála se ušklíbl nepříjemně a zahleděl 
se v špinavé okno. 



ZIKMUND WINTER: MISTR KAMPANUS. 



S165 



Měřinský povystoupil ze studentů 
o krok a poškubávaje za svůj krátký kol- 
lejní talár odřený říkal latinskou řeč ob- 
vyklou, že všickni přítomní jsou připraveni 
podniknouti censuru svých učených pánů 
professorů a že prosí, aby ke zkouškám 
byli puštěni. 

Za řeči vstoupil rektor Kampanus. 

Muž vysoký, figura mužné síly s tváří 
tak klidnou a mužně krásnou, že zdálo se, 
jakoby hněv, bolest, vášeň neměly k své- 
mu výrazu na té tváři nikdež místa. Celé 
vzezření tohoto muže, jemuž málo nad 
čtyřicet let, jevilo sloučení důstojnosti a 
laskavosti v souladu neobyčejném. 

Již ve dveřích upřel modré oči své 
na studentskou hromadu a siiav hedvábný 
biret, pokyvoval jím jakoby na němou při- 
vítanou. Pak zastavil se za zády dlouhého 
Kordulky, snad aby mu nerušil řeč a po- 
soukával si dlouhou úzkou bradu, kteráž 
prokvétala některou stříbrnou nití. 

Po řeči studentově všecka hromada 
i s professory poklekla na zem. 

Jenom Skála zůstal na stolici nahnuv 
se drobet, a Mollerus sedl si na bobek. 

»Veni sancte Spiritus — « zavznělo 
chorálem mohutným, velebný zpěv mla- 
distvých kovových hlasů vyplňoval starou 
síň a pronikal ven daleko; hlasy jeho za- 
čaly brzo z chorálu vybíhati v harmoni- 
cký soulad, takže prosba mladých lidí 
k Duchu svatému končila se krásným ak- 
kordem. 

Po modlitbě kázáno kandidátům ven, 
aby fakulta se mohla poraditi, koho ke 
zkouškám dle statut připustiti, koho vy- 
loučiti. 

Odcházeje, každý odevzdal pedellovi 
škartičku, soupis přednášek, které poslou- 
chal, a disputací, jichž se zúčastnil. 

V síni zůstalo šest professorů, z nichž 
nejmladší — říkali mu mistře Vratislav- 
ský — stěhoval s pedellem stůl obdloužlý 
ode zdi, aby mohli mistrové zasednouti 
k poradě. 

Zasedli a chvíli prohrabávali se v škar- 
ticích, od studentů podaných. Německé 
hodiny nové klidně jim ťukaly nad hla- 
vami, kdežto staročeský orlojík v jarmárce 
úzké a nějak opelichané, stoje v koutku, 
byl němý, polámaný; černá mrtvá rafije 
ukazovala na hodinu dvacátou čtvrtou. 

Pedellus četl jednotlivá jména, věc šla 
rychle před se, jediný, kdo loudavostí a 
nekonečností svých námitek a povídání 
zdržoval, byl starý Skála; zvlášť dlouho 
se bránil, kdykolivěk oznámil děkan nebo 
rektor, že ten onen student nemá peněz 
na záplatu zkoušek. 

Tu obyčejně jeho mrtvolná tvář na- 
lila se barvou, a očka čileji mu hrála; ne- 



chtěl nikomu'"veniam čili milost dáti, ale 
proti hlasům fKampana a Nudožerského, 
kteří svedli ostatní mistry, propadl po 
každé, a vždy trvalo chvíli, než ustal su- 
chou chlupatou rukou na stůl zlostně bu- 
bnovati. Arci za chvíli musil se do bubno- 
vání dáti zase, neboť tuze mnoho mládenců 
chtělo veniam. 

Z těch byli zejména všickni ti alum- 
nové, kteří včera v noci po Praze vesele 
bouřili. 

Při Mollerovi potrvala rada nejdéle. 

Se všech stran žaloby. 

Děkan, maje prvý hlas v dnešní schůzce, 
pravil krátce o Mollerovi, že kazí jiné a že 
jedna prašivá ovce ovčín nakazuje všecek, 
přes to však on, děkan, že by nebyl proti 
milosti. 

Kampanus, maje druhý hlas, oznámil 
toto: 

»Má některý haklík, některý škralup 
na sobě, to jisto, lůni byl u mne famulem, 
musil jsem ho vyhnat pro lenost a prosto- 
řekosí, bylo mi ho líto, je syn nějakého 
ratajčííca, bídy už poměl od malinka, na 
jaře od zkoušek jsme ho odmrštili, je tre- 
stán tedy dosti, je bystrého rozumu, jak 
živ nic nepracoval, všecky úlohy dělali za 
něho jiní, než přišel ke mně, byl za ně- 
jaký čas pomocníkem na škole slánské, 
všecky kollegy a všecku školu zle odsu- 
zoval, ale sám k jejímu zlepšení nic ne- 
přičiněl, to tak jeho povaha, ostře se po 
jiných jazykem vozit, ale sám jen nic ne- 
dělat; je flegmatického přirození, je — od- 
pusť, mistře, příteli milý (s tím obrátil se 
k Nudožerskému) — Slovák jako ty, ale 
docela jiného rázu nežli ty, tys jako rtuť, 
on jako balvan rudy, a to ne rudy nej- 
čistší. Obtěžuje se mně dále se ho zastá- 
vati, ale tentokrát ještě mu prosím při vás 
milosti, ať jen mu venia dána a přána, 
hloupý není a přijde- li k samému sobě, 
může býti učené obci pláten nad jiné.« 

Podle stáří padl hlas a přímluva Ská- 
loví. 

Pohladiv si řídké šediny chlupatou 
rukou suchou, pravil: 

»Já se tím povinen býti nepoznávám, 
abych takovým hochům plat odpouštěl.* 

Při tom dal pravici na stůl, hotov jsa 
bubnovati. 

Ostatní professorové majíce dáti hlas, 
neřekli vlastně tak ani tak. Potvrzovali, že 
neslyšeli o Mollerovi nic ctnostlivého, prý 
stýská si na chudobu, chce milost, ale 
hraje v karty. Na konec ohlašoval se každý, 
že prý budou hlasovati s mistry staršími. 

Mistr Vratislavský, nejmladší panáček, 
se skromným úsměvem pravil, že ho zná 
taky za nepilného, ale v ty karty snad že 



166 



FRANT. K. HEJDA: HOST. 



hrá, aby nějakou summu si shromáždil. 
Že hlasuje s většinou. 

Novou přímluvou začal Kampanus 
rektor vykládati ještě toto: Prý, žaloval-li 
prve do studené flegmatické letory, na 
líného Mollera, teď, že musí zase na dru- 
hou stranu vyložiti, kterak ho to phlegma 
dojímá: >Odmrštěn byl předešle od zkou- 
šky pro hubenost umění, a on přijal tu 
hanbu, v této akademii za mnoho let ne- 
obvyklou, s klidem, mlčky; jiný, přirození 
horkého, by nám tu byl tropil nesnáze, 
byl by nás byl bezpochyby uprosil, ukři- 
čel, uplakal; Mollerus zaslouženou ránu 



nesl s dojemnou důstojností a odevzdáním 
se do vůle boží a naší; pozoroval jsem 
tuto trpělivost na kolika Slovátích, a ta 
mne dojímá, prosím za Mollera, aby mu 
byla venia dána; nebude li dána, zaplatím 
tu kopu grošů sám!« 

Skála bubnoval na stůl a skrucoval 
rty ohyzdně. 

Po té se hlasovalo rukama, a Mollerus 
obdržel osvobození od zkušebné taksy, 
ale poplatky vedlejší ať prý poplacuje jako 
jiní. 

Při ostatních studentech všecko rychle 
projednáno do konce. (pokračování.) 



Frant. K. Hejda 



HOST. 



(Dokončení.) 



Ano . . . do jisté míry náhoda,« koktá 
ředitel, jenž počíná být z adjunkto- 
vých výlevů lehce nervosní, >ačkoliv 
na druhé straně lituji, že právě teď jsem 
nesmírně zaměstnán « 

>Vždy pilen, vždy oddán své záslužné 
práci, jako se na vzorného úředníka sluší, « 
deklamuje Látal kazatelským tónem a ši- 
roce se usmívá, takže černé vyžrané jeho 
zuby objevují se v celé hřbitovní příšernosti. 
Dobiáš přešlapuje jako na špendlících: 

> Promiňte Jaskavě. . . budu se těšit 
později, ale vyřízení této listiny spěchá—* 
a ředitel, sladkokysele se usmívaje, činí 
zřejmý náběh k útěku. Pohříchu marný 
náběh. Neboť blažený adjunkt uchopil ho 
za výložku kabátu, přistoupil co nejtěsněji 
k němu a vyhrkl otázku: 

>Rcete, velevážený. .. bylo by možno, 
zde u vás kdesi na chvíli odpočinout? 
Nohy již sotva mne nesou . . . příliš jsem 
nadsazoval své síly; věru, na pražské dlažbě 
přepadne únava takřka zákeřně . . .« 

»Zde by se vám špatně odpočívalo; 
představte si, shon a ruch, vrzání a bou- 
chání dveří, průvan ... a ke všemu vás 
každý okukuje; ne, to jsou nepříjemnosti, 
o nichž ani tušení nemáte . . .« 

»A kam bych tedy měl, příznivce . . .« 

V tom okamžiku otevřely se vedle 
pana Dobiáše dvéře, jeden z praktikantů 
vystrčil krátce ostříhanou hlavu na chodbu 
a hlásil: 

>Pan ředitel je volán k panu presi- 
dentovi.* 

Dobiáš se naježil a přijal okamžitě 
přísné vzezření. 

»Hned přijdu — Nuže vidíte,* obrátil 
se k svému hostu, krče rameny, »roztrhali 
by mne tady! Ah. . . kam byste měl jít? 



Nu, jděte někam do vinárny zatím ... na 
oběd je ještě brzo.« 

»A. . . kdy se uvidíme?* 

» Přijďte . . . počkejte . . . ano, tak bude 
nejlépe: přijďte do mého bytu... asi po 
jedné hodině odpolední. Pamatujte si 
adresu:^ Mikulandská ulice, číslo 3, druhé 
patro. Čekám vás tedy jistě « 

»Odpusfte, zapomněl jsem vám říci, 
že se mohu zdržet jen do zítřka ráno . . . 

Příčina toho jest « 

, »To mi povíte odpoledne; na shleda- 
nou a dobré chutnání.« 

»Také jsem vám nevyřídil, kdo vás 
všecko dává pozdravovat. « 

Ředitel nedoslechl . . . bouchl dveřmi 
a zmizel v kanceláři. 

Toho dne udaly se v úřadovnách 
ještě věci netušené a pozoruhodné. Když 
bylo vyšetřováno provinění s nepodepsa- 
ným aktem, na něž pan Piplavý či Hlou- 
bavý s předepsaným roztrpčením byl upo- 
zornil, vyšlo k ustrnutí všech poctivých 
mužů na jevo, že celý jeden fascikl starších 
příloh byl prodán uzenáři na obal bůčků, 
krkoviček a párků, čímž se stalo, že dlouhá 
léta vedený a cestou úřadní bezmála již 
vyřízený spor o parcelaci jistých pozemků 
zanikl nanovo v moři věčnosti. President, 
zvěděv o tom, ztuhl a sezelenal jako 
mrtvola; když se poněkud ukMdnil, dal 
provinilce předvolati a konal nad nimi soud 
až do jedné hodiny odpolední. Ředitel 
musil být výslechu přítomen; zajíkaje se 
vnitřním vztekem a zmíraje hladem, činil 
složité výklady o manipulaci spojené se 
zakládáním a registrováním aktů a příloh . . . 

Když se vrátil od oběda domů, bylo 
dávno po druhé hodině. Stará hospodyně 
Voršilka stála na prahu kuchyně, pohlédla 



FRANT. K. HEJDA: HOST. 



167 



naň úkosem a po otálivém šuškání a po- 
bručování, jež bylo u ní pravidelnou ouver- 
turou všech sdělení, vyjekla: 

»Milostpán si nejprve objedná hosta, 
ale pak ho nechá nadarmo čekat . . .« 

Dobiáš tupě a vyjeveně se otočil po ní: 

>Kdo, co — jakého hosta?* 

»Nu, odešel s nepořízenou, už o půl 
druhé; čekal dost dlouho — milostpán 
prý mu řekl, aby přišel po jedné hodině 
a on přišel už před jednou . . .« 

»Eh, já zapomnětlivec, vždyť vím, byl 
to ten adjunkt . . . nešťastný člověk, že 
zrovna dnes tento... A co dal vzkázat ?« 

Voršilka dělala zase chvíli drahotu, 
popotahovala nosem a vraštila čelo, po- 
sléze zavrčela: 

» Přijde ještě jednou . . . před třetí 
hodinou. « 

>Nu, chvála Bohu, není tedy ještě zle.« 

Ředitel, vstoupiv do svého pokoje, 
příjemně to vyhřáté, pro starého mládence 
všelikým pohodlím, ba i jistým neokázalým 
přepychem opatřené ulity, zul si boty, 
svlékl kabát, odepjal límec a vklouznuv do 
županu, protáhl se s několikerým spoko- 
jeným »ah« a »eh« na nízké, široké po- 
hovce. 

Zachytil se myšlenky na adjunkta a 
sunul ji dále. 

»Co toho ten člověk za několik oka- 
mžiků nenamluvil ... a jak očima svítil, 
jak byl všecek rozjařen ! Nu a co ? . . . 
spravedlivě uváženo, je to vlastně krásný, 
závidění hodný enthusiasmus ... na Prahu 
pohlíží takový člověk jako na ideál všeho 
lepého, dokonalého ... a když je v ní, v té 
Praze, vidí jen samé oslňující světlo, ta- 
kové . . . řekněme, divadelní světlo, vše 
prozařující, nesteloucí stínů. Jestlipak ještě 
se napouští tím neřádným parfumem ? Tam 
venku ... ah božínku, už to bude pět 
neděl, co jsem ten rajský vzduch dýchal! 
Ano — co jsem chtěl teď vlastně? hm, 
tam venku mně adjunkt pronesl tehda při 
rozloučení přípitek . . . krátký, ale způ- 
sobný ... já vím, že se asi nenadal, jak 
nevlídně ho přivítám, až se přede mnou 
v Praze ukáže. Ba, jsem Tatar — sprostý 
Tatar; musím to napravit. Arci, kdyby 
adjunkt byl vězel dnes v mé kůži « 

A tímto připomenutím ocitají se my- 
šlenky ředitelovy na vyhybce, po níž pře- 
sunují se do kancelářské říše a sběhu 
dnešních událostí. 

»Ten otrapa byl vším vinen ... ten 
Piplavý či Hloubavý, nebo který čert... 
potřebuje ještě otazník přidělávat, aby to 
hodně křičelo. A starý? od rána skomírá, 
chrčí a sténá, že bys se málem bál, ne- 
vypustí-li duši ... ale jak se mu něco ta- 
kového dostane pod spáry, už je zdráv 



jako turín a dovede se osápnout na člo- 
věka, až se stěny třesou. Protivný, psí 
život . . . ! Oč, že teď bude špehovat den 
co den, prohlížet každé přidělení, strkat 
nos do každé přílohy . . .« 

Nyní se pan Dobiáš jaksi zarazil, ne- 
příjemně vzrušen. Podezření, ošklivé a 
černé, zarylo se mu do mozku. Když bylo 
po výslechu, president jej i vinníky pro- 
pustil ... ale sám zůstal v kanceláři. Což 
jestli mu napadlo, sekantovi, pustit se do 
prohlídky dnešní pošty? Celý balík nevy- 
řízených věcí leží ještě na ředitelově 
stole ... a ďas věř starému slídilu ! 

Hekaje a prskaje, zvedá se nebožák 
po necelé čtvrt hodině odpočinku zase 
z pohovky, připíná si límec a vnitřním ne- 
pokojem poháněn, obouvá si rychle boty. 
Při každém pohybu tiše kleje a převrátiv 
ve spěchu kuřácký stolek, spouští celé 
hromobití . . . 

Vycházeje z bytu, zamračen a po- 
puzen, setkává se u kuchyně s Voršilkou, 
která naň užasle poulí oči. 

»Bože dobrý . . . milostpán zase na 
odchodu? Vždyť za chvilku má přijít ten 
cizí pán!« 

»Osobo, vy mne usoužítelt zakvílel 
ředitel, »což si mohu pomoci, když mne 
povinnost volá do kanceláře? Proč se mi 
čerti ďábli věší na paty zrovna dnes, kde 
mám na přijímání návštěv nejméně času? 
Jsem dobrák člověk, každému bych rád 
posloužil, ale těžko čekat na kohosi zná- 
mého a rozplývat se v úsměvech a zdvo- 
řilostech, kdy člověk neví, kde jaký rypák 
se mi mezitím prohání mezi papíry v kan- 
celáři! Nu — až přijde, omluvíte mne, co 
jiného ! Počkejte ... on tehda mluvil cosi 
o plzeňské pivnici . . . proč ne? Vyřiďte 
tedy, že neodkladná povinnost a tak dále — 
zkrátka, že jsem byl nucen odejít do kan- 
celáře hned časně odpoledne a že prosím, 
aby se ten pán dostavil večer laskavě 
k Choděrovi do prvního patra, kde ho už 
budu očekávat . . .< 

Mimo vše nadání si president během 
odpoledne na ranní mrzutosti už ani ne- 
vzpomněl, vůbec ani nebloumal a nečeni- 
chal po kancelářích, naopak dával na jevo 
náladu přímo růžovou. Ale poněvadž čert 
nikdy nespí, předsevzal si ředitel, že k vůli 
uvarování se všech případných nedoroz- 
umění dokončí několik zbylých » restů*, 
jež se mu pod pultem povalovaly a zabral 
se při tichém hvizdu plynového plamenu 
do práce s takovou horlivostí, že když 
starý oficiál Patera, jenž odcházel z úřa- 
dovny vždy poslední, shasil ve svém pří- 
stěnku světlo a ubíral se k východu, zastal 
ho ještě schýleného nad akty. 



168 



F. X. svoboda: probuzený TYOŘfČEK. 



» Dobiáši, co do tebe vjelo, chceš tu 
zůstat přes noc?« zastavil se nad ním. 

» was bereits aus oberwáhnten 

Griinden ersichtlich ist. Punktum . . . jsem 
hotov !« a ředitel odšoupnuv židli, vstal a 
do široka se protáhl. 

»Hrome, kolik je hodin ?« 

» Devět a tři minuty.* 

»Tak ... to už mi večeře sotva chut- 
nat bude, předržel jsem svůj čas. Kam 
jdeš, stará chajdo?* 

»Ke » Zlatému plži* do své hospůdky, 
na obvyklé dvě sklenice. Pojď se mnou, 
už jsme si dlouho nepopovídali.* 

»Proč ne . . . ale okamžik ještě musíš 
počkat, než si složím lejstra.* 

Po celý večer bylo řediteli presidiální 
kanceláře tak, jakoby mu v myšlenkách 
kdesi cosi scházelo a vázlo. Na něco se 
rozpomínal, ale poněvadž se stále vracel 
jen ke svým úředním povinnostem, nedo- 
vedl tomu přijít na kloub. 

Teprv když se s kamarádem rozloučil 
a stmělou Ferdinandovou třídou sám do- 
mů vracel, bezděčný pohled na osvětlenou 
dosud plzeňskou pivnici Choděrovu při- 



pomněl mu adjunkta Látala a odpolední 
slib. 

Pan Dobiáš jako při mrazen stanul na 
chodníku, zoufalé pohledy upíraje k oknům 
restaurace. 

»Co jsem to, zmatený pitomec, pro- 
vedl Bože, bože, bože ... ta zapo- 
mnětlivá, trulantská hlava! Ten tam čeká 
už snad od sedmi . . . lítá za mnou z kan- 
celáře do bytu — a po druhé do bytu . . . 
a pak do hostince . . . zatím co já ne- 
tečně klábosím o několik domů dále při 
mizerném pivě a smrdutém petroleji . . . 
Co nyní, pro bůh, co jen nyní? Mám tam 
jít, vlévat do sebe pivo na novo a odnést 
to bolením hlavy? A hloupě se omlouvat ? 
A hledět tomu člověku na jeho zkažené 
zuby, cítit pačuli z jeho šatů, poslouchat 
jeho maloměstský tlach? Eh — čert aby 
vzal všecky venkovské známosti, všecky 
hospodářské adjunkty, i vzduch i modré 
nebe . . .* 

A ředitel, učiniv strašlivý rozmach 
pravicí, jakoby do věčnosti smetal veškery 
své vzpomínky z letní své dovolené, ohrnul 
si u svrchníku límec a klusal se sklopenou 
hlavou domů. 



F. X. Svoboda: 



iňs 



PROBUZENÝ TYGŘIČEK. 



(Pokračování.) 



Bylo-li zbojníkům tak pěkně jako nám,* 
pravil Bárta Kornetoví, > chtěl bych 
okamžitě zbojničit !« 
»Jenom že bychom byli trochu směš- 
nými zbojníky !« odvětil vrchní rada a od- 
hodiv zbytek doutníku krátce se zasmál. 
» Doktor Kalas se mi zalíbil,« připojil, »je 
stále dobré nálady!* 

»A slečnám se líbí ještě více!* 
> Pozoruji.* 

» Podívejte se, doktor Kostelník je ve 
tváři jako rozžhavený!* 

»Chudák! Obětuje se!* dodal Kornet 
pozdravuje se s ředitelem lázní, jenž právě 
přišel silnicí. 

Všecka společnost přiblížila se k ohni. 
Doktor Kostelník odnášel první rožeň s pe- 
čení a odevzdav jej dvěma mladým Slo- 
vákům k rozdělování, vzal již druhý s čer- 
stvým masem a kladl jej opět nad rozžha- 
vené uhlí. Nastal veselý hluk. Dámy s ta- 
lířky přistupovaly ke stolu pro pečeni. 
Dívky, jež byly v družině Kalasově, po- 
stavily se řadou jako vojáci. Milada však 
zakaboněna a z neznámé příčiny na vše 
rozdurděna, stála s otcem naproti nim. 



»Jsou směšné!* řekla pohrdlivě krčíc 
čelo, a odvrátila se, když spatřila inže- 
nýra Tandlera, jenž se snažil dostati se 
k ní. 

Strachovský stál stranou za skupinou 
neznámých dam, jež si právě odnášely 
vonnou pečeni zubíce se. Nechtěl s ni- 
kým již mluviti. Víra a nadšení, jimž do- 
poledne podlehl, zmizely jako studeným 
větrem vyfoukány. Zlobil se na sebe, ale 
utrpení jeho jakoby v té chvíli nemělo síly. 
Vše bylo mu odporno a směšno. Nejra- 
ději by byl odešel do lesů, aby se v my- 
šlenkách svých dopracoval smyslu všeho, 
co se dělo tak zmateně a nesouvisle před 
jeho očima. Lidé, jež znal, jakoby mu byli 
vzdáleni a cizí. Rozmrzení Miladino mír- 
nilo jeho nepokoj. Chvílemi se zasmál, a 
oči jeho úmyslně vyhýbaly se známým. 
O pečeni se nedral. Došlo naň až z tře- 
tího rožně. Všichni dávno již svůj díl po- 
jedli. 

Zatím se bylo zamračilo a sešeřilo. 
Společnost popíjela. Několik Slováků jalo 
se vysokými hlasy zpívati písně o horách, 
s umělými ozvěnami a tajemným žalem. 
Z počátku zněly hlasy podivně a cize, ale 



F. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYOŘfČEK. 



109 



brzy jakoby pronikly duší všech. Byly to 
zcela neznámé, jakoby prastaré písně z ne- 
přístupných vesnic divokých Tater. Později 
jeden ze Slováků pronesl přípitek doktoru 
Kostelníkovi za výbornou zbojnickou pe- 
čeni, pak promluvil ohnivě Haluzický a 
pozdravil české i moravské dámy. Byl v té 
chvíli hezký a jako jiskra veselý. Krátkou 
zdravici svou protkal humorem. Oči jeho 
modré, teplé a dětsky živé upřeny byly na 
Miladu, když pozdvihl do výše sklenici 
s červeným vínem. Po něm mluvil dlouhou 
tklivou řeč o utrpení Slováků stařičký vla- 
stenec, advokát, maje hlavu odkrytou a 
dlouhým, řídkým, úplně bílým vlasem po- 
rostlou. Vpadlé oči jeho svítily stařeckou 
vírou a věštbou. Mařka Holasova, stojící 
opodál, všecka se rozslzela. 

A opět se popíjelo a zpívalo a znova 
řečnilo. Nálada stále celistvější a hlubší 
zabírala všecku společnost. Nikomu se 
dosud nechtělo domů, ačkoli lesem houstlo 
již večerní šero. Ohnivé proužky na zá- 
padě pronikaly sem z daleka svým jasem. 

Strachovský obcházel šerem kolem, 
aby se nemusii s nikým baviti, a pozo- 
roval Miladu; čekal, že k němu přijde, 
neboť věděla o něm, ona však se ani ne- 
ohlédla. Šero bylo již tak značné, že ne- 
byli lidé k rozeznání. Jednotlivé skupiny 
splývaly se stromovím v pouhé stíny. 
Chvílemi zmizela mu mladistvá černá kra- 
savice, a tu vždy, když o ní nevěděl, po- 
cítil prudké, všemi nervy trhající rozčilení. 
Pobíhal šerem s divokou slídivostí, aby ji 
nalezl. Byl přesvědčen, kdyby chtěla, že 
by přišla k němu, a že by v tomto šeru 
mohli si zašeptati vášnivě, jak mocně se 
milují, ale ona těkala mezi společností 
s místa na místo, jakoby kohosi jiného 
hledala. Vzrušen stíhal ji krokem i očima. 

Pojednou se mu ztratila. 
^Společnost, temná a umlkající vyté- 
kala již k silnici. 

Zmocnila se ho divoká, zcela neznámá 
vášeň. Jako dravec rozběhl se a propátral 
okolí. »A kde je Kalas ?« napadlo jej. Ale 
ani jeho neviděl. »Šli spolu kamsi hlou- 
běji do lesa,* pomyslil si, a již se mu 
zdálo, že směrem k hustým podrostům 
ztrácely se dva stíny. Rozletěl se k té 
straně, odbočuje 'stále více od společnosti. 
Zaběhl do úplného ticha, kde stály staré, 
košaté buky. S bušícím srdcem zde na- 
slouchal, ale nikoho tu nebylo. 

Rozhěhl se opět k silnici, po níž ubí- 
rali se výletníci domů, ale zůstal v lese, 
aby se nemusii k nikomu připojiti. Milady 
však neviděl 

Ocitl se u potoka. Musil vystoupiti 
na silnici. Setkal se s Mařkou a její 
matkou. 



>Ach, kde jste všichni?* otázala se 
ho slečna jemným svým hláskem, jakoby 
mu vyčítala i všem ostatním. 

*Chodím sám,« odvětil hořce, »marně 
hledám slečnu Miladu.« 

"^»Je v předu s panem Kalasem. Jsou 
již daleko!* sdělila mu hlasem jako ne- 
smělým. 

Strachovský zapátral lesní silnicí. Tam 
bylo úplné šero. Jen veselé hlasy a smích 
zvučely z té hlubiny. 

»Proč nepočkala na mne?« zašeptal, 
aby jen Mařka zaslechla jeho povzdech. 

Pokrčila ramínky a nervosní rty její 
se zachvěly. 

V té chvíli rozlehla se lesem píseň 
»Ej hleďte, hleďte, jak si tancuje, jak ji 
fěríošek obleskuje* a vášnivé výskání pro- 
sekávalo vůkolní klid. 

Strachovský chtěje si uvolniti kravatu 
i límec, učinil to tak prudce, že vše utrhl. 



IX. 



Po dva následující dni pršelo. Stra- 
chovský použil té doby k nutné práci a 
korrespondenci. Proseděl všechen čas v Je- 
střábí a restauraci Polínkově, ač věděl, 
že se společnost jejich sešla jednou v Rů- 
žové ville při kávě u paní Bártové a po 
druhé při zmrzlině ve ville Vlastě u paní 
Jeřábkové. Vědomí, že je doktor Kalas 
mezi děvčaty a že se dojista baví i s Mi- 
ladou, hořce a dráždivě pronikalo všemi 
jeho nervy. První den konej šil se nadějí, 
že ho Milada pohřeší a že pro něj pošle. 
Když však se to nestalo ani druhého dne, 
pobouřil se vrozenou svou vzdorovitostí, 
neuvažuje, že byl dávno zván jako všichni 
ke společným schůzkám. Jemu však šlo 
jen o Miladu a o pochopení jejích skutků. 
Nedovedl nijak obsáhnouti pravdu, jakoby 
ani nechtěl, a stále — jak se ocitl o sa- 
motě — budoval si jako všichni optimisté 
bláhové sny. Všechno, čím ho ranila a po- 
kořila, rychle a jaksi snadně si vysvětlil 
přílišnou její láskou (Tou krásnou, první 
láskou, kterou k němu v Praze zahořela!) 
a svou pošetilostí i vzdorovitostí. Naděje 
tak lehce rozšířila se jeho nitrem, jakoby 
se nebylo nic stalo. Opět a opět doufal. 
I v takové chvíli, když něco zaslechl o Ka- 
lasovi a o ní, že spolu šli, nebo že se 
pěkně bavili, a když se všechen pobouřil, 
nepodlehl na dlouho hrozné beznaději. 
Luzná bytost Miladina zabarvila se v jeho 
snech jako živá, a sotvaže na ni hleděl 
chvíli, musil uvěřiti, že se marně soužil. 
Vidělf ji v představě ne jakou byla nyní, 
ale jakou byla tehda na jaře, když kaštany 
pučely a když v jarní kráse očarováni se 
zasnoubili. 



170 



F. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYOŘÍČEK. 



Třetího dne, když přišel ráno na pro- 
menádu, a když spěchal po vypití vody 
pod lípy na snídaní, zahlédl doktora Ka- 
lase v nových modrých šatech, jež jej či- 
nily mladým, jak si podával ruku s Kor- 
netem. V tom okamžení povšiml si, že si 
dal své dlouhé, prorockým bradám podobné 
vousy, vkusně sestřihnouti. Zdál se mladší 
a hezčí. Byl pojednou jaksi veselejší. 
Změna jeho tváře způsobila mnoho zájmu. 
Sírachovský viděl, jak živě přiběhly k němu 
slečny jeřábkovy a jak paní Bártová do 
dáli mu naznačila růžovýma rukama svýma 
zvelebení jeho tváře. 

Slunce chvílemi svítilo. Po obloze 
přeléíaly řídké chmury. Lázeříská stanice 
pozorovací oznamovala pozvolné vyjasnění. 
Vzduch byl po deštích čistý a příjemný. 
Na promenádě sešlo se obecenstva ne- 
bývalé množství. Dívčí světlé toilety svítily 
bělostí jako květy. Hudba hrála Carmen. 
Slečny Javornické, jdoucí právě podle Stra- 
chovského, zpívaly tenkými hlásky s or- 
chestrem »U hradeb tam za Sevillou « — 
pohybujíce se, jakoby chtěly tančiti. 

Milada v bílých šatech stála se svou 
matkou a cizími dvěma slečnami poblíž 
hotelu. Bavily se živě. Slečny byly z Brna 
a přijely včera do lázní. Jednoduché šatičky 
jejich slušely jim jako skutečným, šlechtič- 
nám. Strachovský zaváhal, má-li tam jíti. 
Nešel. 

Pojednou zasvitly před ním černé oči 
slečny Nožířovy. 

>Kde stále chodíte, pane professore?« 
otázala se vesele vypínajíc svá vysoká 
ňadra. >Neviděla jsem vás tři dni!« 

» Pracoval jsem něco, a pak, chodil 
jsem v dešti po lesích.* 

»Včera jsme se výborně bavili u paní 
Jeřábkové ve Vlastě.* 

>Byl tam pan doktor Kalas?* fl p 

»Ano — ovšem!* živě řekla a očí její 
se zaleskly. » Viděl jste ho dnes? Všiml 
jste si, že si dal upraviti vous? Je hezký — 
no, teď to teprv začne!* 

»Co začne?* 

>Líbí se nám všem, asi jako slečna 
Milada se líbí všem pánům!* zasmála se. 
»Představte si, jaké je pobouření!* Po- 
jednou se přiblížila k němu a tiše řekla: 
»Odhodlaly jsme se — my dívky — k ope- 
raci, a přistoupili k nám i páni. Abychom 
učinili ty dva neškodnými — zamilujeme 
je do sebe. Každý z nás se sice odříká 
naděje, ovšem marné naděje, za to však 
se bavíme mnohem lépe. Máme své kava- 
líry. Jenom vy jste nám scházel!* 

Strachovský se hlasitě rozesmál, ale 
rty jeho se křečovitě stahovaly. 

»A podaří se vám to?* otázal se. 



»Zda se to podaří? Je možná, aby se 
někdo nezamiloval do slečny Milady ?« 

»Ne, to není možná!'* 

» Vidíte! Zamiluje se do ní tedy i on! 
A je možná, aby se některá dívka neza- 
milovala do Kalase ?« 

Strachovský pokrčil rameny: 

»To nevím!* 

»Každá se musí do něho zamilovat! 
Musí! Musí!« s vášnivostí řekla Nožířová 
a všecka se zachvěla. >Mohu ío lépe po- 
soudit než vy! Nuže, a z toho plyne, že 
se zamilují! Ostatně — dávno se už za- 
milovali! Nepozoroval jste ničeho?* 

Strachovský opět pokrčil rameny. Sleč- 
na Nožířová zašeptavši »přijďte dnes k te- 
nisu,« poroučela se, aby se připojila k ně- 
kolika dámám, jež si vypravovaly c jakési 
vzrušující události v sousední vesnici. Po- 
stavička její se napřímila a hbitá pravá ruka 
její pozvedla tak obratně sukýnku, že se 
začernaly její punčošky i střevíčky s ma- 
šličkami. 

Pod lipami byly stoly obsazeny. Stra- 
chovský odešel proto do restaurace Polen- 
kovy. Myšlenky jeho, íísnivé a truchle, na- 
pjaty byly jediným směrem: přesvědčiti 
se, nalézti světla. Neuvažoval, |nečlenil 
svého pohnutí. Byla ío celistvá bolest. 
Tvář jeho, nevlídná, na vše zamračená, 
plna byla netrpělivosti. 

O deváté hodině sešla se společnost 
u hříště. Slečny Javornické se Zavadilem 
hráli tenis od osmé hodiny. Malý bílý psík 
pobíhal kolem. 

Strachovský povšiml si, že dosud Mi- 
lada nepřišla a že ani Kalas zde nebyl. 
Napadlo ho ihned, že jsou spolu v lese. 
Přemohl na venek rozechvění a súčastnil 
se hry v ruské kuželky. Shromáždilo se 
zde asi dvacet lidí a zábava byla velice 
živá. Teprv po delší chvíli povšimly si ně- 
které slečny, že doktor Kalas dosud ne- 
přišel. Brzy potom rozeznávaly i to, že 
ani Milada zde nebyla, ačkoli paní Korne- 
tová seděla u blízkého stolu pod košatými 
lipami a Kornet procházel se v živém ho 
voru s doktorem Bártou podle říčky. No- 
žířová upozornila Strachovského na tuto 
zvláštnost. Pohodil jen hlavou. 

O desáté hodině ukázala se pod le- 
sem na travnatém svahu mezi keři slečna 
Kornetová. Slunce osvětlilo její sněhově 
bílé prací šaty. Šla zvolna, jakoby přemý- 
šlela. Rozhlížela se kolem jiskřícíma se 
očima, jakoby chtěla přehlédnouti své krá- 
lovství. Bylo znáti, že zažívá rozkoš z tepla 
slunečního, usmívala se všecka rozzářena 
a kladla pevné nohy své na písčitou stezku 
jakoby ve zdlouhavém, ale do všech nervů 
cítěném blahu. Objevení její rozlilo žele- 



KAREL JONÁŠ: PÉTIPRSTEC. 



171 



ným svahem jasné kouzlo a společností 
živý zájem. Někteří páni vyšli jí vstříc. 

Strachovský zůstal u kuželek, jakoby 
jí neviděl, ale dobře si povšiml její radostné 
tváře. 

»Jak je možná, že je šťastna ?« po- 
myslil si. 

Došla, obklopena již pány, na hříště 
a usedla na lavičku. Složivši snědé ruce 
do klína zasmála se. Dlouhý básník, jenž 
se k ní sklonil, vypravoval jí, že se usnesli 
hráti divadlo, drama, kteréž sám sepsal, a 
kteréž hodlá slečnám i pánům odpoledne 
přečísti. Ona však neposlouchala, o čem 
mluví, ale smála se a přisvědčovala jako 
z rozpustilosti. Myšlenky její byly jinde. 

Strachovský teprv o jedenácté hodině, 
když se rozcházeli, mohl s ní promluviti 
několik slov. 

»Kde jste byla tak dlouho ?< otázal se. 

^Překáželo vám to?« zasmála se roz- 
hlížejíc se kamsi k lázním po pěšinách. 

»Ach ne, radost jsem měl!« řekl 
zlostně. 

Opět se zasmála. 

»Jste nudný patroni* řekla, ale hlasem 
vlídnějším. »Ach, dnes jsem šťastna!* zvo- 
lala zatleskavši rukama. Oči její jakoby byly 
větší a lesklejší. 

Strachovský povšiml si, že měla čer- 
vená ouška, ale tato zvláštnost, jež mu 
byla kdysi milou, dnes jej stísnila. Stáhl 
rty a pokloniv se odešel. 

Odpoledne přišel k přečítání dramatu, 
ale ani Kalas ani Milada se neukázali. Se- 
děl s Mařkou, jež byla zamlklá a nedů- 
tklivá. Odpovídala nevrle a všecka roze- 
chvěna obviiiovala se, že nebylo chování 
její před Kalasem korektní. Oba byli tak 
roztržití, že nechápali, o čem mladý spiso- 
vatel četl. Jen slečny Jeřábkovy naslouchaly 



s taktností vyškolených dam, ačkoli se jim 
obsah nezamlouval. Paní Bártová seděla 
nedaleko s oběma dceruškami, jež naslou- 
chaly ani nedýchajíce, ačkoli ničeho nechá- 
paly. Tvářičky jim planuly a modrá očka 
se leskla. 

Následující den bylo mlhavo, ač bylo 
zjevno, že se do desáté hodiny vyjasní a 
že bude krásně. 

Strachovský prošel z rána promenádou 
s nikým se nezastaviv. O osmé hodině 
odešel do lesa. Srdce jeho sevřeno bylo 
bolestí a poštváno pokořením. Vystupoval 
po stezkách nad lázněmi stále výše do 
bukových lesů. Staré listí bylo ovlhlé a 
zelenými travičkami prorostlé. Množství 
mladých holubinek a klouzků ukázalo své 
čisté hlavičky. Širý klid prostřen byl da- 
lekým, mlhou zcela zalitým lesem. >Jak 
se změnila !« promluvil hlasitě. »Jaká do- 
spělá je a zlá! « A nemohl ani pochopiti, 
jak se za krátký čas před ním projevila, 
jak se ukázaly s počátku jen dětské její 
sny a jak po dvou měsících již probudilo 
se takové značné množství netušených 
vlastností. »A daleko větší moc má dnes 
nade mnou!« pronesl s vážností. Cítil, jak 
by letěl pokorně a šťasten, kdyby mu 
vlídně pokynula a kdyby jí ještě jednou 
z lásky k němu zasvítily oči a zčervenala 
ouška. Blaho, neobsáhlé blaho naplnilo by 
jeho srdce a zdálo by se mu, že dosáhl 
nejvyšší své touhy. 

Kroky jeho sotva bylo slyšet. Chví- 
lemi stanul a rozhlížel se po kmenech, 
ztrácejících se v mlze. 

Ocitl se mezi starými, širokými buky, 
pod něž zabíhala pěšina. Zahleděl se do 
zelených korun, jimiž hbiíě proletěl ma- 
linký pták, jakoby se byl bleskově pro- 
vlekl hustým listím. Strachovský provodil 

jej očima. (Pokračování.) 



Karel Jonáš: 



PÉTIPRSTEC. 

(Pokračování.) 



C etnik, kterého zatím sousedé obstou- 
pili kruhem, usmál se příjemně a 
přitakal. 
»Jenom bych prosil, aby se nikdo ne- 
pletl do úředního výkonu,* napomínal je, 
ale tak něžným a laskavým hlasem, jakoby 
se s někým miliskoval. 

Všichni slibovali, že se zachovají dle 
jeho přání a že jen tehdy, kdyby se cikáni 
snad odvážili k divoké zpupnosti, přispějí 
mu na pomoc. 

Průvod se opět hnul. Ale teď šlo to 



ku předu přímo klusem. Do vesničanů 
vjelo jakési odhodlání, vzpružení — nejspíš 
proto, že dostali nenadálou, vydatnou oporu. 
Ke všemu ještě déšť ustal, a obloha se 
jasnila, což pokládal kde kdo za dobré 
znamení. 

Nejhlučněji liboval si Mašlička, osvěd- 
čený pěvec při všech mariánských proces- 
sích, co se jich do roka ze vsi vypravovalo. 

»Samo nebe nám přeje, samo nebel* 
vykřikoval a ukazoval deštníkem na trhající 
se cáry šedivých mraků. 



172 



KAREL JONÁŠ: PĚTIPRSTEC. 



Velikým obloukem rozblácené silnice 
dostali se posléze k březině. Ale zde bylo 
prázdno, pusto. 

Na rozšlapaném a hrbolatém úhoru, 
jenž u silnice trojhranným klínem vnikal 
do březinového lesíku, našli jenom vyhaslé 
ohniště, otep poloshnilé slámy a špinavé, 
očmuzené zbytky ženských strakatých šatů. 

>Padouši, utekli 1« zařval Škurovský a 
fal sekerou do bílé kůry chvějící se břízy, 
jež na něho sesypala celé proudy miho- 
tavých, dešťových krůpějí. 

Četník na něho přísně i káravě po- 
hlédl a ukázal na zmoklou půdu: »Zde 
jsou čerstvé koleje, nemohou být teď ještě 
daleko. « 

»Opravdu!« divili se sousedé, »a jak 
hluboko se jim kola zaryla !< 

Stopy vedly z úhoru na silnici, směrem 
za březinu. 

>Dostihnem jich brzy,* vysvětloval 
četník, »ale žádám pana Škurovského, aby 
se choval rozumně, jinak bych musel — « 

Škurovský se rychle omlouval a uji- 
šťoval, že se nedopustí už nijakého pře- 
hmatu a na doklad, že nemluví do větru, 
dobrovolně odevzdal svoji sekeru jednomu 
z vesničanů. 

>A teď si pospěšme!* velel četník a 
sám první vykročil. Všichni dali se ruče 
za ním. Podobali se běžícímu stádu, které 
tíhne kvapem z pastvy k domovu. Nemlu- 
vili, jen těžce oddychovali a rupali okova- 
nými botami o štěrkovanou silnici. 

Když vyrazili za les, spatřili nedaleko 
před sebou asi pět vozíků, provázených 
hloučkem žen a mužů. 

»Už je máme!« zajásal poutničky 
zpěvák Mašlička. 

»Ha, ho, -5 zvolali za ním jiní. Chalupník 
Žilvický tak se pohledem na pronásledo- 
vané cikány rozjařil, že vytáhl pistoli, a 
než mu mohl někdo v tom zabrániti, vy- 
pálil roztřesklou ránu, jež nesčetnými ozvě- 
nami odrážela se od okolních strání a 
nesla se hukotně nedohledným údolím. 

>Co to tropíte ?« osopil se na něho 
četník, jemuž úsměv zmizel s obličeje. 
»Jste jako děti!* 

Cikáni, uslyševše výstřel, okamžitě 
se zastavili; jeden z nich vznesl do výše 
homolovitý klobouk, jakoby dával smírné 
znamení a kráčel pak vesnickému zástupu 
naproti. 

»Kde máte mého valacha?* křičel naň 
Škurovský a chtěl vyběhnouti z hloučku. 
Než včas ho ještě zadrželi a posunuli co 
možná nejvíce na zad. 

Cikán blížil se s odkrytou hlavou a 
nepatrně nachýleným tělem. Měl našedivělý, 
zkudrnacený vous i vlas, tváře žluté, po- 



kropené modravou pihovatinou a oči na- 
polo schované pod převislými víčky. 

»Ceho si panstvo přeje ?« ptal se na- 
hlas s patrnou přetvářkou, míchaje v lá- 
manou češtinu podivná, cizí slova. 

Četník pokročil až k němu, přešlehl 
pohledem ušpiněný jeho šat a uvízl zrakem 
na světle červeném šátku, jenž dlouhými 
cípy poletoval mu kolem krku. »Vy jste 
ukradli ve vsi koně, kde je?« řekl odmě- 
řeně a s mrazivou určitostí. 

»Koně, my?« zasmál se suše cikán 
a vycenil bílé, veliké zuby. »Proč bychom 
živili cizího, když nemáme sena pro svoje ?« 

> Chcete ještě zapírat? Tak se přesvěd- 
číme!* pravily přísně četník a kynul zá- 
stupu. »Pane Škurovský, vy přece poznáte 
své zvíře? Pojďte se mnou!* 

Škurovský se vyhrnul a přilípl se 
k boku četníkově. » Bodejť bych nepoznal 
našeho valacha,* štířil se a hrozil pěstí 
do země, jakoby se ji bál podzvednouti. 

V několika minutách přibyli všichni 
k cikánské karavaně. 

Škurovský s četníkem začali hned pro- 
hlížeti koně. Bylo jich sedm, ale samé 
ubohé, zakrnělé herky s odřenými hřbety 
i boky. 

»Kde pak můj valach! Ten vypadal 
vedle těchto^ jako kníže, « zklamaně po- 
vzdychoval Škurovský. 

>Máte ještě jiné koně?* ptal se četník 
cikána. 

»A kde bychom je, prosím, měli?* 
lhal kočovník, neboť už v noci poslal část 
své družiny s ukradeným valachem jinou 
cestou a poručil včas ještě všecky stopy 
po něm na značnou vzdálenost zahladiti. 

Vesničané podívali se na sebe roz- 
pačitě a četník pokrčil rameny. 

Škurovský rozlícen takým nezdarem 
celé výpravy a rozbolestněn svou ztrátou, 
vrhl se na cikána a chtěl z něho vyznání 
vynutit. »Kam jsi dal mého valacha, kam 
jsi ho dal?* 

Četník odstrčil rychle zvášněného cha- 
lupníka stranou. 

»Jen žádné násilí!* připomínal úřed- 
ním tónem. 

Cikán se nahrbil a šeptal sotva sly- 
šitelně: > Chraňte poctivého člověka.« 

»A jestli pak neukraď koně Dnálek?* 
vyhrkl v tom ze zástupu prorocky švec 
Korbel, »beztoho bere, nač přijde. « 

Tak neočekávaně vyslovené jméno 
» Dnálek* rázem všechny roznítilo. Ho- 
rečka zachvátila vesničany. Dlouho potla- 
čovaný vztek a nenávist, již chovali k sta- 
rému zloději, jako rmut pohnuly se na 
dně jejich duší a draly se živelně na 
venek. Oči se jim zapálily a tváře pro- 
dloužily. 



KAREL JONÁŠ: PĚTIPRSTEC. 



173 



>DnáIek to bude, Dnálek,* rozhodo- 
vali dravě jeden po druhém s toutéž na- 
prostou neomylností, s jakou před několika 
hodinami soudili o vině potulných cikánů. 
» Zpátky do vsi, zpátky!* 

Četník nad nenadálým tím obratem 
nemohl se ubrániti úsměvu. 

íNuže, k Dnálkovi!* souhlasil s nimi. 
Dříve však ještě vytáhl zápisník, pozna- 
menal do něho jméno cikánské tlupy a 
některá jiná data, jež pokládal za pozoru- 
hodná; pak pohrozil náčelníku, že dá ho 
stopovat, aby si tedy nemyslil, že už ze 
všeho vyvázl. 

»A teď do vsi,« pokynul hlavou vý- 
znamně na starostu. 



Obloha se zatím vyčistila. Slunce zla- 
tými výšlehy zaplavovalo a zahřívalo celý 
kraj. Vzduch dosud vlhký vsakoval do 
sebe kořenný pach lesů a zemité výpary 
rozmoklé půdy. Byl lahodný a Mařena, 
která právě vyběhla před barák, lokala jej 
s patrnou rozkoší polootevřenými ústy. 

»Dnes bude pěkně !« řekla po chvíli 
sama sobě, obhlédnuvši pozorně modrou 
klenbu, pod níž veslovali široce rozperu- 
tění ptáci a cosi žalovali flétovými hlasy. 

Spokojena nádhernou pohodou, chtěla 
se vrátiti do chajdy. Ale než došla k vrát- 
kům, zaslechla dunivý hukot. Zarazila se 
a upřela oči ke vsi. Odtamtud valily se 
davy. Připadlo jí, jakoby vše, co žije v dě- 
dině, najednou povstalo a pádilo přímo 
k nim. 

Viděla muže, ženy, děti — a celé to 
kvapící množství křičelo a ječelo jako 
tlupa rozkácených, smyslů zbavených opilců. 

»Jdou na tátu,* usoudila hned a zbledla. 
Okamžik nevěděla, co počít. Lýtka jí ztvrdla 
a šlapky zolovatěly. Nebyla s to, se po- 
hnout, a zírala jako v omámení na hrnoucí 
se neštěstí. V tom z rozviklané čáry běží- 
cího zástupu zasvitl vztyčený bodák a 
Mařka z hluboká si oddychla. Krev se jí 
v žilách rozproudila a na tváři objevil se 
škodolibý úsměv. 

>Četník je s nimi, tak se nic nestane!* 
kříslo jí hlavou a ona cítila se náhle zase 
volnou a bezpečnou. Běžela rychle do 
světnice, kde její muž s Dnálkem opravo- 
vaji rozviklaný stůl, a vybuchla na ně: 
» Četník k nám jde a za ním sedláci.* 

Komediant se narovnal a vrhl roze- 
zlený pohled na Dnálka. »To jste nám vy 
nadrobil,* sekl do něho. 

»No, jen se nezblázní, však nás ještě 
nevedou, « mírnil ho staroch a pracoval 
klidně dál. 

Do Mařky vjel vzdor. »Četníka pustím, 
ale ti ostatní musejí zůstat venku, dra- 



banti !« vzkřikla umíněně a nadnesla bo- 
jovně hruď. Pak pomalu a hrdě opustila 
jizbu a kráčela zpět k rozevřeným vrátkům, 
jež zatarasila mohutným, zbujnělým svým 
tělem. 

Zástupy se blížily, hluk rostl. Mařka 
rozeznávala už dobře některé z vesničanek, 
které chvátaly v předu vedle četníka a vří- 
skajíce hrozily pěstmi. Pohyblivá ta massa 
lidí, podobající se zkázonosnému, vichřicí 
bičovanému mraku, zahrnovala opravdu 
v sobě bezmála celou ves. Když rozneslo 
se po obci, že ne cikáni, ale Dnálek ukradl 
valacha, kde kdo přidával se k pronásle- 
dovatelům a spěchal s nimi na nenávidě- 
ného, starého »pětiprsíce«! 

Sotva dav spatřil v brance vyvýšenou 
postavu Dnálkovy dcery, zařval jakoby 
jedněmi ústy: »Zabte ji, zlodějku, zabte!« 

Mařka s odporem, jaký je vrozen 
ustavičně štvanému proti stále útočícím, 
pohodila drze rameny a v překotném, zlost- 
ném rozzuření roztrhla náhle nad krkem 
košili tak, že zabělaly se z ní dva plné, 
tuhé, vyzývavé prsy. 

»Pojďte, bijte, baby babské,« zařičela 
na hustý, jakoby do sebe spečený zástup. 

Mužové překvapením umlkli a roze- 
vřeli chtivě oči ; za to ženy se tím divočeji 
rozlítily a chtěly se na ni vrhnouti. 

>Hanbářko, nestydo!* pěnilo se jim 
ječivě z úst a ruce zamihly se ve vzduchu. 

Té chvíle zakročil četník. Rozehnal se 
ručnicí a vypudil rozkácený dav od vrátek. 

» Ve jménu zákona vyzývám vás, abyste 
mlčeli !« prohlašoval vysokým hlasem. A na 
to kázal Mařce, aby se zakryla a šla do 
chajdy. Usmála se vítězně a poslechla. 

Četník pak postavil obecního strážníka 
u branky. 

»Nikoho nepouštějte do vnitř! A kdo 
se vám zprotiví, zatkněte ho !«^ poroučel 
řízně. Mimo něj pouze starosta, Škurovský 
a ještě čtyři vážní sousedi směli se ode- 
brati do baráku. 

V síňce očekával je už Dnálek s ko- 
mediantem. Staroch uctivě se klonil a vítal 
pány nejúlisnějšími výrazy. 

» Poslouchejte, Dnálku,* začal bezod- 
kladně četník, » přiznejte se, polehčíte si 
tím. Kde máte ukradeného koně?« 

»Já?« divil se Dnálek, »a to je no- 
vina. Co bych já, prosím, s koněm si 
počal? V sedle jezdit neumím a kočár 
nemám.* 

> Nedělejte si z nás šašky! Všickni 
lidé říkají, že jste vy ho panu Škurov- 
skému ukrad. « 

»Což lidé,« odpovídal měkce staroch, 
»ti svedli i na pánaboha, že vzal ve spaní 
Adamovi žebro z těla.* 

»On se ještě rouhá!* děsil se starosta. 



174 



LITERATURA 



DIVADLO. 



»Tedy5Ínepovíte, kde kůň je?« rozkřikl 
se četník a uhodil pažbou o hliněný mlat. 

»Jak to mohu vědět, slavný pane čet- 
níku a slavný pane starosto? Kdybych ho 
měl, tak by tu musil být. Koně přece ne- 
schovám tak říkajíc do škatule.* 



Kývli na komedianta, aby přistoupil a 
vyznal pravdu. Ale ten se zaříkal, že o ni- 
čem neví, že v noci spal a že vůbec nikdy 
nekrade. A stejně vypovídala i Mařka. 
Nikdo o koni neměl potuchy. 

(Pokračování.) 




LITERATURA. 

Anna Maria: »Na horách*. Povídky. V Praze 
1905, nákladem J. Otty. Stran 89 za K 1* 60. 
Autorka prožila určitou dobu na svých horách 
— dle tu a tam problesknuvšího nářečí a některých 
topografických odboček někde u Přibyslavi snad — 
a drsný, typický tento kraj celou ji zajal, naplnil, že 
užila ho za pozadi ke svým novým pěti povídkám. 
(První knížka autorčina »Sedmnáct povídek* vyšla 
přede dvěma lety.) Už tato pouhá okolnost mluví 
velmi přesvědčivé o živé, temperamentní letoře 
paní Anny Marie, o snadno a čile se odhodlávající 
její vůli, o subjektivních vlastnostech, které pod- 
miňují milé přednosti i zavinují temnější stránky 
díla. V nich všecko kotví: i ta milá skotačivost 
obrazů, jimiž jsou stránky vyšperkovány, i ta ne- 
posednost, jásavá zvůle fantasie, která přebíhá bez 
předchozího urovnávání na všecky strany, nikde 
neutkvívajíc na dlouho, nepřeplňujíc obrazů roz- 
umováním, ani nevyžadujíc pro sebe zvláštního za- 
ujetí — ale i onu nespolehlivost ve správném a 
v jednotném zachycení líčeného ovzduší. Ta 
vysvítá ze sbírky na první pohled. A nemusíme se 
tu ani odvolávati na všech pět črt, chtíce snad 
je míti sladěny jednotným odstínem kraje, ale 
jednakaždá z povídek o tom hovoří sama: ta babka, 
která vysedá za keřem, stářím suchá a životem už 
zapomenutá, není člověkem, který přirozeně musil 
se jednotně utvářiti z daných podmínek. Dobře 
vyzdvižený rys její dobroty a trpělivosti tu správně 
odpovídá tvrdosti ústředí i životním okolnostem, 
které její povahu přizpůsobovaly. Ale jak cize pů- 
sobí ta její vypočítavost a prospěchářství, neústup- 
nost a radost z neštěstí těch, kdož jí ubližovali! 
Je nutno přečísti krátkou tu črtu, abychom pocítili 
ostře se vřezávající tón rozporu, který tu drnčí a 
překáží, upomínaje spíše na reminiscence z někte- 
rých realistických povídek ruských a dánských. Ani 
ta cynická, zhýralá a smyslná Adna ve »Vdové« 
není bytostí našich hor. Takový vlámský »Kees 
Doorick* a jeho ovzduší smyslností páchnoucích 
chlévů je jí bližší, než vyličovaná českomoravská 
vysočina. Ale za to ty jasné, svěží postřehy detailů 1 
Není těžkopádnosti ani rozbředlosti v nich. Honí 
se a dobíhají, dotírajíce na sebe jako jiskérky z je- 
diné výhně vyšlehlé a vesele zářící na svých ne- 
uvědoměle nastouplých drahách. Plno živosti, já- 
sání a veselí je v této hře, která oslňuje a vzbuřuje. 
Ještě jedna okolnost zasluhuje zmínky. Týká 
se slohu, který chce býti schválné bravurní, živý, 



originální. Ta zmíněná živost představ, skota- 
čivost a přeletání fantasie podmiňuje i tento mo- 
ment, vysvětlujíc jej a do jisté míry i omlouvajíc. 
Ale ne zcela. Věty shledáme tu mnohde schválně 
neurovnané, roztříštěné, nedopověděné v bodech 
naprosto nepřípustných. Není to kvap — je to hra 
s větami. Hra za účelem zdánlivé originality. Leč 
pod jejím pojmem představuji si nejen něco nově 
podnikaného či podávaného, ale už i klassicky 
urovnaného, vyhraněného, chcete-li naprosto hoto- 
vého za tím účelem, aby čtenář (v našem případě) 
měl dojem čistý a plný. Chápati originalitu jinak, 
bylo by zapíráním základních norem uměleckých, 
neboť potom každé tápání a hledání by znamenalo 
její část. Nelze upříti, že Anna Maria je talent há- 
davý, hledající, že má bohaté pochopení, rozevřené 
oči pro duše svých hrdin, že zejména nitro dětské 
nachází v ní zdravé ohlasy. Dosud je však ve kvasu 
a v bouři, která není bez roztomilých záblesků. 

— áský. 

^ Zajímavá literární zpráva dochází z e S 1 o- 
venska: přední národopisný odborník Karol A. 
Medvecký vydá ještě před vánoci svou mono- 
grafii >Detva«', práci výbornou a jedinou svého 
druhu. Nejen lidopisná a krojová studie, nýbrž 
dílo, podávající dokonalý obraz kraje a lidu dětvan- 
ského, studie lidu, zvyků, kroje, historie, způsob 
a stav hospodářství, vzdělanost, lidnatost, majet- 
kové poměry, nářečí, názory životní a vůbec všechen 
způsob života - to všecko chce obsáhnouti mono- 
grafie Medveckého. Kniha, která se v národních 
kruzích slovenských čeká s velikým a důvodným 
zájmem, přinese také bohatý materiál bájí a po- 
věstí a lidových písní (na 280) dětvanských. 



DIVADLO. 

~ ČINOHRA. Lucerna. Divadelní hra 
o šesti obrazech. Napsal AI. J i r á s ek. Režisér 
Jaroslav Kvapil. (V Nár. Divadle poprvé 17. listop.) 

Říci o Jiráskově nejnovější hře, s pronikavým 
úspěchem na Nár, Divadle dávané, že je českým 
>Snem v noci svatojanské*, je stejně samozřejmo, 
jako nutno především pro společný živel obou, noc 
i její kouzla i drastickou komiku lidovou. Jiráskova 
Titania a Oberou nejsou ovšem polobohy mythu, 
ale polobohy skutečného světa, jakými za »onoho 
času«, v němž »Lucerna« hraje, člověčenstvu pod- 
danému byli kněžna a její regent kavalír; za to 



DIVADLO. 



175 



jsou smrtelníci ve hře Jiráskově neskonale češtěj- 
šími lidmi než yorkshirští episodisté Shakespearova 
>Snu« helenskými. Porovnání ovšem právě na tomto 
místě silně klopýtlo, neboť nic není ve smyslu 
ostatním tak vzdáleno, jako oba světy, vybájený a 
skutečný, v obou kusech : jako Mlynář z »Lucerny« 
a oslí hlavou okrášlený oblíbenec Titanic, jako Puk 
vSnu< a Ivan vodník »Lucerny«, poctivý a nefalšo- 
vaný český hastrman, vylezlý na jeviště z Alšovy 
známé illustrace. A humor tak český, tak národní, 
že — a to budiž hned napřed pověděno, především 
jeho herečtí představitelé, a to právě ti, kteří si 
v posledním představení Večera tříkrálového tak 
těžce poradili - byli úplně doma a na nejvlastnější 
spolehlivé půdě. A řehot a checht, který svou falší 
a nenakažlivostí z jeviště o »Večeru tříkrálovém* 
tak urážel, tentokráte přestěhoval se do hlediště, 
jež otřásalo se výbuchy nejšťastnějšího veselí a ne- 
nuceného podmanění svrchovaným uměním. Jeť 
»Lucerna» jedním z nejpoctivějších a nejpůvodněj- 
ších plodů české veselohry, novým ukazatelem na 
rozcestí snažitelům za cizími směry, kopistům jino- 
jazyčných dramatických sensací: zdaleka čitelně 
napsáno na něm: »K našim !« 

Děj » Lucerny* jest při vší hbitosti — pro- 
vozováním prvního večera někdy příliš v před 
hnané — dosti složit, ač jeho námět jest jak původní 
tak jednoduchý. Na mlýně, jinak úplně od roboty 
svobodném, zemanském, vázne jediná známka pod- 
danství: majitel jeho povinen jest, kdykoli o to 
vrchnost požádá, osobně posvítit jí lucernou, k tomu 
účelu na mlýně chovanou, od mlýna lesem až do 
osamělého zámečku u jezera v hlubokém lese. 
Lucerna od nepamětna v klidu, nucena vydati se 
na cestu, a kdo všechno za ní jde a musí a jak 
se vrátí, to vzlet a spád Jiráskovy spanilé hry. Na 
lohovské panství zavítá nová dědička, mladičká 
kněžna (Isa Grégrova) a doví se našeptáním 
vrchního (Alois Sedláček), že mlynář (Eduard 
Vojan), který ve své zemanské rebulantské vzpup- 
nosti odepřel novou vrchnost uvítacím říkáním 
oslaviti, musí na cestu lucernou svítit. Toho chopí 
se kněžna ve své nudě, šesterým uvítáním na do- 
savadní cestě unavená a ze zvědavosti po nenadá- 
lém zjevu mužnosti mezi ohnutými hřbety a z málo 
tajené touhy po »Dafnisovi«, dá se zavésti k mlýnu 
a vyzve hrdého mlynáře k vykonání dědičné jeho 
služebnosti. Skřípaje zuby poddá se mlynář Libor, 
ale podstoupí vítězně zkoušku těžší ohně, odolá 
kněžně jako zemanský svobodník, jako hrdý od- 
půrce vrchnoporučenské zvůle i jako věrný milenec 
Haniččin (Anna Červená), neboť až sem šly 
svody kněžniny. Za nimi cestou lesem vydá se 
především kvarteto lohovských šumařů, vedené 
Zajíčkem, učitelským mládencem (Rud. Kafka), 
za nimi na křídlech žehravé lásky Hanička, jí 
v patách pitvorný sok mlynářův vodník Michal 
(Jindřich Mošna), a konečně Klásková (Marie 
Hiibnerová), žárlivá žena šumaře Kláska. Dobro- 
družství všech těchto výletníků u mlynářovy ta- 
jemné lípy v lese, o niž mlynář vede s vrchností 
spor, rozehnání šumařského kvarteta Hejkalem, 



shledávání jeho pomocí hudebních signálů, vodní- 
kem Michalem zmařená výprava pana France 
(Karel Hašler) s mušketýrem (Josef Havelský), 
vykonaná společně s drvaři za účelem násilného po- 
kácení dědičné lípy mlynářovy, ale především ge- 
niální výstup neohrožené Kláskové s vodníkem Mi- 
chalem, který se jí vydává za tkalounkáře z trhu se 
vracejícího a mermomocí chce se dostat k vodě, ježto 
na suchu jest malomocen, konečně pak překonán 
vyřídilkou této »saně« a zařeknut zaklínáním o sv. 
Janu Křtiteli, musí jí svítit na cestu až k zámečku, 
kde žbluňkne před lýkovcem zachráněn do jezírka, 
majetku zabraného soudruhem vodníkovým Ivanem 
(Rud. Innemann), to vše jest podnětem ne- 
ustávajícího veselí a smíchu, jakým se hlediště 
Národního Divadla už dávno, dávno neotřásalo. 
Klásková doběhne právě v čas na zámeček, 
aby nejen zabránila milostné dohře kněžnina 
dobrodružství s mlynářem, ale aby mu sdělila 
o úkladech strojených jeho lípě i snoubence Ha- 
ničce, načež v posledním obraze dojde k vyřešení 
zápletky u lípy, k zachránění Haničky v duté lípě 
ukryté, až po rozbití lucerny kněžnou na důkaz 
zrušení ponižujícího servitutu . . . Hra je plna ale- 
gorií a symbolů, satirických šlehů a dějů s odvo- 
zením pro dobu současnou a pro karakter lidový, 
jehož representantem jest mlynář, vítězně odoláva- 
jící panské lásce, až k rozbití poslední feudální 
privileje lucerny, poetickým útkem jejím pak láska 
mlynářova k » mateřídoušce* ztepilé dívčině Ha- 
ničce. Je tu řada alegorisujících postav od vladaře 
kněžnina až po bábu mlynářovu (Marie Ryšavá), 
sekyrníka Brahu (Florentin Steinsberg) naplně- 
ného nesmiřitelnou nenávistí proti panstvu a jeho 
stvůrám »churotám z mlhy upleteným, v příkopu 
nicoty vyváleným*, a očím vidoucím naskytla 
se příležitost uhodnouti celou parabolu »Lucerny« 
až po situační ostří politické a kulturní přítomnosti 
národa . . . Hráno bylo s nadšením všech účinku- 
jících, a pokud se týče hlavních úloh k pronikavému 
úspěchu uměleckému, jaký se dostavuje jenom 
naprostým splynutím s rolí, až k zapomenutí vlastní 
osobnosti. To nejlépe podařilo se p. Mošnovi, jenž 
jako vodní panáček s bezmezným strachem před 
Černobýlem, lýkovcem a suchem, a groteskní láskou 
k Haničce podal postavu rozkošnou v báječné 
masce, ovládaje hlas, checht, mimiku s takovou 
důsledností příšerné komiky, že sám jediný stál by 
za celou studii. Stejně povedlo se i pí. Hůbnerové 
nejen v zaříkací výsměšné scéně s tkalounkářem 
Michlem, ale ve všech jejích typických výstupech 
v honbě za mužem klarinetistou, jehož spády vy- 
čítá z vykládacích karet. Říz a ráž, s jakou vystu- 
puje kurážná Klásková přes všechnu svou neohrože- 
nost, nikde nedává zapomenout na ženu tetelící se 
v hrdince z lidu, zvláště při setkání s druhým vod- 
níkem Ivanem, kde z hrůzy stane se dračicí s hy- 
sterickým pláčem na vzteklém krajíčku. Paní Ry- 
šavá byla klasickou prastaročeskou bábou zlome- 
ného hlasu, slyšitelného pianissimem lásky ve všech 
prostorách divadla ; výkon klasický, P. Vojan podal 
mlynáře kutého z nejlepšího kovu vojanovských 



176 



TÝDEN. 



karakterů, si. Grégrova nejpoetičtější a nejlíbez- 
nější osvícenskou kněžnu, vystřiženou z Watteaua, 
výtečný direktor Alšovy masky byl p. Sedláček, žu- 
lová postava sekyrnická p. Steinsberg, i p. Kafka 
se dal vidět; pí. Červená docela správně 
představovala poloviční rozkošné dítě nejpůvabněj- 
ších rejstříků hlasových a mistrné odhadnutí akce, 
zvláště ve výtečné scéně u mlýna. I šumaři, rych- 
táři, družičky, vše přispělo k dokonalému úspěchu 
krásného večera. Autor, bouřlivě volán po každém 
aktč, zvlášť však po vrcholné scéně v III. jednání, 
byl nucen několikráte vyhověti přání rozjařeného 
a nadšeného hlediště . . . Výbava kusu dekorační 
i kostumní byla splendidní jímavé sbory k čaroděj- 
ným momentům hry složil p. Kovařovič. Celá hra 
ostatně nutí k hudbě. KMČ. 

= Lvovskédivadlo připravuje tříaktové 
drama »Bohatero wie«, jež napsal Konstan ty 
Srokowski. Dílo je pokusem o psychologickou 
analysu oněch bohatých a složitých zjevů duševních, 
jež nazýváme bohatýry. Je časové a tendenční, 
čerpajíc látku z revolučních živlů, zapřísáhlých proti 
ruskému carismu, a děj jeho hraje v jednom z re- 
sidenčních měst evropských. Censura zatím dělá 
jakési překážky, ale propuštění dramatu na scénu 
je již prý zajištěno. 

Počátkem tohoto měsíce sehrána byla v mni- 
chovském »Schauspielhause« premiéra pětiaktové 
činohry »Die Andere« od Hermanna Ba hra, 
která měla po první tři jednání velmi bouřlivý, ke 
konci značně sesláblý úspěch. V dramatě projed- 
nává se zvláštní konflikt: hrdinka stojí tu na roz- 
cestí mezi dvěma muži, z nichž k jednomu svádí ji 
láska duševní, k druhému tělesná vášeň. V rozporu 
podléhá na konec své nepřekonatelné vášni a vede 
život zneuznávané sdruhéc tak dlouho, až dochází 
tragického konce. V dramatě ožívají motivy rusko- 
japonské války a ruských revolucí; jest zajímavo 
pozorovati, jak autor tu odhaluje a prostě vedle 
sebe staví obě cesty vedoucí k anarchii: hlad 
a lásku. ~ Premiéra dramatu byla současně téhož 
dne provedena i v Lipsku s úspěchem hodně po- 
dobným úspěchům mnichovským. Odpor zvedl se 
tu pouze proti pátému aktu. — m - 

TÝDEN. 

Ze života Antonína Dvořáka. Bý- 
valý konservatorista, nyní v cizině působící, nám 
sděluje : 

V červnu 1900 slavil jakýs pražský hodnostář 
své sedmdesáté narozeniny. Ježto si prý získal ve- 
liké zásluhy o konservatoř hudby, chtěli professoři 
tohoto ústavu projeviti mu svou gratulaci uměle- 
ckým skutkem: Jaroslav Vrchlický byl požádán 
o slavnostní báseň, k níž pak náš mistr složil 
hudbu pro sbor a velký orchestr. Několik dní před 
provozováním byla v malém sále Rudolfina první 



sborová zkouška za účastenství celé konservatoře, 
čítající několik set hlav. Prožili jsme tehdáž vele- 
zajímavé, nezapomenutelné okamžiky, mohlif jsme 
naslouchati tak bezprostředně Dvořákovým po- 
známkám a provedení jeho nejnovější skladby. Po 
ukončení zkoušky pravil tehdejší ředitel konserva- 
toře, A. Bennewitz, mistru Dvořákovi, dosud na 
pódiu stojícímu: 

»Tedy zítra přijdete, pane doktore, najisto 
ke zkoušce s orchestrem?* 

»Nemohu, musím na Vysokou,< zněla kate- 
gorická odpověď. 

3>A proč? Co pak tam máte co dělati?* a oči 
veškerých přítomných se dychtivě obrátily na mistra, 
očekávali jsme všichni, že nás překvapí zprávou 
o dokončení nějaké nové skladby . . . 

>My tamstavíme ze ď, a při tom musím 
býti!« odvětil hlasitě a s nanejvýš vážným výra- 
zem v tváři Antonín Dvořák a odkvapil rychle ze sálu. 

Tento malý příběh karakterisuje výstižně Dvo- 
řáka jakožto hospodáře. 
* 

— Pan Arnošt Procházka, spisovatel zadněj- 
ších kvalit, vděčí se nám v posledním čísle »Mo- 
derní Revue< za poučenou, udělenou mu »Zvonem« 
dne 22. října I. r. o nutné čistotě spisovné češtiny. 
Z odpovědi Procházkovy vidíme, že se mu hravě 
podařilo strhnouti jazyk, jímž »spisuje«, na sme- 
tiště nejen ve fraseologii. V jednom mu přitakáme: 
Stáří opravdu není žádnou zásluhou. Ale také ni- 
koli hanbou. Ani k této, ani k oné si »stařečkové 
Zvonu« své vysoké stáří nepočítají, ačkoli jsou 
mezi nimi kmeti už 46ti- ano i 44tiletí! Je to sice 
vzácný věk v literatuře české, ale vyskytuje se tu 
i tam přece, kdežto pan Arnošt Leop. Ant. Pro- 
cházka směle může o sobě říci, že jest v literatuře 
české bohdá jediným a — už šestatřicetiletým před- 
stavitelem usmrkanosti, aspoň takové, jaká svítí 
z jeho pasáže v M. R. A že Zvonu vytýká nenávist, 
zrovna a od srdce přejeme mu let co nejhojnějších, 
aby se na něm osvědčilo mezinárodní — jak sám 
dí — přísloví, že »každý osel dovede sestárnout«. 
Jemu nescházejí k tomu leč právě ta stará léta. 
Jinak mu slibujeme, kdykoli náhodou shledáme 
u pana Arnošta urážku českého jazyka, nějaké to 
jazykové »prostibolo< čili hampejz, že vždy se najde 
mezi námi některý ochotný a přívětivý stařeček, 
který »chlapečka« ohne přes koleno, napráší mu a 
vštípí mu tak trošek erudice. 

Kuřátka františkánům. Plzeňská mly- 
nářka Anna kdys r. 1494 strojila se na onen svět. 
V poslední vůli odkázala leckomu lecco. Neměla 
toho ani tuze mnoho. Staré Káči jakés poručila 
duchnici (peřinu), polštář, prostěradla a doložila: 
»chce-li truhlu velikú jiněti, ať dá 20 grošů, a za 
ty aby koupeno bylo bosákům (t. j. františkánům) 
— kuřenec* (kuřátek). Archiv plzeň. kn. č. 223. 



V PRAZE, dne 24. listopadu 1905. 



Majitel: Družstvo. — Zodp. redaktor a vydavatel: M. A. Šimáček. — Nakladatel: F. Šimáček. 

Tiskem >Uaie< v Praze. 




E. St.-VrAz: 



NAŠE mula". 

VĚNOVÁNO JEJÍ PAMÁTCE. 



Dím-li »naše«, jsem si vědom pácha- 
ného mnou bezpráví, a že opět 
rozněcuji starou ránu v srdci přítele 
B. Po právu a v pravdě bylaf >naše 
mula« vlastně »jeho«; jeho hýčkaným a 
jako útlé dítko něžně milovaným tvorem. 
Jsem si jist, že až spočine zrak přítele 
mého a společníka pobytu v pampách 
a Kordillerách Venezuely na řádcích těchto, 
zaslzí se jeho oko — kdož ví, zda jen 
pro >naši mulu« neb i pro vůni mastrantů 
velikých rovin neb i ve stesku po odlesku 
slunce na moričalech? A žárlil-li kdy přítel 
B. na mne, bylo to, když mluvil jsem 
o >naší« mule, neb když tak nešetrným 
byl jsem, že pro sebe osedlal jsem si 
zvíře, jehož objevitelem, zachráncem, pě- 
stounem i zastancem v dobách zlých, 

v dobách revolučních bojů byl on ! 

Jmenovali jsme ji >la rucia* (vyslovuj: 
la rusia), to jest »šedivá«. »Šedivou« byla, 
pokud v řece neb v moričalu stála a B. ji 
omýval, neb když cválajíc s jezdcem, omý- 
vána byla deštěm. Jindy měnila však barvu, 
ne sice tak často a rychle jako známá 
hříčka přírody, chameleón — ale najisto 
pestřeji a důkladněji, dle toho, v jaké hlíně, 
v jakém písku, popelu a na jakých zuhel- 
natělých místech pamp se vyválela! A že 
se váleti bude hned, jakmile z vody vyve- 
dou ji neb ji odsedlají, bylo tak jisté — 
jako byly východ a západ slunce! — Mé 
první setkání s »ruciou« bylo bouřlivé. To 
jest : sneslať se bouřka mé nevole na hlavu 
ubohého B. — Mrzut vrátil jsem se po 
čtyřdenní cestě pampou řeky Tigre, kdež 
s několika míšenci pastevci marně sle- 
doval jsem stopy »tygnce«, (samice ja- 
guára), která dávíc telata, hříbata, veliké 
působila škody, do M. Tam v najatém 
domku zatím B. staral se o balení mých 
sbírek přírodnin. Můj kůň byl velmi zna- 
ven, a já sám poněkud churav. Vjel na 

ZVON. Roí. VI. 



nádvoří, chystáml sel odsedlati a koně 
přivázati pod palmovou stříšku primitivní 
maštale, kdež vedle koně B, bylo místa 
ještě pro druhého — a stanu překvapen; 
vidímtě místo již obsazeno ! Přikročím blíže, 
prohlížím si podivného živočicha, jenž ve 
stínu nízké střechy zdá se velmi neurčitých 
tvarů i barev a velmi nepokojným: tu krčí 
se, tu natahuje, tu zadek proti mně obrací, 
to v úmyslu patrně nepřátelském. B., jenž 
přiběhl se mne vyptávat, kdeže kůže škůdce, 
rozpačitě přešlapoval, tváře se, jakoby mého 
překvapení nepozoroval ! Prohlížím si zadek 
zvířete a jako zkušený přírodozpytec dím 
si: »Kůň to není a na osla je to tuze ve- 
liké!* Záhadné »to« začalo se prodlužovati 
— zadní nohy pustily se do krůčků — 
zadek vystupoval z podstřeší a v polotemnu 
obrátil se dlouhatánský krk, na němž se- 
dící hlava šustila ve slámě střechy. — »1 tof 
jest žirafa,c zvolal jsem, a B., rudý jako 
krocan, odsekl: »Ne, to je slon!« Přikro- 
čím blíže: záhadné »to« stahovalo se 
teď bezmála jako harmonika, zadní nohy 
cupaly dovnitř, zadek se hrbil a já už 
chystal jsem se vzkřiknouti: »Lidé zlatí, 
kde se tu vzal velbloud ?< když zvedne se 
tu jedna z noh, líně kopne po mně do 
vzduchu a já, všecek rozradostněn nad závě- 
rečným rozpoznáním, pyšně volám: »I totě 
jest mezek !« A pak obrátil jsem se k B., 
přitáhl si jej za kabát a rozechvělý tázal 
jsem se: 

»Kde jsi tuhle p sebral?* 

Kabonil se na mne celý den a ome- 
zoval se jen na hovor nevyhnutelný ! Když 
při súčtování četl jsem položku: za mulu 
pesos 80 (320 franků) — zakabonil jsem 
se i já. 

Ale opět se vyjasnilo. Vyprávěl B., 
jak známý náš Pepe N., sám churav a mi- 
nulou revolucí vyloupený, nyní zasažen 
novou ranou osudu, nad ložem těžce ne 

číslo 12. 



178 



E, ST. VRAZ: »NAŠE MULA<. 



mocné dcery zoufal si a poslední zvíře 
»k sedlu*, ruciu, nucen byl k prodeji nabíd- 
nouti! Jak nikdo nechtěl zvíře to, > poněkud 
již staré, zanedbané, vyhladovělé, ale vý- 
borného plemene<, koupiti, až » obměkčilo 
se zlaté srdce cizincovo!* Jak osmdesát 
těch pesos zachránilo rodinu nešťastnou 
před velikou bídou. 

Aby slovům svým dodal důrazu, přítel 
B. odvázal mulu, předvedl mi ji, abych si 
ji jen prohlédl, jaké to zvíře ušlechtilé, byť 
velmi zanedbané, vyhladovělé a nyní i one- 
mocnělé — ale uvidím prý, »až se spraví* — ! 
A když, za provaz ji drže, B. tklivým hlasem 
vyprávěl o nevděku světa a hlavně lidí 
venezuelských vůči zvířatům, mršině té 
slza za slzou kanula s očí; kromě jiných 
nemocí trpěla i rýmou ; chrchlala i kýchala 
několik neděl, až B. vyléčil ji odvarem 
z plodů gvasimových. Byl bych na roz- 
pacích, kdybych zvíře to, ne vždy němého 
svědka všelikých našich dobrodružství, měl 
popsati. Z příčin esthetických nezachovalif 
jsme posmrtní památce zvířete toho ani je- 
diného snímku fotografického. Kdykoliv totiž 
chtěl jsem ji fotografovati, obracela se ku 
kameře zadkem a s jezdcem v sedle, byl-li 
to kdo jiný než my dva aneb náš černoch 
Florencio, buď kankán tančila aneb zuby 
čistila si na lýtkách nešťastníka »in spe« 
jezdce. 

Tak bylo, než odvykla si těm několika 
rodinným nezpůsobům. Ale i později ne- 
zvěčnili jsme si jí na desce, protože nikdy 
nemohli jsme se shodnouti, s které strany 
vzíti snímek. Vypadalať s každé jinak, nikdy 
však ne jako poctivý mezek, neb vůbec 
jakékoliv zvíře způsobilé osedlání! — Když 
B. mně ji předváděl, navrhoval jsem, po- 
užívaje jakožto přírodozpytec význačných 
vlastností druhu k označení » species* vše- 
likých jmen, jimiž trefně chtěl jsem mulu 
poznamenati. Nejdříve navrhoval jsem 
'Salamandr*, neboť krom na uších a na 
ocasu neměla na celém těle chlupů ani co 
by stačilo na tenoučký štětec, za to bra- 
davic plno. Pak hlasoval jsem pro »Lazar«; 
bylatě boulemi a boláky jen jen pokryta; 
a konečně navrhoval jsem >Bellevue*, 
když mula jako na obrtlíku a špatné majíc 
svědomí nechtěla mi v tvář hleděti. Mlčtež, 
čtenáři, čtenářko, přelaskaví! Nelíbí-li se 
vám úvod tento k historii naší muly 
nás samých, lituji! Považte jen, že ne- 
píši o kolibřících aniž o květech orchi- 
dejí, nýbrž o mule! A úsudek svůj po- 
nechte si až na konec této historky. Ne- 
píši humoresku! My dnes ještě pláčeme — 
a žadoníme, by vrátily se časy ty, kdy 
v sedje >své muly* nekonečnými pampami 
a do hřbetů Kordiller cválávali jsme kra- 
jinou předrovníkovou. Kdyby B. měl špetku 



podnikavosti yankeejské, byl by dnes mil- 
lionářem. Poslechnuv rady našich Indiánů, 
mazal den co den » ruciu* olejem karapo- 
vým. A div divoucí, na místech, kde holá 
kůže oblezlého zvířete strašila svou ly- 
sostí, vyrostly celé pralesy chlupů, a já 
musil B. varovati, aby s mazáním už pře- 
stal, sice že bude jezditi na ovci a ne na 
mule. Pod obklady z rozřezaných listů 
kaktusů opuntii zmizely boule, a hnisající, 
mouchami oplozené rány vyhojily se ná- 
těrem oleji antiseptickými. — 

Mula omládla. 

Počali jsme jí říkati: »holčičko!« Od- 
pouštěli jsme jí leccos a připisovali to 
jejímu » mládí*. 

B. ve dne v noci osobně dohlížel, 
aby >rucii« nic nescházelo. Noc dělil jsem 
si na čtyři periody ! Kdy po prve, po druhé 
atd. B., hýkáním muly upozorněn, vstane, 
aby druhou, třetí, atd. otýpku trávy, stébel 
kukuřičných předložil mule, která nyní 
z kašle přešla v sypot a funění vykrme- 
ného vepře ! A obyvatelé, mezi nimi i starý 
majitel >naší« muly, přicházeli se dívat na 
div ten, potřásali ruku příteli B.; zvali jej 
do rodin, kdykoli se kdo roznemohl, ba 
i v jednom těžkém případu slehnutí místo 
mne jeho chtěli povolati. A konečně jsme 
ji osedlali! 

B. dlouho cosi šeptal mule do ucha, 
hladil ji po krku, nežli se v sedlo vyhoupl ! 
Nevím, co jí povídal. Stál jsem daleko, 
ale lehce dovtípím se! Najisto, že dovo- 
lával se jejího citu vděčnosti ! Neboť mule, 
které dosud vše se líbilo, strava i péče, 
při osedlávání napadlo vzpomenouti si 
nátury své: ježila se, prskala a hrbila! 
B. se nechtělo jaksi do sedla, ač vrata byla 
široká, ale když se v sedlo vyšvihl, hle, 
mula, ač bystrá a jako střela, rozběhla se, 
nevyhazovala, aniž kousala lýtka ji svíra- 
jící! A po ulici živo! Kde kdo před chýš 
slaměnou vybíhal, aby svědkem byl veliké 
události: viděti šedivou, prastarou mulu, 
kterou napálil Don Pepe N. ty dva cizince, 
belhati se na cestu několikadenní! A vy- 
lézala z doupat svých obě pohlaví plemen 
černošského i míšenců, všech odrůd, od 
mulatů do mestizů, aby se zasmála dvěma 
podivínům! Ale nesmáli se. Neboť mula, 
pyšně hlavu vztyčivši, rozběhla se, jako 
střela proběhla ulicemi, až můj luzný, ne- 
vykleštěný oř rozfuněl se ve spěchu, aby 
nezůstal za mulou ! Od té doby s B. nebylo 
lze vydržeti! Mluvte mu o jakémkoli bě- 
hounu, který v handicapu ceny si dobyl, 
a on jen si povzdychne a odvětí: >Což 
kdyby byli viděli moji mulu.* 

Jeli jsme do hor. Tam, kde proslavená 
Humboldtem jeskyně Guacharo skryta 



J. S. MACHAR: SAUL. 



179 



V středu pralesů, tam v pobočném údolí 
objevil jsem nedávno vzácný květ » motýlí 
orchideje*. Oncidium papilio verum! Mé 
finační poměry byly velmi rozhárané! Po- 
scípalof mi na dva tucty koní a oslů, 
s kterými doufal jsem cestovati k Orinoku 
a dále na cestu zamýšlenou napříč rovní- 
kovými kraji Ameriky. A nyní nejen že 
neměl jsem peněz na cestu zamýšlenou, 
ale i zadlužen byl jsem už! Objev můj 
měl mi pomoci ke zdaru, k uskutečnění 
záměrů mých. Jeli jsme do Guačara a za 
námi tři Indiáni s dvaceti osly, kteří měli 
s hor přinésti vzácné ty rostliny, bychom 
je po kanoech dopravili k moři a dále na 
ostrov Trinidad a do Anglie. Třikráte pře- 
brodili jsme řeky. »Naši« mulu dostali jsme 
do vody, jen když přes hlavu přehodili 
jsme jí houni, když jeden Indián plovoucí 
za ohlávku ji vedl, druhý, vzadu, občas 
obuškem bil ji do zadku. Pak plavala jako 
žaponsW symbol mužné síly, kapr! — 
Dvacet hodin seděli jsme v sedle! Devět 
prvý, jedenáct hodin druhý den. Z M. cvá- 
lali jsme krajinou, kde oasové lesíky stří- 
daly se s velikými travinami. Pak pomalu 
vstoupali jsme na výšinu, sluncem vy- 
prahlou, kde po měsíce nezapršelo! Kde 
rostlinstvo spáleno bylo žhavým sluncem 
na troud, kde kvetly jen zázračné orchideje 
na ohořelých kmenech, které kdysi bez 
vody vykvetly nám i na plechové střeše 
našeho domku v M. Jsoutě takové divy 
přírody! I jeli jsme krajinou zpustošenou 
nedávnou revolucí, jeli vypálenými vesni- 
cemi, yytrouchlými krajinami, kde bělaly 
se kosti zhynulého dobytka. 

A pak stoupali jsme v předhoří Kor- 
diller, kde noční mlha, časté její srážky 



svlažovaly zem. Kde zeleno bylo, veselo, 
kde Hany kvetoucí posypávaly zem pestrými 
svými odpadky, a občas modrý motýl 
zbarvil krajinu, kde hlas zvonaře neb ptáka 
kteréhokoli rozveselil monotónní majestát 
zádumčivé přírody Podkordiller. A když 
spatřili jsme z daleka již v Guanaguaně 
chýši přítele Juana Codalla, oddechli jsme 
si! Já nejvíce! Neboť můj kůň daleko zů- 
stával za mulou! To zázračné zvíře po- 
hlcovalo kilometr za kilometrem tak rychle, 
jako kdysi otepě traviny, B. jemu předha- 
zované. »Vaya, que mula,« říkal jsem! 
>Vida, mula je rychlejší, nežli mnohý, tak 
zvaný rychlík ve staré vlasti !« — Když 
přijeli jsme před chýš milého svého přítele, 
svým vtipem a čtveráctvím po celém kraji 
dobře známého Dona Juana Codalla, sbí- 
hali se jeho peoni. 

Pak vyběhl sám don Juan. V plátěn- 
kách a v košili jen, ale francouzská perka 
na nohou! Podíval se na nás, čtveračivě 
se usmál a nedbaje mých zdravic, přistoupil 
k B., a nedávaje mu času ani, aby se vy- 
houpl se sedla, počal mulu, funící a pla- 
šící se, dobrácky objímati! 

»Ay, hija mia,« volal, » jakou radost 
mám! Promiňte, že pláči,* povídal taškář 
ten, drže mulu kolem krku ! >Jaké to shle- 
dání!* 

>Co se děje?* táži se, nechápaje taška- 
řinu svého kmotříčka. 

»Ale jak pak bych neslzel, shledávaje 
se tu s tímto zvířetem věrným ; mému dě- 
dovi zachránilo život ve válce pětileté; 
jako dětem vyprávěl nám často o tom 
náš otec! Dejž mu Pán Bůh slávu ne- 
beskou!* 

Ten večer B. zlostí ani nekouřil! 



J. S. Machar: 



SAUL. 

(Dokončení.) 

1 rozhlédl se Saul a mluvil dál v svém srdci: 
— Žil v Rámě Samuel a s ním mi zmizel Jahve. 
Mou duši neklid jal a vstaly pochybnosti: 
Jak, sídlí Jahve snad jen v duši muže toho? 
Jen v srdci kněží svých? Či je on šalbou pouhou 
a lidu mámením? Či je tam nad hvězdami 
zlý, lačen obětí a hledá v našich činech 
jen k hněvu záminku a potravu své zlosti? 
Noc klesla v duši mou a bída neskonalá, 
zář slunce zčernala, den každý dal mi píti 
jen číši hořkosti. Tak sedal jsem v své síni, 
mdlo bylo v očích mých, chuť blínu na jazyku. 



180 J. S. MACHAR: SAUL. 

Kdos přived mládence, byl z pokolení Judy, 

syn Isai z Betléma — kdo tenkrát tušit mohl, 

co útrap přimnoží ten mladík ryšavý 

dnům mojím zatrpklým? Hrál harfu přede mnou 

a libé zvuky strun v mou duši proudily 

jak teplo sluneční, jak vůně hojivá. 

Já okříval jsem v nich, tma odplížila se 

i bylo volno mi. I Jonata, můj syn, 

v něm našel zálibu, i dcera moje Mikol, 

ta tmavá Mikol má. Syn Isaie jak hlava 

byl záhy v domě mém. I syni Israele 

a zástup jeho žen vstříc vždycky jásal jemu, 

když z bitev táhli jsme, neb láska toho lidu 

na mladou pěknou líc jak včela na květ tíhne. 

I stal se zetěm mým a mužem Mikol mojí 

a tisícníkem svým já učinil jej vojska, 

by dobrodiním spjat byl David s rodem mojím. 

Hle, přišel jednou muž a řekl: Králi, pane, 

na hlavu Davida byl vylit olej svatý 

a v Rámě pomazán byl právě Samuelem. 

Noc padla v duši mou a hořkost neskonalá. 
Já seděl v síni své a na Jahve jsem myslil: 
Je hlas to, Jahve, tvůj a dílo vůle tvojí? 
Či zlostný Samuel mi sahá po té berle, 
již krví zaplatil a strádáním jsem koupil? 

Syn Isaie vstoup v síň a vida hoře moje, 

své harfy chopil se a klidně zíral na mne, 

jak byl by v duši cist a poctiv přede mnou. 

Vztek pojal srdce mé a kopí v ruku vtiskl, 

já po něm mrštil jsem a přibít chtěl jej ke zdi, 

však kopí chybilo, a Isaie syn prchl. 

A syn můj Jonata a dcera moje Mikol 

jej skryli přede mnou pro záhubu svou vlastní 

a k zkáze domů svých a k zničení svých dětí . . . 

Znám syna Isaie. Jak hřebík v místě pevném 

on jistě vbije se ku slávě rodu svého 

a v Seol předčasně dá vstoupit domu mému. 

ó Jahve ukrutný, je dílo tvé to zlosti ? 
A rány ruky tvé? Mně není oddechnutí, 
však sycen trpkostí a naplněn jsem hrůzou. 

Já mečem vyvraždil tvé kněze, pravda, Jahve. 

Však oni byli to, kdož skryli syna Isai 

a chleby svěcené kdož dali hladu jeho. 

Ty chleby svěcené, jež patřily jen tobě. 

Hle, moh jsi na váhy klást všechny hříchy moje 

i tu mou zásluhu — rci, proč mě stiháš, Jahve? 



J. S. MACHAR: SAUL. 181 

Já Školy rozmetal, v nichž proroci se množí, 

zkad řeči zpozdilé jak otrávené větry 

jdou v nerozumný sluch těch dětí Israele, 

já vládl lidem tím, jak jezdec koně řídí, 

jenž cítí z dálky boj a k zvuku trouby řehce, 

hluk knížat slyší rád i křiky útoku — 

a víš-li, Jahve, vše, pak věděl jsi i toto 

a jsou-li činy mé k tvé nelibosti zlostné, 

pak nechat měls mé dny v mém městě Gabaa 

u drahých mojich stád, u hrobů otců mojich! . . . 

V mé duši plno hrůz a není síly v ní. 
Červ rozežral můj strom a on se chýlí k pádu. 
Jak roje kobylek se hemží zemí mojí 
plukové nepřátel. Vše opustilo mne. 

A Jahve nemluví. On zavrh mě a proklel. 

Hle, pohřben Samuel je v Rámě, městě svojím. 
Stín jeho v Šeolu je s lidmi kmene svého — 
snad zmizel jeho hněv, snad slitování dá mi 
a slova bez žluče povědí ústa jeho ... — 

Tak mluvil v srdci svém Saul vůdce Israele. 

Spal Endor tichým snem pod nebem plným hvězd. 
Bil zbrojnoš na dvéře. 

A muži vstoupili. 

— Hle, způsob, stařeno, by vyšel z hrobu duch, 
jejž pojmenuji ti ! — 

— Však víš, že vyhladit dal 
Saul všecky hadače! Proč v osidla mě lákáš 

a hrdla zbavit chceš? — 

— Živf Hospodin, že ne! — 

— A koho vidět chceš? — 

— Chci vidět Samuele! — 

— Proč klameš mě? Tys Saul! — 

— Já přísah, neboj se 
Rci, co lze viděti? — 

— Muž starý, pláštěm oděn 
a v očích divnou tmu — 

A Saul pad na tvář svou 
a mlha šedivá na smysly lehla jeho 
a jeho vlastní hlas jak z těžkého sna zněl: 

— Jsem sevřín úzkostmi, neb nastává mi boj, 
má duše malá jest a plná nejistoty. 

A Jahve nemluví. Rci, Samueli, rci, 
co činiti mi jest? — 

A tak se zdálo jemu, 
že mluví Samuel: — Jak Hospodin ti pravil, 
už mými ústy kdys: Jsem nepřítelem tvojím 
a odtrh království jsem navždy od tvé ruky 
a synu Isai dal. Tys slyšeti mě nechtěl 



182 ZIKMUND WINTER : MISTR KAMPANUS. 

a přikázání mých jsi nechtěl ostříhati. 

Já neodpouštím nic, já nikdy nezapomním, 

a hněv můj kvačí dnes jak vichernatý blesk 

a zítra zvolna jde jak vody tiché řeky. 

Je zítra hodina, kdy dopadne má ruka. 

I tebe i tvůj voj a syny, kdož jsou s tebou, 

dám v ruce nepřátel a sestoupíte v Šeol. — 

Hlas zánik. Ležel Saul, jak na tvář svou byl padl. 

V něm síly nebylo, neb nejedl den celý 

a po tu celou noc a pochodem byl schvácen. 

A žena věštkyně chléb dala králi svému, 
i tele zabila. Saul pojedl a zdvih se. 

Pod nebem hvězdnatým a po vonící zemi 
nes duši ubitou k svým strážným ohnům zpět. 

Když rosa napadla do svěžích horských trav, 
trub hlahol ozval se a povel, křiky vojska, 
a bitva začala. 

Na hoře Gilboa 
byl potřen Israel. Byl zabit Jonata 
a jeho bratří dva. Saul prchl poraněn 
ze šípů dostřelů i řek oděnci svému : 
— Vem meč a zabij mě, bych nebyl k posměchu 
svým nepřátelům tam. — 

Však bál se oděnec. 

I pochytil meč svůj a naleh na něj král. 

A hledě k nebesům těm modrým nelítostným, 

klid dávný navracet se cítil v prsa svá, 

jak býval tam, když pás kdys stáda otce svého . . 



Zikmund Winter: 

MISTR KAMPANUS. 

(Pokračování.) 

Vstoupili do síně zase. Děkan hnul nevrle rukou. Ale nic víc. 

Hned za nimi pedellus s dvěma Když pak jeden po druhém mlčky po- 

karolinskými famuly nesli v náruči dáním ruky zaslíbili se děkanovi a fakultě, 

nějaké namodralé cáry, jež rozložili kde že chtějí zachovávati ve všem všudy statut, 

kam po lavicích. děkan oznámil, že jsou přijati ke zkoušce 

Děkan ptal se kandidáta jednoho po všickni. 

druhém, pochází-li z lože manželského, > Přišli jste s dobrým smyslem a úmy- 

poctivého. slem,« pravil vážně, »medle tedj^ v bázni 

Mollerus, když naii došlo, odpověděl: boží hleďte státi, zachovejte pokoj, vážnost 

»Myslím, že jsem.« a počestnost, obcujte jen s dobrými, po- 

V hromadě šum. Některým se taková čtivě se noste v šatech, vezměte na sebe 

nejistá odpověď líbila, vycifovali z ní dvoj- epomidem, znamení to, že jste zapsáni 

smyslný humor, jiným byla trochu drzá. k zkouškám bakalářským, abyste tím zna- 

Skála natahoval krk žilnatý, div že ho měním též jiné povzbudili k získání ovoce 

nepřetrhl, Kampanus hleděl pod sebe ; nej- Minervina, zachovejte tajnost zkoušek, ne- 

mladší professor měl radost. smějte se odpovědem svých soudruhů, 



ZIKMUND WrNTER: MISTR KAMPANUS. 



183 



nesmějte se argumentacím učených pánů 
mistrů; kdyby se něco toho přihodilo, ne- 
mohli bychom se tomu dívati klidně. Kdo 
nepřijde ke zkoušce uložené v čas, za- 
platí poenam dvou grošů, to zvyk staro- 
dávný a toho se přidržíme, neboť jest 
moudrý. Oblecte epomidem a jděte in stu- 
hám facultatis!« 

Roztahali v okamžiku studenti cípaté, 
divné, neveliké, namodralé hadříky soukenné, 
jimiž pokryli sobě ramena. Nečinili tak po 
tichu. Kterýmž scházel knoflík nebo tka- 
nička, ti hřmotili dost silně a činili na pe- 
della útoky. 

Ten stoje u stolečka malého při dve- 
řích, nevšímal si útoků, ale nabádal kandi- 
dáty, aby každý podle starobylého zvyku 
složil tady do škatulky pánům professo- 
rům dárek. 

>Víme, víme, munusculum!« přes tu 
chvíli volal tenkým hláskem, ukazuje k ška- 
tulce. 

Vycházejíce ze síně sypali kandidáti 
do škatulky po několika groších, ten víc, 
onen méně, některý nic. Mollerus, jenž 
v epomidě bakalářské vypadal — až na 
kozí bradku širokou — jako nějaký kanov- 
ník, místo dárku pravil Jičínskému: 

»Ty, šnoro, tady u dveří stojíš jako 
ten cyíclop, co pouštěl berany z jeskyně, 
ohmatávaje jim rouno, na mne včil nevy- 
hmatáš nic, já ti proklouznu ako Odysseus 
onomu cyklopovi.* 

A s tím šel za ostatními do síně fa- 
kultní. 

Pedellus Jičínský při oněch slovech 
Mollerových mlčky pohleděl k professorum 
s tváří malomocně zoufalou. 

Ale ti neslyšeli, neviděli. Majíce hlavy 
při sobě vyslechli Kampanovo rozhodnutí, 
kteří dva professorové mimo něho a dě- 
kana budou examinátory — jmenoval Skálu 
a Vratislavského — a v tu téměř chvíli 
zvolenci ruku kladli v ruku rektorovu sli- 
bujíce mlčky, že budou zkoumati kandi- 
dáty spravedlivě. 

V síni fakultní zase klekli shromáždění 
na kolena, a rozlehl se mohutný hlahol 
chorálný >Veni sancte Spiritus — « 

Mollerus při rozdělení v skupiny do- 
stal se k Měřinskému, v čemž viděl dobré 
znamení osudu.| 

Odlehlo mu od srdce. 

Zkouška z orthografie vykonána rychle. 
Skupina po skupině sedala k stolu, a ma- 
ličko, již odcházela zase. Trochu déle trvala 
zkouška z náboženství. Mistři ptali se po 
jednotlivých kusech české konfesse strany 
pod obojí. Tu se Mollerus držel nad jiné 
statečněji. Kampanus přišeptl Nudožer- 
skému, že ten člověk se asi dlouho potu- 
loval na Moravě mezi českými bratry. 



» Slyšíš, říká jako bratří o víře, že je da- 
rem božím.* 

>Vinš pobožný dávám !« ozvalo se ve 
dveřích, do nichž široce vstupoval obšírný, 
sádelný muž. 

Pedellus Jičínský učinil od stolu jen 
dva rychlé kroky a sádelného muže ze 
síně fakultní vystrčil na chodbu, kdež 
s ním chvíli pojednával 

Tenoučké pedellovo »víme, víme« do- 
létalo na slabých perutích až k stolu zku- 
šebnému. Bylo znáti, že sádelný muž se 
z akademie snadno vypuditi nedá, konečné 
už velmi hlasno volal, že musí s panem 
rektorem rozmluviti, a byť jen na slovo 
nebo na dvě. 

Kampanus zanechav zkoušky, šel ven. 

Vinníci dobře a hned jediným mihem 
oka poznali sádelnou figuru jirchářovu; 
poznali souseda a radního Nemastné Želé, 
jejž včera vynesli z hospody. Krutě to 
škublo ve Vokounovi, Měřinském, zvláště 
v Knobeliovi a ve všech ostatních. 

Jen Mollerus nic. 

Měřinský opřel svoje dlouhé tělo o zeď 
a zaúpěl tiše: > Udělali jste spletichu! To 
bude moje neštěstí !« 

A pot mu vyrazil na čelo v krůpějích, 
a oči jeho vylézaly ještě dále než jindy. 

»Neplkej,« tiše Moller promluví, ale 
s rozhodností velitelskou, »neplkej, druhé, 
co učiníš, zastrč drobet oči, vyvaluješ je 
jako rak, po těch vyvalených očích už 
ten chrobák, keď sem vejde, tebe pozná !« 

Kordulka dlouhý ještě jednou zaúpěl. 

>Parom do srdce zbabělého!* zasyčel 
Mollerus a obrátil se k němu zády. 

Knobelius natřásal si reverendu, dě- 
kuje v duchu prozřetedlnosti boží, že mu 
vnuknula vzíti ji dnes, ač se mu do ní 
valně nechtělo, děkoval, neboť v té klerice 
Nemastné Želé, mající nad to ještě také 
divé maso v očích, nebude ho moci po- 
znati. 

Jiným jazyk zdřevěněl, Koptiades, jenž 
měl vlasy až dotud pěkně nazpět česané 
a ulízané, v rozčilení si do nich několikrát 
vjel. 

Sotva že Mollerus dal rozkaz, aby se 
přátelé rozešli, rozptýlili a ztratili ve sku- 
pinách ostatních, Kampanus vešel s tváří 
smutnou, zamračenou. 

Usedl a dal znamení, aby se v zkoušce 
pokračovalo. 

Při zkoušce chvílemi oči jeho zablou- 
dily sem tam na tváře některých studentů, 
kteří byli povědomí svými lehounkými 
mravy. Nejpronikavěji utkvěl zrak rektorův 
na Mollerovi, ale ten oblý bakula svým 
ledovitým phlegmatem bylby odrazil nebo 
klidně unavil oči ještě pronikavější, nežli 
byly Kampaňový. 



184 



KAREL JONÁŠ: PěTIPRSTEC. 



Když zkouška s poslední skupinou 
vykonána, děkan oznámil příští zkoušku 
nazejtří v hodinu osmnáctou. 

Rektor Kampanus hned potom nařídil, 
aby kandidáti pražští jmenovitě alumnové, 
kteří bydlí v kolleji Rečkově, Hedvičině, a 
famulové pánů profes sorův aby v síni po- 
zůstali, ostatní kandidáti mohou jménem 
Páně jíti po svých a strojiti se k zkouškám 
zejtřejším. 

Po odchodě venkovských podučitelův 
a školských pomocníků rektor spiav ruce 
pravil trpce: 

> Vždycky se vám připomíná, abyste 
lidem byli k potěšení raději, nežli k jakému 
zhoršení; včerejší noci však byli někteří 
z vás k zhoršení velikému, těžce urazili 
jste souseda, měštěnína na nějakém noč- 
ním pití, jež samo sebou již věc zapově- 
děna, slepé viděti jest na vás na některých, 
že jste podezřeli!* 

Při tom zabodl oči v Knobelia, neboť 
toho doufal spíš polapiti nežli nehybného 
Mollera. 

Knobelius drze: 

•Nevím tak dalece o podezřelosti. Vaše 
Milost, magnifice, hledí na mne, nevím nic, 
ale to mne a snad i moje soudruhy mrzí, 
že před Vaši Milost opovažuje se někdo 
předstupovati s nepravdivou zprávou a nás 
nedůvodně obnášeti. « 

Studenti většinou pokyvovali hlavami. 

»Něktorý užralec žaloval, pěkný mě- 
štěnín!* zabručel MoUerus. 

To Kampanus zaslechl, mínil o žalu- 
jícím měšťanovi stejně tak, ale kázni aka- 
demické musilo se státi zadost. 

Kampanus tedy, jako by Mollera ne- 
slyšel : 

» Jednou, dvakrát, do třikráte napomí- 
nám vás, kdo jste se provinili, abyste mi 
to vyznali!* 

Při tom rektor dotekl se rukou Koptia- 
desa. 



Ten si vjel zase do vlasů, které byly 
ráno hladce přičísnuty, a pravil se zou- 
falou drzostí: » Nevím před boží tváří, co, 
kdo, byli jsme doma!* 

»A co by,« vpadne Mollerus bez do- 
íázky, »my taky byli doma. Boh ať mne, 
my taky byli doma!* 

» Nechci, abyste vy ani naše akade- 
mie na své cti nebyli škodni v mále ani 
v mnoze,« tak propověděl Kampanus jako 
v přemýšlení, jako pro sebe. 

Toho se přichytil Mollerus, v němž 
zatím utkvěla myšlenka, že žalobník už je 
dávno z Karolina pryč, že Kampanus věc 
chce urovnati po domácku. 

1 protož udeřil do toho směle: 

»Ai ten akýsi žalobník nám to řekne 
vida v oči.« 

Kampanus klidně na to: 

»Když chcete, řekne vám to vůči!* 

A již kráčel ven. 

Mollerus trhl rukama a rozevřel chřípí. 
Při tom šeptal sousedovi: 

» Hrome, já bádal, že rektor včil jen 
tak durká na dveře; a on mrcha — « 

»Chci mluviti těm koliátům vůči,* tak 
zaměklým hlasem hovořil měšťan ve dve- 
řích, a hovořiti neustal jda po boku rekto- 
rově až ke stolu zkušebnému, opakovaltě 
třikrát za sebou, že se mu od nich ublí- 
žilo v zdraví i v šatech v noci na pondělí, 
v zdraví i v šatech. 

» Račte Vaše Milost pohleděti, i v ša- 
tech, moje manželka povídala, že toho 
nelze spraviti, račte pohleděti!* 

A již toče se odkryl sukni a ukazoval 
mistru Kampaňoví svoje poctivice aksami- 
tové, natržené na těch místech, kde se 
sedá. 

Studenti vypukli v smích tak na ráz 
a tak hlaholně, jako by střelil z kolika pu- 
šek najednou. 

Ani Kampanus nedovedl potlačiti 

úsměvu. (Pokračováni o 



Karel Jonáš: 



PĚTIPRSTEC. 



(Pokračování ) 



Prohlédneme tedy váš majetek !« rozhodl 
četník a vyšel s ostatními na dvorek. 
Pozorně hledali v blátivém kalu stopy 
po kopytech, ale pátrání nevedlo k cíli. Pro- 
lezli pak zahradu, celé okolí baráku, vnikli 
do blízkých vrbin, vrátili se do chajdy a 
znovu vše prošťárali; než koně tu nebylo 
a nebylo ani otisků jeho kopyt. 

Skurovský rozechvěn novým zmarem 
výpravy chytil četníka za rameno, zatřásl 



jím a křičel: ^Zatkněte ty zloděje, zatkněte 
je!* 

Četník podíval se přísně na chalup- 
níka a chvíli mlčel. Vědělť dobře, že za 
posledních let zatkli četníci často, ba až 
příliš často Dnálka a že pak musil on skoro 
vždy z vyšetřování býti pro nedostatek 
důkazů na svobodu propuštěn. Však dán 
byl už s hůry i pokyn, aby na tento způ- 
sob nebyly úřady zbytečně obtěžovány. 



KAREL JONÁŠ: PĚTIPRSTEC. 



185 



>Nemohu jej zatknout, není tu dů- 
kazů!* odvětil posléze a zachmuřil se. 

>Není důkazu!* rozsápal se Skurovský, 
»koně ukrad, to je přece dost veliký dů- 
kaz! Ale to už je známo, že četníci jsou 
jen proto, aby zlodějům nadržovali!* 

»Co jste to řekl?« zasípal četník a pot 
vyrazil mu na čele. »Tohle si odpykáte! 
A jestli uslyším ještě jedno takové slovo, 
tak vás ihned seberu. « 

A odvrátiv se od zkoprnělých sou- 
sedů, chvátal před barák, odkud na novo 
se ozval ohlušující vzkřek netrpělivých zá- 
stupů. Ale ještě než dostihl vrátek, déšť 
kamenů zapršel na chajdu a jeden z nich 
zasáhl jej do čela. Četník roztáhl ruce a 
div že neupad. Ale okamžitě se vzpama- 
toval, povznesl pušku a letěl takto na lid. 

»Bude střílet!* zvolal v tom kdosi 
z davu, a výkřik ten byl signálem k vše- 
obecnému útěku. V hrozném zmatku prchali 
vesničané zpět ke svým domovům; každý 
kudy nejdříve mohl. Za dvě minuty bylo 
před ^chajdou prázdno. 

Četník zavěsil ručnici na rameno, sáhl 
si na zraněné čelo a pak vojenským kro- 
kem zaměřil k obci. 

Starosta spěchal za ním a vlekl s se- 
bou sesinalého, třesoucího se Škurovského. 

»Pane četníku, nedělejte z toho po- 
třebu, Skurovský vás odprosí! Nu, pře- 
řekl se.« 

Četník neodpovídal a jen oči k zemi 
upíral. 

Přišli i ostatní čtyři sousedé a vřele 
se za chalupníka přimlouvali. Trvalo však 
dlouho, než četníka obměkčili. 

V poledne svolal k sobě starosta 
obecní výbor. 

» Takhle to už dál nejde, « rozhorlil se, 
»teď už nám kradou i koně, za chvíli by 
odnesli střechu nad hlavou. Ponocný sám 
hlídat nestačí, je tedy potřeba, aby se mu 
pomohlo. Každé noci několik mladších 
sousedů musí s ním na hlídku.« 

Všichni souhlasili. 

A hned po obědě vybubnovával už 
po celé dědině obecní strážník, aby přihlá- 
sili se u ouřadu dobrovolně ti mužové, 
kteří chtějí chránit pokojné občanstvo před 
chátrou zlodějskou. 

Za hodinu dostal starosta první při- 
hlášku. Přinesl mu ji jakýs chlapec. Byla 
napsaná zřetelným švabachem na linkova- 
ném papíře. 

Hlava obce nasadila si brejle s kostě- 
nou obrubou a zvolna čtla: 

Slavný obecní pane starosto! 

Odpustějí pane starosto že jsem trk 
směiej a že hlásím se k tej noční hlídce 



nep moc mi natom zaleží aby se uš ve 
vsi nekradlo a tak jich žádám abyste mně 
do tej hlídky vzali 

Znamenám se zuctou 

Jan Dnálek. 

Starosta vztekem zrudl. A smačkav 
dopis, praštil jím o podlahu. 



^^ Těžce dolehly poslední události na 
komedianta. Polekala jej a do duše se mu 
zaryla vesnická výprava k Dnálkovu baráku. 
Nebyl přece z marcipánu, leccos už zažil 
a sám provedl, ale takového běsnění a roz- 
lícení lidu dosud ještě neviděl jako v onen. 
den po »koňské krádeži*. 
í;^ I »Tentokrát jsme z toho vyvázli, ale 
což budoucně ? Vždycky se také četník hned 
k tomu nenachomejtne,* dlabalo mu usta- 
vičně mozkem. I v noci strašila jej rvavá 
vidění, i ve spaní trpěl obavami a hrůzou. 

Často spocen vztyčil se na posteli 
a pomateně nad sebe vzhlížel, zda nemí- 
hají se tam zaťaté pěstě, ušpiněné kopáče 
a vzduch protínající okované hole. »To 
už je k nesnesení,* říkal si pak, když na 
novo ulehal v tísnivé bázni, že nový, po- 
dobně vzrušující sen rozchvátí mu všechny 
smysly a rozpění krev až do poslední 
krůpěje. 

Posléze se rozhodl, že nesnesitelnému 
tomu živobytí v Dnálkově chajdě učiní 
rázem konec. Když jednoho rána staroch 
odešel kamsi z chajdy, zavolal komediant 
do světnice Mařku a rukou studenou jako 
železo ujal ji v zápěstí. 

»Poslouchej,* drmolil, dívaje se vytře- 
štěně ke stropu, >mám toho zlodějství už 
dost. Zde nezůstanu i kdybyste mně nebe 
slibovali ! Půjdu pryč a ty pojď se mnou !« 
^z; »Kam?< ptala se suše. 
^4 »Énu, kamkoliv. Však se uživíme. Pár 
grošů jsem si zasponl.« 

»Toulat se světem ?« přerušila ho na- 
hořkle, »spát pod mosty a v boudách? 
Ba ne ! Barák je barák, a z toho se nehnu !* 

»A mě bys nechala odejít?* zachřestil 
mezi zuby a smekl na ni výzkumně oči. 

» Držet bych tě nemohla! A na 

to's ty teda pořád myslil,* zasmála se na- 
kysle. »Na útěk!* 

» Umořil bych se zde, věř mi! Ani spát 
už nesmím, sice se mi hlava hned plete.« 

»Jak pak ne!* vyrazila pichlavě. »Ko- 
mediantská vrchnost!* 

Pustil její ruku a nepromluvil již ani 
slova. Přistoupil k oknu a hleděl hodnou 
chvíli kamsi do dálky. 

Mařka stála ještě, čekajíc, že začne 
na novo. Ale když zatvrzele mlčel, poho- 
dila tělem a šla do zahrady. 



186 



KAREL JONÁŠ: PÉTIPRSTEC. 



K polednímu teprv vrátila se do svět- 
nice, ale komediant tu už nebyl. 

Od šlapek nahoru přes boky až k hlavě 
prožíhlo ji závratné horko. 

>Což by byl přece utek?« ulekla se. 
Ale současně ozvala se v ní i vše obě- 
tující a vším opovrhující vzdoro vitost. »Tak 
af !« zasykla. A jakoby násilně chtěla v sobě 
udolat všechno rozčilení, jala se zuřivě 
uklízet a pořádat světnici. 

Dnálek zastal ji v nejpilnější práci. 

>Ty se mi činíš!* zachechtl se šibalsky. 

»To na oslavu, že mi muž ulít!« od- 
sekla a dřela dál. 

Staroch po ní šlehl okem a za okamžik 
až se otázal: 

»Kdo že^ti ulít?« 

>Muž! Rek mi, že v tom našem zlo- 
dějství nemůže už dýl žít,« třepilo se jí 
z úst — »a chtěl, abych šla s ním. To 
nejspíš!* 

»A on do opravdy utek?« jaksi zara- 
ženě opětoval Dnálek otázku. 

»No, snad byste za ním neběžel!* 

Staroch se zamyslil, »To jen tě tak 
postrašil,* ozval se nedůvěřivě po chvíli. 

»Ech ne! Útek! Vím to,« rozhorlila 
se Mařka. >Já ho hledat nebudu — tako- 
vého — ech — « 

»Ze se na něco chystal, taky se mi 
zdálo. Krev měl on nestálou, toulavou, 
komediantskou ! Ale snad se ještě vrátí.* 

»Jen af tam zůstane !« vykřikla dcera, 
»není oč stát.« 

Najednou Dnálkovi zahořelo v očích. 

>Jestli pak on neukrad nám šmuky?« 
zahlučel úzkostně. 

»To by mohlo být,« souhlasila s ním 
rychle dcera. 

A okamžitě oba řítili se už ze svět- 
nice. Na dvorku chytil Dnálek motyku a 
letěl s dcerou do vrbin. Jak vběhli pod 
převislé větve, spatřili na břehu potoka 
něco živé prsti. 

♦Kopal !« vykřikl staroch a nedbaje ani 
obvyklé opatrnosti, hnal se přímo k místu, 
kde šperky byly uschovány. 

Vrhli se s dcerou na zeminu čerstvě 
zkypřenou a rukama ji hladově rozhrabo- 
vali. Zazvonilo zlato. 

>Aspoň něco tady nechal!* oddychl si 
Dnálek. 

Vytahovali chvatně skvosty z úkrytu 
a házeli do Mařčina šátku. Za chvíli zjistili, 
že vzal komediant asi polovici pokladu. 

»A že já to odtud jinam v čas ne- 
odstěhoval,* litoval staroch, » přece jsem 
si moh pomyslit, že na něco takového 
spekuluje!* 

A jal se zeťovi spílati nejhanebnějšími 
jmény. Dcera přitakovala a déšť otcových 
nadávek novými horlivě zmnožovala. 



Zavázali pak skvosty a nesli domů. 

»V noci je uložím na lepší místo,* 
zašeptal staroch a znova vrátil se na ko- 
medianta : 

»Ještě může vyvést jinou darebnost, 
rozum na to má dost hloupý. Chytnou 
ho, až bude šmuky prodávat a pak se 
odvolá na nás* 

»To by tak scházelo,* zazlostnila 
Mařka. 

Dnálek se starostlivě zamračil. »Énu, 
musíme se na všechno připravit...* 

Několik týdnů po té nedělali vlastně 
oba nic jiného, než zatracovali komedianta 
do horoucích pekel. 

Staroch měl radost, že se dcera tak 
drží a že jeví v opuštěnosti své neoby- 
čejnou statečnost. Ale v pravdě se jen 
přemáhala. Uvnitř pálil jji stesk, strádala 
osamocením. Příliš si už byla zvykla na 
blízkost svého muže a každodenní jeho 
objetí, aby mohla klidně a lhostejně 
snášeti tak náhlý převrat, jaký v jejím ži- 
votě vyvolal komediant svým útěkem. Po- 
čaly ji znepokojovat palčivé představy. Bála 
se už sama, že musí z protivné vsi prch- 
nout za mužem do světa. 

Než tu nadešel svátek sv. Rosy Li- 
manské, patronky všech potulných kra- 
mářů a kočovných brusířů, a o svátku tom 
stalo se něco neočekávaného . . . 

V ten den za mladosti Dnálkovy za- 
čínaly u vsi na širokém břehu panského 
rybníka veliké, památné sla^vnosti, které 
trvaly vždy tři i více dnů. »Šlejferna« jim 
říkali. Z krajského města po bartoloměj- 
ském jarmarku sjelo se tam pokaždé tolik 
cizích kočovníků, že břeh rybníka černal 
se jimi jako obrovské mraveniště. Hudba 
tam vířila, tančilo se o závod, výskalo, 
hýřilo až do vysílení . . . 

Od té doby sláva »šlejferny« sice už 
valně pohasla, ale úplně nezanikla. Aspoři 
deset rodin kramářských a brusičských 
přece jen utábořilo se rok co rok o sv. 
Rose Limanské u panského rybníka a po 
několik hodin oddávalo se tu nezkrotnému 
veselí. 

Tak i letos. Přijeli se svými šperlo- 
chovitými vozíky samí známí Dnálkovi a 
také ho hned i s dcerou pozvali na ve- 
černí hod a tanec. Mařka zazářila radostí, 
když jí staroch vyřizoval tak krásný vzkaz. 

» Musím se už trochu vyrazit ze všech 
svých myšlének,* zazubila se upřímně a 
běžela na půdu pro sváteční šaty. 

Vyšňořila se na slavnost co možná 
nejskvěleji, aby tuláci viděli, že ona je 
přece jen dcerka z majetku — a ne snad 
nějaká světoběžnice, na jaké oni jsou 
zvyklí. 



KAREL JONÁŠ: PĚTIPRSTEC. 



187 



Vlasy uvěznila do tureckého šátku, 
koketně uvázaného na babku, pevný, jako 
vysoustruhovaný krk otočila dvojitou šňů- 
rou blýštících se skleněných koralů, a 
omamně klenuté své poprsí ukryla do při- 
léhavé blůzy ohnivých barev; pak oblékla 
polozvonovitou červenou sukni, jež sahala 
jí k plným kulatým lýtkám, těsně utaženým 
v pruhovaných punčochách, které odrážely 
se nápadně svou jasností od mdlé černi 
vysokých, štíhlých botek, vrzajících při 
každém kročeji. 

Sám Dnálek se jí obdivoval, když vy- 
běhla takto vystrojena na dvorek a bystře 
před ním zavířila na podpatku. 

»To budou šlejfíři koukat,* usmál se 
spokojeně a jakoby se strachoval, aby 
vedle dcery nevypadal uboze, jal se pota- 
hovati a rovnati dlouhý svijj kabát a čistiti 
opršalou placatou čepici . . . 

Před večerem vydali se z chajdy. Když 
docházeli k rybníku — asi dvacet rukou 
zakynulo na uvítanou, a mladý kramář Šejk 
běžel jim naproti, volaje zastřeným, jarma- 
reční námahou utahaným hlasem : » Ať žijou 
Dnálkovic!« 

Pak maje pravici vztyčenu nad hlavou, 
vedl hosty do tábora . . . 

U prvního vozu, záplatovanou plachtou 
obloukovitě pokrytého, hrbil se poklesle, 
jakoby se chtěl právě posadit, stařeček 
Bajmun, stále šťastný a stále usmívavý. 
Jeho tvář, podivně zbrázděná vráskami, 
které se táhly od uší k bradě a dodávaly 
jí komického výrazu, natáhla se při po- 
hledu na Dnálka sladce a roztouženě. 

> Dědku milý a nejmilejší — « zažvatlal 
dětskými zvuky Bajmun a rozpřáhnuv ruce 
přivinul Dnálka na prsa. >A tohle je tvá 
dcera? Pojď ke mně, beruško milá a nej- 
milejší — « zavolal na Mařku po chvilce 
a rovněž ji k sobě přitiskl. >Já znám už 
tvého tátu přes padesát let.« 

»Ten se s mladou líže!« zašklíbl se 
závistivě Šejk. »A já nedostanu nic?« 

»Jdi si ku své!« ozvalo se v tom už 
několik hlasů za ním, a rozpustilý smích 
rozběhl se po břehu. 

Hosté museli s četnou assistencí do 
»kuchyně«. Tu řídila tlustá, vousatá kra- 
mářka Fuksová. Krčila se u ohniště a opé- 
kala malé rybičky, které jí prodal za laciný 
peníz pan rybný. Vedle ní na otevřeném 
vozíku zlatila se baňka pálenky a hnědal 
se načatý soudek piva. 

»I thé s rumem uvařím, ale až po- 
zději,* chlubila se Mařce. Při tom dívajíc 
se upřeně na hosty, sáhla do vozu a ucho- 



pila bachratou baňku. >Tak si zavdejte!* 
pobídla je a ukázala po paměti na malou 
skleničku, jež válela se před ní v popálené 
trávě. 

Dnálek poslechl a vypil ostrou teku- 
tinu na jeden doušek; pak sáhl do spodků 
a vytáhl zlafák. 

>Dnes zadarmo !« bránila se Fuksová. 

j> Nechtě to pro děti!< zasmál se stařík 
a mrkl na celý zástup zevlující kolem dro- 
boty. 

V tom od prvního vozu zaplakala 
tenkými, sotva slyšitelnými tóny zaschlá 
niněra. 

»Bajmun hraje !« zařehtal se Šejk, »ale 
kam s tím, není to už z tohoto světa. 
Spusť ty! < obrátil se na obrovitého, jedno- 
okého šlejfíře Klaňka, jenž právě házel do 
širokých, rozházeným vousem obrostlých 
úst opečenou rybku. 

Klaněk mlaskl a odskočil k malému 
vozíku, u něhož ležel huňatý pes. Za oka- 
mžik vrátil se odtamtud s velikou, mnoho- 
klapkovou tahací harmonikou a usedl na 
kámen. Pohladil několikráte instrument, 
jakoby mu lichotil a pak mohutným roz- 
machem svých rukou vyloudil z něho hlu- 
boký, řvavý zvuk — 

»K tanci! Šlejfernu si dáme!« hlásil 
Šejk a zatleskal. 

Na zdupané prostranství mezi vozy 
vhrnulo se pět ženských, z nichž však 
ani jedna nebyla tak pěkně oblečena jako 
Mařka. Měly starší, pomačkané sukně a 
špatně vyprané kartounové kazajky. S vlasů 
však i ramen vlály jim dlouhé strakaté fá- 
bory a na hrdle chřestila jim zavěšená 
malá zrcátka. 

Až na jednu vyhlížely všechny už jaksi 
uvadle, zmořeně, ačkoliv žádná z nich ne- 
čítala přes dvacítku. Kočovnický život je 
tak předčasně ztepal. Za to nejmladší 
z nich — Gusta Brašova — zastínila svým 
jemným, svěžím obličejem i samu Mařku. 
Ku podivu, po kom tu něhu v tazích 
zdědila! 

Ženské postavily se do řady a proti 
nim na vzdálenost několika kroků vypjali 
se mužští. Dva z nich byli už lety poně- 
kud polámáni, ale tancovat šli přec. 

Mařky ujal se Šejk, a když tvrdila, že 
» šlejfernu* nedovede, připjal se k ní, po- 
ložil její lokty na svá ramena a řekl: 

> Budeme tancovat dle té noty něco 
jiného — « 

Klaněk popovstal a vida, že jsou už 
všichni uchystáni, rozdul z měchaté har 

moniky divokou melodii. (Pokračování.) 



F. X. Svoboda 



PROBUZENÝ TYGÍIIČEK. 



(Pokračování.) 



Atak tichounce ze všech stran zamlže- 
ného lesa přiblížila se k němu sama 
příroda, jakoby živá, čistá a dětská. 
Sny jeho, dávné touhy, badání v jejích hlu- 
binách, vše jakoby jej obstoupilo. Tajemství, 
jehož kouzlo a moc ovládaly jeho srdce, 
v této chvíli vrátilo se k němu. Temný, 
ale hluboký stud jakýsi zrodil se v jeho 
srdci a zazářil v jeho očích, jimiž díval se 
na tiché listí buků. A tímto tichem kolem 
seskupené přírody přikradla se k němu 
myšlenka o závislosti života jeho na ne- 
sčíslných příhodách, Bůh ví kde a Bůh ví 
kdy odehraných. Snad nikdy nebyla tak 
jasná a v jasnosti své tak tajemná a ne- 
konečná jako v této chvíli. Zdálo se mu, 
že proniká očima svýma tisíceré to naku- 
pení příčin, a silný pocit pokory před ne- 
známou mocí rozložil se jeho hrudí. >Ach, 
chtěl bych znáti všecky ty události, roz- 
hozené přírodou i životem lidstva, které 
musily se přihoditi, abych já stál nyní 
v tomto lese!* promluvil tiše. »A chtěl 
bych rozeznati vše, co se musilo státi, 
abych zde mezi stromovím stál s tou bo- 
lestí, jaká mně dnes svírá! Ach, kdo tuší, 
kdo tuší!« Tklivé pohnutí zachvělo jeho 
bytostí. A tu všechen překvapen si šeptal: 
» Kdybych byl tehda nešel na studentskou 
slavnost, nebyl bych zde, kdybych byl šel 
na studie do Vídně, jak si přál strýc, nebyl 
bych zde, kdybych se byl nesetkal s Ka- 
lasem, nebyl bych zde, kdyby byl Kornet 
nejel na Rezek, nebyl bych zde, a kdyby 
byl Napoleon nesvedl bitvy u Slavkova, 
nebyl bych zde!« Udiven rozeznával sta 
nových a nových příhod, z nichž bez které- 
koli život jeho by byl jiný a on nesjál by 
v této chvíli mezi starými buky. Žasl a 
pohled jeho stále hlouběji pronikal ve sple- 
titost života. >To vše není strašné,* my- 
slil si, »ale strašné je, že každým činem 
svým, někdy zcela nepatrným, béru do ruky 
Bůh ví kde a kým navlečenou nit a uči- 
ním steh na osudu Bůh ví koho, a Bůh 
ví, jak záhubný. Kdož ví, jaký steh učinil 
jsem na životě Kalasově, když jsem ho 
v Kunovicích zavolal do vozu!* Myšlen- 
kami těmi jakoby se bolest jeho zmírnila 
a jakoby na krátko pocítili hluboký dech 
osudu až u samé bytosti své. Kdosi věčný 
obestíral jej se všech stran svými peru- 
těmi. 

Svěsil hlavu, a opatrně, jakoby se bál, 
že krokem svým poplaší důvěrnost přírody, 
sestupoval stezkou k lázním. Ocitl se ve 
smrkovém lese nad lípami. 



Náhle stanul. Srdce mu téměř vystydlo, 
dech se stajil. 

Po druhé stezce z lesů spěchala Mi- 
lada v šedém anglickém plášti a setkala 
se s ním. I ona mimoděk stanula. Tvář 
její všecka byla červená. 

>Je dobře, že jsme se setkali!* řekl 
Strachovský vzrušeně. 

»Ano, je dobře!* odvětila zblednuvši. 
Pozvedla hlavu jakoby trpěla a prsty její 
rozepjaly u krku límec pláště. > Přála jsem 
si to!« 

»I já! Vím již — « 

»A nemýlíte se,« řekla dříve, než do- 
pověděl. 

»Vím, že mne již nemilujete!* 

»Ne . . . již ne!« 

Nitrem provlékla se mu ostrá trýzeň. 
Pohleděl na ni bolestnýma očima. Tvář 
její, nyní bledá, nejevila pražádného hnutí. 
Jen jakási odhodlanost jakoby hleděla z čer- 
ných, zpříma hledících očí. 

Ruce jeho poněkud se pozvedly jako 
k prosbě. 

»To není možná!* zašeptal vroucně. 

»Ne, nemiluji vás!* řekla sotva sly- 
šitelným hlasem. 

»Já však nedovedu zapomenout, jak 
vy si myslíte,* mluvil bez ohně, jakoby 
byl prvním silným dojmem zcela znaven, 
»a nechci ani zřeknouti se svého štěstí. 
Je to nemožné, nemohl bych žít! Tak by 
bylo se mnou, jako byste mne vyvedla na 
vysokou horu a shodila dolů. Jednou, jen 
jednou jsem spatřil štěstí! Co jsem byl? 
Co? Pracovitý chudák, nesmělý, lačný člo- 
věk!* Rty jeho se bolestně usmály a tvář 
všecka zahořela. Pokračoval vášnivěji: » Mi- 
lado, je možná, aby všecko tak snadno 
zaniklo? Vždyť jste sama věřila . . . sama 
jsi věřila — « opravil se, >a častokráte 
sama jsi opakovala, že nikdy, nikdy naše 
štěstí nezhyne!* 

Pokrčila rameny a povzdechla: 

»Nebudu vás přelhávati již . . . není 
možná, nemiluji vás!* 

Uchopil ji za obě ruce, jež byly 
chladné, a hleděl zblízka a zaníceně do 
její tváře. 

»A což — zastřelím-li tě!* zašeptal. 

>Jak vám libo,* řekla chladně, aniž se 
tvář její oživila. 

>Nesmilujete se?« zvolal pustiv její 
ruce. 

» Nechci vás klamati,* řekla, »zhnusila 
se mi ta neurčitost, ty vaše rozpaky, ty 



F. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYOŘÍČEK. 



189 



výčitky. Odhodlala jsem se říci vám pravdu. 
Napadlo mne, že se pravdy nebojíte.* 

Mlčel. Jen rty jeho se zkřivily. 

»Když jste sem přijel,* pokračovala 
bez tísně a směleji, »ulekla jsem se sama 
sebe. Byl jste jiný člověk, ne takový, jak 
jsem vás dříve viděla; tehda již přestala 
jsem vás mít ráda.« 

Svěsil hlavu. 

» Musil jste cítiti, že je vše skončeno,« 
pravila dále, » snažila jsem se, přemlouvala 
se. . . ale nemohla jsem.« 

» Protože — « pojednou zvolal Stra- 
chovský zasvítiv očima. 

» Protože jsem se znova zamilovala !« 
řekla chladně s výrazem kamenným. 

»Pochopil jsem.« 

»A jsem ráda, že to víte.« 

»Já však nepřekonám svou bolest!* 
pohrozil jí, a tvář jeho nabyla dravčího 
výrazu. 

»Což mohu činit !< prohodila pozved- 
nuvši ramena. 

» Stane se neštěstí!* 

»Nemohu již lhát!« dodala tiše. 

>Jste strašná!* vykřikl a vztáhl obě 
ruce do výše. 

»Proč? Nemohu jinak... S^ Bohem !« 
zašeptla a rychle se vzdálila. Šedý plášť 
zavlál vzduchem. 

Díval se za ní, jak zmizela za lipami 
a jak se ztratil její klobouček za kapličkou. 
Prsty jeho zapínaly svrchník, rty se svíraly. 
Obrátil se a tiše zašel opět do bukového 
lesa. Mlha vystupovala a stříbrněla. V od- 
létajících mračnech modrala se obloha. 

X. 

Od tohoto dne nešel již Strachovský 
do společnosti. Potuloval se po lesích, co 
možná daleko, a k pití vody přicházel časně. 
Viděl-li někoho, vyhnul se opatrně, 

S Kalasem nesetkal se po celý týden. 
Představa jeho tváře neděsila ho jaíco dříve. 
Tajemná hrůza její jakoby zmizela od té 
chvíle, kdy mu bylo vše jasno. 

Snažil se studovati. Poštou došly ho 
nejnovější podrobné obrazy mořské zví- 
řeny, objevené v Atlantickém oceáně něme- 
ckými přírodozpytci. Obíral se se značným 
zájmem podivuhodnými rybami i prvoky, 
ale úplně s vědou splynouti nemohl. S assi- 
stentem doktorem Malým, jenž byl na 
prázdninách v Poděbradech, dopisoval si 
nyní často, ale o ztroskotané své lásce se 
nezmínil. 

Jednoho dne zahlédl v lese Kalase, 
jenž šel se svěšenou hlavou, jakoby četl. 
Pozoroval ho a zdálo se mu, že je změněn. 
Vlídná tvář doktorova, jindy trpělivá a sho- 
vívavá, měla výraz bolestný. Chtěl naň za- 
volati, ale neodhodlal se. Stopoval jej 



pouze a všechen se tím pobouřil. Cítil, že 
se něco stalo, ale bylo mu nemožno jíti 
k němu a vyptávat se ho. Než v té chvíli, 
jak zašel, zaujala Strachovského zvědavost 
a nepokoj. >Zahlédl-li mne,* pomyslil si 
starostlivě, »řekne, že se mu vyhýbám ze 
žárlivosti . . . Ach ne, nežárlím, ne, přeju 
mu; věděli jsme oba již tehda ve vlaku, 
když jsme se po prvé uviděli, že nás cosi 
strašného čeká ! Ne, nežárlím, ale jíti k němu 
nemohu — teď, když jsem s ním po celý 
týden nemluvil.* 

Téhož dne odpoledne bloudil po sva- 
zích Malé Kamenné poblíž míst, kde se 
scházívala známá společnost. Schovával se 
za keře a pátral zvědavě, ale nikoho ne- 
spatřil. Jen u Růžové villy zabělala se mu 
světlá halenka, kdo však to byl, nerozeznal. 
Zachvěl se jen a tichounce zašel do hou- 
štiny. Zde na pěšině u dřevěného zábradlí 
spatřil stařičké manžely, plukovníka ve vý- 
službě s jeho paní, kteří měli papouška a 
denně odnášeli jej do lesa, aby mu do- 
přáli radosti. Posadili ho na strom nebo 
zábradlí, na dlouhý provázek uvázaného, 
a dívali se naň s láskou jako na vlastní 
dítě, jak pobíhá, jak leze a jak se raduje. 
I tehda obírali se krásným papouškem 
nevšímajíce si nikoho. Paní stopovala každý 
krok milovaného ptáka vyhaslým svým 
okem. Plukovník, hubený, se šedivým, vy- 
soko vzadu vyčesaným vlasem, ve tváři 
žlutý a vráskovitý, stál poblíž ani se ne- 
hýbaje, 

Strachovský cítil, že by jim nebylo 
příjemno, kdyby šel dáie. Stanul tedy a 
po chvíli se obrátil jiným směrem. Za ne- 
dlouho byl opět nad Růžovou villou. Usedl 
do dřevěné besídky, odkud viděl dolů. 

Náhle kdosi za ním stanul. Ohlédl se. 

Mařka Holasová, jejíž matka šla sou- 
sední stezkou, podávala mu ruku. 

»Proč jste nám nevěren ?« ptala se 
heboučkým svým hlasem. 

»Již to mne těší, slečno, že o tom 
víte. Myslil jsem, že mne nikdo nepostrá- 
dal !« odvětil. 

» Milada se po vás stále ptá!* 

>Tak. . . ptá se? Ale je při tom ve- 
selá !« prohodil mírným hlasem. 

•Nerozumím jí!« zašeptala Mařka živě. 
»Teď však musím již jít, jdeme s maminkou 
na návštěvu k paní Nožířové. Až se uvi- 
díme, mnoho, mnoho vám povím ! Podivíte 
se, ach, nevěřil byste ani, co se děje!* 

Zadržel ji a zahleděl se do jejích 
modrých očí. Očekával, že uvidí v nich 
smutek, ale výraz jejich byl poněkud zdi- 
vočený a zlý. 

•Počkejte ještě,* zaprosil tiskna jí ruku, 
•vždyť paní matku snadno dohoníte! Řek- 
něte mi něco, což nevíte, že trpím?* 



190 



ť. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYOŘfČEK. 



> Litovala jsem vás! Ale nerozumím 
tomu, co se děje. Ach, jděte mi, je to 
směšné ! A doktor Kalas vstoupil do Klubu 
chudáků! Ema jej of otografovaia ! « zvolala 
kousavě a rozesmála se. 

»Jak to ? Myslil jsem, že slečna Milada 
mluví jen s ním!« 

»Kdož jí rozumí! Byla velmi veselá, 
až rozpustilá tento týden !« 

Dotkl se svých rozpálených spánků, 
aniž co řekl. 

»Nebavíme se již tak krásně jako s po- 
čátku. V úterý přijel příbuzný paní Bártové, 
konceptní úředník z Prahy, hezký muž 
s ironickými poznámkami. Zalíbil se všem 
a umí vypravovati o umění, o divadle, 
spisovatelích a hercích. Zná všecky zpě- 
>^^, vačky a herečky, rozumí toiletám — a po- 
Ésmívá se tak břitce, že je rozkoší poslou- 
chati ho.« 

>Jak se jmenuje?* 

»Doktor Janda.< 

>Znám jej poněkud, ale nemluvil jsem 
s ním!« řekl Strachovský tiše a představil 
si Jandu ve světlém svrchníku, muže as 
třicííiletého, elegána s pohrdiivým úsměvem 
na hezkých rtech. 

^Debatujeme s ním!« živěji a jaksi 
veseleji sdělovala Mařka, »ale není možná 
zvítěziti nad ním! Vypravuje nám o in- 
trikách v zákulisí, o láskách primadon 
a spisovatelů. Je velice milý! S doktorem 
Kalasem se hned první den pokousali! 
Ach, to bylo směšné! — Musím však jít, 
s bohem !« A rozběhla se pěšinou, šikmo 
svahem položenou, za svou matkou. 

Zamrzelo jej, že se nezeptal, kde jsou 
ostatní. Poseděl chvíli v besídce, ale když 
sem zaběhla chůva se dvěma vřískajícími 
hochy, odešel. Ubíral se lesem, aby ho 
z vili nikdo nezahlédl, všechen vyrušen 
poznámkou, že se naň Milada ptala. Hledal 
jakýsi hlubší smysl v této zprávě. Byl roz- 
čilen a zajímalo jej vše, co mu Mařka 
sdělila. Vzpomínal na jednotlivé její věty, 
o každé uvažoval a každá jakoby mu vy- 
světlovala celý děj. Měl dojem, že ví vše, 
co dělali, jak se bavili a co se přihodilo. 
Živost obrazu rozjitřila jeho touhy a brzy 
mučila jej nesnesitelná lítost, že s nimi 
nechodil. 

Došel k úzké pěšince, vinoucí se po kraji 
keřovitého lesíka mezi vysokými květi^nami 
a trávami příkře k temeni chlumu. Četná 
společnost, seskupená kolem vynikajícího 
professora moravského, jehož dvě dcery 
byly krásné, chytré i vzdělané, ubírala se 
právě po této stezce při veselém prozpěvo- 
vání. Tři dívky v červených šatičkách roze- 
smály se před Strachovským z neznámé 
příčiny. Ohlédl se za nimi a v té chvíli 



i ony se ohlédly. Ohromné bodláky pře- 
vyšovaly značně jejich černé hlavičky bez 
kloboučků. Krásné dcery věhlasného pro- 
fessora šly pozorně, vypravujíce si o Tur- 
geněvově Rudinovi. Hlasy jejich zněly 
plně, jasněa jaksi dokonale lesním vzduchem. 
Mluvily pěknou češtinou a pohyby jejich 
svědčily o společenském vyškolení. Stra- 
chovský pocítil jejich povýšenost, a zdálo 
se mu, že zavanula vzduchem vůně a čistota, 
když přešly. >Ach, jak bych byl šťasten, 
kdyby byla Milada jako tyto slečny,* na- 
padlo jej, » láska naše byla by trvalá 
a krásná!* 

Když četná ta společnost přešla, vy- 
stupoval pěšinkou v příjemném slunečnu 
do stráně. Na mysl přišly mu opět všechny 
zprávy Mařčiny, domnělý jejich smysl 
a dřívější znepokojení. Trávy a kvítí, pokrý- 
vající tento svah, leskly se v odpoledním 
osvětlení. Byl unaven již a rozhodl se dojíti 
do besídky u lesa, odkud byla uchvacující 
vyhlídka na Jestřábí i Obětovou. Soudil, že 
s této výše uvidí vraceti se před večerem 
své známé do lázní a že rozezná i Miladu. 

Když došel do besídky, bylo šest 
hodin. Usedl a zahleděl se do lesnaté ní- 
žiny lázeňské, na pestré stavby Jurko vičo vy, 
a lítost, již nemohl přemoci, nahromadila 
se mu k srdci. »Zkoumám přírodu,* pro- 
hodil s hořkostí, »ale nejprostšího zákona 
lidského nitra neznám. Žena je mi tajem- 
stvím! Neznámou zemí! Jak jinak jsem 
si vše představoval ! Tehda, když jsem byl 
s dohazovačem za nevěstou, mluvil jsem 
příliš a vše jsem prohrál, zde jsem mluvil 
málo a taky jsem prohrál. Nemám štěstí, 
neznám ženského srdce !« Hlava spadla 
mu bezvládně na prsa. Přivřel oči. Byly 
plny slzí. »Je čas odjeti !« pomyslil si. 
A v té chvíli zatoužil zmizeti odtud tiše, 
aniž by se s kým rozloučil. Cosi pří- 
jemného a utišujícího jakoby bylo v tomto 
odhodlání. »Ano, odjedu co nejdříve!* 
rozhodl se, a sotvaže si to řekl, vnikl do 
jeho hrudi mlhavý sen: »A ona pochopí 
a zasteskne se jí . . . I půjde k Jestřábí 
a bude mne hledati, ale nedovolá se již . . 
Zmocní se jí úzkost, zapláče . . . Ale ne- 
uvidí mne, nenalezne, ba ani stop mých 
nezahlédne !« 

Do tohoto teskného i sladkého snu zajel 
rušivý smích. Jinou stezkou utíkal kdosi 
z listnatého háje, jenž pokrýval vrchol 
chlumu, a cosi volal. Byl to Zavadil, jehož 
lesklé černé vlasy jej prozradily. Utíkal sleč- 
nám Javornickým, jež všechny tři, držíce se 
za ruce, letěly za ním s rozevlanými vlásky. 
Vsadily se s ním, že ho dohoní. Smály se 
a hlučely. Dusot jejich nohou roznášel se 

hluboko spadajícím svahem. (Pokračování.) 



<:S55i 



LITERATURA 



DIVADLO. 



191 



LITERATURA. 

Karel de Wetter: Zpěvy duše. Lyrika, 1905. 
Z nakladatelství A, Wintra v Prachaticích. 
Cena 1*20 K. — Vladimír Frída : Preludia. 
Psáno 1903 — 1905. Nákladem Edv. Leschingra 
v Praze, za 1 K. — L. Havluj: Epigramy. 
1901—1905. Kniha prvá. Nákladem knihku- 
pectví A. Píše v Brně, cena 1 K. 

Pan Karel de Wetter je z mladé gene- 
race básnické, u níž hladká, skoro hotová, často 
i lehce zpěvná forma verše je dána a rozumí se 
skoro sama sebou. Je to nepopiratelně přednost 
dobré školy u našich parnassistů. Také její eklekti- 
cismus zdědili do značné míry tito epigoni. Ob- 
jemná lyrická sbírka »Zpěvy duŠe<, tuším druhá 
kniha autorova, prokazuje takovou veršovnickou 
zručnost co nejpříznivěji: avšak nelze zapříti, že 
čím bohatší číselný pořad takové básnické sbírky, 
tím zjevněji hlásí se vám nedostatek vlastní, vý- 
razné noty, tím živěji cítíte, že máte před sebou 
přece jen knihu mladou, nevyhraněnou, příliš na- 
sycenou cizími vzory a příliš málo naplněnou vlast- 
ním životem, vlastními zápasy. 

Snad to vše přinese další vývoj. Celkem však 
nebyla by nepříznivá bilance druhé sbírky básníkovy, 
kdyby jí nevadila nezvyklá v našich poměrech míra 
poklesků jazykových, zaviněných po většině ne- 
dbalou korrekturou. 

»Preludia« pana Vladimíra Frídy 
mají také zjevnou pečeť básnického začátečníka; 
ale začátečníka, který patrně přísně vybíral ze svých 
zásob. Nelze ovšem ani tu klásti přísné měřítko na 
originalitu motivů, na hloubku básnického procítění 
ale jest už to rozhodnou předností u první knížky 
veršů, ozve-li se tu a tam čistý tón jemně a prav- 
divě zachycené nálady, narazí-li leckde o váš sluch 
pevný rythmus pečlivě vybroušené sloky. Je to 
ovšem zatím spíš pouhá umělecká produkce, pěkně 
uspořádaná výstavka umělých básnických forem — 
sonet, šestina, ghazel . . . jak se vám libí — než 
kniha básní. Víc na podívanou a pro poslech, než 
pro umělecký požitek. Ale je vkusná ta knížka 
veršů, stejně jako její obálka. 

To čemu pan L. Havluj říká »Epigramy« 
a co si ve své sbírce očísloval až do počtu 376, 
má s pravým epigramem velmi málo společného. 
Vtipná, duchaplná pointa rozumí se přec nezbytně 
spolu s úsečnou formou jako hlavní podmínka epi- 
gramu. Ale jako není všecko vtipem, co se za vtip 
vydává, tak nehodí se každý nápad k epigramati- 
ckému zpracování. U nápadů páně Havlujových 
platí to do čtyř pětin, a ještě snad nad ně. Do- 
konce pak, jsou-li ty nápady tak originální, jako 
nápad IĎo*. »Skrývá stará skřínka démanty — mladá 
kuchařinka amanty;« anebo nápad 114.: >Žena, jež 
je choti tyranem, dojista se zkrotí pod pánem«. 
O formě, která právě při nutné stručnosti epigra- 
matického vyjádření je tu tak důležitá, lze stěží 
mluviti. Zůstane-li po této zkušenosti při první 



řadě vydaných »Epigramů« na místě slibovaných 
čtyř svazečků, nebude čeho litovati. V. Kol. 

Ant P. Čechov : Jest život krásný!.. Přeložil 

J u 1 k i n-H u s á k, 1905, nákl. Jos. R. Vilímka ; 

za 3 K. 

Nejproslulejším a nejoblíbenějším doma i v ci- 
zině učinily Čechova jeho drobné povídky, působící 
dojmem momentních snímků, plné karakteristiky a 
vtipu. V této drobné minci, jak si jí žádala potřeba 
belletristických žurnálův a zábavních příloh denních 
listů, vyčerpával se především po dlouhá léta ve- 
liký Čechovův talent. Teprve v souboru tohoto 
genru literárního a při bližším srovnání vnitřní jeho 
spojitosti s většími skladbami belletristickými a s pra- 
cemi dramatickými, v nichž Čechov dospěl umělecky 
nejvýše, projevuje se plně a nepokrytě mistrovství 
jeho formy, stejně cenné ve stručné feuilletonní 
črtě, ve veselé anekdotě, v tklivém náladovém 
obrázku, jako v soustavném, plynulém líčeni, jako 
v životnosti jeho divadelních figurek. 

Také v četných českých překladech Čechov 
je nejznámnější a přirozeně nejvíce favorisován 
jako neodolatelný a při tom umělecky jemný humo- 
rista. Překlad jedné z jeho nejdelších povídek, a 
snad vůbec nejdelší — »Jest život krásný!..<, 
seznámí čtenáře s krásným, slohově neobyčejně 
harmonickým kouzlem Čechovova karakterisačního 
a vyprávěcího umění, které připouští poznati a 
oceniti jeho veliký talent mnohem šíře a vše- 
stranněji. Kniha lící život moskevských studentů, 
v jehož popředí je zajímavá trojice: Vladimír a 
Andrej Brusovi, zámožní bratří povah naprosto 
rozdílných, a Antoš Zárudný, chudý student, pe- 
roucí se statečně v boji o existenci, společně se 
svou milenkou Soňou, která mu kyne jako sladká 
odměna, ale teprv, až vyjde do života. A pessimista 
Čechov, který sám kdesi napsal o současné své 
generaci, že >nemá jednotné idey ani ideálů, nemá 
víry, životního cíle ani určitých zásadj^ a smysl 
života leží u ní v materialismu*, tento Čechov tak 
se dává unésti krásnou bezstarostností a harmonií 
studentského života, tak se sám strhuje svojí ve- 
likou a hlubokou životní znalostí, že nechá prostě 
životem probíhati osudy těchto studentů, sdruže- 
ných společnou prací, až je život sám rozvede, 
veliký umělec a improvisátor osudů, nevyčerpatelný 
ve své vynalézavosti a tvořivosti ... A v krásném 
závěrečném akkordu dává vyznívati resignovaný 
znalec toho života svému líčení: » Každý pro sebe 
máme pravdu, že jest život krásný!. .« 

V. Kol. 



DIVADLO. 

»Náramek«, veselohra o jednom jednání, 
napsal Giannino Antona Traversů Přeložil 
Jean Rowalski. »Pařížanka«, komedie ve třech 
jednáních, napsal Henry Becque, přel. H. Je- 
línek. Druhý večer cyklu Kruhu čes. spisovatelů 



192 



TÝDEN. 



předvedl nám nového autora na české scéně, autora, 
který ovšem mohl a měl býti na poprvé představen 
cennější ukázkou svého umění. Náležíf Gíannino 
Antona Traversi se svým starším bratrem Carlem 
k nejčelnějším vlaským dramatikům a ačkoli je po- 
měrně mlád (nar. se r. 1860 v Miláně), dospěl již 
své vlastní svérázné hodnoty. »Náramek« ovšem 
náleží k jeho prvním pokusům po aktovkách »Per 
vanitá!« a »La mattina dopo« a není v něm mnoho 
zvláště cenného; veseloherní situace, pohybující se 
na ostří vážných následků, obložena tu knižně 
vtipným dialogem francouzského střihu. Ale nadání 
je patrno i tam, kde si autor vykračuje zcela kon- 
venčně. Trochu vůně osobitého života je v markýzi 
Riccardovi, tu snad autor kreslil dle skutečné před- 
lohy, již mu poskytl vlastní jeho život z mládí, 
který nasvědčoval spíše budoucnosti bohatého po- 
valeče, nežli váženého spisovatele. Provedení kusu, 
který mimochodem řečeno je špatně přeložen, ne- 
vyniklo nad obvyklou úroveň smíchovského divadla. 
Za to lépe se podařilo vypravení »Pařížanky«. Také 
hra sama je ovšem nepoměrně cennější nežli 
práce Traversiho. Skutečně je Becquova »La Pari- 
síenne* jednou ze základních dramatických prací 
celé moderní francouzské literatury. Nelze sice 
říci, že by byla divadelně bezvadná, je na příklad 
tu onde dost jednotvárná, ale karakteristika jednot- 
livých osob, celé psychologické provedení hlavní 
postavy a všecko životné proniknutí díla jeví kva- 
lity autora prvého řádu. Škoda, že Becque nebyl 
ocelovější povahou, byl by zajisté dospěl k ještě 
vyšším metám. Je přirozeno, že tenkráte, když 
v Paříži vítězil stovkami představení »Majitel hutí« 
a podobná divadelní industrie, nemohla proniknouti 
»Pařižanka<, která vlastně v cizině s Réjanovou 
v titulní úloze slavila své nejkrásnější úspěchy. 
Pro autora znamenalo její propadnutí v >Théátre 
Fran^ais*, které hru r. 1890, donuceno veřejnými 
hlasy, nastudovalo po divadle Renaissance, vypra- 
vivším ji pět let před tím, smrtelnou ránu, ze které 
se již vůbec nevzpamatoval. Bolestné mučednictví 
Hterární! Za to bude ještě dlouho hlavní postava 
»Pařížanky« ctižádostivým snem divadelních uměl- 
kyň, především ovšem francouzských, aby ji ztěles- 
nily, jak ji spisovatel kreslil dle žijícího vzoru a za- 
chytil opravdovým životem do rámce svého díla. 
Měl pravdu starý Sarcey, když hlásal, že »Pařížanka« 
bude snad za dvacet let vyhlašována za mistrovské 
dílo svého genru, měl pravdu, ačkoli jí ovšem sám 
nevěřil. Ale takový již bývá osud her i kritiků. 
U nás byla »Pařížanka« přijata se živým povděkem. 
Byla způsobně hrána, svěží souhra nesla dialog 
případným tempem a má tedy i provedení svoji 
zásluhu na teplém úspěchu. Pani Táborská vy- 
nikla v úloze Klotildy, ale některý běžný návyk 
bude třeba rychle odložiti. Více barev a detailu! 
Talentu je třeba nejpřísnější discipliny, routinované 
prostřednosti stačí právě její zlatá proslřednost. 



Pan Vojta zapadal poněkud těžce do kypícího 
dialogu. Pan Táborský má zásluhu o šťastné 
provedení hry, ale kdy od něho uslyšíme trochu 
odlišných zvuků? Nestačí se jen převlékati, snad 
je třeba také alespoň maličko — karakterisovati? 
Překlad hry je plynný a správný. /. Lý. 



TÝDEN. 

* (Ze života Ant. Dvořáka.) Že Dvořák 
nerad nechával se veřejně oslavovati, je známo. 

Když dlel v Praze artista v proměnách, známý 
Bernardi, chtěl Dvořáka napodobiti u dirigentského 
pultu, jako mnohé vynikající skladatele cizí, a proto 
chtěl se s ním seznámiti. 

Zaklepal tedy na dvéře Dvořákova bytu 
v Žitné ulici a přednesl někomu z rodiny mistrovy 
svou žádost. 

Dvořák však ho nepředpustil a vzkázal, že 
o to nestojí. 

Bernardi byl již zpraven o povaze našeho 
mistra, a proto vyzrál na něho jinak. Vyzvěděl to- 
tiž, že mistr chodí každého dne do kavárny »U My- 
slíků«. Vešel tam tedy jednoho dne a sedl si 
k malému stolečku přímo proti Dvořákovi. 

Dvořák, když zpozoroval, že naproti němu 
sedící oholený pán má jej na mušce, vrtěl se nej- 
prve nervosně a pak zakryl si obličej novinami. 

Ale když ani toto nemělo dosti velkého 
účinku a oholený pán nespouštěl s něho zraku, 
zavolal Dvořák sklepníka. 

»Kdo je ten tam naproti?* 

5> Bernardi, vašnosti.« 

Mistr utekl z kavárny, jako kdyby hořelo. 

Ale osudu svému přec neušel. 

Bernardi okoukl jeho tvář a pohyby a ve Va- 
rietée sklízel salvy potlesku jako dirigující — 
Dvořák. —dý. 

• 

* Našemu listu zaslána byla následující vý- 
borná motanice. V jednom kalendáři (jejž zasilatel 
J. K. přiložil) slaví se r. 1905 popeleční středa — 
vpondělí. Dle jiného kalendáře, vydávaného Zemskou 
ústřední jednotou učitelskon, slavili evangelíci 
v pátek, dne 31. března 1905 svůj Zelený čtvrtek. 

* 

Divná wertheimka. Kuba Šíchův, soused 
v Heřmanově Městci, r. 1498 umíraje odkázal mimo 
jiné také komusi zlaté groše, které měl schovány 
— ve škorni (v shrnovací sprosté botě). 

Z nejstarší knihy Herm. Městce. 



V PRAZE, dne 24. listopadu 1905. 



Majitel: Družstvo. — Zodp. redaktor a vydavatel: M. A. Šimáček. — Nakladatel: F. Šitnáček. 



Tiskem »UMie» v Praze 




Jaroslav Kvapil: 



Z NOVÉ KNIHY ^ZÁVOJE 
BEZHVĚZDNÁ NOC 



[Není západu a není zoře, 
shora tma, a hroby pod námi 
zavaUlo mne to jako moře 
beztvárností, smutky, mlhami. 



Aspoň záchvat, aspoň chvilku vzdoru ! 
Není cest a není rozcestí, 
kolkolem jsou dálky bez obzorů 
neplodných a tupých bolestí. 



Není poklidu ni nebezpečí, 
není ani vášně potají — 
bílé ruce, bílé ruce něčí 
temnotami za mnou tápají . 



S HUDBOU. 



Ztiš se, ztiš se v tmavý kout, 
kdosi housle ladi — 
přišel jsem si poslechnout 
hudbu svého mládí. 

Byla plachá, imylá 
ve své svěží kráse, 
jako křídla motýla 
mlžně modrala se, 

za nocí, kdy sváto je 
duše po daleku, 
rozpouštěla závoje 
do nahá svých vděků, 

rozkošná a nestálá, 
zlichocena vůní, 
do travin si lehala 
kolem ztichlých tůní, 



a když něhou zářící 
její prs se vzpouzel, 
vzdávala se měsíci 
do stříbrných kouzel. 

Teprv k ránu zaleklá 
z květin pozvedla se, 
potichounku oblékla 
závoje své zase . . . 

Hudbo mládí, kde že jsi? 
Všechny tvoje taje 
zesmutní a poděsí, 
když tě jiný hraje. 

Na planinách podzimních 
zšedla tvoje roucha, 
zavanul tě trpký smích, 
nikdo nenaslouchá. 



Umlčen a úzkostliv 
sám tě slyším zníti, 
chvilku ještě budu živ 
ale je to žití? 



ZVON. Roč. Vi. 



číslo 13, 



194 



PROF. DR. JOSEF THOMAYER: O BÍDĚ EPILEPTIKŮ. 



KIRKE. 



JNežli dopíši tu báseň žhavou, 
zavalí tě hrob, a nikdo z hdí, 
opojených krásou tvou a slávou, 
nestihne tě už a neuvidí. 

Nežli dotvořím tu píseň písní, 
nad všechny mé písně spanilejší, 
nežli duše ze svých snů se vysní, 
budeš mrtvo, tělo nejkrásnější. 

Skvělá hmoto, vášni mého mužství, 
proklínána, zbožňována všemi, 
z vítězství mých, ze všech dobrodružství 
jenom trpkost ztráty zůstane mi. 



Jesení svou němě ponesu ji — 
ale všechno utrpení moje, 
kterým k věčnosti se rozjasňuji, 
požárů těch slávou zalito je. 

Odloučena od bolesti záhy 
budeš pro mne slávou snů mých jinou, 
nehmotný a věčnými jen vztahy 
naše duše harmonicky splynou. 

Od vášně a chvilky odpoutána 
moje píseň zase pozdraví tě, 
z večerů mých vzejdeš k zořím rána, 
z půlnocí mých k věčnu na úsvitě. 



pROF. Dr. Josef Thomayjer: 

o BÍDĚ EPILEPTIKŮ.*) 



Ve středu společnosti lidské — a v na- 
šem kraji tak dobře jako jinde - 
žijí tisícové nešťastníků, kteří ná- 
sledkem nemoci své jsou ohroženi stálým 
nebezpečenstvím života, při nejmenším 
těžkým poškozením těla svého a těžkým 
nedostatkem duševních schopností, kterým 
však společnost vážněji ve strádání jejich 
nepřispívá. Jednak o strastech nešťastníků 
těchto neví, jednak si jich nevšímá, z valné 
části však se jich dokonce štítí. ' 

Těmito nešťastníky jsou epileptikové, 
lidé trpící patíoucí nemocí. 

Padoucí nemoc postihuje pokolení 
lidské ve všech pásmech světa. Není za 
našich dnů znám žádný národ, žádné ple- 
meno lidské, ať kulturní nebo nekulturní, 
aby u jeho členů epilepsie se nevyskyto- 
vala. U nejzapadlejších kmenů nitroafri- 
ckých **) pozoruje se epilepsie ve přípa- 
dech nikoliv řídkých. Jest pak nepochybno, 
že nemoc tato od dob nepamětných po- 
kolení lidské pronásleduje. Již před něko- 
lika tisíci roky budila pozornost společ- 
nosti lidské. Prastaré rukopisy indiclíé prý 
ji znají***), a před téměř půl třetím tisícem 
roků věnoval jí velmistr umění lékařského 
Hippokrates zvláštní kapitolu ve spisech 
svých. Kapitola ta jest nadepsána: »0 ne- 
moci posvátné*. Tak patrně nemoc padoucí 

*) Předneseno dne 4. listop, 1Q05 ve slavnostní 
schůzi í Spolku pro blaho epileptiků*. 

**) Viz Thomayer: Vliv civilisace na nervy 
člověka, r. 1901, p. 35. 

***) Viz Haeser: Geschichte der Medicín, 
1875, I. p. 23. 



u Řeků v době klassické obecně slula. Již 
název ten ukazuje, že v pradávných do- 
bách lidé pohlíželi ha epilepsii jakožto na 
zjev zvláštní, působením božství vznikající. 
Ale Hippokrates sám byl muž pokroku a 
praví, že se sice nemoc padoucí za dílo 
bohů vyhlašuje, že však tak činí na trzích 
hlavně dryačníci a šarlatáni na obalamu- 
cení davu. Každá nemoc jest prý na člo- 
věka poslána od bohů a epilepsie prý není 
o nic více poselstvím božským, než každá 
jiná nemoc. Nicméně Hippokrates panujícího 
mínění davu nevyvrátil a nepotřel. Dlouho 
po něm ba až hluboko do nového věku 
platila epilepsie za dílo vyšších, zejména 
zlých mocností. Možno citovati snad i zde 
na doklad tu okolnost skoro všeobecně 
známou, že Římané v dobách klassických 
přerušovali své porady comitialní, jestliže 
některý z přítomných občanů zachvácen 
byl epileptickým záchvatem. Záchvat ta- 
kový byl Římanům znamením, že si ně- 
které božství pokračování rozprav comi- 
tiálních nepřeje. Nová comiíia po této pří- 
hodě nemohla býti dříve svolána, dokud 
neotázáni ptákopravci, a dokud místo, 
v němž comitium odbýváno, nevyčištěno. 
Úředníci, za jejichž úřadování comitium 
epileptickým záchvatem přerušeno, byli 
zřídka kdy znova zvoleni. Možno zazna- 
menati ještě také, že jeden z nejslavnějších 
lékařů všech dob a všech národů Ambrož 
Pare (zemřel r. 1554) věřil, že padoucí 
nemoc jest dílem ďáblovým. Mnozí staří 
spisovatelé lékařští, jako na př. Westphall, 
neostýchají se užívati ve svých spisech 



PROf. DR. JOSEF THOMAYER: O BÍDĚ EPILEPTIKŮ. 



195 



pro epilepsii názvu »morbus daemonicus*. 
Proto také stručně resumoval svého času 
jiný slavný lékař Hollanďan Boerhaave 
(1668—1738), že epilepsie jest zjev velmi 
podivuhodný, který během času bohům, 
démonům, hněvu božímu, očarování a j. 
připisován byl. 

Nemoc padoucí také vskutku jest ne- 
moc, která budí u prostého pozorovatele 
úžas a svými eruptivními, divokými pří- 
znaky věru snadno plodí náhled, že zjev 
ten podivuhodný jest dílem nějaké vyšší 
mocnosti. 

Vyznačuje pak se nemoc ta záchvaty 
menší i větší intensity. Pozornost širších 
vrstev však jest upoutána hlavně záchvaty 
velikými. V těch právě divokost příznaků 
hlavně se zračí. Menší záchvaty zůstávají 
necvičenému oku ukryty, a teprve podrob- 
nější vědomosti odborné spleť jejich roz- 
luští. Proto mluví-li širší kruhy o epilepsii, 
mají hlavně na zřeteli záchvaty veliké. 

V takovém velikém záchvatu laikovi 
nejvíce bijí do očí křeče. Nejprve špinavé, 
tiché, hned na to škubavé, hlučné, celým 
tělem jako neživou hmotou zmítající. Avšak 
křeč tato není nejdůležitějším zjevem veli- 
kého záchvatu epileptického. Hlavní nebez- 
pečí pro nemocného vyplývá z těžké, ba 
i naprosté ztráty vědomí, kterouž se zá- 
chvat vyznačuje. Tato ztráta vědomí na- 
stává kvapně při samém počátku záchvatu, 
dříve než křeče se dostaví. V tomto bez- 
vědomí se nemocný skácí a upadne jako 
bezvládná hmota. Od tohoto zjevu má 
nemoc svůj název — > nemoc padoucí «; 
který obdobně ve všech snad jazycích se 
vyskytuje. I latinský název ~ vlastně jeden 
z názvů, neboť latinských názvů je celá 
spousta, totiž »morbus caducus«, název 
to nepochybně prastarý, k tomuto skácení 
se ukazuje. Toto bezvědomí nastává jak 
již praveno, při počátku nemoci nadmíru 
rychle a jest tak hluboké, že nemocný ne- 
tuší, kam padne. Následkem toho přihodí 
se pád často za okolností, jež přivodí ne- 
bezpečí života, bohužel nezřídka i smrt 
epileptikovu. Nečítaní jednotlivci se na pří 
klad následkem hlubokého bezvědomí v zá- 
chvatu svém utopí, mnohdy za okolností 
nejvýš bizarrních. 

Tak na příklad nasbíral jsem ne jeden, 
ale několik případů, v nichž epileptikové 
utopili se v záchvatu svém v hnojůvce na 
dvoře. Jiní se popálí, údy sobě polámou^ 
pohmoždí a podobně. 

V tomto bezvědomí máme prvý, ovšem 
nikoliv jediný zdroj nebezpečí, jímž epi- 
lepsie postiženého ohrožuje. 

Uveřejnil jsem r. 1903 v časopisu 
» Osvěta* článek o těchto útrapách epi- 
leptiků a ve článku tom jsem otištěním 



četných výstřižků z novin denních demon- 
stroval, jaký počet epileptiků, a jak rozma- 
nitým způsobem dochází škody v bezvě- 
domí, jímž záchvat jejich se vyznačuje. 
Mohl bych málo známá, myslím, data tato 
zde prostě rekapitulovati, avšak měl jsem 
za to, že účinněji osvětlím toto první ne- 
bezpečí epilepsie daty novými. 

Byl jsem dne 26. května 1905 požá- 
dán, abych veřejnosti české dnešním vý- 
kladem zhoubné řádění epilepsie nanovo 
vyložil. Proto umínil jsem si, že počínaje 
tímto dnem budu po tři měsíce za sebou 
sbírati v některých pražských listech den- 
ních zprávy o útrapách a příhodách ze 
života epileptiků tak, jak je vlna času při- 
nese. 

Z nedostatku času sledoval jsem sou- 
stavněji, ač ne nepochybně úplně přesně 
denní zprávy jen v » Národních Listech*, 
5>Národní Politice« a »Právu Lidu«, ale 
byl jsem a priori přesvědčen, že i tato ne- 
úplná sběratelská činnost nashromáždí ma- 
teriál dostatečně přesvědčivý. Ač pak právě 
toto období nebylo ve přičíně mé z nej- 
bohatších — dovedu to posouditi proto, 
že jsem již za příčinou citovaného článku 
v »Osvěíěv' podobným způsobem materiál 
sbíral — myslím, že přece jen to, co jsem 
nasbíral, ukáže širší veřejnosti, jak velikým 
zlem jest nemoc padoucí. 

Vizmež tedy, co jsem nasbíral. 

Národní Listy přinesly v odpoledním 
vydání svém dne 25. května tuto zprávu: 

Smrtelný pád. Anna Hrabáková 
521etá manželka zámečníka v čísle 140- Vil. 
trpěla delší dobu prudkými křečmi a tato 
choroba připravila jí předčasnou smrt. 
Když včera dopoledne přišla na záchodek 
v témž domě, byla stižena křečmi, upadla 
a narazila hlavou na železnou spojku s ta- 
kovou prudkostí, že si rozbila lebku. Ko- 
lemjdoucí mlékař Václav Štěpán zaslechl 
dunivý pád, svolal sousedy a za jich při- 
spění vypáčil dvéře, načež Hrabákovou 
přenesli do příbytku. ^ Přivolaní lékaři pp. 
dr. Faehnrich a dr. Černý nemohli ženě 
více přispěti, poněvadž mezitím zemřela. 

V témž listu nacházím dne 23. června 
tuto zprávu: 

Těžký úra^z epileptika. Rolník 
Josef Strnad ze Štěrbohol č. 22. jel před- 
včírem na svém voze do Prahy. Na černo- 
kostelecké silnici nedaleko Strašnic byv 
pojednou stižen padoucnicí, spadl s vozu 
a byl přejet. Poněvadž utrpěl těžké pora- 
nění na hlavě, byl po prvé pomoci lékař- 
ské, již mu poskytl p. dr. Samohrd, od- 
vezen do všeobecné nemocnice. 

V témž listu zachytil jsem dne 25. 
června tuto zprávu: 



196 



PROF. DR. JOSEF THOMAYER : O BÍDĚ EPILEPTIKŮ. 



Utonul ve studánce. František 
Kuchař, 421etý padoucnicí stižený domkář 
ze Šibříně, pracoval v těchto dnech na 
svém poli nedaleko lesa Vidrholce a jsa 
žízniv, sehnul se ke studánce, do níž po 
hlavě spadnul. Po delší době vytažen byl 
z vody jako mrtvola, kteráž po lékařské 
prohlídce byla dopravena na sluštický hřbi- 
tov a tam pohřbena. 

Není as pochyby, že Kuchař v oka- 
mžiku, kdy se chtěl napiti, stižen byl zá- 
chvatem své nemoci, v němž do studánky 
upadl. 

V Právu Lidu nalezl jsem 5. července 
tuto noticku: 

Utonul při koupání. 301etý holič- 
ský pomocník Ant. Hašek ze Smíchova 
koupal se včera dopoledne ve Vltavě ne- 
daleko vyšehradských lázní. Při koupání 
stižen byl srdeční mrtvicí a přes to, že byl 
výborným plavcem, utonul. 

Také v tomto případě po mém mí- 
nění běželo spíše o epileptika, který v zá- 
chvatu utonul. Neníf pravděpodobno, že 
třicetiletý muž končí náhle mrtvicí. 

V témž listu dne 2. července zazna- 
menávám : 

Při koupání utonul. Josef Rest, 
451etý dělník, zaměstnaný u starosty obce 
Stehlíka v Koutech, pracoval dne 30. června 
při sušení trávy na lukách u Poděbrad, 
jelikož bylo veliké horko, šel se vykoupat 
do blízkého Labe. Více se však nevrátil. 
Buď se dostal do víru anebo byl zachvá- 
cen křečmi a utonul. Nešťastník zanechal 
zde ženu a pět nezaopatřených dítek. 

19. července přinesla Národní Politika 
tuto zprávu: 

Utonul při plavení koní. Ze 
Znojma (pův. zpr.). Při plavení koní přišel 
záhadným způsobem o život čeledín Pavel 
Prusta z Olbramkostela. Prusta, známý jako 
plavec, plavil v obecním rybníku koně. 
Při tom několikráte s koně seskočil, po- 
hroužil se do vody a zase vyhoupl se na 
koně, ale při jednom seskoku zmizel pod 
hladinou a již se neobjevil. Myslí se, že 
byl v okamžiku tom zachvácen křečmi. 

Národní Listy zaznamenaly dne 19. 
srpna tuto příhodu: 

Cyklista stižen křečí. Včera po 
2. hodině odpolední stižen byl na kole je- 
doucí účetní továrny Umrathovy Bedřich Z. 
náhle srdeční křečí, tak že v bezvědomí 
sletěl s kola a zůstal bez sebe. Byl do- 
praven do svého bytu ve Vysočanech, kde 
lékař dr. Kopecký poskytl mu případné 
pomoci a obvázal mu rány, které pádem 
s kola utrpěl. 

Bez data mám ještě tuto noticku 
z Práva Lidu: 



Vnuk Václav, 261etý pomocník lakýr- 
nický v Kralupech č. 142, maloval firmu 
stoje na žebříku ve výši as 7 metrů (nad 
prvním poschodím), při tom stižen záchva- 
tem epileptickým a spadl. Potloukl se na 
bradě a zlornil nohu pravou v bérci. Měl 
ránu kousnutím na jazyku. 

Za tři měsíce tedy při povrchním jen 
stopování denního tisku sebral jsem osm 
více méně věrohodných zpráv o těžkých 
neštěstích, jež v našem kraji epileptikové 
utrpěli následkem smutné nemoci své. 
Tuším, že nepotřebuji žádnými reflexemi 
číslo toto illustrovati. 

Mnohdy jest neštěstí, jež epileptika 
v záchvatu jeho potká, jak již praveno, 
v nejvyšší míře bizarrní. Neues Wiener 
Tagblatt přinesl na příklad dne 18. května 
í. r. zprávu, jejíž překlad zní: 

Smrt v umyvadle. Předevčírem 
v poledne nalezena 401etá služebná Marie 
Gruberová (Mariahilf, Schmalzhofgasse Nro, 
5.) mrtva ve svém pokoji a to v situaci 
podivuhodné. Ležela na posteli a měla 
hlavu v umyvadle naplněném vodou Marie 
Gruberová trpěla epilepsií a zadusila se 
nepochybně v takovém záchvatu ve vodě 
umyvadla. 

Týž list přinesl dne 9. května 1904 
zprávu o epileptikovi, který udusil se ve 
škopku. 

To jsou tak některé ukázky nehod, 
jež potkávají epileptiky následkem těžkého 
bezvědomí, jímž se veliký záchvat hned 
od začátku vyznačuje. 

Tuším, že na základě pověděného bylo 
by poučno věděti, jaké procento epileptiků 
vůbec v záchvatech svých se poraní. 

Za tou příčinou vzal jsem 21 chorobo- 
pisů epileptiků, kteří po sobě v nemocen- 
ském oddělení mnou řízeném léčeni byli a 
prostudoval je ve příčině úrazu utrženého 
eventuelně v záchvatu nemoci. 

V jedenácti případech není žádné po- 
známky o úrazu takovém. Dvakrát běželo 
o nemocné se záchvaty malými, při nichž 
nemocný neupadne, jedna nemocná měla 
až dosud jen málo záchvatů. Všichni ostatní 
byli lidé mladí, nejstaršímu z nich bylo 
dvaatřicet let. Nemoc jejich tedy, sit venia 
verbo, nepromluvila své poslední slovo. 

Deset ostatních našich epileptiků bylo 
v záchvatu svém vícekráte nebezpečím ži- 
vota ohroženo. 

Tak žebrák, 451etý, od dětských dob 
epileptik, kolikrát již padl v záchvatu do 
vody a byl by utonul; mnohokráte se po- 
ranil. Na pravé polovině hlavy napočítali 
jsme u něho 9 jizev, na čele 2, jednu 
v obličeji, další na šíji a zádech. Tedy celé 
museum jizev. 



F. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYOŘÍČEK. 



197 



Muž 431eíý, » prodavač láťek«; mimo 
jiné křísila jej manželka jeho v posledním 
záchvatu s takovou vervou, že mu vyra- 
zila dva zuby. Pak mu nalila ammoniak 
do úst a poleptala mu nebezpečně celou 
dutinu ústní. 

Muž 451etý, bez zaměstnání. V prvním 
záchvatu křisili jej soudruhové kyselinou 
octovou. Nalili mu ji mimo jiné také do 
pravého oka, na něž pak oslepl. 

Ode dávna panuje totiž domnění, že 
epileptika dlužno v záchvatu křísiti. Byly 
doby, v nichž i policejní stráž, na příklad 
y Praze, měla ve příčině této instrukce, 
jak si má s epileptikem počínati. Zejména 
se obecně má za to, že epileptikovi se má 
násilně rozevříti pěst. Všecka taková kří- 
sení jsou zbytečná. Není-Ii pád epileptikův 
spojen jinak s nebezpečím života, netřeba 
epileptika křísiti, neboť v obrovské většině 
případů epileptik po záchvatu procitne 
sám. Kde epileptik sám neprocitne, tam 
i křísení bývá marné nehledě k tomu, že 
podobně jako ve případě tomto, křísení 
nemocného nejednou poškodí. 

Žena 40letá. Hned při druhém zá- 
chvatu se potloukla. Šla se schodů, do- 
stala záchvat, poranila si pravý spánek a 
vyrazila si tři zuby. Poslední záchvat byl 
na ulici ; policie ji dopravila v obecní truhle 
do nemocnice. 

Děvče 151eté. Několikráte si v záchvatu 
krvavě potlouklo hlavu. 

Muž 631etý. Hned v prvním záchvatu 
spadl s okna a na více místech se po- 
ranil. 



Podobné příhody vyprávějí také ostatní 
čtyři nemocní. 

Číslo mnou prozkoumané jest malé, 
ale tím, že vykazuje v 507o případů více 
méně zlou nehodu, která potkala epileptika 
v záchvatech, jest poučné. Myslím, že je 
na základě svých zkušeností mohu gene- 
ralisovati a říci, že dobrá polovička epi- 
leptiků se v záchvatu svém někdy těžce 
poraní anebo smrt najde. 

Avšak epileptiků jest mnoho. Přesné 
číslo není známo. Je mnoho nemocných, 
kteří mají záchvaty své jen v noci, anebo 
kteří trpí jen záchvaty malými, při nichž 
se neskácejí. Takoví lidé obecně neplatí za 
epileptiky, poněvadž stav jejich zůstává 
utajen. Nicméně i přes to notorických epi- 
leptiků jest velmi mnoho. Jsou známé 
statistiky, na příklad francouzské,*) z nichž 
viděti, že v některých krajinách francouz- 
ských připadali na tisíc rekrutů 37 epi- 
leptikové. V Prusku**) počítali se v po- 
sledních letech až 2Q1 epileptikové na 
tisíc rekrutů. Epilepsie jest vůbec v mla- 
dém věku mnohem častější, nežli ve 
věku pozdním, neboť mnoho epileptiků, 
jak jsme viděli, umírá záhy následkem 
záchvatu svého. Jiní mrou následkem ži- 
votních poměrů, do kterých je nemoc 
jejich vehnala, a o nichž se ještě zmíním. 
Celkem však se páčí dosti všeobecně, že 
průměrně mezi 800—1000 obyvateli vysky- 
tuje se aspoň jeden epileptik. Vezmeme- li 
čís[o toto za správné, znamená to, že máme 
v Cechách nejméně 5000 pověřených epi- 
leptiků s těžkými záchvaty, epileptiků, 
u nich v 507o případů nemoc přivodí těžké 
nebezpečenství života. (Dokončení.) 



F. X. Svoboda: 



PROBUZENÝ TYGŘÍČEK. 

(Pokračování.) 



Strachovský se ukryl za sloupek. Čekal 
všechen rozrušen, až půjde ostatní 
společnost. 

Po chvíli ukázali se bratří Budilové se 
slečnami Jeřábkovými Nesli kytici lesního 
kvítí a otrhávali kopretiny, hádajíce budou- 
cnost; pak se ukázala maličká Nožířová 
s dlouhým básníkem a natahujíc k němu čer- 
nou hlavičku štěbetala živě a vesele. Oba 
mladí žurnalisté měli mezi sebou mrštného 
diblíčka, slečnu Trousilovu, jež se s nimi 
přela o slávu Wagnerovu. Tenorista Vlček 
a doktor Janda šli s paní Bártovou, jež 
měla větvičku s jeřabinami ve světlých 
vlasech. Vypravovali si o volném životě 



slavné herečky a posuzovali ji každý po 
svém názoru. Za nimi šli Bárta s Korne- 
tem a za nedlouho ukázala se paní Korne- 
tová s Haluzickým a Tandlerem. Nikdo se 
dosud neohlédl na levo k malé dřevěné 
besídce, kde Strachovský seděl. 

Srdce mu bušilo. 

Všichni byli již vzdáleni, když se uká- 
zali Milada s Kalasem. Měla červené, le- 
houčké šaty s černými kvítky, jež jí ne- 
obyčejně slušely. Ve snědé tenké ruce 

*) Gelineau, Tiaíté des epilepsies, 1001. 

**) Binswanger, Epilepsie v Nothnagelově pří- 
ruční knize XII., 1. p. 173. 



198 



F. X. SVOBODA: PROBUZENÝ TYQŘÍČEK. 



nesla lískový prut s velikými listy a šle- 
hajíc jím do bodláků odpovídala Kalasovi 
prudce a zlostně. Strachovský naslouchal 
napjatě, ale bušení jeho srdce přehlušo- 
valo jasnost jejích slov. Nemohl rozeznati, 
co mluvila. Viděl jen, jak trhala ramínky a 
pohazovala hlavou. 

Přitlačil hlavu na rozpraskaný sloupek 
besídky a prsty jeho se sepjaly. Zdálo se 
mu, že se po všem kvítí, po všech keřích 
i^ po všem kraji rozšířily vůně a kouzlo. 
Šla ta, jež vládla jeho nitrem, a jež proto 
vládla celým světem. Nedýchal téměř, vida 
ji nedaleko, jak se snaží rychlým posko- 
kem dohoniti ostatní společnost. Kalas šel 
za ní jakoby pohněván, s tváří červenou. 
O cosi jakoby žebronil, ale ona jakoby 
nechtěla ani slyšeti, co mluví. 

Strachovský pohlížeje za nimi, jak zpo- 
ždění své v lese snažili se nahraditi spě- 
chem po pěšině, říkal si pro sebe slova: 
»Hle, jakým převratným seménkem bylo 
naše setkání ve vlaku. Kdybych byl naň 
ze vzdoru proti židovi nezavolal — život 
jeho byl by zcela jiný. Snad by byl mluvil 
s těmi elegantními dcerami professora B., 
jež jsem před chvílí viděl. A já? Snad 
bych dosud byl jejím ženichem.* 

Zůstal zde až do západu slunce. Údolí 
zalito bylo stínem, jen bukové lesy na 
Obětové plny byly večerního růžového 
svitu. Stezky v lukách a podle říčky oži- 
vily se hostmi. Několik kočárů jelo silnicí. 

Strachovský sestoupil směrem k Je- 
střábí. Touha zvěděti něco o lásce Kala- 
sově stále určitěji zachvacovala jeho srdce. 
Znova měl dojem, že se cosi stalo a že 
není doktor Kalas šťasten, ale neměl od- 
vahy přiblížiti se někomu a vyptati se. 
Uplynulo již mnoho dní a vzdálení jeho 
bylo příliš nápadno. 

Následujícího dne potkal Kalase na 
promenádě; pozdravili se. Oba byli zjevně 
pohnuti. Kalas stanul a podával mu ruku. 

^Nevyhýbejte se mi,« řekl s nezvyklou 
trpkostí, »a nehněvejte sel« 

»Ach což!< podotkl s úsměvem Stra- 
chovský. >Není proč hněvati se.< 

> Vyhýbáte se nám!« 

»Ano. Víte přece proč!* 

»Ano, vím! — Nu, a kdy odjedeme?* 
pojednou se otázal Kalas pohleděv mu 
do očí. 

Strachovský povšiml si bolestného vý- 
razu jeho zraku. 

» Chcete tedy, když jsme spolu při- 
jeli, abychom spolu i odjeli?* otázal se 
přívětivé. 

»Ano, chtěl bych* 

>A kdy tedy zamýšlíte jeti?* 

»Za týden musím býti doma, ale rád 
bych se ještě podíval do Prahy !« řekl Ka- 



las pátraje neklidně po promenádě. Po- 
jednou potřásl hlavou a ostře se zasmál. 
Nejasná jakási podrážděnost zaujala na 
chvíli jeho smysly. 

»Nuže, jeďme zítra!* nabídl Strachov- 
ský ohlížeje se, koho asi doktor spatřil, že 
se tak vzrušil. 

»Ano,< ihned se Kalas rozhodl, » zítra 
ráno. Opatřím povoz!* A uchopiv ruku 
Strachovského silně ji tiskl. »Nehněváte 
se tedy na mne?« otázal se vroucně. 

»Ne . . . řekl jsem již!« 

>A nepřijdete do naší společnosti?* 

»Ne ... Až budu v Praze, omluvím 
se dopisem!* 

» Dobře učiníte!* řekl Kalas pohodiv 
rukou a svraštiv čelo. 

Strachovského zabolelo v nitru. Mlčel. 

»A přece — odpusťte — že vám ra- 
dím,* promluvil Kalas, »paní Bártové se 
poroučejte. Je to dáma velice jemná a vzdě- 
laná.* 

♦ Rozhodně . . . Dojdu i k paní Hola- 
sové do Augustianského domu. Nuže, 
zítra o osmé hodině !« 

V té chvíli pohleděli na sebe. Oba 
ztichli. Temné jakési myšlenky prošly jejich 
duší. Dlouho stáli jako sochy. 

»Tedy zítra!* zašeptal konečně Kalas 
podávaje mu ruku. 

Strachovský hleděl za ním, jak zmizel 
v aleji směrem k mlékárně, kde Kornetoví 
snídávali. Vida pak, že se blížily slečny 
Javornické k hotelu, kde stál, unikl do lesa. 

Bylo jasno a teplo. Množství hostí 
zacházelo stezkami do stinných údolí. Tři 
staří páni, bledí a zřejmě nemocní, sta- 
nuvše prohlíželi si Strachovského. Měl 
dojem, že jednoho z nich zná, nedovedl 
si však vzpomenouti, odkud. Prošel rychle 
podle nich a usedl k ; stolečku na dlouhé 
stezce ke Gáborce, kde v prvních dnech 
příjezdu do Luhačovic seděl s Olgou a 
paní Bártovou. V trávách za stolečkem 
rozházeny byly částečky papíru, patrně 
roztrhaný dopis. V korunách buků kropilo 
slunce svými měnivými skvrnami tuhé, 
lesklé listí i šedé větve a rozlévalo až do 
trav i na stezky své třpytné lysinky. 

Strachovský opřel si hlavu o ruku a 
zasnil se. Daleké, nekonečně daleké bylo 
jeho štěstí; unikalo snům jako unikají bílé 
obláčky k modravým obzorům . . . Mizejí 
a nenavracejí se . . . 

Uvědomil si, že zítra odjede, aniž Mi- 
ladě co řekne, a v té myšlence jakoby 
obsáhl všecku krásu Luhačovic, rozeznával 
ji a miloval ji. Plnými zvuky a obrazy vni- 
kalo vše do jeho srdce. A zabrán do těchto 
snů, prožíval vše znovři a viděl ve všech 
barvách a ve všem osvětlení líbezné to 
lesnaté údolí, s pestrými, barvám chrysan- 



ZIKMUND WINTER: MISTR KAMPANUS. 



199 



thém podobnými villami, kde prohání se 
jasnými zeleněmi mladistvý ten tygříček, 
jejž nebylo již možno ochočiti . . . 

Brzy po desáté hodině zaslechl cupání 
dívčích nohou a šustění sukýnek. Kdosi 
utíkal mimo. Zapátral na stezku. Spěchala 
po ní Milada v červených těch šatičkách, 
s nahou šíjí a rozcuchanými vlásky. Tvář 
její byla červená a zlá, oči rozblýskané. 
Proběhla, aniž se ohlédla v levo ke sto- 
lečku na vysokém balvanu, a zanikala k láz- 
ním. Rozčilení svítilo ze všeho pohybu 
i výrazu. 

Strachovský hleděl za ní roznícen a 
ulekán. Napadlo jej, aby zavolal na ni a 
rozloučil se, ale nemohl slova z úst vy- 
raziti, jak se mu sevřelo hrdlo. 

Pochopil, že se sešla tajně s Kalasem 
v Gáborce a že asi vznikl mezi nimi 
vzdorný výstup. Seběhl na stezku a ubíral 
se pozorně ke chladnému údolíčku. Sedělo 
zde několik rodin, ale Kalase nikde neza- 
hlédl. Teprv za silnicí u dřevěného můstku, 
kudy se jde podle říčky k domu Augu- 
stiánskému, na dlouhé lavičce pod starým 
stromem seděl Kalas, s hlavou na opěradlo 
položenou. 

Strachovský shlédnuv jej tichounce se 
vrátil. Cítil, že ho nesmí vyrušiti. 

Srdce mu bušilo. 

A opět si pomyslil, že necítí již k němu 
nenávisti jako s počátku. 



XI. 



Druhého dne z rána drobně mžilo. 
Již v noci se ochladilo. Chvílemi prolétl 
i větřík údolím. Promenáda byla slabě 
oživena. Jen nemocní přicházeli k pití, a 
tísníce se v kolonádě mlčky se rozhlíželi. 

Před Janovým domem stál povoz. Lá- 
zeňský sluha z Jestřábí, veselý, bystrý muž. 



přinášel zavazadla Strachovského, jenž 
snídal u Polenků. Pije rychle a jaksi ner- 
vosně kávu, pohlížel na protější Růžovou 
villu, v jejíchž oknech spuštěny byly dosud 
záclony. Kalas stál u povozu, upravuje se- 
dadla. Přicházel k němu ředitel lázní, aby 
se s ním rozloučil. 

Za chvíli vyjeli. Strachovský stáhl si 
čepici hluboko na oči. Kalas se upínal do 
svrchníku. 

Oba se ohlédli v právo k Růžové 
ville. V malé besídce kdosi zamával šáte- 
čkem. Byla tam paní Bártová s oběma 
dceruškami a mužem. 

»Ví Milada, že odjíždíme?* otázal se 
Strachovský šeptem. 

»Ani tušení nemá,* stejně tiše odvětil 
Kalas. 

Povoz minul lékárnu a Růžová villa 
zmizela. 

Oba muži mlčeli nevšímajíce si ani 
lidí, ani domů ani lesa. Seděli schouleni 
íěsně u sebe, jakoby v těžké sny pohříženi. 
Obírali se stejnými myšlenkami, ale ani 
jeden ani druhý neměl odvahy promluviti. 
Dívali se do dálky v šedivé chmury. 

Když minuli kostel a silnice veběhla 
do širšího kraje, obrátil se Strachovský ke 
Kalasovi, jehož tvář byla bledá a ztrnulá. 

»A vy jste se s Miladou ani neroz- 
loučil?* otázal se. 

»Ne,< odvětil advokát slabým hlasem. 

»A proč?« 

Kalas zahrál nervosně dlouhými prsty. 
Hnědé oči jeho zahleděly se na Strachov- 
ského. Oba se hořce usmáli. 

»Vy jste se s ní taky nerozloučil,* 
odvětil Kalas po chvíli, >a můžete proto 
snadno pochopiti, proč já jsem se ne- 
rozloučil.* 

Opět umlkli a oba jaksi smutně schou- 
leni zabrali se do vzpomínek. (Dokončení.) 



Zikmund Winter: 



MISTR KAMPANUS. 



(Pokračován! 



Ublížili mi na zdraví i na šatkách!* 
pravil muž, přikrývaje si zadek a na- 
rovnávaje se, » nesli mne, upustili 
mne a vzali mne za nohy na smyk a jeli 
se mnou, jako by smykali saftky.« 

A zase zahřměl hlaholný smích po 
druhé. 

Kampanus se zamračil na mládence 
velmi přísně, takže smích se zarazil, zle- 
dovatěl na rtech i v hrdle. 

» Pohleďte, pane sousede, těmto pří- 



tomným studiosům, poznal-li byste kterého, 
na něhož byste vinu sčetl, jen prosím, aby 
omylem nebylo nikomu ublíženo.* 

Nemastné Želé, maje oči divým ma- 
sem zardělejší nežli včera, popošel k ně- 
kterým, vracel se, zase přibližoval se; iVlě- 
řinský přimrkoval oči v klapky, Knobelius 
nafoukl tvář, že vypadala věru jinačí, jeden 
se šklebil tak, druhý jinak. 

A té výborné kollejní sukně řasnaté! 
Ta změnila největšího vinníka tak, že by 



200 



ZIKMUND WINTER: MISTR KAMPANUS. 



ho vlastní máti nebyla poznala, natož oči 
nemocné a mozek včerejším pitím pod- 
bahnělý. 

Měšťan konečně zastavil se u kollej 
ního oekonoma a pravil: »Tenhle to snad 
je, co mi pravil o židovce, že porodila 
medvěda — « Oekonomus usedlejší stude